Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 11 071 výsledků (0,1543 sekund)

reklama
23 fotek, 20.11.2014, 186 zobrazení
94 fotek, 26.10.2010, 99 zobrazení
Podzimní tvoření, Drakiáda, Svátek světel (Diwali)
38 fotek, 14.4.2014, 36 zobrazení
V rámci projektového dne na téma barvy se žáci stali umělci, malovat nechali fyziku. S využitím povrchového napětí vytvořili na mléku barevné rošambó. Vyrobili si kotouč s barvami duhy ("Čeněk oznámil, že zítra máme fyziku"), aby zjistili, jak se tyto barvy po roztočení složí (aditivní skládání barev). Poté se seznámili s kouzelnou zkumavkou, která převrací jen některá slova, viděli, jak voda umí přetočit šipku. Kromě lomu světla se také žáci podívali na ochranné prvky na bankovkách, vstupenkách, jízdenkách,... pomocí UV záření.
53 fotek, červenec 2014, 195 zobrazení | kultura, lidé, události, zábava
A konečně report z posledního dne. Na co můžete narazit:

- Kataklysm: to není moje krevní skupina, během jejich koncert jsem přišel, takže jen pár reportážních snímků
- Bonfire: původně tu neměli vystupovat. Ale po výpadku Exploited a Krokus se šachovalo s programem a Bonfire organizátoři nějak splašili na poslední chvíli. Nijak to ale nebylo poznat, předvedli šlapavý hard rock a mě zcela uchvátili.
- Terrana: že Mike Terrana po té řadě kapel a projektů, kde se zapojoval, udělá vlastní kapelu není až tak překvapivé. Co bylo překvapivé, že se ukázal jako týmový hráč a vcelku se držel při zemi, podřídil s epotřebám kapely. Hráli ve 3, ale kytarista i basák zpívali, takže nic nechybělo. Velmi povedené... Vlastně chybělo, ale bylo to v mé hlavě: Mika jsem znal jako šíleného srandistu a tak jsem tu očekával sérii vtípků a trochu mě zklamalo, že prakticky nebyly, byla to rpostě seriózníkapela. :-)
- Eluvetie: k těm se nebudu vyjadřovat. Tato kapela mi nic neříká (poctivě jsemj se snažil, na festivalech jsem je viděl asi už 3x), takže by bylo nefér je hodnotit.
- Unisonic: duo Kiske-Hansen, to nejlepší z ranných Helloweenů. Zde podpoření skvělými denisem Wardem a Kostem Zafirou předvedli opět příjemný, ale akční set. Až jsem si říkal, jesli jim nesebrali nějaký čas, protože to uteklo až neskutečně rychle. Z pohledu focení měli z headlinerů asi nejhorší světlo. :-(
- Sebastian Bach: hudebně jde mimo mě, ale to co předvedl... Naprosto si mě získal, ten koncert byl fenomenální. Pokud má hyperaktivita někde extrém, tak je to v jeho osobě. Neskutečná energie, hrozný živel, nevím, jak to ustál. Stinná stránka byla focení - když někdo zlomek sekundy nepostojí, blbě se lape. :-)
81 fotek, 3.11.2018, 48 zobrazení | architektura, dokumenty, města, události
prohlídka v rámci projektu ,,Na den pod zem"
omluvte kvalitu - fotografováno za velké prašnosti a také hodně páry , málo světla :(:(
30 fotek, 23.12.2010, 81 zobrazení | události
Den před Štědrým dnem se skauti a skautky vydávají již tradičně do DPS v Jedovnicích, aby zde rozdali Betlémské světlo. Letos si to R&R příhodně zvolili, jako součást projektu na ObRok11. Novinkou letos bylo rozdávání po domech. Bohužel se nám ozvalo málo lidí, obešli jsme proto naše známé či sousedy, kteří byli za tuto návštěvu velice rádi. Tak snad se příští rok ozve více lidí:)
23 fotek, 19.4.2014, 129 zobrazení
Palác Güell, jedno z ranných děl architekta Antonia Gaudí, byl dostavěn v roce 1890. Projekt si objednal katalánský magnát Eusebi Güell s tím, že není třeba šetřit. Ačkoliv venkovní fasáda působí lehce nenápadně, vnitřek domu je naprosto bombastický. Srdcem domu je vstupní místnost, která měla ohromit pozvané hosty. Jelikož se jednalo o návštěvy z vyšší společnosti, nebyl to záměr zcela skromný. Hosté v kočárech vjížděli do domu honosnými ocelovými vraty. Služebnictvo ustájilo koně ve sklepních stájích, zatímce hosté kráčeli po schodech do přijímacího pokoje.
Výšku hlavního sálu (příležitostné kaple) odhaduji na 15 metrů. Ve stropě jsou otvory, kam se večer zavěšovaly lucerny, evokující hvězdnou oblohu. Přes den rozehrává světlo v sálu efekty, když proudí dovnitř kulatým otvorem pod stropem. Na střeše je terasa s vtipnými barevnými komíny.

Dům Battló byl přestavěn Antoniem Gaudí v letech 1905 - 1907 na objednávku textilního magnáta Josepa Batlló i Casanovase v modernistickém stylu. Na výrazné morbidní fasádě jsou umístěny balkóny ve tvaru lebek, větší okna jsou rozdělena sloupy ve tvaru holenních kostí. Hřeben střechy je tvořen dračím hřbetem a komíny připomínají vesmírné rakety. Centrálním prvkem interiéru je světlovodná šachta, táhnoucí se od střechy až do přízemí. Velmi těžko jsem v domě hledal rovnou plochu. Místy to splňovala podlaha, stěny toto kritérium nesplňovaly téměž nikde. I oči většiny návštěvníků byly více nebo méně šikmé.

Oba domy jsou součástíi světového dědictví UNESCO, stejně jako většina Gaudího děl.
63 fotek, 24.6.2013, 119 zobrazení | moje fotozprávy
Senior léto se stalo v Městské správě sociálních služeb Boskovice již tradicí. V tomto roce začal čtvrtý ročník akcí nazvanou Barevný týden. Každý den má přiřazenou barvu, jež symbolizuje stavy přírody nebo třeba duševní rozpoložení člověka.
V pondělí 24. června odstartovala pětidenní maraton zábavy žlutá barva – Slunce, náš zdroj světla a tepla.
„Již čtvrtým rokem zahajujeme celotýdenní programy, jež pro Vás připravil personál ve spolupráci s různými účinkujícími,“ promluvila úvodem ředitel Domova Bc. Marie Sáňková. „Dále nás čeká návštěva dětí ze škol a mateřských školek. První den věnujeme vyhodnocení třetího ročníku Školy Slunce. Nad projektem má záštitu starosta města Ing. Jaroslav Dohnálek, nemůže se z pracovních důvodů zúčastnit, přijde jiný den. Děkuji Vám za úžasné výkony ve znalostech a fyzické kondici, též pracovníkům za obětavost se kterou tuto činnost s Vámi dělají.“
Senioři pak všechny odměnili potleskem.
„Vyhodnocení je moje srdeční záležitost,“ převzala štafetu slova vedoucí úseku přímé obslužné péče Miroslava Čopáková. „Letos máme sedmý ročník, snad tato tradice vydrží. Dnes je ve znamení žluté barvy, čeká nás kulturní vystoupení manželů Dany a Františka Procházkových z Vyškova.“
Paní Čopáková pak nastínila další dny. „V úterý proběhne setkání se studenty místní Střední pedagogické školy a dětmi ze všech tří pracovišť mateřské školy. Středa je ve znamení tanečního odpoledne, přijdou děti ze Základní umělecké školy. Ve čtvrtek proběhne mše svatá a v pátek se sejdeme nad plány příštího roku.“
Poté dostalo 33 studentů Školy Slunce certifikáty absolventů. „Všem velký potlesk,“ zakončila tuto část Miroslava Čopáková.
Manželé Procházkovi pak zahráli a zazpívali v duchu třicátých let dvacátého století. Též pohovořili o tehdejších významných událostech a paní Dana si neustále vyměňovala klobouky dle meziválečné módy. Pan František perfektně napodobil Louise Armstronga (1901 – 1971) ve známém šlágru Hello Dolly a zahrál skvělé sólo na trumpetu.
Poté vylosovali malou tombolu ze žlutých lístků s čísly a výherci si odnesli sladkosti a drobné upomínkové předměty.
Na závěr si všichni zazpívali lidovou polku Šumařinku z roku 1940 a manželé Procházkovi obdrželi z rukou ředitelky MSSS Bc. Marie Sáňkové malou pozornost.
Více: http://www.msssboskovice.cz/
366 fotek, 9.4.2014, 88 zobrazení
Místo: Centrum Kociánka, Brno

Jak již bylo předesláno v článku z předchozího setkání, ve čtvrtek 10. dubna si cestu do Centra Kociánka v Brně, našla další skupinka žáků Základní školy Slovanské náměstí. Program dne si vzal pod patronát projekt BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC, jehož pořadatelem je VUT v Brně.

Navázat na předchozí setkání, přímo na Základní škole Slovanské náměstí a ještě více ukázat v jiném světle svět postižených lidí. K tomu posloužila i prohlídka Centra Kociánka, hlavně pak praktická ukázka práce se zvířaty v souvislosti s lidmi s různým postižením.

Žáci se mohli podívat, jak funguje hipoterapie. Krom informací o tam, jak celá rehabilitace funguje, se sami stali účastníky jízdy na koni. Nebyla to jediná jízda během dne, protože jsme také využili mechanický vozík, na němž se žáci po celý den pohybovali,

Součástí dne bylo mimo jiné setkání ve velké tělocvičně s postiženými kamarády z Centra Kociánka. Povídalo se, zpívalo se a sportovalo se. Medaile a čokolády byly připraveny pro všechny účastníky zápasu v bocci.

Opět jsme byli společně a táhli za jeden pořádně pevný provaz. Tentokráte s žáky Základní školy Slovanské náměstí!

Díky vám všem. Michael Svoboda
139 fotek, srpen 2018, 92 zobrazení
Prožili jsme bláznivý týden v Kocourkově a v přilehlých lesích. Pod vedením starostky Moniky a místostarosty Davida jsme podnikli mnoho výprav a zvládni bezpočet zajímavých her a soutěží.
V pondělí jsme se seznámili a vysvětlili si pravidla. Vymýšleli jsme si vtipná jména a stavěli koleje – slavnou kocourkovskou železnici. Některé děti projekt tak zaujal, že se stavbě a opravám kolejí věnovaly každou volnou chvíli po celý týden. Pondělní horké odpoledne jsme pak strávili u vody.
V úterý jsme se věnovali stavbě radnice z přírodních materiálů. Jelikož jsme jako správní kocourkovští zapomněli na okna, uspořádali jsme následně soutěž v nošení světla v ešusech. Podnikli jsme také výpravu po fáborcích a hráli hru na vrány a vajíčka.
Ve středu jsme se všichni proměnili na členy kocourkovské gardy. „Já chci být taky výcvikovanej“ prohlásil Tomáš a tak začalo vojenské cvičení. Následně jsme podnikli výlet k nedalekému jezeru, kde se většina z nás pustila do rybaření. Zvládli jsme také hry na koňské dostihy nebo štafety.
Čtvrteční den byl ve znamení sportu, jelikož se v Kocourkově konaly olympijské hry. Nejprve jsme se pod vedením trenéra Davida řádně rozcvičili, pak jsme vytvořili veliké olympijské kruhy z přírodnin a mohli jsme se pustit do sportovních disciplín.
Oblíbenými disciplínami byl například hod peříčkem, přetahování se stromem, golf s kostkou, házení talířem nebo pískacím míčkem apod. Všichni účastníci byli odměněni lízátkovou medailí, kterou ale museli nejprve najít v lese. Odpoledne jsme strávili u vody koupáním a štafetovým během s kelímky naplněnými vodou.
V pátek vládla v Kocourkově slavnostní nálada, jelikož jedna kocourkovská občanka slavila narozeniny. Prostřeli jsme velikou lesní tabuli plnou lákavých dobrot, upekli dort ze šišek a větví, vytvořili hudební nástroje z větviček a v jejich rytmu pak doslova protančili celé dopoledne.
Uspořádali jsme honbu za pokladem a našli nejen bonbony, ale také zaručeně pravé diamanty. Den jsme završili koupáním a hrami ve vodě a v písku.
Doufáme, že si to všichni moc užili a odnesli si domů nejen pamětní diplom, ale hlavně spoustu skvělých zážitků.
Monika
315 fotek, 10.10.2014, 97 zobrazení
Místo: Centrum Kociánka, Brno

Babí léto ještě neřeklo poslední slovo. Naplno to ukázalo v pátek 10. října 2014, kdy do Centra Kociánka dorazila další početná skupinka žáků ze Základní školy Křídlovická. Setkání bylo součástí mezinárodního, integračního projektu BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC, jehož pořadatelem je VUT v Brně,

Sluníčko vystrkující růžky po celý den provázelo žáky ZŠ Křídlovická i jejich průvodce Michaela na procházce Centrem Kociánka. Navštívili jsme rybníček, kde je oáza klidu jako stvořená. Žáci si zde měli možnost prohlédnout, jak funguje elektrický vozík jednoho z našich postižených kamarádů. Žáci zjistili, jakou má vozík rychlost, jak se ovládá nebo to zda má tento elektrický stroj světla.

Další zajímavé informace se k žákům Základní školy Křídlovická dostali na hipoterapii. Zdejší zvířecí rodinka pomáhá zdejším obyvatelům s různým postižením při rehabilitaci. K žákům se dostala spousta konkrétních informací, ale také si mohli zvířata pohladit z bezprostřední blízkosti přímo v jejich výběhu.

Pak přišla na řadu malá přestávka na občerstvení, okořeněná návštěvou houpaček a průlezek. Načerpali jsme síly, abychom se mohli z plna hrdla pustit do zpívání spolu s kamarády z terapeutických dílen a aktivizačního centra ve velké tělocvičně. Všemu vládla Michaelova kytara.

Nuže závěr obstarala společná fotografie provedená hned v několika verzích. Ještě předtím jsme si stihli zahrát bocciu o medaile a čokolády. Stihli jsme toho zkrátka s žáky Základní školy Křídlovická více než dost!

Díky vám všem. Michael Svoboda
61 fotek, květen 2011 až březen 2012, 553 zobrazení | moje fotozprávy
Byl 13. březen roku 1942. Jaké bylo tenkrát asi počasí? To už dnes nezjistíme. Pro Boskovice to ale v každém případě byl tragický den, jenž se zapsal černým písmem do historie malého poklidného moravského města. Druhá světová válka nabírala na síle, nacisté řádili po celé Evropě. Cílem jejich zvůle se stalo i židovské etnikum. A protože Boskovice mělo početnou židovskou obec, fašisté se zaměřili i sem. Městem se mlčky ploužil smutný průvod od Vážné studny, ulicí Plačkovou až na místní vlakové nádraží. Nevinní židé s ženami a dětmi museli opustit své domovy, zanechat tam všechen majetek a byli transportováni přes Brno do Terezína a pak do různých koncentračních táborů. Rodné Boskovice jich opustilo přes čtyři stovky, po válce se jich vrátilo jen čtrnáct…
Nyní po sedmdesáti letech si zdejší obyvatelé připomenuli onu tragickou událost pietním shromážděním ve starobylých prostorách Rezidence. „Dobré odpoledne, vážení přátelé. Dovolte mi, abych Vás jménem Klubu přátel Boskovic, Muzea Boskovicka a také gymnázia přivítala na dnešní vzpomínkové akci,“ zazněl zcela zaplněným sálem hlas Mgr. Evy Šmetkové. Vzpomínáme na období Boskovic nepříliš veselé, kdy se tvář města dost změnila nuceným odchodem části obyvatel. Bylo jich tenkrát přes 450. Jsem ráda, že se Vás tolik sešlo. Vítám Petra Mayera člena výboru Židovské obce Brno, starostu Ing. Jaroslava Dohnálka s chotí, místostarostku Ing. Jaromíru Vítkovou a místostarostu Dominika Božka.“ Poté si vzala slovo paní Jaroslava Kovaříková z Klubu přátel Boskovic: „Připomínáme si den, jenž se zapsal do černé historie našeho města, tedy násilné vystěhování židovských spoluobčanů z Boskovic a okolních obcí. Nejdříve do Brna, pak do Terezína a dalších koncentračních táborů. Zde většina našla svoji smrt. Utrpení židů začalo již 15. března 1939 po Mnichovském diktátu okupací a zřízením Protektorátu. V uvedený den přišli Němci do Boskovic, za několik dní začalo zatýkání a protižidovské perzekuce. V září to pokračovalo. Bylo zatčeno 18 osob a umístěno do koncentračního tábora Dachau. Tehdy židé pochopili nebezpečí a žádali o vystěhovalecké pasy. Což se málokomu povedlo. Povolení bylo drahé a veškerý majetek propadl Říši. Od 15. března nesměli židovští advokáti pracovat, od 17. března zákaz lékařské praxe, 21. června zabavení židovského majetku. Počátkem roku 1940 byl evidován veškerý židovský majetek, židovské firmy obsadili němečtí správci, zrušeny malé obchody. Občané museli dokladovat svůj původ. Druhého března 1940 židé odevzdávali rozhlasové přijímače a cennosti do úschovy německým bankám. V roce 1941 byly židům zabaveny šicí stroje, kožešinové oblečení, lyže a tyto věci měly být odeslány německým vojákům na východní frontu. Občanské legitimace musely mít písmeno „J“, nesměli měnit bydliště a bez povolení se vzdálit. Židé byli vyloučeni z veřejného života. Arijské podniky je nesměly zaměstnat, měli zákaz vstupu do veřejných místností, do obchodů směli jen v určenou dobu. Děti nesměly do škol. Židé nesměli jezdit rychlíky, v osobních vlacích jim byl vyhrazen poslední vůz. Odevzdali telefony, automaty nesměli používat. Od září 1941 museli nosit nařízením Říšského protektora Davidovu hvězdu. Od šestnácti let věku nesměli po chodnících. Všichni se museli nastěhovat do židovské čtvrti již tak přeplněné běženci z Rakouska, Slovenska a zabraného pohraničí. Desátého března 1942 přišel příkaz na transportování židů do Brna, jež se mělo uskutečnit do pěti dnů. Ti začali tušit, že je nečeká nic dobrého. 13. a 14. března 1942 došlo k úplnému vystěhování židů z Boskovic. Museli vše drahé opustit a odcházeli do neznáma. Před tím ještě stačili na svém hřbitově vzdát poslední poklonu dávným předkům. Několik posledních židů ze smíšených rodin skládalo nábytek z opuštěných domů do Templu pro okupanty. Transport židů byl shromážděn ve škole na Merhautově ulici v Brně. Událost tam připomíná pamětní deska. Zde museli odevzdat všechny peníze, doklady a podepsat dokumenty, které si nesměli přečíst. 18. března pokračoval transport dále. Ženy a děti do Terezína, muži do Vratislavi. Dnes jsou bývalé židovské domy opravené, ale jejich stavitelé ani potomci již zde nejsou. Duch dávných obyvatel nenávratně odešel 13. března 1942. Podobný osud postihnul i další města s židovským obyvatelstvem. Majetek byl vyvlastněn, vzácná synagoga sloužila za skladiště a opuštěné hřbitovy se mnohde změnily v pastviny. Ani po osvobození se nepodařilo činnost židovských obci obnovit. Do Boskovic se z 458 osob vrátilo jen 14, ti však už zde domov nenalezli. V celé Evropě zahynulo tenkrát asi šest milionů židů, byly systematicky vyvražděny celé rodiny i s dětmi. Židé byli posíláni na smrt bez soudu, provinili se jen svým původem. Děti nesměly mezi své vrstevníky, v koncentračních táborech se s nimi jednalo jako se zvěří. Malé bezbranné děti. Nikomu neublížily nic nezavinily. Z Boskovic odešlo deset malých dětí. Většina zahynula v osvětimských plynových pecích. V noci z 8. na 9. března 1944 bylo zlikvidováno 3790 vězňů Terezínského rodinného židovského tábora. Je nutné uvědomit si hrůzy napáchané válkou a včas přecházet zločinům proti lidskosti. I dnes se najdou lidé kteří označují některý národ za podřadný, nebezpečí stále trvá. I mezi mládeží jsou vyznavači hákového kříže a Hitlera. Máme štěstí že jsme uplynulých sedmdesát let prožili v míru a je třeba si toho vážit a mír chránit.“
Místopředseda židovské obce v Brně Petr Mayer poděkoval za pozvání a pokračoval: „ 27. ledna bylo vzpomínkové setkání na Merhautové ulici, odkud bylo 9700 židů transportováno do Terezína. Moje kořeny sahají sem na Boskovicko. Tatínek pochází ze Skalice nad Svitavou, maminka ze Svitávky. Po válce sem rodiče jezdit nechtěli, aby si nepřipomínali hrůzy nacismu. Prarodiče jsem nepoznal vůbec, oba zahynuli v Osvětimi.“ Dále vzpomenul, jak strýc jeho otce šel v roce 1942 kterýsi den po Brně se zakrytou židovskou hvězdou, což zjistil nějaký aktivní gestapák, hned jej udal a druhý den byl ten nešťastník v Kounicových kolejích popraven. „Po válce jsme chodili v Brně s rodiči na židovský hřbitov každý měsíc navštívit hroby mých prarodičů,“ pokračoval pan Mayer. „To si z dětství pamatuji asi nejvíce. Je dobře, že se hrůzy války a utrpení obyčejných lidí připomínají. Aby si dnešní světovládci uvědomili, kam touha po moci a ovládnutí světa může dojít.“
„Dámy a pánové, pěkné i když trochu zvláštní odpoledne,“ převzal štafetu slova starosta Ing. Jaroslav Dohnálek. „O tomto tragickém tématu se nelehce mluví. Myslím, že Boskovice a židovská kultura k sobě neustále patří. Na přelomu 19. a 20. století měla židovská obec kolem dvou tisíc členů, před válkou v roce 1937 asi sedm set. 13. a 14. března 1942 bylo deportováno 458 osob. Na kdysi společné bytí s židovskými spoluobčany musíme být hrdí. V tom roce 1942 nedobrovolně odešlo asi osm procent populace města. To je nezanedbatelné a dodnes to pořádně nikdo nechápe ani se to pochopit nedá. Musíme a jsme povinni bojovat za to, aby se tato historie neopakovala. Zaslouží si to nejen židé, ale i celé lidstvo. Též chci poděkovat gymnáziu a paní učitelce Světlaně Trefné, všem zástupcům z Muzea Boskovicka, Klubu přátel Boskovic za to, že jsme se dnes tady mohli sejít. Celý svět je neustále v nebezpečí válečného konfliktu. Blízký východ – stačí jiskřička a oheň je v celém světě. Zkusme zabránit, aby se tak nestalo. K tomu slouží i tyto akce. Jsem přesvědčen, že se už nebude opakovat doba temna boskovických dějin. Děkuji.“
Poté mohli všichni přítomní zhlédnout krátký film z roku 2004, jenž zachycuje vzpomínky pamětníků na dobu holocaustu. Dílo vzniklo za vedení Mgr. Světlany Trefné z boskovického gymnázia, která k tomu řekla: „Na projektu pracovala dvacítka našich studentů, cílem bylo najít boskovické rodáky židovského původu, zmapovat jejich osudy, shromáždit dobové fotografie. Finančně přispěl Fond česko-německé budoucnosti a Město Boskovice. Studenti se mohli osobně setkat s několika lidmi, mohli je navštívit doma, podívat se na Floridu do USA, zhlédnut všechna místa židovské historie. Zajeli do Terezína, Majdanku, Osvětimi. Bývalí studenti, dnes absolventi se sem neustále vracejí a vzpomínají na vznik projektu. Byl to náš první amatérský film, má své chyby, ale vzniknul z nadšení, v čemž je jeho jedinečná hodnota,“ dodala Mgr. Světlana Trefná.
Vzpomínková akce byla důstojně zakončena pietním pochodem po trase, jíž židé opouštěli své milované město. U Vážné studny lidé zapálili svíčky a celý průvod se pomalu vydal na nádraží. „Pamatuji, jako devítiletý kluk, že trasa vedla Bílkovou a Slovákovou ulicí a pak po Komenské dolů,“ zažehnal počáteční rozpaky pan Josef Šafář a dle jeho pamětí se šlo. Všichni kráčeli tiše a téměř beze slov. Pohrouženi do svých myšlenek a vzpomínek. Na nástupišti malebného boskovického nádraží pak všichni položili svíčky ke stěně budovy, postáli v tichém rozjímání, poklonili se památce umučených a popravených. „Děkuji občanskému sdružení Výlet za tento originální nápad takto uspořádat vzpomínkovou akci a též všem, kteří jste se s námi zúčastnili a došli až sem,“ zazněla závěrečná slova starosty Ing. Jaroslava Dohnálka. Lenka Sedláčková za občanské sdružení Výlet k tomu dodala: „Naše akce navázala na vzpomínku, kterou pořádal Klub přátel Boskovic, chtěli jsme se připojit ke vzpomínkovým dnům na transport židů z boskovického okresu v roce 1942. Našim záměrem bylo připomenout tragické události pochodem od Vážné studny na nádraží v Boskovicích, odkud transport odjížděl do Brna.“ Chvíli se ještě debatovalo a pak se celé shromáždění pomalu rozešlo večerní tmou ke svým domovům. Nádraží utichlo a jen mihotavé světlo plápolajících svíček připomínalo všem tragické události onoho roku 1942.
Více: www.boskovice.cz
http://zob.cz/
9 fotek, 16.2.2019, 15 zobrazení
6 fotek, 26.10.2018, 27 zobrazení
34 fotek, 26.10.2018, 127 zobrazení
52 fotek, 28.3.2018, 50 zobrazení
42 fotek, 17.10.2017, 16 zobrazení
34 fotek, 27.9.2017, 33 zobrazení
3 fotky, 26.9.2017, 32 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron