Hledání

97 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

coloraaa
Tohle jsem teda nečekal.
Počasí: +16°C, slunečno a mírný větřík.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
Toto album má další pokračování a to zde:
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Jeste_vetsi_prasarna_nez_jsem_cekal/
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • duben 2018
  • 2 185 zobrazení
kolopetr
22. ročník, kterého se zúčastnilo 87 rybářů.
Kategorie: lidésportzábava
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 27.5.2018
  • 433 zobrazení
janablah
26.6.2018 jsme vyrazili na nejzápadnější pobřeží Bretaně, na Pointe du Raz. Celé pobřeží Bretaně se táhne v délce více než 1100 kilometrů. Jo to oblast skalnatých poloostrovů, malých přístavů, které poskytují útočiště rybářům, tajných zátok a zálivů. Podél pobřeží jsou rozesety staré rybářské vesnice, pobřeží je lemovaného žulovými skálami a útesy na nějž neustále naráží obrovské vlny. Moře je tady živlem, ke kterému je třeba přistupovat s pokorou. Dobrý pozor si člověk musí dávat na příliv a odliv, mezi nimiž je rozdíl až 14 metrů. Příliv nastává dvakrát denně, což znamená, že se voda zvedá poměrně rychle. Doba, kdy přesně dochází k nejvyššímu přílivu, se každý den mění a také na různých místech je rozdílná.
Když už jsme byli, takto na západě, podél pobřeží jsme sjeli až dolů na jih, kde jsme navštívili jednu z nejstarší kalvárii v Tronoënu a prošli se po pobřeží Pointe de la Torche, kde jsme poobědvali palačinky, tentokrát na sladko a já, tentokrát dobrovolně, zkusila teplotu Atlantiku.#Francie
více  Zavřít popis alba 
341 komentářů
  • 26.6.2018
  • 387 zobrazení
poku
Na svatého Václava – 28. září 2018 – se konaly Rybářské závody. Zúčastnilo se rekordních 29 rybářů a rybářek, kteří chytili 19 kaprů a jednoho cejna. První rybu vylovil Jan Prokeš. Po ukončení soutěže byly spočítány délky ulovených ryb.
První byl Josef Zajíc s celkovým součtem délek ulovených ryb 212 cm, na druhém místě Libor Samlík se součtem 170 cm a třetí Jan Prokeš se součtem 112 cm.
V kategorii žen zvítězila Dagmar Štefánková s rybami v délce 172 cm, která současně měla největší ulovenou rybu o délce 66 cm. Mezi dětmi zvítězila Natálie Trnková s rybou dlouhou 60 cm. Den byl ráno chladný, ale slunečný bez mráčku až do vyhlášení vítězů.

Pavel Sedláček
více  Zavřít popis alba 
  • 1.10.2018
  • 333 zobrazení
kolopetr
sobotní dopoledne patřilo při oslavách dni otevřených dveří. Na zámku byla připravena výstava k dějinám spolků, kterou připravili členové jednotlivých jednotlivých organizací. Návštěvníci si mohli prohlédnout exposici rybářů, hasičů, Sokola, kynologů, spolku Kopretinka, fotbalistů, domácí péče a obecního úřadu. Na obou stupních základní školy bylo možno zavzpomínat na školní léta, na obecním úřadu bylo možno si prohlédnout nově zrekonstruovanou obřadní a zároveň fotografie Josefa Křena z 60. let. Všechny exposice přilákaly řadu pamětníků, kteří si rádi zavzpomínali.
Kategorie: kulturaoslavy
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 23.6.2018
  • 305 zobrazení
slon11
Kythira, Afroditin ostrov, se tyčí z moře jako prodloužení jižního cípu Peloponésu. Má rozlohu 284 km2. Z větší části je hornatá, ale najdete zde i úrodná údolí a zelené kaňony, které jsou zeměpisným prodloužením jihovýchodního Peloponésu (cca 23 km od mysu Melaes - Kave Maleas). P obřeží ostrova s jeho zlatavými a kaštanovými plážemi na východě a se strmými útesy na západě tvoří neopakovatelné scenérie. Na některých místech jsou tyto útesy přerušeny malými osamělými plážemi. Je zde cca 78,5 km pobřeží, které je tvořeno nespočetným množstvím zálivů různých velikostí a tvarů. Z hruba 3000 stálých obyvatel ostrova žije ve 13 komunitách, které jsou většinou složeny z mnoha vesnic a osad. Kythira spolu s Antikythirou patří administrativně pod prefekturu Pireus.Klima ostrova je mírné s průměrnou teplotou 19°C (pro Řecko jedna z nejvyšších) s převažujícími slunnými dny. Na pobřeží je většinou sucho, zatímco ve vnitrozemí a částečně na severu ostrova je poměrně vlhko. I přes skalnatý terén je většina ostrova pokryta keři. Jeho vegetace je bohatá a proto se těší zájmu botaniků. Charakteristickou rostlinou pro tuto oblast je semperviva, žlutá květina, která může být zachována po mnoho let. Ze stromů roste na ostrově především mnoho olivovníků a mandloní. V severní části ostrova naleznete okolo deseti na železo bohatých pramenů (Maggana, Petrouni,…).

Jinak ostrov nemá velké zásoby minerálů. Nejdůležitějšími produkty ostrova jsou olivový olej a med, který dosahuje pozoruhodné kvality. M oře v blízkosti Kythiry je bohaté na ryby a zajímá se o něj velký počet pofesionálních i amatérských rybářů. O byvatelé ostrova jsou pohostinní, aktivní a tvořiví a s podporou jejich Diaspory vystavěli pro ostrov důležité stavby - nemocnici, moderní přístav a malé letiště. K ultura, která se vyvíjela na ostrovech Eptanisa (7 ostrovů), byla výsledkem dlouhodobého kontaktu se Západem. Fakt, že tyto ostrovy nebyly obsazeny Turky, se týká také Kythiry. Úroveň vzdělanosti obyvatelstva je velmi vysoká a rozdíl od jiných míst Řecka je patrný. Na jihu ostrova je vidět pronikavý vliv 7 ostrovů. Od 14. stol. se započalo stěhování rodin z Kréty za podpory Benátčanů s úmyslem odlidnit ostrov. Později následovaly další vlny imigrace, větší po každé revoluci na Krétě, kdy byla Kythira pro mnohé z nich vyhledávané útočiště. (19. stol.) Na severu ostrova je více zřejmý vliv z Peloponésu hlavně díky své blízkosti. Jeho prvními dobyvateli byly rodiny z Monemvassia (jiho-východní část Peloponésu).Architektura je harmonickou směsí prvků egejského moře a benátských prvků. Mnoho důležitých příkladů tohoto druhu architektury přežilo až dosud a v některých případech byly v slušném stavu zachovány celé osady. (Mesa Bourgo v Choře, Kato Chora Milopotamos, …) V Choře jsou tři druhy domů: domy šlechty, měšťanů a obyčejné, zatímco ve vesnicích lze najít šlechtické venkovské domky (Levadi, Fratsia) a příbytky obyčejných lidí (Milopotamos). Charakteristické pro tyto domky jsou venkovní kamenné schody vedoucí do prvního patra, dřevěné verandy, kamenné okenní kvádry a komíny, které vyčnívají z boku budovy. S lohy, které ovládly Kythiru z Kréty a z dalších 7 ostrovů během benátské nadvlády a po ní, jsou charakterizovány jednoduchostí.To je zapříčiněno hospodářskými událostmi na ostrově, především tím, že dobyvatelé Kythiry bránili rozvoji skupinové výstavby. Časté útoky pirátů přinutili místní loďaře obývat jednoduché stavby s obraným systémem. To všechno samozřejmě přispělo k faktu, že architektura na Kythiře vykazuje odlišný charakter.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2018
  • 397 zobrazení
strediskoleknin
Úkol zněl, najít nějakou stopu, která by je navedla na cestu, kde Patočku hledat. Po delším pátrání v okolí tábora, objevily děti kámen s nápisem: Zde byl naposledy spatřen Dr. Patočka a u kamene ležela jízdenka z r. 1913 s vyznačením směru Praha-Vyžice.
Po skupinách se vydaly do Vyžic. Cestou děti oslovily kolemjdoucí s dotazy, zda neznají Dr. Patočku. Lidé byli překvapeni, přesto hráli hru s dětmi a dokonce upřesnili informace, že Dr. Patočka měl černého psa. Ve Vyžicích přišlo překvapení. Starousedlíci tvrdili, že tu nikdy žádné nádraží nebylo, tedy zde nemohl jezdit vlak. Kamil děti navedl na nález prastarého kufru. V něm byla informace (získaly ji složením počátečních písmen několika slov) kam jít dál. Z písmen složili slovo velká voda a vydaly se k rybníku, kde na ně čekal rybář s deníkem Dr. Patočky. Rybář za deník chtěl peníze (8 zlatých). Děti přemýšlely, kde je zlaté vydělat a nakonec dospěly k závěru, že na Úřadu práce v táboře, najdou řešení. Na úřadu práce si jednotlivé skupiny mohly vybrat práci, kterou jim nabízel soupis volných míst.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.6.2013
  • 295 zobrazení
suof
Po dlouhodobém Kwaiově naléhaní jsem jsem uspořádal vandr Moravskou Saharou v lese Doubravě. Páteční setkání s Kwaiem a Sašou se s důvodu hořící lokomotivy na trati trošku zkomplikovalo, takže jsme museli do Bzence-Přívozu dojít místo vlakem, po svých. Zbytek večera trávíme v příjemné zahrádce motorestu. Okolo půlnoci se vydávéme na břehy Moravy. Zde se i ráno probouzíme ve stínu lužního lesa. Přijíždějí i první rybáři včetně rybářského strážce, který neopomněl připomenout své možnosti a velkorysost vůči trampům.Po snídani odcházíme přes pískovnu k meandrům řeky. Slunce pálí jak ďas.Okolo nového meandru vzniklého protržením zemní úžiny v roce 2006 se dostáváme až k největším Osypaným břehům. Jsou vidět úplně od úpatí pískové vrstvy, protože Morava klesla až na úroveň štěrkopísků. Nedá nám to a se Sašou doslova vcházíme do vod teplých vod řeky, protože vody je tak málo, že se řeka dá přejít. Jen v jednom malém vymletém místě je vody dokonce po pás. Řeku brázdí mnoho kanoí i jiných lodiček. Ale žádné obavy z lodní zácpy, jako na Vtavě mít nemusí. Po osvěžení ve vodě, odhadem nejméně 25°teplé, se vydáváme přes těžební jámu pískovny porostlou přírodními náletovými dřevinami k Žilkovu dubu opředenému pověstí o loupežníku Žilkovi. Bohužel, 300 letý strom před několika lety uschl. Zde se s námi loučí Saša a vydává se přes písčitou planinu v roce 2012 vyhořelého lesa k Bzenci na vlak. Kwai nachlazen, vedro špatně snáší a navrhuje, oproti plánu, co nejkratší cestu k Ratíškovicím. A nejkratší je to po lesní asfaltce. Jdeme až k Ratíškovskému potoku kde zahýbáme na lesní cestu přímo k Ratíškovicím. Vycházíme na okraji obce a letíme přímo Na Baštu na okraji rybníka Hliníku. Konečně něco chladného. Půllitry jen zasyčely. Nečepují zde žádné oblíbené Kwaiovo pivo, tak se přesunujeme do restaurace Spolkového domu. Blíží se večer a s ním Myslivecká noc. Musíme tedy terasu nad venkovním areálem opustit a vydáváme se ochutnat Ratíškovská piva do restaurace Na mlýně. Čepují asi 4 druhy místního moku. Kwai zůstává u 10,5°Chmelníčka, já zkouším 9°bezové. Nic moc. Už po tmě se ubíráme do lesa za Muzeem ve vagonu. Jediné slušné místo je u pomníku paraskupiny Carbon. Hudba ze zábavy se line přes celou obec. Já usínám celkem dobře, v teplé noci není potřeba ani zalézat do spacáku.Nad ránem mě budí řev. Že by místní opilec zvracel? Zdá se mi, že se blíží, vyskakuji z lože v obavách, že na mně něco nebo někdo přistane. Tu přicházím na to, že zvuky se linou z Kwajivých úst. Berou ho silné svalové křeče způsobené vypocením minerálů. Ráno se sbalíme a čekáme na otevření muzea. Po prohlídce určuji azimut směrem ku Vracovu. Naštěstí jsou zde správné cesty, které mapa neudává. Slunce opět pálí jak ďas, ještě, že jsou zde ty stromy. Po několika kilometrech jsem trefil řezbu sv. Huberta. Zatáhlo se a padá několik kapek. Projdeme Vracovem k nádraží. Domlouváme se, že pojedeme až dalšími vlaky a na náměstí vstupujeme do klimatizované restaurace u Petra. Po hodině odcházím na vlak, Kwaiovi to jede za další půlhodinu. Ahoj.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • srpen 2018
  • 260 zobrazení
rybaripodebrady
Poděbradský kaprmaraton 2018

Letošní závod je již definitivně za námi a zde Vám přinášíme výsledky.

1. místo : CT Betafish
2. místo : CT Sportcarp
3. místo : CT Top rybařina

Nejtěžší ryba závodu : Lukáš Verner z CT Betafish - kapr o délce 102 cm a váze 20,87 kg

Vitěz sektoru A - CT Energofish
Vítěz sektoru B - CT Incognito

Celkově se ulovilo 74 ks bodovanych ryb nad 5 kg o celkové váze 698,78 kg,
průmerná váha na rybu byla 9,44 kg

Tímto děkujeme všem zavodníkům, rozhodčím, kamarádům a lidem kteři se podíleli na závodu a to jak osobně nebo i nás na dálku podporovali.

Neméně důležité je poděkováni partnerům závodu spol. NIKL Carp specialist,
ČR-reality, Fenclová promotion, Johnys bar, Pivovar Rohozec, Traper, Mikbaits, SportCarp, Tomáš Blažek, Pekařství Martínek, Relax.

Již brzy začneme pracovat na Poděbradském kaprmaratonu 2019.

David Šandor
předseda MO Poděbrady
více  Zavřít popis alba 
  • 30.9.2018
  • 292 zobrazení
elanus
Historie Sozopole se počíná v 7. stol. př.n.l., kdy byla známa pod jménem Apollonia. Byla významným přístavním, obchodním a správním centrem. Razily se zde stříbrné mince. Roku 330 se Apollonia začala nazývat Sozopolis a stále si uchovávala svůj význam. Stará část města byla vyhlášena architektonickou a historickou rezervací, chráněnou UNESCEM od roku 1970. Její křivolaké úzké uličky vyzařují neopakovatelnou atmosféru a osobitost. Zástavbu tvoří množství původních starých typických černomořských domů z 18. a 19. stol. s kamennou podezdívkou a dřevěnými vysunutými patry, těsně semknutými jeden k druhému, zahrádky s vinnou révou a fíkovníky a malebná zákoutí. Posedět může v některé z romantických hospůdek přímo nad útesy a pozorovat rybáře vyplouvající na moře. Najdete zde také kostely Sv. panny z 15. stol., Sv. Zosima, Sv. Cyrila a Metoděje z 19. stol., archeologické muzeum a uměleckou galerii.

Dvě pláže leží nedaleko malého rybářského přístavu. Jsou pokryté nádherným zlatým pískem a nabízejí široké možnosti vodních sportů, půjčoven, atrakcí pro děti i dospělé včetně tobogánu atd.. Jižní pláž je široká, asi 2 km dlouhá s nádherně čistou vodou.
více  Zavřít popis alba 
38 komentářů
  • 7.8.2018
  • 309 zobrazení
letinskyrybnik
Dodělaná přední strana na pergole na mole č.1. To aby na rybáře nefoukalo :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2018
  • 268 zobrazení
strediskoleknin
V neděli vydělané zlaté mince předaly rybáři a ten jim dal deník Dr. Patočky. Neděle se také nesla ve jménu ducha Země.
Pochopitelně táborová hra je doplněna mnoha vedlejšími činnostmi, jako je: skautské dovednosti, hry, oheň, …
více  Zavřít popis alba 
  • 30.6.2013
  • 238 zobrazení
mladost1
Sobota 26. května 2018

Dnes máme volný den. Na výběr jsou dva výlety. Jeden do Benátek, druhý na malé ostrúvky v okolí Benátek, Murano, Burano a Torcello. Trojice turisticky oblíbených ostrovů. Nacházejí se nedaleko Benátek, v Benátské laguně. Jsou dosažitelné pouze lodí.

Murano leží k Benátkám nejblíže, je vzdálený 2 kilometry severně od města. Je z celé trojice asi nejznámější, díky proslulému benátskému sklu a výrobě zrcadel. Celý středověk znali tajemství, jak vyrobit zrcadlo, právě jen v Benátkách, resp. na Muranu. Přesto se říká "benátské zrcadlo" a nikoli muranské.

Burano je další ostrov v benátské laguně.
Nachází se v blízkosti ostrova Torcello, na severním konci laguny a je známý svými krajkami a barevnými domky. Bohatost barev měla svůj význam. Vymezovala hranice majetku. Podle legendy sloužila rybářům k rozpoznání jejich domů, když se vracely z lovu ryb. Burano se skládá ze čtyř samostatných ostrovů, které jsou od sebe odděleny úzkými, 10 metrů širokými kanály. Burano má vysokou hustotou obyvatelstva, 13 000 na čtvereční kilometr. Až na malé zelené plochy je celé zastavěno. Mezi další zajímavosti ostrova patří kostel San Martino se sklopnou zvonicí. Věž kostela je opravdu nakřivo.
V 16. století začaly ženy na ostrově vyrábět krajky. Největší poptávka po nich byla právě v 16. století, ovšem zvyšující se konkurence z jiných oblastí Evropy způsobila krizi jejich výroby. K oživení došlo v roce 1872 založením krajkářské školy.

Torcello je tichý, řídce osídce ostrov na severu Benátské laguny. První archeologické důkazy o výrobě skla v Benátské laguně pocházejí ze 7. století z Torcella. Je považován za nejdéle trvale osídlenou oblast v Benátském regionu. Na Torcelllu se nachází nejstarší památka v laguně - katedrála Santa Maria dell Assunta z roku 639.
Torcello se v dobách své slávy stalo sídlem biskupství, časem však bylo zcela opuštěno. Právě ostrov Torcello byl prvním místem v benátské laguně, který osídlili první přistěhovalci, uprchlíci z města Aquilea, zničeného v 5. století Huny. Jako v upomínku na tyto události se na Torcellu ukazuje kamenný stolec zvaný Attilův trůn.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.5.2018
  • 240 zobrazení
manula1
Akce pro milovníky gulášů se konala v Tvarožné Lhotě již po sedmé. Nebylo lehké vybrat ten nejlepší ze čtrnácti vzorků.V silné konkurenci zvítězil guláš od Mužského pěveckého sboru Chasa , druhý vzorek od Rybářů a třetí místo guláš od skupiny Halászlé. Pro ty co mají rádi něco jiného byly i řízky nebo klobásy. Milovníky sladkého potěšil Trdelník a nebo vafle. Pivo, limo , ale i víno na zapití dobrého jídla.
Pro dobrou náladu i tanec hrál P.S.Band
více  Zavřít popis alba 
  • 9.6.2018
  • 206 zobrazení
daniel-cino
ALB 756 - nedá mi to a musím přerušit poklidný sled červencových alb. Pomalinku se blíží vánoce a k těm patří ryba. No a to vše dohromady je vlastně korunou celoroční práce rybářů. Tak se na to pojďte podívat …
Jo a ten Jakub je vlastně rybník ...
více  Zavřít popis alba 
210 komentářů
  • 18.11.2018
  • 158 zobrazení
zschrastice1819
Děti z MŠ se vypravily na dopolední vycházky k rybníku Cunátu. Zde jsme pozorovali práci rybářů při výlovu.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.10.2018
  • 157 zobrazení
kesyl-foto
Naše město Kunovice leží na dolním toku Olšavy. Její tok patří k nejvíce zregulovaným řekám, proto neláká vodáky a ještě v nedávné době ani rybáře. Její největší přednost, že protéká krásným krajem a zajímavými vesnicemi a městy na jejich březích. Mám v plánu vytvořit serii alb, kde Olšavu představím v různé roční době, od pramene až k ústí do Moravy. První album věnuji podzimnímu výšlapu z Pitína, podél Olšavy k jejímu pramenu.
více  Zavřít popis alba 
190 komentářů
  • 29.9.2017
  • 127 zobrazení
svane
nafoceno svane
více  Zavřít popis alba 
  • 11.8.2018
  • 123 zobrazení
strediskoleknin
Výprava začala celkem nevinně, což se docela rychle zvrtlo, když jsme zjistili, co všechno musíme narvat do batohu, abychom se mohli najíst… měl to být bezodpadový víkend a taky že byl (na ty rohlíky v sáčku si stejně nikdo nepamatuje). Míša, ten nejukecanější vedoucí, nás náhodou potkal na zastávce a trval na tom, že s námi počká na autobus, nechtělo se mu totiž do práce… po dvaceti minutách, se loučil s tím, ať pozdravujem Holičáky, čímž nám prozradil dosud utajené místo, kam jsme měli dojet… Po svém projevu, mu klasicky vylezli oči z důlků, ruka vylétla k puse a pusa řekla veliké protáhlé ups… nikdo to nezaregistroval, kromě mě a Lukáše, se kterým jsme se to snažili ukecat na Pardubice… Pan řidič byl velice potěšen, když mu Bieber za zády dělal protáhlé ksichty, Bořek ukazoval burgry, Mates slintal, Doktor říkal, ať kluci přestanou gayovat a podobně… Nějakou záhadnou cestou došli k zajímavému závěru, a to, že jedem do Choltic… No co, tak jsme jeli do Choltic… Cesta k příbytku se trochu protáhla Lukášovým úžasným batohem… kompletně mu rupnul popruh a batoh se právě nakláněl na stranu alá Titanik… My se však nevzdáváme a udělali jsme z uzlovačky takovej popruh, že i Max by nám záviděl. Kromě toho, že jsme se narvali tři do starého zabetonovaného kanálu, se nic nestalo… Týpek, kterej měl na starosti klíče, s tím, že se máme chovat jako doma, a že pokud něco rozbijeme, tak to nebude nic nového. Útulná chatička na okraji rybníka měla všechno, co taková chatička potřebuje… dřevník, záchod, stůl a něco jako postele. Po ubytování jsme šli vařit polévku z čočky, tato polévka byla velice chutná, jen prostě skautíci nemají vkus na jídlo… Pokračovali jsme hrou, kde jsme představovat nějaké situace, my (já, Bořek, Lukáš) jsme dostali úklid klubovny… Druhá skupina dělala, že připravuje program na schůzku, aneb jak to nemá vypadat. Další hra nesla název Kdo s koho? Šlo o to, že jsme měli zavázaný oči (v jedenáct večer), byli jsme zamotáni, a pak jsme řešili hádanky, potom co jsme je uhádli, byli jednomu z nás rozvázány oči a řečeny instrukce… měli jsme rozdělat oheň, já nesměl používat ruce, ostatní pusu… jednoduché, ale efektivní… za mě nejlepší hra. Ráno jsme začali perfektní rozcvičkou na druhém břehu rybníka. Chudáci rybáři… po snídani a vlastně celé dopoledne jsme se bavili a uvažovali o různých věcech a snažili se provádět týmovou práci. K obědu už nevím, co bylo (sorry jako), ale byl dobrý, to vím… (poznámka: šunkofleky). Po obědě jsme se šli s Matesem vykoupat a musím říct, že tam mají Holičáci perfektní vodu… Odpoledne jsme prováděli další spolupracovní hry a do toho ještě byla konference národů o ekologické stopě, kde se ukázalo, že by pan dr. Dželíto (Jelito - Doktor, zástupce Číny) potřeboval 5,5 planety k tomu, aby mohl přežít… po konferenci jsme se odebrali zachraňovat Zemi… měli jsme během 5 let zasázet 15 melounů stromů (zvládli jsme to za rok a něco)… každej z nás byl jeden světadíl a měli jsme si pomáhat na základě lístečků, nošení lidí, nezabití se apod. Je super, když se zvedne kontinent Antarktida (cca 250 lidí) a jde sázet 3 melouny stromů za rok… celkově jsme zasadili za čtyři roky 53 milionů stromků, nádhera… Po této hře následovalo vaření – riziko po francouzsku nebo něco takovýho…(poznámka: italské) totální sehranost, riziko mě fakt nadchlo, hlavně ta dýně byla vynikající… Pak už jsme jen zpívali… Neděle byla plná uklízení a zpětných vazeb a šití… ano šití… rozcvička, jako předchozí den a úžasná snídaně, už taky nevím z čeho… (pomazánka z ricotty) Následoval eko kvíz – běh po lístečcích na čas, s tím, že jsme si měli zapisovat odpovědi… kromě toho, že jsem málem ztratil duši, v pohodě… Oběd jsem pokoušel sníst, ale zeleninový karbanátek jen ze zeleniny není prostě pro mne. I tak jsem ale snědl víc jak půlku, takže se musím poplácat… Když přijel týpek převzít chatku, byl trošku rozčilenej, i tak na nás ale hodil úsměv (který se mně zdál hranej, ale co, taky jsem mlel z posledního). Cestou domů se nic nestalo, kromě toho, že se kluci snažili Matesovi dohodit nějakou blondýnu na zastávce… chudák Mates… Cesta busem proběhla ve stylu spánku a všichni jsme šťastně dojeli… teda doufám…
Niva
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2018
  • 140 zobrazení
mnichov76
  • 3.11.2018
  • 132 zobrazení
bele
ALB 1237
Drahelický mlýn Bašta zažil během dnů Evropského dědictví 2018 vysokou návštěvnost – objekt navštívilo 3926 osob. Bylo to i provozem výletní lodi Blanice, která pendlovala mezi mlýnem a přístavem v Nymburce. Měli jsme štěstí, že jsme v takové skupině nebyli a mohli si užít komentované prohlídky v komorním počtu návštěvníků. Mile nás překvapil i úžasný kostýmový program členek Klubu důchodců pod vedením paní Zdeňky Strakové, který jsme si naplno užili a doplnili si informace, které se už těžko získávají. Je velká škoda, že je to místo značně vzdáleno od centra, tak se těžko sejdou prostředky na jeho obnovu a záchranu. Je tu co zachraňovat. Vodní mlýny jsou celostátně evidovány a o jeho registraci se zasloužila naše rajčecí kolegyně HAJENAS

Mlýn Bašta je jeden z nejstarších mlýnů v Čechách. První zmínka o něm pochází z roku 1294, kdy mlýn koupili mniši z kláštera Na Zderaze v Praze. V 15.století již jako mlýn Bašta patří ke kostomlatskému panství a jeho název je odvozen od strážních povinností, které byly místu uloženy.
V letech 1552-1558 je mlýn pronajat mlynáři Janovi z Prahy za 150 strychů žita a 10 vykrmených vepřů s právem provozovat krčmu. Asi to bylo dobré *rito*, protože v roce 1564 šenkýř Tomáš Klatovský se ženou Dorotou byli popraveni oběšením v Nymburce, neboť *lotrovinu přechovávali a sami kradli znamenitě* Následně mlýn zpustnul a roku 1569 hejtman Jan Chotounský z Chotouně na Lysé požádal královskou korunu, aby mu mlýn Bašta od nájmu zpustošený byl prodán
Další nájemníci po roce 1603 Václav Kacovský, Matouš Hauser z Kamenného Zboží si moc dobře nevedli, protože v záznamech z roku 1614 stálo, že mlýn Bašta jest ze dřeva, sešlý a zchátralý, dřívím podepřený. Není proto divu, že roku 1634 shořel

Roku 1647 Ferdinand III daroval mlýn císařskému generálu Janu hraběti Šporkovi. Roku 1679 mlýn zakoupili poručníci nezletilého hraběte Františka Antonína Šporka pro potřeby panství Lysá nad Labem a na mlýn byl dosazen rybář z Poděbrad Antonín Novák, který pomáhal na opravě mlýna. Spolu s ním se na opravě podílel Antonín Wáwra, který roku 1783 u mlýna vystavěl přízemní obytný dům pro svou rodinu. Záznam o této události je vytesán do kamenného portálu u vstupních dveří , kde stojí *Ano 1783 s pomoci boží wzstawen jest dům tento nakladem Antonina Wawry * Jeho syn následně přistavěl i další patro.

Celý mlýn potom Wawra koupil až roku 1809 a roku 1821 celý mlýn prodal za 73 000 zlatých Vojtěchu a Alžbětě Kulichovým. Sestra bratrů Mánesů Anna u Kulichů sloužila a provdala se za jejich syna Václava (nedoloženo). Dále se jen uvádí, že mlynářka Anna Kulichová se přátelí s Boženou Němcovou a dochází k častým návštěvám na mlýnu Bašta, kde se pořádají umělecké dýchánky a kritizuje se nymburská měšťácká společnost. Majitel mlýna Václav Kulich provedl roku 1838 rekonstrukci mlýna, při které požádal bratry Václava a Antonína Mánesů, aby vyzdobili celé první patro nástěnnými malbami. Bratři zde v druhé polovině 19. století několikrát pobývali a tvořili. Logicky jezdili za sestrou.

V Nymburce nebyla Němcová spokojena, a ani ona s manželem nebyla ve městě oblíbena. Odpuzovalo ji místní maloměšťáctví, s nímž se vypořádala v satirické povídce Kávová společnost (1855), ale místo jejího krátkého pobytu se promítlo do její ostatní tvorby. Odsud se přestěhovali do Liberce

Roku 1852 koupil mlýn Jan Tachecí za 67 000 zlatých a jeho rod se usadil na dalších skoro 100 let. Bohužel mlýn roku 1885 vyhořel a byla vystavěna nová rozlehlá neorenesanční budova. Dne 27.12.1923 znovu vyhořel a už nebyl nikdy obnoven. Zanedbaný byl zbořen po roce 2005 a ušetřen zůstal památkově chráněný obytný dům, který jsme právě navštívili :-)

POZN.:
Ve druhé polovině 20. století v areálu hospodařil drůbežářský závod, z té doby pocházely necitlivé přestavby a začaly demolice části hospodářských objektů i mlýnice. Jediný klad na tom byl, že zde nechali dožít paní Marii Tachecí
více  Zavřít popis alba 
90 komentářů
  • září až prosinec 2018
  • 130 zobrazení
zkopnov
závody agility,
rozhodčí Petr Rybář,
hospitace: Martina Konečná
více  Zavřít popis alba 
  • 22.9.2018
  • 116 zobrazení
reklama