Hledání: Riči

Pro dotaz Riči jsme našli 6 016 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Využijte slevu
na fotoknihy

Akce platí do 28. 9.
Kód: KnihaLeto20
Sleva 35 % na knihy
marekm68
Praha - 12. 9. 2020
Praha 5 má nové hřiště na plážové sporty

V Jinonicích, nedaleko Obchodního centra Galerie Butovice, vznikla Beach Arena. Písková hřiště, která splňují i přísné nároky FIFA, jsou určena pro sportovní volnočasové aktivity jako je například plážový fotbal, házená či volejbal. Místo tak bude vhodné pro turnaje a zápasy. Prostory může využívat i veřejnost.
Za účasti představitelů Prahy 5 byla slavnostně pokřtěna nová Beach Arena, která se nachází v Jinonicích blízko Obchodního centra Galerie Butovice. Areál, který umožní provozovat plážové sporty, vyrostl na nevyužitém pozemku, který je určen jako rezerva pro stavbu Radlické radiály.
"Umožnili jsme výstavbu tohoto areálu, který bude mít fantastické využití, proto aby zdejší škvárové hřiště neleželo ladem. Bylo totiž zarostlé náletem, stejným jako vidíme v jeho okolí. Ti kluci ví, že jsou tady dočasně. Není to zde bohužel napořád. Ale vzhledem k tomu, jak se vyvíjejí připomínky k Radlické radiále, tak tady můžeme být ještě dlouho," popsal David Dušek, radní MČ Praha 5.
"Je to úžasné . Jsme rádi, že v městské části máme první, dá se říci skoro nadnárodní hřiště na plážové sporty. Dnes ho otevíráme fotbalem," okomentovala událost Renáta Zajíčková, starostka MČ Praha 5.
Projekt byl realizován ve spolupráci se Svazem plážových sportů, který dlouhodobě hledal kvalitní zázemí pro profesionální hráče.
"Hřiště má parametry FIFA což znamená, že se zde mohou hrát reprezentační zápasy či reprezentační turnaje. Menší hřiště je určeno spíše na protahování před zápasem. Popřípadě, když se tady budou hrát mládežnické turnaje, tak můžeme velké hřiště rozdělit a využít i to druhé," upozornil Jan Dámec, předseda české plážové kopané.
Hřiště budou přístupná i veřejnosti. Nebudou chybět ani kroužky pro děti pod vedením zkušených trenérů.
"Potřebujeme získávat nové hráče a hráčky do reprezentací. Na to bude v odpoledních hodinách určitě také prostor," doplnil Jan Dámec, předseda české plážové kopané.
V nejbližší době se areál rozšíří ještě o fotbalový park, kde budou tréninkové klece a hřiště na teqball. Vzhledem k očekávanému využití je potřeba si hřiště předem rezervovat. Více informací naleznou zájemci na webových stránkách beach-arena.cz.

Vydáno: 12. září 2020 / 14:31 / PRAHA 5
Autor: David Wilczek

Kontakt pro rezervaci: http://beach-arena.cz/
Zdroj: https://prahatv.eu/zpravy/praha/praha-5/13739/praha-5-ma-nove-hriste-na-plazove-sporty
více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 4 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
prompik
Křestní formule, při níž je vzýváno jméno Nejsvětější Trojice, se nachází již v Matoušovu evangeliu. Křest ponořením či politím máme dosvědčený již na přelomu prvního a druhého století. Když kněz říká posvátná slova a dítě je obmýváno či ponořeno do vody, nevidelná milost působí to, co naznačuje viditelná voda: připojuje dítě k Ježíšově smrti a s Ježíšovým vzkříšením mu dává nový život, činí ho Božím dítětem, do duše mu vtiskuje nesmazatelný křestní charakter.
Pomazání posvátným křižmem, směsí oleje a vonných látek, kterou biskup posvětil na zelený čtvrtek, ukazuje na milost Ducha svatého, který byl při křtu dán, a jehož pečeť jednou dítě přijme při biřmování. Když totiž Bible mluví o působení Ducha svatého, často používá slovní spojení "pomazán Duchem". Proto také církev ve své liturgii na znamení daru Ducha používá mazání olejem.
Čisté, sněhobílé roucho symbolizuje nový život, který byl dítěti dán; zapálená svíce je znakem světla vzkříšeného Ježíše, v němž dítě může po celý život chodit.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 30 zobrazení
marekm68
Praha - Butovice - 11. 9. 2020
ČESKÝ PLÁŽOVÝ FOTBAL MÁ NOVÉ HŘIŠTĚ! OTEVŘELO 11. ZÁŘÍ

Už je to uděláno, už je to hotovo! Celá komunita českého plážového fotbalu se raduje z nového hřiště, které se v průběhu léta vybudovalo v Radlicích (Praha 5). K jeho slavnostnímu otevření by mělo dojít v polovině září. „Na hřiště jsme čekali velmi dlouho, opravdu několik let. Nyní jsme se dočkali, velké díky patří FAČRu, Praze 5 a mým kolegům z komise Jindrovi Knödlovi a Danovi Přibylovi,“ uvádí předseda svazu plážového fotbalu Jan Dámec.
Po zrušení hřiště na Ladronce chyběl českému plážovému fotbalu vlastní areál. Letošní Superliga se odehrála v pražském sportcentru Na Korábě, další zápasy a turnaje už ovšem budou probíhat ve zbrusu novém prostředí na Praze 5.
„To, že jsme našli pozemek, finanční prostředky a během pěti měsíců dotáhli vše do vítězného konce, ještě k tomu v této době, je skoro zázrak,“ těší Honzu Dámce. „Samotné práce jsme zvládli za měsíc. Vedle firem, které byly objednané, se na výstavbě podíleli členové vedení, trenéři, hráči a kamarádi. Doufáme, že se ještě přidají další, kterým to dosud nevyšlo, a vše před otevřením areálu vyladíme.“
Jak se vše seběhlo? V průběhu března se vedení plážové kopané sešlo s představiteli svazu – předsedou FAČR Martinem Malíkem a marketingovým ředitelem STES Václavem Kudrnou. „Představili jsme jim naše plány a zažádali o možnost výstavby z důvodu chybějícího hřiště v Česku,“ vysvětluje Dámec.
Další část plánu pokračovala v dubnu. „Sešli jsme se v Městské části Praha 5 a projednali možnost pronájmu pozemku, který jsme shodou okolností již řešili v roce 2012, a naštěstí se tentokrát již dočkali,“ zmiňuje Dámec. Květen a červen následně patřil papírování, vybírání dodavatele a počítání. „Vyjednali jsme si možnost vyčištění a před podpisem smlouvy si areál předpřipravili a dále čekali na rozhodnutí radnice.“
„I když během té doby bylo několik komplikací, tak jsme vše zvládli a začátkem srpna se mohla podepsat smlouva. Okamžitě jsme začali s výstavbou hřiště a do konce srpna hřiště dodělali,“ přidává Dámec detaily ohledně nového hřiště.
Zajímavostí je, že celý areál je připraven jako mobilní. Po skončení pronájmu se tak může přesunout na jiné místo, čímž se podaří snížit náklady na minimum a hlavně se okamžitě může začít hrát na jiném místě.
Areál by se měl otevřít v polovině září. „Díky tomu, že už máme po létě, se budeme do konce roku snažit areál představit, uskutečnit co nejvíce akcí a vše naplno spustit od března 2021. Jakmile dovolí počasí,“ říká Dámec.
S čím můžeme ještě do konce roku 2020 v novém areálu počítat? „Chtěli bychom uskutečnit turnaj mládeže, turnaj dospělých a snad i mezinárodní zápasy. Dále samozřejmě budou probíhat tréninky reprezentací a také zkusíme beach kempy či kroužky. O všem jednáme, ale pro nás je nyní důležité především areál dotáhnout, aby byl připravený,“ připomíná předseda svazu
Velké plány s novým hřištěm jsou samozřejmě pro příští rok. Vedení plážového fotbalu konečně odpadnou starosti ohledně čekání na volné termíny, hledání týmů, shánění financí na pronájmy či přestavby.
„Je to pro nás nové a již nyní můžeme plánovat dle svých možností. Je to velká výhoda a velmi to usnadní plánování celé sezony. Důležité také bude, jestli se podaří získat partnery areálu. Věříme, že díky jedinečnosti takového areálu v ČR se nějaký objeví a my budeme moct areál prezentovat, co to půjde, a získáme hodně příznivců a nových hráčů a hráček,“ přeje si Dámec. „A když se opět povede dostat na ČT, tak víme, že jdeme správnou cestu.“
V areálu bude možnost využít i fotbalový park od společnosti F. T. G., se kterou Beachsoccer Czech dlouhodobě spolupracuje. Některé jejich atrakce byly k vidění už na několika předešlých akcích plážového fotbalu. Zároveň se jedná o teqballu, který si zájemci budou moci vyzkoušet a případně se přihlásit do nově otevřeného klubu.
Nové hřiště samozřejmě přinese možnost pronájmu pro veřejnost. „Vše bude řešeno formou rezervací. Jsme si vědomi toho, že náš areál budou chtít využít i ostatní sporty a veřejnost. Proto je nutné zavést jak rezervační systém, aby byl přehled využitelnosti, tak členské příspěvky. Administrace bude jednoduchá. A pro hráče a kluby připravujeme i další benefity,“ zmiňuje Dámec.
„Už nyní můžu s určitostí říct, že to bude výhodné. A do budoucna tím pomůžeme k vzniku dalších klubů a rozšíření soutěže dospělých. A především i mládežnických kategorií, kde plánujeme další reprezentační výběry,“ dodává předseda svazu na závěr.

Zdroj - článek: https://www.beachsoccer.cz/cesky-plazovy-fotbal-ma-nove-hriste-slavnostni-otevreni-probehne-v-zari/

Zdroj - foto: beachsoccer.cz, Jan Dámec

Sport Centrum Beachsoccer.cz / naproti FK Motorlet Praha / bývalé škvárové hřiště
Radlická ulice, Praha 5 - Czech republic

GPS: 50°02'55.5"N 14°21'39.9"E
více  Zavřít popis alba 
  • minulé pondělí
  • 6 zobrazení
chilici
Duhový most

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn, nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý tak, jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho,koho opustila. Hrají si a běhají spolu a náhle přijde den,kdy se jedno zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
48 komentářů
  • minulé pondělí
  • 94 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
loboso
Zřícenina hradu na výrazném kuželovitém kopci nad Černou Vodou. Na mapách je označen jako Hradisko a pro jeho vzhled se mu díky výraznému torzu mohutného bergfritu říká také "Biskupská čepice".
více  Zavřít popis alba 
  • 13.9.2020
  • 17 zobrazení
monikash
Vybrali byste si Aikido nebo šprtec?
V sobotu 12.9.2020 pořádaly v tělocvičnách ZŠ Boskovice na ulici Sušilově v dopoledních hodinách oddíly Aikido a stolního hokeje při Středisku volného času Boskovice ukázky spojené s náborem nových členů. Jako první se předvedli členové Aikido za slovního doprovodu učitele Karla Trefného. Po třičtvrtěhodinové ukázce se pak zájemci přesunuli do vedlejší tělocvičny, kde si zkusili zahrát stolní hokej. Kvůli pokračující koronavirové nákaze se lze letos přihlásit jen elektronicky na adrese www.svcboskovice.cz nejpozději do 15.9.2020. A jak říká sensei boskovické Aikido školy Karel Trefný, Aikido se můžou učit lidé od 6 do 99 let.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.9.2020
  • 50 zobrazení
jakuku1
Rychlebské hory
3 dny v Rychlebských horách
Rychlebské hory patří k našim nejodlehlejším a nejopuštěnějším pohořím. V pátek přijíždíme autem do Lázní Lipová kde necháváme auto a čekáme na autobus směr Bílá voda-léčebna konečná autobusu a jsme na hranicích s Polskem. Zpočátku jdeme chvílí po červené, ale za chvíli odbočujeme z cesty chceme se hned napojit na hranice a jít přímo po hranicích, ale cesta se nám ztrácí takže se vracíme zpátky na červenou kde dojdeme na Růženec odkud už opravdu kopírujeme hraniční kameny 😃 docházíme na Borůvkovou horu kde stojí rozhledna je to asi nejvíce navštěvovaný vrchol v severní části Rychlebských hor než dojdeme na další hraniční přechod Travná potkáváme několik lidí z polské strany kteří jdou na rozhlednu,stále se snažíme kopírovat hranici nescházíme na turistické stezky s vyjímkou k lesnímu baru,kde uvítáme občerstvení v podobě pivka samozřejmě hodíme penízky do pokladničky 😃 😃 chvíli odpočinem a pak pokračujeme opuštěnou krajinou kde si užíváme ticha a samoty přes Černý vrch,Hraniční vrch až na Hraničky kde přicházíme kolem půl 7 večer tady nacházíme na odpočinkovým místě blízkosti studánky místečko k přenocování. Ráno nás čeká opět krásný den posnídáme zbalíme spacáky a vydáváme se opět na cestu směr nejvyšší vrchol Rychlebských hor Smrk(1127m) opět šlapeme opuštěnou krajinou bez lidí ani se nedivím říká se že Rychlebské hory patří k našim nejodlehlejším a nejopuštěnějším pohořím. Na Smrku to ale už tak nevypadá kříží se zde několik turistických tras 😃😃 Velký hraniční kámen tady označuje styk tří dávných panství dnes území Moravy, Slezska a Polska. Rádi bychom pokračovali dále, ale z Kladského sedla by bylo špatné spojení dostat se k autu do Lázní Lipová tak sestupujeme do Ramzové a autobusem se vracíme k autu,ale ještě nekončíme 😉😉 chceme přece projít Rychlebky celé našla jsem ubytování takže další noc je v posteli 😃 ráno vyjíždíme autem ke středisku Paprsek trochu si dnes zajdeme zpátky, kde jsme skončili předešlý den sice ne už přímo na Smrk,ale kousek dál na Brousek a odtud se už opět po hranicích pouštíme na Travnou horu,Polskou horu,Kunčický hřbet až do Kladského sedla kde hřebenovka Rychlebských hor končí a navazuje na ni masív Králického Sněžníku. Z Kladského sedla se vracíme na Paprsek k autu. Můžu říct, že Rychlebské hory jsou méně známé ale o to hezčí hory 😍😍 za tři dny jsme našlapali zhruba 65km
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 15 zobrazení
kvetoslav56
Report TK Qitečka z posledního letního výšlapu, sobota 5.9.2020, "Okolo Radíkova - pečení brambor v ohni".
Původní trasa byla hned na začátku změněna, abychom dorazili k ohništi nad Radíkovem, co nejdříve a byli první (v záloze byla Kartouzka).
Vedením byl pověřen Kája S., který celou akci vymyslel, Libuška Li a Vlastička S. (která je z Radíkova), prostě to tam znají.
Vyrazili jsme ze zast. MHD, Svatý Kopeček ZOO, lesem k ohništi nad Radíkovem, kde jsme ukončili letní turistické putování a zahájili novou tradici "opékání brambor v ohni". Opékali jsme samozřejmě i jiné pochutiny (špekáčky, klobásy), prostě kdo si co přinesl.
Nouze nebyla ani pití (slivovička, pivko,, kafíčko), pitný režim se musí dodržovat. A nemluvím o "zákuscích" - koláče se švestkami a posípkou - jak se říká "prostě nebe v hubě".
Po této celkem dlouhé občerstvovací zastávce jsme si to namířili k Fort II Radíkov, kde jsme si v restauraci Chata pod věží, dali ještě nějaké to pivko (točené je prostě točené) a pak lesem a po loukách jsme vyrazili, přes Radíkov zpět k zastávce MHD Svatý Kopeček ZOO, odkud jsme dopoledne vyrazili.
Původní trasa měřila cca 7 km, nakonec jsme celkem ušli cca 10 km (podle mého krokoměru).
Mapa pro inspiraci trasa 7 km:
https://1url.cz/Yzdg6
Byla to moc povedená akce, za kterou bych chtěl moc poděkovat Kájovi S., Libušce Li a Vlastičce S., kteří vše zorganizovali a zabezpečili. A také všem zúčastněným, celkem nás bylo 14 (11 děvčat a tři chlapi, no prostě TK Qitečka)
To, že jsme ukončili letní sezónu, tím pro nás, TK Qitečka, nic nekončí, ale naopak začíná turistická podzimní a zimní sezóna, které mají taky své kouzlo.
Už teď se těší na další výšlapy.
Na dokreslení pár fotografií Káji S a mojí maličkosti.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 34 zobrazení
verastrnadkova
Čejkovice jsou vinařská obec v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, 15 km severozápadně od Hodonína. Obcí protéká potok Prušánka. Žije zde přibližně 2 500 obyvatel.
Z hlediska regionálního členění náleží Čejkovice do oblasti hanáckého Slovácka, která je vtěsnaná mezi Podluží, Hodonínsko a Kyjovsko. Sousedními obcemi sídla jsou Vrbice, Prušánky, Starý Poddvorov, Nový Poddvorov, Čejč, Kobylí, Velké Bílovice a Mutěnice.

Název obce
Název obce Čejkovice nelze odvozovat od pověsti, která vypráví o pánovi, který při lovu zastřelil čejku, a nad ní pronesl monolog: „Už nepoletíš čejko-více“. Jelikož je v Česku mnoho vesnic s tímto názvem, vyznívá pravděpodobněji hledat původ tohoto názvu v místních jménech: Čajka, Čejka, Čak a v řadě jiných obměn. Všechna ta jména historikové vysvětlují od základu čekati, čakati, a nejstaršího tvaru „čajati“, to je být na stráži. Další variantou je taky odvození od vlastního jména Čajka, které pocházelo od staročeského označení ptáka čajky (čejky). Název Čejkovice pak znamená „ves lidí Ča(e)jkových“.

Historie
Příchod templářů do našich zemí je datován k roku 1230 a k tomuto datu se rovněž vztahuje i budování čejkovické gotické tvrze a příslušného sklepení (Templářské sklepy). V této době zde taktéž často sídlil templářský komtur Ekko. První písemná zmínka o Čejkovicích pochází z roku 1248, kdy břeclavský feudál Oldřich ze Sponheimu daroval čejkovským templářům čtyři grunty v nedalekých Rakvicích. V roce 1309 se majetku templářů a zároveň i celých Čejkovic zmocnil Jindřich z Lipé. Po odchodu feudálů z Lipé se v Čejkovicích střídají rody z Kunštátu, ze Štemberka, ze Zástřizl, z Lomnice a z Víckova. V roce 1540 došlo k obnovení hrdelního a trhového práva. Rok 1540 znamenal pro Čejkovice změnu majitele na rod Víckovců, kteří městečko drží až do roku 1622, kdy byly Čejkovice Janu Adamu z Víckova, který se zúčastnil stavovského povstání zkonfiskovány a předány řádu jezuitů neboli Tovaryšstvu Ježíšovu. Po zrušení řádu roku 1773 přešel majetek do Studijního fondu. V roce 1785 navštívil Čejkovice císař Josef II. a na přímluvu tehdejšího starosty zrušil své nařízení o pohřbívání v plátně. Čejkovice disponovali horenským právem (pěstování vína) nebo hrdelním. Za první světové války někteří občané Čejkovic bojovali v řadách legionářů, převážně ve francouzských, italských a ruských legiích. Během nejhoršího období druhé světové války přišlo o život mnoho občanů obce. Konec války pro Čejkovice nastal 14. dubna 1945, kdy obec osvobodila sovětská vojska. Rok 1998 byl 750. výročím první písemné zmínky a k této příležitosti byl obci udělen tehdejším předsedou vlády znak obce.

Akce a život v obci
Každoročně se konají v Čejkovicích tradiční krojované hody. Jejich součástí je stavění hodové máje, průvody obcí, hodové zábavy a všemožné jiné veselí. Hladký průběh hodů zajišťují stárci a stárky – vybraní zástupci z krojované mládeže (chasy). Hody se slaví ve vesnici jako křesťanský svátek vztahující se k svátku patrona kostela. V Čejkovicích, kde je kostel zasvěcen sv. Kunhutě, se však hody konají vždy třetí víkend v srpnu a to z toho důvodu, že na jaro bylo moc práce. Nový termín byl odvozen od data svěcení nových kostelních zvonů.
Vinné trhy mají v Čejkovicích již dvacetiletou tradici. V prostorách zámku a přilehlé zámecké zahradě se návštěvníkům prezentuje vice než 30 vinařství. Akce je spojená zejména s folklorem lidovými tradicemi a dobrou náladou.
Zarážení hory – Tradice zarážení hory má kořeny ve středověku. Vinaři tak tehdy uzavíraly své vinice s dozrávajícími hrozny cizím lidem. Právní ochranu jim tehdy poskytovalo tzv. horenské právo, kde byli formulovány např. tresty pro nezvané hosty nebo případné výjimky. Porušení zákazu se přísně trestalo, mohlo dojít až na hrdelní tresty. Hrozen si směli pro osvěžení v horkém dni utrhnout jen nemocní lidé, případně těhotné ženy. Tato pravidla platila až do konce vinobraní. V Čejkovicích bylo toto horenské právo patentem Josefa II. v roce 1784 zrušeno. Obyvatelstvo ale toto nařízení nechtělo přijmout a dlouhou dobu dodržovalo staré zákony, zejména společný začátek vinobraní, a často se k nim vraceli. Dnes je obřad pouze formální. Stává se turistickou atrakcí doprovázenou muzikou. Symbolem zaražené hory je vztyčená opentlená májka zaražená deseti kůly ztělesňujícími počet vinařských tratí v obci, kterými jsou Stará hora, Šatrapky, Odměry, Novosády, Díl u včelína, Niva hrbatá, Helezný díl, Noviny, Kontrbovce a Kostelnické.
Slavnost Těla a Krve Páně, nebo také lidově Boží Tělo je náboženský svátek římskokatolické církve. Probíhá tak, že z kostela vychází průvod a míří ke čtyřem předem určeným domům, u kterých jsou vybudovány oltáře. Kněz u nich provede modlitbu a procesí míří zpátky do kostela. Datum slavnosti se řídí dle data Velikonoc, Svatodušních svátků a návazně Nejsvětější Trojice toho roku.
Svatomartinské slavnosti – Svatomartinské je mladé víno s certifikovanou známkou, kterou za splnění určitých podmínek, vinařům uděluje Vinařský fond ČR. Pod značkou Svatomartinské se nesmí vyrábět vína všech odrůd, jsou pro něj schváleny pouze čtyři odrůdy. Z bílých vín je to Müller Thurgau a Veltlínské červené rané. Z vín červených je to Modrý Portugal a Svatovavřinecké. Z těchto červených odrůd je možno vyrobit i vína růžová. Každá z těchto odrůd může být vyráběna jako samostatná odrůda nebo jako také cuveé těchto odrůd.
Slavnostní zahájení ochutnávky vín probíhá za zvuku famfár na nádvoří čejkovického tvrze dne 11. 11. v 11 hodin a 11 minut. V té chvíli přijíždí Martin na svém koni a veze soudkem vína, který předá místním vinařům a symbolicky jim předává požehnání k výrobě a užívání Svatomartinského vína. Mužský pěvecký sbor Révokaz z Čejkovic zazpívá píseň „Svatý Martine“, kterou složil speciálně pro tuto příležitost místní hudebník Jaroslav Novák. Poté již začíná degustace mladých vín.
Den otevřených sklepů vychází z tradičního obcházení sklepů a koštování vín ve sklepech vinaři a jejich přáteli. Tato tradice byla obnovena v roce 2003 občanským sdružením Čtvrtčníci. A akce začíná v 10:00 na nádvoří tvrze, kde si návštěvníci koupí vstupenku a až do večerních hodin obchází sklepy po celých Čejkovicích. Akce bývá zakončena zábavou na zámku, kde k poslechu a zábavě hraje cimbálová muzika z Čejkovic "Morava".
Čejkovická laťka je nejstarší halový závod v Česku, první ročník se konal již v roce 1968. Do roku 1975 to byl závod o "Pohár Sokola Čejkovice". Název Čejkovická laťka název od roku 1976. Od roku 1979 doprovází závodníky živá muzika. V roce 1983 došlo k radikální změně, když se Čejkovická laťka přestěhovala z nevyhovující Sokolovny do kulturního domu Zemědělské akciové společnosti Čejkovice. Na Čejkovické laťce se vystřídala celá řada vynikajících výškařů z celé Evropy. V roce 2018 se konal již 50. ročník této akce.
750. výročí posvěcení chrámu se konalo v neděli 2. června 2019. Slavnostní mši svatou celebroval ve zcela zaplněném chrámu sv. Kunhuty pomocný biskup brněnský mons. dr. Pavel Konzbul. Chrámu byl darován ostatek papeže sv. Jana Pavla II. Celou mši přenášela televize Noe přímým přenosem.

Vinařství
Čejkovice jsou jednou z největších vinařských obcí v Česku. Plocha osazená vinicí zahrnuje 528 ha. Tradice pěstování vinné révy se datuje, již od 13. století, kdy zde působil řád Templářských rytířů. Pověst říká, že soudek vína z Čejkovic byl i na korunovaci krále Karla IV. a nevyhnul se mu ani prezident Masaryk. Po stránce pěstitelské patří Čejkovice do vinařské oblasti Morava, podoblasti velkopavlovické.

Příroda
Průměrná teplota vzduchu je 9,2 °C,což řadí Čejkovice k nejteplejším místům v Česku. Geologicky je území tvořeno sedimenty starších i mladších třetihor. Průměrná nadmořská výška území je 208 m n. m. Podle geomorfologického členění náleží toto území ke karpatské soustavě. Geologický podklad tvoří jílovce, pískovce a slepence ždánické jednotky. Po ústupu moře v mladších třetihorách zde zůstala dvě slaná jezera, Čejčské a Kobylské, která se postupně vyslazovala. V minulém století byla pak sítí kanálů odvodněna, vysušena a rozorána. Za působení jezuitů v Čejkovicích zde bylo osm rybníků.
Pamětihodnosti
• Zámek prošel složitým vývojem. Původně sloužil jako středověké feudální sídlo a templářská komenda. Po zrušení řádu tvrz postupně chátrala. Postupem času tvrz vystřídala mnoho majitelů a roku 1559 byla označena jako zámek. Omítka zámku byla obohacena renesanční sgrafitovou rustikou. V roce 1645 zámek vypálili Švédové a 1705 povstalečtí kuruci. Novými majiteli se stali v roce 1624 olomoučtí jesuité, kteří zámek zrekonstruovali na řádovou residenci a zřídili kapli. Pod kaplí vyhloubili hrobku pro významné činitele koleje. Po zrušení řádu byl čejkovický statek připojen k hodonínskému panství a zámek sloužil především k ubytování úředníků a hospodářským potřebám. Důležité byly zejména vinné sklepy. Těžké období pro zámek nastalo již krátce po roce 1918, kdy zámek připadl do správy státních statků nového československého státu. Jeho bezohledné využívání však vyvrcholilo až po druhé světové válce. Proto když v roce 1975 obec získala objekt, byl v dezolátním stavu. Demolici však striktně odmítla a v témže roce započala jeho náročná oprava. Ta po mnoha útrapách skončila v roce 1996. V bývalé kapli byla zřízena obřadní místnost a v současné době zámek slouží jako hotel a je také symbolem obce.
• Kostel sv. Kunhuty založili pravděpodobně němečtí rytíři ve 13. století. V roce 1673 byl opraven Jezuity, avšak roku 1692 vyhořel a s ním většina městečka. Záhy byl postaven nový. Ten však po pěti letech znovu vyhořel při vpádu Uhrů. Hned poté co císař Josef II. koupil Čejkovice (1783), bylo započato se stavbou nového kostela. Byl pořízen nový barokní hlavní oltář a hodnotné polychromované sochy sv. Václava a sv. Ludmily vpravo a vlevo od něj. Do roku 1891 však neměl klenbu (byl jen provizorně zastřešen) ani věž. Ta byla postavena v letech 1890–1892 a její výška činí 42 metrů. Za války byly zvony použity jako válečný materiál. Po jejím skončení byly pořízeny nové, ty však již nejsou stejně melodické.
• Templářské sklepy byly vybudovány současně s tvrzí a o jejich velikosti se dodnes tradují legendy. Tyto mohutné sklepy, jimiž může projet ozbrojenec na koni nebo vůz naložený zbožím, byly a jsou stále využívány pro uskladnění a zrání vína. Z celkového komplexu chodeb, které údajně vedly až do Skalice na Slovensko (cca 24 km) a dle legendy jimi vedla jantarová stezka, je zpřístupněno pouhých 650 metrů sklepení, známé jako Templářské sklepy.
• Domek Tomáše Garrigue Masaryka – Tomáš Masaryk zde bydlel a chodil do školy v letech 1856-1862. Je zde zachovám domek, ve kterém bydlel, a ve kterém je stálá expozice z jeho života. Často později vzpomínal na svá školní léta v Čejkovicích. V lednu roku 1919 se stal prezident Tomáš Masaryk čestným občanem Čejkovic. Je po něm pojmenována místní ZŠ. „Můj vlastní domov - to byly Čejkovice“ (T. G. Masaryk). Dne 25. května 2018 se v důsledku stáří objektu částečně zbortila střecha domku, který je dnes ve vlastnictví Sokola.
• Havlíčkův mlýn – budovy mlýna se na tomto místě nacházely nejspíše od poloviny 19. století. Nejstarší dochovaná část současné podoby mlýna prošla poslední doložitelnou rekonstrukcí v roce 1909. V té době mlýn patřil rodině pana Josefa Havlíčka. Mlýn byl zpočátku poháněn plynovým motorem, posléze elektřinou. V roce 1953 byl mlýn znárodněn a převeden pod Ministerstvo zemědělství a výživy, které jej pronajímalo jako sklad místnímu JZD. Po sametové revoluci se v rámci restitucí vrátil majetek původním majitelům, kteří mlýn prodali společnosti Sonnentor. Současný majitel celou budovu kompletně zrekonstruoval. Nový výrobní program se zaměřuje výhradně na zpracování bylin a koření z kontrolovaného ekologického zemědělství. Mlýn tedy nepřestal sloužit svému účelu, pouze místo obilí se tu zpracovávají léčivé rostliny a koření.
• Čejkovické Špidláky – Jedná se o zachovalou nelesní lokalitu. Nejvýznamnější částí oblasti jsou dvě stráně nazývané Čejkovické Špidláky, které jsou od počátku 90. let zapsány do seznamu našich chráněných území. Špidláky disponují obrovskou druhovou rozmanitostí (biodiverzita). Počet druhů přesahuje dvě stovky a z toho několik desítek vzácných a chráněných. Mimo jiné se tu vyskytují třeba vzácné koniklece.

Hnutí Brontosaurus Čejkovice
Hnutí Brontosaurus působí v Čejkovicích od roku 2007. Nabízí netradiční volnočasový program a zážitky s cílem pomáhat přírodě a lidem. Zaměřuje se především na environmentální výchovu a volný čas dětí a mladých lidí. Všemožně rozhýbává kulturní a společenský život v Čejkovicích a okolí. Pořádá tradiční oslavy Dne Země. Jeho členové působí v krajanské vesnici Češko Selo v Srbsku. V roce 2012 vybudovali miniparku, v němž při oslavě Dne Země v roce 2015 odhalili druhou sochu na území Čejkovic (první je socha T. G. Masaryka). Organizace sídlí na klubovně v bývalých jeslích mezi myslivnou a zdravotním střediskem. Předsedou je od roku 2018 Radim Veselský, který nahradil Ing. Petra Hájka. Hospodářem je Mgr. Bc. et Bc. Petr Gal.
Jde o pobočný spolek Hnutí Brontosaurus, které pomáhá v oblasti ochrany přírody, práce s mládeží a zážitkové pedagogiky po celém Česku od roku 1974.

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.8923922N, 16.9394947E

KAPLIČKA
GPS : 48.8988692N, 16.9398867E

KAPLIČKA POD NOVOSÁDY
GPS : 48.9073439N, 16.9304283E

KŘÍŽ
GPS : 48.9157275N, 16.9375203E

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.9095339N, 16.9406072E

ČEJKOVICKÉ (TEMPLÁŘSKÉ) SKLEPY
Historický labyrint vinných sklepů templářských rytířů ze 13. století. Prohlídku čejkovických sklepů je nutné objednat po telefonu. Prohlídka je možná včetně degustace místních vín.
Otevírací doba
Prohlídku historických Templářských sklepů ze 13. století si můžete objednat na telefonních číslech +420 518 309 011, +420 606 746 430 nebo e – mailem : info@templarske-sklepy.cz.
V objednávce, prosím, uvádějte kontaktní informace – jméno, příjmení a telefonní číslo.
Objednávejte, prosím, min. den předem. Uveďte datum a čas prohlídky, eventuálně požadavek na překlad do angličtiny či němčiny.
Pravidelné prohlídky není nutné objednávat předem, probíhají automaticky.
Leden – květen, říjen – prosinec
Prohlídky Templářských sklepů probíhají denně (PO – NE) a to pouze na objednávku. Rezervace je nutná alespoň den předem a jen v pracovní dny do 15:00 hodin.
Duben
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů : So 13. 4. – 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00, 15:00, 16:00, 17:00
Květen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů : So 25. 5. – 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00, 15:00
Dne 25. 5. v rámci XXIV. Čejkovických vinných trhů je vstup i komentovaná prohlídka ZDARMA. Výklad je s průvodcem a bez degustace. Ochutnávky vína v rámci Čejkovických vinných trhů probíhají v areálu Hotel zámek Čejkovice.
Návštěvníci, kteří mají zájem o prohlídku sklepení mimo Čejkovické vinné trhy, hradí vstupné dle standardního ceníku vč. možnosti komentované prohlídky s degustací, viz informace níže.
Červen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Čt, Pá, So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Po, Út, St, Ne – na objednávku
Červenec, srpen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Po, Út, St, Čt, Pá, So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Ne – na objednávku
Září
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Po, Út, St, Čt, Pá - 13:00, 15:00
• So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Ne – na objednávky
Vstupné
• Prohlídka bez degustace : 50,- Kč/osoba.
• Prohlídka s degustací : 150,- Kč/osoba.
• Prohlídka s degustací : 135,- Kč/osoba - 10% SLEVA pro držitele karty SPHERE.
(V ceně je degustace čtyř přívlastkových vín a sklenička na víno).
• Prohlídka s překladem do anglického nebo německého jazyka: 300,- Kč/skupina + vstupné za počet osob.
• Prohlídka s degustací trvá přibližně jednu hodinu.
Kontakt
Telefon : 518 309 011
E – mail : info@templarske-sklepy.cz
Web : www.templarske-sklepy.cz
GPS : 48.9059336N, 16.9422767E

VINNÝ LIS
GPS : 48.9053783N, 16.9428736E

KOSTEL SVATÉ KUNHUTY
Čejkovický kostel sv. Kunhuty ukazuje na založení německými templáři (13. stol.). V roce 1673 byl opraven Jezuity, ale již roku 1692 vyhořel a s ním i větší část městečka. Tehdy se rozlily i zvony. Záhy byl znovu postaven, ale práce nebyla provedena odborně. Roku 1700 byla postavena věž s hodinami a opatřena novou bání a makovicí. Po pěti letech však kostel znovu vyhořel při vpádu Uhrů.
Hned v prvním roce, když císař Josef II. koupil Čejkovice (1783), bylo započato se stavbou nového kostela. Do roku 1891 však neměl věž ani klenbu. Věž, jejíž výška činní 42 metrů, byla přistavěna v letech 1890 -1892. Další oprava kostela je datována rokem 1924. Náklady na opravu byly značné neboť její součástí byly i tři nové zvony. Hlas a souhra zvonů byly překrásné. Tato nádhera zanikla v době druhé světové války, kdy byly zvony použity jako válečný materiál. Po válce byly pořízeny zvony nové, ale jejich hlas již nebyl tak melodický.
GPS : 48.9049928N, 16.9432708E

SOCHA SVATÉHO ALOISE
Barokní socha pochází z roku 1762.
GPS : 48.9049661N, 16.9436094E

SOCHA T. G. MASARYKA
Socha T. G. Masaryka v Čejkovicích připomíná, že první československý prezident zde strávil velkou část svého dětství (1856–1862). Navštěvoval místní obecnou školu, kde později i pracoval. Masarykova socha byla odhalena již v roce 1928, jejím autorem byl Václav Hynek Mach. V roce 1940 byla zničena, o sedm let později byla vyrobena replika. Ta byla odstraněna v roce 1981. Nynější socha byla slavnostně odhalena v březnu 1990, u příležitosti sto čtyřicátého výročí Masarykova narození.
GPS : 48.9043478N, 16.9446689E

DOMEK T. G. MASARYKA
S Čejkovicemi je spojen jeden z největších velikánů tohoto století vysokoškolský profesor, spisovatel a humanista, zakladatel Československé republiky v roce 1918 - T. G. Masaryk. Masaryk se narodil v roce 1850 v Hodoníně a do Čejkovic přichází v roce 1856 jako šestiletý chlapec. Zde chodí do školy, poznává život a svět, studuje v zámecké knihovně. Prožívá zde šest let svého dětského života. Do Čejkovice se vrací ještě jednou v letech 1864-65 a působí zde jako praktikant ve škole.
Domek, v němž TGM bydlel, byl téměř zničený, léta neudržovaný. Jeho záchrana se podařila díky obrovskému nadšení čejkovických občanů, obecního úřadu a zemědělského družstva. Na domku byla v roce 1933 instalována terakotová pamětní deska, která setrvala na svém místě až do dnešních dnů. V interiéru domku je instalována stálá expozice ze života TGM.
Otevírací doba
Návštěvu našeho malého muzea si můžete dohodnout denně v době od 13:00 do 15:00 hod.na tel. 518 362 335.
GPS : 48.9037117N, 16.9442233E

TEMPLÁŘSKÉ SKLEPY V ČEJKOVICÍCH, DRUŽSTVO
Templářské sklepy v Čejkovicích jsou vinné sklepy v jihomoravské obci Čejkovice v okrese Hodonín. Jejich tradice sahá do raného středověku. Může se rovněž jednat o název firmy Templářské sklepy Čejkovice vinařské družstvo, jehož adresa je Na Bařině 945, Čejkovice.
GPS : 48.9034478N, 16.9459267E

ZÁMEK
Prošel složitým vývojem. Do značné míry se uchovalo zdivo a dispozice středověkého feudálního sídla a templářské komendy, které mu předcházely. Samotný zámek má kolem vnitřního nádvoří tři jednopatrová křídla uspořádaná do půdorysného tvaru mezi čtvrtkruhem a podkovou. Vedle průjezdu do nádvoří vystupuje hranolová věž. Právě tato středověká věž představuje nejpozoruhodnější objekt starší části zámku - původní tvrze.
Dolní úzký prostor je zčásti vytesaný do skály a byl přístupný jen otvorem v podlaze prvního patra. Pro vzhled a využití bylo podstatné renesanční rozšíření sídla o jižní a východní křídlo, neboť došlo k překročení původní rozlohy sídla východním směrem.
Příležitostí ke stavebním zásahům bylo více než dost, neboť v roce 1645 zámek vypálili Švédové a 1705 povstalečtí kuruci. Toto poslední zničení zámku vyvolalo náročnou přestavbu na řádovou residenci. Po zrušení řádu byl čejkovický statek připojen k hodonínskému panství a sloužil především jako kanceláře a byty úředníků. Těžké období pro zámek nastalo po roce 1918, kdy připadl státním statkům. V roce 1975 získala obec objekt v dezolátním stavu. Demolici však striktně zamítla a od tohoto data se postupně prováděla rekonstrukce celého objektu. Jako první byla veřejnosti zpřístupněna kaple, která je nyní obřadní síní obce. V prostorách zámku jsou hotelové pokoje, salonky a restaurace s posezením na zámeckém nádvoří. V roce 2000 byla v prostorách zámku otevřena Zámecká galerie vín s širokou nabídkou vín místních vinařů.
Kontakt
Adresa : Templářská 1, 696 15, Čejkovice
Telefon : 518 362 538
E-mail : info@hotelcejkovice.cz
Web : www.hotelcejkovice.cz
GPS : 48°54'15.1"N 16°56'45.82"E

KŘÍŽ
GPS : 48.8730219N, 16.9429075E

SONNENTOR
Vše začalo v roce 1988 nápadem nezaměstnaného mladíka Johannese Gutmanna v chudé oblasti rakouského Waldviertlu. Zbytek je přípěh společnosti, lidí a událostí, díky kterým se SONNENTOR stal úspěšným podnikem.
Historie SONNENTORU začala v dolnorakouské chudé oblasti Waldviertlu.
Johannes Gutmann chtěl zůstat, pracovat a žít na rodném venkově v době, kdy bylo moderní stěhovat se do měst a místní kraj zasáhla silná vlna nezaměstnanosti a opouštění vesnic i půdy. Chtěl se vydat novou cestou, která by nepřinesla prospěch pouze jemu, ale také jeho rodnému regionu. Na srdci měl především sedláky, kteří svým hospodařením doslova bojovali o svou existenci. Mnoho z nich postavilo své živobytí na monokultůrách jednoduše proto, že se to tak tehdy dělalo. Gutmann ale pevně věřil, že to musí jít také jinak.
Kontakt
Telefon : 702 056 505
E – mail : bylinkovyraj@sonnentor.cz
Web : www.sonnentor.com/cs-cz
GPS : 48.9026392N, 16.9472028E
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2020
  • 40 zobrazení
jura1972
První zářijovou sobotu uspořádal Klub českých turistů Hodonín pod mým vedením tradiční jednodenní výlet do alpského pohoří, když jsme tentokrát s plným autobusem natěšených turistů zavítali do Severních vápencových Alp, konkrétně do pohoří Schneeberg, přičemž cílem bylo zdolání nám nejbližší dvoutisícovky a nejvyšší hory rakouské spolkové země Dolního Rakouska, 2076 metrů vysokého Klosterwappenu. Předpověď hlásí velice solidní počasí s odpoledním nástupem bouřkové oblačnosti, do večera nakonec počasí vydrželo skvěle a dopřálo nám horský přechod náležitě si vychutnat, dobré počasí pro takovou akci je prostě základem.
V pět hodin jsme tedy vystartovali z Hodonína, v Břeclavi, Mikulově a Vídni přibrali zbylá děvčata, abychom mohli podle plánu po půl deváté v Losenheimu za Puchbergem am Schneeberg nastoupit na údolní stanici sedačkové lanovky (870 m), která nás během chvilky vyvezla do horní stanice (1210 m) pod sedlem Fadensattel, od které jsme po pár krocích vystoupali k chatě rakouského Alpenvereinu, Edelweißhütte (1235 m), od níž jsme po žlutě značené stezce Fadensteig začali vlastní výstup. Nejdříve jsme poněkud kluzčím chodníčkem v serpentinách vystoupali nad pásmo lesa, kde se nad námi vynořila téměř kolmá severní stěna Schneebergu, po níž jsme vyšplhali někde i za pomoci rukou a fixních ocelových lan na vrcholovou náhorní plošinu, po níž jsme již za podstatně mírnějšího sklonu po necelých 4 kilometrech vystoupali na severní vrchol pohoří, Kaiserstein (2061 m), kde jsme se kochali výhledy na západní alpská pohoří, když jsme krásně spatřili protější Raxalpe, Hohe Veitsch, Velký a Malý Ötscher, Hochschwab, Hochlantsch ve Štýrské vrchovině, Stuhleck či Semmering, v dáli pak bylo zřetelné Štýrské rudohoří, Kalkaplen s Velkým a Malým Prielem a Mrtvé hory (Totes Gebirge) před masívem Dachsteinu, východně zase byly hezky rozpoznatelné Malé Karpaty s charakteristickou Vysokou. Po skupinových fotografiích či občerstvení v blízké chatě Rakouského turistického klubu (ÖTK) Fischerhütte (2040 m) jsme po hřebínku přešli k vrcholovému kříži na nejvyšší kótě na Schneebergu, Klosterwappenu, od něhož jsme po dalších skvělých výhledech prudce klesli do příkopu Wassergraben a přešli k další chatě ÖTK na trase, Damböckhaus (1800 m), od které jsme krátce vystoupali na další vyhlídkový bod s vrcholovým křížem, Waxriegel (1888 m), kde byly pod křížem umístěny i cedulky udávající vzdušnou vzdálenost vybraných měst. Z Waxriegelu jsme krátce seběhli k horní stanici ozubnicové dráhy neboli zubačky, které se lidově říká salamandr, už i podle charakteristické dekorace jednotlivých vozů. Dráha je v provozu od roku 1897 a za 40 minut vyveze cestující z údolní stanice v Puchbergu (577 m) do výše 1800 metrů a překoná přitom 1233 metrů, poslední úsek od stanice Baumgartner ve značném sklonu, kde je trať vedena i dvěma kratšími tunely. Před stanicí pak nechal císař František Josef I. postavit kapli na památku jeho tragicky zesnulé manželky Alžběty Bavorské, císařovny zvané Sissi, kterou roku 1898 zavraždil hrotem pilníku italský anarchista Luigi Lucheni a císař po ní do konce života těžce truchlil.
Poté co jsme si od kaple vychutnali krásné pohledy k Vídni, zahájili jsme po chodníku Damböcksteig zpočátku prudký sestup k zastávce Baumgartner s restaurací Buchtelwirt, kde jsme si dopřáli salcburské pivo Stiegl či kávu s buchtou přelitou vanilkovým pudinkem, kterou je restaurace už podle svého názvu známá široko daleko. Na závěr jsme pak sestoupali svážnicí podél trati po zeleně značené stezce Bahnwanderweg Hengstálským údolím přes chatu Hengsthütte (1012 m), kde se také někteří ještě stihli občerstvit, do Puchbergu am Schneeberg k železniční stanici, kde jsme po 18 kilometrech do odjezdu autobusu v 19 hodin stihli ještě pivo, limonádu či kávu v kavárně Café Orchidee, domů jsme se pak po trase příjezdu vrátili v deset večer. Byl to další nádherný výlet spojený s alpskou vysokohorskou turistikou a už se těšíme na příští rok, kdy bychom se mohli vydat zase trochu dále, například do pohoří Totes Gebirge (do Mrtvých hor) či na masív Dachsteinu.
Mapa: https://mapy.cz/s/cosegomeko
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2020
  • 127 zobrazení
smarttravel
Ahoj vodáci,
o sobotním ránu se slunce přehouplo přes horský horizont a rychle rozpustilo cáry mlhy rozespalé po chladivé noci. Rybí žebra na obloze nám sice jasně dávají na vědomí, že v příštích dnech nejspíš sprchne, ale my víme, že dnes to nebude. Nač se trápit zítřkem, když dnešek je tu teď a tady :-) Průtok v řece kolem 20 m3/s (170 cm na vodočtu) je naprosto bezvadný, řeka nás svižně, a přesto vlídně, provází svou malebnou cestou mezi pastvinami a bělostnými majestátními skalami. Odpoledne se jako mávnutím kouzelného proutku poklidný ráz mění ve svižné peřejky. Skáčeme a hopsáme po zpěněných vlnách, hopsneme si (a to bez ztráty "desítky") i slalomovou trať ve Wildalpenu. V závěru naší trasy se v kolovadle příhodné zátoky spojíme do rotujícího kruhu, jehož pohyb vybuzený silou paží (a vůle) přenecháváme síle proudu. Večerní brambora a sladká dobrota na dobrou noc je zasloužená. Ještě pár písniček za doprovodu Ondrova ukulele a pak mizíme do tmy. Dnes se bude dobře spát :-D
V souladu předpovědí přes noc vydatně prší a v přeháňkách prší i po ránu. Zkušenost nám říká, že každým okamžikem bychom měli očekávat zvýšení vodního stavu a změnu vodního zabarvení z přívětivého tyrkysu na brutální hněď. Pro tento případ máme připraven i záložní plán. Ale nic takového se neděje. A navíc je nám to teď jedno - pochutnáváme si na vydatné snídani :-). A pak přichází dobrá zpráva - meteoradar ukazuje, že hlavní masa dešťových mraků mění svůj směr a mine nás jen svým okrajem. Vyrážíme na vodu. Chvilkami prší, chvilkami prosvítá sluníčko. Řeka šumí v soutěskách, odpočívá v tůních a schovává se do vlečky voňavého teplého oparu.
Je cílová pláž a game over. Hobly hobly bubly bubly, BRÓÓÓ.
Byli jsme se Salzou všichni prima parta.
Těším se na Vás zase příště
Petr
http://www.smarttravel.cz/salza
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 22 zobrazení
sup69
Místem konání srazu se již podruhé stal areál Medlov ve Fryšavě pod Žákovou horou. V pátek dorazilo několik účastníků,kteří v sobotu od rána netrpělivě vyhlíželi další cortináře včetně nás.My jsme vyjížděli z K.Varů chvíli po šesté ráno a do 300km vzdáleného Medlova jsme přijeli asi v půl jedenácté.Nakonec se akce zůčastnilo 23 posádek z různých koutů republiky.Napočítal jsem 11 MK jedniček,5 MK dvojek a 6 MK trojek.Jako poslední přijela MK jednička 1500 Super Estate s pravostraným řízením dovezená z Anglie.Po ubytování a obědě následovala rozprava,byla zahájena soutěž o Káru srazu a následoval start do krátké orientační jízdy.Bylo důležité zahřát motory a mozkové závity před jízdou zručnosti a poznávacím kvízem.Tyto disciplíny po sečtení bodů rozhodovaly o Cortináři letošního srazu.Během dne se i opravovalo.Čistil se karburátor na MK trojce a po odstranění závady a montáži nového palivového filtru mohla posádka nastoupit do soutěže.To se ovšem nedá říci o červené MK jedničce,která sice na sraz přijela i když s problémy po ose.Motor zřejmě jel jen na 3 válce.Po odborném zásahu jednoho ze zkušených cortinářů a za vydatných rad ostatních účastníku nakonec opustil setkání na plaťáku.Večer proběhlo vyhlášení Káry srazu a Cortináře srazu.Cortináře srazu vyhráli se stejným počtem bodů hned tři soutěžící.To se nám zatím ještě nestalo a všechny to překvapilo.Všichni vítězové a poražení to večer řádně oslavili a v neděli po rozloučení jsme se rozjeli k domovům.Snad všichni dobře dojeli.Na závěr bych chtěl jen podotknout,že mě mrzí to ,že někteří vůbec nepřijeli a nebo odjeli už v sobotu odpoledne.Klub má 77 členů a nesetká se nás ani polovina.Příští rok má klub výročí 60 let od založení a proto by nebylo od věci zarezervovat si termín a setkat se v co největším počtu.A úplně nakonec bych chtěl poděkovat Martinovi,Oldovi ,Vlastovi a ostatním co se podíleli na organizaci srazu.Míra.S.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2020
  • 208 zobrazení
prra
  • 4.9.2020
  • 9 zobrazení
goauld
Sezona je v plném proudu a já si řikám, že pomalu není týdne, kdy bych někde neplácal :-)
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 3.9.2020
  • 19 zobrazení
amaostr
Boty přes boty, Neos Overshoe, návleky, zn. Neos
Boty Overshoe jsou boty, které se obouvají přes boty. Převleky přes obuv na léto i na zimu. Do deště a bláta, do sněhu a kalamity.
Extrémě lehké a kompaktní převleky, které můžete snadno uložit do zavazadla nebo vozidla pro neočekávané povětrnostní podmínky. Skvělé i jako převleky přes maratonky nebo lehkou obuv pro celoroční použití při špatném počasí.

Podrobný popis naleznete na internetu – např. „Co je Neos“: https://www.overshoe.cz/cz/o-produktu/

Nabízím tyto boty, které byly jen jednou použity. Byly zakoupeny v Kanadě pro invalidního nechodícího člověka na vozíčku, jen jako ochrana jeho obuvi, takže se v nich nikdy nechodilo a nejsou nijak poničené. U podrážky jsou maličko vidět světlejší fleky, jakoby od lepidla (nebo nevím), ale to vypadá jako vada od výrobce a myslím, pokud by to esteticky vadilo, že to lze vyčistit. Je to ale vidět jen hodně zblízka. Jinak jsou v absolutním pořádku, dá se říci, že jako nové - zánovní.
Délka podrážky je 30 cm, šířka 12, výška boty 25cm. Vrchní látka je Nylon – nepromokavé, voděodolné. Zapínání je na suché zipy a rychloupínací řemínky. Podrážka má vzorek do terénu - ohebná podešev z gumy. Jsou lehce skladovatelné, dají se složit na placku.
Prodám.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 6 zobrazení
andoria
Obyčajne neobyčajná prechádzka popri rieke Malý Dunaj ponúkla pohľad na vodné vtáctvo, jedinečné prírodné krásy a skryté prekvapenia...

Zálesie - Korzo Zálesie (mólo), Záleský maják, Gešajovský mlyn
Malinovo - Zelená oáza, Mačací ostrov, rozhľadňa Hniezdo

Korzo Zálesie: https://www.kamnavylety.sk/korzo-zalesie/
Zelená oáza: https://deti.hiking.sk/hk/ar/5694/prechadzka_na_rozhladnu_hniezdo_a_bobri_hrad.html
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2020
  • 37 zobrazení
jozom
dĺžka trasy: 19,67 km
stúpanie: 147 m
klesanie: 155 m
okolie rieky je husto zarastené, k vode sa dá dostať jedine s dobrou mačetou
více  Zavřít popis alba 
  • 29.8.2020
  • 76 zobrazení
hazena-horka
Hodně dlouho jsem přemýšlel, jak začít s hodnocením tohoto prvního přípravného turnaje po dlouhé prázdninové a koronavirové pauze. Kdybych to měl shrnout pár slovy, vypadalo by to asi takhle:

Není co dodat…
V průběhu prázdnin jsme měli dobrovolný trénink každou středu 2 hodiny. Scházelo se nás průměrně 5-8 hráčů, což není mnoho, ale ti co chodili, to na tomto turnaji zhodnotili. Ta pravá sezónní příprava začala jen 5 dnů před tímto turnajem a účast byla již velmi plodná /75 % všech z družstev mini žáků a mladších žáků/ a všichni ji zvládli, jak fyzicky tak i technicky velmi dobře až překvapivě. Mnoho hráčů nám svalově zesílilo, vyrostlo, ale i někteří se malinko zakulatili, ale to je pro házenou důležité, protože váha je potřebná v silovém boji o každý kousek hrací plochy.

V sobotu 22.8.2020 se na Holiday Cup představili minižáci starší a na turnaji soupeře potrápili a ukázali naši sílu. Hráli velmi pěkně, a i když to někdy vypadalo, že taháme za kratší konec, vždy jsme bojovali až do konce sil.

V neděli již probíhal hlavní turnaj, a to v kategorii staršího a mladšího žactva chlapců. Naše družstvo mělo být rozděleno na dva týmy, a to ročníkově 2008, 2009 a mladší. Bohužel se někteří hráči z rodinných důvodů nebo nemoci nemohli zúčastnit, i tak jsme ale nastoupili. Družstva byla oslabena, v každém družstvu bylo pouze 7 hráčů, což znamenalo celý turnaj bez střídání na obou stranách. Po domluvě s pořadatelem a soupeři jsme si mohli vždy 1-2 hráče navzájem vypůjčit, ale…. v tom by nesměl být háček. Naše utkání se vždy, až na 1 výjimku, hrála ve stejný čas na dvou hřištích…. Všechny hráče to stálo neskutečnou energii, kterou museli na hřišti vydat a hrát na přímém slunci

s teplotou blížící se 30°C v čase 2*15minut. S přibývajícími minutami se tato kombinace stávala téměř smrtelnou. Po dohodě s rozhodčími, kteří nám vyšli vstříc, jsme si mohli vzít v každém poločase 1 min oddechovou pauzu. Jsme rádi, že jsme všechny hráče dovezli živé domů J. Všechna utkání byla tak nabitá pozitivem, bojovností, tvrdostí a hraná srdíčkem, kdy všichni hráči i hráčky předvedli krásné zápasy a nevzdávali se ani za jasných stavů a nechali na hřišti veškerou energii, která nás trenéry i rodiče neskutečně nabíjela !!!!

Musíme se před hráči i hráčkami poklonit a poděkovat jim za celý turnaj. Byla to velká paráda,

kamarádství, vzájemná pomoc hráčů i hráček mezi družstvy a bojovnost za hranice možností. A když byly občas nějaké slzičky, tak bylo vidět, jak je házená baví. Ten, kdo opravdu měl slzy na krajíčku, byl i samotný pan trenér. Tímto se opravdu posunuli vpřed, a byla to pro všechny neskutečná házenkářská zkušenost, kterou určitě časem zúročí.

Bohužel se nám, ale zranil lídr družstva Vašek Spáčil, který si ještě tentýž večer odvezl z návštěvy urgentního příjmu v Olomouci sádru na pravém ukazováčku. Jeho zranění před turnajem bylo podceněno a při souboji v zápase došlo k „dokonání díla“. Tím pro Vaška bohužel skončila veškerá další příprava, a to jak na nadcházejícím domácím turnaji, tak i na Házenkářském festivalu

v Lovosicích. Ale jak se vždy říká, že házená je kolektivní hra, tak pomoc musí být mezi všemi a vzájemná…takže se semkneme, zabereme a uděláme vše proto, abychom si vše užili i s podporou Vaška, který jede s námi a bude fandit.

Závěrem ?……..…snad jen to, že jsme silní víc, než jsme si mysleli, a v tom je síla celého družstva. Smekáme před vámi a DĚKUJEME !!!!

Ještě něco….píšeme to vždy, ale musíme opět….bez rodičů a jejich obětavého přístupu a pomoci nám, bychom nemohli psát tyto řádky a hodnotit tyhle krásné okamžiky nás všech…DĚKUJEME !!!!

Výsledky družstva TJ Sokol Horka nad Moravou A

TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU A – TJ SOKOL TELNICE 13:15 (6:9)
TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU A – HC ZLÍN A 17:13 (9:7)
TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU A – TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU A 21:11 (11:5)
TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU A – TJ SOKOL HOVĚZÍ 19:6 (11:2)
TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU A – HC ZLÍN B 8:8 (4:4)

Výsledky družstva TJ Sokol Horka nad Moravou B
TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU B – TJ SOKOL TELNICE 8:20 (1:14)
TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU B – HC ZLÍN A 5:23 (3:11)
TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU B – TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU A 11:21 (5:11)
TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU B – TJ SOKOL HOVĚZÍ 11:17 (5:11)
TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU B – HC ZLÍN B 6:4 (3:3)

KONEČNÉ UMÍSTĚNÍ:
1.místo TJ SOKOL TELNICE 97:57 +40 10b
2.místo TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU A 78:53 +24 7b
3.místo HC ZLÍN A 89:58 +31 6b
4.místo TJ SOKOL HOVĚZÍ 44:76 -32 4b
5.místo TJ SOKOL HORKA NAD MORAVOU B 41:85 -44 2b
6.místo HC ZLÍN B 50:60 -10 1b

Sestava a branky: Skřivánek Šimon 26/2, Sobek Tomáš 17/1, Spáčil Václav 16/3, Hanáček Matěj 12/1, Hrachovinová Sára 10/2, Vánský Radim 10/1, Drozd Jakub 10/1, Rusler Lukáš 8/0, Matušek Šimon 6/2, brankáři: Rusler Martin , Dokoupil Milan. Trenéři/vedoucí: Němec Petr, Hrachovinová Andrea, Rusler René, Ruslerová Jana.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2020
  • 17 zobrazení
kvetoslav56
Několik málo slov, vět ze včerejšího výšlapu TK Horomil Přerov.
Mapa pro inspiraci:
https://1url.cz/gzji5
Tak, jak bylo napsáno v pozvánce TK Horomil, výšlap se uskuteční za každého počasí. A počasí bylo nádherné, ale někde k vodě (alespoň já jsem to tak cítil). Bylo sice pod mrakem, ale horko, horko, horko... .
Vyrazili jsme z Velkých Losin kolem 9 hodiny a naše první zastávka byla v hotelu Diana cca 3 km na trase, kde jsme se občerstvili výborným místním pivkem - Zlosyn a někteří kávou. Pak už byli je zastávky k občerstvení, kde jsme využili svých připravených svačin a hlavně pití, protože bylo velké horko a sparno , říká se tomu prádelna. Útěchou bylo jen to, že trasa vedla vetšinou lesem. Nejhorší úsek byl ten poslední, kterým jsme se blížili k Hanušovicím a vedl kolem železniční trati. Ale taky jsme to dali a už se těšili na ryzí pivo z hor, na Holbu. V Pivovarské restauraci , nedaleko nádraží, kam jsme přišli s vypětím všech sil (tedy alespoň já), jsme zasedli a já si dal hned dvě polotmavé 11, proto, že žízeň byla opravdu velká.
Po této, asi hodinové zastávce, jsme vyrazili k nádraží ČD Hanušovice a odjeli Sp. vlakem, který se stal v Zábřehu na M. rychlíkem, domů.
Byl to náročný výšlap, ale dali jsme to všichni, bez ztráty kytičky a už dnes se těšíme na další. Děkuji přátelé.
Na dokreslení pár fotografií.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2020
  • 41 zobrazení
pravyplaninar
Výlet na Valašsko a okolí Velkých Karlovic. Výlet na rozhlednu Miloňová. Moc pěkná dřevěná rozhledna, z které jsou pěkné výhledy do okolí. Pokud máte rádi rozhledny, tak určitě stojí za návštěvu. Jenom pokud sem budete vyrážet od Razuly a z Leskové, doporučuji sem nejít přímou cestou přes hotel Lanterna. Sice to láká, jelikož ukazatel ukazuje jenom 1,8 km a člověk si myslí že tam bude coby dup. Ale on je to tímto směrem docela dost velkej a pořádně prudkej krpál. Ne že by se to nedalo vyjít, zvládnou to i malé děti, ale časově to zabere hodně času. Raději vám doporučím zvolit cestu jako my, kolem hotelu Galík, přes Malý vodopád, a zvoničku za Miloňovou. Za prvé, i když je to o něco delší na délku, tak je to asi rychlejší vzhledem k tomu, že stoupání není tak náročné. A pak, je to moc hezká cesta úžasnou krajinou a uvidíte i pěknou lidovou architekturu. Ovečky, krávy, stará selská stavení. U zvoničky pak potěší i nedaleký samoobslužný bufet. Ten jsem na živo zažil poprvé. :-) A potěšil moc. V tom vedru co bylo přišel ledový čaj k chuti a byla to paráda. Takže díky i za tento skvělý bar. Tato cesta rozhodně stojí zato a pokud půjdete napřímo, o tyto krásy se připravíte. Zpět z rozhledny pak již v klidu doporučuji zvolit přímou cestu přes Lanternu. Dolů se ten krpál jde v pohodě. :-)

Hlavní atrakcí pak pro nás bylo degustační menu hotelové restaurace Vyhlídka, kterým se hotel docela hojně pyšní a prezentuje, a na které jsme sem vyrazili. Především chci říci, že i když se na následujících řádcích objeví docela dost negativ, ve skutečnosti jsme byli vcelku spokojeni. Najedli a napili jsme se dobře, vína v rámci vinného párování byla velice chutná a ladili a hodili se k jednotlivých chodům. Přesto mám však k návštěvě restaurace několik připomínek. První vede k samotnému šestichodovému degustačnímu menu. Vím že je léto a že jde o pokus připravit lehké letní jídlo. Nicméně si myslím, že v dnešní době, šafránové rizoto a losos s bramborem není nic co by vás mohlo nadchnout. Myslím si, že v dnešní době, pokud se někdo zajímá o gastronomii a vaření, tak si tyto jídla lehce udělá doma sám. Tady šlo zcela jistě zvolit lepší a zajímavější chody. Losos byl naprosto průměrný, já ho měl dokonce přepečený a manželka v něm měla i kosti. Brambory zcela bez ochucení. Šafránové rizoto taky nijak nepřekvapilo. Největší hvězdou tak pro mě osobně byl květákový krém, který byl překvapující i přísadami v něm a velice chutný. Manželku naopak nejvíce nadchl předkrm v podobě teriny s kapáry a kachním zauzeným filátkem. Celkově nás ale menu nijak naozářilo. Nicméně brzy se bude degustační menu měnit a nová nabídka na říjen, vypadá mnohem mnohem zajímavěji a myslím že se sem vrátíme ji ochutnat. Pak pár připomínek k obsluze. Byla bohužel nedostatečná. Na naší část restaurace byl jeden člověk. Ze začátku šlo všechno ještě rychle a dostávali jsme jeden pokrm za druhým. Pak se ale vše zhoršilo. Po lososovi se naše obsluha někam vytratila (asi pomáhat do ostatních částí restaurace) a my jsme seděli velice dlouhou dobu, bez jídla a bohužel i bez pití, než se vrátila. Pak ještě dlouho obsluhovala okolní stoly, takže jsme dost vyprahli, než došlo na nás a my dostali konečně desert a víno k němu. Vím že degustační menu trvá déle, jsme na to zvyklí i odjinud, ale toto s tím nemělo nic společného. Prostě se nestíhalo. Další zmatek nastal při placení. Menu jsme měli zaplacené, dostali jsme na něj dárkový poukaz. Dokupovali jsme si k němu pouze vinné párování. Nicméně když nám byl doručen účet, bylo na něm naúčtováno i vlastní menu. Takže účet se musel stornovat. Popravdě, když jsme konečně zaplatili a odcházeli, tak jsme byli rádi že to máme za sebou. Já vím že to zní, že si tady strašně stěžuji, ale ono jinak až na těchto pár chybiček to byla příjemná záležitost a určitě jsme rádi, že jsme ji absolvovali. Bohužel, když ale porovnáme toto menu s tím, které jsme dostali ve zlínské LaVille, tak to bylo opravdu mnohem lepší. Ale těšíme se na říjen. Máme roční výročí svatby, takže s novým menu to bude možná vhodná příležitost pro návštěvu. :)

Bydleli jsme v Penzionu pod pralesem. Velice pěkný penzion. Zvenku i vevnitř vypadá penzion krásně, hned vedle penzionu je úžasné dětské hřiště. Pokoje vkusně zařízeny, čisto, povlečení a ručníky bez poskvrny. Obsluha velice milá a ochotná. Rádi pomůžou a poradí. K dispozici kolárna/lyžárna a samostatný zadní vchod, aby jste nemuseli chodit přes restauraci. Akceptujou zde i čtyřnohé miláčky, což je v dnešní době za mě velké plus. Před penzionem je i pódium, kde probíhá Karlovarské kulturní léto. Při našem příjezdu se právě konal poslední letošní koncert. Bylo to příjemné zpestření, mě se to líbilo. I když někomu by to mohlo vadit, jelikož produkce je docela hlučná a pokud máte okna tímto směrem a necháte si je otevřena, tak se mezi sebou na pokoji neuslyšíte. Na pokojích nejsou televizory, což opět já osobně považuji spíše za plus. V penzionu mají i minipivovar, kde si vaří vlastní pivo. Nejsem žádný pivní znalec, ale musím říct že mě osobně jejich pivo chutnalo strašně moc. Odvezl jsem si i několik lahvinek domů. No a teď těch několik pár negativ. Nám na pokoji tekla strašně špatně voda. V trubkách nebyl dostatečný tlak, a jak v umyvadle, tak ve sprše tekla voda čůrkem. Navíc ve sprše, ať jste si nastavili teplotu jak chtěli, tak se neustále po pár vteřinách střídala horká voda s úplně studenou. A nedalo se s tím nic dělat. Chvilku jme byli opaření a chvilku si dopřávali pořádnou otužovačku. Takže sprchování byl adrenalin. Další problém byl hluk. Z okolních pokojů jsme nic neslyšeli, ale z pokoje nad náma to bylo, jak kdyby padal strop. Jakmile sousedé nad námi ráno vstali a začali chodit po pokoji bylo po spánku. No a poslední výtka patří k snídani. Jídlo na snídani bylo výborné. Klasické švédské stoly se vším co já zrovna potřebuji. Šunky, sýry, míchaná vajíčka, párky (které mě osobně velice chutnali a to já párky strašně rád a jsem u nich hodně vybíravý). Trochu mě mrzelo že nebylo pečivo (housky nebo rohlíky), ale zase to vynahradil výborný chléb, který byl moc chutný. Průser ale byly nápoje. Vůbec u snídaně nebyl k dispozici žádný džus, nebo nějaký jiný chlazený nápoj. Káva v konvicích byla hrozná, taková melta, že si žena musela pak jít koupit pořádné kafe, protože tohle s kávou mělo pramálo společného. Já kávu nepiju, k snídani zbožňuju černý čaj. Bohužel žádný čaj (ani černý, ani zelený, ani ovocný) jsem však na pultu nenašel. Když jsem se šel zeptat obsluhy, jestli mohu dostat čaj, byl my následně přinesen džbán již oslazeného a ocitrónovaného vlažného čaje, tak jak si ho pamatujeme ze školních a závodních jídelen. Toto za mě byla hrůza, a na 21. století poněkud archaické. A to je vše. Jídlo z jídelního lístku nemůžeme hodnotit, na to se u nás nedostalo. Takže co závěrem? Pokud netrváte na úplném komfortu a klidu, pak je Penzion pod pralesem určitě kompromisní cestou za rozumnou cenu. Pokud hledáte klid, soukromý a luxusnější služby, poohlédněte se jinde. Samozřejmě ale v takovém případě v této lokalitě počítejte s poněkud vyšší cenou než zde.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 47 zobrazení
Reklama