velus21
  • 23.11.2014
  • 159 zobrazení
kacatko88
28.5.2013, ráno byl venku sníh. Pro místní ho bylo hodně, máma říkala že v rádiu hlásí že jsou školy o hodinu posunuté - tedy že vyučování začne v 10 hod, ale pak zavřely školy na celý den, já jsem do školy šla, protože pro mě to byl jen poprašek sněhu. Venku pak jezdilo strašně málo aut a pomalu, obchody byly zavřené. U nás ve škole nám taky bylo řečeno že je zavřeno, že se sem učitelky nemají jak dostat - jedna nesejde ten velký kopec, který je u Queenstown Hill, druhý nejezdí busy a třetí to nechce riskovat s letníma pneu, no paráda, tak nám aspon pustili film a daly Cookies..já slíbila mámě že koupím mlíko, aby jsme v tý vánici neumřeli hlady, a ještě jsem zainvestovala do mojí AJ a koupila knížku za tisícovku se 400 str, tak se mám do mého odjezdu co učit!!! Doufám, že zítra se už do školy půjde, a s tím popraškem se všichni smíří :-) Kdyby bylo nejhůř povolám taťku a dědu, ať jim sem s traktůrkem přijedou pomoc :-) Mějte se všichni hezky a užívejte léta u nás :-) Jo a bylo pár lidí ve škole co říkali že ten sníh vidí poprvé, někteří asi čekají i Santa Clause. Je to fakt postavené na hlavu :-), ale za to jsem si koupila výborný mandarinky, i když bych si raději dala červený vodní meloun :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 28.5.2013
  • 47 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
lembas
-
Tak jako se o letošních svátcích neobjevil sníh, tak se u mne opět nedostavila tzv. vánoční nálada. Vlastně už ani nevím, jak to správně vypadá. Zkoušel jsem tento jev pozorovat na ostatních. Bylo to zvláštní. Přesto, že televize, rádia, billboardy a podobně, neúnavně popřávaly národu ,,šťastné a veselé" a sváteční pohodu, ulice byly plné lidí, kteří s pološíleným výrazem ve tváři a rukama plnýma igelitek zběsile pobíhaly sem a tam. Nějaký muž, zřejmě očekávaje příchod manželky se zoufale snažil nacpat právě koupenou krabici do příliš malé tašky, aby byl nový toustovač doma tím pravým překvapením. Jiný člověk se řítil po chodníku s bednou v náručí, přes kterou vůbec neviděl, a následkem toho se v plné rychlosti srazil s pánem, který běžel v protisměru, objímaje smrček. Stál jsem jen přes ulici a tak jsem slyšel, že si navzájem přáli něco docela jiného než ,,hezké svátky". I já jsem byl, chtě nechtě zatažen do nákupu dárků, protože rodina požadovala, abych si vybral něco pod stromeček. Nic mi nepomohlo prohlášení, že nic nepotřebuju, a jak jsou mi lhostejny všechny hmotné statky. Ani je neodradila moje přednáška o tom, kde se vzaly vánoční zvyky. Byl jsem zavlečen do strašlivého labyrintu obchodního domu, s tím, že si musím vybrat zimní bundu. Následující tři a půl hodiny jsem fungoval jako věšák. Navlékali mě do různých kusů textilu, strkali do mě, abych se otáčel a vynášeli soudy. Já jsem s pocitem sblížení pozoroval plastové figuríny za výlohou, které ale měly na rozdíl ode mě výraz zcela neutrální. Občas si otec se sestrou, jako posilu přivedli i prodavačku. Jedna z nich mi přinesla další ,,pytel s rukávy" a když mě potřetí ujistila, že bunda opravdu není dámská, řekl jsem, že je mi malá. ,,Ale je značková" odpověděla udiveně. Z toho jsem pochopil, že značka je patrně tou největší hodnotou, zdaleka převyšující funkčnost, estetičnost a především to jestli ten kus hadru vůbec potřebujete. Já jsem značky vždy ignoroval, jak se ukázalo ,když jsem jednou přišel do třídy v košili od firmy SMOKE (kouř). Spolužačka se na mě podívala s otázkou ,,Ty nosíš košili od SMOKEu ? ,,Ne, ta už černá byla“ zněla má hloupá odpověď.
V posledním obchodě mě další slečna vecpala do péřovky a postavila před zrcadlo. Vypadal jsem jako tučňák po úspěšném lovu. Po otázce, jak se mi oděv líbí, na kterou se mi nepodařilo najít odpověď, mě zamyšleně obešla. ,,No, nezdáte se moc nadšený“ řekla překvapeně. To mě pobavilo. ,,Takové oblečení ještě neušily, abych já z něj byl nadšený“. Slečna prodavačka se na mě podívala s pochopením, čímž si hned získala mé sympatie. Ale sestra s otcem už se mnou ztráceli trpělivost, iritováni mou neochotou být obdarován, a odešli k pokladně s tím, že se až udeří mrazy, budu ještě rád. Myslet jsem si ještě něco o tom, že jestli do mě v tomhle něco udeří, bude všude místo sněhu spousta peří, ale věděl jsem, že mají asi pravdu. Dokonce jsem i poděkoval. Potom jsem ale utekl, a za 69 Kč jsem si koupil knihu, jejím prostřednictvím jsem se toulal po zenových klášterech Japonska a Číny, a obchoďák už nebral na vědomí.
I následující dny jsem byl ze všech stran nabádán k tomu, abych byl o vánocích veselý a šťastný, protože nastaly svátky klidu a míru a lidé mají být spolu a mít se rádi. Až dojemná byla slova chlápka na parkovišti, kterému jiný před nosem sebral místo - ,,já bych mu jinak rozbil hubu, ale když jsou ty vánoce“ Jaká krása. Jen mě tak napadá, proč jen na vánoce. Co takhle zkusit být veselí a mít se rádi každý třetí čtvrtek, pár dní v létě, nebo třeba klidně i celý rok.
A i jinak letos narušuji tradice, Nedávno k mnoha těžko snesitelným výstřelkům mé veskrze protivné osobnosti přibyla i výhradní býložravost. Tím pádem jsem drze odmítl většinu svátečních jídel. Ale mé svědomí je o kapra lehčí. Ani ty dárky jsem ,,normálně“ nenakupoval. Místo toho jsem sestavil nástěnný kalendář ze svých fotek z různých koutů přírody kam jsem měl možnost zabloudit. Nechal jsem vytisknout deset kusů, s tím, že je rozdám mezi rodinu, přátele a vůbec lidi, které mám nějak rád, a chtěl bych jim udělat radost. Brzy jsem zjistil, že těch deset kalendářů zdaleka nestačí, takových lidí je víc, a to udělalo radost zase mě.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 25.12.2014
  • 123 zobrazení
datavideomedia
Den po maratonu – výlet na Čínskou zeď.
Tak drazí….. VÝKLUS PO MARATONU ÚPLNĚ JINAK ?…. .
Ráno, když jsem sestavil svůj pohybový aparát do pozoru tak, abych mohl v 7:30 hod. slézt do naší překrásné hotelové restaurace a být připraven k našemu výletu na pohodu, jsem u východu z výtahu potkal naši skvělou průvodkyni/ běžkyni Angelu. Vyšel jsme „na letno“, včerejších 28 stupňů mě naladilo na vzdušný outfit ?.
Když mě uviděla, řekla mi : Enrico, vemte si dlouhou bundu a kalhoty , v horách budou moskyti ! Vzpomněl jsem si na Forrest Gumpa, jak se chodili „procházet“ do džungle a tak jsem ji radši poslechl, nicméně – vzal jsem si je do baťohu.. .
Na snídani jsem všechny upozornil a tak jsme vesměs všichni vyrazili v decentních košilkách, tričkách a delších kalhotách, jako správná a slušná výprava „německých turistů“. … .
Někteří z nás ještě absolvovali Zuzanin po-maratonský dýchánek spojený s narozeninovou oslavou, kdy s někteří vrátili do ubikací k ránu , cca okolo čtvrté hod. Po nasednutí do autobusu , kdy nás čekal cca dvouhodinová jízda z Pekingu, 80% cestujících usnula, naštěstí mimo šoféra .. .
Seděl jsem zcela vepředu, chtěl jsem natáčet „zajímavosti z cesty“. Viděl jsi ranní velmi rušnou dopravu v Pekingu, jak se žije na čínské vesnici a pak už jsme se blížili k horám… .
Přijeli jsme do takového údolí, nadm. Výška 245 m.n.m. a nad námi kopce, cca kilometr vysoké. V autobuse nám bylo řečeno, že výlet bude na cca 9-10 km, a máme na něj cca 3 hodiny a pak půjdeme na oběd do místní restaurace… . Z mého pohledu jsem to viděl jako krásný, pohodový klidný výlet, vzal jsem si do batohu navíc zrcadlovku, s dlouhým sklem. Angelína/balerína nás dole nabádala dole: vemte si dost vody, klidně 2 láhve ! Říkal jsem si – proč ? Stačí jedna, něco tady taky mám z minule… .
Šel s námi i Michal Nesvadba- ano ten , co měl tu unavovou zlomeninu, a nožku v ortéze, s sebou berle.. .
Těsně před začátkem expedice jsme nabrali do autobusu našeho čínského průvodce a… něco mě zarazilo…: měl na sobě trekkové oblečení, vysílačku, rukavice na lezení a vůbec byl oproti nám tak trochu outdoor ;-).. . To nás mělo varovat…. .
Vyšli jsme z náměstí, zamávali autobusu prohlédli jsme si krásné barevné rybičky v blízké restauraci a můj žaludek se začal těšit na oběd.. .
Začali jsme stoupat…. Cca po 150 m se šotolinová cesta změnila ve stezku a stezka začala „progresivně“ stoupat… . Někteří rychlíci utekli dopředu, já jsem šel skoro vzadu- no mě to vyhovalo, se mnou šlo to nejhezčí a nejdůležitější z expedice : čínský průvodce s vysílačkou, Angela, Roberto, Aneta a její mamka Jana Horáková.
Zhruba po desíti minutách jsme už lezli, opravdu lezli po kamenech. Zprvu jsme si dělali legraci a měli jsme připomínky typu : „to je ale pěkný výklus… . ?“ ale pak šla legrace stranou . někteří z nás byli tak zničení, že se museli vrátit do základního tábora . Navíc skupinka „rychlých gazel“ nám díky tomu, že jsme řešili, co tedy uděláme s nemohoucími utekla a my nevěděli, kde jsou…
Ve skupině jsme zůstali 4: čínský průvodce, kterému nikdo nerozuměl ;-), 2 baby a moje maličkost…. Pan průvodce mi půjčil rukavice, co měl rezervní a poprvé v životě jsem lezl do kopce s použitím rukavic. Děvčata se výborně držela pana průvodce, který stoupal nahoru jak kamzík… .
Možná to byl potomek místního bojovníka, co tady bránil zemi proti nájezdům mongolských kočovníků…. . Asi se mu výlet moc líbil, bylo krásně teplo a já se radoval, že jsem naštěstí vyšel v běžeckém oblečení. (sice jsem měl na zádech v batohu spoustu zbytečností – přibyl mi k mým věcem ještě vysílačka , se kterou jsem si mohl mluvit s průvodcem ale o čem, bundu a mobil Roberta atd. ). Vtipné bylo, když jsem v buši chytil místní FM Rádio Peking a poslouchal místní hity… .
Přelézali jsem po kořenech stromů, stráně cca 10m hluboké, vycházeli čím dál tím výš… .
A pak , cca po 2 hodinách jsme tam byli …. .Výška 1.045 m.n.m. a jsme nahoře … .
Co Vám mám povídat – vylezete na prudký vysoký kopec, jste špinavý do prachu, zpocení z tepla …., ale šťastní, že jste tam dolezli….. . Nahoře na nás čekala skupina „rychlíků“ , všichni jsme fotili, kochali se a radovali, že jsme ten „pomaratonský výklus“ zvládli…. Nejvíc jsem obdivoval Michala Nesvadbu, který se nahoru vyšplhal i se svou únavovou zlomeninou v nártu (vše měl fixované speciální ortézou). Při šplhání do kopce si berle strčil jako samurajské meče na záda za batoh a šplhal jak kamzík nahoru … .
Vtipné bylo, když nahoře, v jedné věžičce byla paní , která tam prodávala tekutiny a drobné sladkosti (jestli s těmi potravinami chodila pěšky nahoru, velmi jsem ji obdivoval… ). Ale nikdo nikde, žádný turista. Pak se zavelelo, že se jde dál. Vyšli jsme a šli po hřebenu, po starověkých nepravidelně vysokých schodech jsme klesali, pak stoupali… . Člověk by si řekl: jseš nahoře, proč by to mělo být těžké, ale ono prd… . ? Kluci opět vyrazili vpřed, já se držel své milé a krásné skupinky dál a byli jsme trochu vzadu. Popošel jsi kousek dál a hned jsi viděl jiný a stejně krásný obrázek přírody jako před chvílí.. .prostě jsme fotili , jak diví.. .
No pak jsme procházeli okolo jedné tabulky, nebylo na ni moc vidět, tak jsem se vrátil a koukám: Zde je zakázané území , nevstupovat- nebezpečný prostor ! A v ten moment jsem si uvědomil, proč jsme nikoho nepotkali cestou dolů ani nahoru… . Prostě „zkušený“ průvodce.. .
Začali jsme potkávat proti nám i nějaké turisty. Když jsem viděl i některé babičky, co jdou do těch prudkých schodů , říkal jsem si, že to musí být „železné babky“, protože u nás by tam žádná paní jejich věku ani nedošla, navíc šla ještě dál… . Pořád mě vrtalo v hlavě, jak tam mohli dojít… .
Cestou dolů (a doufaje i domů) jsme potkali pár „podomních prodejců“ s malým stánečkem, kteří tam prodávali různé cetky, upomínkové předměty. Ty jsi se pak s nimi dohadoval o ceně, takže jsi měl další „adrenalin“. Po cca hodinové tůře po vrcholech nám už trochu bylo divné, že se nevracíme, prudké a různě velké schody se i hůře scházelo zdravým lidem , natož, když jsem tam viděl babičky a našeho Míšu, ale prali se s tím statečně… . Najednou vidím , jak se část naších lidí , co bylo daleko vepředu vrací…. . Počkali jsme na ně, tuše nějakou „kulišárnu“. Taky že jo- pan „průvodce “ přešel jeden výlez z hradeb a tak jej hledal – zajímavé bylo, že ani my jsme žádný výlez neviděli…. . Už jsme někteří byli unaveni, měli jsme hlad a taky byli trochu danou situací otráveni… . Část výpravy byla někde dole, a my nevěděli, kudy kam… . Někteří z nás, co byli úplně vepředu, říkali, že viděli předtím, než se otočili ceduli k lanovce… . Aha, tak tudy šli asi ty babičky ! Vrátili jsme se asi půl kilometru a začali přelézat velkou zítku- trochu mi to začalo připomínat Spartan Race ?…. .
Poté jsme šli po také celkem pohodlné stezce prudce dolů, míjeli hezké sady s kaštany a dalšími keři a ovocnými stromy. A po cca hodině chůze jsme byli ….dole. Sláva! Bez jídla , ale mezi lidmi! Zde nás vyzvednul autobus, Angela s Robertem nás vyhladovělé „vykrmili „ během cesty Burger Kingem a my jeli do Pekingu na hotel. Co jsme všechno zažili během dne byli nepopsatelné zážitky a to kladné, tak i nějaké „nelibosti“… . Ale to se Ti pak všechno smaže a převládnou ty pozitiva !
Návštěva Silk Marketu
Těch příhod z Pekingu by se dalo říci spoustu, některé více, některé méně publikovatelné, ale o tuto zkušenost bych se s Vámi ještě rád podělil.
Silk Market, z mého pohledu takový „čínský GUM“ (pro mladé, co neznají GUM- Moskevský Gosudarstvenyj univermag- za komoušů to byl „sovětský super obchod“ kde si mohli naši ruští bratři zakoupit „úplně všechno“… .). Nacházel se poblíž našeho hotelu. Jelikož jsem měl na dva dny naplánované pracovní jednání s firmami mého odvětví, nebylo tolik času si prohlížet všechny obchody a řešit, co kde a jak koupím… . Nakonec, jako snad skoro každý chlap ?, jsem šel cestou jednoduchého nákupu a spojil jsem vyzvednutí obleku a košil s výběrem dárku pro Éňu a mé dobré známé. Opravdu v tomto domě nalezneš úplně všechno a v některých případech za zlomek ceny, co u nás v Evropě. Musíš mít samozřejmě ale „talent a chuť“ smlouvat, nicméně když na to máš chuť a někdo i žaludek , tak sklidíš úspěch a koupíš si zaručeně pravé trika Giorgio Armani, Boss, drahé hodinky atd… . Takže Éňa dostal čínské LEGO ?…. .Daná velká stavebnice by u nás stál 2,5x více.. .
Když jsem večer odcházeli (21 hod. dole , u píchaček stálo už spousta zaměstnanců a čekalo na 21:00…no prostě jako kdysi u nás před fabrikou… .)
Tak to je snad všechno, je toho ještě spousta, co bych napsal, ale čas je drahý, spousta věcí mi utkvělo v paměti i jinak, tak snad to „zprostředkuji “ někdy, někomu osobně.
A na závěr: mohu říci, že Čína je velmi zajímavá země, URČITĚ STOJÍ ZA TO JI VIDĚT a snad se sem někdy ještě vrátím!
více  Zavřít popis alba 
  • 21.9.2015
  • 195 zobrazení
datavideomedia
Den po maratonu – výlet na Čínskou zeď.
Tak drazí….. VÝKLUS PO MARATONU ÚPLNĚ JINAK ?…. .
Ráno, když jsem sestavil svůj pohybový aparát do pozoru tak, abych mohl v 7:30 hod. slézt do naší překrásné hotelové restaurace a být připraven k našemu výletu na pohodu, jsem u východu z výtahu potkal naši skvělou průvodkyni/ běžkyni Angelu. Vyšel jsme „na letno“, včerejších 28 stupňů mě naladilo na vzdušný outfit :-).
Když mě uviděla, řekla mi : Enrico, vemte si dlouhou bundu a kalhoty , v horách budou moskyti ! Vzpomněl jsem si na Forrest Gumpa, jak se chodili „procházet“ do džungle a tak jsem ji radši poslechl, nicméně – vzal jsem si je do baťohu.. .
Na snídani jsem všechny upozornil a tak jsme vesměs všichni vyrazili v decentních košilkách, tričkách a delších kalhotách, jako správná a slušná výprava „německých turistů“. … .
Někteří z nás ještě absolvovali Zuzanin po-maratonský dýchánek spojený s narozeninovou oslavou, kdy s někteří vrátili do ubikací k ránu , cca okolo čtvrté hod. Po nasednutí do autobusu , kdy nás čekal cca dvouhodinová jízda z Pekingu, 80% cestujících usnula, naštěstí mimo šoféra .. .
Seděl jsem zcela vepředu, chtěl jsem natáčet „zajímavosti z cesty“. Viděl jsi ranní velmi rušnou dopravu v Pekingu, jak se žije na čínské vesnici a pak už jsme se blížili k horám… .
Přijeli jsme do takového údolí, nadm. Výška 245 m.n.m. a nad námi kopce, cca kilometr vysoké. V autobuse nám bylo řečeno, že výlet bude na cca 9-10 km, a máme na něj cca 3 hodiny a pak půjdeme na oběd do místní restaurace… . Z mého pohledu jsem to viděl jako krásný, pohodový klidný výlet, vzal jsem si do batohu navíc zrcadlovku, s dlouhým sklem. Angelína/balerína nás dole nabádala dole: vemte si dost vody, klidně 2 láhve ! Říkal jsem si – proč ? Stačí jedna, něco tady taky mám z minule… .
Šel s námi i Michal Nesvadba- ano ten , co měl tu unavovou zlomeninu, a nožku v ortéze, s sebou berle.. .
Těsně před začátkem expedice jsme nabrali do autobusu našeho čínského průvodce a… něco mě zarazilo…: měl na sobě trekkové oblečení, vysílačku, rukavice na lezení a vůbec byl oproti nám tak trochu outdoor ;-).. . To nás mělo varovat…. .
Vyšli jsme z náměstí, zamávali autobusu prohlédli jsme si krásné barevné rybičky v blízké restauraci a můj žaludek se začal těšit na oběd.. .
Začali jsme stoupat…. Cca po 150 m se šotolinová cesta změnila ve stezku a stezka začala „progresivně“ stoupat… . Někteří rychlíci utekli dopředu, já jsem šel skoro vzadu- no mě to vyhovalo, se mnou šlo to nejhezčí a nejdůležitější z expedice : čínský průvodce s vysílačkou, Angela, Roberto, Aneta a její mamka Jana Horáková.
Zhruba po desíti minutách jsme už lezli, opravdu lezli po kamenech. Zprvu jsme si dělali legraci a měli jsme připomínky typu : „to je ale pěkný výklus… . ?“ ale pak šla legrace stranou . někteří z nás byli tak zničení, že se museli vrátit do základního tábora . Navíc skupinka „rychlých gazel“ nám díky tomu, že jsme řešili, co tedy uděláme s nemohoucími utekla a my nevěděli, kde jsou…
Ve skupině jsme zůstali 4: čínský průvodce, kterému nikdo nerozuměl ;-), 2 baby a moje maličkost…. Pan průvodce mi půjčil rukavice, co měl rezervní a poprvé v životě jsem lezl do kopce s použitím rukavic. Děvčata se výborně držela pana průvodce, který stoupal nahoru jak kamzík… .
Možná to byl potomek místního bojovníka, co tady bránil zemi proti nájezdům mongolských kočovníků…. . Asi se mu výlet moc líbil, bylo krásně teplo a já se radoval, že jsem naštěstí vyšel v běžeckém oblečení. (sice jsem měl na zádech v batohu spoustu zbytečností – přibyl mi k mým věcem ještě vysílačka , se kterou jsem si mohl mluvit s průvodcem ale o čem, bundu a mobil Roberta atd. ). Vtipné bylo, když jsem v buši chytil místní FM Rádio Peking a poslouchal místní hity… .
Přelézali jsem po kořenech stromů, stráně cca 10m hluboké, vycházeli čím dál tím výš… .
A pak , cca po 2 hodinách jsme tam byli …. .Výška 1.045 m.n.m. a jsme nahoře … .
Co Vám mám povídat – vylezete na prudký vysoký kopec, jste špinavý do prachu, zpocení z tepla …., ale šťastní, že jste tam dolezli….. . Nahoře na nás čekala skupina „rychlíků“ , všichni jsme fotili, kochali se a radovali, že jsme ten „pomaratonský výklus“ zvládli…. Nejvíc jsem obdivoval Michala Nesvadbu, který se nahoru vyšplhal i se svou únavovou zlomeninou v nártu (vše měl fixované speciální ortézou). Při šplhání do kopce si berle strčil jako samurajské meče na záda za batoh a šplhal jak kamzík nahoru … .
Vtipné bylo, když nahoře, v jedné věžičce byla paní , která tam prodávala tekutiny a drobné sladkosti (jestli s těmi potravinami chodila pěšky nahoru, velmi jsem ji obdivoval… ). Ale nikdo nikde, žádný turista. Pak se zavelelo, že se jde dál. Vyšli jsme a šli po hřebenu, po starověkých nepravidelně vysokých schodech jsme klesali, pak stoupali… . Člověk by si řekl: jseš nahoře, proč by to mělo být těžké, ale ono prd… . ? Kluci opět vyrazili vpřed, já se držel své milé a krásné skupinky dál a byli jsme trochu vzadu. Popošel jsi kousek dál a hned jsi viděl jiný a stejně krásný obrázek přírody jako před chvílí.. .prostě jsme fotili , jak diví.. .
No pak jsme procházeli okolo jedné tabulky, nebylo na ni moc vidět, tak jsem se vrátil a koukám: Zde je zakázané území , nevstupovat- nebezpečný prostor ! A v ten moment jsem si uvědomil, proč jsme nikoho nepotkali cestou dolů ani nahoru… . Prostě „zkušený“ průvodce.. .
Začali jsme potkávat proti nám i nějaké turisty. Když jsem viděl i některé babičky, co jdou do těch prudkých schodů , říkal jsem si, že to musí být „železné babky“, protože u nás by tam žádná paní jejich věku ani nedošla, navíc šla ještě dál… . Pořád mě vrtalo v hlavě, jak tam mohli dojít… .
Cestou dolů (a doufaje i domů) jsme potkali pár „podomních prodejců“ s malým stánečkem, kteří tam prodávali různé cetky, upomínkové předměty. Ty jsi se pak s nimi dohadoval o ceně, takže jsi měl další „adrenalin“. Po cca hodinové tůře po vrcholech nám už trochu bylo divné, že se nevracíme, prudké a různě velké schody se i hůře scházelo zdravým lidem , natož, když jsem tam viděl babičky a našeho Míšu, ale prali se s tím statečně… . Najednou vidím , jak se část naších lidí , co bylo daleko vepředu vrací…. . Počkali jsme na ně, tuše nějakou „kulišárnu“. Taky že jo- pan „průvodce “ přešel jeden výlez z hradeb a tak jej hledal – zajímavé bylo, že ani my jsme žádný výlez neviděli…. . Už jsme někteří byli unaveni, měli jsme hlad a taky byli trochu danou situací otráveni… . Část výpravy byla někde dole, a my nevěděli, kudy kam… . Někteří z nás, co byli úplně vepředu, říkali, že viděli předtím, než se otočili ceduli k lanovce… . Aha, tak tudy šli asi ty babičky ! Vrátili jsme se asi půl kilometru a začali přelézat velkou zítku- trochu mi to začalo připomínat Spartan Race ?…. .
Poté jsme šli po také celkem pohodlné stezce prudce dolů, míjeli hezké sady s kaštany a dalšími keři a ovocnými stromy. A po cca hodině chůze jsme byli ….dole. Sláva! Bez jídla , ale mezi lidmi! Zde nás vyzvednul autobus, Angela s Robertem nás vyhladovělé „vykrmili „ během cesty Burger Kingem a my jeli do Pekingu na hotel. Co jsme všechno zažili během dne byli nepopsatelné zážitky a to kladné, tak i nějaké „nelibosti“… . Ale to se Ti pak všechno smaže a převládnou ty pozitiva !
Návštěva Silk Marketu
Těch příhod z Pekingu by se dalo říci spoustu, některé více, některé méně publikovatelné, ale o tuto zkušenost bych se s Vámi ještě rád podělil.
Silk Market, z mého pohledu takový „čínský GUM“ (pro mladé, co neznají GUM- Moskevský Gosudarstvenyj univermag- za komoušů to byl „sovětský super obchod“ kde si mohli naši ruští bratři zakoupit „úplně všechno“… .). Nacházel se poblíž našeho hotelu. Jelikož jsem měl na dva dny naplánované pracovní jednání s firmami mého odvětví, nebylo tolik času si prohlížet všechny obchody a řešit, co kde a jak koupím… . Nakonec, jako snad skoro každý chlap ?, jsem šel cestou jednoduchého nákupu a spojil jsem vyzvednutí obleku a košil s výběrem dárku pro Éňu a mé dobré známé. Opravdu v tomto domě nalezneš úplně všechno a v některých případech za zlomek ceny, co u nás v Evropě. Musíš mít samozřejmě ale „talent a chuť“ smlouvat, nicméně když na to máš chuť a někdo i žaludek , tak sklidíš úspěch a koupíš si zaručeně pravé trika Giorgio Armani, Boss, drahé hodinky atd… . Takže Éňa dostal čínské LEGO ?…. .Daná velká stavebnice by u nás stál 2,5x více.. .
Když jsem večer odcházeli (21 hod. dole , u píchaček stálo už spousta zaměstnanců a čekalo na 21:00…no prostě jako kdysi u nás před fabrikou… .)
Tak to je snad všechno, je toho ještě spousta, co bych napsal, ale čas je drahý, spousta věcí mi utkvělo v paměti i jinak, tak snad to „zprostředkuji “ někdy, někomu osobně.
A na závěr: mohu říci, že Čína je velmi zajímavá země, URČITĚ STOJÍ ZA TO JI VIDĚT a snad se sem někdy ještě vrátím!
více  Zavřít popis alba 
  • 21.1.2014
  • 195 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
mastalkovizdm
  • minulou sobotu
  • 10 zobrazení
cusima
Summer párty rádia Jih se tentokrát konala v Rohatci a byla poctěna účastí skupiny Holky, kterým to i po letech zpívá skvěle. Pivo teklo proudem, o což se postaral malý hodonínský pivovar Křikloun. Účast hojná, DJ Jirka Benada to za mixážním pultem rovněž rozjel parádně...Co víc si přát ? Jsem opravdu vděčná rádiu Jih, že pořádá něco pro naše pobavení...Ještě štěstí, že ho máme :-)
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 14.8.2021
  • 197 zobrazení
deniriafox
  • 2.7.2021
  • 102 zobrazení
mikaktus
  • 7.4.2021
  • 13 zobrazení
pasa444
  • 5.4.2021
  • 6 zobrazení
psytrance007
  • 26.4.2021
  • 12 zobrazení
cusima
2 komentáře
  • 24.7.2021
  • 87 zobrazení
lada136
  • 14.3.2021
  • 9 zobrazení
lenjessie
V septembri minulého roka sa mi podarilo vyhrať celoslovenskú fotografickú súťaž pod záštitou Rádia Slovensko a tak som si ju po uvoľnení protipandemických opatrení začala postupne plniť... ;-)
V tomto albume Vás pozývam do Tatranskej Javoriny, Tatranskej Lomnice, Starého Smokovca či do ústia Bielovodskej doliny... ;-)
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • letos v červenci
  • 72 zobrazení
mikaktus
  • letos v dubnu
  • 17 zobrazení
nixious33
  • 20.4.2021
  • 45 zobrazení
Reklama