Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 23 výsledků (0,0256 sekund)

reklama
42 fotek, 1.7.2018, 112 zobrazení | kultura, lidé, události, umělecké, moje fotozprávy
Vernisáž děl Petra Šiky v zámeckém kostele zámku Stránov. Navazující výstava potrvá až do konce srpna 2018

Autor se věnuje interiérové tvorbě prostorových monochromatických kompozic. Podstatou výtvarného projevu je subtilní kombinace hmotových struktur v barevně neutrálním prostředí. Vizuální kompozice vytvářejí spolu s průhledy na pozadí jednotný prostor s pozoruhodnou světelnou atmosférou.

Výtvarné objekty Petra Šiky vznikají unikátní technikou kombinace stabilizovaných provazových solitérů na pozadí základních geometrických formátů podkladu. Atraktivní prostorové řešení vyniká zvláště v kreativní kombinaci s individuálním osvětlením.
61 fotek a 1 video, červenec 2018, 94 zobrazení
V pondělí jsme se opět sešli v Pralese, tentokrát vedla naše cesta do městečka ,,Kocourkov" kde jsme společnými silami vybudovali radnici, pokusili jsme se provazy přesunout kostel blíž k městu a zahráli jsme si báječné hry.Tentokrát si děti z naší skupiny vymysleli název ,,ŠIŠKY S MÁKEM" .
Ve středu jsme podnikly velkou výpravu k potoku ve Voděradských bučinách a k jezírku, kde se kocourkovští pomocí klacku s navázaným provazem pokusili chytat ryby. Čtvrtečníí i páteční dopoledne se kocourkovští přesunuli ke struhařovskému rybníku, kde jsme si vyzkoušeli plavbu na voru a také vodní bitvu. V pátek byli kocourkovští tak vyčerpaní, že dokonce i starší občané města o poledním klidu usnuli a málem zmeškali výpravu za pokladem. Nakonec vše dopadlo dobře a poklad jsme po opravdu namáhavém hledání našli.
Celý týden jsme hráli bláznivé kocourkovské hry jako minigolf s kostkou, velký úspěch měla hra,, Hutututu" , dokonce jsme udělali velký talíř se šiškami a posypaly jsme se papírovým mákem, no prostě a zkrátka u nás v Kocourkově bylo o zábavu postaráno a v pátek se nám vůbec z lesa nechtělo.
Daniela
13 fotek, 25.12.2008, 60 zobrazení | události
O adventu a o Vánocích zněly vícehlasy sousedského sboru PROVAZ u prvného rozsvěcení stromku na Vyskři, v Kacanovech, Olešnici, pak v kapli na Valdštejně, na Vánočních trzích v Turnově, a dvakrát v zaplněném kostele na Vyskři. Svou letošní "šňůru"ukončil sbor PROVAZ 25. prosince u skalanské zvoničky osmým vystoupením. Co se nás tam sešlo, podívejte - nejste tam taky?
14 fotek, 30.12.2013, 159 zobrazení
Autobus poutníků / nejvíce bylo školních dětí / z Petrovic u Karviné navštívili Sedliště, Baziliku ve Frýdku, Jana a Pavla a sv. Jakuba v Místku kvůli prohlídky betlémů. Doprovázel je jejich pan farář Jindřich Lorisz. U nás v Dobré jsem je seznámil s historií kostela, prohlédli si farní betlém, výstávku betlémků, vystoupili na půdu kostela a do věže ke zvonům...Měli také své pásmo jako soutěž pro děti. Potom byl košt kyjovského vína a po zpěvu koledy odcestovali do svých domovů...Bylo to milé společenství s krásnými zážitky pro všechny...Ať je provází Boží požehnání a ochrana Panny Marie po celý další rok 2014!
38 fotek, léto 2014, 70 zobrazení | architektura, dokumenty, klasická-fotografie, kultura
Dějiny kláštera a kostela jsou nerozlučně spjaty s dějinami Krnova. U středověkých měst bylo zvykem, že uvnitř hradeb bylo vymezeno místo pro klášter, ve kterém působili mniši a kněží.
Minorité, neboli Řád menších bratří, je žebravý mnišský řád založený svatým Františkem z Assisi. Jejich charakteristickým oblečením je hnědá kutna převázaná v pase bílým provazem, na kterém jsou tři uzly symbolizující a mnichům připomínající tři pravidla řádu: chudobu, poslušnost a čistotu. Minorité přišli do Krnova v druhé polovině 13. století a založili zde klášter a kostel. Církev měla velký vliv na život tehdejší společnosti. Minorité rozšiřovali mezi lidi nejen víru, ale i vzdělání.

V roce 1523 koupil krnovské a hlubčické knížectví markrabí Jiří Hohenzollern z Ansbachu. S novým vládcem přišla i nová víra. Horlivý zastánce Lutherova učení dal vyhnat z panství katolické řády německých rytířů i františkánské bratry minority. V samotném kostele bylo uskladněno obilí. Klášter byl změněn ve špitál a markraběcí mincovnu.

Do Krnova se vrátili Minorité zřejmě v roce 1650. Na památku této události dostali nejdřív svolení k výstavbě dřevěné kaple na kopci Cvilíně. Později v letech 1722-1728 vybudovali barokní mariánský poutní kostel. Krnov postihlo mnoho požárů. Největší požár v historii Krnova způsobila 1. dubna 1779 pruská vojska. Shořelo téměř celé město. Požár zničil několik cenných objektů včetně gotického kostela, kláštera Minoritů, renesanční radnice i knížecí zámek. Většina památkových budov byla přestavěna. Kostel Minoritů dostal barokní vzhled, který se zachoval do dnešního dne.

Roku 1950 byl klášter zrušen. Obnoven byl opět v roce 1989. Proto dnes můžete ve městě potkat minority. Nejstarší dochovanou částí je kaple kostela z jižní strany. Na této straně byl původně i klášter až později byl postaven ze severní strany kostela. Zřejmě po požáru, kdy kostel vyhořel.

Budova v 60. až 90. letech 20. století sloužila jako hotel Morava, čemuž odpovídají nevhodné zásahy do podoby exteriérů i interiérů budovy.

Stoletá voda v r. 1997 zaplavila celý areál a napáchala obrovské škody. V roce 2000 se zde konala provinční kapitula a po ní byl zde komunitní život Minoritů obnoven. Část kláštera je využívaná jako ubytovací zařízení Betanie.
136 fotek a 2 videa, 18.12.2016, 153 zobrazení
Po vystoupení zpěvaček a zpěváka v kostele jsme se všichni sešli v sále KD. Konala se totiž tradiční vánoční besídka. Po úvodním přivítání nás postrašili detičky ze školky s básničkami, písničkami a také pořádným čertovským tanečkem. Bllll..... Za nimi se na pódiu objevili malí sněhuláčci z první třídy, kteří se potom vystřídali s Jirkou, jenž zahrál koledy na akordeon a po něm udělali pěkný rachot Šmoulové z druhé třídy se svými tanečky. Na besídce nechyběla ani pohádka Sněhurka a 7 trpaslíků , kterou skvěle zahráli čtvrťáci a ti poté na p´dium pustili tanečníky s vánočními čepicemi. Páni, to byly provazy a rozštěpy. Pak už jsme se těšili na představení kroužku náboženství s příběhem Andělé nade mnou bdí. Celou besídku zakončili žáci 3. a 5. ročníku s Vánočním příběhem o Bětlémě. Pro všechny to bylo určitě přijemně strávené odpoledne se svými dětmi.
ne1.4  2 | mhus
133 fotek, 1.4.2018, 37 zobrazení | cestování, města
Neděle velikonoční 1.dubna 2018 Celý dnešní den nás provází ing Bohuslav Balcar (BOBO),začínáme na Výhledech (Bárův památník),v Hrádku u sochy Koziny a následuje prohlídka Domažlic-věž kostela,muzeum Chodska.Na závěr si vyšlápneme na Veselý kopec- kaple Sv.Vařineček.Protože jsme zdatní, tak ještě viklan a procházka kolem koupaliště v Babilonu.Sem pro nás přijede autobus a začíná fest pršet-zase to vyšlo!!
75 fotek, 1.5.2012, 358 zobrazení | moje fotozprávy
Velké parkoviště za hotelem Velen na Bělé v Boskovicích se včera po poledni začalo plnit lidmi. Ti se schovávali před horkým Sluncem pod korunami stromů. Za chvíli přijel velký autojeřáb AD20 a z nedaleké klubovny přicházelo množství hasičů v červených tričkách. Na zádech žlutý nápis Mazurie. Riziko požárů je v tomto suchém a horkém období velké, že by tedy nějaké cvičení? Ne, ne. Tentokrát je důvod tohoto cvrkotu naštěstí úplně jiný. Za několik okamžiků mělo začít tradiční stavění Máje. Je přece prvního května a tento zvyk zde na Bělé má opravdu hluboké kořeny. Ještě než celá operace začne, je trochu času si o tom něco říci.
Odkud vlastně pochází starobylý název Mazurie? Hodně vody už od té doby v říčce Bělé uplynulo. Psal se rok 1612. Tehdejší obyvatelé měli za povinnost pořádat hony na vlky ve valchovských panských lesích. Toho roku v pondělí masopustní se poddaní též vydali lovit šelmy. Švec Jan Bílek tehdy omylem sekerou zabil psa jistého sedláka, jenž tehdy jel kolem na saních k Valchovu. Ševcovský cech milého Bílka vyloučil ze svých řad. Tehdejší pán Václav Morkovský ze Zástřizel mu to odpustil, že tak učinil nesvévolně a nerad. Zabitý pes se jmenoval Mazur, proto si místní obyvatelé počali říkat Mazuráci. Zanedlouho takto pojmenovali svou čtvrť a všechny spolky. Vzdělávací, ochotnické, sportovní i hasičské. Tolik pradávný příběh.
Sbor dobrovolných hasičů Boskovice II Mazurie vznikl roku 1929 v důsledku častých povodní a požárů v údolí říčky Bělé. Vlastním nákladem postavili zbrojnici. Výstroj a nářadí dostali darem, něco zapůjčili. Vše od hasičů Boskovice I.
Stavění Májů má v lokalitě kolem říčky Bělé tradici od roku 1920, kdy tamní mládež rozhodla, že tyto akce bude pravidelně konat k uctění památných dnů osvobození a vzniku ČSR. Založili řádný Spolek Bělských mládenců. Spolek byl od samého počátku velmi aktivní. Pořádal plesy, zábavy, večírky, měl ochotnické divadlo a fotbalový klub. Podporoval chudé. Na budování domu pro osiřelé věnoval tehdy 15 000 korun a to byly tenkrát velké peníze. Stavění a kácení Májů bylo vždy velkou kulturní událostí vyhlášenou v širokém regionu. V roce 1934 přišla krize. Mladí odešli na vojnu, fotbalisté se sloučili s AC Velen Boskovice. Byl založen Mazurácký hasičský spolek a dále šířil kulturu v boskovickém předměstí Bělá. Druhá světová válka vše přerušila. Po jejím skončení se veškeré tradice obnovily. Ke stavění a kácení Máje vždy vyhrávala řízná dechovka Antonína Trapla. Tenkrát byl kmen menší a tak jej chlapi stavěli za pomocí žebříků. Až byl na místě, zazněla Mazurácká hymna. Časy to byly slavné, pořádal se původ, alegorické vozy projížděly městem, paráda se vším všudy. Přišla neslavná padesátá léta a s nimi i různé zákazy. Průvody se nekonaly, jen taneční zábavy. Až v roce 1957 se podařilo uspořádat krojovaný průvod opět. Traduje se, že tenkrát přišla průtrž mračen a krojovaní se před lijákem schovali v kostele sv. Jakuba Staršího na dolním konci náměstí a zachránili tak vzácné zapůjčené kyjovské kroje. K zábavě tenkrát hrála lidová hudba Karla Henka. Krojovaný průvod se konal ještě v letech 1958 a 1959. Půjčování rekvizit bylo nákladné a tak se slavnosti v příštích letech konaly jen se zábavou. Ale veselice to byly slavné. Předváděl se tehdy módní tanec z Ameriky – Rock And Roll. Zažilo se u toho mnoho smíchu. Pamětníci vzpomínají dodnes. Tradice Májových veselic se na Mazurii udržuje stále a to je moc dobře.
Ale rychle zpět na parkoviště, kde finišují přípravy ke zvednutí třítunového ozdobeného kmene. Ten má celých třicetpět metrů. Kdepak, to už by se žebříky zvednout nedalo. Proto pomohla moderní technika. Autojeřáb AD20 z Try Metu si s tímhle hravě poradil a za chvíli už mohutný kmen stál svisle ve čtyřmetrové díře. Byl to mistrovský koncert jeřábníka, jenž stroj s milimetrovou přesností ovládal. A pak přišla chvíle pro hasiče, kteří se chopil lopat a krumpáčů. Prostor kolem kmene obházeli kamením hlínou a vše pečlivě ušlapali. Pak jeřábník opatrně povolil lano, Máj zůstal bezpečně stát. Však to také místní hasiči mají již léta vyzkoušené. Teď již strojník mohl vyvléknout silný provaz z háku úplně. A bylo po nádherném divadle. Přihlížející se pomalu rozcházeli. Ovšem tentokrát ne ke svým domovům, ale hned vedle na výletiště, kde zábava pokračovala do pozdního večera. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková zajistila pro děti skákací hrad KDU ČSL, tak bylo pořádně veselo. Pekly se makrely, točilo pivo. Zkrátka vše, co k pořádné Mazurácké veselici patří.
Je dobře, že se tyto staroslavné tradice udržují i dnes. Díky Mazurkům je symbol lásky, svobody, míru, radosti a přátelství vidět již zdaleka. Svými barevnými stuhami mává vysoká Májka kolemjdoucím na pozdrav. A večer, když se setmí, se její věnec rozzáří několika žárovkami. Mazurie byla, je a snad navždy zůstane živá pro radost nás všech.
Tak tedy nashledanou na konci měsíce při tradičním kácení Máje!
Více: http://hasici-mazurie.wz.cz/
42 fotek, 9.11.2011, 256 zobrazení | moje fotozprávy
Boskovický Zámecký skleník a jeho malebný park s leknínovým jezírkem přebudovaný do nynější podoby po velkém požáru roku 1829 je oblíbeným cílem nejen nedělních výletů místních obyvatel a turistů. Je to důstojné místo pro významné kulturní akce, především koncerty, přednášky a výstavy. A právě v těchto dnech jedna taková zajímavá akce probíhá.
Jedná se o prezentaci místní Základní umělecké školy, konkrétně výtvarného oboru, kterou by si žádný milovník umění neměl nechat ujít. Též proto, že dětské kresby a fantazie jsou zcela bezprostřední, nic neskrývají a o duši malého človíčka hodně vypovídají.
Galerii zámeckého skleníku jsem navštívil ve středu 9. listopadu dopoledne. To se vše připravovalo, výkresy ještě volně ležely seřazené na podlaze, něco již viselo na stěnách. Do toho se přišly zcela nečekaně podívat dětičky z mateřské školy, pracoviště Na Dolech. Hlavní organizátorka výstavy Mgr. Eva Holoušová se jich hned ujala: „Podívejte se, jak takoví prvňáčci malovali hrad. Každý si ho představoval jinak a své pocity přenesl na papír. Proto je každý výkres trochu jiný. Jsou zde k vidění též práce, jež vyjadřují fantazie dětí.“ Takto přístupně a pohotově seznámila nečekanou návštěvu s exponáty Mgr. Eva Holoušová a pokračovala: „Hodně výtvorů je věnovaných stromům a keřům.“ Do toho se vmísila jedna z učitelek a pochlubila se, že i ve školce pořádají podobné výstavky na chodbě určené rodičům. „Zde ve skleníku ukazují své práce větší děti, aby se sem mohl kdokoliv přijít podívat, co se děti za zdmi ZUŠ naučí a pak své dovednosti použijí v přírodě.“ dodala učitelka. Mezi připravenými výkresy objevila též práci prvňáčka Matěje Pokorného, ten také v minulosti školku Na Dolech absolvoval a některé děti si ho ještě pamatují. Milé setkání… „Můžete doma vyzvat rodiče, aby sem s Vámi zašli, až bude vše hotovo,“ dodala učitelka. Do rozhovoru se přidala zástupkyně spolupořadatele, jímž jsou Kulturní zařízení Boskovice Mgr. Taťána Reiblová: „Určitě přijďte i se svými maminkami, tatínky, babičkami, dědečky a sourozenci v neděli 20. listopadu v 15 hodin na pohádku Jak se krotí princezna a současně je vytáhněte sem nahoru na tuhle výstavu. Budeme moc rádi. Děkujeme za milou návštěvu,“ rozloučila se Mgr. Táňa Reiblová s nečekanými ale o to milejšími hosty, drobotinou ze školky a pedagogickým doprovodem.
Po tomhle neplánovaném, ale příjemném zdržení v instalaci zbyl ještě čas na trochu podrobnější informace z úst Mgr. Evy Holoušové: „ Můj výtvarný obor má v letošním roce 96 žáků. Společně s keramickou větví má asi 150 dětí, což je na Boskovice i docela hodně. Vyučujeme kresbu, malbu, grafiku a modelování. Děláme též výrobky z hlíny, ale zde na výstavě zastoupeny nejsou z důvodu omezeného prostoru. Každý rok provází jiný projekt. Minule to byly Boskovice mnoha tváří, letos zpracováváme všechny oblasti umění. Zde je možné zhlédnout zatím práce dvou měsíců, školní rok je teprve na začátku. Něco málo je i z dosavadního průběhu roku kalendářního. Postupně bych do projektu chtěla zapojit též hudbu, tanec,“ prozradila plán výuky Mgr. Eva Holoušová. Výstava začíná prezentací reportážních fotografií z našich vyučovacích hodin. Zejména je zajímavá část, kdy děti ztvárnily plošně hady, jak je vidí a představují si je. Pak své práce aplikovaly přímo v terénu. Vymýšlely pro ně různé skrýše v parku, měly je omotané kolem těla… Fantazii se meze nekladly, malí výtvarníci zhotovili hada i z listí. Pak se drobotina učila pracovat se svým obrysem. Tím se zbavila ostychu ze svého těla a jeho tvarů. Dále děti vyráběly papírové pejsky a pracovaly s nimi jako s živými. Vymýšlely reálné situace po městě, bylo to zajímavé a poučné i pro přihlížející kolemjdoucí. Stěžejním tématem, jenž se prolíná celou expozicí jsou stromy, jejich studie. Obrysy se promítají do černobílých obrazů na stěnách. Někdo si pod tím představuje třeba zábradlí, jiný zase motýly.
Výstava se vyznačuje svobodou projevu, každá práce zrcadlí svého tvůrce. Jeho myšlení, nálady, dětskou duši… Vzhledem k věku dětí je třeba výtvory vysoce ohodnotit. Je zde možné zhlédnout studie kamenných zdí, písma, výřezy, zvětšeniny, zátiší se židlí. Pozoruhodná je studie elipsy aplikovaná na fontánu parkoviště pod kostelem. Některé výkresy jsou inspirovány francouzským malířem a grafikem Henri Matissem (1869 – 1954), kdy děti sestavovaly kompozice květinových motivů.
Studenti na druhém stupni, tedy mladí 15 – 18 let studovali písmo, tvary znaků. Vše přenášeli do kompozice. Pak si vybrali nejzajímavější část, zvětšovali ji, pracovali s barvami, monochromatičností, kontrastem.
Na stěně u okna jsou práce mladších dětí, jedná se o fantazie návrhu kovového šperku. Jde o decentní kombinace stříbra, černé a bílé barvy. Vedle šperků je opět motiv stromů, ale výrazně abstraktní barevná kompozice s prosvítajícím Sluncem. „Málokdo si uvědomí, že se zde ve všech výtvorech odráží úsilí mnoha hodin a dní. Obrovská trpělivost dětí je v tomto věku obdivuhodná, dodala na závěr autorka výstavy Mgr. Eva Holoušová z místní základní umělecké školy.
Zde je na místě poděkovat pedagogům ZUŠ ve všech oborech její výuky, že se mladé generaci s láskou věnují a vedení Kulturních zařízení města za poskytnutí prostor k instalaci výstavy. Dětská výtvarná díla určitě stojí za zhlédnutí.
Výstava žákovských prací Výtvarného oboru ZUŠ je přístupná v době provozu budovy Zámeckého skleníku nebo po předchozí domluvě na telefonu 516453544.
Více zde: http://www.zusboskovice.cz/
http://www.kzmb.cz/
http://www.boskovice.cz/
160 fotek, 9.4.2016, 73 zobrazení | architektura, města
Letošní jarní setkání turistů na Dianě, (memorial Venduly Surové), je tak trochu v duchu výročí 700 let Karla IV.Je 9.dubna 2016.Na startu dostáváme tiskopis,kam budeme vyplńovat úkoly,abychom poctivě prošli trasu,kde jsou v KV tři sochy Karla VI.Jirka Jásek,znalec historie K.Varů, nás provází a ví o každém domě, o každém kostelu, soše..něco zajímavého.Tak dnešní album je o "barákách",žádná EKŠN,žádné brodění..Hezká jarní procházka po Karlových Varech.
AREZZO  4 | bele
72 fotek, březen 2006 až březen 2014, 2 999 zobrazení | architektura, cestování, města, oslavy, události
ALB 489 – projíždět Toskánskem a nenavštívit jedno z nejbohatších měst Toskánska, mimo jiné zásluhou výroby zlatých šperků, které jsou exportovány do celé Evropy, tak to by byla největší chyba.

Smyslem naší expedice bylo poznat místo spojené například s Petrarkou, nebo jít po stopách Guido Monaca - autora notového záznamu, který se v tomto městě narodil kolem roku 991. Tak staré máme noty, jak je známe dnes :-)

Pochází odsud i další významná osobnost – filmový režisér Roberto Benigni, který do kulis města zasadil známý a krásný film ***La Vita e Bella *** (Život je krásný) s dalším Guidem v Arezzu - ( Italský číšník Guido přichází v roce 1939 do velkého města, potkává svoji lásku Doru, mají svatbu a malého synka. Koncem války je jako Žid odvlečen spolu s ním do koncentračního tábora, kde předstírá, že vše je jenom hra ....) - určitě si vzpomínáte. Náměstí bylo zrovna v opravě, ale scénu jsem si docela dobře vybavil.

Dalším, a asi největším uměleckým pokladem města jsou fresky v bazilice sv. Františka z Assisi od Piera della Francesca, nebo socha CHIMÉRY

Těch zastavení bylo víc, a je to spíš na osobní povídání. Každá fotka by mohla mít svůj půlhodinový příběh – takové je to město. jen namátkou Svatý Donatus – patron Arezza - původem z dnešního Turecka dostal vzdělání v Římě. V době pronásledován?í císařem Diokleciánem utekl z Říma do Arezza, kde se stal v roce 346 druhým biskupem. V kostele Santa Maria della Pieve je jeho relikvie.
V současnosti se stává patronem právníků, kteří v Arezzu pořádají každoročně sympozia

Co musí být úžasná záležitost je každoroční středověkou slavnost (Giostra del Saracino), kdy celé město, všichni obyvatelé , jsou v dobových krojích. Jak to probíhá ? Z fotek je patrné, že náměstí je do kopce. Zástupci čtyř hlavních městských částí tu soutěží mezi sebou. V krojích, na koních a s dřevcem v rukou jedou do vrchu, kde stojí „Saracenský král“ s terčem v jedné, a se souborem koulí na provazech v druhé ruce. Po zásahu terče se král roztočí a kouĺe mohou zranit jezdce nebo ho případně shodit ze sedla. Hodnotí se čas a úspěšnost
28 fotek, loni v létě, 87 zobrazení
ALB 1210

Při návštěvě Olomouce si pozorný návštěvník brzo všimne, že jedna postava svatých jej provází skoro na každém kroku. Je to diecezní partron Olomouce sv. Jan Sarkander. Je v Dómu sv.Václava, v kostele sv. Mořice, na sloupu Nejsvětější Trojice, a má dokonce i svoji malou kapli vystavěnou nad místem jeho utrpení. Před Sarkandrovou kaplí se nachází bronzová fontána Pramen živé vody sv. Jana Sarkandra, je vysoká 6,2 m. Voda je přiváděna ze studny ze sklepení Sarkandrovy kaple. Vytvořil ji akademický sochař Otmar Oliva, instalována byla v dubnu 2007 a 6. května téhož roku byla fontána slavnostně odhalena a posvěcena.

Jan Sarkandr se narodil 20.12.1576 ve Skočově v Těšínském Slezsku (Polsko). Měl celkem bohatou cestu během svého kněžského poslání a zapletl se i do tehdejší politiky. Morava se v květnu 1619 připojila ke stavovskému povstání a všichni jezuité byli vypovězeni ze země, Sarkandr zůstal v Holešově sám jen s hrstkou katolíků. Rozhodl se putovat do Čenstochové, aby načerpal duchovní posilu, avšak po svém návratu byl zajat a odveden do vězení v Olomouci. Vyslýchán byl celkem čtyřikrát, třikrát za použití útrpného práva - skřipce. Ani brutální mučení nepřinutilo Jana k přiznání. Zmučeného a popáleného jej odnesli zpět do vězení, kde se jej ujali olomoučtí katolíci, kteří mu poskytli léky, jídlo a pití- zemřel o čtyři týdny později, 17.3.1620. Je zajímavé poznat jeho osud a pochopit, co pro Olomouc znamená

Beatifikační proces byl zahájen již v roce 1715. Blahoslaven byl až 3.11.1859 v Římě papežem Piem IX. a svatořečen až 21.5.1995 v Olomouci Janem Pavlem II. Bylo zajímavé, že po tak dlouhé době bylo jeho svatořečení doprovázeno protesty evangelické církve. Neznám pozadí sporu a nepřísluší mi toto komentovat, jen vím, že zde používám hlášku z oblíbeného filmu ... * To neřeš. Nepátrej *
17 fotek, 19.9.2010, 59 zobrazení
Souboj šlechtických rodů – hra, kterou vymyslela „rada starších“ k zahájení nového skautského roku pro členy skautského oddílu, ale i pro nováčky.
V lese za kostelem, v neděli 19. září, něco po druhé hodině začala veliká bitva o vládu na Moravě. Přenesli jsme se do 14. stol, kdy na Moravě převládaly nepokoje. Každá z družin představovala jeden šlechtický rod, který se snažil ukořistit pro sebe co největší část území a zároveň okrást svoje sousedy. Šlechtické rody podnikaly bojové výpravy, ale zároveň musely i bránit svoji tvrz a svůj majetek. Bitvy to nebyli jednoduché, protože létaly i kulky. Kulky byly naštěstí jen papírové, což je asi důsledek toho, že v zápalu boje, který v lese probíhal, nebyl naštěstí nikdo zraněn. Utrpělo pouze EGO vedoucích, kteří si naivně mysleli, že v 6-ti přetáhnou provazem 18 zúčastněných šlechticů a šlechtičen.
93 fotek, 6.5.2017, 159 zobrazení
V sobotu ráno 6.května vyrazila pouť rodin z farnosti Bystřice pod Hostýnem do Oldřichovic. Nejprve vlakem do Napajedel a poté pěšky do Oldřichovic. Krátce po poledni poutníky přivítaly zvony při vstupu do obce a za chvíli i P. Miroslav Jáně u kostela. Po mši svaté se společně modlili litanie k patronce kostela i rodin sv. Zdislavě. Po posile ducha následovala posila těla – oběd. Na závěr se poutníci společně s otcem vyfotili na památku před kostelem a s přáním otce Miroslava "Ať Pán ochraňuje kroky poutníků na všech cestách a přímluva Matky Boží Svatohostýnské i Paní Zdislavy za poutníky i rodiny celé bystřické farnosti je stále provází!" se pouť rodin vydala na cestu zpět do Napajedel a odtud vlakem do Bystřice.
279 fotek, 5.10.2008, 214 zobrazení
Tak zas vyrazili "otísáci" na výlet.V hodině mezi psem a vlkem,v5h ráno.Svištíme evropskými dalnicemi na východ,po 4.hodinách jsme vBudapešti.Zde nás vítá déšt,nepřijemné kapky nás provází celý den.Po uvodní okružní jizdě centrem,parkujeme na Gellertově vrchu.Je zde skvělé panorama metropole,projdeme kolem Citadelli,mohutné pevnosti z19.století.Zamáváme Soše svobody a sestupujeme do centra města.Navštívime Národní muzeum,Královský Sandorfský palác,Matyášův kostel(v lešení zahalený),až k Rybářs.baštám.Po nábřeží přijdeme k slavnému Řetězovému mostu (1849)ten spojuje obě(kdysi samostatné)části města.Naproti máme Greshemský palác mineme budovu Akademii věd.Procházíme uličky centra,k Bazilice Sv.Štěpána.Oddechneme si v kavárně Kávéház.Další cestu nám zpestřují kordony policistů (v zasahové zbroji).Jsme u Opery,ale i nedaleko ambasady USA. Cestou zpět jdeme přes Alžbětin most.Do kopce,kol vodopádu,sochy Sv.Gellerta,biskupa.Na vrcholu:park, káva, bus a domů.20h,2*280km.TISK Břec.deník 14.10.
185 fotek, 23.6.2018, 18 zobrazení
Počasí není moc příznivé a tak na nádraží nás je jen 12 statečných. V Chebu nás čeká jedna statečná. Z autobusu vystupujeme v Podhradí a jdeme na plánovanou prohlídku Kostela Dobrého pastýře.Milý průvodce nás čeká a už jsme se dozvěděli o historii a současnosti této památky. Pak jsem si prohédli celý areál hradu Neuburg.Pak pokračujeme plánovanou trasou přes Kopaniny, Doubravu, kde si dáváme oběd a přečkáváme déšť, který nás provází po celé 15 km trase. Pokračujeme kolem přehrady, kde nás pronásleduje roztomilé psí štěně (ale máme strach). V Dolních Pasekách ochutnáme minerální železitou vodu.Posléze se rozdělujeme část jde už do Aše a část pokračuje k rozhledně Háje.Tady se pěkně rozpršelo, takže výhled z rozhledny byl zastřený. Stihli jsme navštívit i infocentrum. Na zastávce jsme zase celá skupina statečných pohromadě. Autobusem jedeme do Chebu a u pivečka a grogu čekáme na vlak. I přes uplakané počasí se výlet vydařil. Trasa byla moc pěkná.
131 fotek, 28.9.2011, 285 zobrazení
Legenda: Jmenuji se Václav II. Kdysi dávno můj bratr Boleslav zatoužil po síle a moci. K tomu potřeboval dvě věci, můj trůn a můj Svatováclavský poklad. Na velké slavnosti, kterou pořádal, se mě pokusil otrávit. Na neštěstí tu sklenici s otráveným vínem vypil můj sluha, který téměř okamžitě zemřel. V ten moment jsem věděl, že není něco v pořádku a na můj povel vojáci ukryli poklad nedaleko odsud v Kostelci u Heřmanova Městce.
Boleslav byl zaslepený touhou po moci a síle a tak mě začal pronásledovat. Když jsem šel další den do kostela k pravidelné modlitbě, zkřížil mi Boleslav cestu. Když jsem mu odmítl prozradit místo ukrytí pokladu, probodl mě svou dýkou.
Od té doby se snaží získat můj Svatováclavský poklad a ani jeho vlastní smrt ho nezastavila. Z celého srdce Vás žádám, abyste poklad vyhledali dříve, než jeho duch. K pokladu vede cesta pouze jednou do roka a to na den mého svátku, což je právě dnes.
Musím pochválit ty, co před týdnem nalezli důležité věci pro hledání mého pokladu a to lano, sirky, batoh, kompas, provaz a mapu, nejsem si jist, zda všechny tyto pomůcky upotřebíte na dnešní cestě, ale v každém případě je pečlivě ochraňujte ve svém skautském Vigvamu. Ještě Vás upozorním na to, že poklad se nenalézá pouze na jednom místě, z důvodů jeho bezpečnosti.
A teď už se prosím nezdržujte a vydejte se na cestu, která bude dlouhá a obtížná. Ať Bůh stojí při Vás přátelé.
281 fotek, podzim 2013, 103 zobrazení | cestování, dokumenty, krajina, lidé, příroda
Také vás při cestách na nová místa provází ten opojně slastný pocit? Mě ano…
Za okny léčebny je nádherný, i když studený podzim. Tady v horách je to jaksi mnohem studenější, ale mnohem snesitelnější než pod horami v některém ze vzdálenějších měst. Zlatožlutý buk, žlutozelená bříza a tmavozelený smrk střídavě vyplňují náš pohled z okna 6. patra, pokoje č. 2. Chodba je plná pobíhajících dětí, které se tu za doprovodu svých maminek, tatínků, babiček či dědečků zotavují z nemoci nebo z úrazu. Léčebna si žije svým životem, měla bych k naší návštěvě několik málo štiplavých připomínek, na druhou stranu mám mnoho kladných zážitků a kdyby nebylo mnoha dětí s kašlem a rýmou, což je bohužel pro toto období typické, a nepotkávaly se v herně, na chodbě I v jídelně, bylo by všechno mnohem příjemnější…. Vzpomínám na všechny děti I rodiče na našem patře, na milou sestru, na šikovné terapeuty, na vstřícné paní učitelky, na naše každodenní přemísťování mezi patry 1-6 v čase od 6.45 do 14.30. Na ranní brzké vstávání začínající probuzením chodbu čistícím strojem a vléváním čaje do ohromné kovové termosky. Na paní v kuchyni, která nemá ráda děti, respektive jejich slabiny a dle mého na toto místo nepatří, vzpomínám na nejmilejší tetu Romču z pokoje č. 6 a na jejího Radímka, se kterými jsme trávili, dalo by se říci, veškerý volný čas. Na usměvavé blondýnky Renatu a její holčičku Julinku, která nás rozveselovala svým tancem a zpěvem za doprovodu oblíbených hitu na Ipadu. Na milý obchůdek plný dobré nálady nahoře nad kostelem. Před očima mám úsměvy maminek, kterým jistojistě nemůže být každou chvíli do smíchu. A přitom jsou úžasné. Klobouk dolů… Vzpomínám na moudrou babičku malé Connie, na rozhovory v kuchyňce, ve sprchách, I ve výtahu. Na lahodnou horkou čokoládu v kavárně Kolonáda, na mé toulky s kočárkem cestou necestou, pod nádhernými buky. Na procházky městem, které je malebné, ale jeho lázeňská sláva je ta tam. Na nekonečná povídání s maminkami a jejich dětmi, ostré slunce a nádherný podzim všude kol dokola. Na báječnou pizzu a kávu v útulné pizzerii Anděl v Peci. Dovezla jsem si domů spoustu krásných vzpomínek a fotografií z překrásného okolí Janských lázní. Péťo, děkuji Ti za tipy typu Rýchory, Albeřice, Dolní a Horní Lysečiny… Pobyt v léčebně byl zajímavou a nezapomenutelnou zkušeností. Mé děti byly šťastné a já s nimi. Do Krkonoš se chci brzy vrátit a rovnou někam hodně nahoru. Až na vrcholky hor…
25 fotek, leden 2016, 109 zobrazení
Účastníci: (dokonce 2) Aničky, Natýsek, Karenka, Lenka, Jana, Anežka, Alžbětka, Rozárka, Sabča, Klárka, a Iveta (potom částečně i Leontýnka) ?
V pátek 29. 1. jsme se všichni sešli na autobusové zastávce v Brandýsku. Ze zastávky jsme potom jeli autobusem do Prahy na stanici Veleslavín. Tam jsme nastoupili do metra a tím jsme jeli přibližně 30min až na Černý most. Jelikož bylo metro dost přeplněné, tak to moc příjemná cesta nebyla. Ale potom nám to autobus Student Agency spolehlivě vynahradil ?. Než jsme do něho nastoupili, tak jsme tam naložili krosny a zavazadla. A když jsme si všichni sedli, tak nás obešla paní a zeptala se, co si dáme k pití (kafe, čaj nebo čokoládu) a rozdala nám sluchátka. Tenhle autobus byl trochu jiný než normální, protože měl asi 2 televize vzadu a 2 vepředu, neměl televizi na každé sedačce. Když jsme dorazili do Liberce, tak jsme šli do menšího kopce a dorazili do krásného červeného kostela. Protože náš oddíl měl hodně malých dětí, tak jsme na rozdíl od těch, co spali v tělocvičně, spali v kostele. V sobotu jsme se rozdělili do družstev a hráli hry a soutěže. Byla i hra, ve které jsme měli hledat papírky, plnit úkoly a otázky, a podle mapy, se dostat zpátky do kostela. Většina z našeho oddílu byla ve družstvu s Ivetou, ale já s Aničkou jsme byly ve družstvu s vedoucím Jirkou. Hru jsme sice nevyhráli a došli jsme asi 4min po časovém limitu. Ale i tak jsme si to moc užili. Po hře jsme si dali večeři a šli jsme do bazénu do Babylonu. V bazénu to bylo úžasné. Nejlepší byla laserová show. Nikdy jsem na žádné podobné show nebyla a mooooc se mi to líbilo. Dále tam byla spoustu tobogánů, provaz, různé houpačky, a takové podzemí, které mělo spoustu uliček a jedna vedla k vířivce. (já jsem do toho bazénu jít nejdříve neměla, ale pak mi jedna holčička půjčila plavky a byla jsem hrozně ráda, že jsem šla). Když jsme šli z bazénu, tak začalo pršet. Ale naštěstí pro nás Pupík přijel autobusem (protože je řidičem městského autobusu) a odvezl nás zpět. Jenom mě hrozně mrzí, že s námi nemohla jít i Anička. ? Když jsme přijeli, tak jsme si jenom zalezli do spacáků, a usnuli…Ráno jsme se nasnídali a byla aukce (která měla být večer, ale trvá dlouho a myslím, že bychom tam všichni usnuli.) V aukci jsme dražili sladkosti, ovoce(dokonce i ananas a pomelo), dále tam byly třeba tkaničky atd.. Potom jsme museli aukci přerušit, protože bychom nestihli hru. Hra byla s mimoni, šlo o to, najít padouchy, kteří byli kolem kostela.
U každého jsme museli zodpovědět nějakou otázku. Tato hra byla taková pozvánka na další akci, na kterou já bohužel nemůžu, protože se mi kryje s lyžákem ve škole. Po této hře jsme se vrátili k aukci. A potom jsme měli oběd a zabalili jsme si. Pak jsme už museli jít, abychom nezmeškali autobus. Rozloučili jsme se, a cestou se šli ještě podívat na krásný ledopád. Domů jsme jeli zase Student Agency. Když jsme se dočkali jeho příjezdu, tak jsme naložili zavazadla a sedli si. Tento autobus už byl normální, takže měl na každé sedačce jednu televizku. Paní v tomto autobuse byla trochu příjemnější než ta minulá. Opět nám nabídla čokoládu a nějaké nápoje. Potom jsme jeli zase metrem a autobusem. Anička protože bydlí blízko, tak vystoupila na dřívější zastávce než ostatní. Na zastávce už na nás čekali rodiče.
Vločička a celkově celý víkend se mi moc líbil. Jenom je škoda, že to byla Vločička 20. Takže byla poslední… :-( :-( :-(. Ale prý bude nějaký Mamut a bude to něco podobného jako Vločička. Jsem moc ráda, že jsem jela a že jsme si to všichni takhle užili.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron