Hledání: Prase 2015

Pro dotaz Prase 2015 jsme našli 173 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
ladaakatka
  • 30.5.2015
  • 1 451 zobrazení
wsbk
  • 24.9.2011
  • 1 288 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
mariess
PONDĚLÍ - Úspěšně jsme zahájili první táborový den. Hned ráno jsme si složili mapu světa a zopakovali jednotlivé kontinenty, které během našeho dobrodružství poznáme. Dopoledne jsme se věnovali s Katkou a Ondrou angličtině a někteří z nás si malovali závěsný talíř v keramické dílně Milušky Pomijové, ostatní vyráběli pod vedením Martiny černošský náhrdelník a jednoduchý hudební nástroj či slušivý náramek. Po výborném obědě nás čekalo rozdělení do čtyř týmů (názvy jsme si vymýšleli sami!): Evropané, Prdeláči, Pompeje a Husité, a při soutěžích a pohybových hrách jsme získávali body a dobývali jednotlivé světadíly. Nejlépe se dnes vedlo Evropanům, ale to je teprve začátek:) Zítra pokračujeme!
PS: Asi jste si stihli všimnout, že na táboře letos dobýváme i skákací hrad, zapůjčil nám ho SMO Bukovská voda a děti si ho ve chvílích volna opravdu užívají.
ÚTERÝ - Jaké bylo? Dopolední angličtina, při které se děti letos opravdu snaží a lektoři je nestačí chválit:), další tvoření s Jarmilou, Martinou i Miluškou v dílně. Odpolední klání mezi jednotlivými týmy o vlaječky, kterými získáváme nová území ve světě. Na hrázi rybníka Velký jsme si na odreagování dali hru "kyselý ksicht" (děti vám ji určitě vysvětlí a můžete si s nimi zahrát), hod na cíl, chůzi po skoro-kladině a poznávali jsme potraviny dle chuti. Na základně nás pak čekala sladká i zdravá svačina a také všemi oblíbený skákací hrad.
STŘEDA - Dnes jsme se všichni těšili na výlet do Pelhřimova. A nenechali jsme si ho zkazit ani příliš vysokými teplotami. V pětipatrovém Muzeu rekordů a kuriozit jsme obdivovali různá česká NEJ- (největší botu, nejmenší hrací karty, nejdelší vánoční prskavku, obří zámek z čokolády atd.), některá nás naopak dost pobavila (největší zubní kartáček, největší pletená čepice nebo pyžamo, do kterého se prý nacpalo 98 dospěláků!) a dokonce jsme se pokusili některé rekordy překonat, ač neúspěšně. Využili jsme měřič síly, frňákoměrku, pažoměrku i lebkoměrku. Odtud jsme se přesunuli do sklepení na strašidla a pak jsme ještě zavítali do pelhřimovského pekla. I když někteří z nás byli obezřetní a dali přednost pevné země pod nohama než temnému podzemí. Dále bylo nezbytné uspokojit naše bříška, takže vyzbrojeni zmrzlinou nebo ledovou tříští (rodiče prominou) jsme se vydali na oběd do rodinné restaurace manželů Zachových. Ti nás pohostili vynikající polévkou a ještě lepším řízkem s bramborem, tečkou byl pak lahodný meloun. Mňam! Pro děti pak nastala nejlákavější část výletu - ROZCHOD po skupinkách po obchodech s cílem "něco si koupit". Dopadlo to dobře, spokojeni byli nejen obchodníci, ale zejména my, protože děti se vrátily v plném počtu. Po návratu do K. Řečice jsme se odměnili zaslouženým odpočinkem u filmu a pochutnali si na domácích buchtách od maminek a babiček. Moc děkujeme! K večeru jsme se přesunuli na školní dvůr, kde jsme si opekli buřty a díky "Mistru Šenymu" jsme si mohli zazpívat u kytary. Po příjemném posezení jsme si rychle přichystali pelíšky na noc a vydali jsme se směrem k rybníku "Šlechťák", protože tady byl start STEZKY ODVAHY. A nebyla ledajaká! Šli jsme po světýlkách, plnili jsme úkoly, čelili jsme chrochtajícím prasatům (i když?) a jiným roztodivným zvukům a těšili se do cíle. Zvládli jsme to všichni! Někdo úplně sám, jiný ve dvojici s kamarádem. Domníváte-li se, že jsme byli znavení a ospalí, máte pravdu, nicméně ve družině řada z nás ožila a nějak se nám nechtělo spát... A tak až když odbila na řečické věži půlnoc, ukládali se ke spánku i poslední vytrvalci.
ČTVRTEK - Budíme se tak nějak postupně od 6.30 hod, vylézáme ze spacáků a vítáme nový sluníčkový den. Snídani si dopřáváme venku, kdy je ještě příjemně. Dopoledne se vrháme do tajů angličtiny a také vytváříme originální trička technikou "sypaná batika". Po obědě jsme navštívili místní soukromé muzeum rodiny Adámkových ve mlýně a věřte, že je na co se dívat! Pan mlynář nám vyprávěl nejen o historii řečického mlýna, ale i o našem zámku, připojil zajímavosti ze světa řečického sportu a nakonec nám ukázal spoustu domácích zvířat, která zde chovají. Prostě prohlídka byla jedna báseň, děkujeme!
Odpoledne jsme se ještě utkali ve vodní balónkové bitvě, přesunuli jsme se do Austrálie a zahráli si na klokany a pak kóóónečně přišla chvíle, kdy byl nafouknut skákací hrad. Ale to už jsme byli hodně unavení, takže jsme byli rádi, že se začínali trousit první rodiče. Zítra na viděnou!
PÁTEK - Dnes dobýváme Ameriku, hrajeme si na indiány, dotváříme vlastní fotky do podoby indiánské, zdobíme se čelenkami a místo Anetek, Janiček, Honzíků a Toníků zde máme jen Zářící hvězdu, Rychlého geparda, Malého medvěda, Tančící oblak aj. Při angličtině rozšiřujeme slovní zásobu a pouštíme se i do obtížnějších slovních her. Po obědě si dáváme polední pauzu s Karlíkem a továrnou na čokoládu (snažíme se tak vyhnout největšímu pařáku) a pak už se naše čtyři týmy utkají s hasičskými stříkačkami v těžkém boji o "sestřelení" nepřítele pomocí hadice a vody. Jde nám to výtečně, a tak na konci jsme mokří beze zbytku všichni. Protože se naše putování po světě blíží k cíli, nezbývá než vyhodnocení a předání pamětních medailí s kotvou uprostřed. Kapitáne, plavba jest u konce, tak snad za rok AHOJ!
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2015
  • 1 045 zobrazení
jevisovak
Možná symbolické ukončení nškolikaletého provozu na Sýpce. Přijela zabíjačka, která měla sice daleko ke slibovanému zážitku (chybělo prase na háku, či alespoň prasečí hlava na štoku a harmonikář. Ráno sice mráz - 6° C, ale v 9 hod. již bylo nad nulou
více  Zavřít popis alba 
  • 31.1.2015
  • 687 zobrazení
martoska
Po dlouhém zvažování všech pro a proti jsem se nakonec rozhodla jít za svým snem i letos... Opět ve čtyřech jsme podnikli sólo cestu tentokrát napříč Botswanou, Zimbabwe a Namíbii. Přílet i odlet jsme měli z Johannesburgu v JAR. Auto jsme si půjčili stejné jako loni a ujeli neuvěřitelných 9.259km. Letos nás přivítalo velmi příznivé počasí a dá se říct, že až na 2-3 noci, kdy jsem pro neskutečnou zimu téměř oka nezamhouřila, jsme měli počasí pohádkové. Přes den 35° vedra, v noci příjemných 20°C (až na jednu 27°C výjimku).
Tohle album je věnováno Botswaně. Je to nádherná země, plná usměvavých a příjemných lidí, celníky na hranicích počínaje, místním obyvatelstvem konče. Nesetkali jsme se zde s jedinou "bledou tváří" (když nepočítám turisty). Kromě usměvavých obličejů jsme na ulici potkali také nepřeberné množství volně se pohybujících zvířat, přes krávy, kozy, prasata bradavičnatá, až po slony či zebry... Byla to nepopsatelná nádhera a opouštěla jsem tuto zemi s těžkým srdcem.
Navštívili jsme: Khama Rhino Sanctuary - nosorožčí rezervaci u města Serowe; deltu Okavango u města Maun; NP Chobe u města Kasane
Datum: 26. 6. - 16. 7. 2015
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • červen 2015
  • 628 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
sobik20
  • 29.8.2015
  • 604 zobrazení
knszlin
Nohejbalový turnaj trojic, 25.7.2015

Výkonnostní:
1. ICE (Jan Kaděra, Lukáš Rosenberk, Tomáš Gurtler)
2. TJ Sokol I. Prostějov (Jan Valenta, Kamil Husařík, Jakub Ftačník)
3. Master Vyškov (Martin Műller, Petr Zemánek, Martin Šamalík)
4. Hlohovec (Dušan Ifka, Jaroslav Ifka, Jiří Zvoníček)
5.÷8.
Vítězové 2015 (Josef Nezval, Martin Kawulok, Tomáš Mikula)
Pojebat Vítěze 2015 (Lumír Gebel, Tomáš Volman, Petr Gargulák ml., Radim Olšák)
Svačinka (Michal Plachý, Ivo Nováček, Petr Špok)
Frýdek-Místek (Roman Kvarda, Patrik Mitera, Tomáš Matušek)
9.÷12.
CLIMAX Z (Marek Novosad, Vít Zgarba, Karel Švirák, Dalibor Dvořák)
ValMez (Martin Andris, Daniel Žitník, Majštiník)
Prasus (Robert Gargulák, Stanislav Tomek, Miroslav Tomek)
ABC (Tomáš Andris, Patrik Bartoň, David Majštiník)
13.÷14.
NK Vinodol (Marek Čeredka, Andrej Levicky, Adam Kovacik, Dominik Kovacik, Tomas Sevcik)
Petrovice (Rudolf Stařičný, Aleš Balicki, Tomáš Pika)

Rekreační:
1. Závišice (Aleš Lošák, Petr Ferst, Petr Demovič)
2. Vrakuňa A (Ivan Lukac, Roman Ferencak, Pavol Kovasich)
3. Výletníci (Robert Farkas, Erik Mandak, Ivan Belosic)
4. Brňov-zastávka u Kamasů (Martin Orság, Petr Orság, Tomáš Žarlok)
5.÷8.
SKUNK Unkovice (Ivo Ošanec, Roman Holeček, Libor Cechmeister)
Botas team (Rudolf Stařičný, Jan Stařičný, David Dvořák)
Matrix B (Oldřich Černocký, Ladislav Svoboda, Libor Změlík)
Bystřička A (Aleš Palát, Tomáš Tomšej, Petr Čunek)
9.÷11.
Matrix A (Vlastimil Halašta, Miroslav Kučera, Lubomír Adamík)
Bystřička B (Jakub Zajíček, Lukáš Kotrla, Jan Spáčil)
Bystřička žáci - Rebelové (Aleš Palát ml., Ondřej Zajíc, Ondřej Molnár, Jiří Hlaváč)
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 25.7.2015
  • 592 zobrazení
waverka
Ahoj RAJČATÁŘI, opakuji pozvání na podzimní fotosraz: plánujeme a zveme vás na Českokrumlovsko (Č. Krumlov, Rožumberk, Zlatá Koruna, Vyšší Brod, Lipno..) ubytování: penzion http://www.penzion-ratzek.kvalitne.cz/index.html termín 25.- 28.září 2015, jeden večer nám mohou udělat diskotéku, nebo opéct prase a poslední večer můžeme udělat společné promítání fotek. Pokud s námi uvažujete vyrazit, zapište se do tabulky:http://goo.gl/KgxVFf
Rezervace noclehů musíme potvrdit do konce května, pokud váháte, jsou poslední dny na přihlášení. Tak přemýšlejte a dejte vědět, jak jste se rozhodli, v této končině jsme zatím sraz neměli a asi by stála za návštěvu. Věra
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • 11.4.2015
  • 575 zobrazení
brezova-stan
Rozlobení ptáčci dorazili na Březovou! Proč? Protože jim zlá prasata ukradla vejce, které chtějí sníst!
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2015
  • 560 zobrazení
evja
  • 22.8.2015
  • 478 zobrazení
zenyskslany
V sobotu dne 7.2.2015 se uskutečnil již 2. Sportovní ples ženské kopané SK Slaný. Celkem se přišlo bavit přes sto návštěvníků, kteří si ples v doprovodu skupiny IKAROS určitě užili. Na návštěvníky čekalo překvapení večera, kterým byli malé mažoretky, jenž cvičí pod vedením slečny Milady Tomišincové ml. a pod záštitou DDM Slaný "Ostrov". Návštěvníci plesu měli možnost si zasoutěžit v taneční dovednosti zvané Židlovaná. Dále byla pro návštěvníky připravena zábavná podívaná organizovaná samotným předsedou SK Slaný, p. Hořejším. Nejprve museli trenéři "A" týmu a žen vybrat 4 účastníky z každého týmu. Účastnící z "A" týmu se postavili na židle a proti nim se postavili naše dámy. Ty dostaly za úkol prostrkat vejce ( vařené :) ) z jedné nohavice borce "A" týmu do druhé nohavice, kde vejce opět vyndaly. Velmi zábavnou podívanou s velkým náskokem zaslouženě výhrala naše nejlepší hráčka, slečna Landesková, která si za to odnesla i hodnotnou cenu - vinnou sadu s příslušenstvím. Celá akce pak byla završena losováním bohaté atraktivní tomboly, do které nám ceny věnovaly následující firmy:
Sportovní centrum Atlas ve Slaném ( http://www.sportcentrumatlas.cz/ )
Aquapark Slaný ( http://www.aquaparkslany.cz/ )
Masné krámy Slaný ( http://www.masnekramyslany.cz/ )
STACHEMA CZ, Divize povrchových úprav Slaný ( http://www.stachema.cz/ )
Zahradnictví Liska ( http://www.zahradnictvi-liska.cz/ )
Bateria Slaný ( http://www.bateria.cz/ )
podnikatel p. Roman Kabátek

Děkujeme.

A jaké, že byly ceny? Tak např. hlavní výhra - divoké prase, dále uzená kýta, tlačenka, okrasné stromky, sady pro pány a dámy, malířské 12kg barvy, permanentky do SC Atlas, permanentky do Aquaparku Slaný atd.. Jak jsme slíbili, tak jsem činili. Naše zábava se pak protáhla až do druhé hodiny ranní, kdy bylo ve slánské Restauraci Zimák ještě min. 60 návštěvníků našeho plesu. Děkujeme a doufáme, že jste si všichni ples v klidu a pohodě užili, vyhráli jste nějakou cenu a skvěle se pobavili.

Poděkování patří také Restauraci Zimák ve Slaném ( http://staroceskahospoda-zimak.cz/ ), především pak provoznímu restaurace, p. Hasselbauerovi za jeho rady a pomoc při organizaci plesu - děkujeme.

Fotky z akce nafotil p. Roman Hrbek - děkujeme :)
více  Zavřít popis alba 
  • 7.2.2015
  • 407 zobrazení
sdhck
Místo události: okres Náchod — Chválkovice
Datum a čas ohlášení: 03.07.2015 13:22
Typ zásahu: Požár – průmyslové, zemědělské objekty
Zasahovaly jednotky: HZS Jaroměř, HZS Náchod, JSDH Červený Kostelec (Město, Stolín, Lhota) JSDH Jaroměř (Město) JSDH Jezbiny, JSDH Chválkovice, JSDH Hořičky, JSDH Česká Skalice, JSDH Nové Město n./M., JSDH Hajnice
Popis zásahu: Jednotky vyjely k nahlášenému požáru vepřína a přístavku. Na místě první jednotka zjistila, že přístavek ve kterém byli prasata je zcela zničen. Uvnitř přístavku došlo k úhynu cca 30 kusů prasat. Požár se dále rozšířil na přilehlý vepřín, kde byla uskladněna sláma. Požár se šířil uskladněnou slámou i střešní konstrukcí. Hasiči museli zasahovat v dýchací technice a na zdolání požáru bylo nasazeno několik proudů. Zásah komplikovaly vysoké teploty a proto byl náročný pro hasiče, kteří zde zasahovali a tak byl vyhlášen II. stupeň poplachu. Příčina vzniku požáru je v šetření. Při náročném zásahu se nikdo nezranil. Spolupráce s Policií ČR, HZS Jaroměř, HZS Náchod, JSDH Červený Kostelec (Město, Stolín, Lhota) JSDH Jaroměř (Město) JSDH Jezbiny, JSDH Chválkovice, JSDH Hořičky, JSDH Česká Skalice, JSDH Nové Město n./M., JSDH Hajnice
Výjezd: CAS 20 TATRA

Zde najdete také reportáž z TV Prima, čas reportáže - 25:32 : http://play.iprima.cz/zpravy-ftv-prima/zpravy-ftv-prima-372015
více  Zavřít popis alba 
  • 3.7.2015
  • 391 zobrazení
cervik-dobriv
Ukrajina 2015

Podzim už je krásně barevný a tak je čas se provětrat. 9. října večer vyrážíme směr Ukrajina v kombinovaném složení čtyřkolky a motorky. Lukáš a Aleš na KTM ADVENTURE 950, David s 250kou a Tomáš s 450kou. No a čtyřkolky: nový člen Tomáš s Access Max 750 a Ondra se Suzuki Kinquad . Maty se Suzuki LTZ, který s ní jel už letos Albánii a já s Vladi testujeme v plném zatížení TGB Blade 1000. Výhodou cesty je, že najedeme na dálnici, která nás dovede až na ukrajinskou hranici. Potom už jen 150 km a jsme na hotelu. Celkem 1100 km, které se nechají zvládnout za 15 hodin. Hodinku si odpočineme na hranicích než nás zapíší. :-D Na Ukrajině nás překvapují nezvykle opravené cesty. Dokonce i místy nový asfalt. Odpoledne dorážíme na místo. Dáme pozdní oběd a nadrženi hned vyrážíme na malou projížďku okolím. Je po dešti a v okolí je pěkné bahýnko. Kluci na motorkách sebou pěkně plácají a některé výjezdy dávají s obtížemi na několikátý pokus. Dobrá rozcvička před ostrými kilometry co nás čekají.

2. den. Směr Koločava po hřebenech jsem ještě celou nikdy neprojel. Počasí bylo vždycky proti nám a i teď už od rána prší. Bereme na sebe pláštěnky a vyrážíme. Po cestě tankujeme. Benzín tu stojí 24 Kč. Za městečkem Dubová odbočuje do kopců. Brodíme říčku a šplháme na hřeben. Alešovi po pádu zlobí motorka, tak se vrací na základnu. Byla to jen svíčka. Po hodině a půl výjezdu jsme na hřebeni. Tady už neprší. Déšť se změnil v krupici, která nás s větrem bičuje. Vše je tu pokryté ledem a dokonce i my. Helmy rozmrazujeme u výfuků a čekáme, až se sem vyškrábe poslední motorka. Před sebou máme po hřebeni ještě 50 km a 500 výškových metrů, kde bude ještě větší mráz a led. Hustá mlha, tak že by se dala krájet, mě nutí to vzdát. Viditelnost sotva 10 metrů. Jedno špatné odbočení a už se nenajdeme. GPS s trasou mám jen já. Po cestě zpět míjíme srub, kam se jdeme na chvilku schovat. Rozdělávam oheň v kamnech a vyndáváme zásoby jídla pro případ nouze. Vítr neustává a nikomu se nechce z vyhřátého srubu, ale musíme. Na hotel přijíždíme už za tmy.

3. den. Stále prší. Motorkáři jdou opravovat své stroje, tak vyrážíme na bádání nových míst. Šplháme na vrchol Pecka, kde nás čeká opět hustá mlha. Za ním se spouštíme kamenitou cestou připomínající spíše dno řeky. Obroušené kulaté kameny, které se pod koly čtyřkolek dávají do pohybu. Využívám motorovou brzdu. Silný dvouvál brzdí tak, že není třeba brzdit. Ba naopak. Občas přidávám plyn, abych nejel šnečím tempem a nebrzdil kluky za mnou, ale pokud to necháte jen na motoru, víc jak 8 km/h se nerozjede a to je sjezd opravdu prudký. V údolí nás v dubovém lese čeká bahno. Terén je tu rozmanitý. Kromě písku snad všechno. Na hřebeni odbočuji z trasy co znám na novou. Prudký sjezd v husté mlze podporován deštěm, nevypadá moc bezpečně, tak to raději odkládám na jindy. Hřebenovou cestou potkáváme odbočku, kterou se po pastvinách spouštíme do zalesněného údolí. Bohužel končí u jednoho srázu. Hodiny neúprosně letí a už není času se někde zdržovat. Valíme zpět. Prudký výjezd Milan se sportkou dává až na druhý pokus.
Jeho galusky a absence předního náhonu ho sice v něčem limitují, ale jeho odhodlání a šikovnost ho na vrchol dostane. Přijíždíme k výjezdu v kamení. Mám obavy o kluky s krátkými čtyřkolkami. Stačí jedno nakopnutí, prohrábnutí a máme velký problém, ale kluci jsou šikovní a přistupují k tomu zodpovědně. Ví, že by se s čtyřkolkou mohli rozloučit a nedej bože stát se úraz. Jsme sice do 20 km od civilizace, ale pomoc se sem nedostane. Ještě opláchneme od bahna čtyřkolky i sebe v řece a opět za tmy dorážíme na hotel.

4. den vyrážíme opět na Kolčavu, ale tentokrát údolím. 30 km po silnici, kde je díra vedle díry. Některé jsou tak hluboké, že by jste tam nechali i kolo. Tady dostali čtyřkolky na prdel víc, než v terénu. Nejhorší byly ostré hrany asfaltu. Pomalu se to nedalo jet jen přidat plyn a proletět. Na konci projíždíme německou vesnici a jako poslední vesničku Konsomolsk. Tam odbočuje podle map červeně značná cesta, kterou už před 20-ti lety strhla voda a do dnes ji neopravili. Cesta teď vede potokem, což nám vůbec nevadí. Dokonce ji i vyčistili od padlých stromů. Naposledy jsme to tu s Tomem prořezávali a nakonec jsme museli za pomoci navijáku ven z potoka na břeh a kličkovat lesem. Tím jsem strašil motorkáře. :-D V potoce zkouším, co výdrží zadní diferák. Děravou cestu zvládal a dokonce i v potoce jsem nepotřeboval ho zavírat, natož přidat 4x4. Teď už jen překonat hřeben, kde už to nepodceňuji, dávám 4x4 a jsme nad Koločavou. Brodíme se tu stádem ovcí a bahnitým úvozem kloužeme do údolí. V četnické stanici nás už vítají. V kamnech se přikládá a sušíme co se dá. Ptám se hostinského, kudy se dá dostat na hřeben, že by jsme zpátky jeli po něm. Prý po červené turistické přes most řekou do kopců. Chvilku se zdržíme pomoci klukům motorkářů zdolat panelový vodopád. Za ním už výjezd rozmočeným hliněným úvozem s hlubokými kolejemi. Pomalu se škrábu bahnem až do míst, kde se nechá vyjet na pastvinu. Bál jsem se o lemy blatníků, že je tam nechám, ale vydržely a moc bahna na nás nepustily. Tam čekáme na ostatní. Přijíždí jen Tomáš s Ondrou. Ostatní se sem nevyškrábou. Jen David na svém „pinckovi“, jak říká své 250ce přijíždí od jinud. Chce nám předvést, jak se jezdí po zadním, ale oslík se mu splašil a končí na zádech a „pincek“ se od něj po zadním vzdaluje. Čas se nám krátí a do tmy jen dvě hodiny. Vracíme se na trasu, kterou znám. Luky s Alešem to berou oklikou po rozbité silnici a my přes hřeben a potokem rovnou na hotel, kde se všichni v pořádku v sauně scházíme.

5. den. Sluníčko nás tahá z postelí. Na to jsme čekali, abychom mohli dát velký 200 km okruh po hřebenech na střed Evropy a zpět. Doplníme zásoby jídla, dotankujeme nádrže i kanystry a vyrážíme na hřebeny. Vybírám nejsnazší cestu na vrchol Apecka z městečka Dubová. Hned po pár kilometrech má Aleš defekt na motorce. Rozborka, sborka. Duše za pár minut vyměněna. Zřejmě chlapci doma poctivě trénovali. Cestou potkáváme neidentifikovatelný silniční motocykl čínské výroby, obložen matracemi. Jezdí sem už sedmým rokem sbírat jahody. Na vrcholu uděláme pár fotek a frčíme dál. Několika kilometrový sjezd v kamení máme natrénovaný a i kluci na motorkách to bez pádů zvládají. Teď už návrat pro ně je nemožný. Těžké motorky by se už nahoru nevyškrábaly. V dubovém lese nás čekalo krásné bahýnko. Pastviny byly promočené a nad 1500 už umrzlé. V jednom výjezdu se nechám unést silným motorem a na půl plynu letím šedesátkou. V trávě schovaný hrb nás zvedá do vzduchu tak, že mi Vladí málem přeskočila zadní kufr. Začíná i místy sníh. Zapřáhám za sebe sportku a výjezdy po sněhu mu pomáhám zdolat. Posledních 100 výškových metrů, už se zahrabu i já. V prudkém výjezdu Bladeho neotočím. Buď scouvat nebo se pokusit rozjet a otočit se na vrcholu. To je výzva. Až s uzávěrkou se mi podařilo rozjet a vyhrabat na vrchol 1760 m.n.m. Dál už se jako celá parta nedostaneme. Vracíme se zpátky k motorkám pod kopec a jdeme bádat cestu kudy zpět. V dálce vidím po pastvině cestičku. Není čas na omyl. Za dvě hodiny je tma. Chvilku jedeme lesem, chvilku po pastvinách. Stále po hřebeni. Tráva, listí, hluboké louže plné bahna, tím vším se brodíme. Za soumraku se dostáváme na zpevněnou cestu, která nás dovede k hotelu. Krásných náročných 180 km. :-)

6. den. Druhý pokus se dostat tam, kam jsme chtěli včera. Tentokrát jedeme po prašných nebo kamenitých zpevněných cestách přes několik hřebenů a vesnic. Pěkné svižné svezení a moc to ani nepráší, tak jedeme kolka na kolce. Diferák mě do driftu moc nepustí, ale zato jedu zatáčky krásně plynule a čistě. Nad Kobyljeckou Polanou dáváme malou pauzu. Začínají se honit mraky. V dálce je vidět déšť. Nikdo z nás se nechce oblékat do pláštěnek. Spouštíme se strání do Kosovské Polany a z ní šplháme už přes poslední hřeben. Kdysi tu byl asfalt. Místy ještě pozůstatky jsou. Začíná krápat. Zastavuji a zavírám zadní diferenciál. Šlapeme mašinkám ještě víc na plyn a potřebuji si zatáčky otevřít. Do kopce doslova letíme. Kapkám se ale nevyhneme. Hřeben je dosti vysoký a mraky za ním zůstávají. Pod námi je už Rachyv, 15-ti kilometrový sjezd a jsem na hlavní cestě do Rachyva, ale mi se dáváme opačným směrem na střed, kde už na nás čeká dobová teplá restaurace. Napucnuti dobrým jídlem vyrážíme ještě prozkoumat solná jezera a propadliny v městečku Solotvina. Hlubinné doly se místy propadly a v místech propadlin vznikly jezírka. Sůl z dolů se do nich dostala a tak je začali využívat k léčivým koupelím. Dokonce tu vyrostli lázně a ty slanou vodu berou z vrtů. Těžební budovy tu jsou zchátralé a propadlin je tu k vidění víc než dost. Tma nás zase dohání a na hotel přijíždíme za sucha.

7. den je odpočinkový před cestou domů. Ráno jedeme na místní trhy. Dá se tam koupit cokoli. Od pračky, počítač až po prase, krávu či drůbež. Nic mi do oka nepadlo jen jeden stařec prodával obří vlašské ořechy, tak je zkusím doma zasadit. Teď už jen umýt a naložit čtyřkolky a motorky. Blade mě velice příjemně překvapil. Nevěřil jsem, že bude takhle dobře fungovat zadní diferenciál v terénu. Najeli jsme celkem 750 km z toho 300 km hlavně za deště a sněhu na 4x4. Silný dvouválec jsem za celou dobu nepoužil na plný plyn. Nebyl na to prostor a na rozmočených pastvinách nedokázaly pneumatiky přenést výkon motoru. Volil bych hrubší vzorek, ale ten zase nebude příjemný na silnicích, kde dosahuje TGB bez problémů podle GPS i přes 120 km/h. Průměrnou spotřebou jsem měl 13,5 l. Při rychlejší jízdě přes rozmlácené silnice se podvozek choval velice klidně a byl skvěle ovladatelný. V prašném období je skřele přístupný vzduchový filtr k dennímu čištění. Jediné, co jsem postrádal, byl posilovač řízení. V Čechách mi nescházel, ale když sjíždíte hodinu z kopce na mokrém podkladu, či v kamení na 4x4 opřen o řidítka a motor ukrutně brzdí, spolujezdec opřen ještě o vás, tak bych jim
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2015
  • 392 zobrazení
cervik-dobriv
S Accessem 2500km Marokem

Do Maroka vyrážím už po čtvrté. Připravil jsem si zbrusu nové trasy a nebude to jen ježdění kolem základního tábora v dunách Erg Chebbi. V plánu máme nejen navštívit Saharu a Atlas, ale i vzdálené vodopády nebo horská jezera…
V jednu hodinu 28.2.2015 vyrážíme ve složení : Radek- Yamaha Grizzly 700i, Václav - Kawasaki Brute Force 750 a já s Accessem Max 750i LT. Hned za hranicemi padá sníh. Naštěstí obavy z přejezdu Brenneru byly zbytečné. K trajektu přijíždíme v 16 hodin a hned mizíme v jeho obrovských útrobách. V 18:00 hod. se vyplouvá. Po 48 hod plutí jsme v Maroku. Dvě hodiny strávíme vyloděním a vyřízením dokumentů na celnici, pak najíždíme za branami na dálnici. Noční přesun do základního tábora Tifina v Erfoudu, kam dorážíme dopoledne v 10 hod.
Bez odpočinku natěšeni na zážitky se připravujeme na desetidenní okruh. Po čtyřech hodinách vyrážíme směr Sahara. Hned za městem Risani mizíme mezi pahorky v prachu. Jindy suchá místa tu překrásně kvetou. V řečišti protéká místy voda a zase mizí v písku. Užíváme si prvních písečných přesypů. Potkáváme zdivočelé muly. Hledám místo na oběd, někde v blízkosti vody na koupání. Břehy jsou zrádné, plné bahna - skořepina na něm je zrádná. Nechce se mi hned první den být od bahna a vyprošťovat z něj čtyřkolku. Po chvíli nacházím pevné dno s průzračně čistou vodou. To je ono. Jenže Radek a Véna nikde. Ani je neslyším. Vyjíždím na nejvyšší dunu v okolí a v hustém porostu vidím vyčnívat vlajku. Jedu za nimi. První problém. Radkovy se vytrhl zadní nosič, i s kufrem a kanystry leží na zemi za ním. Drží na dvou ohnutých slabých vzpěrách. Sundaváme co jde a vracíme nosič zpět do původního tvaru. Kurtami zafixujeme nosič. Co teď? Jet dál nebo se vrátit? K nejbližší vesnici to máme 20 km vzduchem přes pahorky. Zpět do z. tábora to po svých stopách máme 65 km, ale to by jsme přes členitý terén nedojeli. Sázím na jistotu a jedeme do kempu Tifina, kde nám ochotně pomohou najít nějakou dílnu, ve které vyztužíme rám nosiče. Hledám jinou cestu, pokud možno co nejpříjemnější. Po 40 km jsme na asfaltové silnici. Nosič zatím drží. V sedm jsme v kempu. Po pěti hodinách jízdy máme za sebou 160 km. Před půlnocí opraveno a připraveno ráno vyrazit směr Sahara.
Pozměňuji plán trasy. Dnes to bude převážně o rychlosti bez použití asfaltu. U první benzínky dotankujeme vše do plna. Radek nedočkavě bere zelenou pistoli a tankuje. Berber rozhazuje rukama a cosi haleká. Jediné co jsem pochopil - je to nafta! To ten den začíná. Naštěstí začal plnit kanystry, tak je pohroma zažehnána. Při placení nás ještě obere o pár dirhámů. Asi spropitné :-D. Hurá do terénu. Je sucho a hodně to práší. Naše rozestupy jsou i kilometrové, ale stále na dohled. Dostáváme se na rovné pláně, kde už jedeme vedle sebe. Rychlost kolísá mezi 80-ti až 100 km/h, podle hrubosti podkladu. Občas i naše přeložené mašiny se odlepí od země. Svižné svezení po dvou hodinách pustou krajinou, bez jediného stromu, ukončujeme pod hustým porostem zeleně v řečišti, kde si dáme občerstvení. Jemné rovné písečné dno poskytuje komfortní odpočinkové svezení, ale stále ve středu. Klesající voda vymlela i menší strouhy zařízlé i metr do dna koryta. Po 20-ti km opouštíme řečiště, které jde jiným směrem, než potřebujeme. Dostáváme se do zemědělské oblasti. Vodu tu čerpají z hlubin. Snad sto let staré čerpadlo poháněné ještě starším motorem, který je krmený z propanbutanové lahve. Prostě skvost do muzea tu stále plní svou funkci. Posledních 50 km je nekonečných. Dostali jsme se na širokou cestu, připravenou zřejmě několik let na asfaltový povrch. Monotónní jízda nás unavuje. Pár km před Zagorou zastavujeme, aby jsme ulevili ztuhlému palci. Zjišťuji, že mám naprasklý držák nosiče. 5mm silná pasovina praskla u oka, kudy prochází šroub. Jak na zavolanou přijíždí žlutý Defender a zastavuje u nás. Byl to majitel největšího servisu v Zagoře. Ochotně nám poskytuje služby. Po půl hodině držák zavařen a ukazuje nám své obchůdky už ze sedla mopedu. Doporučuje nám krásný stylový hotýlek. Nejdříve chtěli za noc se snídaní 900 dirhámů, ale po chvilce smlouvání jsme na třetině.

3.den
Probuzení v nádherném hotelu s překrásnou zahradou. Po snídani hledáme benzínku, zakreslená v GPS neexistovala, byl to bod v pustině. Začalo hodinové hledání ropy. Museli jsme se vrátit do Zagory. Před Saharou, 20 km od hranic s Alžírem, je policejní kontrola, kde kontrolovali a zapisovali pasy. Potom už nás čekala pustina zvaná Sahara. V dálce vidíme první duny. Zkoušíme, co naše stroje, těžce naložené zvládnou. Písek je jemný a ani po návětrné straně není utáhlý. Zdoláváme malé 20-ti metrové duny. Pomaličku se rozjíždíme. Po hodině tréninku přichází první karambol. Radek nezvládl otočení ve svahu a nedobrovolně opouští svůj stroj, který v kotrmelcích pod ním mizí. Co šlo, očesal. Zrcátka, plexy štít i držáky na vodu. Posbíráme, co půjde ještě použít a vyrážíme značka hotel. V dotyčném místě nic takového zase není. Jen rozpadlé ruiny, kam pastevci zaženou na noc svá stáda. Další bod kousek od nás je zdroj vody. Ten tam sice byl, ale obehnán zdí a uvnitř políčka. Začíná zapadat slunce. Míříme do dun, kde jsou značeny kempy. Ty už tam po tmě nacházíme, jsou zde berberské stany a hlavně voda. Sprchy tu už několik let nefungují. Na mytí dostáváme kýbl. Vytahuji svou mobilní sprchu a berbeři se nestačí divit, jak jsme vybaveni. Venca jim ukazuje, jak se chytá do lasa. Je totiž šampion rodeových disciplín ČR roku 2011. Oni na oplátku berou bubínky, barely a spustí svou hudební produkci.

4.den
Brzo ráno nás probouzí prudký vítr. To, co nás čekalo venku, jsem už nechtěl zažít. Řádila tam písečná bouře. Než jsme stačili opravit Radkovy plexy štít americkou páskou, už nám berbeři přinášejí snídani. Bouře neustává a podle domorodců, jen tak nepřestane. V plánu jsme měli průjezd velkým dunovým polem, což je v tomhle nereálné, proto ho budeme po kraji kopírovat. Sice je to delší, ale za to bezpečnější. Postupně se proplétáme mezi hromádkami písku, až se pomaličku začínáme od nich vzdalovat. Vítr sice neustává, zato je větší viditelnost. Odjíždíme k osamocené stolové hoře, kterou máme v plánu objet. Za ní, už je vzduch o poznání čistší. V dálce vidím rychle jedoucí nákladní automobil. Uhýbám mu z cesty, aby mě nezasypal prachem. Beru do ruky foťák a snažím se ho vyfotit. Prožene se kolem a najednou se driftem otáčí a jede ke mě. Vyskočili dva vojáci a berou mi z ruky foťák. Pochopil jsem, o co jde, tak než mi ho stačili zničit, mažu před nimi fotky, které jsem zrovna pořídil. Omluvil jsem se, že jsem netušil, že jde o vojenské vozidlo. Naskočili do kabiny a pelášili dál. Konečně se přibližujeme k městečku Foum – Zguid, kde budeme moci dotankovat hladového Bruta. Před městem je závora a zase vojáci. Kontrolují pasy a vyptávají se, odkud jedeme a kam míříme. Ve městečku si dáváme oběd a všichni se připojujeme k místní Wi-Fi. Potom už nás čeká průjezd kaňonem, který ještě nikdo neprojel. Domorodci nechápavě pozorují, kam to míříme. Stoupáme proti proudu kamenitou cestou, která pomalu zarůstá. Ta končila v poslední vesnici. Rozhodujeme se pokračovat korytem řeky, až kam to půjde. Tma nás dostihla a jsme nuceni se utábořit. Za zpěvu žab usínám.
5.den
V 7 ráno mě probudila zima. Pouhých 5 stupňů. Jdu najít dřevo na oheň. Kromě palem a rákosí tu nic neroste, ale na ohřátí to postačí. Balíme a razíme dál soutěskou. Obtížnost terénu stoupá. Mění se to v trialovou jízdu. Sesedáme z kolek a jdeme hledat, kudy dál. Domorodec tvrdí, že tu chodí, ale tak maximálně s naloženým oslem. Dáme ještě koupel v horské bystřině a obracíme zpět k první odbočce naším směrem. Ačkoli jsme neprojeli, tak tenhle průzkum za to stál. Potkáváme novou pevnost a kolem nezvykle spoustu nových kamionů. Po přiblížení zjišťujeme, že jsou to částečně kulisy. Natáčí se zde historický film. Pro tyto účely do této oblasti udělali novou cestu, které chyběl už jen asfaltový koberec. Betonové plochy, které jsme potkali uprostřed pustiny, slouží jako heliport. Pasoucí se velká stáda v okolí sloužili také k těmto účelům. Venca už zase somruje benzín. Jeho žíznivý Brut je zase na suchu. Nedaleko od filmařů, je městečko, kde dotankujeme opět vše co máme a jedeme směr Atlas. Šplháme až do 2.200 m.n.m., kde jsou zbytky sněhu. Majestátné vrcholky se tu tyčí až do 3.800 m.n.m. Už se stmívá a hotel značený v mapě nikde. Ochotný domorodec nám dává vizitku dalšího hotelu po cestě, ke kterému se dostáváme, až po 45 km za hluboké tmy. Majitel už nás vyhlížel u cesty. Nevím, jestli se tomu dá říci hotel, ale čisté matrace na zemi a teplou sprchu tu mají. K večeři se podává polévka, Tažin se skopovým a pomeranče. Teplota tu nepřesahuje 10 stupňů. Jdeme se zavrtat do dek.

6.den
Za rozbřesku sjíždíme z Atlasu směr vodopády Ouzoun Cascades . Jediná cesta v okolí přes hřeben je místy zasypána kamením a tajícím sněhem. Burácející voda v řekách tu není už průzračná, ale zakalená, jak po cestě bere co jí přijde do cesty. Je to tu jak na houpačce. Pořád nahoru a dolů. Pohled z vrcholků do údolí, jak se kroutí cesta, je nádherný. K vodopádům přijíždíme odpoledne. Hned na parkovišti se nás ujme místní berber s 10-ti metrový šátkem namotaným na hlavě, který nás dovede do hotelu, potom nás protáhne vodopády a doporučí restauraci . Sám si sedne před ní a čeká, než se najíme. Poté nás odvede zpátky k hotelu, kde teče jen studená :-( Po setmění majitel a jeho kamarádi zapomínají na korán. Vytahují tvrdý alkohol a balí si hašiš. Jsou přátelští a na tento večer navazujeme družbu.
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2014/2015
  • 386 zobrazení
speleoklub1-08
Je zde opět květen a naše již každoroční akce, na kterou jsme byli letos velmi natěšeni, neb po říjnové hydrotěžbě jeskyně slibovala další postupy a objevy. V Cukrárně došlo k sesuvu různých reliktů sedimentů, takže v Tatradómku začínáme opět u paty kužele kamení a bahna. Pomalu a jistě odklízíme tuny materiálu, odkaliště a deponie se plní. Po půlce akce lze prostoupit o 8 metrů výše k loňským objevům. A příroda nám přála, je možné prostoupit ještě dále! Po odstranění několika kamenů jsme prolezli do VOLNÉ PROSTORY o velikosti cca 7x7x2 metry (délka-výška-šířka). Dómek má omyté stěny, strop je zakončen několika úzkými komíny, počtvu tvoří suť a hlíny. U počvy je patrné další horizontální pokračování v obou příčných směrech, avšak neprůlezné.... Dómek dostal název "Čtyřicítka". Ke konci akce dotěžujem drobná zákoutí kolem Tatradómku (Jindrova sekce) a fotodokumentujeme nové objevy. Mapa se bude tvořit později.
Ale protože jsme během hydrotěžby zcela zaplnili Severní odbočku nadsítným, chtěli bysme Vás poprosit o výpomoc při jeho transportu ven, abychom mohli dál pokračovat ve velmi nadějné prolongaci Divišovky. Tahání kýblů, tzv. kamenování, se uskuteční v sobotu, 4. července 2015. Samozřejmě po kamenování bude možno nahlédnout do nových prostor a od účastníků očekáváme, že večer nám pomůžou sníst 40 kilové prase, vypít sud(y) piva a možná i poslechnout kapelu... Pokud se chcete zúčastnit, ozvěte se Radimovi (604 625 921, brom.radim@centrum.cz). Díky!
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2015
  • 370 zobrazení
ivatko
Toto album není pro vegetariány a jiné citlivé povahy, které nesnášejí pohled na krev a syrové maso! Prase je domácí zvíře, které se vykrmuje a chová kvůli masu...a pak se udělá zabijačka. Po 20-ti letech jsem se znovu ocitla na rodinné venkovské zabijačce na domácím dvorku. Byl to zážitek :o) Čuník Pepa to sice nepřežil, ale ve chvílích posledních byl klidný, vyrovnaný. Zanechal nám po sobě plno dobrot samozřejmě, že pouze pro účely spotřeby v domácnosti chovatele, jak stanoví zákon :o)
více  Zavřít popis alba 
  • 19.9.2015
  • 351 zobrazení
judocaslav
  • 27.6.2015
  • 341 zobrazení
fanous12
29.05. - prase, pivko, dekorovani novy clenu MEAT tymu
30.05. - cyklovylet po okoli, nohec, pinec, pivko, gulasek
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2015
  • 308 zobrazení
sv650spalino
  • 1.3.2015
  • 305 zobrazení
coloraaa
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 19.4.2015
  • 296 zobrazení
slavek-m
Národní přírodní památka Slatinná louka u Velenky je vcelku obyčejně vypadající louka, jejíž zadní čás je vlhká - na první pohled nic zvláštního... Na jaře tu kvetou vzácné vstavače kukačky a v létě pětiprstky. Další orchidejová louka - stále to ale není ono. To čím je tato obyčejně vypadající louka zajímavá je, že patří asi mezi tři místa v republice, kde se vyskytuje mečík bahenní (zde, Bílé Karpaty, Hodonínsko). Ano pouze na posledních třech lokalitách v ČR a na jedné v SR můžete tento mysticky vypadající klenot nalézt. Jde tedy o extrémně vzácný a ohrožený druh rostliny. Toto by měla být jeho nejbohatší lokalita - bohužel. Pokud je opravdu nejbohatší, tak jde o vcelku smutný stav, protože jsem nalezl jen několik kvetoucích rostlin - do 20 (hledá se ale špatně a já nechtěl vyšmajdávat nové cestičky trávou). Jeho extrémní vzácnost však není záležitostí poslední doby. Tato rostlina byla u nás vzácná vždy. Neplést si jej ale s jeho příbuzným a o něco málo hojnějším mečíkem střechovitým, který je mu velice podobný.

Druh je ohrožen přímou destrukcí stanovišť (těžba a odvodňování) a hnojením. Pro svou dekorativnost i přes drobný vzrůst může být ohrožen vyrýpáváním - vzhledem k malé početnosti všech jeho populací by tento aspoekt mohl mít vážné až fatální důsledky. Na lokalitě jsem navíc nalezl díry - možná od lidí, možná od prasat... a možná to něco šlo po hlízách orchidejí a ne mečíků... a možná je prostě všechno špatně.
více  Zavřít popis alba 
68 komentářů
  • 19.6.2015
  • 302 zobrazení
Reklama