Hledání: RC

Pro dotaz RC jsme našli 24 212 výsledků.

Náš tip

Stáhněte si Rajče do kapsy!
Rychlejší a jednodušší přístup
k vašim fotkám a videům.

papet
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
37 komentářů
  • 21.8.2008
  • 69 334 zobrazení
pavelstejskal
Kolem řeky Drávy na kolech od 26.6. do 9.7.2013.
1.den z Greifenburgu do Spittalu
2.den ze Spittalu do Villachu
3.den z Villachu do Wörthersee
4.den z Wörthersee do Rauschelesee
5.den z Rauschelesee do Teinachu-Völkermarktu
6.den přejezd na Koversadu do Chorvatska
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto 2013
  • 58 073 zobrazení
jack777
Závody dračích lodí na rybníku Řeka 16.6.2012
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
22 komentářů
  • 17.6.2012
  • 43 822 zobrazení
lusilus
11 komentářů
  • 25.8.2011
  • 32 612 zobrazení
mojerodinka
řeka Soča a Vršič
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 8.8.2013
  • 23 959 zobrazení
pavelstejskal
1.den 40 km z Mittersillu do Zell Am See a kolem jezera, 2.den Krimmelské vodopády vlakem a zpět 35 km na kole Tauernskou cyklostezkou Tauern Radweg, 3.den podél řeky Salzach, koupání v Hollersbachu v Badensee. Z Rakouska pokračování do Chorvatska na Koversadu.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2012
  • 22 617 zobrazení
ondrejhavelka
Stopem po Africe

Po nepříjemných týdnech, které jsme s Míšou strávili v Addis Abebě vyřizováním súdánských víz, stojíme konečně zase na stopu za městem a míříme do hor. Jsme na cestě napříč Afrikou už více než rok a velká africká města nám opravdu k srdci nepřirostla.
Na korbách nejrůznějších vehiklů se pomalu zakusujeme hlouběji a výše do hor. Přestože už jsme procestovali mnohá velkolepá pohoří světa včetně Himálaje, tyto hory nás okamžitě okouzlily. Špína a hluk Addis Abeby jsou daleko za námi. Kolem nás se teď rozprostírá úchvatná scenerie plná hlubokých údolí, vysokých vodopádů, zelených vrcholků hor, na jejichž svazích jsou tu a tam vidět domorodé vesničky s jejich dřevěnými kruhovými chýšemi. Nejen, že je krajina živě zelená, ale dokonce to tady voní. Na cestě po Africe jsme si zvykli na všudypřítomný zápach, ale tady v etiopských horách to opravdu voní rozkvetlými květy stromů a keřů. Také čistý, svěží, chladný vzduch je pro nás něco příjemně nového.
Stinnou stránkou etiopských hor je fakt, že blechám, které jsme před měsícem chytli, se tady mimořádně daří a citelně se v našich věcech i na nás samých rozmnožily. Dalším negativem je čím dál obtížnější stopování. To ale tak nevadí, protože tady máme chuť chodit pěšky a vychutnávat si snad nejkrásnější hory Afriky. Po týdnu přijíždíme na střeše minibusu do legendárního městečka Lalibela. Musím přiznat, že na toto místo se opravdu hodně těším. Podařilo se nám načíst o něm několik kusých informací, ze kterých jasně vyplývá, že jde o zcela výjimečné místo na celé této rozmanité planetě.

Svatí muži v růžových dekách

V kavárně na malém náměstí v centru Lalibely se začítáme do průvodce, abychom ověřili to, co jsme cestou slyšeli od tzv. svatých mužů, kteří putují po horách mezi poutními místy. Tito barevně odění muži, kteří nevlastní nic jiného než velký kříž a Bibli, jsou u etiopských křesťanů v ohromné úctě. Lidé je zvou na jídlo, v kavárnách dostávají zdarma kávu nebo čaj a často jsou také zváni na noc do chýší domorodců. Tito muži nemají žádný domov. Svůj život zasvětili Bohu a cestě poznávání jeho tajemství. Svou mysl neznečišťují žádným materiálním vlastnictvím, žádnou pevnou vazbou ke konkrétnímu místu nebo lidem, žádnou jinou touhou než touhou po svém Stvořiteli. Sám mohu potvrdit, že při dlouhodobých pobytech v horách mimo civilizaci pociťuji větší blízkost k podstatnému a jakýsi hlubší vhled do tajemství života, a to ještě nejsem ukotven žádným duchovním vedením nebo dokonce tisíciletou duchovní tradicí těchto mudrců. Mám silný pocit hraničící s jistotou, že tito svatí muži, tito poutníci boží, v pravém slova smyslu dharmoví poutníci, mají k Bohu skutečně blíže a dotýkají se jeho tajemství. Čím dál tím více je mi na křesťanské teologii sympatičtější, že jazykem srozumitelné filozofie dává odpovědi na existenciální otázky, které si kladu. A jsou to otázky pro život člověka zásadní. Zatímco některá náboženství nebo exotické filozofické systémy tyto otázky neřeší jakožto nedůležité, případně neřešitelné a zaměřují se na poměrně zbytečné věci, jako je telepatie nebo chození po žhavém uhlí, křesťanská teologie se snaží všechny ty palčivé otázky řešit a prolamovat tak výhledy do věčnosti. Četl jsem hodně duchovní literatury nejrůznějších náboženství, ale teprve tady v Africe mi čas otevřel mohutnou bránu k poznání křesťanského myšlení.

Kostely v zemi

Největší pozoruhodností Lalibely jsou 800 let staré kostely vytesané z jednoho bloku kamene, zapuštěné do země tak, že z povrchu vlastně nejsou vidět. Více než desítku impozantních kostelů skrytých v podzemí spojují navíc podzemní chodby. Král Lalibela, který toto zvláštní dílo nechal vystavět, je v jednom z kostelů pohřben. Batohy necháváme v jednom z guest housů, bereme si jen Bibli a biblické výklady a míříme rovnou ke kostelům. Tedy abych byl přesnější, míříme nejdříve na kávu, neboť všechno má svůj čas a není důvod spěchat. Při šálku výborné etiopské kávy, která, jak zjišťuji, k duchovnímu rozjímání neodmyslitelně patří, se začítáme do Písma svatého. „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. … A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Teď jsme připraveni k návštěvě kostelů.
Z centra města scházíme dolů z kopce, kde se nám mezi vysokými stromy otevírá úžasný výhled do hlubokého údolí a na protější hradbu hor. Došli jsme k prvnímu z kostelů ukrytých v zemi. Sama skutečnost, že kostely se nevypínají k nebi, jak je zvykem, ale naopak se spouštějí do temnoty podzemí, je zarážející a myslím, že velmi důležitá. Podle mého soudu to není žádná náhoda ani nedostatek stavebního materiálu, který přiměl Lalibelu postavit kostely opačně. Podle legendy chtěl Lalibela po svém pobytu v Jeruzalémě postavit svaté město podle předlohy Jeruzaléma tady, v oblasti sužované šamanskou magií. Zdá se mi ovšem, že výsledkem je spíše negativ Jeruzaléma, a nemám pocit, že by se to stalo omylem. Stojíme před prvním kostelem. Jak už to v Africe bývá, jsme šokováni. Fascinující dílo vytesané před osmi stoletími do skály bylo před několika málo lety zakryto nevzhlednou plechovou konstrukcí, aby prý déle vydrželo. Vzhledem k tomu, že za 800 let dílo neprojevilo žádnou známku destrukce, obávám se, že zastřešení nebylo příliš promyšlené. Výsledek je ale jednoznačný. Veškeré kouzlo tohoto jinak impozantního díla, je nenávratně pryč.

Duchovní prázdnota

Vstupujeme dovnitř. Interiér je překrásný. Rozhodně vyvolává jiné pocity než interiéry osm století starých evropských kostelů. Tady se v nás míchá pocit úžasu, strachu, okouzlení i silné touhy utéct. Obrazy na stěnách předávají poselství Janovy apokalypsy. Přichází k nám kněz. Prohlížím si ho se zájmem, ale mé nadšení rychle ukončuje jeho arogantní věta oznamující, co všechno tady nesmíme a co je zpoplatněno. Chápu, bere nás jako turisty. Přes to se musíme přenést. Jsme bílí, a to znamená, že jsme v etiopských očích bohatí turisté, kteří se musí hlavně usměrňovat. Podzemní chodbou procházíme do dalšího ze zahloubených kostelů. A zase ty příkazy, zákazy a nařízení. Do toho nás začali otravovat dva mladíci, kteří nás tady chtějí za peníze provázet. Jsou neodbytní. Aby toho nebylo málo, připojilo se k nám několik špinavých žebrajících dětí. Těžko se prokousat k duchovním rovinám tohoto místa, když nám někdo pořád dává pomyslné facky dotěrným otravováním. Ve snaze zakusit co nejvíce z tohoto podivného místa navštěvujeme další kostely. Kromě jednoho jsou všechny nevkusně přikryté lešením a plechovým zastřešením. Začínám mít pocit, že v obyčejné kapličce na českém venkově bych se do kontemplace křesťanských zjevení ponořil mnohem hlouběji. Tady nás někdo neustále vytrhává na povrch. Nakonec v nás vítězí pocit znechucení. Lalibela za to nemůže. Je pozoruhodná. Ti lidé za to v podstatě také nemohou. Prostě se snaží vydělat a přežít. V konečném důsledku vlastně nevím, co si o tomto místě vlastně myslet. Bude to v nás muset uzrát.
Abychom si trochu srovnali myšlenky, vyrážíme z Lalibely dál směrem k súdánské hranici pěšky. Před námi je hluboké údolí, jímž protéká řeka napájená mnoha vodopády prýštícími ze strmých stěn. Jestliže Lalibela na nás působila velmi rozporuplně, divoká horská krajina nás okamžitě uklidnila a opět do nás vlila radost z cestování. Je tady nepopsatelně krásně. Vůbec si nepřipadáme jako v Africe. Často mám spíše pocit, jako bychom procházeli hory v Číně. Dokonce i domorodci jsou tady velmi přátelští. Sálá z nich pokora, víra a radost. Etiopané tady v horách jsou většinou oděni do krásných, lehce průhledných bílých látek s černě vyšívaným lemem.

S hyenou na rezavém řetězu

V hlubokém údolí potkáváme hodně výstřední bytost. Proti nám kráčí mimořádně mohutný, svalnatý černoch, vedoucí na silném rezavém řetězu velkou hyenu. Už jsme o těchto lidech slyšeli, ale setkání tváří v tvář je opravdu překvapivé. Jsou to potulní artisti, kteří putují Etiopií a předvádí nebezpečné kejkle s hyenami. Černý muž jdoucí proti nám je do půli těla nahý. Přes mimořádně vypracovanou hruď má omotaný rezavý řetěz, na jehož konci vrčí obrovská hyena. Nikdy bych nevěřil, jak velké a hrozivé to zvíře ve skutečnosti je. Bože, miluji takováto setkání s prapodivnými typy. Představuji si tento pár někde v Evropě, v parku mezi venčícími pejskaři. S velkým respektem černocha míjíme, neustále sledujíce, kam směřuje krvelačný pohled hyeny. Mírným kývnutím černocha zdravíme a ten ještě mírnějším kývnutím odpovídá, aniž by se cokoli změnilo na jeho ostře řezaných rysech přísného výrazu.
Konečně také potkáváme několik svatých mužů oděných do žlutých a růžových hábitů, kteří nás nepovažují za turisty omylem oddělené od stáda, ale za poutníky, kterými jsou i oni. Teprve teď se můžeme hlouběji zapovídat a zamyslet se s nimi nad Biblí. Začínáme hovory u smyslu putování, o tom, co jsme cestou pochopili a co na své cestě pochopili oni. Sami jsme pocítili určité zlomy, které přicházejí vždy po určité době svobodného putování, odloučení od domova a všech zdánlivých jistot. Takové zásadní zlomy jsme zatím prožili dva. Přibližně po půl roce naší cesty Afrikou a potom po roce. Zlomu v obou případech předcházela výrazná únava z putování, nechuť jít dál, ztráta smyslu cesty. Když jsme ale vstřebali ten sžíravý rozpor a překonali čas pochybování, dostavil se pocit obrovské úlevy, doprovázený novou jistotou, že cesta má smysl a někam nás vede. Dostavila se nová síla, nový příliv energie.

Kniha

Mnoho dalších zážitků z dvouleté cesty stopem napříč Afrikou jsme zachytili v naší nové knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku.

Koupit online: https://www.bux.cz/cestopisy-a-reportaze/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1
více  Zavřít popis alba 
146 komentářů
  • říjen 2008 až září 2016
  • 18 855 zobrazení
matuchovi
fotky z léta (Olomouc, filmový festival, holky v Itálii, voda...) a potom skvělá cyklo-turistická dovolená v Jižním Tyrolsku v údolí řeky Adige (včetně 3 dnů jízdy "natěžko"), odpočinek v Chorvatsku
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červen až listopad 2018
  • 18 574 zobrazení
petruno
Původní plán na dovolenou - Černá Hora, národní park Durmitor s protékající řekou Tara a nejhlubším kaňonem v Evropě zkrachoval pro malý zájem. Z důvodu nepřízně počasí jsem se rozhodl pro termální koupaliště na Slovensku. Jak se ukázalo později byla to správná volba, neboť v té době nebylo nejlepší počasí ani v byvalé YU. První den foukal nepříjemný studený vítr ale v bazénu s termální vodou a
teplotou 30 °C se to dalo vydržet, následující dny už teplota vzduchu a bazénů jenom stoupala až k tropickým hodnotám. Malý bazen byl jak vana na koupání s teplotou přes 35°C. Abych se ochladil chodil jsem z velkého bazénu pod studenou sprchu. Koupání bylo špicový, problém tak byl jenom, že v okolí do 50 km není nic extra zajímavého na shlédnutí. Kluci si užili vody do sytosti od rána, po snídani s malou přestávkou na oběd až do večeře ve vodě. A občas i noční koupání. Tímto způsobem se nám podařilo přelstít chladné počasí. Každý den večer v Diakovcích vypustí oba bazény aby ráno v nich byla nová čistá a teplá voda. Na noční koupel jsme chodili do Horných Salib. Navštívili jsme i naše známé v Seredi. Kemp i koupaliště bylo zpočátku prázdné a později se přece jenom trochu zaplnilo. Nové a čisté socialky zaslouží 1, nejbližší prodejnu na ranní čerstvé róžky v 6 km vzdálených Horných Salibách vynahradil pán hlavný ze stánku s občerstvením, kde jsem večer mohl objednal cokoliv a ráno to bylo u stanu. Snad jediná chyba na kráse byla stará budova v nedokončené demolici a tím hyzdila celkový pohled na atreál. Jednoho rána se u bazénu objevila prapodivná konstrukce na přívěsu za auto, byla na tom sedačka a tak se dalo vytušit co je to za ždímačku, přemlouval jsem kluky jestli to zkusí, musel jsem to nejdříve ukázat sám a pak nebyl problém, příklady táhnou. Začátek alba, tucet fotek je nedaleko nás na koupališti ve Skrovnici a konac alba je doma u počítače, kluci měli téměř 14 dní absťák že nemohli hrát hry, trohu jim to vynahradil tablet s GPS, závěr je u známých na zahradě kam přijel kámoš Jura s rodinou z Ostravy. Během dovči zbyla každý den chvilička i na krátké opáčko učení. Na několik dní nám dělal společnost motorkářský gang, dokonce i jedena trojkolka z Ústí nad Orlicí. Jen pro zajímavost cenové rozpětí trojkolek 250 tis. až 1 milion, nejdražší byla žlutá trojkolka s motorem z Tatry 613 o obsahu 3,5l a výkonem 200 koní s funebráckým přívěsem jak z amerického westernu. Kluci Ondra a Patrik měli oči navrch hlavy a dovča se jim moc líbila. Krátká zastávka doma a jedeme na další týdenní dovolenou po ČR a Šumavu.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2013
  • 14 152 zobrazení
pavelstejskal
S Anetkou a s Deniskou
více  Zavřít popis alba 
  • 28.7.2012
  • 12 548 zobrazení
jalovestripky
Od roku 1991 až do roku 2007, tedy celých 16 let, bylo nejužší místo údolí řeky Lomné mezi obcemi Horní Lomná a Dolní Lomná, nedaleko osady Kantořonki, letním tábořištěm skautů a skautek porubského střediska Polárka. Dnes je to již minulost, louka mezi řekou Lomnou a strmým svahem Menšího vrchu pomalu zarůstá vysokou travou, poslední zbytky kuchyní i latrin a umývárek nenávratně mizí v propadlišti dějin. Byly to však báječné roky! Pojďme se vrátit jen pár měsíců zpátky a zavzpomínejme na ten tábor úplně poslední, který se ještě podařil...
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • leden 2002
  • 12 523 zobrazení
nik69
Českého ráje , Malá Skála , Žlutá plovárna na břehu řeky Jizery .
Léto , slunce , voda , grilování , koktejly a rytmy reggae music . :-)
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 12 169 zobrazení
arny-tom
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 21.7.2010
  • 11 910 zobrazení
seyhello
Hola hola! Tak jsem zpět z pětitejdenního odloučení od Český Republiky. Prvotní nadšení odlehlo, tak sem aspoň mohl probrat fotky a teď se s nima budu nejakou dobu dělit. Zde bude opět spíš takovej výběr, ostatní fotky hledejte u mě: www.seyhello.com.

"Odebirat" fotky muzete i na facebooku: http://www.facebook.com/pages/seyhellocom/185265241495437

V této části je k vidění:

* příjezd do Bangkoku, první den a první večeře; to co na talíři vypadá jako oko, tak je oko z lososa. Některý thajci to prej jedí (možná to ani neni pravda), já už si to ale víckrát nedám:-D.
* Kanchanaburi – most přes řeku Kwai, jěždění na Jetski
* Lampang – sloní centrum a nemocnice; po tom co sem viděl, čim ty slony “kočírujou” se už na nich taky víckrát nepovozim
* pár chrámů; mnich ve žlutým habitu není živej i když tak vypadá:)
* Chiang Mai – jedno velký město na severu Thajska
* Hilltribe Villages – spíš jen takový ukázky jak žili (možná i žijou) některý kmeny

další části budou následovat ...
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • září 2010
  • 11 489 zobrazení
jezidka
  • 1.1.2005
  • 11 293 zobrazení
pedrisimmo
  • listopad 2010 až prosinec 2014
  • 9 678 zobrazení
zvonekfoto
  • červenec 2015
  • 9 025 zobrazení
petruno
jsou komentáře kluků z naší týdenní dovolené po ČR. V pátek mi máma předala kluky opět nemocné, Ondra má střevní problémy a Patrika bolí břicho, dovolená je v ohrožení, odkládám odjezd o dva dny, zatím cestujeme po okolí. Každy film, divadelní hra i dovolená má ku konci gradovat, začínáme v Milovicích parkem Mirakulum http://www.mirakulum.cz/ Vstupné, projížďka BVPečkem, nějaká dobrota a necelý litr je v prachu, nelituji ani utracené koruny, parádní den plný zábavy, večer přemýšlím zda to jde vůbec ještě klukům nabídnout něco lepšího a zajímavějšího. V rukávu mám eso - letní lyžování, skiarena Milovice, http://www.skiarena-milovice.cz/ jediná umělá celoroční sjezdovka ve střední Evropě. Krach, Po a Út zavřeno. Jedeme do Pece a na Sněžku, další rána, Pec ucpaná a lanovka taky, otáčím auto a v hlavě mi to šrotuje co teď. Zkouším letiště ve Vrchlabí a vyhlídkový let nad Krkonošema, neúnosná cena a usmlouvat nejde. Náhradní program ZOO v Chleby http://www.zoochleby.cz/ a hospoda v Dětenicích http://www.restu.cz/stredoveka-krcma-detenice/?gclid=COThwvPv9sYCFS3ItAodnK0MLQ Dostáváme se do normálu podle původního plánu na Kozákov http://www.kozakovchallenge.cz/cz/press/ a kemp Lážo Plážo, kopec Babí a pevnost Stachelberk http://www.stachelberg.cz/ rozhledna Eliška, Prkenný Důl, restaurace Bret http://www.bretcz.cz/, oběd s neskutečně příjemnou obsluhou. Dáváme si menu, funíme po polívce, druhý chod zvládám s obtížemi, kluci odpadají, přichází zákusek, rezignují i já. Přichází číšník a sám nabízí termo krabičku na nesnědené jídlo. Paráda, vezeme si s sebou večeři. Pokračujeme na koupaliště v Jaroměři, na noc odjíždíme do ATC Rozkoš http://www.atcrozkos.cz/ stánky s tretkama a pouťové atrakce atakují peněženku, ale ne moji, kluci dostali na začátku dovolené žold a s nim musí vyjít, noční život a tanečky v kempu nejvíce učarovali klukům. Blíží se závěr týdne a já mám ještě v plánu pevnost Josefov http://www.pevnostjosefov.cz/ oběd v restauraci Na stráži, dodržujeme naplánované. Odjíždíme z Josefova směr RK. na konci obce je letiště, domlouvám na zítřek let s Cesnou 182 po části našeho pozemního toulání. Bomba předposledního dne jsou motokáry ve firmě Pujami http://www.pujami.cz/ v Rychnově nad Kněžnou. Na poslední noc se jedeme vyspat na zahradu do Ústí, ráno kluci vstávájí jako obvykle pozdě, desátá hodina, blesková snídaně a za dvě hoďky sedíme v letadle. Patrik v letadle už seděl ale Ondra letí poprve. Vidíme téměř všechna místa kde jsme celý týden cestovali, i kemp ATC Rozkoš a misto kde jsme tábořili předešlý den. Dosedáme a spěcháme na oběd, ve tři mám kluky předávat mámě, vidím že to nestihneme posílám SMSku že přijedeme o něco pozdéji. Po příjezdu domů mi kluci pomáhají vyložit věci z auta, při druhé várce potkáváme mámu, nadává že jsme přijeli o necelou půl hodinku pozdě, neustále provokuje a brání mi v cestě, nakonec se spokojí s tím že mě nakopne, dívná to můra. To co jsme s klukama zažili a viděli nám ale už nevezme nikdo ani ona. Plánovaný rozpočet na dovču jsem celkem odhadl, měl jsem ještě nepatrnou rezervu na nepředpokládané a zajímavé místa podél naší trasy.Odkaz na druhou naší společnou dovolenou s klukama http://petruno.rajce.idnes.cz/Westernove_toulani
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • červenec 2015
  • 8 541 zobrazení
rc-model
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2002 až březen 2013
  • 8 047 zobrazení
motozumpa
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2008
  • 7 890 zobrazení
rumcaja
Kacoš nás vytáhl na exkluzivní auto-cyklo-vandr.Byl to již druhý termín,neboť první nám zhatily povodně...
Sraz účastníků je v Olešnici u Kacošů,kde na nás jedenáct lidí čeká hodinu (jede se mnou totiž Baby).Ale jsme tu a vyrážíme na jih do Rakouska.Nové Hrady-Weitra-Grein-Amsteten-Weyer-Reichraming.Na přírodním parkovišti,v N.P.Kalkalpen rozbíjíme tábor na první noc.Večer slezina...
Ráno osedláváme kola,přemísťujem auta a vydáváme se vzhůru po řece do skvostných útrob N.P.
O sobotním odpoledni se nám chvílemi spustil déšt,ale náladu nám nepokazil.Absolvovali jsme pěší a lezeckou cestu soutěskou,kde jsme místy viseli na řetězech,či lanech,brodili jsme křišťálovou řeku s tečkovanými rytíři v proudech..
další nocleh trávíme v tábořišti.Pronásleduje nás však liják.Je tu však dostatek dřeva ma oheň.
Ráno je veselejší a cesta zpět je také kouzelná...s návštěvou hospůdky...
Cestou auty se ještě zastavujem na výšlap k vodopádu s vířivkami,kde probíhá koupel otužilých jednotlivců...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2009
  • 7 570 zobrazení
rc-model
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • únor 2006 až duben 2011
  • 7 287 zobrazení
majklos
Je zminovana v prastarych Vedach. Kumbha znamena urna, mela znaci festival. Pribeh pripomina pohadkovy souboj Dobra a Zla, kdy proti sobe stoji andele a demoni a na obloze bojuji o vlastnictvi poharu se zazracnym nektarem nesmrtelnosti. Boj trva 12 dni a noci, jez jsou ekvivalentem 12 lidskych let. Behem bitvy par kapek spadlo na zem, tato mesta se stala posvatnymi (Ujjain, Nasik, Haridwar, Allahabad) a kazde ctyri roky se stridaji v hostovani festivalu. Dobu a misto urcuji presne astronomicke vypocty. Tento rok je Mela zvlast vyznamna, tzv. Maha/Velka Mela, jez nasleduje po ukonceni cyklu 12ti 12tiletych festivalu, tedy jednou za 144 let a pouze v Allahabadu.
Podle Ved je kazda reka personifikovana jako bohyne. Reky jsou uctivany jako Matky a Darkyne Zivota a ritualni ocistne koupele maji v Indii dlouhou tradici. Pri prilezitosti Kumbha Mely se na brezich posvatnych rek po dobu dvou mesicu shromazduji knezi, svati muzove, vladci i prosty lid. Mnozi svetci a poustevnici se na verejnosti ukazuji jen pri prilezitosti tak velkeho vyznamu. Zatimco mnisi a ucenci praktikuji posvatne ritualy, ti svetsti se prichazi poklonit k jejich noham a prijmout neco z jejich spiritualniho sveta. Poutnici veri, ze ritualni lazen ocisti hrichy jejich minulych zivotu a oni tak budou vysvobozeni z kola samskary/znovuzrozovani. Krome ocistnych lazni jsou soucasti Mely spiritualni diskuze, zpev nabozenskych pisni a bezplatne rozdavani jidla pro tisice svatych muzu a zen a pro chude.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • únor 2013
  • 7 280 zobrazení
Reklama