Hledání

26 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

coloraaa
Další z Brdských studánek. Dnes je to k tomu výročí 100 let republiky. Tato má železitou vodu a díky železu chutná jako minerálka. Jmenuje se pramen pro to že to není klasická studánka ale vytéká z ní pramen. Vlastní studánka je zaházená kamením a krytá stříškou.
Počasí: +14°C, Polojasno a bezvětří.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 21.10.2018
  • 119 zobrazení
  • 3
coloraaa
Dnes jsem se vrátil na místo kde jsem posledně hledal studánku ale nenašel. Tentokrát jsem byl úspěšný a jen čirou náhodou jsem jí našel. Je totiž pěkně zarostlá a moc lidí sem asi nechodí. Vodu jsem nezkoušel ale teče pěkným čůrkem čistá, železitá voda. Není to klasická studánka kde můžete vodu nabrat. Celá je totiž zaházená kamením a voda vytéká vpředu z trubky. Nic podobného jsem ještě neviděl.
Polojasno +20'C.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 28.6.2012
  • 242 zobrazení
  • 1
zetak
Návštěva u Martiných rodičů, kalby, notor tour Černé jezero, pramen Svobody, zastavení v Slunce,seno skanzenu Hoštice
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009
  • 618 zobrazení
  • 0
visvo
Udělali jsme si s rodinkou krásnou vycházku centrem Varů, koupili jsme si teplé lázeňské oplatky a ochutnali jsme pramen Svoboda (jak také jinak, že?...) ;-)
Kategorie: cestováníděti
více  Zavřít popis alba 
  • 28.9.2013
  • 209 zobrazení
  • 0
petr1929
2. den jsme rozdělili pro množství fotografií na dvě části. Protože naši přátelé také vyrazili na Šumavu, tak se náhodou stalo, že byli také ubytováni na Kvildě v penzionu u Černého vlka. Po domluvě jeli s námi na tůru k Čertovu jezeru. Cestou jsme se stavili v Hartmanicích, kde nám upřesnili, že námi hledaný skleněný oltář a křížová cesta se nachází v kostele v obci Dobrá Voda. Barokní kostel sv. Vintíře z r. 1734, věž z r. 1777, po zdevastování opraven r. 1995 je vybaven unikátním skleněným oltářem a skleněnou křížovou cestou, dílem sklářské výtvarnice Vladimíry Tesařové. Pak jsme pokračovali přes Železnou Rudu do Špičáckého sedla, kde je z parkoviště a zde naše výchozí trasa na Čertovo jezero. Vše jsme zvládli a nafotili, takže zde jsou fotografie z první části 2.dne.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dobr%C3%A1_Voda_(Hartmanice)
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0pi%C4%8D%C3%A1ck%C3%A9_sedlo
http://www.turistika.cz/mista/zeleznicni-tunel-spicak
http://www.estudanky.eu/690-pramen-svobody
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%A9_jezero
více  Zavřít popis alba 
17 komentářů
  • červen 2014
  • 78 zobrazení
  • 2
joona
Procházka po kolonádě-sadová-tržní-mlýnská.Lázeňské domy,prameny,rozhledna Diana,motýlí dům,muzeum Becher,Marianská kaple,kostel svaté Máří Magdaleny,hotel Pup,vyhlídka Petra Velikého,altán a pramen Svoboda,
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2017
  • 30 zobrazení
  • 0
cilk
ve Varech v odpoledních hodinách probíhal II ročník Karlovarského karnevalu, večer laserová schow, proto ty vánoční stromy, lední medvědi, tuleni apod. v sadech, na kolonádách zase různé figury, stromy, koule apod.nezvyklé na letní dobu - u pramene svobody dokonce sněhuláci :-)
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 13.6.2009
  • 119 zobrazení
  • 0
jlabus
Fota Canon A480
S Cykloklubem Krakonoš-Trutnov-HSM-Mladé Buky-Svoboda-cyklobusem Špindlerův Mlýn-lanovkou Medvědín-pěšky-Šmídova vyhlídka-Vrbatova bouda-Labská bouda-pramen Labe-Labská bouda-Labským dolem-Medvědín - (pěšky 18 km)-kolo-Špindlerův Mlýn-Vrchlabí-Kunčice-Hostinné-Chotěvice-Trutnov - (kolo 67 km).
více  Zavřít popis alba 
  • 19.7.2012
  • 51 zobrazení
  • 0
ledovastopa
Pěkná i náročná trasa ,absolvování s Františkem a jeho Šardou .Start: Jeseník - U Dvou štírů, náměstí Svobody 836, Jeseník
Kontroly: Jeseník - Mýtinka - Zlatý Chlum - Rejvíz - Prameny Javorné - Čertovy kameny - Jeseník
Cíl: Jeseník - U Dvou štírů, náměstí Svobody 836, Jeseník
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
  • 3.6.2017
  • 44 zobrazení
  • 0
boi
sobota: Velká Hleďsebe - zámek Kynžvart - Lázně - Kladská, naučná stezka Tajga - Králův kámen - Mariánské Lázně - Velká Hleďsebe
neděle: Velká Hleďsebe - Alej Svobody - naučná stezka Smraďoch - Prameny - Upolínová louka pod Křížky - Mnichov - Velká Hleďsebe
více  Zavřít popis alba 
  • 12.6.2011
  • 285 zobrazení
  • 0
hiro-dan
Velký vandr Bulharsko Stará Planina Evropská dálková cesta E3 3.-16. srpna 2017
Trasa: vlaková zastávka Krastets, chata Balgarka, Bedek, monument Buzludža, památník Shipka, Uzana, Korita, chata Mazalat, chata Mandrata, Pramen Marinka, vrchol Botev 2376 m.nm., vrchol Kupelna, chata Dobrila, vrchol Gerdektepe, chata Dermenka, chata Orlí Hnízdo, Lepeniat, monument Archa Svobody, Troyanski Prohod, Kozya Stena, Starata Bichkiya, vesnice a vlaková zastávka Rozino. Celkem se ušlo 142,5 Km nastoupalo se 7970 metrů a naklesalo se 8254 metrů.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • srpen 2017
  • 121 zobrazení
  • 5
knihovnakoprivnice
Cestopisná beseda Pavla Svobody v rámci našeho cestovatelského přednáškového cyklu "Na kole, na vodě, letem - projedeme celým světem": Půl roku na Islandu. Island - sopečný klenot, v létě v obležení turistů, v zimě však pustý a drsný. Zdejší vysoká vulkanická aktivita v kombinaci s polárním klimatem se zasloužila o nekončící seznam přírodních zajímavostí. Černé sopečné pouště, barevné hory, ledovce, vodopády, vulkány a bahenní sopky, horké prameny, gejzír, hluboké fjordy, různobarevné pláže. Severskou nehostinnou krajinu oživují největší kolonie papuchalků na světě. Nahlédli jsme také do běžného života zdejších obyvatel, se kterým je neodlučitelně spjat pobyt v termálních pramenech či svérázná islandská kuchyně. Připomenuli jsme si i erupci sopky Eyjafjallajökull a zjevila se i fascinující polární záře. Svou poutí Islandem nás provedl Pavel Svoboda. Akademická posluchárna Kulturního domu Kopřivnice, 2. února 2016.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.2.2016
  • 58 zobrazení
  • 0
ooseneb
V písemných pramenech je Tišnov poprvé uváděn v roce 1233 v souvislosti se založením ženského cisterciáckého kláštera Porta coeli českou královnou Konstancií v jeho bezprostřední blízkosti. Původně byl Tišnov trhovou vsí na důležité obchodní zemské stezce. Po založení kláštera daroval markrabě Přemysl Tišnov cisterciačkám, v jejichž majetku zůstal až do zrušení kláštera v roce 1782. Ještě ve 13. století se z Tišnova vyvinulo městečko, které stále více nabývalo charakteru středověkého města. V roce 1416 udělil král Václav IV. Tišnovu právo konání výročního trhu podle způsobu trhů brněnských. Ve vztahu ke klášteru byl pro městečko významný rok 1554, kdy abatyše Barbora Konická ze Švábenic udělila Tišnovu rozsáhlá práva a svobody.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
201 komentářů
  • podzim 2017
  • 176 zobrazení
  • 41
tommycz
Budapešť je hlavním a největším městem Maďarska. Velkoměsto vzniklé roku 1873 sloučením tří do té doby samostatných částí (Budína, Starého Budína a Pešti), se rozkládá na obou březích řeky Dunaje. Pravému, budínskému, břehu dominuje (od jihu) vrch Gellért se sochou Svobody, citadelou a sochou sv. Gellérta v úbočí. Severně se nachází hradní vrch Várhegy s mohutným královským palácem obehnaným kamennou zdí. O něco dále se proti obloze tyčí věže Rybářské bašty a Matyášova chrámu. Nejnápadnější stavbou levého, pešťského, břehu je neogotická budova parlamentu (Országház), sto let stará, 268 m dlouhá a 96 m vysoká. Z městské zástavby vysoko ční kopule Baziliky svatého Štěpána – kostela zasvěceného prvnímu maďarskému křesťanskému králi. Roku 1896 k oslavě tisíciletého výročí země bylo na severozápadním okraji tehdejší Pešti vybudováno náměstí Hrdinů. Soubor sloupů, věnovaný nejdůležitějším postavám maďarských dějin. Budapešť je jediné velkoměsto na světě, ve kterém je více jak stovka termálních pramenů a studní. Metropole stojí více méně na bublající půdě. Celkem 123 pramenů zde denně vychrlí více než 70 milionů litrů vody o teplotě 26-76 °C.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • březen 2014
  • 83 zobrazení
  • 0
kubrtsamorost
Opustil jsem Zderaz a s telátkem na zádech se nořím mezi chladné stěny Pivnické rokle. Slyším sténání. To prastaré stromy vržou ve větru. Rokle je připravena opět vydat svá tajemství.
Nepomohl jí vzdor semknutých stěn. Jsem v ní. Je divoká a nezkrotná. Jak postupuji hlouběji, cítím příjemné vlhko. Po nějaké době narážím na první pramen. Voda, za tichého zurčení, se snáší dolů a po kamenech a zrodil se potůček, který teče roklí do dalšího a pak do potoka a ten do řeky.
Rokle pomalu jihne a dole se do široka rozevírá a odhaluje svoji jeskyňku, která je úžasná i zrádná, pro delší pobyt však nevhodná, což bych ani nikomu neradil, neboť občas se za hromového burácení stěna sesune.
A tak jsem se jí pokochal, uhasil žízeň v její studánce a opustij ji horní soutěskou, v níž bublá potůček prodírající se spadaným listím a vytvářejícím několik vodopádků.
Odpoledne jsem dorazil do Maštalí. Prošel jsem Medvědí, Parník, Velký, Poradní, Fenikův oblíbený Faraon a spousta dalších pěkných míst.
Navštívil jsem Pepu Na verandě u Toulovce a dal si vynikající gulášek.
Pobyl jsem a načerpal energii u mé kultovní Borovice a jejího Kamene. Borovice je symbol svobody, lásky a přírody a Kámen je pevné a věčné Kamarádství.
A hurá na Medvědín a už se stmívá. Je krásná noc a u ohýnku je pohoda. Opekl jsem buřtíky a jal se trápit sladké dřevo. Někde zahoukala sova a tak jsem ulehl na Kubrtovo lože a dobře se spalo. V noci se spustil déšť a jeho šumění mě kolébalo jako nemluvně.
Ráno jsem si dal Kubrtovo kafe a nakonec pobalil telátko a vydal se do civilizace. Jen jsem vylezl z lesa, přestalo pršet. Jako vždy. To je zákon.
Byl to dobrej víkend a za týden máme potlach na Březince. Už se těším.
Cestou domů jsem se stavil v Budislavi již tradičně v hostinci Na skalách na výbornou polífku a výpečky se zelím a knedlíkem. Ha.
Ahoj někdy, někde.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 21.10.2017
  • 186 zobrazení
  • 6
lotusesprit
Budapešť je hlavní město Maďarska, hospodářské, dopravní a kulturní centrum země, 9. největší město Evropské unie. Je také správním centrem Pešťské župy (Pest megye). Velkoměsto vzniklé roku 1873 sloučením tří do té doby samostatných částí (Budína, Starého Budína a Pešti), se rozkládá na obou březích řeky Dunaje. Na ploše o rozloze 525 km² zde žije 1,74 milionu obyvatel (2012), v aglomeraci pak 2,45 milionu osob. Budovy podél břehů Dunaje, Budínský hrad a Andrássyho třída jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Pravému, budínskému, břehu dominuje (od jihu) vrch Gellért se sochou Svobody, citadelou a sochou sv. Gellérta (Gerharda) v úbočí. Severně se nachází hradní vrch Várhegy s mohutným královským palácem obehnaným kamennou zdí. O něco dále se proti obloze tyčí věže Rybářské bašty a Matyášova chrámu, doplněné novodobým hotelem Hilton. Pozoruhodné jsou i kostely pod Hradním vrchem. Nejnápadnější stavbou levého, pešťského, břehu je neogotická budova Parlamentu (Országház), dostavěná v roce 1904, 268 m dlouhá a 96 m vysoká. Má téměř 700 místností a na jeho výzdobě se podíleli nejlepší umělci své doby v zemi. Je považován za jednu z největších vládních budov v Evropě. Z městské zástavby vysoko ční kopule Baziliky svatého Štěpána – kostela zasvěceného prvnímu maďarskému křesťanskému králi (szént István). Roku 1896 k oslavě tisíciletého výročí země bylo na severozápadním okraji tehdejší Pešti vybudováno náměstí Hrdinů. Soubor sloupů, věnovaný nejdůležitějším postavám maďarských dějin. Váci utca – jedna z nejvýznamnějších ulic v centru metropole. Ač se nejedná o rušnou třídu, je ukázkou měnících se architektonických stylů 19. a 20. století a také významným místem pro trávení volného času. V současné době zde sídlí např. módní obchody. Známým budapešťským bulvárem je Andrássyho třída. Városliget – Městský sad s velkým umělým jezerem. Uprostřed vody se tyčí hrad kopie sedmihradského hradu Vajdahunyad. Část je románská, gotická, nalezneme zde i renesanci, či baroko. Každý pavilon nese kopie autentických detailů z nejvýznamnějších budov v zemi. Budapešť je jediné velkoměsto na světě, ve kterém je více jak stovka termálních pramenů a studní. Metropole stojí více méně na bublající půdě. Celkem 123 pramenů zde denně vychrlí více než 70 milionů litrů vody o teplotě 26-76 °C. Léčivé vlastnosti pramenů jsou různé, takže každé lázně se zaměřují na jiné choroby.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v dubnu
  • 48 zobrazení
  • 2
kct-ceska-lipa
Asi 12 km, 18 účastníků, vedla Ing. Zorka Svobodová
Ráno vlakem do Mimoně, snídaně v cukrárně a pak autobusem od mimoňského kina do Hradčan. Kdysi to bývala slavná rekreační oblast podobně známá jako je nyní Máchovo jezero, dnes je dávno zapomenutá. Prohlédli jsme si minizoo a po místní naučné stezce převážně vedoucí různými druhy lesů ( smrkový, modřínový, borový,bukový,...) jsme se dostali na mýtinu, kde kdysi bývala obec Strážov, stával tady Valdštejnský zámeček i sklárna, ale vše srovnaly se zemí kdysi spřátelená vojska SSSR, býval tady vojenský prostor. Okolo Velké Bukové hory pokračujeme lesem do Kuřívod. Máme zde domluveno otevření kostela sv. Havla, pod omítkou zde celkem nedávno nalezli nástěnné malby z doby založení kostela. Také jsme si prohlédli památníky z pruskorakouské bitvy v r. 1866, padlo tu okolo 300 lidí, taky spousta koní a dobytka, až to prý zamořilo vzduch, jak dokládají dobové prameny...
Pak jsme autobusem přejeli do Mimoně a vlakem zpět domů.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.4.2014
  • 37 zobrazení
  • 0
panrh
Vrátil jsem se.Takovou nádheru máme vlastně za domem.Peklo u Zahrádek na Českolipsku skrývá úchvatnou podívanou ve všech čtyřech ročních období.Také je smutným dějištěm lidských tragédií a úmrtí včetně židovského hromadného hrobu. Myslím že Peklo nejvíce symbolizuje věta na náhrobku mladého chlapce: Peklo jsem miloval,v Pekle jsem zemřel. Přes to všechno tragické je příroda v tomto místě úchvatná,překrásná a v zimě...tichá.
Národní přírodní památka - Peklo

Údolí se nachází mezi obcí Zahrádky a městem Česká Lípa. Tato unikátní lokalita byla roku 1967 vyhlášena chráněným územím. Je asi 4 km dlouhé a cesta jím vede podél Robečského potoka. Cestu lemují vysoké pískovcové skály, které místy tvoří svislé stěny. Původní plány na stavbu železniční trati, která měla procházet touto lokalitou byly zrušeny díky aktivitám vlasteneckých zejména německých spolků a údolí bylo zachráněno i pro následující generace. Údolí Peklo

Kaňonovité údolí Robečského potoka je vytvořené ve svrchnokřídových kvádrových pískovcích mezi Zahrádkami a Českou Lípou. Na skalních stěnách se vyskytují rozmanité geomorfologické jevy – převisy, jeskyně, úzké rokle, železité inkrustace, voštiny, nedokonalé skalní hřiby, množství drobných lábkovitých škrapů a další. Hrany kaňonu jsou porostlé reliktními bory, na strmých svazích převládají suťové javořiny s lípou malolistou (Tilia cordata). Dno údolí je pokryto potočními sedimenty, na kterých se vyvinula typická lužní společenstva. V podrostu na jaře převládá bledule jarní (Leucojum vernum), kromě ní se zde vyskytuje kosatec žlutý (Iris pseudacorus), árón plamatý (Arum maculatum), ďáblík bahenní (Calla palustris), prvosenka vyšší (Primula elatior), blatouch bahenní (Caltha palustris) a další vlhkomilné druhy. Na lokalitě byl zjištěn výskyt 78 druhů ptáků, hnízdí zde například ledňáček říční (Alcedo atthis), skorec vodní (Cinclus cinclus) či výr velký (Bubo bubo). Ze zajímavých savců se zde vyskytuje vydra říční (Lutra lutra). Při průzkumu bezobratlých byl zjištěn výskyt 250 druhů hmyzu a bohatá fauna lesních plžů a vodních mlžů. Údolí je turisticky velmi atraktivní, prochází jím naučná stezka Peklo. Pro snížení dopadu turistického ruchu jsou kolem Robečského potoka udržovány povalové chodníky.

Skrytý pramen v jeskyni se nalézá pod zbytky hradu, tzv. Frydlantu, nedaleko rozpadlého mlýna. Ze skalní pukliny vystupuje od září do konce května pára, v létě je však voda ledová. Za běžného stavu vody je puklina málo nápadná, za nízkého průtoku potoka se však objeví zabahněná jeskyně, zčásti přitesaná, která je však prostupná jen k místu, kde pěšina stoupá k Frydlantu. Pokusy o průnik hlouběji do jeskyně nebyly úspěšné. (Převzato z kroniky obce Kvítkova od F.Zeisslera, 78, 1878).

Skalní řícení je v l.1878-80 časopisem registrováno dvakrát. Při tom druhém (na začátku údolí - od Č.Lípy?) zřícený skalní blok pod sebou doslova pohřbil muže s teletem. (J.Lahn, 54, 1880).

Bojoval za svobodu a lidská práva, protože sám si těch vlastních příliš neužil. Když nebyl ve vězení, žil pod dohledem Státní bezpečnosti. Později se proslavil jako politik se srdcem kovboje. V romantickém údolí Peklo u České Lípy choval osly, kozy i ovce. Kolem statku měl hroby, kde pochoval své psy, které zabila StB, aby se mohla dostat do jeho stavení. „Posouval Chartu 77 dopředu. Neustále přicházel s nápady, jak nabourávat komunistický režim. Na mnoho věcí jsme měli odlišné názory, vždycky jsem si ho ale vážil,“ řekl o Lisovi Alexandr Vondra. Od podepsání Charty 77 se zvyšovala délka trestů, ke kterým byl Lis tehdejší mocí odsouzen. Když nebyl zavřený, byl stejně pod dohledem StB. „Půl roku jsem se musel třikrát denně hlásit v České Lípě u StB. Protože jsem nemohl řídit auto, docházel jsem těch několik kilometrů pěšky,“ vzpomínal dříve Lis. Neúnavný bojovník za svobodu a milovník zvířat má v Pekle, kde prožil posledních 30 let svého života, od roku 2002 pamětní desku.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.1.2016
  • 281 zobrazení
  • 0
jaropet
Stavba kostela byla podle pramenů zahájena za biskupa Dětřicha I. (Dietricha, vládl 1024–40), dokončena pak roku 1064. Vzhledem k tomu, že téhož roky byly v Augsburgu nalezeny ostatky mučednice svaté Afry, byl kostel zasvěcen jí. Sloužil jako farní pro slovanskou ves Maisa, která se nacházela na severní straně dnešního hradního návrší a nově vzniklé kolonisační osídlení Freiheit (Svoboda, záhy též podle kostela Afrafreiheit). Původní kostel byl obdélný sálový o rozměrech 31 x 8 m, nacházel se v místech dnešního presbytáře.
Roku 1205 založili markrabí a biskup u kostela augustiniánský konvent. Záhy nato začala postupná přestavba kostela na trojlodní basiliku s extrémně dlouhým presbytářem (řeholním chórem), zabírajícím přibližně dvě třetiny původního kostela. Původně plochostropá stavba byla postupně zaklenována: presbytář 1380–90, jižní boční loď 1390–1400, severní boční loď kolem roku 1460 a hlavní loď přibližně o 20 let později.
Jižní boční loď sloužila od roku 1408 jako pohřební kaple rodiny von Schleinitz s úzkými vazbami na Čechy (v českých pramenech Šlejnicové). Postupně zde bylo do roku 1670 pohřbeno 30–40 příslušníků rodu, dochovala se řada pozoruhodných, zejména renesančních náhrobků.
Od 16. století je kostel luterský, při státem organisované reformaci zanikl konvent augustiniánů. Během 17. a 18. století drobné barokní úpravy (zejména jižní hlavní portál), které se nedotkly gotické podstaty objektu. Při opravě roku 1963 obnovena původní barevnost interiéru (bílá omítka, červené kamenické články), velká oprava po roce 1990 dosud probíhá.
(Zdroj: http://www.hrady.cz/?OID=7390 dle dle C. D. Langer, Architekturführer Meissen)
(Blíže viz též: https://de.wikipedia.org/wiki/Kloster_St._Afra_(Mei%C3%9Fen) )
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 9.5.2015
  • 57 zobrazení
  • 2
evajbclaudos
Budapešť

Budapešť je hlavní město Maďarska, hospodářské, dopravní a kulturní centrum země, 9. největší město Evropské unie. Je také správním centrem Pešťské župy. Velkoměsto vzniklé roku 1873 sloučením tří do té doby samostatných částí, se rozkládá na obou březích řeky Dunaje.

Cikánská hudba, pikantní jídla, čardáš a tokajské víno. Budapešť je městem kultury, koncertů a umění. Nachází se zde přes šedesát muzeí, dvě opery, čtyřicet sedm divadel, šestnáct koncertních síní a sedm amfiteátrů.

Dominantou a pravděpodobně nejfotografovanější stavbou z celé Budapešti je budova parlamentu, jejíž výstavba byla zahájena v roce 1885 a zcela dokončena byla o pár let později v roce 1902. Parlament se nachází na náměstí Kossuth Lajos tér, které nese jméno slavného maďarského bojovníka za svobodu a nezávislost, který se nejvíce angažoval během Maďarské revoluce v letech 1848–1849. Budova parlamentu není úchvatná jen zvenčí, ale také uvnitř se nachází četné poklady, a to konkrétně korunovační klenoty, které byly mnohokrát Maďarsku odcizeny nebo ztraceny, avšak cestu domů našly v roce 1978, kdy byly Maďarsku oficiálně navráceny.
Největší světskou památkou v Budapešti je bazilika sv. Štěpána, která rovněž nese jméno po prvním maďarském králi. Její stavba byla zahájena v roce 1851 a trvalo více než 50 let než byla dokončena. Původním architektem baziliky byl Jozsef Hild, který se bohužel nedožil toho, aby viděl finální vzhled stavby. I s řadou nepříjemností se museli místní stavitelé vypořádat, jako například, když došlo ke zborcení kupole a tehdy dozor nad stavbou a plány převzal architekt Miklós Ybl, který se rovněž dokončení baziliky nedožil. Bazilika sv. Štěpána dosahuje výšky 96 metrů, což je stejná výška jako budova parlamentu, což údajně symbolizuje rovnost mezi maďarskou vládou a církví.
Řetězový most. Pro někoho obyčejný most, pro jiného perla Dunaje, kterou hlídají kamenní lvi. Řetězový most byl prvním mostem, který spojoval dvě historická města - Budín a Pešť. Ještě než byl vybudován, sloužila v zimě zamrzlá řeka jako cesta pro ty, kteří se potřebovali dostat na druhý břeh. Když se ale počasí náhle změnilo, lidí zůstali viset na opačném břehu a nemohli se dostat domů. Dokonce v roce 1820 musel István Széchenyi čekat týden než se dostal na pohřeb svého otce. To všechno předcházelo stavbě Řetězového mostu.
Rybářská bašta byla postavena v letech 1895 až 1902 podle návrhů architekta Frigyese Schuleka, který jí dal novorománský styl. Tuto stavbu by Maďarům mohl pro její pohádkové věže závidět i samotný Walt Disney. Původní tržiště, kde se prodávaly čerstvé ryby, dnes slouží jako jeden ze symbolů Budapešti.
Někomu může bašta připadat jako kýč, jiní ji považují za architektonické dílo, kterému dominuje sedm věží, které reprezentují sedm maďarských náčelníků, kteří vedli své kmeny do současného Maďarska, kde se v roce 895 usadili. Před Rybářskou baštou stojí socha sv. Štěpána, prvního korunovaného uherského krále, který je známý nejen tím, že přispěl k založení maďarského království, ale také tím, že přinesl do země křesťanství.
Budapešť je jediné velkoměsto na světě, ve kterém je více jak stovka termálních pramenů a studní. Metropole stojí více méně na bublající půdě. Celkem 123 pramenů zde denně vychrlí více než 70 milionů litrů vody o teplotě 26-76 °C. Léčivé vlastnosti pramenů jsou různé, takže každé lázně se zaměřují na jiné choroby.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.12.2018
  • 22 zobrazení
  • 1
bele
ALB 918
Kousek od kláštera Leyre leží v nadmořské výšce 818 metrů na úpatí Pyrenejí malé městečko JACA s řekou Río Aragón. Nádherné okolí jako všude kolem dává tušit ráj turistů v zimě i v létě a asi 16 tisíc obyvatel to nijak neruší. V minulosti po mnoho desetiletí byla Jaca hlavním městem Aragonského království a vojensky střeženým přechodem v Pyrenejích. Obcházeli jsme po mohutných hradbách citadelu Castillo de San Pedro ze 16. století obklopenou příkopem. Má jako jediná stavba svého druhu ve Španělsku tvar pěticípé hvězdy a bylo možná stavebním vzorem pro jiné vojenské stavby i jinde ve světě. Bohužel byla zavřená, tak z prohlídky nebylo nic

Měli jsme nějaký volný čas na prohlídku města, byla zde krásná atria obytných domů, která jsem už nikdy nikde jinde na svých toulkách neviděl. Z průvodce se návštěvník dozví, že je zde třeba muzeum středověkého umění Museo Diocesano, v němž je umístěna vzácná sbírka románských a gotických fresek z okolních kostelů. Nebo potká dřevěné sochy, jejichž původ sahá až do 12. století. Nebo v kostele San Salvador y San Ginés bude obdivovat jedinečný modelovaný sarkofág, v němž leží infanta Doňa Sancha, sestra Sancha Ramíreze. Tam jsem se pro nedostatek času také nedostal, jen jsem v ulici potkal sochu prvního krále Aragony Ramiro I (1007 - 1063), který formuloval první chartu pro královského města Jaca. Zákony byly asi dobré, protože byly vzorem pro jiná města až do pozdního středověku. Sancho Ramirez byl jeho nástupce

Pro poutníky na tzv. Svatojakubské cestě je významné, že tu je jedna z nejstarších katedrál. Byla postavena v letech 1076 – 1130, je poměrně nízká, zdobená nápadným románským portálem, kamennými plastikami a dřevěným vyřezávaným štítem. Interiéry jsou zařízeny v gotickém slohu, který je na některých místech až nezvykle zdobný.
A nyní pro nás nastal šok ze shledání s naší dávnou minulostí. Jsou zde uloženy ostatky moravské princezny Dobroslavy, která je známá jako Sv.Orosia. Přijeli jsme pozdě. Týdenní festival Fiesta de Santa Orosia začíná 25. června, a přestože existuje několik písemných pramenů o této historické události, slaví ji pouze Španělé, Francouzi a Italové. V Čechách upadla v zapomnění. …. Tak jak to bylo

V srpnu roku 880 odešel z místa, zatím jednoznačně neurčeného sídla moravských králů, velkolepý průvod. Doprovázel mladičkou a půvabnou moravskou princeznu Dobroslavu do dalekého Španělska. Měla se stát manželkou španělského krále Fortunia. Španělsko tehdy bylo skoro celé ovládáno muslimskými Maury a Fortunius Jiménez vedl křesťany v boji za svobodu. Cesta měla tragický závěr.. Vůdce Maurů Abun Lupo přepadl výpravu a všechny účastníky pobil. Mladičkou Fortuniovu nevěstu nutil k přijetí muslimské víry a chtěl si ji vzít za ženu. Ta však odmítla a byla proto krutě umučena. Pálili ji pochodněmí, polévali roztaveným olovem, uťali jí obě ruce a nakonec sťali. Středověká krutost byla a je i dnes stejná. Nic se nezměnilo

Tělo princezny s uťatou hlavou přenesli již dva roky po její smrti do kostela v městě Jaca. Nešťastný Fortunio pomstil smrt své nevěsty dokonale. Dívku svých snů prý nepřestal milovat a neoženil se do konce života. Hnán vášnivou zlobou osvobodil od Maurů celé Španělsko a ochránil před muslimy západní Evropu. Město Jaca je městem oslav vítězství křesťanů nad muslimy. Nevím, jak si s tímto svátkem v budoucnosti poradí s ohledem na politiku EU

Možná, že původ moravské lidové tradice JÍZDA KRÁLŮ je uchováním památky na honosný průvod, odvážející mladičkou krasavici královské krve, do daleké ciziny. Historikové se zatím neshodli, která z historických událostí vyvolala tento zvláštní zvyk, není vyloučeno, že mladičký král v dívčím kroji představuje ve skutečnosti mladou dívku královské krve. Bílá růže v jejich ústech je, podobně jako lilie, symbolem panenství.

Zítra přerušíme pobyt v městech a klášterech a budeme oslavovat ducha přírody – čeká nás Ordesa :-)
více  Zavřít popis alba 
143 komentářů
  • 4.7.2009
  • 211 zobrazení
  • 13
mysticsmile
Malá vesnice Chrudichromy asi tři kilometry severozápadně od Boskovic má asi 180 obyvatel. Rozprostírá se na úpatí kopce Habří směrem do údolí řeky Svitavy. Její střední nadmořská výška je kolem 340 metrů. První písemná zmínka o obci je z roku 1386. Dle dochovaných pramenů zde v dávné minulosti žili lidé chudí a chromí, podle toho asi získala obec jméno. Vesnice náleží do mikroregionu Svitava. V letech 1976 – 1992 patřily Chrudichromy pod Boskovice, nyní jsou opět samostatné.
V obci začalo počátkem roku působit velmi aktivní občanské sdružení Chrudichromský šípek pod vedením Ivy Unčovské a Ing. Radomíry Měkutové. Jeho cílem je pořádání kulturně společenských akcí. Poprvé se sdružení představilo velmi zdařilou výstavou dobových fotografií Chrudichromy v proměnách času. Konala se v dubnu letošního roku a měla velký ohlas nejen mezi místními. Jen slavnostního zahájení se tehdy zúčastnilo více než sto lidí. Záštitu převzal senátor Parlamentu ČR Ing. Stanislav Juránek. Vernisáže se osobně zúčastnila místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková a ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová.
Dámy z vedení Chrudichromského šípku byly povzbuzeny úspěchem první akce a z jejich chuti do další činnosti vznikl mimo jiné Sousedský jarmark, kde se představili provozovatelé lidových řemesel a dva výtvarníci. Ten proběhl minulou sobotu 15. září. Bohužel termín nebyl vybrán příliš šťastně, velké množství lidí se vydalo do Kunštátu, kde se současně konal jubilejní dvacátý Hrnčířský jarmark a také počasí nebylo zrovna nejlepší. Na druhé straně zdejší akce byla srdečnější a taková domácká. V Kunštátě už je to jen o penězích a pro snoby.
„Dobré odpoledne, vítáme vás všechny na Sousedském jarmarku v Chrudichromech,“ zahájila společenské setkání Ing. Radomíra Měkutová. „Zdravíme všechny prodejce, kteří přijali naše pozvání a vydali se do chrudichromských neznámých končin. Přinesli k nám širokou nabídku zboží. Věříme, že si každý vybere. Oceňujeme též odvahu našich místních obyvatelek, které nesou kůži na trh a nabízí Vám výtvory domácí kuchyně. V přísálí kulturního domu zve k občerstvení pan David Svoboda a místní Sokolové čepují burčák. O reprodukovanou hudbu se stará paní Dana Svobodová. Děti se mohou vyřádit ve skákacím hradě, o jehož zapůjčení se zasadila místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková. V malé dílně si děti mohou pod vedením Barbory Palánové vyrobit štěrchátka nebo papírové korálky. O úvodní kulturní vystoupení jsme požádaly národopisný soubor Borověnka při Domě dětí a mládeže v Boskovicích. Pod vedením Aleny Stloukalové a Anny Faltýnkové si nejmenší nastudovali a předvedou pásmo Jarmark. Jde o pomyslnou prezentaci výrobků, jež se na jarmarcích tradičně prodávají. Ve čtrnáct hodin začne zápas improvizovaného divadla LÍ.SK.I/Y/ (Líga boSKovické Improvizace) na motivy televizního pořadu Partička. Jedná se o spojení boskovických skautů a členů Literárně – dramatického oboru Základní umělecké školy Boskovice. Zde Vás žádáme o spolupráci, abyste na lístečky napsali dvouslovná témata, jež chcete od herců ztvárnit.“
A pak už na pomyslné jeviště nastoupila drobotina z Borověnky a předvedla tance znázorňující starodávné profese. Třeba tkalce, krejčího, kováře, perníkáře, kominíka a cibulářku. Vystoupení dětí je vždy roztomilé a soubor sklidil bouřlivý potlesk. „Borověnku můžete znovu vidět hned příští týden v neděli 23. září na Husích slavnostech v Boskovicích,“ poděkovala za vystoupení Ing. Radomíra Měkutová.
Též uvnitř kulturního domu to hučelo jako v úle. V hlavním sále bylo několik stánků lidových řemesel a též zde postávalo hodně přihlížejících. V levém rohu proti vstupním dveřím měl vystaveny hezké obrázky z Boskovic a okolí aranžér a výtvarník pan Jaroslav Henzl: „Mám tu obraz souboru písní a tanců až z Prostějova,“ začal mi představovat své výtvory. Zabývám se uhly, pastely a olejomalbou na papír a plátno. Dle fotografií jsem zhotovil portréty známých umělců. Třeba Josefa Abraháma, Jana Wericha, Oldřicha Nového a další. Průběh svou tvorbou mám zachycen i v útlé publikaci,“ vzal do ruky na stole ležící knihu, spíše takový katalog. Otevřel jej a zavzpomínal: „S malováním jsem začal už jako dítě. Tenkrát jsem absolvoval ve Znojmě sedm ročníků tamní Lidové školy umění. Pocházím z jihu, ale dlouhá léta žiji v Boskovicích. Vzorem mi jsou staří mistři realismu, například Rembrandt (1606 – 1669). Dle velikosti a techniky pracuji na obrazech od několika hodin (tužkokresby) až třeba do šedesáti hodin (velká olejová plátna).
Zde jsme zajímavou debatu přerušili, protože jarmark přišla pozdravit místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Pěkné odpoledne, zdravím Vás. Jsem ráda, že se počasí drží. Přeji Vašemu jarmarku vše dobré. Byla jsem pozdravit za město i jubilejní dvacátý ročník Hrnčířského jarmarku v Kunštátě. Mohu však říct, že je to tam již moc velké, akce ztrácí přátelský duch. Tady připravil Chrudichromský šípek jarmark prostý, ale srdečný. Já si toho velmi vážím, není jednoduché takovou věc zorganizovat. Děkuji za pozornost a skvělou práci Chrudichromskému šípku.“
Jarmark navštívila během dne i ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová.
Trenérka souboru Paní Michaela Vymazalová pak zahájila improvizační představení divadelní skupiny LÍ.SK.I(Y): „Naše divadlo se odehrává formou pomyslného hokejového zápasu. Já budu rozhodčí, na kytaru vše doprovodí Petr Vymazal. Je nás trochu méně než obvykle, hodně účinkujících odešlo na vysoké školy, ale i tak to zvládneme. Nejprve uvidíte improvizační rozcvičku. V druhé části představení budeme pohotově reagovat na různá divácká témata a Vy pak můžete pomocí kartiček hlasovat pro modré nebo červené družstvo. Vtipné představení plné skvělých nápadů a humorných situací, kdy obecenstvo téměř neustále propukalo v divoký smích pak zakončila opět Michaela Vymazalová: „Děkujeme za pozornost. Můžete nás opět vidět 30. září na farním dnu v Boskovicích a pak 27. října na malém festivalu Sami sobě v Zámeckém skleníku. Do té doby nashledanou, za celý tým přeji krásný zbytek odpoledne.“
Prostranstvím se opět rozezněla reprodukovaná hudba, diváci se rozprchli ke stánkům a občerstvení, děti se rozběhly vydovádět ke skákacímu hradu. Já jsem se šel ještě jednou podívat do sálu kulturního domu.
V rohu pod jevištěm vystavovala své háčkované výrobky a především zajímavé obrazy ekonomka Marie Furchová z Lipovce: „V únoru příštího roku budu mít autorskou výstavu v Blansku, tamtéž připravuji výtvarné dílny pro dospělé, chystám ilustrace nové pohádkové knížky pro děti. Maluji asi patnáct let. Za tu dobu jsem se naučila enkaustiku (horký vosk), začínala jsem s olejem papíře a později na plátně. Ráda pracuji též s akrylovými barvami, které rychle schnou. Krajiny jsou výtvorem mé fantazie. Velkou inspirací je pro mě moje dvouletá dcerka, která už též experimentuje s barevnými pastelkami a malými štětci. Asi je po mě,“ usmála se sympatická žena. „Občas vystavuji v galerii Carson Plzeň. Do svých obrazů se snažím vnášet vlastní tvůrčí originalitu, vzory snad ani nemám. Chci být svá.“
Příjemné odpoledne mezi dobrosrdečnými prostými lidmi v Chrudichromech se pomalu nachýlilo. I počasí jako by připomínalo, že je čas skončit. Ochladilo se, zvedl se nepříjemný studený vítr. Prodejci pomalu začali skládat své stánky. Tak ještě několik snímků u skákacího hradu a pak jsem šlápnul do pedálů kola. Ještě jsem se zastavil u opravené zvonice přebudované z trafiky roku 1953 a pak se již vydal do prudkého kopce směrem k Boskovicím.
Cestou domů mi stále zněla v uších slova místostarostky Ing. Jaromíry Vítkové, se kterými naplno souhlasím. „V Kunštátě to sice bylo větší, ale vůbec ne sousedské.“ Nashledanou v Chrudichromech na druhém ročníku jarmarku v roce 2013.
Více: http://chrudichromy.svazeksvitava.cz/index.php?nid=442&lid=cs&oid=1447
http://chrudichromy.svazeksvitava.cz/index.php?nid=442&lid=cs&oid=2793817
více  Zavřít popis alba 
  • duben až září 2012
  • 328 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Malá obec Chrudichromy se nalézá na úpatí kopce Habří v malebné krajině kolem řeky Svitavy asi tři kilometry severozápadně od Boskovic, v nadmořské výšce 316 – 370 metrů. Jindy poklidná víska se sto devadesáti obyvateli ožila minulou jarní sobotu 22. dubna malou slavností.
„Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážení hosté, milí spoluobčané,“ předstoupila před shromážděný dav ve velkém sále místního kulturního domu Ing. Radomíra Měkutová. „Srdečně Vás vítáme na historicky první výstavě fotografií Chrudichrom. Vítám mezi námi vzácnou návštěvu místostarostku Boskovic Ing. Jaromíru Vítkovou a ředitelku Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalovou. A právě díky tomuto muzeu jsme získali krásné výstavní vitríny. Paní ředitelka a její kolegové nám velmi pomohli materiály, radami a informacemi. Vítám též zastupitele naší obce v čele se starostkou paní Jarmilou Tajovskou. Rádi mezi námi vidíme i rodáky a bývalé spoluobčany, kteří už zde nebydlí, ale nezapomněli na nás. Těší nás, že se výstava stala příležitostí, abychom se sešli v širokém kruhu sousedů, známých, přátel, hostů a příznivců Chrudichrom. Na úvod pár slov o vzniku výstavy. V posledních letech jsme s Ivou občas obcházeli vesnici a fotili, co nás napadlo. Kapličku, obchod, lípy u křížku a bolševníky v Janových dolech. Všímali jsme si, jak se mění tvář obce a okolí. Tam zmizela hasičská nádrž, tady přibyly nové domy, tam zanikla cesta. Škoda, že jsme nefotili taky lidi. Mnohé z nich už dnes nemůžeme potkat a pozdravit. Naopak shledáváme nové tváře a všichni se vzájemně míjíme převážně sedíce v autech. Nejen proto nás napadlo uspořádat výstavu fotografií a připomenout si, jak se dřív žilo, co se událo, kde býval hostinec pana Fialy, kde škola, kdo hrál ochotnické divadlo. Výstavu jsme nazvali Chrudichromy v proměnách času. S přípravami jsme začali před rokem, kdy jsme Vás oslovili a společně hledali vhodné snímky. Díky Vaší ochotě se nám sešlo velké množství fotografií a dokumentů. Omlouváme se, že jsme pro tuto výstavu mohli použít jen malý zlomek. Zaměřili jsme se hlavně na první polovinu dvacátého století. Na Vaše novější fotografie se dostane příště. U každého snímku najdete kdo jej zapůjčil, co na něm je a pokud to šlo, i kdy fotografie vznikla. Chtěli bychom poděkovat všem, kteří nám věnovali svůj čas, zapůjčili fotografie a kroniky. Děkujeme také sponzorům za materiální a finanční podporu. Hlavním partnerem je Obec Chrudichromy, svaly při stěhování vitrín zapojili členové Sokola, místní hospodyňky se podílely na přípravě vynikajícího občerstvení. Další dobrovolníci pomáhají tady kolem a je řada dalších, kteří pomohli se skládáním mozaiky výstavy, jíž jsme o Vás a pro Vás společně vytvořili. Děkujeme moc všem. Možná se ptáte, proč nám přípravy zabraly celý rok. Nás na začátku též nenapadlo, kolik si to vyžádá času a úsilí. Studium materiálů, fotografií, dokumentů, popisování, zjišťování stáří, to je běh na dlouhou trať. Založili jsme kvůli tomu Občanské sdružení. Chtěli bychom Vás dnes přesvědčit, že naše úsilí nebylo marné. Záštitu nad výstavou převzal senátor Parlamentu ČR Ing. Stanislav Juránek. Je to čestná pocta a znamení, že patron nad akcí převzal ochranu a svým jménem se zaručuje za její zdárný průběh. Pan senátor nemohl osobně přijet. Zaslal nám zdravici kterou nám nyní přednese místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková.
„Dobré odpoledne, dámy a pánové. Nejprve bych chtěla poděkovat za pozvání a vyjádřit za město Boskovice obdiv nad touto výstavou, jež je prvním počinem u Vás a jak krásnou atmosféru jste zde dokázali dnes vytvořit. A nyní splním milou povinnost, přednesu zdravici od pana senátora a náměstka hejtmana Jihomoravského kraje. Po jejím přečtení zazněl sálem bouřlivý potlesk přítomných. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková k tomu dodala: „ Já se mezi Vámi cítím jako domácí, protože Chrudichromy a Boskovice jsou blízcí sousedé. Mně velmi těší, že se ohlížíte do minulosti ke kořenům. U nás v Boskovicích se o to též snažíme. V současné době slavíme 790 let od první písemné zmínky o Boskovicích. Ráda bych Vás pozvala na některý z programů konaných právě k tomuto výročí.. Přijďte na besedy, výstavy nebo koncerty, termíny najdete na našich webových stránkách. Děkuji Vám a přeji pěkné odpoledne.“
„A teď se dostáváme ke kulturní části. Vítáme mezi námi pana Zdeňka Kotoučka a slečnu Kristýnu Sedlákovou. Pan Kotouček je syn řídícího učitele Josefa Kotoučka, který působil zde na chrudichromské škole v letech 1952 až 1968. A protože krásně hraje na housle, požádali jsme jej o krátký hudební vstup. Slečna Sedláková ho doprovodí na elektrický klavír. Zahrají nám dvě skladby. Nejprve Memory z muzikálu Cats a druhou Gavotu, jíž složil Francois – Joseph Gossec.“ Skvělá interpretace byla opět odměněna dlouhotrvajícím potleskem.
„Děkujeme za krásný hudební zážitek,“ pokračovala Ing. Radomíra Měkutová.“ A nyní již k obsahu výstavy. První dva panely ukazují historii obce, národopisné slavnosti, letecké snímky, dobové pohlednice. Dále uvidíte významné osobnosti. V Chrudichromech se narodil legionář z první světové války Antonín Doležel, spisovatel a politik František Loubal, duchovní František Kovář, František Doležel, Jan Kovář nebo Bohumil Chladil. Zde jsme se tak zamotali do rodokmenů, že to bylo občas i obtížné rozluštit,“ zašpásovala za všeobecného smíchu moderátorka. „Na dalším panelu jsou křížky a zvonice. Zde se dozvíte mnoho zajímavých čísel. Další stojan jsme věnovali druhé světové válce. Ukazuje výstavbu dálnice kolem Chrudichrom, totální nasazení na práce v Říši. Šestý panel je věnován škole a ochotnickému divadlu. Další zastavení je rodinný život, křest, první přijímání, svatba. Rekrutům jsme věnovali hned tři snímky. Další panel ukazuje dobové zemědělství. Zde vidíte, že se místní obyvatelé živili převážně prací na poli a chovem dobytka. Další stojany patří Sokolům, Orlům, hasičům a myslivcům. Dětem je určen panel nazvaný Na dvorku. Nejmenší zde uvidí domácí zvířata. A pak si mohou zkusit omalovánky. Pro zpestření je venku čeká skákací hrad, jenž zapůjčila organizace KDU ČSL. Poslední tři panely přestavují historii Chrudichrom, archeologické výzkumy v katastru obce. Nálezy pozůstatků osídlení sahají až do doby kamenné. Pak zde uvidíte snímky z roku 1931. Představují tehdejší náves, pastoušku a jeden z obytných domů. Kontrastem je současný snímek vsi, jenž jsme zde pro porovnání umístili. Poslední panel vzpomíná na události z obecní kroniky, je zde dopis od pana senátora a prameny k výstavě. Na stole můžete prolistovat hasičskou kroniku, knihu sjezdu rodáků, pokladní zápis o novém budování místní zvonice a báječné knihy pro hospodyňky. První obecní kronika se bohužel nedochovala. Shořela při velkém požáru v roce 1910. Po náročné cestě výstavou přijde vhod malé občerstvení, jež připravily a napekly naše obětavé ženy. Při odchodu pak můžete zanechat Vaše připomínky, náměty a postřehy v Pamětní knize. Posledním překvapením jsou omalovánky z Chrudichrom pro malé i velké. Najdete v nich obrázky z historie inspirované konkrétními místa y postavami. Vidíte, že výstava toho nabízí hodně, na své si přijde každý. Tímto považujeme výstavu za zahájenou a přejeme skvělý kulturní zážitek.“
Pro pořadatele nastala chvíle volna, čehož jsem využil a vyzpovídal paní Ivu Unčovskou: „Bydlím v Chrudichromech od narození a moje kamarádka Ing. Radomíra Měkutová taktéž. Prožívaly jsme zde dětství, mládí, běhaly kolem dědiny, sbíraly šípky. Začalo to tím, že jsme si pořídily digitální fotoaparáty a fotily Chrudichromy ve všech ročních obdobích. Objevovaly jsme dávno zapomenutá místa. Byl to pro nás balzám na duši v dnešním hektickém uspěchaném světě. Přicházejí noví mladí, kteří zde stavějí a starousedlíků ubývá. Obraz babiček s konvičkami, jak jdou blátivou cestou do místní jednoty pro mléko je již dávno ztracen v propadlišti dějin. Dnes se lidé znají jen podle značky auta, běžný sousedský život se jaksi nekoná. Proto jsme si řekli, že s tím musíme něco udělat. Začaly jsme shromažďovat dobové fotografie a přišly na nápad uspořádat výstavu Chrudichromy v proměnách času. Místní zastupitelstvo nadšeně souhlasilo. Pro nás tímto začala mravenčí práce sbírání snímků od lidí, skenování, popisování, dělení, studium kronik obce, hasičů, Sokolů, knihy o znovu vybudování zvonice. Jely jsme do blanenského archivu, kde jsou úžasné školské kroniky, zápisy o divadlech, výsadbě dětského sadu... Sešlo se asi tisíc fotografií od zhruba od roku 1910 – 1970 a vyvstala otázka co dál. Založily jsme Občanské sdružení Chrudichromský šípek. Okolo obce totiž rostou šípkové keře, jež na podzim ke koloritu Chrudichrom neodmyslitelně patří. Protože dnes se vše točí kolem peněz, musely jsme také nějaké sehnat. Obrátily jsme se na Obecní úřad. A tak jsme dnes zde i s naší výstavou. Velmi nám pomohl bývalý starosta pan Josef Kovář, který si pamatoval kdo ke komu v rodinách patří. A nyní přiložil i ruku k dílu při montáži výstavy. Letos chceme ještě uspořádat na podzim lidový jarmark, kde by své výrobky a výpěstky prezentovali především naši občané. A potom ještě tématickou přednášku. Jsem velmi ráda, jak k přípravě výstavy naši místní přistoupili. Hospodyňky Marie Doleželová, Dana Svobodová, Ludmila Kovářová, Věra Vrajová a Ludmila Oujezdská zcela nezištně a zadarmo napekly obrovské množství koláčů, udělaly chlebíčky, obložené mísy a další občerstvení. David Svoboda se postaral o uzeniny. A takto by to mělo vždy na vesnici vypadat,“ řekla na závěr Iva Unčovská a dodala: „Držte nám pěsti.“
Já jen připomenu, že výstava přináší nám boskovickým měšťákům velké obohacení. A především jsme strávili příjemné sobotní odpoledne mezi pohostinnými, prostými, dobrosrdečnými lidmi, kde se nehraje falešně a kteří to s kulturním, společenským a sportovním rozvojem své malebné obce myslí vážně.
Více: http://chrudichromy.svazeksvitava.cz/index.php?nid=442&lid=cs&oid=1447
www.boskovice.cz – zde najdete i plné znění zdravice senátora a náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Stanislava Juránka.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.4.2012
  • 710 zobrazení
  • 0
reklama