Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 26 výsledků (0,0372 sekund)

reklama
42 fotek, 1.7.2018, 99 zobrazení | kultura, lidé, události, umělecké, moje fotozprávy
Vernisáž děl Petra Šiky v zámeckém kostele zámku Stránov. Navazující výstava potrvá až do konce srpna 2018

Autor se věnuje interiérové tvorbě prostorových monochromatických kompozic. Podstatou výtvarného projevu je subtilní kombinace hmotových struktur v barevně neutrálním prostředí. Vizuální kompozice vytvářejí spolu s průhledy na pozadí jednotný prostor s pozoruhodnou světelnou atmosférou.

Výtvarné objekty Petra Šiky vznikají unikátní technikou kombinace stabilizovaných provazových solitérů na pozadí základních geometrických formátů podkladu. Atraktivní prostorové řešení vyniká zvláště v kreativní kombinaci s individuálním osvětlením.
61 fotek a 1 video, letos v červenci, 66 zobrazení
V pondělí jsme se opět sešli v Pralese, tentokrát vedla naše cesta do městečka ,,Kocourkov" kde jsme společnými silami vybudovali radnici, pokusili jsme se provazy přesunout kostel blíž k městu a zahráli jsme si báječné hry.Tentokrát si děti z naší skupiny vymysleli název ,,ŠIŠKY S MÁKEM" .
Ve středu jsme podnikly velkou výpravu k potoku ve Voděradských bučinách a k jezírku, kde se kocourkovští pomocí klacku s navázaným provazem pokusili chytat ryby. Čtvrtečníí i páteční dopoledne se kocourkovští přesunuli ke struhařovskému rybníku, kde jsme si vyzkoušeli plavbu na voru a také vodní bitvu. V pátek byli kocourkovští tak vyčerpaní, že dokonce i starší občané města o poledním klidu usnuli a málem zmeškali výpravu za pokladem. Nakonec vše dopadlo dobře a poklad jsme po opravdu namáhavém hledání našli.
Celý týden jsme hráli bláznivé kocourkovské hry jako minigolf s kostkou, velký úspěch měla hra,, Hutututu" , dokonce jsme udělali velký talíř se šiškami a posypaly jsme se papírovým mákem, no prostě a zkrátka u nás v Kocourkově bylo o zábavu postaráno a v pátek se nám vůbec z lesa nechtělo.
Daniela
13 fotek, 25.12.2008, 57 zobrazení | události
O adventu a o Vánocích zněly vícehlasy sousedského sboru PROVAZ u prvného rozsvěcení stromku na Vyskři, v Kacanovech, Olešnici, pak v kapli na Valdštejně, na Vánočních trzích v Turnově, a dvakrát v zaplněném kostele na Vyskři. Svou letošní "šňůru"ukončil sbor PROVAZ 25. prosince u skalanské zvoničky osmým vystoupením. Co se nás tam sešlo, podívejte - nejste tam taky?
136 fotek a 2 videa, 18.12.2016, 142 zobrazení
Po vystoupení zpěvaček a zpěváka v kostele jsme se všichni sešli v sále KD. Konala se totiž tradiční vánoční besídka. Po úvodním přivítání nás postrašili detičky ze školky s básničkami, písničkami a také pořádným čertovským tanečkem. Bllll..... Za nimi se na pódiu objevili malí sněhuláčci z první třídy, kteří se potom vystřídali s Jirkou, jenž zahrál koledy na akordeon a po něm udělali pěkný rachot Šmoulové z druhé třídy se svými tanečky. Na besídce nechyběla ani pohádka Sněhurka a 7 trpaslíků , kterou skvěle zahráli čtvrťáci a ti poté na p´dium pustili tanečníky s vánočními čepicemi. Páni, to byly provazy a rozštěpy. Pak už jsme se těšili na představení kroužku náboženství s příběhem Andělé nade mnou bdí. Celou besídku zakončili žáci 3. a 5. ročníku s Vánočním příběhem o Bětlémě. Pro všechny to bylo určitě přijemně strávené odpoledne se svými dětmi.
38 fotek, léto 2014, 62 zobrazení | architektura, dokumenty, klasická-fotografie, kultura
Dějiny kláštera a kostela jsou nerozlučně spjaty s dějinami Krnova. U středověkých měst bylo zvykem, že uvnitř hradeb bylo vymezeno místo pro klášter, ve kterém působili mniši a kněží.
Minorité, neboli Řád menších bratří, je žebravý mnišský řád založený svatým Františkem z Assisi. Jejich charakteristickým oblečením je hnědá kutna převázaná v pase bílým provazem, na kterém jsou tři uzly symbolizující a mnichům připomínající tři pravidla řádu: chudobu, poslušnost a čistotu. Minorité přišli do Krnova v druhé polovině 13. století a založili zde klášter a kostel. Církev měla velký vliv na život tehdejší společnosti. Minorité rozšiřovali mezi lidi nejen víru, ale i vzdělání.

V roce 1523 koupil krnovské a hlubčické knížectví markrabí Jiří Hohenzollern z Ansbachu. S novým vládcem přišla i nová víra. Horlivý zastánce Lutherova učení dal vyhnat z panství katolické řády německých rytířů i františkánské bratry minority. V samotném kostele bylo uskladněno obilí. Klášter byl změněn ve špitál a markraběcí mincovnu.

Do Krnova se vrátili Minorité zřejmě v roce 1650. Na památku této události dostali nejdřív svolení k výstavbě dřevěné kaple na kopci Cvilíně. Později v letech 1722-1728 vybudovali barokní mariánský poutní kostel. Krnov postihlo mnoho požárů. Největší požár v historii Krnova způsobila 1. dubna 1779 pruská vojska. Shořelo téměř celé město. Požár zničil několik cenných objektů včetně gotického kostela, kláštera Minoritů, renesanční radnice i knížecí zámek. Většina památkových budov byla přestavěna. Kostel Minoritů dostal barokní vzhled, který se zachoval do dnešního dne.

Roku 1950 byl klášter zrušen. Obnoven byl opět v roce 1989. Proto dnes můžete ve městě potkat minority. Nejstarší dochovanou částí je kaple kostela z jižní strany. Na této straně byl původně i klášter až později byl postaven ze severní strany kostela. Zřejmě po požáru, kdy kostel vyhořel.

Budova v 60. až 90. letech 20. století sloužila jako hotel Morava, čemuž odpovídají nevhodné zásahy do podoby exteriérů i interiérů budovy.

Stoletá voda v r. 1997 zaplavila celý areál a napáchala obrovské škody. V roce 2000 se zde konala provinční kapitula a po ní byl zde komunitní život Minoritů obnoven. Část kláštera je využívaná jako ubytovací zařízení Betanie.
ne1.4  2 | mhus
133 fotek, 1.4.2018, 33 zobrazení | cestování, města
Neděle velikonoční 1.dubna 2018 Celý dnešní den nás provází ing Bohuslav Balcar (BOBO),začínáme na Výhledech (Bárův památník),v Hrádku u sochy Koziny a následuje prohlídka Domažlic-věž kostela,muzeum Chodska.Na závěr si vyšlápneme na Veselý kopec- kaple Sv.Vařineček.Protože jsme zdatní, tak ještě viklan a procházka kolem koupaliště v Babilonu.Sem pro nás přijede autobus a začíná fest pršet-zase to vyšlo!!
14 fotek, 30.12.2013, 153 zobrazení
Autobus poutníků / nejvíce bylo školních dětí / z Petrovic u Karviné navštívili Sedliště, Baziliku ve Frýdku, Jana a Pavla a sv. Jakuba v Místku kvůli prohlídky betlémů. Doprovázel je jejich pan farář Jindřich Lorisz. U nás v Dobré jsem je seznámil s historií kostela, prohlédli si farní betlém, výstávku betlémků, vystoupili na půdu kostela a do věže ke zvonům...Měli také své pásmo jako soutěž pro děti. Potom byl košt kyjovského vína a po zpěvu koledy odcestovali do svých domovů...Bylo to milé společenství s krásnými zážitky pro všechny...Ať je provází Boží požehnání a ochrana Panny Marie po celý další rok 2014!
93 fotek, 6.5.2017, 149 zobrazení
V sobotu ráno 6.května vyrazila pouť rodin z farnosti Bystřice pod Hostýnem do Oldřichovic. Nejprve vlakem do Napajedel a poté pěšky do Oldřichovic. Krátce po poledni poutníky přivítaly zvony při vstupu do obce a za chvíli i P. Miroslav Jáně u kostela. Po mši svaté se společně modlili litanie k patronce kostela i rodin sv. Zdislavě. Po posile ducha následovala posila těla – oběd. Na závěr se poutníci společně s otcem vyfotili na památku před kostelem a s přáním otce Miroslava "Ať Pán ochraňuje kroky poutníků na všech cestách a přímluva Matky Boží Svatohostýnské i Paní Zdislavy za poutníky i rodiny celé bystřické farnosti je stále provází!" se pouť rodin vydala na cestu zpět do Napajedel a odtud vlakem do Bystřice.
160 fotek, 9.4.2016, 72 zobrazení | architektura, města
Letošní jarní setkání turistů na Dianě, (memorial Venduly Surové), je tak trochu v duchu výročí 700 let Karla IV.Je 9.dubna 2016.Na startu dostáváme tiskopis,kam budeme vyplńovat úkoly,abychom poctivě prošli trasu,kde jsou v KV tři sochy Karla VI.Jirka Jásek,znalec historie K.Varů, nás provází a ví o každém domě, o každém kostelu, soše..něco zajímavého.Tak dnešní album je o "barákách",žádná EKŠN,žádné brodění..Hezká jarní procházka po Karlových Varech.
72 fotek, 9.8.2016, 198 zobrazení
... krásné a vzácné jihočeské mariánské poutní místo, ukryté uprostřed lesů. Tím nejvzácnějším, co Lomec, a nebo také Lomeček, ukrývá, ale také nabízí, je poutní svatyně s milostnou soškou Panny Marie. Kostel neobvyklého tvaru a nepříliš velký tu stojí už přes 300 let, aby všem příchozím zvěstoval své poselství: Je tu Matka, která miluje své děti a provází je na všech jejich cestách. (Tuto zkušenost udělal i hrabě Karel Filip Buquoy, který byl spolu s mnoha dalšími zachráněn od ztroskotání při plavbě na moři. Důkazem toho je krásná svatyně, jako poděkování Matce Boží.) K Lomečku dnes již neodmyslitelně patří fara vybudovaná z loveckého zámečku, klášter Šedých sester, zvonice i soukromý byt pod kostelem. Poutní areál ještě doplňuje venkovní oltář, Meditační zahrada Panny Marie, křížová cesta a nedaleký hřbitov.
112 fotek, 24.6.2017, 35 zobrazení
V prosinci 1980 Přemysla Coufala znovu kontaktovali důstojníci StB a obvinili jej z protistátní činnosti. Byl vydírán, ale podpis spolupráce odmítl. V únoru byl znovu vyšetřován, přičemž nátlak se stále stupňoval. Jednoho dne nepřišel do zaměstnání. Ve středu 25. února 1981 byl úředně odemčen jeho bratislavský byt. Těm, kteří vstoupili, se naskytl hrůzostrašný obraz. Coufalův byt byl na mnoha místech zdemolovaný a zakrvácený, nalezeny byly žiletky, provazy a další předměty...

Po smrti svého syna jela Coufalova maminka do Ústavu soudního lékařství v Bratislavě, aby jej identifikovala. „Jeho zmučené tělo bylo zakryté včetně krku. Podle svědectví maminky měl její jediný syn pravé oko vyražené, u oka byla dlouhá jizva, nos i levá strana tváře byly rozmáčknuté a lebka na levé straně proražená. Levé oko bylo natržené, na čele zamodralý otisk podpatku, na levé straně krku přeřezaná tepna. Při tomto ohledání bylo rodičům sděleno, že Coufal spáchal sebevraždu,“ prozradil nám Arnošt Lejsal.
Pohřeb byl povolen v Hrubčicích dne 5. března 1981. Při přenášení rakve z bratislavského vozidla s doprovodem příslušníků StB do kostela se uvolnilo víko rakve a některým přítomným se naskytla možnost zahlédnout tvář mrtvého! Jejich „zážitek“ se shodoval s tím, co viděla matka při otevření bytu... Přesto u Přemysla Coufala Generální prokuratura SSR v Bratislavě zastavila šetření 30. října 1984 s tím, že v tomto případě nebylo zjištěno cizí zavinění.

Řada kněží žádala významné státní činitele, aby vyšetřování bylo obnoveno a případ objasněn. V únoru 1990 skupina mladých věřících z Prostějovska zaslala petici s pěti sty podpisy Ministerstvu vnitra, ve které požadovali prošetření okolností záhadné vraždy Přemysla Coufala. Všechno snažení bylo marné. Tento stín Prostějovska už zřejmě navždy zůstane jeho stínem... „Nedělám si už příliš nadějí, že by byl případ někdy objasněn. Pouze bych rád přispěl k tomu, aby si lidé neznalí krutosti komunistické ideologie na příkladu Přemysla Coufala uvědomili, čeho všeho jsme my dříve narození byli svědky.
A o to si více vážili možnosti veřejně projevovat své názory, svobody cestování, náboženské svobody a dalších vymožeností ve veřejném, kulturním i osobním životě,“
Slavkov  5 | mhus
145 fotek, 14.3.2018, 63 zobrazení | cestování, krajina, příroda
Ve středu 14.března 2018 se zúčastním akce KČT Chodov.Cílem dnešní akce je Horní Slavkov. Spojení z Chodova není jednoduché-do Lokte jedeme vlakem,tam čekáme hodinu na autobus do Slavkova. Tak pár obrázků z fotogenického Lokte.Historii Slavkova, měl skvěle připravenou Ant. Surý a tak nás provází po starém městě.Byli jsme i na hřbitově-opevněný kostel sv.Jiří a odtud jdeme na Šibeniční vrch-Popraviště. Tady se skupina dělí-7 statečných jde zpět do Lokte přes Bošířany,ostatní se vrací autobusem. Já jdu na návštěvu za sestrou a tak po dlouhé době zase na sídlišti - doklad výstavby hornického městského celku.
28 fotek, léto, 54 zobrazení
ALB 1210

Při návštěvě Olomouce si pozorný návštěvník brzo všimne, že jedna postava svatých jej provází skoro na každém kroku. Je to diecezní partron Olomouce sv. Jan Sarkander. Je v Dómu sv.Václava, v kostele sv. Mořice, na sloupu Nejsvětější Trojice, a má dokonce i svoji malou kapli vystavěnou nad místem jeho utrpení. Před Sarkandrovou kaplí se nachází bronzová fontána Pramen živé vody sv. Jana Sarkandra, je vysoká 6,2 m. Voda je přiváděna ze studny ze sklepení Sarkandrovy kaple. Vytvořil ji akademický sochař Otmar Oliva, instalována byla v dubnu 2007 a 6. května téhož roku byla fontána slavnostně odhalena a posvěcena.

Jan Sarkandr se narodil 20.12.1576 ve Skočově v Těšínském Slezsku (Polsko). Měl celkem bohatou cestu během svého kněžského poslání a zapletl se i do tehdejší politiky. Morava se v květnu 1619 připojila ke stavovskému povstání a všichni jezuité byli vypovězeni ze země, Sarkandr zůstal v Holešově sám jen s hrstkou katolíků. Rozhodl se putovat do Čenstochové, aby načerpal duchovní posilu, avšak po svém návratu byl zajat a odveden do vězení v Olomouci. Vyslýchán byl celkem čtyřikrát, třikrát za použití útrpného práva - skřipce. Ani brutální mučení nepřinutilo Jana k přiznání. Zmučeného a popáleného jej odnesli zpět do vězení, kde se jej ujali olomoučtí katolíci, kteří mu poskytli léky, jídlo a pití- zemřel o čtyři týdny později, 17.3.1620. Je zajímavé poznat jeho osud a pochopit, co pro Olomouc znamená

Beatifikační proces byl zahájen již v roce 1715. Blahoslaven byl až 3.11.1859 v Římě papežem Piem IX. a svatořečen až 21.5.1995 v Olomouci Janem Pavlem II. Bylo zajímavé, že po tak dlouhé době bylo jeho svatořečení doprovázeno protesty evangelické církve. Neznám pozadí sporu a nepřísluší mi toto komentovat, jen vím, že zde používám hlášku z oblíbeného filmu ... * To neřeš. Nepátrej *
AREZZO  4 | bele
72 fotek, březen 2006 až březen 2014, 2 976 zobrazení | architektura, cestování, města, oslavy, události
ALB 489 – projíždět Toskánskem a nenavštívit jedno z nejbohatších měst Toskánska, mimo jiné zásluhou výroby zlatých šperků, které jsou exportovány do celé Evropy, tak to by byla největší chyba.

Smyslem naší expedice bylo poznat místo spojené například s Petrarkou, nebo jít po stopách Guido Monaca - autora notového záznamu, který se v tomto městě narodil kolem roku 991. Tak staré máme noty, jak je známe dnes :-)

Pochází odsud i další významná osobnost – filmový režisér Roberto Benigni, který do kulis města zasadil známý a krásný film ***La Vita e Bella *** (Život je krásný) s dalším Guidem v Arezzu - ( Italský číšník Guido přichází v roce 1939 do velkého města, potkává svoji lásku Doru, mají svatbu a malého synka. Koncem války je jako Žid odvlečen spolu s ním do koncentračního tábora, kde předstírá, že vše je jenom hra ....) - určitě si vzpomínáte. Náměstí bylo zrovna v opravě, ale scénu jsem si docela dobře vybavil.

Dalším, a asi největším uměleckým pokladem města jsou fresky v bazilice sv. Františka z Assisi od Piera della Francesca, nebo socha CHIMÉRY

Těch zastavení bylo víc, a je to spíš na osobní povídání. Každá fotka by mohla mít svůj půlhodinový příběh – takové je to město. jen namátkou Svatý Donatus – patron Arezza - původem z dnešního Turecka dostal vzdělání v Římě. V době pronásledován?í císařem Diokleciánem utekl z Říma do Arezza, kde se stal v roce 346 druhým biskupem. V kostele Santa Maria della Pieve je jeho relikvie.
V současnosti se stává patronem právníků, kteří v Arezzu pořádají každoročně sympozia

Co musí být úžasná záležitost je každoroční středověkou slavnost (Giostra del Saracino), kdy celé město, všichni obyvatelé , jsou v dobových krojích. Jak to probíhá ? Z fotek je patrné, že náměstí je do kopce. Zástupci čtyř hlavních městských částí tu soutěží mezi sebou. V krojích, na koních a s dřevcem v rukou jedou do vrchu, kde stojí „Saracenský král“ s terčem v jedné, a se souborem koulí na provazech v druhé ruce. Po zásahu terče se král roztočí a kouĺe mohou zranit jezdce nebo ho případně shodit ze sedla. Hodnotí se čas a úspěšnost
17 fotek, 19.9.2010, 58 zobrazení
Souboj šlechtických rodů – hra, kterou vymyslela „rada starších“ k zahájení nového skautského roku pro členy skautského oddílu, ale i pro nováčky.
V lese za kostelem, v neděli 19. září, něco po druhé hodině začala veliká bitva o vládu na Moravě. Přenesli jsme se do 14. stol, kdy na Moravě převládaly nepokoje. Každá z družin představovala jeden šlechtický rod, který se snažil ukořistit pro sebe co největší část území a zároveň okrást svoje sousedy. Šlechtické rody podnikaly bojové výpravy, ale zároveň musely i bránit svoji tvrz a svůj majetek. Bitvy to nebyli jednoduché, protože létaly i kulky. Kulky byly naštěstí jen papírové, což je asi důsledek toho, že v zápalu boje, který v lese probíhal, nebyl naštěstí nikdo zraněn. Utrpělo pouze EGO vedoucích, kteří si naivně mysleli, že v 6-ti přetáhnou provazem 18 zúčastněných šlechticů a šlechtičen.
185 fotek, 23.6.2018, 10 zobrazení
Počasí není moc příznivé a tak na nádraží nás je jen 12 statečných. V Chebu nás čeká jedna statečná. Z autobusu vystupujeme v Podhradí a jdeme na plánovanou prohlídku Kostela Dobrého pastýře.Milý průvodce nás čeká a už jsme se dozvěděli o historii a současnosti této památky. Pak jsem si prohédli celý areál hradu Neuburg.Pak pokračujeme plánovanou trasou přes Kopaniny, Doubravu, kde si dáváme oběd a přečkáváme déšť, který nás provází po celé 15 km trase. Pokračujeme kolem přehrady, kde nás pronásleduje roztomilé psí štěně (ale máme strach). V Dolních Pasekách ochutnáme minerální železitou vodu.Posléze se rozdělujeme část jde už do Aše a část pokračuje k rozhledně Háje.Tady se pěkně rozpršelo, takže výhled z rozhledny byl zastřený. Stihli jsme navštívit i infocentrum. Na zastávce jsme zase celá skupina statečných pohromadě. Autobusem jedeme do Chebu a u pivečka a grogu čekáme na vlak. I přes uplakané počasí se výlet vydařil. Trasa byla moc pěkná.
279 fotek, 5.10.2008, 207 zobrazení
Tak zas vyrazili "otísáci" na výlet.V hodině mezi psem a vlkem,v5h ráno.Svištíme evropskými dalnicemi na východ,po 4.hodinách jsme vBudapešti.Zde nás vítá déšt,nepřijemné kapky nás provází celý den.Po uvodní okružní jizdě centrem,parkujeme na Gellertově vrchu.Je zde skvělé panorama metropole,projdeme kolem Citadelli,mohutné pevnosti z19.století.Zamáváme Soše svobody a sestupujeme do centra města.Navštívime Národní muzeum,Královský Sandorfský palác,Matyášův kostel(v lešení zahalený),až k Rybářs.baštám.Po nábřeží přijdeme k slavnému Řetězovému mostu (1849)ten spojuje obě(kdysi samostatné)části města.Naproti máme Greshemský palác mineme budovu Akademii věd.Procházíme uličky centra,k Bazilice Sv.Štěpána.Oddechneme si v kavárně Kávéház.Další cestu nám zpestřují kordony policistů (v zasahové zbroji).Jsme u Opery,ale i nedaleko ambasady USA. Cestou zpět jdeme přes Alžbětin most.Do kopce,kol vodopádu,sochy Sv.Gellerta,biskupa.Na vrcholu:park, káva, bus a domů.20h,2*280km.TISK Břec.deník 14.10.
131 fotek, 28.9.2011, 274 zobrazení
Legenda: Jmenuji se Václav II. Kdysi dávno můj bratr Boleslav zatoužil po síle a moci. K tomu potřeboval dvě věci, můj trůn a můj Svatováclavský poklad. Na velké slavnosti, kterou pořádal, se mě pokusil otrávit. Na neštěstí tu sklenici s otráveným vínem vypil můj sluha, který téměř okamžitě zemřel. V ten moment jsem věděl, že není něco v pořádku a na můj povel vojáci ukryli poklad nedaleko odsud v Kostelci u Heřmanova Městce.
Boleslav byl zaslepený touhou po moci a síle a tak mě začal pronásledovat. Když jsem šel další den do kostela k pravidelné modlitbě, zkřížil mi Boleslav cestu. Když jsem mu odmítl prozradit místo ukrytí pokladu, probodl mě svou dýkou.
Od té doby se snaží získat můj Svatováclavský poklad a ani jeho vlastní smrt ho nezastavila. Z celého srdce Vás žádám, abyste poklad vyhledali dříve, než jeho duch. K pokladu vede cesta pouze jednou do roka a to na den mého svátku, což je právě dnes.
Musím pochválit ty, co před týdnem nalezli důležité věci pro hledání mého pokladu a to lano, sirky, batoh, kompas, provaz a mapu, nejsem si jist, zda všechny tyto pomůcky upotřebíte na dnešní cestě, ale v každém případě je pečlivě ochraňujte ve svém skautském Vigvamu. Ještě Vás upozorním na to, že poklad se nenalézá pouze na jednom místě, z důvodů jeho bezpečnosti.
A teď už se prosím nezdržujte a vydejte se na cestu, která bude dlouhá a obtížná. Ať Bůh stojí při Vás přátelé.
25 fotek, leden 2016, 88 zobrazení
Účastníci: (dokonce 2) Aničky, Natýsek, Karenka, Lenka, Jana, Anežka, Alžbětka, Rozárka, Sabča, Klárka, a Iveta (potom částečně i Leontýnka) ?
V pátek 29. 1. jsme se všichni sešli na autobusové zastávce v Brandýsku. Ze zastávky jsme potom jeli autobusem do Prahy na stanici Veleslavín. Tam jsme nastoupili do metra a tím jsme jeli přibližně 30min až na Černý most. Jelikož bylo metro dost přeplněné, tak to moc příjemná cesta nebyla. Ale potom nám to autobus Student Agency spolehlivě vynahradil ?. Než jsme do něho nastoupili, tak jsme tam naložili krosny a zavazadla. A když jsme si všichni sedli, tak nás obešla paní a zeptala se, co si dáme k pití (kafe, čaj nebo čokoládu) a rozdala nám sluchátka. Tenhle autobus byl trochu jiný než normální, protože měl asi 2 televize vzadu a 2 vepředu, neměl televizi na každé sedačce. Když jsme dorazili do Liberce, tak jsme šli do menšího kopce a dorazili do krásného červeného kostela. Protože náš oddíl měl hodně malých dětí, tak jsme na rozdíl od těch, co spali v tělocvičně, spali v kostele. V sobotu jsme se rozdělili do družstev a hráli hry a soutěže. Byla i hra, ve které jsme měli hledat papírky, plnit úkoly a otázky, a podle mapy, se dostat zpátky do kostela. Většina z našeho oddílu byla ve družstvu s Ivetou, ale já s Aničkou jsme byly ve družstvu s vedoucím Jirkou. Hru jsme sice nevyhráli a došli jsme asi 4min po časovém limitu. Ale i tak jsme si to moc užili. Po hře jsme si dali večeři a šli jsme do bazénu do Babylonu. V bazénu to bylo úžasné. Nejlepší byla laserová show. Nikdy jsem na žádné podobné show nebyla a mooooc se mi to líbilo. Dále tam byla spoustu tobogánů, provaz, různé houpačky, a takové podzemí, které mělo spoustu uliček a jedna vedla k vířivce. (já jsem do toho bazénu jít nejdříve neměla, ale pak mi jedna holčička půjčila plavky a byla jsem hrozně ráda, že jsem šla). Když jsme šli z bazénu, tak začalo pršet. Ale naštěstí pro nás Pupík přijel autobusem (protože je řidičem městského autobusu) a odvezl nás zpět. Jenom mě hrozně mrzí, že s námi nemohla jít i Anička. ? Když jsme přijeli, tak jsme si jenom zalezli do spacáků, a usnuli…Ráno jsme se nasnídali a byla aukce (která měla být večer, ale trvá dlouho a myslím, že bychom tam všichni usnuli.) V aukci jsme dražili sladkosti, ovoce(dokonce i ananas a pomelo), dále tam byly třeba tkaničky atd.. Potom jsme museli aukci přerušit, protože bychom nestihli hru. Hra byla s mimoni, šlo o to, najít padouchy, kteří byli kolem kostela.
U každého jsme museli zodpovědět nějakou otázku. Tato hra byla taková pozvánka na další akci, na kterou já bohužel nemůžu, protože se mi kryje s lyžákem ve škole. Po této hře jsme se vrátili k aukci. A potom jsme měli oběd a zabalili jsme si. Pak jsme už museli jít, abychom nezmeškali autobus. Rozloučili jsme se, a cestou se šli ještě podívat na krásný ledopád. Domů jsme jeli zase Student Agency. Když jsme se dočkali jeho příjezdu, tak jsme naložili zavazadla a sedli si. Tento autobus už byl normální, takže měl na každé sedačce jednu televizku. Paní v tomto autobuse byla trochu příjemnější než ta minulá. Opět nám nabídla čokoládu a nějaké nápoje. Potom jsme jeli zase metrem a autobusem. Anička protože bydlí blízko, tak vystoupila na dřívější zastávce než ostatní. Na zastávce už na nás čekali rodiče.
Vločička a celkově celý víkend se mi moc líbil. Jenom je škoda, že to byla Vločička 20. Takže byla poslední… :-( :-( :-(. Ale prý bude nějaký Mamut a bude to něco podobného jako Vločička. Jsem moc ráda, že jsem jela a že jsme si to všichni takhle užili.
75 fotek, 1.5.2012, 339 zobrazení | moje fotozprávy
Velké parkoviště za hotelem Velen na Bělé v Boskovicích se včera po poledni začalo plnit lidmi. Ti se schovávali před horkým Sluncem pod korunami stromů. Za chvíli přijel velký autojeřáb AD20 a z nedaleké klubovny přicházelo množství hasičů v červených tričkách. Na zádech žlutý nápis Mazurie. Riziko požárů je v tomto suchém a horkém období velké, že by tedy nějaké cvičení? Ne, ne. Tentokrát je důvod tohoto cvrkotu naštěstí úplně jiný. Za několik okamžiků mělo začít tradiční stavění Máje. Je přece prvního května a tento zvyk zde na Bělé má opravdu hluboké kořeny. Ještě než celá operace začne, je trochu času si o tom něco říci.
Odkud vlastně pochází starobylý název Mazurie? Hodně vody už od té doby v říčce Bělé uplynulo. Psal se rok 1612. Tehdejší obyvatelé měli za povinnost pořádat hony na vlky ve valchovských panských lesích. Toho roku v pondělí masopustní se poddaní též vydali lovit šelmy. Švec Jan Bílek tehdy omylem sekerou zabil psa jistého sedláka, jenž tehdy jel kolem na saních k Valchovu. Ševcovský cech milého Bílka vyloučil ze svých řad. Tehdejší pán Václav Morkovský ze Zástřizel mu to odpustil, že tak učinil nesvévolně a nerad. Zabitý pes se jmenoval Mazur, proto si místní obyvatelé počali říkat Mazuráci. Zanedlouho takto pojmenovali svou čtvrť a všechny spolky. Vzdělávací, ochotnické, sportovní i hasičské. Tolik pradávný příběh.
Sbor dobrovolných hasičů Boskovice II Mazurie vznikl roku 1929 v důsledku častých povodní a požárů v údolí říčky Bělé. Vlastním nákladem postavili zbrojnici. Výstroj a nářadí dostali darem, něco zapůjčili. Vše od hasičů Boskovice I.
Stavění Májů má v lokalitě kolem říčky Bělé tradici od roku 1920, kdy tamní mládež rozhodla, že tyto akce bude pravidelně konat k uctění památných dnů osvobození a vzniku ČSR. Založili řádný Spolek Bělských mládenců. Spolek byl od samého počátku velmi aktivní. Pořádal plesy, zábavy, večírky, měl ochotnické divadlo a fotbalový klub. Podporoval chudé. Na budování domu pro osiřelé věnoval tehdy 15 000 korun a to byly tenkrát velké peníze. Stavění a kácení Májů bylo vždy velkou kulturní událostí vyhlášenou v širokém regionu. V roce 1934 přišla krize. Mladí odešli na vojnu, fotbalisté se sloučili s AC Velen Boskovice. Byl založen Mazurácký hasičský spolek a dále šířil kulturu v boskovickém předměstí Bělá. Druhá světová válka vše přerušila. Po jejím skončení se veškeré tradice obnovily. Ke stavění a kácení Máje vždy vyhrávala řízná dechovka Antonína Trapla. Tenkrát byl kmen menší a tak jej chlapi stavěli za pomocí žebříků. Až byl na místě, zazněla Mazurácká hymna. Časy to byly slavné, pořádal se původ, alegorické vozy projížděly městem, paráda se vším všudy. Přišla neslavná padesátá léta a s nimi i různé zákazy. Průvody se nekonaly, jen taneční zábavy. Až v roce 1957 se podařilo uspořádat krojovaný průvod opět. Traduje se, že tenkrát přišla průtrž mračen a krojovaní se před lijákem schovali v kostele sv. Jakuba Staršího na dolním konci náměstí a zachránili tak vzácné zapůjčené kyjovské kroje. K zábavě tenkrát hrála lidová hudba Karla Henka. Krojovaný průvod se konal ještě v letech 1958 a 1959. Půjčování rekvizit bylo nákladné a tak se slavnosti v příštích letech konaly jen se zábavou. Ale veselice to byly slavné. Předváděl se tehdy módní tanec z Ameriky – Rock And Roll. Zažilo se u toho mnoho smíchu. Pamětníci vzpomínají dodnes. Tradice Májových veselic se na Mazurii udržuje stále a to je moc dobře.
Ale rychle zpět na parkoviště, kde finišují přípravy ke zvednutí třítunového ozdobeného kmene. Ten má celých třicetpět metrů. Kdepak, to už by se žebříky zvednout nedalo. Proto pomohla moderní technika. Autojeřáb AD20 z Try Metu si s tímhle hravě poradil a za chvíli už mohutný kmen stál svisle ve čtyřmetrové díře. Byl to mistrovský koncert jeřábníka, jenž stroj s milimetrovou přesností ovládal. A pak přišla chvíle pro hasiče, kteří se chopil lopat a krumpáčů. Prostor kolem kmene obházeli kamením hlínou a vše pečlivě ušlapali. Pak jeřábník opatrně povolil lano, Máj zůstal bezpečně stát. Však to také místní hasiči mají již léta vyzkoušené. Teď již strojník mohl vyvléknout silný provaz z háku úplně. A bylo po nádherném divadle. Přihlížející se pomalu rozcházeli. Ovšem tentokrát ne ke svým domovům, ale hned vedle na výletiště, kde zábava pokračovala do pozdního večera. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková zajistila pro děti skákací hrad KDU ČSL, tak bylo pořádně veselo. Pekly se makrely, točilo pivo. Zkrátka vše, co k pořádné Mazurácké veselici patří.
Je dobře, že se tyto staroslavné tradice udržují i dnes. Díky Mazurkům je symbol lásky, svobody, míru, radosti a přátelství vidět již zdaleka. Svými barevnými stuhami mává vysoká Májka kolemjdoucím na pozdrav. A večer, když se setmí, se její věnec rozzáří několika žárovkami. Mazurie byla, je a snad navždy zůstane živá pro radost nás všech.
Tak tedy nashledanou na konci měsíce při tradičním kácení Máje!
Více: http://hasici-mazurie.wz.cz/

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.