visnakovo
Výběr fotek ze všech mých vandrů, které zamířily do Zadní Země. Mnoho dnů a nocí jsem zde strávil, světla i stíny spatřil, u křížků se děsil, výhledy se těšil. Byla doba, kdy jsem zde často pobýval, teď jsou moje návštěvy již řidší.

Podrobnosti ke křížkům ztraceným v roklích:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10267422798-prisne-tajne-vrazdy/410235100221012-tri-mrtvi-ve-skalach

Podrobnosti o Převisu válečníků (i jiných lokalitách) zde:
http://www.muzeumcl.cz/userfiles/file/clovek_piskovce_2004/clovek_a_piskovcee_2004.pdf

http://www.muzeumcl.cz/userfiles/file/labske_piskovce_2/LAB_P%C3%8DSKOVCE%202.pdf

Vitamín Kř! najdete například zde:
http://www.ontheroads.net/rubrics/tramping/vitaminkr/vitaminkr.php

Album budu postupně aktualizovat
více  Zavřít popis alba 
69 komentářů
  • červenec 2009 až listopad 2011
  • 2 995 zobrazení
schwarmer
k vodopádkům :-) údolím říčky Bobrůvky do Trenckovy rokle
více  Zavřít popis alba 
77 komentářů
  • 1.5.2012
  • 1 436 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
tuzr
Turistická akce 41. ročníku Starobělská zámčiska pořádaná Sokolem Stará Bělá tentokrát ve spolupráci s KČT Značkaři Ostrava v neděli za krásného slunečného dne přilákala mnoho místních občanů a turistů nejen z Ostravy, ale i širšího okolí. Start byl u sokolovny Stará Bělá a vedl nejprve rovinatým Bělským lesem po procházkových cestách ke smyčce tramvají v Ostravě-Zábřehu a pak zvlněným terénem a roklí ke Svatému prameni, k Ostravě-Výškovicím a k Palesku. Dále kolem myslivny Stará Bělá a roklemi k Ostravě - Proskovicím a roklemi kolem potoka v Černém lese a oklikou kolem Krmelína zpět do Staré Bělé. Krajina na trase je moc pěkná a místy byly i výhledy na Beskydy - jen ten opar ve slunci bránil v lepší viditelnosti a fotky hor nebyly tak jasné. Na startu a v cíli bylo zajištěno občerstvení a diplomy a účastníci se zde setkávali s přáteli a tak ke spokojenosti nic nechybělo.
více  Zavřít popis alba 
90 komentářů
  • 29.4.2012
  • 1 269 zobrazení
blackman
  • 15.10.2011
  • 1 247 zobrazení
trempoviny
Poslední dobou je trampská móda navštěvovat Roverky. Kokořínsko má ovšem další romantická místa jako je třeba Zakšínsko a Korkas. Korkas je v podstatě údolí říčky Pšovky s přilehlými dolinami či roklemi. Rád jsem dorazil na Korkas na 16.Zimní hry pořádané Hordami ze skal v campu Bororo. Chtěl jsem si také po delší době projít různé campy, ale pak mně došlo, že bych prvními stopami ve sněhu ukrytá místa prozradil. Tak jsem se držel cest a prošlapaných pěšin. Teplem vzniklá sněhová břečka a pak také déšť mně značně promáčely kanady, které budu sušit ještě doma. Aspoň se pořádně umyly nohy. Návštěva v legendární hospodě U Grobiana ukázala, že nový majitel a zároveň hospodský by měl být pohodový, vždyť přišel z nedaleké hospody. Tak zase někdy příště na Korkasu.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • únor 2012
  • 1 158 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
kubrtsamorost
Toulovcovy maštale - 5. - 7.5. 2012
Jelikož jsem nemohl jet na Sázavu na potlach T. O. Měsíční údolí, byl jsem celý nesvůj. Až najednou jsem zjistil jak docela slabě, ale tak abych to cítil, vane Toulavý vítr. Nenápadně mě ovíval a našeptával: „Jeď do Maštalí, jeď. Nebudeš litovat.“ Ještě jednou jsem mohutně nasál, až mi v očích zajiskřilo, a začal balit.
A tak se stalo, že jsem v sobotu v 14:00 byl ve Svitavách na nádraží a nastupoval do lokálky na Borovou. Bylo krásně a šlo se náramě. Přes Svatou Kateřinu a Posekanec do Budislavi. Nádherná jarní příroda a vše bujelo a řvalo životem. Za Budislaví začaly ze země vystupovat skaliska. Trvalo to miliony let než je voda sníh a vítr vytvarovali do oněch fantastických bizarních tvarů.
Skály, potoky, stromy, zvířata a živly na mě ze všech stran dýchaly životem a mně se vybavily vzpomínky. Jak jsem, coby malej Jarda, tudy chodil, když jsem byl na táborech, a jak jsme se tu později toulali s Lišejníkem a s T. O. SEN. Byly to dobré časy.
Prošel jsem maštale a pomalu se blížil k proslulé trampské hospodě „U Toulovce“. Hospodský Josef tam seděl s kamarády a tak jsem si přisedl. Byla to parta z Brna a jezdí na Oslavku a tam mají i boudu. T. O. Vodopád. Další byli v hospodě a hrálo se a zpívalo a bylo veselo. Zůstal jsem do hodiny duchů a šel do Parníku. Přečkal jsem bouřku a ráno se vydal na cestu.
Prolezl jsem údolí až do Proseče a pak na Zderaz. Potkal jsem kamaráda Daga z T. O. Dobré práce a jeho rodinu. Nedávno jsme se potkali na potlachu T. O. Carabus. Ze Zderazi jsem to vzal na Pivnickou rokli. Nádhera. Kaňon i jeskyně, prostě divočina. Pod roklí jsem potkal partu kamarádů z Brna. Tento víkend se s Brňákama roztrhl pytel. V Kapalici jsem nabral vodu a kolem Polanky a přes Roudnou hurá do Vranice. Zde se kruh uzavřel, ale Toulovec měl zavřeno. Začalo pršet a stmívat se a sem tam zahřmělo. Nejvyšší čas zajít na Helmu. Sotva jsem tam vlezl, začalo bouřit a bouřilo celou noc. Ráno bylo krásně a nebe čisté. Nanosil jsem dřevo, jak se sluší, a vyrazil do Budislavi. Loudal jsem se mezi skalami a došel jsem tam, už byly dvě hodiny. Stavil jsem se u hájovny, kde pobývala Tereza Nováková. Ta měla tento kraj ráda, stejně jako já, a moc pěkně o něm psala.
Budislavské rybníky kypěly životem. Žáby řvaly a do toho kachny a drobotina. Chvíli jsem si sedl a pozoroval to nadělení.
Pak jsem to vzal lesem do Borové na vlak. Tam jsem opět potkal onu partu mladých! trampů, které jsem potkal přede dnem v Pivnické rokli. Byli fajn a tak třeba národ Trampský nevyhyne, když zase jezdí mládež. Jeli jsme spolu do Svitav a oni pak pokračovali do Brna. Já jel do Moravské Třebové a potom ještě 6 km pešo dom. Dom jsem dorazil okolo 21:00.
Nádhernej vandr. Opravdu jsem nelitoval. Přesně jak mi to Toulavý vitr slíbil. Krásná příroda a já a potkal jsem spoustu zajímavých lidí.
Taky jsem po tolika letech ježdění do Maštalí objevil jedno pěkné místo, kam se budu rád vracet. A je to kousek od mých symbolů – borovice a kamene – jež mám ve znaku.
Ahoj někdy,někde.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • květen 2012
  • 805 zobrazení
cervik-dobriv
EXPEDICE UKRAJINA – ZÁŘÍ 2012

Tradiční zářijová expedice na Ukrajinu odstartovala v pátek čtrnáctého. Vyrážím společně s Ondrou a Michalem z Liberce. Z firmy ASP Group máme zapůjčené tři stoje – ArticCat 700 TRV, Access MAX 400 a nový Access AX 700 EFI 4x4.
Cesta probíhá hladce a na maďarské hranice přijíždíme již v 17 hod. Po předložených dokladech a následné kontrole VIN na novém AX 700 nastává problém. Úřední chyba v technickém průkazu rozpoutává čtrnáctihodinové peklo na celnici. Následují nekonečné výslechy a vyšetřování kriminální policií. Ve finále nakládám čtyřkolku na policejní odtahovku, která ji odváží na údajně dvouměsíční expertízu. V sobotu v šest hodin ráno jsme konečně „propuštěni“ a jedeme směr ukrajinské hranice. Hurá, jsme první na řadě. To ale netušíme, že se mění směna a že na dvě hodiny nebudou fungovat počítače. Poté jsme ale bez problémů odbaveni a konečně jedeme na náš hotel. Asi po padesáti kilometrech nás staví policie a dostávám pokutu 50 € (která jim jde do kapsy) za špatné předjíždění. Tohle už snad budou poslední trable na naší cestě. Po dvou hodinách konečně přijíždíme na hotel Turbaza Veliká.
Jdeme se ubytovat a doráží další člen expedice David z Ostravy. Má CAN-AM Renegate 500. Sedáme na kolky a beru kluky seznámit s okolím. Dáváme si jen malé kolečko kolem hotelu. Na hřebenech je hustá mlha a padá na nás únava z probdělé noci. Jedeme zpět.
V neděli ráno dorážejí Ruda a Martin, oba s CAN-AM Renegate 800. Při společné snídani domlouváme plán dne. Jelikož nám chybí jeden stroj, Michal a Ondra budou jezdit s MAXem 400 sami po okolí, aby nás „nebrzdili“ při dlouhých trasách. Jedeme na vrchol Apecka, odkud vidíme přes dvě údolí mobilní vysílače, kde jsme ještě nebyli a hned je znám náš další cíl. Hledáme si k nim cestu přes planiny a lesy. Dorážíme k „retro“ vysílačům, které už asi hodně pamatují. Odtud se pak spouštíme po pěší stezce do údolí. Přední kolo nadzvedlo větev a ta mi vyráží zadní díl výfuku. Po vychladnutí výfuk nasazuji a klesáme dál. Přijíždíme k řece, kde se brodíme a po proudu jedeme směrem k hotelu. Tam už na nás čeká Tomáš s Yamahou Grizzly 700 EFI, Ota se synem Davidem s CAN-AM Outlander 800 a Vašek s Kawasaki Bruteforce 750. Už jsme kompletní.
Pondělní ráno nakládáme proviant na celodenní túru po hřebenech. Čekalo nás 150 km.Sluníčko svítí a po nočním dešti se nebude prášit. Jede se tankovat. U stojanů chybí Ota a David ho jede hledat. Po chvilce doráží a Otu má za sebou na laně.Došel mu benzín hned pod hotelem. Vidina levného benzínu tak doma nedotankovával. 1L tu stojí do 10-ti hřiven, což je na naše asi 25 Kč. Samozřejmě, že si vyslechl rýpání od nás ostatních co nemáme Can-Amy. Zdravá rivalita je všude a nikomu se nevyhne. Je dotankováno a z vesničky Kaliny hurá do kopců. Po kamenité cestě doslova letíme.Máme ji najetou, tak s Davidem v zádech sprintujeme ke křížku. Mám výhodu, že to tu znám, ale David je v těsném závěsu. U křížku stavíme jako na každém rozcestí, aby jsme se nepoztráceli. David má ušlé zadní kolo. Narazil si disk o šutr a ucházelo mu kolo u ráfku. Dofukujeme než dorazí zbytek. Pod kopcem je vesnička kde seženeme kladivo na srovnání disku.Vysílám Davida napřed než mu to zase ujde. První roubenka a máme potřebné nářadí - kilové kladivo a 5kilovou palici. Disk dostává zase svou podobu a můžeme pokračovat. Zbytek party nacházíme u místní hospůdky, kde se občerstvují a žaludek dezinfikují vodkou, to to pěkně začíná. Ještě že těch hospůdek po cestě není moc, ale to si nechávám pro sebe, aby nenakoupili zásoby na cestu. Po půl hodině dravé jízdy dávám malou pauzu. Z Kawasaki se kouří a je cítit spálený olej. Plasty jdou dolů. Po chvilce drobná závada odstraněna a jede se do kempu Kvasný, kde chceme dát oběd. Otík už vykřikuje že má hlad od té doby co ráno dosnídal. V kempu ale nikdo nečekal, že přijede tolik hladových čtyřkolkářů a nemají nic připraveno k jídlu. Dáváme pivko, kávu a čaj. Jedeme na kopec udělat si ohýnek a upéci buřtíky z dílny řezníka Švandy, který nemohl přijet protože v sobotu na offroadmaratonu rozbil kolku, ale proviant nám věnoval. U ohýnku nám Venca ukazuje, jak se chytá do lasa. Jeho zkušenosti ze závodů rodea neberou konce.V dálce slyšíme přijíždět splašené „Renouše“. To je Ruda s Martinem, kteří si dávali v kempu ještě pivko navíc. Cestu měli najetou z dob, kdy jme sem jezdili s Tomášem Mrkvou. Venca točí lasem a bezchybně chytá Martina. Jsou čtyři odpoledne a za sebou máme pouhých 50 km. Je třeba jet dál a zmenšit přestávky. Cesta už vede jen po hřebenech, místy lesem a místy po planinách. V lese jsou vyjeté hluboké koleje, kde Martin udělal berušku. Otočil kolku na záda. Nic se mu nestalo a kolce také ne. Na planinách už začíná být znát výkon dvouválců. V dálce je vidět vrchol Apecka. Vzduchem přes několik neprostupných údolí 11 km, ale po hřebenech ještě 60 km. Stoupáme stále víš a víš. Ve 1300 m.n.m. vjíždíme do mraků, kde poprchává. Viditelnost sotva 10 metrů. Rychlost v tu chvíli prudce klesá, tady není radno si zahrávat. Hřeben je místy jen pár metrů široký a na obou stranách je prudký sráz. U jezera špatně odbočuji, vlastně jsem ani odbočku v mlze neviděl. Přítel GPS mě hned informuje, že jedu jinam. Otáčím skupinu a najíždíme na správnou trasu, dostáváme se nad mraky, které „přetékají“ přes hřeben. Úchvatná podívaná. Klesající slunce začíná zapadat.Z planin klesáme do údolí, kde Martin opět dělá hají při sjezdu ze svahu na cestu, kde se sním utrhl břeh. Kolka ho nepříjemně přimáčkne pod sebe. Seskakujeme a pomáháme mu z podkolky ven. Odnesla to ruka, která mu začíná otékat, ale musí se jet dál. V lese už je tma. Zastavujeme a oplachujeme světla vším co teče. Jsme pod vrcholem Apecka. Čeká nás několikakilometrový výjezd po prudce stoupající kamenité cestě plné prudkých serpentýn. Mám obavy o naložené kolky s krátkým rozvorem. ArcticCat TVR přezdívaný mezi kolkaři autobus to zvládá hravě, stejně jako Otovo i Davidovo CAN-AM. Dlouhé kolky mají v tomhle směru strašnou výhodu. Nahoře se postupně sjíždíme. Nevýhodou prudkých výjezdů je, že nesmíte jet za sebou, aby chybující kolka před vámi vás nesmetla či nezastavila a když je problém, tak nemůžete rychle pomoci. Prostě v tu chvíli jste odkázán jen sám na sebe. Chyba se nepromíjí, což mnozí z nás čtyřkolkářů už poznali. Přijíždí posední člen a ze mě spadlo napětí. Všichni jsme v pořádku nahoře na vrcholu Apecka, kde je hraniční kámen bývalého Československa. Dolů z ní už volím tu nejjednodušší cestu kolem srubu. Kousek pod ním přejíždím igelitovou tašku v domnění, že je v ní odpad. Tomášovi to nedá a zastavuje u ní. Bingo - vyhrál v loterii! Byla tam flaška neotevřené vodky. Tu potom ztrestáváme večer na hotelové terase.
V úterý jsou nedaleko místní trhy, kde se dá koupit skoro všechno. Od domácího dobytka, rukodělný nábytek, koberce, oblečení až po automatickou pračku.
Odpoledne relaxujeme u bazénu. K večeru vyrážím s Vencou na malou projížďku do nedaleké rokličky. To ještě nevěděl co pod názvem „roklička“ bude za terén. Šířka maximálně, že se tam vejde Zill. Od něj hluboké koleje plné bahna s kládami co jim spadalo z korby. Do toho šplhání po skalách, kde sem ho bral už na lano aby se nepřevrátil. Při jednom výjezdu, kde AC TRV neměl problém došlo i na naviják. Své lano jsem měl na maximu a jeho taky. Zapřáhl jsem ho a že mu pomohu nahoru. Vyrazili jsme oba. Říkám si - to jde lehce, ani mě nepotřebuje. Bohužel jeho naviják neměl zajištěn konec lana a tak sem mu ho vyškubl ven. V té tmě nebylo vidět červeně obarvený konec lana. Nu což, druhý pokus. Lano se zavázalo Kawě za rám a šlo to jak po másle. Vytáhl sem ho z rokle. Nahoře namotáváme lano kolem rámů a zjišťujeme, že má ohlou spojovací tyč řízení, nedalo se s tím jet. Ještěže vozím s sebou základní nářadí. Je tma, otáčím kolku a svítíme si světly, abychom mohli vymontovat spojovačku a narovnat jí, což se nám asi po hodině zdárně daří. Na hotelu se od Oty dozvídám, že s Kawou před příjezdem na Ukrajinu měl najeto za 2 roky jen 800 km, max po lesních cestách. A tak Vašek dostal dobrou školu v terénu, kde jinde se naučit jezdit než v partě.
Středu jsme pojali jako bádací. Jelikož Martinovi otekla ruka, že nemohl jezdit, poskytnul svou kolku Ondrovi a Michalovi, kteří celou dobu jezdili po okolí na Maxíkovi. Ukázal jsem jim tu 150-ti km trasu co jsme jeli a doporučil jim ji jet opačně. Přecejenom absence předního náhonu v tom výjezdu u Maxíka by mohla znamenat malý problém. Popřál jsem jim šťastnou cestu a vyrazili jsme bádat na planiny. Po cestě z Apecky jsem si všiml jedné odbočující cesty do neznáma a tak jsem jí chtěl prozkoumat. Než jsme se k ní dostali, tak Otík má defekt na 6 knotů. Nic, co by se nedalo vyřešit. O pár kilometrů dál má jeho syn ten samý problém, ale trumfnul ho o 2 knoty. Krásně klikatící se cesta dubovým lesem a taková zrádná. Když se konečně dáme do pohybu slyším prasknutí klacku. Zastavuji a zjišťuji škody.Vzadu je manžeta roztržená.Usazuji Arťouše na pařez, abych měl kola ve vzduchu a jde na řadu smršťovací folie a americká páska. 20min a jedeme dál. Pohoda. Ale to jsem nevěděl, že za 15 minut udělám na druhé straně zase manžetu. Nebyl jsem moc nadšený, ale co se dá dělat. Znovu ruce od vazelíny a přitom cesta vybízí přímo k závodění. Dojíždíme k hospůdce, kde si zaslouženě dáváme pivko. Relativně máme čas a tak se rozhodujeme, že budeme fotit. David zaujímá za zatáčkou pozici a pojednom projíždíme v driftu kolem něj. Fotky se povedly, ale druhý David ztrácí knoty z pneumatiky a dělá ještě větší díru do kola. Nezbývá nic jiného, než mu přivést náhradní kolo co má na hotelu. Rozdělujeme se. Ota odváží náhradní kolo a já zůstávám na hotelu. Chci se pustit do výměny manžet, začíná ale pršet. Odkládám to na ráno. Pršelo celou noc a ráno to neustávalo. Nevypadalo to, že jen tak přestane, odpoledne proto začínáme balit. Prší až do poloviny Maďarska.
Ukrajina je krásná. Když máte doklady v pořádku, tak hranice projedete tak za hodi
více  Zavřít popis alba 
  • září 2012
  • 784 zobrazení
silvicgarden
  • červen 2010
  • 781 zobrazení
petruno
Pivnice, málo známé a oblíbené místečko Patrika i Ondry. http://www.kalimera.cz/pivnicka_rokle_cesky_grand_canyon.html Slovenský ráj či Grand Canyon v malém a blízko v čechách, na některé turistické mapě hledej obec Zderaz a nedaleko je přírodní památka Pivnice. Ondra si pozval svého spolužáka Patrika na opětovný průzkum rokle. Kluci neustále pobíhají někde vpředu, chci udělat nějakou fotku i přes šílenné světelné podmínky. Máme spojení přes vysílačky, a tak se dozvídám v předstihu že kamarád Patrik spadl do vody a je mokrý. Teď už to vydržíš, na konec rokle to je kousek, komentuji uklouznutí a pád do vody. Lezeme z rokle a spěcháme k autu, rychle se Patriku převleč do suchého, zatím s klukama roztápíme oheň, připravujeme pruty a špekáčky. V plánu byl ještě Šilinkův důl http://www.hotel-pension.cz/tipy/Pardubicky_kraj/Predhradi/turistika/tury/silinkuv-dul-via-ferrata.html a muzeum v Nových Hradech http://www.muzeumcyklistiky.cz/ ale máma nám hatí plány, v 15 hod. ať jste doma!! Nestíháme, přijíždíme o půl hodiny později. Ahoj P.O.P.P.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 6.4.2012
  • 708 zobrazení
makovice
fotbal a koncert Třebáň, Lomnice nad Popelkou, Bouba cup, Opava, Vítkov, Modřanská rokle
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2012
  • 695 zobrazení
janablah
...další putování po Francii nás zavedlo do oblasti Savojských Alp. Řeka Fier vytékající z jezera Annecy zde vyhloubila hluboký zážez ve vápencové skále a od ústí rokle je vidět hrad Montrottier ze 13.století.#Francie
více  Zavřít popis alba 
549 komentářů
  • 20.6.2012
  • 685 zobrazení
fishbury
Roku 1891 byla dokončena stavba Štolpišská silnice, jež se stala chloubou stavitelů jizerských cest. Dříve byla nazývána Alpská (kvůli odvážnému navržení). Cesta byla velmi opečovávaná; každé porušení bylo hned opraveno. Silnice začíná u chaty Smědavy a stoupá k rozcestí Na Knajpě. Dále pokračuje náhorní planinou až k prameni Velkého Štolpichu. Pro stavbu silnice bylo nejprve třeba odlesnění a odvodnění oblasti a překonání podmáčených rašelinných úseků. Velká a protáhlá zatáčka, jež se klene nad divokou roklí Štolpichu, byla podepřena zdí, jež je zvaná Galerie. Je stavěna ze stovek žulových kvádrů. Dnes jde o stavebně-technickou památku.
Koncem druhé světové války tudy ustupovala jednotka německé armády. Podél cesty vedla telefonní linka spojující ferdinandovskou hájovnu s Novou loukou. Cesta byla v letech 1998–9 opravena. Další úpravy proběhly v roce 2000.
Dnes z této cesty odbočuje další silnice – Rauscheckova cesta. Je dosti strmá a vede až ke křižovatce zvané Hřebínek.
více  Zavřít popis alba 
146 komentářů
  • 20.10.2012
  • 671 zobrazení
turistikavylety
Autobusem z Prahy jsme dojeli do Řitky...mimochodem bydliště Heleny Vondráčkové. Národní poklad jsme nehledali..ani její obydlí, ale prošli jsme Řitkou a ponořili se do brdských hvozdů.Po žluté značce jsme došli na Hřebeny...odtud jsme ještě chvíli šli po modré a potom už jsme sešli ze značkovaných cest..pryč od turistického ruchu a až do Řevnic jsme nepotkali človíčka. Vrch Kamenná...trempský kemp nebo osada Dansko. Poté co jsme si užili tu trempskou nostalgii, pokračovali jsme k vodopádu v rokli Kejná...vody málo, žebříky u vodopádu naprosto zničené. Potom jsme vyrazili po neznačených cestách brdskými lesy směr Řevnice. Byla to úžasná pohoda, nikde nikdo...jen my. Prostě super relax.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 21.4.2012
  • 620 zobrazení
tomesm
Předjarní výšlap: Věžná - Střítež - Trenckova rokle - Šafránkův mlýn - Žďárec - bývalý osadní flek T.O. BAT - Kutiny(hospůdka u Trempů - nocleh (nejen na stole)) - toť sobota.
Německá louka - Řikonín - Brno (Bogota) - domov (různě) - toť neděle.
Počasí famózní, a tak nemůžeme litovat, že jsme vyjeli z Brna JIŽ v brzkých ranních hodinách!!!Nakonec, o co dříve jsme tento vejšlap začali, o to později jsme ho zakončili!!!
MOTTO této akce: .....Nejhorší přítel člověka je RÁNO! (autor: Olaf)
Zúčastnilo se: lidí 15ks - psů 2ks
http://www.kutiny-utrempu.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • 10.3.2012
  • 556 zobrazení
bonny95
  • 23.6.2012
  • 506 zobrazení
kawi
Po čtrnácti dnech opět ve skalách. Ve čtvrtek ještě padal sníh, ale v neděli roztály i poslední ostrůvky sněhu v hlubokých roklích. Jaro se prostě blíží...
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2012
  • 481 zobrazení
pida-stepula
V listopadu 2012 jsem mým rodičům "dovolil", aby se odprostili od péče o moji osobu (já jsem zatím vegetil u babí s dědou v MT) a vyrazili si na týdenní pobyt do jižního Španělska (Andalusie).
Svůj volný čas využili nejen k odpočinku, ale i cestování. Byli se podívat na soutěsku (někdo říká kaňon) El Chorro - to je místem krásné přírody, jedinečné andaluské město Ronda - bylo vystavěno na okraji 100 metrů vysoké rokle, nad řekou Guadalevín a v neposlední řadě na město Málaga (Malagueta) - hlavní město Provincia de Málaga, které je jednou z osmi provincií Andalusie.
Do prvních dvou jmenovaných (El Chorro a Ronda) doprovázel rodiče strejda Mates, taťkův velký kamarád a spolubydlící z jeho působení ve Španělsku.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2012
  • 441 zobrazení
kubrtsamorost
Z Velké Paklenice do Malé.
Šli jsme se s Hraběnkou projít do hor. Měl jsem Plán A – do jeskyně. Pak plán B – na Anica kuk. A nakonec tajný plán C, kdyby nevyšly ty předešlé. Plán C nakonec zvítězil a tak se šlo ze Stari Gradu Velkou paklenicí nahoru. Pak stezkou ke včelínu. Pak po náhorní plošině k Malé paklenici a pak Malou dolů do Seline.
Zní to velmi jednoduše, ale opak je pravdou. Velká paklenice je v pohodě. Je zde krásný chodníček takže se můžem kochat nádhernými skalami, útesy a stržemi. Chvilku koukáme na horolezce. Pak začne dlouhé stoupání po stezce nahoru. Objevují se parádní panorámata. U včelína nahoře v sedle je parta německé mládeže. Nahoře na plošině jsou zbytky zdí a sadů. Je vidět, že se tu kdysi živě hospodařilo. Funí dost silný vítr – Bura – jak říkají místní. Přicházíme na malou loučku na konci plošiny. Zde si dáváme svačinku a kafe.
Následuje klesání po příkré pěšině do Malé paklenice. Tam pěšina končí a začíná nekonečné, vyschlé koryto řeky plné kamenů a balvanů a skal, padlých stromů a bůhví jakých překážek. Prostě divočina. Malá paklenice je opravdu divoká, nádherná a nezkrocená. Pět hodin klesání.
A tak jdeme a zdoláváme překážky a zároveň se kocháme přírodními krásami. Zdánlivě pustá rokle kypí životem. Hemží se to tu hady, ještěrkami, mravenci a jiným hmyzem, taky šneky a rostlinami.
Vysoké útesy ční do výše i několik set metrů a jeden si připadá jako zrnko písku. Na několika místech jsou ukotvena lana, aby se jeden mohl nějak fixovat při zdolávání krkolomých míst. Asi v polovině mi Hraběnka řekla, že jsem blázen a že už se mnou do hor nejde. A to ji teprvá čekalo to nejhorší. Několik v pravdě horolozeckých kousků. No nakonec vše dobře dopadlo a dosáhli jsme téměř cíle. Potkali jsme turisty z německa jak se derou nahoru. Byli dva a nic s sebou neměli. Upozornili jsme je tedy, že už je pozdě na výstup, bylo kolem 20. hodiny, navíc bez vody a ničeho. Tak se s námi vrátili asi dva kilometry na začátek Malé paklenice. Měli tam karavan a pozvali nás na malé občerstvení. Poseděli jsme na lavečce a nakonec nás hodili do Stari Gradu s tím, že zítra půjdou vybaveni stejnou cestu jako my, ale obráceně. Byli to velmi fajn pohodoví lidé.
A tak jsme se šťastně vrátili z oné celodenní cesty. Vyšli jsme v 9:30 a vrátili jsme se kolem 22:00. 12 hodin pochodu. Musím Hraběnce vyrobit nějaký diplom. Byl to bezesporu její největší a nejtěžší výkon. Bravo.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 22.7.2012
  • 440 zobrazení
zaramovane
Výlet do krasové rokle v Srbsku - normálně uzavřené oblasti :)
více  Zavřít popis alba 
22 komentářů
  • 14.4.2012
  • 418 zobrazení
Reklama