Hledání: První výcvik - 9.1.2011

Pro dotaz První výcvik - 9.1.2011 jsme našli 23 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
zsamskladnonorska
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2011
  • 317 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
arwen-tatankapsica
Sraz štěňátek, oslava prvních narozenin. Krásná účast 7 z 9 štěňátek. V sobotu výcvik s Romanem Zelenkou.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2011
  • 15 zobrazení
bridgetka
1. a 2. letošní trénink basketu na ZŠ Nádražní a 1. trénink florbalu na ZŠ Ostrčilova, mamina na činohře "Monology vagíny", pařba s tetou Denčou a Natálkou, mamina s tetou Martinkou, foto z plaveckého výcviku
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen 2016
  • 1 228 zobrazení
palachovachomutov
5. 1. - 9. 1. 2015 Lyžařský výcvik na Klínovci, v lyžařské školičce Ivoše Krůti.
Video ... http://vimeo.com/116474448
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2015
  • 198 zobrazení
zskkho
Dvaasedmdesát žáků z 1. a 2. stupně Základní školy Karla Klíče Hostinné absolvovalo od 9. do 13. ledna 2017 každoroční lyžařský a snowboardový výcvik ve Vrchlabí v skiareálu na Kněžickém vrchu pod vedením instruktorů z lyžařské školy SkiLenka. Přes počáteční mrazy a následnou sněhovou nadílku se lyžák vydařil. Panovaly naprosto ideální sněhové podmínky, všichni si výcvik užili a nikdo se letos nezranil. Skol!
více  Zavřít popis alba 
  • 13.1.2017
  • 264 zobrazení
romcidlo
Od úterý do pátku (22. - 25. září 2009) slibujem Ti pohádku. Pohádka začala v Krasu a pokračovala na TZ Maliná Ruprechtov, která byla výcvikovou základnou nováčků F.B.I.

Poslední aktualizace: 30. 9. 2009 v 13:00 hod.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009
  • 1 170 zobrazení
1zshrinova
V tomto školskom roku sme si ako stredisko nášho lyžiarskeho výcviku opäť vybrali Tále v termíne od 12. 3. 2018 – 16. 3. 2018. Zúčastnilo sa ho 44 siedmakov zo 7. A a 7.B triedy.
Ale poďme pekne po poriadku:
Lyžiarsky výcvik začal spoločným organizovaným nástupom do autobusu v pondelok o 8.00. Po skontrolovaní lyžiarskej výstroje a batožiny sme sa presunuli do obce Bystré – Tále, kde sme sa ubytovali v penzióne Bystrinka, v izbách s vlastným sociálnym zariadením, balkónom, TV. V penzióne nám bola k dispozícii lyžiareň, herňa, malá spoločenská miestnosť a jedáleň, kde sme okrem stravy 3-krát denne mali k dispozícii aj celodenný pitný režim. Po ubytovaní, oboznámení sa s ubytovacím poriadkom a denným režimom sme sa naobedovali a po krátkom odpočinku sme sa presunuli do strediska na prvý deň poobedňajšieho výcviku.
Stredisko, v ktorom prebiehal výcvik, bool vzdialené 5 km, čo však nebol problém, pretože lyžiarske stredisko malo k dispozícii ski-bus, ktorý privážal lyžiarov z ubytovacích zariadení a späť vo vopred dohodnutom čase.
V stredisku sme mali k dispozícii aj lyžiareň, v ktorej sme mali uložené lyže. Žiakov sme rozdelili do družstiev podľa odpovedajúcej úrovne lyžovania.1. družstvo viedol Mgr. J. Kubiš PhD, 2. družstvo Mgr. Ľ. Tanevská, 3. družstvo Mgr. D. Jacenková, 4.družstvo Mgr.I.Križová.
Lyžiarsky výcvik sme prerušili počas tretieho dňa výcviku, v stredu poobede. Poobedie sme využili na dlhší poobedňajší odpočinok a hodinovú vychádzku do okolia penziónu, ale aj s nákupom v miestnom obchodíku.
Každý večer mali žiaci po večeri v čase od 19.00 – 21.00 dostatok voľného času, ktorý si vypĺňali spoločenskými hrami v herni, alebo na izbách, pozeraním Tv. V stredu mali možnosť predĺžiť si večierku diskotékou, na ktorú bolo potrebné pripraviť jedáleň. Aj napriek jasným pokynom neboli žiaci schopní zorganizovať sa a tak ako každý večer sa museli dostaviť na svoje izby o 21.00 a o 22.00 musel už každý spať.
Vo štvrtok doobeda v čase medzi 9.-10. hodinou, bol pre žiakov našej školy vyhradený čas na slalomové preteky. Kedže je v lyžiarskom stredisku vždy niekoľko lyžiarskych kurzov, myslia aj na bezpečnosť a tak postavia jednu trať a vyhradia každej škole určitý čas. Preteky absolvovali žiaci 1.-3. družstva.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.3.2018
  • 153 zobrazení
verapav
Procházka po okolí rodné hroudy :-) A pár informací zde:
Naučnou stezkou kolem Holýšova do Kvíčovic. Město Holýšov leží na úpatí vrchů Trný a Makový, na břehu řeky Radbuzy. Město protíná železniční trať Praha – Plzeň – Domažlice - Furth in Wald a silnice I/26, která se napojuje na dálnici D5 Praha – Rozvadov. Památný strom Jilm vaz se nachází v ulici Politických vězňů, dne 3. prosince 2010 byl vyhlášen památným stromem a zapsán do Ústředního seznamu ochrany přírody.V hospodářském areálu Nový dvůr působila do začátku války rodina Pičmanů, byla zde vlastní kovárna, pekárna chleba a hospodářská stavení. V roce 1938 byl v areálu Vojenský stavební dozor pro výstavbu opevněné linie bunkrů úsek 174 – Merklín – Holýšov - Jivjany. Po obsazení Sudet byl statek zkonfiskován a v březnu roku 1944 založen v areálu koncentrační tábor.Řeka Radbuza patří do povodí Berounky. Řeka pramení pod vrchem Lysá, teče nejprve severním směrem, v Bělé nad Radbuzou se prudce ohýbá k jihovýchodu až k Horšovskému Týnu, kde se stáčí směrem severovýchodním přes Staňkov, Holýšov, Stod, Chotěšov a Dobřany k Plzni, kde se spojí se Mží v Berounku. V Holýšově se nacházejí dva jezy. První zmínka o osadě položené na místě současných Trubců pochází již z roku 1237, kdy je na místě dnešní usedlosti zmiňováno 29 rolnických usedlostí. Od druhé poloviny 15. století přechází obec do majetku Trubeckých z Tisové, dále pak je část území evidováno v majetku obce Čečovice a poté připadl zbytek pozemků Horšovskému Týnu. Od roku 1623 je pravděpodobně usedlost v majetku hraběte Maximiliana Trauttmansdorffa a zůstává v majetku této rodiny až do roku 1928. Na jaře v roce 1938 byla na statku v Trubcích ubytována skupina stavebních dělníků z Postřekova, kteří pracovali na výstavbě opevněné linie mezi Holýšovem a Hradišťany. Po obsazení Sudet se u statku objevily hlídky říšské finanční stráže, které kontrolovaly státní hranici procházející podél usedlosti. V roce 1960 je se souhlasem JZD Neuměř většina pozemků s usedlostí bezplatně převedena na vojenský útvar V ´8013, který využívá tuto oblast pro výcvikové účely jako tankodrom, což pro obec Trubce znamená definitivní konec.
A ty naše Kvíčovice. Poprvé je v písemných pramenech zmiňována roku 1379 v Berním rejstříku Plzeňského kraje jako majetek Oldřichův. V roce 1403 byly Kvíčovice majetkem Martina Rochce z Kvíčovic o 13 let později je v Knihách erekčních zmiňován Stach z Kvíčovic. V průběhu 15.století se staly součástí panství Příchovice a později k patřily k statku Čečovice. V roce 1546 byly přikoupeny z čečovickým statkem k lobkovickému panství Horšovský Týn kde zůstaly do konce feudální epochy.
V roce 1850 se staly samosprávnou obcí okresu Horšovský Týn. V roce 1913 stálo v obci 91 domů a žilo 472 českých obyvatel., stála zde dvojtřídní škola.
Po okupaci čs.pohraničí 1938 se Kvíčovice staly pohraniční vesnicí republiky a později Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1940 stálo v obci 107 domů a 541 obyvatel. Na samém konci války (1.května 1945) se zde ubytovali polští vojáci, odešli 16.června. Mezitím byl v obci ustaven národní výbor, byly zjišťovány osoby německé národnosti a jejich majetek.
V roce 1949 se Kvíčovice staly obcí nově utvořeného okresu Stod, ale počínaje 1. červencem 1960 jsou obcí okresu Domažlice.
V roce 1960 se obec Kvíčovice sloučila s obcí Štichov, v v této době došlo také ke sloučení MNV a JZD a v roce 1963 se připojili obce Neuměř a Všekary a od 1.7.1984 naše obec se všemi spádovými obcemi připadla k Holýšovu.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.9.2013
  • 206 zobrazení
sifra
Takový jsme byly.Kdo nezažil ten neví.Psal se rok 1972.Tento film jsem našel na internetu.Víc jak měsíc pakárny na Doupově a potom cca 2 hodiny útoku, jedna společná salva která je vidět na filmu a pak měsíc ukládaní tanku v Plzni na Borech.
Cvičení ŠTÍT-72 se uskutečnilo v době od 4. do 16. září 1972 a proběhlo jako operačně taktické cvičení za účasti československé, východoněmecké, polské, maďarské a sovětské armády. Za čs. armádu se cvičení zúčastnily především operační skupina štábu Západního vojenského okruhu, velitelství 1. a 4. armády, 19. motostřelecká divize (bez jednoho motostřeleckého pluku), 9. tanková divize (bez dvou tankových pluku), 22. výsadkový pluk, dvě armádní raketové brigády, dvě kanonové dělostřelecké brigády, dva protitankové pluky (všechny dělostřelecké svazky a útvary na snížených počtech), velitelství 10. letecké armády se stíhací leteckou divizí (s jedním plukem), stíhací bombardovací leteckou divizí (o dvou plucích), průzkumným a dopravním výsadkovým leteckým plukem, velitelství 7. armády PVOS a útvary 2. divize PVOS, nasazené na straně „červených“, zatímco „modré“ představovala operační skupina záložního štábu armády od Východního vojenského okruhu, což v souhrnu reprezentovalo 45.000 vojáků (z toho přibližně 7.000 záložníků), 380 letadel, 280 tanků a 470 obrněných transportérů. Z armád Varšavské smlouvy se na něm podílela motostřelecká divize a stíhací pluk sovětské armády a po jedné tankové divizi na snížených počtech (zastoupené zpravidla štábem a jedním motostřeleckým plukem na kolových OT) východoněmecké, polské a maďarské armády. Spojenecké armády v průběhu cvičení nasadily 22.000 vojáků, 40 letadel, 500 tanků a 630 obrněných transportérů.

Pro cvičení bylo zvoleno téma „Organizace a vedení frontové útočné operace na počátku války klasickými prostředky ničení s následujícím přechodem k použití jaderných zbraní“ a řídil ho ministr národní obrany arm. gen. Martin Dzúr za přítomnosti hlavního velitele Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy maršála Jakubovského. Jako hosté se cvičení zúčastnily delegace ze všech členských států Varšavské smlouvy, společně se zástupci armád Jugoslávie, Mongolska i Kuby. Štáby vojsk se pohybovaly v celém prostoru cvičení, zatímco vojska s těžkou technikou byla soustředěna převážně do výcvikových prostorů. Vlastní „válečné“ operace se odehrály od 12. do 15. září. Bojová činnost byla zahájena 12. září dopoledne na jihozápadním Slovensku (ve VVP Turecký Vrch a Záhorie) maďarskými a čs. jednotkami překonávajícími zabezpečovací pásmo obrany protivníka, ke kterým se odpoledne přidaly polské, sovětské a československé jednotky na severní Moravě (ve VVP Libavá) prolamující první pásmo obrany. Následujícího dne se přenesla do VVP Mimoň a na Labe u Mělníka, kde se ke cvičícím vojskům československé, sovětské a polské armády připojily východoněmecké jednotky. Společně odrazily nepřátelské protizteče a v součinnosti s padákovým a vrtulníkovým výsadkem překročily Labe. 14. září cvičily čs. a maďarské jednotky v jižních Čechách (ve VVP Boletice) odstraňování následků jaderného úderu protivníka. Cvičení vyvrcholilo 15. září ve VVP Hradiště, kde činnost v horském a zalesněném terénu při útoku na spěšně zaujatou obranu nepřítele procvičovaly čs. a sovětské jednotky.

Po skončení cvičení proběhla 16. září 1972 přehlídka vojsk na Letenské pláni v Praze, na které se podílelo více než dva tisíce cvičících vojáků a po stovce tanků, obrněných transportérů, děl i letounů.

Více na: http://www.vrtulnik.cz/mil/cviceni72.htm
RUDÉ PRÁVO: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1972/9/13/1.png
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • prosinec 2012 až květen 2014
  • 5 577 zobrazení
chalvac
V sobotu 16.6. jsem si užil dárek od Báry, díky Báro, svezení ve FERRARI 430, obsah 4,3 l, výkon 500 koní, točivý moment 460Nm, cena 4,5 mil.Kč. Zatraceně dobrý, fakt, že jo. Bylo to v Milovicích, kde jsou stále ještě velice patrné stopy po 22let trvajícím pobytu ruské armády - nafoceno. Cestou zpátky jsme se zastavili v Lysé nad Labem a prošli zámecký park.
Bylo to úžasné, opravdový zážitek, nicméně začátek byl trochu rozpačitý. Přijeli jsme na avizovanou adresu a to ještě docela komplikovaně, protože se v Milovicích konal první letošní rockový festival „Votvírák“ a v Milovicích bylo půl Česka a plno zákazů vjezdu. Adresu jsme našli, panelák po ruských oficírech nebudil důvěru, na zábradlí balkonu byl plakát „Svezeníčko“, obešli jsme barák a, … a NIC ! Na plakátu byl přilepen papír formátu A4 s odkazem na novou adresu: Náměstí 30.června 507. (30.června opustil poslední Rus Milovice). Čekali jsme (za ty peníze) nějaký repre salón se zázemím pro doprovod a výstavu luxusních vozů. Našli jsme to náměstí, číslo nějak nešlo najít. Stolek se slunečníkem, něco jako kde se prodávají třešně u silnice, vedle prodej zámkové dlažby a dalšího stavebního materiálu a traktor. Tak tam u toho stolku jsem „na stojáka“ podepsal smlouvu na svezení v autě za 4,5 mil Kč ! Takže nakonec také „zážitek“
Kvůli tomu festivalu se nejezdilo na letišti, což mi až tak nevadilo, rychle ale opravdu rychle jsem se svezl už mnohokrát, ale řídit FERRARI s 500HP po kroucených silnicích II.třídy, tam jsem si to vychutnal. První trasu jsem se „učil trasu a auto", ale druhou část jsem mu už dával pořádně „napít“. Všichni (porsche, Lamborghini, Corvette, …) jsme to měli na stejné trati na cca 30 mim. Já přijel o cca 5 min dříve, takže Hanka ani nestačila nafotit můj příjezd, který jsem provedl s menším efektem. „Už to měl v ruce“.

..........no a Hanka zjistila, že:
Milovice
Město Milovice leží v nížině středního Polabí nedaleko od Lysé n. Labem a Nymburka.
Na území dnešního města stávalo ve 14. století zemanské sídlo vladyky Holomka, které se v archivních listinách nachází pod názvem “villa Milewicz”- tvrz Milevice. První zmínka dle archiválií je ze 4.1.1396 v souvislosti s pozůstalostí po manželce Sperkově-Pavlíně. Ve znaku města je umístěna stříbrná hlava srny s krkem a zlatým jazykem, tento nejstarší doložený heraldický motiv se objevoval na středověkých pečetích rytířů z Milovic. Srna je umístěna v zeleném štítě s vybíhajícími třemi hroty k hornímu okraji stříbrné hlavy štítu. Zelená barva má připomínat bohatství lesů v regionu.
Nedílnou součástí historie je vznik vojenského újezdu Mladá v roce 1904, ve kterém působily tyto armády- rakouskouherská, československá, německá a sovětská. 30. června 1991 odešel z Milovic poslední sovětský voják, vojenský výcvikový prostor byl zrušen v roce 1995. V srpnu roku 1996 byla započata revitalizace bývalého vojenského výcvikového prostoru.
Zrekonstruováno bylo prvních 496 bytů a tak začal příliv mladých obyvatel. V současné době se město skládá ze čtyř částí: Milovice , Benátecká Vrutice, Mladá, Boží Dar a žije zde 9 100 obyvatel.
Za pomoci státních dotací dochází k dalším rekonstrukcím bytových domů a obnově infrastruktury města.

Lysá nad Labem
První zprávy o osadě Lysé (dnes osada Stará Lysá) se objevují v Kosmově kronice k r. 1037, kdy zdejší hradiště bylo jedním ze středisek knížecí moci v Čechách, kde se nacházela zdejší tvrz, na níž v 1. 1034—1035 pobýval oslepený kníže Jaromír. První zprávy o existenci hradu Lysé pocházejí až z r. 1291, kdy v jeho podhradí vyrostla tržní osada, která se dostala do majetku českých královen. Choť Václava II. Guta udělila listinou z r. 1291 Lysé četná privilegia a položila tak pevné základy k rozvoji městečka. V držení českých královen byla Lysá ještě za prvních Lucemburků, ale koncem 14. století se stala dědičným manstvím. V r. 1389 se zde uváděl Petr z Vartemberka a na Kosti. Za husitských válek byla Lysá zpustošena. Hrad i augustiniánský klášter byly za častých průchodů vojsk pobořeny a také ve městě bylo zničeno a poškozeno mnoho domů. Brzy po r. 1446 koupil Lysou Jan ze Smiřic (+ 1453). Na přelomu 15. a 16. století přestavěli Smiřičtí hrad na pozdně gotický zámek, o němž se však žádné podrobnější údaje nezachovaly. V r. 1529 zdědil panství Zdeněk Lev z Rožmitálu, ale již v r. 1535 je koupil Jiřík Wachtl z Pontenuova. Po jeho smrti (1542) koupil od dědiců v r. 1548 panství Lysou král Ferdinand I. Lysá se tehdy stala střediskem rozsáhlé lovecké oblasti Habsburků, kam král se svou družinou často zajížděl za lovem a zábavou. V r. 1558 však došlo ve městě k velkému požáru, při němž vyhořel i zámek. Renesanční přestavbu královského letního sídla provedl v 1. 1560—1564 B. Wolmut a dokončil ji v 1. 1592—1593 O. Aostalli. Bylo přestavěno prakticky celé východní křídlo bývalého zámku, z něhož vznikl samostatný objekt renesančního letohrádku, na němž Ferdinand I. a jeho nástupci často pobývali. ................ Dnes slouží zámek v Lysé nad Labem jako domov důchodců. .............. více na www.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.6.2012
  • 295 zobrazení
jackal001
Severomořský přístav Bremerhaven tvoří spolu s Brémami, které leží asi o 60 km jižněji, německou spolkovou zemi Svobodné hanzovní město Brémy. Bremerhaven je město na úrovni okresu (kreisfreie Stadt).
Bremerhaven leží na soutoku řek Geeste a Vezery; Vezera nedaleko od města ústí do Severního moře. Nejvyšší bod města dosahuje 11,1 m n. m. Jeho největší rozměry jsou 17 km na délku, v nejširším místě měří asi 5 km. Ze severu, východu a jihu je obklopeno územím spolkové země Dolní Sasko. Směrem na západ, za téměř 2 km širokou Vezerou, leží město Nordenham, konkrétně jeho část Blexen. Bremerhaven se dělí na 2 městské obvody (Stadtbezirke: Nord a Süd), ty se skládají dohromady z 9 nižších jednotek (Stadtteile), které jsou rozčleněny na dalších 23 menších částí (Ortsteile).

Klimahaus Bremerhaven je interaktivní muzeum v Bremerhavenu, které nabízí virtuální prohlídku různými místy světa, nacházející se na 8° v. d. a 172° z. d. Bylo otevřeno v roce 2009.
Hlavní část expozice představuje osm různých míst světa, přičemž jsou napodobeny i tamní klimatické podmínky (teplota a vlhkost). Teplota se mění od -6 °C po 35 °C.
Kromě prezetnace podmínek v jednotlivých částech světa se muzeum věnuje i otázkám klimatu a klimatické změny.

Technikmuseum U-Boot Wilhelm Bauer - Ponorka typu XXI
Ponorky typu XXI měly vynikající vlastnosti a daleko předstihovaly vše, čeho dosud bylo v konstrukci ponorek dosaženo. Po rozhodnutí o její výrobě koncem roku 1944 bylo postaveno 133 lodí tohoto typu, na bojovou plavbu se stačily dostat pouze dvě.
Po skončení války projevili vítězní spojenci o lodě typu XXI enormní zájem. Většina z dostavěných ponorek byla sice tehdy potopena vlastními posádkami, několik jich však přesto zůstalo v provozuschopném stavu. Americké námořnictvo převzalo U 2513 a U 3008, Britové U 3017, Sověti U 2529, U 3035, U 3041 a U 3515 a Francouzi U 2518. Posledně zmíněná loď sloužila v sestavě francouzského válečného námořnictva až do roku 1967, kdy byla vyřazena ze služby a v roce 1969 sešrotována.
Vystavená ponorka U 2540 klesla ke dnu během náletu spojenců na Flensburg v roce 1945. Přestože se potopila, nebyla nijak zvlášť vážně poškozena. V roce 1957 byl vrak vyzdvižen, dopraven do Howaldts Werke, kompletně renovován a vybaven překonstruovaným můstkem a velitelskou věží. Dne 1. září 1960 byla ponorka zařazena do výzbroje nového Spolkového námořnictva. Obdržela jméno Wilhelm Bauer, upomínající na „otce“ německé ponorkové zbraně. Neplnila však bojové, ale výhradně výcvikové a zkušební úkoly. Ze služby byla vyřazena v roce 1983. Poté ji v brémské loděnici Lloydwerf vrátili její původní válečnou podobu (pochopitelně pouze vnější, protože většina vnitřního zařízení již byla modernější) a přepravili do námořního muzea v Bremerhavenu, kde je dnes vystavena.

Deutsches Schiffahrtsmuseum je německé námořní muzeum nacházející se v Bremerhavenu ve spolkové zemi Bremen; bylo otevřeno v roce 1975 a je nejvýznamnější svého druhu v celém Německu.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.9.2017
  • 83 zobrazení
lotusesprit
Pevnost Srebrna Góra (Festung Silberberg) (PL) - Pevnost se nachází v Sovích Horách v Dolním Slezku, rozkládá se na kopcích kolem městečka Srebrna Góra. Název vesnice je odvozen od dolů na stříbro. Za třicetileté války patřily tyto země Albrechtu z Valdštejna, v této době dochází k vytěžení stříbra a uzavření dolů. Nový rozmach v okolí městečka začíná až za tzv. Války o Habsburské děditctví, kdy Marie Terezie ztrácí většinu Dolního Slezka. Po získání tohoto území zjišťuje Fridrich Veliký, že mezi pevnostmi Svidnice, Nisa a Kladsko je velká vzálenost, a to zejména v oblasti Stříbrného průsmyku. Za 1 668 000 tolarů zde nechal Fridrich Veliký postavit horskou strážní pevnost. Pevnost je postavena podle projektu plk. Ludwika Wilhelma Regelera v letech 1765-1777. Jedná se o rozlehlý pevnostní systém, který se bez velkých změn dočkal dneška. V hlavní pevnosti stále probíhají zajišťovací práce a její opravy či dostavby, které jsou opravdu značné. Práce postupují i na další části a tak doufejme, že za pár let se podaří spatřit celý okolní pevnostní system, který je dnes z valné části ukryt pod stromy a je v havarijním stavu. Pevnost je projektována pro 3 800 vojáků, velké zásoby munice a proviantu. Na obranu pevnosti bylo přiděleno 264 děl a moždířů. V prostorách pevnostních prvků bylo vyhloubeno 9 studní z nichž nejhlubší, 84metrová, se nachází v sousedním fortu Ostróg (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/fort_ostrog). Obecně se uvažovalo o tom, že tuto strážní pevnost není možné dobýt, dostala mezi vojáky přezdívku "śląski Gibraltar" (Slezký Gibraltar). Toto pojmenování je velmi výstižné, protože velká část pevnosti je vyražena do skalního masivu. Jednotlivé části pevnosti se nacházejí na několika návrších. Hlavním a nejsilnějším článkem pevnosti byl Donžon, ve kterém se v případě útoku nacházelo velení pevnosti. Objekt je členěn na 151 kasemat rozmístěných ve třech úsecích. Centrální Donžon pevnosti je největší stavbou tohoto typu v Evropě. Velké sklady, studna, arzenál, kaple a vězení činily z Donžonu samostaný nezávislý objekt. V obklopujících kleštích a bastionech se nacházely - pekárna, nemocnice, pivovar, dílny a prachárna. Z nejvyššího patra Donžonu je možné vidět až k Vratislavi (Wrocław). Poblíž Donžonu se nachází Rohový fort a fort Vysoká Skála (Wysoka Skała) pojmenovaná "Rytíř", za 2. světové války zde bylo těžké vězení pro útěkáře z fortu Ostróg. Tyto dva forty bohužel nejsou přístupné, jsou zabrány skauty. Na opačné straně před roklinu na kopci od centrálního donžonu se nachází fort Ostróg přezdívaný "Horník", ve kterém byl během WWII umístěn vězeňský tábor Oflag VIII B, ve kterém byli vězněni polští důstojníci zajatí během zářijových bojů. Vězněni zde byli např. div. gen. Tadeusz Piskor, kontradmirál. Józef Urung. Ostatní pevnostní stavby a forty jsou rozmístěné v blízkosti vrcholků Chochoła Wielkiego a Małego (Malý a Velký Chochol), nejsou viditelné, jsou z nich zříceniny ukryté v lese. Pevnost Stříbrná hora byla obléhaná jen jednou, a to během tažení Napoleona v roce 1807. Pevnost nebyla dobyta, ale městečko pod ní bylo vypáleno. V roce 1867 byla pevnost zrušena a stala se jen objektem pro výcvik mužstva. Koncem 19. století je již úplně opuštěna vojskem.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2012 až červenec 2017
  • 100 zobrazení
babi90
Autorské čtení Jany Richterové z její knižní prvotiny Zahrada sféra s Vlaďkou Dohnalovou v DK AKORD v Ostravě - Zábřehu..

Román Zahrada je svěží, čtivý příběh na pomezí fantasy a magického realismu, jenž především pobaví a potěší. Vizuálně bohatá kniha o skupině mladých městských lidí, v níž je jako v rozmarném koktejlu namícháno v tom správném poměru tajemno, téměř detektivní napětí, hororové obrazy, samozřejmě nezbytná ingredience romantických vztahů, vše navíc zakápnuté trochou osobitého humoru.
Zahrada Sféra je knihou v níž autorka Jana Richterová s humorným nadhledem vypráví příběh mladých současníků na pomezí fantasy a magického realismu. Všední současnost se proplétá s realitou snů a legend, duchovní hodnoty s banálními okamžiky všedních dnů. Svět zastřený tajemstvím se symboly současné komerci poplatné doby, a tak vytváří zábavnou, hravou i napínavou koláž, jež zároveň odkazuje k věcem podstatným, k lidské sounáležitosti i tomu, co nás přesahuje.

Spisovatelka Jana Richterová: Každý člověk má svůj svět

Opava /ROZHOVOR/ – Mezi spisovatele se koncem loňského roku zařadila svou prvotinou Zahrada Sféra opavská rodačka Jana Richterová. Na třech stech stranách vypráví autorka čtenáři příběh o skupině mladých městských lidí na pomezí fantasy a magického realismu.

Zahalila ho tajemnou atmosférou, okořenila vyváženými prvky detektivního a hororového napětí, ochutila romantikou a osladila humorem. Knížku na pomezí sci-fi a magického realismu vydalo koncem loňského roku nakladatelství Kruh.

Kdy jste se rozhodla kromě čtení i psát?

V prázdninovém období roku 2012, a brala jsem to jako relaxační aktivitu. Chtěla jsem napsat příjemný odpočinkový příběh nejenom pro sebe, ale i pro své přátele a další lidi naladěné na podobnou notu. Takový příběh, který se hodí jako čtení v deštivém počasí nebo na dovolené.

Co vás k napsání knihy inspirovalo?

Současné populární knižní i seriálové fantasy ságy, například Harry Potter, Městečko Twin Peaks nebo Pravá krev. Mají společný princip vtipného kolážování a větší rozsah, umožňující bohaté rozklenutí jednotlivých příběhů. Lidé se do takových alternativních světů rádi vracejí. Pomohlo mi též vyprávění přátel a známých i části jejich snů nebo vizí, dokazujících, že reálný život bývá často tajemnější a magičtější než Zahrada.

Jaký prostor dostaly i vaše vlastní zkušenosti?

Velký, o ně jsem své představy opírala. O životní i o pracovní, vést tudy přísně dělící čáru nemá smysl. Řadu let jsem pracovala jako arteterapeutka, prošla jsem psychoterapeutickým výcvikem a tento obor jsem vyučovala na univerzitě.

Znamená to, že vám profese pomáhala?

Dokonce významně, protože každý arteterapeut musí být vnímavým a pozorným posluchačem příběhů. V mé knize, stejně jako v životě, má každá postava svůj vlastní svět. Spirála příběhu se roztáčí a protiklady se v ní potkávají. Podobně jako v terapeutické skupině si mezi sebou předávají vyprávění jako štafetu.

Role spisovatele napsáním knihy končí, nebo začíná?

Jak kterého. Pro začínajícího spisovatele je napsaná kniha teprve úvodem. Potom musí najít nakladatele a udělat knize propagaci. Neocenitelného pomocníka jsem našla ve svém manželovi, který pro vydání mé knihy založil rodinné nakladatelství Kruh.

Vaše prvotina bude jedináčkem, nebo dostane sourozence?

Zahrada Sféra je úvodní část zamýšlené pentalogie. Zahrada Lovec by měla vyjít v květnu a Zahrada Návrat před Vánocemi. S vydáním Zahrady Velmistr počítám v příštím roce a poslední, ještě bez přesného názvu, je teprve rozpracovaná.

Jana Richterová Bydliště: Opava
Narozena: 9. září 1967 v Opavě a zůstala rodnému městu věrná.
Vzdělání: Na vysoké škole CMTF v Olomouci absolvovala humanitně a výtvarně zaměřená studia v psychodynamické psychoterapii. Věnovala se pedagogické činnosti na ZUŠ jako učitelka výtvarného oboru a vyučovala arteterapii na Ostravské univerzitě.
Rodina: Je vdaná a je matkou jedenáctileté Benedikty a osmiletého Štěpána.

Autor: Jitka Hrušková

Zahrada Sféra

Uváděla : Šárka Zubková,, pracovnice O.J
Host : starosta O .J Mgr.Karel Sibinský
ved.odboru soc. péče Bc. Lenka Podolinská

spis. Jana Richterová s rodinou
Vladimíra Dohnalová moderátorka, autorka pořadu Kafíčko s V.Dohnalovou

Program : Žáci 1.třídy ZŠ v Ostravě - Zábřehu
Janáčkova konzervatoř.

K tanci a poslechu: PeteSax

Foto: Hana Papežová galeristka Galerie G

Poděkování všem, kteří nám připravili neopakovatelný zážitek.
více  Zavřít popis alba 
  • březen až říjen 2014
  • 343 zobrazení
Reklama