Hledání: Rita

Pro dotaz Rita jsme našli 786 výsledků.

Náš tip

Stáhněte si Rajče do kapsy!
Rychlejší a jednodušší přístup
k vašim fotkám a videům.

hbchkradu
3 komentáře
  • 2.8.2013
  • 6 346 zobrazení
ondrejhavelka
Při delších cestách do výrazně odlišných kultur cestovatele nemine jev, kterému se říká „kulturní šok“. Probíhá v několika fázích a poutník s ním zažije euforii, ale i dezorientaci a odpor ke všemu kolem sebe. Zvládnutí kulturního šoku je přitom jedním z nezbytných předpokladů, jak si cestu užít a nechat se poznávanou kulturou obohatit nebo přímo „přepodstatnit“. Kulturních šoků jsem zažil mnoho a ne všechny jsem zvládl dokonce. Ten nejtěžší mě čekal při návratu do Čech po dvou letech pobytu v afrických a arabských kulturách: bývá označován jako zpětný kulturní šok.

Nadšení, frustrace a únik nebo přizpůsobení

Kulturní antropologové popisují čtyři základní fáze kulturního šoku: nadšení, frustraci, obrat a přizpůsobení, ovšem každý prožívá kulturní šok jinak a jednotlivé fáze se mohou významně lišit. Většinou se vystřídají tři elementární fáze, přičemž třetí má dvě rozdílné podoby: 1. nadšení, 2. odpor a 3. únik nebo naopak přizpůsobení. Ne každý si vychutná kulturní šok do konce a mnoho lidí prostě ve fázi odporu vůči jiné kultuře volí co nejrychlejší návrat domů, což je ale škoda, protože teprve po projití všech fází kulturního šoku začne cestovatel opravdu poznávat odlišnou kulturu a učit se. Setkal jsem se i s cestovateli, kteří cítili nejprve odpor, poté se částečně přizpůsobili a teprve po několika měsících se objevilo opojné nadšení. Jiným se zase vícekrát za sebou vystřídalo nadšení s odporem, aniž by se dostavilo přijetí cizí kultury; jinými slovy, stále s kulturou vnitřně bojovali a to tak neúnavně, že nedošlo k proměně cestovatele cizí kulturou.
První fáze, tedy fáze nadšení, obvykle přichází bezprostředně po kontaktu s cizí kulturou – čím je nová kultura odlišnější, tím výraznější bývá vyvolané nadšení. Cestovatel bývá v této fázi nadšen (z jeho pohledu) zvláštními zvyky, chováním lidí, otevřenými náboženskými projevy, neznámým jazykem nebo velmi odlišnou hudbou. Intenzitu první fáze prohlubuje také odlišné podnebí, často velmi rozdílná teplota vzduchu a také jiná strava. Po několika týdnech, maximálně několika měsících jsou to však tytéž skutečnosti, které cestovatele přivedou k frustraci; tytéž jevy, které původně vyvolaly nadšení, ve druhé fázi způsobí silný odpor k nové kultuře, postoj odmítnutí a někdy dokonce odsouzení jiné kultury posuzované obvykle měřítky naší domácí kultury, kterou automaticky považujeme za směrodatnou neboli „tu správnou“.

První fáze na Madagaskaru

Svůj první kulturní šok jsem zažil při své první cestě mimo Evropu – tehdy jsem cestoval na Madagaskar. Bylo mi osmnáct let a neměl jsem absolutně žádné zkušenosti. Na Madagaskaru jsem ovšem pobyl pouze měsíc, takže jsem zakusil jen omamnou první fázi, tedy čtyři krásné týdny naprostého nadšení z odlišné kultury. Připadalo mi skvělé, že na silnicích neexistují žádná pravidla silničního provozu, že lidé spí v roztrhaných hadrech na zemi, že na výpadovce za městem stojí parta vojáků s lékaři a nutí každého projíždějícího spolknout hrst léků kvůli epidemii cholery, že cestou na pobřeží řidič pětkrát spravoval kolo a třikrát měnil svíčky, že bosí černoši táhnou rikši naložené obutými černochy, že se na nás řítí cyklón, že nikomu nerozumím a mám průjem z polévky, jejíž obsah nikdy neprozradím. Z Madagaskaru jsem odletěl dříve, než jsem stihl zakusit druhou fázi kulturního šoku.

Druhá fáze v Indii

To se mi poštěstilo hned na další cestě, kdy jsme s kamarádem cestovali stopem přes biblické kraje Středního východu do Indie. Fáze nadšení nám vydržela celé dva měsíce. Cesta po zemi do Indie a Indie samotná nás naprosto okouzlila. Milovali jsme stopování pestrobarevných, nákladem přeložených náklaďáků v Íránu a v Pákistánu, jezdících jen o málo rychleji než je rychlost chůze stoletého Inda ve sněhově bílém hábitu, kráčejícího na svůj oblíbený přeslazený čaj s mlékem. Milovali jsme hlučná arabská tržiště překřikující se s mueziny ve vysokých minaretech mešit. Milovali jsme nepopsatelně pálivé pouliční jídlo (i osolený meloun s chilli nebo osolený čaj s mlékem a chilli), po kterém jsme obvykle okamžitě stahovali kalhoty, protože pomsta je v Asii nezvykle rychlá, často doprovázená krátkodobou horečkou. O něco méně jsme ale milovali absenci toalet v Indii, a když jsme zasedli do řady roztomile se tvářících vyměšujících, neradi jsme přijímali fakt, že na Indy se při tom nikdo nedíval, ale na nás ano a ještě to mnozí zaujatě komentovali; přitom výsledek našeho počínání byl, nezávisle na barvě pleti, totožný. Milovali jsme ukřičenou hudbu, která útočila ze všech stran a výškou hlasu zpěvaček pronikala až do kostí. Milovali jsme všudypřítomné barvy, hubené řidiče rikš a tlusté bráhmany, svaté muže (hinduistické sádhu) kouřící velmi silné konopí a překrásné ženy v barevných sárích. Milovali jsme Asii a zejména Indii v její odlišnosti.
Jenže po dvou měsících nadšení se vše obrátilo. Dlouhodobé průjmy nás fyzicky vyčerpaly. Začalo nám vadit, že jídlo tolik pálí. Začalo nám vadit, že si nemůžeme v soukromí dojít na záchod. Ukřičená hudba nám začala být nesnesitelná, pomalu jedoucí náklaďáky nudné, náboženské projevy lidí nepochopitelné, žebráci nesnesitelní, vedro úmorné a do toho všeho jsme skončili v nemocnici s jakousi infekcí, která nás dostala až na samé dno. Navíc nás z nemocnice nechtěli pustit, protože – jak jsme brzy zjistili –, získávali za každý den naší hospitalizace zajímavé peníze a chtěli pochopitelně co nejvíce. Nakonec jsme si po deseti dnech museli vytrhnout kapačky ze žil a v noci z nemocnice utéct jako zločinci. Celá Indie na nás pomyslně padla a začala nám připadat odporná, nepochopitelná, přebarvená. Hledali jsme umění, mystiku, krásu a našli jsme blikající kýč, který vzhlíží k euro-americké kultuře a svým pokusem o její napodobování ji spíše velmi výstižně karikuje.
Najednou jsme si začali uvědomovat skutečnou podobu toho, co se nám zdálo okouzlující, a jako bychom vystřízlivěli probuzeni do těžké kocoviny. Nesnesitelná tíha přebarvené, převoněné, překřičené, překořeněné Indie. Druhá fáze kulturního šoku se dostavila v plné síle. Po dvou týdnech boje s druhou fází jsme totálně vyčerpaní zvolili únik, tedy návrat domů. Jenže hned několik dní po návratu jsme toho litovali.

Třetí fáze, zlom a hlubší smysl

Na své další Cestě stopem po Indii (tentokrát jsem cestoval sám) se mi podařilo druhou fázi překonat a teprve potom jsem se konečně nechával pozvolna měnit. Nasytil jsem se Indií a nechával se pomalu, střízlivě, v klidu a dobrovolně „přepodstatňovat“. Teprve tehdy jsem se začal opravdu učit, odkrývat hlubší roviny jiné kultury, které nejsou na první pohled vidět pod palbou povrchních přebarvených vjemů. Indie se konečně dostala do mého nitra a otevřela mi zcela nový horizont vnímání světa. Najednou jsem znal dvě odlišné kultury, a byl tak schopen dívat se na svět z různých kulturně podmíněných úhlů. Byl to osvobozující pocit.
Když tedy cestovatel překoná druhou fázi, dostaví se odměna a cesta dostane nový (hlubší) smysl. Cesta začne odhalovat život. Cestovatel zakouší totéž, co doposud, ale už z toho není ani euforicky nadšen, ani k tomu necítí odpor a nechuť. Prostě vše přijme tak, jak to ve skutečnosti je a začne pomalu vnímat okolní svět skrze program dané kultury. To, co mu dříve připadalo nechutné (třeba, že krásná dívka obědvající vedle vás si velmi objemně odplivne hned vedle vašeho talíře), najednou působí normálně a naopak to, co bylo normální (vysmrkat se do kapesníku a dát si jej do kapsy), je najednou nechutné – obsah přece patří kamkoli (na zem, na stůl, na lavičku, na sedačku v autobuse), jen ne do kapsy.
Ne všechny odlišnosti ale působí frustraci – například ženská nahota, běžná u některých afrických etnik, ve mně budila pouze libé pocity. Ani po mnoha měsících vizuálního studia černých ňader se nedostavila žádná frustrace a už vůbec ne odpor. Pravdou ale je, že mužská nahota, která sice není tak běžná jako ta ženská, ale cestovatel se s ní v Africe nejednou setká, ve mně frustraci vzbudila. To však nebyl kulturní šok, ale spíše překvapení, po kterém jsem cítil jistou nedostatečnost. Až ve vietnamské sauně na další cestě jsem znovu získal ztracené sebevědomí. Normální délka je zavádějící pojem – svět je barevný a různý.

Všechny fáze kulturního šoku v Africe

Jak už jsem zmínil, celou procedurou kulturního šoku jsem hned dvakrát prošel v Africe. Prvním kulturním šokem jsme s přítelkyní (dnes manželkou) prošli v subsaharské Africe, kde jsme pobývali rok. Stopem a pěšky jsme pomalu cestovali okolo celého černého kontinentu a postupně se střetávali s mnoha (z našeho pohledu) nepochopitelnými kulturami. Ze začátku jsme odlišné kultury poměřovali tou naší domáckou, kterou jsme považovali za směrodatnou. Sociologové tento přístup označují jako etnocentrismus. Postupně jsme ale přestali považovat svou rodnou kulturu za směrodatnou a pochopili jsme, že každá kultura je jiná, a každá má nezcizitelné právo na svébytnost. Žádná kultura není „ta správná“. Tomuto postoji sociologové říkají kulturní relativismus.
Po projití všech fází kulturního šoku v černé Africe jsme si další a další kultury užívali plnou měrou. Žádnou z těchto kultur jsme však nestihli pořádně přijmout, neboť jsme pomalu putovali. Proto nám leccos stále připadalo divné: nechápali jsme rytmus v hudbě, sandály na hlavě, voodoo v hlavě, mouchy v očích, překračování umírajících chudáků, sílu konopí, násilí mezi etniky nebo to, že na urostlého černocha nefunguje elektrický paralyzér.
K plnému přijetí jiné kultury a dokonalému „přepodstatnění“ u nás došlo až v Egyptě. Po roce stráveném v černé Africe jsme ze Súdánu připluli po Nilu do Egypta a okamžitě pocítili zásadní změnu kultury. Chtěli jsme se zdržet měsíc, ale nakonec to byl další rok, během něhož jsme v Egyptě pracovali, cestovali, naučili se mluvenou arabštinu a prošli všemi fázemi kulturního šoku. Po půl roce došlo k plnému přijetí kultury. Připadalo nám naprosto normální sypat odpadky z okna – něco sežerou velbloudi, něco kozy a zbytek rozfouká vítr. Připadalo nám normální, že pracovní schůzka se uskuteční asi hodinku až tři po smluveném čase setkání nebo že prodavač v obchodě spí (případně tam prostě vůbec není), a tak mu na stole necháme peníze a odcházíme s nákupem. Dokonce nás už nešokovaly skutečnosti, které nás v současnosti už opět šokují, jako byla třeba vražda ze cti, kdy otec zabil dceru (naši sousedku) za to, že se scházela s Beduínem. Postupně jsme vrostli do jiné kultury a přijali jiný program, kterým člověk čte okolní děj. To, co se evropským turistům zdálo exotické, nám připadalo normální a naopak.

Zpětný kulturní šok

Po dvou letech v afrických a arabských kulturách jsme se přes země Středního východu a Balkánu vrátili domů. Po několika dnech přišel silný zpětný (návratový) kulturní otřes. Lidé tady v obchodě nesmlouvají, což nám připadalo divné až nezdvořilé, vždyť koupit za první cenu je (z arabského pohledu) vrcholná ukázka pohrdáním druhou osobou. Týden jsme nestihli jediný dopravní prostředek, protože všechny jely (nepochopitelně, až zákeřně) na čas. Na pracovním pohovoru se okamžitě mluvilo o práci, což je v polovině světa nemožné, vždyť nejdříve se musíme poznat, pohovořit o rodině a náboženství, potom o sportu a autech a potom teprve o práci. Lidem připadalo zvláštní, že rýži s omáčkou jíme rukama a nikdy nebereme do levé ruky jídlo. Mimochodem mokrý flek na zadní straně kalhot v Egyptě mnohem rychleji schne a nevyvolává pohoršení.
Šokovala nás rychlost života, kterou jsme arabským tempem vůbec nestíhali, ale nezdálo se, že by ti zrychlení lidé kolem nás byli nějak „dál“. Český život nám připadal až německy sterilní – vlastně jsme v něm život marně hledali. Bolela nás hlava z neustále se valících zpráv, které dokola opakují totéž a kloužou jenom po povrchu, ale o to rychleji a krvavěji.
Nezbylo nám než projít všechny fáze kulturního šoku a znovu se zařadit do naší rodné kultury. Dnes už žijeme plně v programu české kultury, ale mnohé skutečnosti, které jsou nám v médiích prezentovány jako zvláštní, hloupé nebo nesprávné, stále dokážeme pochopit pohledem skrze jiný kulturní program. Pořekadlo, kolik jazyků znáš, tolikrát si člověkem, mohu potvrdit v případě, že k jinému jazyku si člověk osvojí také jinou kulturu, čím odlišnější, tím lepší.

#cestování, #Afrika, #kultura, #kulturní šok, #Ondřej Havelka (cestovatel), #domorodá nahota, #umělecká fotografie, #dokument, #nahé ženy, #černobílá fotografie, #zábava
více  Zavřít popis alba 
50 komentářů
  • říjen 2008 až říjen 2019
  • 5 717 zobrazení
kykynka-hodkova
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen 2014
  • 3 666 zobrazení
boromstitel482
  • 14.11.2016
  • 2 064 zobrazení
rybolovec
Cestou na konferenci do Singapuru jsme měli s kolegy přibližně 23 hod.času při přestupu v Dubaji, které jsme využili na krátkou návštěvu této "arabské perly", jak je toto město nezřídka nazýváno. O co byla kratší, o to intenzivnější. Prošli jsme se ke známému hotelu Burj Al Arab na mořském pobřeží a využili jsme slunečného dne ke koupání ve vlnách Arabian Gulf. Odpoledne jsme vyrazili do nákupního centra Mall of the Emirates, kde je mj.rarita v podobě umělé lyžařské haly Ski Dubai. Pokušení a výzvě zalyžovat si v Dubaji se nedalo odolat a tak jsem si po dopoledním koupání ještě 2 hodinky zalyžoval. Sledovat na lyžích Araby v šátcích, jak se nekoordinovaně řítí po svahu dolů bylo neméně zajímavé; na chvíli jsem byl i instruktorem lyžování :-). Den v Dubaji jsme zakončili u pobřeží a mezi nocí zahalených mrakodrapů. Krátká, ale mimořádně mimořádně intenzivní návštěva Dubaje!
Z cesty přes Dubaj zpátky do Evropy jsem doplnil několik zajímavých fotek z letadla! Myslím, že stojí za to, ne?
Kategorie: cestováníměsta
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • březen 2009
  • 1 862 zobrazení
kastanci
Ahoj kamarádi! Tak se konečně ozýváme z toho Zelíí. Je to až teď, páč jsme měli spousty starostí s různejma bankovníma účtama, povoleníma, pojištěníma a jinejma hloupostma co tu po nás všude chtěji blázni!Ale jinak jsou to docela hodný lidi a najdou se některý hodný i mezi těma kurvama maorskejma. Chtěli jsme hned začít pracovat, ale protože musíme čekat na jedno pracovní povolení, tak jsme nelenili a opustili to hrozně obrovský a ošklivý město, ostatně jako každý jiný město Auckland. Jen pro zajímavost má 1,3 mil obyvatel a celej Zelííand okolo 4 mil. Tak si asi umíte představit, jaký je to tam mraveniště a obzvlášť funny je učit se tam řídit na tý druhý straně ! I ty pravidla toho řizení tu mají prapodivný, třebas na těch kruháčích se točí na druhou stranu, rychlý pruhy na dálnici na pravý straně a spousta dalších vychytávej, kterejm stejně nerozumim a mam takovej pocit, že ani ty Zelňáci nemaj tuchu. Nicméně, když jsem vyjel z Aucklandu tak jsem si myslil, že už jsem pánem silnic a nic mě tu při řízení nemůže potkat. O to byl větší šok, když si to štrádujeme po těch cestičkách a najednou se proti nám v zatáčce řítí v evropským protisměru auto. Ten chudák ani nestačil zatroubit jak mu málem vypadli očička, když viděl, že se s ním za 2 sekundy budeme přetlačovat. Nakonec jsem se rozhodl ustoupit, páč jsem letmým odhadem spočetl cca dvou tunovou převahu. Abychom nezapomněli zmínit naše autí, tak to jsme sháněli celý den ještě v Aucklandu, což se nakonec vyplatilo a máme ho moc rádi a doufáme, že nás Whiterider nezklame. No ale zpátky k našemu putování, jako první jsme samozřejmě jeli zkontrolovat místní pláže jestli náhodou ta voda tu taky nezamrzla jako tam u nás no a můžete juknout, že ne. Ty pláže jsou tu strašně dlouhý a tvrdý takže se na nich dá krásně drandit s autí a sem a tam zkusit projet nějakou tou vlnou, ale běda tomu kdo to přežene tomu pak voda autí navždy sebere a musí si dojít koupit nový. Na jedné z těch pláži jsme si dovolili strávit noc pod šírem s tím že při tom budeme pozorovat tu jejich jinou hvězdnou oblohu. Co čert nechtěl tak Čert usnul dřív než vykoukla první hvězdička a mě to samotného nebavilo tak jsem šel taky dadat, ale ještě jsem stihnul namalovat pár obrázků foťákem na některý z nich můžeš juknout. Dalšího dne jsme vyrazili o kousek dál navštívit asi nejznámější prales tady na severním ostrově, kde rostou ty největší kauri na světě. Kauri jsou takový vohromný obludný stromy, který tady ty Zelňáci skoro všechny zlikvidovali a zbylo už jich tu jen pár. No ono se jim není čemu divit, když ty lepší kousky mají 200 kubíků, to to pak rychle přibejvá, když se jede pro dřevo do kamen na zimu. Ten co je na obrázku je tedy konkrétně druhej největší a ten první se nám zatím nepodařilo vypátrat, ale už si na něj brousíme pilu! A že ta pila bude muset bejt pořádně velká můžeš juknout na obrázku Čert vs. kauri, kde je vidět průměr cca šest Čertů. Jinak ten prales je opravdu nevídanej, to se musí prostě zažít a nejde to slovy ani popsat. No a když nás les omrzel tak jsme popojeli zase pár kilometrů a byli na další úžasnej pláži. To je ti tady na tom Zelíí strašně pěkný, že je tu na každým rohu jiná krajina a jiný vyžití a nemusí se člověk za tím nijak moc daleko trmácet. No a na závěr dne jsme se ještě stihli proběhnout v jednom místním parku plným nějakejch šutrů co jsou ze sopky, která kdysi bejvávala v okolí a pak řachla a zbyly z ní jen ty kameny rozházený po okolí. Tady jsme potkali dva nový kamarády z Izraele, který sem přiletěli taky cca před týdnem, ale z Pákistánu, kde zdolávali ty veliký kopce. Oni jsou tu ty cestovatelé opravdu z celého světa no a to už něco napovídá. Tak snad se máme na co těšit i nadále!
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 10.12.2010
  • 1 434 zobrazení
naslidomov
Děkujeme novým majitelům za zaslání fotek.
Delta....bývalá svěřenkyně útulku na videu:
http://www.youtube.com/watch?v=DQrPoUeDN2w

V albíčku naleznete: Flíčka,Bleka, Ťapku,Ritu,Pegotku, Bystru,Čudlu,Emanuela,Kačenku,Bernu,Tonču, Lipánka, Šeltyho, Kirke, štěňátko z Líšťan.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 26.4.2011
  • 1 378 zobrazení
naslidomov
Děkujeme novým majitelům za zaslání fotek.
V albíčku nalezenete: Maria, Berušáka, Fíka, Štístka, Lipánka, Bubáčka, Páju,Bobíčka, Kulíšku, Pergola, Hraběnku, Martičku, Wilíka- Očka, Šoumího, Apsinu, Ritu, Martičku, Áju, Barušku, Šmoulinku, Pegotku, Igora, Švýcarku, Heleho, Pinďu, Barona, Lea, Cornelii, Čoka, Míšu II., Sedina, Astu, Wolfa, Sašenku, Bobka, Arwen, Punťu, Hugouška a Dredíka, Dědka, Máňu, Sheldona, Blanku, Cézara II,
celkem již 6415 fotek z nových domovů
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2015
  • 1 165 zobrazení
naslidomov
Děkujeme novým majitelům za zaslání fotek.
V albíčku nalezenete: Švýcarku, Světlušku, Nůnu, Cornellii,Doyla, Budulínka, Čoka, Maylu a Pupíka, Cézara II, Dinu, Kačera, Big Boye, Charlieho,Igora, Větvinku, štěňátka od Čahouky, Evžena, Kaprfílda, Tweetieho, Fouse, Shelly,Koudyho, Heidi, Berušáka, Ronyho, Zeuse, Čoka I., Ditu, Verunku, Sáru, Dalibora, Princeznu, Šimona, Lucinku, Rafa, Myšku, Mašličku, Jablinku, Apsinku, Dědka, Heidi,Michala, Zorinku, Kamínka, Boulíka, Tadeáška, Boubelku, Fleamena, Rockyho, Šmudlu,Evžena, Ritu,
celkem již 5220 fotek z nových domovů
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2014/2015
  • 1 137 zobrazení
isadora
Kurs integrální jógy ve vile Rita a hotelu San Leonard
s termánlními prameny
19. - 26. září 2015
Lektorka jógy Jitka Stehlíková
Terapie Jana Krčmářová - kraniosakrální biodynamika, Ivana Dlohošová - šiatsu
Nádherný ostrov plný termálních pramenů, teplého moře a vynikající italské stravy.
A k tomu terasa nad mořem, nad níž po ranním cvičení vycházelo slunce a po večerním uléhalo do moře.
Cesty za poznáním do Pompejí a na Vesuv nebo do Herkulanea a do Neapole.
Bezkonkurenční koupele v Poseidonových zahradách v minerálkách rozličných teplot a složení.
V Sorgetu termály vtékají do zálivu moře, tam jsme docházeli pěšky.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2015
  • 1 085 zobrazení
kunabubu
Útulkáči, její příběh si můžete přečíst na www.utulekck.estranky.cz
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 18.2.2009
  • 1 045 zobrazení
lovepony
Vyrazila jsem za Snčou do Horňáku a s Rituškou a Fílou šli pěšky na Brod, kde jsme plavili. Rituška byla ve vodě poprvé, po krátkém rozhodování uznala, že voda je děsně fajn. :) Vyváděla, běhala, skákala, lehala si a pod.. byla úžasná. A filípek taky! Díky Any, bylo to super!! :-*
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 13.7.2010
  • 1 044 zobrazení
yebushkin
  • srpen 2008
  • 1 006 zobrazení
novosvabici
Anet, Nela, Rita
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2013 až únor 2019
  • 915 zobrazení
snissinka
bílá pěna láhev orosená, chmelový nektar já znám....

mirka cerna nema...stepan flegl ma...

vlasto ty ses tak dlouhy ze by ses ani do riti nevlezl...

ATD:) THE BEST ACTION IN MY LIFE
více  Zavřít popis alba 
  • 26.6.2008
  • 829 zobrazení
peter771
strucny popis upravy:: predky som dal ktm duke ale tie mali creva z nizkym zdvihom tak sli endurove s vyssim brzdy nisin z afriky tvin, hadice pancierove,blatnik duke,chladice lc4,lyza uz neviem z coho ale ak sa pamatam po celej dlzke rozrezana prisposobena a zvarena aby pasovala,zvody komplet prerobene,koncovka gsxr1000 -inak odporucam na prestavby-lahka dobre vyriesena velmi pekny hlboky zvuk komorova-bezproblemova.kotuce o 20mm vacsi priemer od origo,kola tusim supertenere-pasuju ako rit na serbel po par dnoch stravenych pri sustruhu
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2000 až listopad 2011
  • 772 zobrazení
naslidomov
Děkujeme novým majitelům za zaslání fotek.
V albíčku nalezenete: Štětíka, Apsinu, Setyho, Jackienu, Myšku, Pacinu, Dalmíka, Kokiho,Čajího, Otíka, Emču, Cornelii,Švýcarku,Myšku,Mnicha, Rockyho, Žeremu, Pinďu a Heleho, Fifinku, Amazonku, Bivojka, Čoka,Cara, Béďu, Špáňu, Prince, Ferdu, Doyla, Roxy, Bobíčka, Ritu, Tonču, Tweetieho, Koudyho, Dorotku, Fanfána, Krokodýlka, Škubánka, Děkana, Pacinu,Lubču, Větvinku, Sunday, Bella, Monday a Friday, Flíčka, Poseidona, Mikyho, Evženka, Pupíka
celkem již 5498 fotek z nových domovů
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • březen až duben 2015
  • 739 zobrazení
kvidokvido
Několik postřehů z župních přeborů,kde se ukázalo,že se vody nebojí nejen naši maloušci předškoláčci,ale průřezem všemi věkovými kategoriemi až po naše děvčata-seniorky. foceno v tristních světelných podmínkách halogen-tma jak v řiti,v kombinaci s maloučkým,však oblíbeným kompaktíkem,neb utopit Nika by bylo u nás na rozvod,horší než zrasovat rodinný vůz.Proto prosím o schovívavost:) Fotky pro zúčastněné tradičně na : http://mirkavymetalova.rajce.idnes.cz/zupni_prebor_v_plavani_2014
Kategorie: lidésport
více  Zavřít popis alba 
112 komentářů
  • 2.11.2014
  • 728 zobrazení
mumlos
  • 4.3.2012
  • 676 zobrazení
avatarka7777
  • 9.1.2019
  • 660 zobrazení
zaseprd
Javořice, Míchova skála, Roštejn, Batelovská pípa. 60 km v sedle (někteří i mimo něj), max. rychlost 71 km/h. Gambáč za 18 Kč, utopenec 20 Kč, nakládaný hermelín 35 Kč. Antibiotika na bird, Kikina na phone, lopatka na sudu, šlapka na pařezu, dvanácterák na řiti, gel na nočním stolku....jo abych nezapomněl, zase jsme se tam nevěšli (asi o půl dne)
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2008
  • 659 zobrazení
trempoviny
Prší a má pršet, pojedeme do pr..le a ne na chalupu, říkali v pátek kolegyně a kolegové v práci. Někteří prý půjdou pochod do Pr - čic. Před válkou se říkávalo: "jdi do P - aďous", po válce: "jdi do Pr - čic" a mnohem později se objevil výraz: "jdi do řiti". V zimě jsem byl v pr..li, protože jsem nenašel Brdský vodopád v Kejné rokli, tak jsem si řekl, zkusím to tentokrát naopak. Začnu z řitní cesty a hůř nemohu skončit...
více  Zavřít popis alba 
  • 15.5.2010
  • 652 zobrazení
steve1984
MALÁ FATRA
MALÝ ROZSUTEC
VELKÝ ROZSUTEC
JANOŠIKOVY DIERY

TO VŠE S O.S. NABOSO
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009
  • 641 zobrazení
kokorrr
  • 28.2.2015
  • 638 zobrazení
Reklama