Hledání

5 852 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

jackal001
Utrecht je čtvrté největší město v Nizozemsku, ležící ve stejnojmenné provincii. Je sídlem největší univerzity v zemi a střediskem církevní správy. Ve středověku se jednalo o nejvýznamnější město v oblasti dnešního Nizozemska.
Historie:
Město založili roku 48 n. l. Římané, kteří vybudovali na řece Rýn pevnost s názvem Traiectum, vztahujícím se k poloze u říčního brodu. Ta byla součástí řady pevností chránících severní hranici říše, a to zejména proti Germánům. Centrum města podle archeologických nálezů leželo na dnešním Dómském náměstí (Domplein). Ve 2. století byly dřevěné hradby pevnosti nahrazeny kamennými. Kolem roku 275 nemohli Římané severní hranici kvůli pravidelným germánským nájezdům udržet a pevnosti včetně Utrechtu opustili.
Ve středověku bylo město v mapách označováno latinsky jako Ultra Traiectum. Později se mu začalo říkat dnešním názvem Utrecht.
První zmínky od odchodu Římanů se o městě objevují až v 7. století, kdy na místě nechal Dagobert I. postavit kostel sv. Martina, který byl ale následně zničen. Koncem 7. století se stal anglosaský misionář svatý Willibrord arcibiskupem. Od 11. století bylo toto biskupství státem začleněným do Svaté říše římské.
Utrecht se již kolem roku 1000 stal střediskem dálkového obchodu s Anglií a Skandinávií, jedním z nejvýznamnějších měst v oblasti dnešního Nizozemí. Během 11.–15. století bylo ve městě a okolí postaveno několik kostelů a klášterů. Od roku 1254 se stavěla gotická katedrála sv. Martina z Tours, od roku 1320 její (nyní samostatně stojící) monumentální věž Domtoren.
Tehdejší význam města ilustruje i to, že v roce 1522 byl utrechtský rodák, teolog Adriaan Florenszoon Boeyens, zvolen do papežského úřadu, který zastával pod jménem Hadrián VI. necelý jeden rok.
V roce 1579 podepsalo sedm severních provincií zakládací listinu Utrechtské unie, která spojila jejich síly v boji proti Španělsku a stala se základem Republiky spojených nizozemských provincií. V této republice měli většinu protestanté. Roku 1580 byla v nizozemských provinciích zrušena biskupství včetně utrechtského, které bylo předtím roku 1559 povýšeno na arcibiskupství. Zvýšil se přímý vliv republiky (v níž hrála hlavní roli provincie Holandsko) na správu města, což znamenalo, že rozvoj Utrechtu jako města s početným zastoupením katolíků dlouhodobě stagnoval.
Roku 1843 spojila železnice Utrecht s Amsterdamem, poté se Utrecht stal postupně hlavním železničním uzlem v Nizozemsku.
V roce 1853 byla povolena obnova biskupství a Utrecht se znovu stal centrem nizozemské římskokatolické církve.
Od roku 1920 do roku 1930 byla v Utrechtu vybudována nová obytná pásma nazvaná Tuindorp a Oog in Al.
Během druhé světové války byl Utrecht v držení nacistického Německa. 7. května 1945 osvobodily město kanadské vojenské jednotky.

Pamětihodnosti a muzea:
Utrecht je významný jako městská památková rezervace s pozoruhodným urbanistickým uspořádáním, viditelným z věže. Kolem dómu založil biskup Bernold v 11. století na půdorysu ramen kříže čtyři chrámy: sv. Jana, sv. Petra, sv. Pavla a Panny Marie. Během 12. až 15. století přibyly další chrámy (sv. Jakuba, sv. Mikuláše, sv. Gertrudy, Panny Marie zvaný "Buurkerk") a kláštery (sv. Kateřiny). Město je známé také desítkami staveb gotického až barokního původu ve třech čtvrtích – kolem katedrály, Rybího trhu (Vismarkt) a východně od železničního nádraží.
- Proslulá věž dómu Domtoren je vysoká 112 metrů, přísluší k bývalé katedrále svatého Martina z Tours, jejíž hlavní (podélná) loď byla zničena větrnou smrští v srpnu roku 1674. Je to nejvyšší kostelní věž v Nizozemsku, byla postavena v letech 1320–1382, je v ní 14 zvonů a zvonkohra, hrající po čtvrthodinách. Je přístupná s průvodcem, stoupá se po 465 schodech do výšky 102 metrů. V průjezdu věže je zajímavá síťová klenba.
-Katedrála sv. Martina, označovaná Domkerk, se začala stavět v roce 1254 a nebyla nikdy dokončena. V roce 1580 byla předána protestantům. Roku 1674 zničená hlavní loď byla zbudována nejpozději a kvůli nedostatku financí bez vnějšího opěrného systému. Současná katedrála je pouze někdejší příčnou lodí s vysokým chórem (o výšce 32 metrů). Na jižní straně ke katedrále přiléhá gotická křížová chodba s rajskou zahradou, přístupná denně zdarma. Věž je oddělena Dómským náměstím Domplein.
-Katedrála je stavebně spojena s renesanční budovou univerzity, původně zvanou Akademie (Academiegebouw). Univerzitu založil roku 1636 hrabě Jan Nasavský, jehož socha stojí jihozápadně od chrámu. Uvnitř je Univerzitní muzeum.
-Chrám sv. Petra (Pieterskerk) je stavebně nejstarší z utrechtských kostelů. Založil ho v 11. století biskup Bernold jako románskou baziliku se dvěma věžemi v západním průčelí. V románské kryptě se dochoval kamenný sarkofág, v němž byl pohřben uprostřed chrámu. Dvojici věží zničila roku 1674 větrná smršť. Uvnitř chrámu je expozice archeologických nálezů z doby římské.
-Nizozemský metropolitní chrám – katedrála svaté Kateřiny je gotické síňové trojlodí, které bylo dokončeno v polovině 16. století. Mezi léty 1580 a 1815 chrám patřil protestantům, poté byl navrácen římskokatolické církvi. V roce 1853 po obnovení utrechtské arcidiecéze se stal metropolitním chrámem. V relikviáři pod hlavním oltářem je umístěna část ostatků svatého Vilibrorda.
-Muzeum Catharijneconvent je nejstarší zdejší muzeum náboženského umění, založené v přilehlých budovách bývalého konventu ženského kláštera sv. Kateřiny. Obsahuje bohaté sbírky chrámového sochařství a malířství od doby románské přes gotické oltářní archy, památky renesanční a barokní, dále světské portréty, krajinomalbu a zátiší, z nichž mnohé malby jsou díly Utrechtské školy malířů Zlaté éry. Suterénní prostory zaujímá chrámová klenotnice s desítkami zlatnických a textilních památek liturgie a kultu. Nejstarší a nejvzácnější je Kodex Ansfrida z Utrechtu ze 2. poloviny 10. století se stříbrnou zlacenou vazbou posázenou drahokamy. Další část expozice je věnována počátkům nizozemské kartografie.
-Národní muzeum hudebních nástrojů (Museum Van Speelklok tot Pierement) vystavuje různé mechanické strojky, hrací hodiny, zvonkohry a další hudební nástroje typické pro Nizozemí.
-Ústřední muzeum (Centraalmuseum) je typické národní muzeum, založené roku 1838 jako první světská veřejná sbírka starého umění a historie, dnes největší utrechtské muzeum, doplněné o sbírky nového umění až do současnosti.
-Středem města prochází vodní kanál Oudegracht (v překladu Starý kanál).
-Moderní dominantou západní části města je věž 105 metrů vysoká, součást komplexu výškových budov obchodního a průmyslového zaměření mezi železničním nádražím a stadionem, patří k nim Kantoortoren Galghenwert vysoká 85,5 metrů a Apollo residence s výškou 64,5 metrů.
- Dům Rietvelda a Schröderové – jedna z nejvýznamnějších stavbeb umělecké a designové skupiny De Stijl, která působila v Nizozemsku ve dvacátých letech 20. století. Unikátnost domu spočívá v prostorové variabilitě jeho interiéru, originálním nábytku a dalších designových kvalitách. Od roku 2000 figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 9 zobrazení
  • 0
nohabucovice
V sobotu 14. září 2019 se uskutečnil již 51. ročník dálkového a turistického pochodu Bučovická 50. Uspořádal ho Klub turistů Noha Bučovice ve spolupráci s městem Bučovice. Tzv. pohádkovou trasu pro nejmenší zabezpečovali organizátoři z řad DDM Kyjov a TOM Štíři Bučovice.
Start akce byl z bistra U Draka a z DDM. Na pěší trasy se vydalo 130 osob, na cyklotrasy 40 osob, celkem tedy 170 účastníků. Pěší trasy absolvovaly následující počty účastníků: 5 km/50 osob, 10 km/20, 15 km/25, 18 km/3, 20 km/6, 23 km/7, 28 km/6, 30 a 37 km po 1 účastníku a 50 km 8 turistů. Tři účastníci délku tras v přihlašovacím lístku neuvedli. Účast na cyklotrasách byla následující: 20 km/5 osob, 23 km/6, 37 km/7, 40 km/1, 50 km 13, 60 km/2, 68 km/3, 83 km/1, 100 km/2 osoby. Počasí akci přálo – dá se říci, že celý den převládalo příjemné slunečné počasí.
Kontroly pochodu byly tradičně u černčínské hájenky, u Jitřenky, u Kříže (zde byla možnost si opéci špekáčky) a na Jalovém dvoře.
Škoda, že organizátoři z Domečku Kyjov a TOM Štíři, ke zklamání těch nejmenších, nezajistili na tzv. pohádkové trase slibované pohádkové postavy a z jimi uváděného důvodu, kterým bylo větrnější počasí, i oheň na opékání špekáčků u černčínské hájenky.
Mezi nejstarší účastníky akce patřil Karel Březina z Brna (nar. 1941) a Karla Dudová (nar. 1942), rovněž z Brna. Nejmladšími účastníky byly děti narozené v roce 2018: Štěpán Jirka, Ema Čápová, Viktorie Hálová, Hedvika Stavělíková a Kateřina Crháková. V cíli obdrželi účastníci barevný diplom a upomínkový předmět. Řada pochodníků využila možnosti zakoupit si hovězí guláš připravený mistry kuchaři Zdeňkem Hladilem a Františkem Doupovcem. Příští ročník se uskuteční 19. září 2020. Trasu pro děti přislíbil zajistit Dům dětí a mládeže Bučovice.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • v úterý
  • 76 zobrazení
  • 1
petr1929
Fotografie z tohoto dne jsme rozdělili do tří alb. Do okolních obcí jsme nezavítali, takže vše je jen ze Zastávky. Toto je o dění kolem Regionálního informačního centra v Zastávce.
více  Zavřít popis alba 
  • v úterý
  • 13 zobrazení
  • 1
handysto
Betlémy a betlémáři v Třešti. Poezie, hudba, výtvarné umění – to vše bylo a je navždy poznamenáno příběhy dob dávno minulých. Biblický příběh o narození chudého dítěte v opuštěném chlévě, o solidaritě chudých, spěchajících se svými dary ve snaze pomoci tomu potřebnějšímu ,než jsou oni sami,byl vždy přístupný lidským citům a srdcím, vedl od svého vzniku řadu umělců ke ztvárnění. Také lidoví umělci inspirovaní církevním uměním přijali zvěstování o narození dítěte za vlastní pro jeho obsahovou blízkost, krásu a kouzlo. To je jeden z důvodů vzniku betlémů, jejichž lidovost spočívá právě ve vyjádření představ a názorů lidových umělců. Ve 2. polovině 19. století se začínají objevovat betlémy dřevěné, které po roce 1860 postupně zatlačovaly betlémy papírové. První dřevěné figurky se dostaly do Třeště z jiných oblastí (tyrolského typu, z Králík a pod.) a byly také pořizovány od řezbářů v Jihlavě a okolních městečkách, nejvíce od Františka Klause ze Stonařova a od rodiny Boudných z Brtnice. Prvním pravděpodobným třešťským autorem – řezbářem byl truhlář Matěj Suchý (1820 – 1909). Obdobně jako mezi průkopníky papírových betlémů se řadili soukeníci, mezi první tvůrce dřevěných figurek se řadili truhláři. Rozvoj nábytkové výroby a hlavně výroba vyřezávaného nábytku a hodinových skříní vytvořila podmínky pro vznik lidového řezbářského umění.
Truhláři, tesaři, ale nakonec i ševci a krejčí – prostě lidé s výtvarným nadáním a šikovnýma rukama se učí jeden od druhého, zpočátku se i napodobují, ale osobitou řezbou a vlastními tvůrčími nápady se začínají odlišovat, takže zkušený betlémář – znalec dnes snadno pozná autora figurek.
A tak po prvním třešťském tvůrci Suchém se objevuje celá plejáda lidových řezbářů. Významnou byla řezbářská rodina Brázdů, František Janák a jejich další pokračovatelé, jako lidový všeuměl Josef Liška, Jan Brožek, František Vrátil a další. Mezi tvůrce betlémů nutno započítat i tvůrce pastoušek, salaší, zbořenišť, stromů a měst.
Zvláštní místo mezi třešťskými betlémy zaujímal pohyblivý betlém Adolfa Bumbálka, který nejen sám vyřezal celý betlém, ale zhotovil i pohyblivý mechanismus. Betlém se od smrti tvůrce (1953) nestaví.
Základními komponenty třešťských betlémů je většinou středově umístěné zbořeniště (místo narození), město a volná krajina se stromy, drobnými stavbami selských usedlostí a salaší vytvořená podle fantazie betlémáře z pařezů a mechu. Pařezy budí dojem holých, rozeklaných romantických skal a mech zdání zelených lučin a pastvin pro pasoucí se stáda oveček. Třešťské betlémy jsou vytvářeny jako dioráma, kde se krajina pozvolna zvedá k horizontu až přejde nepozorovaně v malovanou krajinu zvanou “lončoft”. Mezi nejznámější autory malovaných krajin patří ze starší generace tvůrců Jiří Šiftař, František Růžička. Nyní některé betlémy mají až 500 figurek a mnohá díla dosahují délky až 7 metrů. Při podrobném pohledu na betlémy pozorný a vnímavý návštěvník pozná, že nejsou jen inscenací biblického příběhu, ale i obrazem života, oblečení a tužeb prostého lidu. Jsou tedy odrazem názorů jeho tvůrců, a proto kulturně historický význam betlémů je nesporný. A osud třešťských betlémů?
V 60. – 70. létech se v Třešti stavělo 30 až 35 betlémů. V sezóně 1988/89 jich bylo postaveno 23. V roce 1990 se počet betlémů znovu začal zvyšovat, takže v sezóně 1992/93 stálo v bytech obyvatel Třeště už opět více jak 30 betlémů. Některé se svojí velikostí neřadily k největším, ale všechny pocházely z třešťské, a co je podstatné, většinou i ze současné dílny třešťských autorů – lidových řezbářů. Betlémářství jako součást lidové tvořivosti je ve své podstatě kolektivní záležitostí a jen ve společenství jednotlivých tvůrců má záruku přežití. I když každý betlémář a tvůrce figurek a staveb tvoří samostatně, potřebuje porovnávat i soutěžit, zdokonalovat a učit se v kolektivní spolupráci a tím růst ve vlastní tvorbě. A ta je v třešťském případě stále zastoupena ještě dost velkým počtem betlémářů a tvořících autorů.
Lze právem tvrdit, že Třešť je ojedinělou a celostátně významnou lokalitou betlémářství v České republice a bylo by neodpustitelnou chybou chodit nevšímavě kolem a nevytěžit potřebné poznatky po kulturně historické stránce i po stránce odborného výzkumu z její vyjímečnosti. Podporovat tento úsek lidové umělecké tvořivosti a nedat mu zaniknout by mělo být povinností všech, do jejichž sféry činnosti betlémářství spadá.
Životaschopnost této krásné a ušlechtilé tradice zaručuje do budoucích let skutečnost, že v Třešti tvoří v současné době 8 – 10 lidových řezbářů – amatérů z různých profesí, jako je Josef Bílý, Jan Bukvaj, Ondřej Rešl, Alois Roháček, manželé Metoděj a Marie Roháčkovi a další. Lze tedy říci, že tradice lidového betlémářství v Třešti má ze strany betlémářů zatím všechny předpoklady a podmínky, aby nezanikla.
Každoročně po celou vánoční dobu (od 26. prosince do 2. února) jsou betlémy místních betlémářů přístupny nejširší veřejnosti. Návštěvníci města tak mohou každoročně navštívit na 20 betlémů jak v třešťských domácnostech přímo u jejich tvůrců, tak i v místní pobočce Muzea Vysočiny na náměstí v Schumpeterově domě. Všichni betlémáři rádi uvítají každého návštěvníka, využijte proto i Vy této příležitosti a prohlédněte si třešťské betlémy podrobněji.
Poměrně novou tradicí je Dřevořezání, které přesáhlo hranice nejenom města, ale i republiky. Každým rokem na začátku července se na náměstí pod největšími slunečními hodinami schází řezbáři z celé republiky i ze zahraničí a vyřezávají figurky. Každoročně tak přibývá do společného betléma více jak 20 postaviček ve velikosti 10-14 cm. Každý návštěvník má možnost si vyzkoušet vyřezávání do špalíků dřeva zapůjčenými nástroji. Setkání je doplněno kulturním programem. Tento společný betlém je vystaven v expozici Spolku přátel betlémů. V průběhu několika ročníků Dřevořezání vznikla Svatá Rodina v nadživotní velikosti, která je umístěna u Třešťského potoka v ul. Na Hrázi. Vánoce v Třešti jsou po celý rok.
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • v úterý
  • 16 zobrazení
  • 4
vichovskakaple
Splň si svůj sen
Kaplička ve Víchové nad Jizerou
O stavbě kaple jsem přemýšlel už dlouho. Před deseti lety jsem přivezl pražce a postavil z nich opěrnou zeď na východní straně nad potokem. Požádal jsem sousedy, kteří připravovali základy pro stavbu garáže, o zeminu. Rádi mi ji přivezli a Honzík Jonů mi ji bagrem rozhrnul a vytvořil tak rovnou plochu. Další roky jsem nechal zeminu uležet. O první stavební povolení jsem požádal stavební odbor v Jilemnici před osmi lety. Musel jsem doložit souhlas s provedením stavby od provozovatelů sítí, tj. plynařů, telekomunikace a ČEZu. Správy KRNAP a obce. Pracovnice stavebního úřadu mi však povolení nemohla vystavit, neboť církevní stavba nebyla uvedena ve stavebním zákonu ani v bodu „Ostatní“, kde byl uveden včelín, altán atd.

Čekání a příprava návrhů
Tak jsem se rozhodl, že počkám, až půjdu do důchodu a budu mít dostatek času na přípravu a promyšlení celé stavby. První návrh mi dělal kamarád Jirka Pleva na počítači pro stavební řízení. Další velice zajímavý kontakt jsem dostal od naší šéfredaktorky na ak. malíře Martina Findejse z Havlíčkova Brodu, který se věnuje opravám kaplí na Vysočině. Naše první setkání se uskutečnilo na podzim roku 2014. Prohlédl jsem si jeho realizované kaple v okolí Havlíčkova Brodu. Martin mě však upozornil, že na mou stavbu bude mít čas, až dokončí rozpracované projekty. Uběhl další rok a já jsem mu zavolal, zda se bude moci věnovat přípravě projektu na moji kapli. Stále jsem byl v pořadí, na nic jsem nespěchal, neboť do důchodu jsem měl ještě dva roky. Nechal jsem Martinovi volnou ruku. Na jaře roku 2016 mi Martin zaslal své první návrhy, které vycházely z jeho realizací na Vysočině. Během celého roku jsme návrhy upravovali, až jsme se dobrali k tomu konečnému.
V květnu 2017 jsem ukončil práci v médiích a odstěhoval jsem se na chalupu do Krkonoš. V tomto roce jsem se začal též více věnovat svému koníčku, a to vyřezávání. Od dlátkování jsem přešel k vyřezávání motorovou pilou: první motorovou pilu jsem si zakoupil na podzim 2017 po absolvování kurzu řezby motorovou pilou, který vedl vynikající a dnes nejlepší řezbář Radek Smejkal. Pro motorovou pilu jsem se přímo nadchl. Podařilo se mi postupně sehnat i kvalitní dřevo, a tak jsem mohl začít tvořit. O mé drobné výtvory byl nečekaný zájem. S některými jsem se nestihl ani „pomazlit“, a byly pryč.

Kamení na stavbu
Počátkem roku 2018 jsem začal shánět kámen na stavbu kaple. V okolí byly různé skládky kamení, které naši předkové vysbírali na polích a nyní tvořily hranice mezi jednotlivými poli nebo vyplňovaly různé příkopy, staré cesty a rokle. Ptal jsem se jejich majitelů, ale kdepak…! I když mám, nedám ani neprodám, přestože je nebudu na nic potřebovat. Jednu takovou rokli plnou kamení zarostlou křovím jsem objevil i za vrcholem kopce Chlum. Od pana starosty jsem zjistil vlastníky. Vydal jsem se za nimi a požádal je, zda by mi kamení neprodali. Nejdříve nechápali, proč na stavbu kaple, potom mi řekli, že peněz mají dost, ale kamení nedají ani neprodají. Když jsem jim řekl, ať stanoví cenu, nakonec mě odbyli slovy: Vys…te se na stavbu kaple a najděte si radši ženskou!
Další naděje přišla za měsíc. Soused mi řekl: „Mám v Kruhu hromadu kamení, kterou jsme nakonec nepoužili na stavbu domu, jeď se tam podívat.“ Vyrovnaná kupa břidlice, která tam ležela minimálně dvacet let. Výborně.
„Tak co za ni budeš chtít a kdy si ji budu moci odvézt?“
„Nic za to nechci, stejně to tady potřebujeme uklidit.“
Než jsem stačil objednat odvoz, zastavil se u mě se slovy: „Musím tě zklamat. Tu hromadu mám napůl se švagrem a ten, když se to dověděl, tak řekl, že ji bude potřebovat.“

Základy
Kde byla pravda, nevím. To už jsem ale s kamarádem začal vyměřovat. A kdo vykope základy a udělá základovou desku? Zkusil jsem místní stavební firmu, která byla ochotna zemní práce včetně základové desky zrealizovat. Požádal jsem je o rozpočet. Při pohledu na kalkulaci se mi podlomila kolena: cena 41 600 Kč + 20 % DPH. Počítal jsem tak maximálně s polovičkou! Když vykolíkovaný prostor uviděl soused Eda, povídá: „Co to tady je za opičárnu? Takhle to nejde!“
Přijel, zapálil si cigaretu a začal vyměřovat správnou polohu a velikost. Natloukl obvodní kolíky a lavičky. Na další lať popsal výšky. Nastal nový problém, a sice sehnat bagr. Ptal jsem se různě, ale nikdo neměl čas. Po třech týdnech zasáhl Eda a bagr sehnal. Za hodinu byla díra hotova. Vykopal jsem rýhu pro drenáž a položil husí krk. Druhý den mi přivezli makadam, kterým jsem zasypal díru do výše třiceti centimetrů. Další vrstvu tvořila drť, která se uválcovala, položili jsme kari sítě a zalili dvaceticentimetrovou vrstvou betonu. Základová deska byla hotova a mohla tvrdnout. Odjel jsem na cyklopouť do rakouského Mariazellu a po návratu jsem začal shánět kámen na stavbu. Podařilo se mi jej nakonec získat z vybagrovaného potoku Cedron. Přivezli mi dvě desetitunové tatry kamene. Když to uviděl kameník Pepa Kuba, nevěděl, co má říci. Čekal krásné rovné placáky, ze kterých byl zvyklý stavět zídky. Ale i tak se pustil do práce. Každý den postavil asi dvacet centimetrů výšky v délce dvou metrů. Tak jsem uvažoval, zda to do zimy postavíme. Panovala velká vedra, přes třicet stupňů, a odpolední slunce nám dávalo zabrat. Vybíral jsem Pepovi z hromady vhodné kameny, čistil je vapkou, míchal beton a byl mu k ruce. Po skončení každodenní práce jsem ještě jezdil pro vodu, neboť studánka byla vyschlá. Navečer jsem ještě jezdil pro písek a čistil kramlí spáry. Kdo to nezažil, neuvěří. Utahaní jsme s Pepou byli jako koně…
S přibývající výškou zdí bylo potřeba dalších pomocníků. Kamarádů mám hodně, ale jak se jedná o práci, tak většinou nemají čas. Přesto mi přijel nezištně pomoci na tři dny kamarád Martin z Prahy a později i kamarád Přemek ze Znojma, neboť bylo potřeba připravit a obsluhovat kladkostroj, kterým se vytahovaly kbelíky s kamením a beton. Tak jak docházelo vhodné kamení, jezdil jsem vybírat kameny na skládku do Vrchlabí. Musím poděkovat kamarádovi Pavlu Tzyznovi, který, jak mohl, přistavil vozík a kameny dovezl. Když bylo třeba, vozil jsem je i sám v plastové bedně v autě, aby měl Pepa z čeho stavět. Přemýšleli jsme, jak postavit klenby nad okny. Udělali jsme vnější a vnitřní šablonu s obloukem z polystyrenu, překryli ji kari sítí a tvrdým kartonem a uprostřed podepřeli. První oblouk vydržel a tak jsme postavili i další klenby. Martin se přijel na stavbu podívat a řešili jsme za pochodu další detaily. I když jsme měli někdy odlišné názory na provedení, vždy se nám podařilo nalézt nejlepší řešení.

Kdo udělá vazbu?
Nakonec mě začalo bolet zápěstí a doktor mi předepsal ortézu. Práci jsme na týden přerušili, Pepa vzal manželku do lázní a já jsem mezitím volal panu Pacholíkovi, tesaři, který mi slíbil udělat vazbu. „Kdepak, pane Milický, my máme tolik práce ve Špindlu, že to do Vánoc nestihneme.“ Sliby chyby. A tak jsem zase obvolával tesaře, všichni mě odkazovali na příští rok. A já jsem potřeboval kapli zastřešit, aby do ní nepršelo a nesněžilo. A zase zasáhl ten můj kamarád tam nahoře. V sobotu odpoledne, když jsem vypil kávu, vzal kramli do ruky a šel čistit spáry v klenbách, seděl před kaplí pán na skútru a telefonoval. Když domluvil, povídá, co že to bude. Kaple, odpověděl jsem mu a nabídl panáčka slivovice z placatky. Velice mu chutnala, a jak by ne, vždyť je to naše víchovská. Po druhém panáčku povídá:
„A nemohli bychom si tykat, vždyť jsme skoro stejně staří. Já jsem Vláďa.“
„A já Míra.“
Po třetím panáčku slivovice mě napadla myšlenka, zeptat se ho, jestli nezná nějakého tesaře:
„Vláďo, kdybys znal nějakého tesaře, tak si před něho kleknu a budu ho prosit, aby mi udělal vazbu a zastřešení ještě letos.“
Dal mi ruku na rameno a povídá: „Míro, nepros, já ti tu vazbu udělám. A zadarmo.“
To jsem nečekal. Hned v pondělí po práci jsem zajel nahoru ke Skálom na pilu. A tak majiteli pily, kterého znám ještě z létání a tykáme si, povídám: „Láďo, potřebuji na kapli dvě pozednice, dlouhé 45 centimetrů a pět krovů.“
„Míro, já mám tolik práce, že nevím co dřív. Nech to na jaro.“
Byl jsem neodbytný, a nakonec získal příslib, že mi to do čtrnácti dní nařeže. S Pepou jsme zabetonovali věnec a nechali jej zatvrdnout. Střecha se směrem k oltáři snižuje o půl metru a rozšiřuje o půl metru tak, že bude vypadat trochu jako kýl lodi. Přivezené pozednice Láďa ohobloval, vyzdvihli jsme je na věnec a Láďa si zaměřil jednu výšku na jednom kraji, druhou výšku na druhém kraji, jednu výšku na začátku a druhou výšku na konci a povídá, že si ty trámy odveze k sobě na louku a krovy nařeže. Mezitím jsme s Pepou dozdili čelní stěnu s elipsovitým otvorem pro zvon. V sobotu odpoledne mi volal Láďa, ať mu přijedu pomoct řezat krovy, že mu to jde pomalu. Sedl jsem do auta a v kraťasech a v triku jedu na Roudnici k Láďovi. Tam foukal vítr a bylo podstatně chladněji než u nás dole. Do večera se nám podařilo krovy nařezat, spasovat, očíslovat a rozložit. V neděli jsem chtěl jet do kostela, když mi zavolal Láďa: „Míro, za chvíli s Pavlíkem přivezeme krovy a hned vazbu postavíme.“ Skutečně, za hodinu byly krovy postaveny a všechno pasovalo na milimetr. Prkna jsem měl přislíbena od Romana Fishera z jeho firmy ve Vrchlabí, kde s Pavlem vyřezáváme. V pondělí Láďa přijel s přívěsem a dojeli jsme pro prkna. Vašek od Akátů je z jedné strany ohobloval a vyřízl pero a drážku. Po večerech jsem je natíral. Počasí se začalo kabonit a v pondělí Láďa s Pavlíkem pokryli střechu prkny a navrch přicvakali plachtu. V úterý dopoledne jsem nasadil provizorní žlaby a za hodinu začalo do měsíci opět vydatně pršet. Zase jsem říkal, že to bylo vše načasované na minuty. Ale ty nervy… Kdo to nezažil, neuvěří.
více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 7 zobrazení
  • 0
coloraaa
Fetošku postavil koncem roku 1969 kamarád Mustang a proto se jí od té doby říkalo Mustangova bouda. Po pár letech se Mustang odstěhoval do Čech a bouda začala chátrat. Koncem 70. let byla již prakticky na spadnutí. Proto ji kamarádi Fetoš, Robin, Kardinál, Kajman a Mikin celou rozebrali a postavili novou. Stavbu dokončili v roce 1981 a od té doby se jí začalo říkat Fetoška. Další opravy se Fetoška dočkala 6 - 10.7.2018 kdy opravu provedl kamarád Veb a jeho kamarádi.
Foto zde: https://ramon71.rajce.idnes.cz/Ctyrden_oprav_boudy_z_Udoli/
Pár fotek z opravy při minulém vandru.
https://coloraaa.rajce.idnes.cz/Oslavka_s_Dasou_I/#Oslavka_s_Dasou_I_135_.jpg
Počasí: +19°C, Většinou zataženo s deštěm, slabý, postupně mírný severozápadní vítr.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 142 zobrazení
  • 4
jirkacek1
Studánka Sklenářka se nachází v obci Chvalčov, v ulici Na Říce, před domem rodiny Sklenářů. Ti se o studánku řadu let starají, proto také byla po nich pojmenována.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 6 zobrazení
  • 0
kutikmiroslav
02.04.2019 Pardubice - MODRÝ PRUVOD 7.ROCNIK ( MODRÝ DEN 2019 na podporu Autismu ) 💙💙

Lentilka-Integrační školka a Rehabilitační centrum
Rodinné Integrační Centrum z.s.
Děkuji za pozvání

foto by Miroslav Kutík - Photographer 💙💙
#autismus#modrypruvod#ric#kutikmiroslav#modra#pardubice 💙💙
více  Zavřít popis alba 
  • minulý pátek
  • 20 zobrazení
  • 2
jara-moto-fan
Zděchovská Grapa 2019 8.9.2019

Motokrosové závody s dlouholetou tradicí v obci Zděchov. Závodu se říká Valašské GRAND PRIX. Víkendové deště udělali z trati totální bahniště. Závodníci museli vynakládat maximální úsilí udržet vůbec stroje v pohybu. Motorky zůstávali často kouslé v totálně lepivém valašském jílu a motor často kvílel v maximálních otáčkách, ale motorka se posunula sotva o půlmetru a zůstala vyset opět v blátě. Musím obdivovat všechny účastníky a to jak z početného diváctva, které fandilo odvážlivcům i přes často intenzivní dešťové přeháňky tak hlavně závodníkům za odvahu. Musím pogratulovat obětavým organizátorům, kteří vynaložili nepředstavitelné úsilí, aby se závody vůbec jely, vše klapalo a ze Zděchova jsem odjížděl totálně zablácený, včetně foťáku ale s dostatkem fotomateriálu.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 358 zobrazení
  • 1
slavek-m
Po delší cestě obohacené pozorováním orla jsme se dostali do jiné oblasti národního parku - do deštného pralesa mírného pásu Quinault Rainforest na břehu jezera Quinault vytvořeného na řece Quinault. Údolí, ve kterém se nacházíme, přezdívají "Valley of the Rain Forest Giants," tedy "Údolí pralesních velikánů," protože se v této oblasti nachází velké množství rekordně velkých stromů. Nalezneme zde největší zerav obrovský (Thuja plicata), smrk sitku (Picea sitchensis), jedlovec západní (Tsuga heterophylla), cypřišek nutkajský (Cupressus nootkatensis) a jedlovec Mertensův (Tsuga mertensiana). Navíc zde nalezneme pět z deseti největších douglasek tisolistých (Pseudotsuga menziesii). Říká se, že je zde nejvíce rekordně velkých stromů na nejmenší ploše na světě. Navíc se zde nacházejí největší stromy světa po státě Kalifornia a po Novém Zélandu.

Jezero Quinault se vytvořilo na stejnojmenné řece v ledovcovém údolí v západní části národního parku a patří kmeni Kinóltů (Quinault Indian Nation). maximální délka jezera je 6,1 km, šířka 3,2 km a jeho hladina se nachází v nadmořské výšce 58 m a jezero je hluboké 73 m.
více  Zavřít popis alba 
36 komentářů
  • minulý čtvrtek
  • 26 zobrazení
  • 5
svazturistuzusti
Přes Havraní Skálu a Panenskou skálu.
Havraní skály nalezneme mezi Novým Borem a Cvikovem. Vystupují nad okolní stromy. Poskytují zajímavý obrázek nejen z dálky, ale i jako skalní vyhlídky.A také snad právě proto tu roku 1889 nechal hrabě Karel Kinský nechal vytesat schodiště, čímž ji přístupnil veřejnosti.
K Havraním skálám se váže i několik pověstí. Jednak z nich například říká, že do 17. století skály sloužily i jako popraviště nedalekého sloupského hradu.
Návrší s Panenskou skálou. Na jižním konci Údolí samoty je nevelké návrší, z jehož temene vystupuje dvojice pozoruhodných pískovcových skal. Mohutnější západní Čertova skála strmě vyčnívá do výšky okolo 30 m nad dnem údolí a horolezci jí říkají Škuner, sousední štíhlou věžičku někdy označují jménem Pirát, ale mnohem známější je jako Panenská skála. Je zajímavě tvarovaná a ve vrcholové části má malé skalní okno.
Trasa-Nový Bor prohlídka města-Vyhlídka Jelení Skok-Havraní skála-Panenská skála-Údolí samoty-Cvikov BUS.-11km
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2019
  • 61 zobrazení
  • 0
tereziav
Výlet do príhraničných miest Štúrovo (Slovensko) a Ostrihom (Maďarsko) oddelených od seba riekou Dunaj a spojených mostom Márie Valérie.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2019
  • 23 zobrazení
  • 0
kutikmiroslav
01.04.2019 Lanškroun - MODRÝ PRUVOD 7.ROCNIK ( MODRÝ DEN na podporu Autismu ) 💙💙💙

foto by Miroslav Kutík - Photographer
#autismus#modrypruvod#ric#kutikmiroslav#modra#lanskroun
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2019
  • 26 zobrazení
  • 2
hazena-horka
01.09.2019 Házenkářské naděje – mladší žactvo

Prázdniny končí a vše se pomalu schyluje k začátku nové sezóny a k postupu našich /malých/ miniházenkářů do vyšší soutěže velké házené 6+1. Po 2 týdenní tréninkové přípravě a jednom týdnu sportovně příměstského tábora se naši sportovci účastnili domácího turnaje Házenkářských nadějí. Turnaj pořádal náš klub TJ Sokol Horka nad Moravou. Do naší vesničky přijela zvučná házenkářská družstva, která se také chtěla herně poměřit se všemi družstvy a připravit se tak na novou sezónu 2019/2020. Byly to týmy DHK Zora Olomouc A, TJ Holešov, Pepino SKP Frýdek Místek, TJ Cement Hranice, SK HFP Prostějov a Fatra Napajedla.
Do turnaje jsme vstoupili vítězně a hned v prvním utkání jsme porazili družstvo Prostějova 9:1. V našich dalších utkáních jsme opět bodovali a porazili tak dobře hrající tým Napajedel 8:4. Překvapivé a další vítězství nad družstvem Zora Olomouc A bylo výsledkem herní disciplinovanosti všech hráčů a síly družstva jako celku. V dalším utkání jsme dále porazili hráče TJ Cementu Hranice 10:1 a čekal nás zatím neporažený tým Pepino SKP Frýdek Místek. Bohužel jsme s tímto družstvem měli problémy prosadit se přes jejich obranu větších a herně a technicky zdatnějších a vyspělejších hráčů. I přesto jsme soupeři nedali nic zadarmo a rvali se o každý míč až do konce. Prohra 4:11 vypadala sice hrozivě, ale na hřišti jsme podali v každém poločase stejný výkon. To svědčí o tom, že jsme udělali maximum pro to, abychom nezklamali. V posledním utkání a v přímém boji o konečné krásné druhé místo na turnaji jsme svedli boj s týmem TJ Holešov. Toto družstvo předvádělo na turnaji velmi dobrou práci jak v obraně, tak i v útoku a v celkovém hodnocení byl v tomto boji favorit. Ale jak dobře víme, naše družstvo má v sobě něco, čemu se říká... “srdíčko“. Již od začátku jsme nikoho nenechali na pochybách, že tento zápas nebude mít favorit pod svou taktovkou. Naši VŠICHNI hráči podali tak fantastický výkon, že divácká kulisa nás svou bouřlivou podporou hnala k vítězství a k překvapení na tomto turnaji. V poslední minutě utkání, kdy jsme vedli již 10:8, soupeř z posledních sil chtěl ještě tento výsledek změnit, ale ani poslední střelou, kdy soupeřův nejlepší hráč střelou z dálky neuspěl proti našemu skvěle chytajícímu brankáři Martinu Ruslerovi, jsme se mohli radovat z vítězství a z celkového 2. místa na turnaji ze sedmi družstev. Trenéři byli tak nadšeni ze hry všech hráčů, že po gratulaci na hříšti bouřlivým potleskem od diváků a rodičů, předstoupili před hráče a hráčky a poklonili se všem za tento skvělý výkon v tomto utkání a i k celkovému druhému místu na turnaji.

Všichni na hřišti podali skvělý výkon, který byl podtržen opět výbornou obranou a druhou
nejlepší na turnaji. V šesti utkáních jsme obdrželi jen 27 branek, což je
4,5 branky za 16minut hry…výborně HORKA !!!!!!!!

Velkou gratulaci zaslouží i všichni diváci a rodiče, kteří připravili na tomto turnaji skvělou sportovní kulisu.

Konečné pořadí:

PEPINO SKP FRÝDEK MÍSTEK 69:20 12
TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU 48:27 10
TJ HOLEŠOV 47:35 8
DHK ZORA OLOMOUC A 36:39 6
FATRA NAPAJEDLA 45:45 4
TJ CEMENT HRANICE 24:55 2
SK HFP PROSTĚJOV 18:58 0

Sestava: Spáčil Václav, Skřivánek Šimon, Sobek Tomáš, Hanáček Matěj, Šrot Damián,
Vánská Nikola, Hrachovinová Sára, Vánský Radim, Drozd Jakub, Drozdová Klára, Rusler Lukáš, Niessner Matyáš, brankář: Rusler Martin.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2019
  • 55 zobrazení
  • 0
mois
Jak se bude jmenovat nové hlavní nádraží v Brně, které má vyrůst u řeky Svratky na jih od stávajícího nádraží, měli lidé možnost navrhovat během uplynulých čtyř měsíců. Z postupujících deseti názvů nyní vybrali vítěze. Ve finálovém kole zvítězil návrh Brno-Šalingrad. Na druhém místě skončil název Brno – Hlavní nádraží a na třetím Nádraží Járy Cimrmana.

Do finálového hlasování se během října zapojilo celkem 1 864 lidí. Hlasovali online nebo prostřednictvím tištěných hlasovacích lístků. Vítězný název Brno-Šalingrad (který získal 838 hlasů) se mezi tipy, jak by se mělo nové nádraží jmenovat, objevil vícekrát a hned v několika variantách. Jako první jej ovšem prostřednictvím webu www.nasnovejnadr.cz zadal Jaromír Boleslav, který je tedy autorem vítězného názvu. „Chtěl jsem, aby bylo Brno něčím speciální, a pokud by město pojmenovalo nové nádraží Brno-Šalingrad, tak si myslím, že by to bylo víc než speciální. Slovo šalina je pro Brno specifické, vzniklo někdy kolem roku 1900, kdy v Brně část obyvatel hovořila německy a část česky a bylo třeba se dorozumět. Německé slovo Elektrische Linie si Brňané počeštili na slovo ‚šalina‘ a používáme ho dodnes,“ říká k volbě svého návrhu Boleslav. ( z brněnských novin - 29. říjen 2018)
více  Zavřít popis alba 
21 komentářů
  • 3.9.2019
  • 46 zobrazení
  • 10
bikerbob
V pátek dopoledne vyjíždíme na klubovou akci prostřední vyjížďka z valašska na třech mototcyklech. Počasí vyšlo nádherné, cesta po okreskách bez komplikací a tak jsme po třetí hodině překvapili pořadatele v kempu Svatá Kateřina jako první :-) No, jedna malá komplikace se objevila po příjezdu. Pepa s Marcelou zapomněli doma klíček od zadního kufru, ve kterém měli téměř všechny věci. Ale nebyli by to Valaši, aby si s malým žabikuchem neporadili a neotevřeli kuférek přes panty :-D Do večera se do kempu nakonec sjede sedmdesátka přátel. Není divu, že se po dobré zábavě jde spát až kolem půlnoci ... a někteří i později.
V sobotu ráno vyrážíme s Valachy a pár přáteloi na vyjížďku do Polska. Přes klikaté cestičky Krkonoš přijíždíme do nedalekých Kowar, kde je park miniaturních historických a zajímavých staveb v okolním regionu.Zajímavá prohlídka ... a taky vynikající zmrzlina :-) Kousek za parkem zastavujeme v rybáršké baště Fliper. Je tu už plno dalších motorkářků z našeho srazu. Ale i přes téměř plně obsazenou restauraci nečekáme nijak dlouho. Vaří tu opravdu dobře, všichni mají mastné rozzářené papule. K další prohlídce hradu Czocha vede delší cesta. Slunce pomalu míří k horizontu, únava je znát a tak si prohlížíme jen venkovní prostory a pelášíme zpět do kempu. Přijíždíme kolem sedmé s poznáním, že se podzim nezadržitelně blíží. Slunce už je schované za lesy. Večerní zábava je již méně bujará i když spát jdeme s Evičkou o hodinu později než v pátek :-D
V neděli ráno nás po snídani překvapuje kamarád Tomáš, který se za námi přijel podívat po svém návratu z dlouhé cesty po USA. My s Evičkou domů nespěcháme, zůstáváme ještě na nedělní noc v Karlově Studáínce. Na naši okružní cestu blíže k domovou přes Polsko se k nám přidávají i naši dobří Valaši a také Tomáš. První zastávku děláme v podzemním městě Osówka. Po menším zdržení se zamtky s nákupem vstupenek se dostáváme do podzemí. Obě Evičky dostávají od průvodce zapůjčené bundy. S těmi krátkými rukávy by mohly rušit výklad drkotajícími zuby :-D Ne každému se uplně líbí bufetové prostory i vůně z restaurace u pokladny městečka a tak plánujeme oběd až někde cestou. Při první zastávce nás v restauraci servírka upozorňuje, že jídlo bude nejdříve za třičtvrtě hodiny ... v poloprázdné restauraci. Tak raději odcházíme, abychom při odchodu slyšeli servírku říkat nově příchozí skupince, že jídlo bude do půl hodiny. No co už ;-) Valaši se po chvíli odpojují aby stihli přijet domů za světla a my s Tomášem pokračujeme dál Polskem směrem k Jeseníkům. Na oběd zastavujeme v malebné hospůdce městečka Srebrna Góra. Hospůdka nádherná, jen to jídlo v téměř prázdné restauraci nějak dlouho trvá a chuť na Polsko překvapivě průměrná. S Tomášem splňujeme Eviččino přání a děláme ještě zastávku v Jeseníku ve vyhlášené kavárně Vinckovo kafe. Na parkovišti máme štěstí, milý hlídač nás pouští zdarma kolem závory. V kavárně už to štěstí nemáme. Oproti informacím z Hejlíkovy Gastromapy mají v neděli zkrácenou pracovní dobu a nám chybí pouhých pět minut. Přecházíme na radu hlídače parkoviště do Wiener Kaffeehaus. Zákusky neurazí ale ani nenadchnou a z personálu i zdí dýchá závan starých rudých časů :-D
Tomáš se v jeseníku odpojuje a my míříme na nocleh do Karlovy Studánky ... ale to je už jiná historie ;-)
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2019
  • 27 zobrazení
  • 0
turistatom
Výběr fotek z výletu Belské skály - V.Kriváň - Šutovský vodopád - Motorest Rieka
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2019
  • 37 zobrazení
  • 1
brasik
Říká se, že člověk by měl dělat co ho baví.
Mými zálibami je hasiččina, rád pomáhám v Klokánku Fondu ohrožených dětí a když zbude čas, chodím si zajezdit s autobusem.
Městskou linku nebo zahraniční zájezd.
Fotím převážně autobusy, se kterými sám jezdím.
A o tom jest toto album - o autobusech i o kolejových dopravních prostředcích :-)

Pokud by měl někdo bližší zájem o veřejnou dopravu, doporučuji sledovat mé dvě stránky na facebooku:

https://www.facebook.com/jezdimesusmevem/
https://www.facebook.com/autobusy/
více  Zavřít popis alba 
  • 26.8.2019
  • 26 zobrazení
  • 0
kppturista
Na cestu nás vyrazilo osm pod vedením Petra Koženého, který si na tůru oblékl nové ponožkoboty. Z Kostomlat jsme vyrazili přímo k Labi a vydali se po pravém břehu proti proudu až k jezu Kostomlátky. Odtud jsme šli kousek po silnici do Drahelic (Nymburk) k rock hospodě V pr.... Když jsme fotografovali zavřenou hospodu (otevírá až odpoledne), tak nám hospodský otevřel a dali jsme si tam dobré pivo.Tak až mne někdo pošle do pr..., tak mu mohu říci UŽ JSEM TAM BYL! Pak jsem pokračovali do Nymburka (částečně opět podle Labe) do Café Farms na oběd (nic moc) a pivo z místního malopivovaru Industry beer (též nic moc) a prohlédli si zmíněný malopivovar. Po obědě jsme poněkud změnili plán a místo poračování do Poděbrad, jsme usoudili, že cca 11 km nám stačí a odjeli domů z Nymburka.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 25.8.2019
  • 47 zobrazení
  • 2
danabar
Hapíčko slaví s Praporem kulatiny :-) Nejenom že jsme jedli, pili, hodovali, ale taky soutěžili, hádali, stříleli, tancovali a zpívali. Tomu říkám oslava. Hani, dík :-)))
Kategorie: oslavyzábava
více  Zavřít popis alba 
  • 25.8.2019
  • 139 zobrazení
  • 4
petr1929
Manželka nafotila moc pěkné mobilovky nejen z Flory, ale i z města.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.8.2019
  • 15 zobrazení
  • 0
strouhalovajana
Mínojská civilizace byla civilizace doby bronzové, která existovala na Krétě přibližně v období 2700 až 1450 př. n. l.. V době mezi lety 2000 - 1600 př. n. l. dosáhla největšího hospodářského a kulturního rozkvětu. Po roce 1450 př. n. l. došlo ke vpádu Achájů z řecké pevniny, kteří s sebou přinesli kulturu Mykénské civilizace a Mínojská civilizace tak zanikla.
Minojskou kulturu proslavily nádherné velké paláce, které byly postaveny v Knóssu, Mallii, Faistu a Chanii, což byla pravděpodobně hlavní města malých království. Podle těchto paláců se někdy této kultuře říká „palácová“. Paláce tvořili hospodářská a politická centra. V palácích byly sklady obilí a dalších zemědělských produktů a odtud je královští úředníci přerozdělovali.
Knossos – největší ze všech Minójských palácových měst na Krétě. První palác zde byl postaven kolem roku 1900 př. K. Kolem roku 1700 př. K. byl zničen a nahrazen Novým palácem. Palác v Knossu byl centrem politického, ekonomického a náboženského života.
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • 22.8.2019
  • 107 zobrazení
  • 8
kopy
Byli jsme se kouknout na Diny, jak říká malý, sam dino, tady dino, jen to 3D jsme ještě nebyli. Snad jak bude Adam větší.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.8.2019
  • 12 zobrazení
  • 0
reklama