Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 6 897 výsledků (0,0331 sekund)

reklama
139 fotek, 23.10.2018, 117 zobrazení
35 fotek, 1.11.2018, 95 zobrazení
57 fotek, 23.10.2018, 58 zobrazení
Projektové vyučování se žákům z druhého stupně líbilo...i když se někteří pořádně zapotili.
27 fotek, letos v říjnu, 75 zobrazení
37 fotek, leden až březen 2016, 232 zobrazení
88 fotek, 21.11.2018, 59 zobrazení
62 fotek, 4.5.2017, 60 zobrazení
Už devátý rok je naše škola zapojena do projektu Ovoce do škol. Projekt je zaměřen na děti prvního stupně. Cílem projektu je podpořit u dětí zájem o zdravou stravu. Každé dva týdny dostanou děti ovoce nebo zeleninu nebo 100% ovocné šťávy. Jednou za rok je škole nabídnuto mimořádné opatření tzn. můžeme dostat velikou bednu ovoce nebo zeleniny navíc.
Letos jsme dostali různé druhy ovoce. Některé byly známé, jiné již méně. Nejprve jsme se s ovocem seznámili - prohlédli si jeho barvu, tvar, ohmatali jeho strukturu, potěžkali, hádali názvy. Ty, co jsme nepoznali, jsme si vyhledali na internetu a seznámi!i se i sezpůsobem zpracování. Třeťáčci nám názvy ovoce říkali anglicky, prvňáci a druháci vymýšleli v matematice ovocné slovní úlohy a v českém jazyce četli básničky o ovoci a zelenině. Čtvrťákům a páťákům jsme svěřili přípravu slavnostní ovocné tabule. Dalo jim to velkou práci, ale stálo to za to. Čekal nás "švédský stůl" plný dobrůtek. Postupně jsme ochutnali všechny , některé druhy ovoce jsme jedli poprvé. Nezbylo nic!
82 fotek, 13.10.2016, 18 zobrazení
Po dlouhé cestě jsem dorazíl do cíle a mého ubytování po následující 4 dny
v Jizerských horách. Obec Josefův důl. Dominantou obce je novogotický kostel
Proměnění páně.Postaven v letech 1862 až 1865 v novogotickém slohu. Protože Náboženský fond
nepokryl veškeré náklady na výstavbu, byla uspořádána loterie a na 2000 kusů losů
byla získána částka 4000,- zlatých. Dne 9. září 1862 se konalo slavnostní položení
základního kamene, v den slavnostního aktu bylo "vystřeleno 100 ran z hmoždíře a
na staveništi vlálo 100 vlajek a vlaječek c. k. monarchie. Věž kostela je 45m vysoká,
z vnitřního vybavení jsou nejcennější tři oltářní obrazy od Wilhelma Kandlera.
Znovuvysvěcení a vymalování proběhlo v roce 1996.Zajímavostí této obce je také místní rodák
motocyklista Milan Engel, účastník závodu Rallye Dakar 2015.

Po ubytování v části obce Dolní Maxov jsem nelenil a vydal jsem se do okolí.
Prvním cílem byla rozhledna Slovanka 820 m.n.m. Kopec se dříve jmenoval Seibtův vrch (německy Seibthübel) podle svého majitele, jméno Slovanka nese po podnikové chatě, která na jeho vrcholu stávala. Od roku 1887 stojí na vrcholu hory
nejstarší železná rozhledna v Čechách o celkové výšce 14 m. Roku 1887 se jablonecká,
janovská a hornokamenická sekce Horského spolku dohodly na výstavbě rozhledny na Seibtově vrchu.
Protože stavební parcelu jim majitel vrchu, pan Seibt, poskytl bezplatně, zbývalo jen vybrat
vhodný projekt. Zvítězil návrh zakoupit od vídeňské firmy Waagner jedenáctimetrovou litinovou
konstrukci, která byla vystavena na výstavě pořádané ve Vídni.
Jediný zedník postavil během několika dní 3 m vysokou podezdívku,
na které další tři dělníci sestavili dovezenou 11 m vysokou a 5 t těžkou konstrukci rozhledny
během pouhých 17 dní. Slavnostní otevření rozhledny se konalo 14. srpna 1887 a zúčastnilo se
ho na 5000 návštěvníků, od kterých bylo na dobrovolném vstupném vybráno víc,
než činila cena celé stavby včetně dopravy.
Roku 1895 vyhořela původní turistická chata, nová chata „Slovanka“ pochází z roku 1928.
Až do druhé světové války byla rozhledna udržovaná, poté však byl vstup jen na vlastní nebezpečí.
Rozhledna chátrala, až se roku 1997 stala nepřístupnou.
Záchranu pro ni znamenalo vyhlášení technickou památkou roku 1999 a založení občanského sdružení
na její záchranu 9. 7. 1999. Díky finančním příspěvkům od různých dárců byla rozhledna restaurována
a 5. 7. 2000 znovu otevřena. Její rekonstrukce přišla na 550 000 Kč.

Po rozhledu do okolí a snězení svačiny, o jejíž velkou část mě připravili místní kocouři jsem se
vrátil zpět do Josefova dolu a opačným směrem se po modré stezce vydal k dalšímu cíli a tím byly
krásné Vodopády Jedlová. Ty patří mezi nejatraktivnější turistické cíle Jizerských hor. Nejvyšší stupeň
vodopádů je vysoký 5 metrů a při průtoku 200 litrů za sekundu nabízí skutečně atraktivní podívanou.
Kouzlo vodopádu umocňuje téměř dokonale svislý profil.
K poslednímu cíli cesty jsem si užil stoupání krajinou okolo Mariánskohorských boud až jsem stanul u
Památníku přehrady na Bílé Desné.
Ta byla dokončena v září 1915. Za zhruba deset měsíců poté spatřili dva lesní dělníci odpoledne
18. září 1916 pramínek vytékající z tělesa hráze. O svém nálezu informovali hrázného a ten o situaci
zpravil správce stavby, od něhož dostal příkaz k okamžitému otevření uzávěrů v tělese přehrady.
Pramen vytékající z hráze ale nabíral na intenzitě a dělníci otevírající uzávěry se báli o své životy.
Místo proto raději opustili, kvůli čemuž zůstaly uzávěry otevřeny jen z části.
Sedmdesát minut po zpozorování pramínku se celá hráz přehrady protrhla a z nádrže se vyvalila
nashromážděná voda. Ta svou intenzitou ničila domy stojící v údolí pod přehradou a
vyžádala si i oběti na lidských životech. Navíc valící se vodě pomáhaly jako beranidlo klády,
jež původně ležely uskladněné u pily nad Desnou.
Katastrofa si vyžádala 65 lidských životů, 33 zničených a 69 poškozených domů; 307 osob zůstalo
bez přístřeší. Letos přesně 100 let od této událoti tu byla konána vzpomínková akce a
o celé místo je jako o památník těchto událostí dodnes pečlivě pečováno.
Po opuštění místa už následoval odpočinek v penzionu u dvou skal s výhledem na výlet příští den.
138 fotek, 25.7.2015, 158 zobrazení
Vzhledem k časnému odjezdu parníku z Prahy (v 7 hodin) jsme vyjížděli po půl šesté z Osečan. Stahovala se mračna a těsně jsme ujeli bouřce. Ta nás však dohnala, když jsme přecházeli Jiráskův most. Vyplouvali jsme za slušného deště, namačkaní pod střechou parníku. Postupně se vyčasilo, oteplilo, cestující sundavali igelity a sušili se na sluníčku.
Cesta parníkem trvala 6 hodin, které však uběhly celkem rychle a stále bylo na co se koukat.
Jak parník, tak plavební kanály a zdymadla jsou zajímavými a důmyslnými díly našich předků.

V Mělníku jsme se vydali na zámek. Po prohlídce jsme zašli do restaurace U Císaře, kde jsme se občerstvili a dali si kávu a také přečkali další liják.
No a pak najít vlakové nádraží a vlakem do Všetat, kde jsme přestoupili na osobní vlak do Prahy.

Z Hlavního nádraží v Praze jsme došli pěšky k Jiráskovu mostu, kde stálo naše auto.

Viděli jsme další kout naší krásné země.

Několik údajů z internetu o technických památkách:

Kolesový parník Vltava
Kolesový parník Vltava je jedním z posledních dvou velkých kolesových parníků (druhým je parník Vyšehrad), které jsou v Čechách v provozu. Parník Vltava provozuje Pražská paroplavební společnost, a.s. Nyní se využívá především k výletním a vyhlídkovým plavbám po Vltavě.
Parník Vltava funguje od roku 1940, kdy Pražská paroplavební společnost renovovala svoji lodní flotilu. Po druhé světové válce bylo parníků celkem 17, postupně však chátraly a byly vyřazovány z provozu. V současnosti jsou v provozu pouze dva z nich – Vyšehrad a Vltava.
Kolesový parník Vltava patří spíše k menším parníkům. Musel být kratší a užší, aby snadno a bezpečně proplouval plavebními komorami na nejvytíženější trati Praha – Štěchovice, pro kterou byl původně určen. Z důvodu četných nízkých mostů neměl ani vyhlídkovou palubu. Vyroben byl v loděnici PRAGA v Praze – Libni pod vedením hlavního konstruktéra, Ing. Benbenka. Nový parník Vltava byl nakonec po několika zdrženích spuštěn na vodu 27. 8. 1940. Jeho cena se vyšplhala na 2,7 milionů.
Během 2. světové války, podobně jako řada jiných lodí, i parník Vltava musel plout pod německým názvem Moldau I., i nadále se však plavil po své obvyklé trase do Štěchovic. Na této trati fungoval až do roku 1990, kdy byl jako poslední provozuschopný parník po nehodě odstaven. V březnu až srpnu roku 1991 bylo plavidlo částečně opraveno a znovu uvedeno do provozu jako restaurační loď. Další, a prozatím poslední, rekonstrukce proběhla v roce 2007, kdy byl vzhledem k narůstající historické hodnotě parník kompletně restaurován, aby se co nejvíce přiblížil své původní podobě z roku 1940.V roce 2013 jej Ministerstvo kultury prohlásilo za kulturní památku České republiky.
Parník Vltava měří 53 metrů na délku a 5,1 metrů na šířku. Výkon parního stroje je 112,5 kW (150 k). Celková kapacita lodi je až 250 míst, z toho je 100 krytých míst k sezení. Rychlost plavidla na klidné vodě asi 16,5 km/h. Parník má vlastní restauraci, bar, vinárnu i částečně krytou vyhlídkovou palubu.

Laterální plavební kanál Mělník - Vraňany
Laterální plavební kanál Mělník–Vraňany je plavební vodní kanál mezi Vraňany a Mělníkem v okrese Mělník ve Středočeském kraji v České republice. Jeho účelem je umožnit velkým říčním lodím plout po klidné hladině a vyhnout se nebezpečnému proudu v posledních peřejích na Vltavě před soutokem s Labem. Kanál je 10,1 km dlouhý.
Kanál se stavěl v letech 1902-1905 a kromě samotného prokopání a vyzdění kanálu byl současně postaven Vraňanský jez s vorovou propustí, u které kanál začíná. Přes kanál bylo počátkem 20. století vybudováno osm mostů a především dvoukomorové zdymadlo u Hořína, které překonává více než osmimetrový rozdíl hladin. Zdymadlo Hořín je technická památka.

Zdymadlo Hořín
Zdymadlo Hořín kanál rozděluje na horní a dolní část. Horní část kanálu má šířku 18 až 36 m, délku přes 6 km a hloubku 2,4 až 3 m. Po jeho délce jsou rozmístěna čtyři obratiště. Na začátku kanálu jsou 20 m široká vrata pro jeho uzavření v případě velké vody. Provoz v kanálu je jednosměrný a je řízen světelnou signalizací s výhybnou v Lužci nad Vltavou. Dolní plavební kanál v úseku Hořín - Mělník má šířku 18 až 40 m a minimální hloubku 2,5 m.
Tento laterální plavební kanál spolu s plavebními komorami umožnil splavnit Vltavu u jejího ústí do Labe. Horní část je příležitostně využívána pro závody ve veslování na dlouhé trati. Na Vraňanském jezu byla v letech 2004 - 2006 vybudována malá vodní elektrárna s vodorovně umístěnou Kaplanovou turbínou a špičkovým instalovaným výkonem 2,75 MW.

Zdymadlo Štvanice
Zdymadlo Štvanice je vodní stupeň na Vltavě u ostrova Štvanice, v zákrutu Vltavy severně od centra Prahy, pod vrchem Letná, na říčním kilometru 50,69. Sestává z Helmovského jezu na levém rameni Vltavy a soustavy plavebních komor v levé části pravého ramene; v pravé části pravého ramene se nachází bezejmenný pohyblivý jez a pod ním byl vybudován sportovní kanál Štvanice pro vodní slalom (na karlínské straně). Jde o jedno ze čtyř pražských zdymadel, předchází mu zdymadlo Modřany (řkm 62,21) a zdymadlo Smíchov (řkm 53,80), následuje zdymadlo Podbaba-Troja (řkm 43,50). Současnou podobu zdymadlo získalo v letech 1907–1912, rekonstruováno bylo ve 40. letech a v 80. letech 20. století.

Vodní elektrárna Štvanice
Secesní novoklasicistní budova elektrárny Štvanice (Holešovice č. p. 1340) s kupolovitou věží pochází z let 1912–1913, navrhl ji architekt Alois Dlabač a postavila firma Kapsa a Müller.
Na západní straně budově dominuje čtyřhranná pětiposchoďová věž o výšce 22 m s půdorysem 7,5 × 7,5 m. Její poslední patro je Kruhové, řešené na způsob altánu, střecha je kopulovitá se špicí výšky 8 m.
Elektrárna Štvanice byla vybavena třemi Kaplanovými turbínami o výkonu 1,89 MW, celkem tedy 5,67 MW. Výkon elektrárny tedy zhruba odpovídá příkonu veškerého pražského veřejného osvětlení.

Zdymadlo Klecany
Stavbu soustavy zdymadel na Vltavě a Labi řídila „Komise pro kanalisování Vltavy a Labe v Čechách“, ustavená roku 1896. V rámci této akce bylo vybudováno podle generelního plánu z roku 1893 firmou Lanna 11 zdymadel mezi Prahou a Saskem, dimenzovaných pro plavební hloubku 2,10 metru a lodi o nosnosti 1000 tun. Zdymadlo Klecany bylo od července 1897 do roku 1898 prvním z vodních děl vybudovaných v rámci činnosti této komise. Jez byl vyzkoušen 19. února 1899. Výstavbu financovala ze dvou třetin rakouská vláda a z jedné třetiny české místodržitelství.
Namísto původních dvou ostrovů mezi Roztoky a Klecanami byl vytvořen jeden ostrov. Byl zasypán náhon a odtokový kanál u tzv. Moldavského mlýna (pozdější penicilinka, dnes VUAB Pharma) a zrušen tak jeho pohon, byl vybudován nový přístav pro osobní i nákladní dopravu a upraveny stávající přívozy.
V roce 1977 došlo k havárii levého a částečně středního jezového pole, což urychlilo připravovanou rekonstrukci. Tu dokončila polská firma Budimex v roce 1981. V roce 1985 byla dobudována malá vodní elektrárna s vybavením od ČKD Blansko. V letech 1999–2001 byla vybudována nová malá elektrárna.
Při povodni v roce 2002 dosáhla hladina u Klecan úrovně 184,38 m n. m. (9,37 metru nad normální hladinou 175,00 m n. m.) a celé vodní dílo značně poškodila.

Zdymadlo Troja-Podbaba
Zdymadlo Troja-Podbaba je vodní stupeň na Vltavě v severní části Prahy, plavební komora na říčním kilometru 43,50 a jez na řkm 45,58. Sestává z Trojského jezu na pravém rameni, tříkilometrového plavebního kanálu při levém břehu (vlevo od Císařského ostrova) a podbabských plavebních komor u konce plavebního kanálu. Je po proudu posledním ze čtyř pražských zdymadel, předchází mu zdymadlo Štvanice (řkm 50,69), následuje zdymadlo Klecany-Roztoky.
Zdymadlo bylo postaveno firmou Lanna v letech 1899–1902 v rámci projektu splavnění Vltavy mezi Prahou a Mělníkem, který iniciovala Průmyslová jednota v Praze. Výstavba plavebního kanálu změnila obrys Císařského ostrova, původní meandrující rameno bylo zaslepeno a přeměněno v parkové jezírko Malá říčka. Původní hradlový jez měl tři pole o šířce po asi 38 metrech.
Při povodni v červenci 1954, kdy hladina stoupla o 2,26 metrů nad normální stav, nebyl jez včas vyhrazen a došlo k jeho poškození. K podobné události došlo znovu v roce 1965.] V roce 1972 byly hradlové uzávěry nahrazeny dutými ocelovými klapkami, hradící klapkové těleso se hydraulickými válci zdvihá nebo spouští podle průtoku v řece tak, aby hladina nad jezem zůstávala na stejné úrovni.
20. července 1974 jez poškodily čtyři utržené nákladní čluny.
V letech 1974–1979 prošlo zdymadlo rekonstrukcí. V roce 2009 byla vybudována malá vodní elektrárna přímoproudá Kaplanova turbína s hltností 2 x 40 m3/s, a výkonem 2 x 1090 kW.
Po rekonstrukci má od roku 1998 plavební komora nový velín, který navrhli architekti Eduard Schleger a Lukáš Liesler. Při rekonstrukci plavebních komor v roce 1996 byly zřízeny dvě vodní elektrárny v bočních zdech větší komory.

Zdymadlo Smíchov
Zdymadlo Smíchov je vodní stupeň na Vltavě v centrální části Prahy, na říčním kilometru 53,80. Sestává ze dvou historicky podstatně starších jezů, Šítkovského a Staroměstského, a soustavy plavebních komor. Je jedním ze čtyř pražských zdymadel. Současnou podobu získalo zdymadlo Smíchov v letech 1911–1922,[1] kdy byly firmou Lanna podle projektu F. Sandra vybudovány plavební komory; přitom byla odstraněna část Petržilkovského ostrova.
Plavební komora Smíchov se nachází při levém břehu řeky, na území Smíchova pod Petržilkovským ostrovem, po levé straně Dětského ostrova a pravé straně Janáčkova nábřeží. Je tvořena čtverými po sobě následujícími vraty. Od špice Dětského ostrova pak pokračuje zdí oddělený kanál po území Malé Strany pod mostem Legií až ke Staroměstskému jezu u Muzea Kampa (Sovovy mlýny). Z horní části kanálu je štolou pod úpatím Janáčkova a Malostranského nábřeží svedena voda do ramene Vltavy Čertovka.
Plavební komora Mánes pro plavbu do prostoru mezi oběma jezy se nachází při pravé straně Šítkovského jezu, při levé straně začátku Slovanského ostrova.
62 fotek, 31.7.2015, 98 zobrazení | cestování, děti
Tento den jsme vyrazili na rozhlednu Doubecko. Z Příšovic cca 17 km. Telekomunikační věž s rozhlednou vysokou 50m byla otevřena v roce 2002. Z plošiny ve výšce 33 metrů. Nahoru vede 176 schodů.
Dle počasí, klíček od rozhledny vydá pan Lejsek (150 m od rozhledny). Od auta k rozhledně max 500 m. Vstupné dospělí 20 Kč a děti 10 Kč.

Poté jsme se autem přesunuli z Dubecka na kopec Kozákov (8 km), kde jsme pozorovali padáčkáře při startu a pak navštívili rozhlednu.
Rozhledna Kozákov – tato železná věž byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1995. Věž je vysoká 48 metrů a vyhlídka je ve výšce 24 meterů. Po vystoupání 124 schodů na vyhlídkový ochoz je vyhlídka.
Vstupné dospělí 20 Kč a děti 10 Kč.

Následně jsme přejeli k Bozkovským jeskyním 15 km. Zde jsme a parkovišti zanechali vozidlo a vydali se pěšky 700 metrů k jeskyním. Zde jsme byli něco málo po 13 hodině a vstup do jeskyní nám paní prodala na 14:15 hodin. Počkali jsme v nedalekém občerstvení a pak šli na 40 minutovou procházku do jeskyní, které nejsou nijak moc bohatě krápníkově vyzdobeny, trošku mě to zklamalo, ale zase byl celkem poutavý výklad i pro děti.

Bozkovské dolomitové jeskyně patří mezi jediné zpřístupněné jeskyně na severu Čech. Prohlídka jeskyní není fyzicky náročná a bez problémů ji zvládnou i menší děti. Celková délka návštěvního okruhu je přibližně 350 metrů a shlédneme na něm všechna atraktivní místa jeskyně. Zbylých přes 700 m chodeb je zatím veřejnosti nepřístupno. Ihned po vstupu do jeskyní (ve výšce 452 m n.m.) klesneme několik metrů pod úroveň povrchu. Současně se sestupem klesá také teplota vzduchu. Průměrná teplota v jeskyních se během roku příliš nemění a kolísá kolem 7,3 stupňů Celsia. Doporučuje se proto teple se obléknout – nenechejte se zmást horkým počasím v letních měsících.
Převýšení na trase činí 40 metrů. Prohlídka s průvodcem trvá přibližně 40 minut, což je dostatečná doba k pořádnému vymrznutí (pokud se na prohlídku dostatečně nevybavíte). Během prohlídky navštívíme takzvanou Starou i Novou jeskyni. Obě podzemní prostory jsou uměle propojeny padesátimetrovým tunelem.
Vstup do jeskyní dospělý 100 kč a dítě 60 Kč.

Pak jsem se přesunuli autem na Cimrmanovu nejnižší rozhlednu na světě, do Nouzova. Super byl „Vydrž pionýre“, to děti nadchlo.

Následoval autem přesun pod Spálov, kde je Riegrova stezka. Na to, jakou na to mají reklamu, tak mě to zklamalo. turistická, červeně značená trasa, kterou založil a slavnostně otevřel 20. října 1909 Klub českých turistů a která vede ze Semil do Železného Brodu. Stezka vede podél řeky Jizery a její délka je necelých 5 km. Stezka nese jméno po významném politikovi a rodákovi ze Semil Františka Ladislava Riegera, Původní stezka se ale nedochovala v té podobě, jak ji můžete projít dnes. Mezi lety 1922-1926 byla totiž v místě vybudována vodní elektrárna Spálov a ta je až do dnešních dní funkční. Jedná se navíc o technickou raritu. Poblíž ní byla v roce 1929 vybudována i Crhova turistická chata - která se dnes jmenuje Hotel Pod Spálovem. Cestou po Riegrově stezce potkáme 2 elektrárny, tunel pro pěší, pramen Antala Staška a také několik vyhlídek, z nichž nejkrásnější je Böhmova vyhlídka. Nejkrásnější panoráma stezky se ale nachází nedaleko Semil, kde se nachází visutá galerie, dlouhá 77 metrů a vybudovaná 5,5 metru nad původní hladinou řeky - je uměle vytvořena, je vlastně takovou vstupní a výstupní branou na Riegrovu a z Riegrovy stezky. Zajímavostí tohoto místa je, že bylo v původních projektech o mnoho užší, ale při povodních se tu hromadilo dřevo. A tak dal továrník Smitt soutěsku rozšířit na dnešních 15-20 metrů.

My ji šli naopak, od "podspálova" do Semil, a to pouze v délce 1,5 km, k tunelu a kousek k Böhmově vyhlídce a pak zpět. To nejhezčí, tj. visutou lávku jsme z časových důvodů nezvládli,
34 fotek, 1.11.2018, 31 zobrazení
40 fotek, 26.10.2018, 32 zobrazení
6 fotek, podzim, 14 zobrazení
18 fotek, léto, 24 zobrazení
29 fotek, 26.10.2018, 50 zobrazení
16 fotek, 26.10.2018, 9 zobrazení
330 fotek, letos v říjnu, 629 zobrazení
107 fotek, letos v říjnu, 14 zobrazení
102 fotek, 26.10.2018, 108 zobrazení
87 fotek, květen až červen, 53 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

projekt

186 zobrazení, žádné album

projekt-domu

1 241 zobrazení, 48 alb

projekt-hsv

501 zobrazení, 2 alba

fsps-projekt

214 zobrazení, 2 alba

1.B | projekt-cerny

705 zobrazení, 9 alb

Zobrazit další výsledky mezi uživateli.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron