Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 201 462 výsledků (0,1462 sekund)

reklama
100 fotek a 10 videí, červen 2018, 36 zobrazení
35 fotek, červenec 2012, 149 zobrazení | cestování, příroda
Fotografie z jížní Moravy, kde jsme strávili dovolenou :)
63 fotek, říjen 2008 až květen 2014, 205 zobrazení | cestování, příroda
S Lenčou Příkrou jsme si zajely na 3 dny na výlet, kdy jsme navštívily lázně Teplice nad Bečvou, solnou jeskyni, aragonitové jeskyně, hranickou propast, město Hranice na Moravě a hrad Helfštýn. V Hranicích jsme byly na koncertě ABBA revival a z Helfštýna jsme se vracely skoro potmě a každý den jsme utíkaly na vlakové spojení. Krásná podzimní pohoda.
207 fotek, 31.5.2017, 158 zobrazení
Zájezdu na Dolní Moravu s návštěvou stezky v oblacích, mléčného pramene, Hory Matky boží v Králíkách
se zůčastnilo 44 turistů. O dobrou náladu se v autobusu mj. postaral vedoucí zájezdu Ludvík se svými
kvízovými otázkami. ( foto Marie W. + Hanka J. + Drahuš K. )
72 fotek, 4.1.2016, 48 zobrazení
4.1.2016 - teplota asi tak -7°. Navštívili jsme v Lošticích Muzeum Olomouckých tvarůžků A. W. - otevřené v roce 1994 v místě původní výrobny tvarůžků. . Nové Muzeum Olomouckých tvarůžků bylo slavnostně otevřeno 26. června 2014. Hned vedle je podniková prodejna, já si koupila jen Nivu, Majka i nějaké tvarůžkové speciality. Já bych s nimi doma neuspěla.
Také jsme si byli prohlédnout betlém řezbáře Jaroslava Beneše.
32 fotek, 30.3.2017, 237 zobrazení | moje fotozprávy
Židovská Jižní Morava

Skvělou zajímavou procházku starobylými i novějšími místy ve městě Brně připravila návštěvníkům beseda s názvem Židovská Jižní Morava. Setkání se konalo v Židovském obecním domě Bílkova 7 v Boskovicích.
První akci svého druhu otevřela 30. března 2017 referentka školství Marcela Veselá. Připomenula práci Mezigeneračního centra, které vzniklo při Městě Boskovice v rámci Mezigenerační politiky a uvedla: „Tyto přednášky budou tři každý měsíc do prázdnin a pak dle zájmu mohou být další. Poté přivítala místostarostku Boskovic Mgr. Dagmar Hamalovou.
Ta poděkovala všem za účast, aktivním seniorům z Mezigeneračního centra za přípravu setkání. „Provozují též SeniorPoint. Bez jejich úsilí a nadšení by to nešlo, je to záslužná práce.“
Místostarostka závěrem vyzdvihla spolupráci s Muzeem regionu Boskovicka.
Mgr. Daniela Meluzínová vyzvala přítomné k aktivnímu zapojení do akcí Mezigeneračního centra.
Libuše Skořepová úvodem poděkovala místostarostce Mgr. Dagmar Hamalové, že zaštítila tyto přednášky a zajistila prostory. Pak Muzeu regionu Boskovicka a partnerům. Dále uvedla, že pracuje pro Turistické a informační centrum Brno a jako externí průvodce Židovské obce Brno. Pro svou práci historika využívá především knihy Ing. Arch. Jaroslava Klenovského a PhDr. Jaroslava Bránského.
V přednášce se věnovala židovskému Brnu od středověku po současnost a téma nazvala „Sbohem Vlněno“. Uvedla, že synonymem propojení Boskovic s Brnem jsou Löw Beerové a rodina Plačkova. Na mapce ukázala středověké osídlení Brna (nejstarší Olomouc) kolem nynějšího hlavního nádraží. Údajně se v prostoru dnešního pátého nástupiště nacházel středověký židovský hřbitov. Pomocí fotografií provedla po historických místech. Židé přišli do Brna v polovině 13. století. Merhautova škola s pamětní deskou obětem fašistického vraždění. Zde byli soustředěni i Židé z Boskovic, kteří sem dojeli transporty 13. – 15. března 1942. Obřadní síň židovského hřbitova se středověkými náhrobky ve stěně. Velká synagoga na rohu ulice Spálená byla zničená fašisty, zbouraný Polský templ na Křenové, bývalé židovské německé gymnázium na Hybešově – dnes zdravotnické zařízení. Zde působili lidé se vztahem k Boskovicím – sociolog a učitel Bruno Zwicker (*1907 †1944).
1454 – vyhnání Židů z Brna. Místní měšťané je tam nechtěli kvůli jejich způsobu života (obchod, lichva atd.). Návrat možný po roce 1848.
Libuše Skořepová pak zmínila současné sídlo Židovské obce na ulici Jaroše 3. Zde je knihovna s půjčovnou, vzdělávací centrum, výstavní a přednáškový sál, mikve. Památník obětem židovského a rómského holocaustu v parku na náměstí 28. října autora akademického malíře Daniela Václavíka (*1964).
Vila Löw Beer, celnice (výstavní prostor), na horním konci zahrady vila Tugendhatových. Zahrada je odpočinková zóna volně přístupná. Dvůr Úrazové nemocnice, kde stála funkcionalistická synagoga. Brněnský Bronx – synagoga. Ulice Vlhká - kovové destičky v dlažbě – památka na Židy, Polský templ. Křenová – pamětní deska houslového virtuóza H. W. Ernsta (*1814 †1865), židovská modlitebna. Zbytky podniku Vlněna. Kostel Maří Magdalény, kdysi zde stála synagoga. Dům odkud pocházela izraelská malířka Anna Ticho (*1894 †1980). Její manžel pocházel z Boskovic. Dům U kamenné panny, Římské náměstí – středověká studna, ulice Minoritská – Kafé Placek. Náměstí svobody – za morovým sloupem Komerční banka – interiéry židovský architekt Ernst Wiesner (*1890 †1971). Pamětní deska fyzika George Placzka (*1905 †1955).

Krátkou přestávku vyplnila ukázka zdravé výživy Václava Stoupala, DiS s ochutnávkou chutných rostlinných pomazánek na žitném chlebě, kávy a čaje.

Po drobném osvěžujícím občerstvení se většina návštěvníků vrátila do sálu na první lekci meditace Mgr. Daniely Meluzínové. Ta uvedla, že meditace pomáhá snížení stresů a tím vzniku civilizačních chorob. Je to metoda zastavení negativních myšlenek, uvolnění těla. Jedná se o vnímání těla, pocitů, emocí. Marcus Aurelius (*121 †180).
Literatura: Knihy Nová země, Moc přítomného okamžiku - Eckhart Tolle (*1948), Přijímání stárnutí, změn a smrti – Ram Dass (*1931).
Mgr. Daniela Meluzínová uvedla, že se meditací zabývá asi 25 let. Poprvé se s ní setkala po revoluci v Německu, Rakousku a v buddhistickém klášteře u Londýna. Později u nás v Josefově dole – Jizerské hory. Učitelé byli z Thajska.
Po teoretické části předvedla Mgr. Daniela Meluzínová ukázky meditace v sedě a za chůze. Kdo chtěl, mohl se zapojit.
Závěrem uvedla, že od září tohoto roku by se mohlo pokračovat pravidelně.
Libuše Skořepová na závěr připomenula, že v květnu bude provázet s KM Tour po přírodních krásách a památkách Sovinecka. Kdo má zájem, může se zúčastnit.
60 fotek, jaro 2005, 704 zobrazení
Vycházka do kostela
Sv..Ducha v Ostravě-Zábřehu s prohlídkou a výkladem P.V.Řehulky pro seniory CHS Gabriel v Ostravě - Zábřehu a seniory charitního domu Sv. Alžběty v Ostravě
.
Farnost - Ostrava- Zábřeh / webové stránky /:

Jde o sakrální atypickou stavbu, která se skládá z kostela, pastoračního centra, věže, to vše na vyvýšeném plató. Součástí areálu bude i nutné příslušenství pro jeho chod – jako garáže, parkoviště a inženýrské sítě. Půdorys kostela je elipsovitý, má osy 31x25 m, s jedním podzemním a pěti nadzemními podlažími.

Štíhlá železobetonová věž s třemi zvony a vnitřním schodištěm je vysoká 30 metrů.

Zvony byly odlity dílnou Josefa Tkadlece z Halenkova. Největší nese jméno proroka Daniela a váží 533 kg. Střední zvon Panny Marie Guadalupské má hmotnost 316 kg a nejmenší zvon nese jméno Matky Františky a váží 224 kg. Zvony byly požehnány otcem biskupem 4.11.2005.

S ohledem na málo únosné podzemní vrstvy jsou kostel i věž založeny na 36 betonových pilotech do hloubky cca 18 m od okolního terénu.

Chrámová část kostela svým vybavením odpovídá současným požadavkům na shromažďovací prostor, tzn., že vytápění je zabudované v podlaze, výměnu vzduchu řeší vzduchotechnika, požární nebezpečí hlídá elektronika, objekt má sociální vybavenost a další.

Pastorační centrum Jana Pavla II. v podzemním podlaží má víceúčelový sál s pódiem a prostory pro pastoraci včetně sociálního zařízení.

Přístup do objektu je řešen schodištěm i bezbariérově, přístup do pastoračního centra je řešen i vnitřní výtahovou plošinou.

Ještě pár slov k vlastní architektuře, jak ji autor projektu ing. Arch. Marek Štěpán navrhl:

Tělo, ticho a světlo

Vnitřek kostela je prostorem ztišení. Je od okolí chráněn několika vrstvami soustředných prstenců. Vnější vlivy (světlo, zvuk, chlad apod.) jsou tak filtrovány stejně jako vnímání vstupujícího. Vlastní tělo kostela je od okolí odděleno příkopem – do kostela se vchází po mostcích. Jasně je tak odděleno jádro celého areálu – kostel. Vstupování do tohoto kostela je stylizovanou duchovní cestou od vnějšího – profánního k vnitřnímu – sakrálnímu. Uvnitř kostela jsou všichni na jedné shodné základně - dlažba v lodi i presbytáři a vlastně i všech přilehlých prostorech je stejná. Barevnost dlažby je inspirována za tepla válcovaným ocelovým plechem, který je typickým produktem zdejších železáren a válcoven. Její spárořez je však různorodý. Z této základny jako země vyrůstají hranolové hmoty liturgického inventáře - menzy, křtitelnice, ambonu a sedes. Ty jsou v kontrastu k temné podlaze-zemi ze světlého Dunajského vápence, vždy z jednoho monolitního kusu. Jejich tvarování je abstraktně symbolické. Např. hmota menzy je zraňována pěti výřezy obdobně jako Tělo Kristovo na Golgotě. Čtyři výřezy jsou po obvodu, pátý v samém jejím jádru – v něm budou uloženy ostatky Jana Pavla II. Povrch menzy je vyleštěný, kubické výřezy jsou hrubě opracovány. Imaginární prázdný prostor výřezů je naznačen stejným vápencem na podlaze. V celé koncepci vnitřního prostoru chrámu hraje primární roli světlo, které zdůrazňuje symboliku – VY JSTE SVĚTLO SVĚTA (Matouš 5,13-16). Světlo tím modeluje celý vnitřní prostor proraženými otvory v obvodových stěnách.

Křtitelnice stojí uprostřed kostela i celého společenství věřících. Její hmota je napříč proražena paprskem Ducha svatého s odkazem na křest Ježíše v Jordánu. V místě průrazu zde utkvěla nádoba s křestní vodou. Po straně křtitelnice je leštěným kamenem řeka Jordán vyznačena.

Svatostánek není spjat se zemí, „levituje“ na konzole opět ze stejného vápence. Vlastní tělo svatostánku je z tlustého v žáru fůzovaného skla. Na jeho kubické hmotě je na pravé větší části znázorněn Starý Zákon, na levé otvíravé Nový Zákon. Starý Zákon je znázorněn barevným hořícím keřem, ze kterého se ozývá Hospodin slovy „Jsem, který jsem“. Strana Nového Zákona je v přirozených barvách skla s velkými pozlacenými písmeny A a W. Mezi oběmi částmi je modrá spojnice, znázorňující jejich kontinuitu. Za posuvnými dveřmi Nového zákona je trvale umístěna Eucharistie. V místě svatostánku je celá hmota kostela proražena svislým průrazem pro jasné vyznačení jeho polohy.

V čele eliptického prostoru se vznáší obrazový svatodušní triptych Jakuba Špaňhela. Jednotlivá témata triptychu jsou křest vodou, křest duchem a posvěcení kříže.

V adorační kapli po levé straně lodi je umístěno ve své Božské osamocenosti Jezulátko a křehké Placzkovy dřevořezby křížové cesty. Práce na křížové cestě probíhala po dobu 23 měsíců. Je z dubového masivu a nerezové oceli.

V Mariánské kapli na opačné straně kostela je obraz Panny Marie Guadalupské z Mexika ukotvený v pozemsky ocelovém rámu stylizované louky. Tento obraz jsme dostali darem od Mexické malířky Laury Morales a byl požehnán otcem biskupem 8. 9. 2005.

Ostatní mobiliář kostela je dřevěný – dubový. Lavice tvoří jakési horizontální přízemní trámce.

Kostel je zasvěcen Duchu Svatému, který osvěcuje, posiluje a naplňuje každého z nás.

V současnosti máme hotovy dvě vitráže. První v sobě nese biblický příběh Jákobova žebříku. Toto téma předznamenal tvar okna, který je úzký a vysoký. Vitráž je společným dílem firmy Vitral servis ze Zábřehu na Moravě a Jakuba Špaňhela, autora oltářního obrazu. Biblický verš najdeme v 1. knize Mojžíšově 28 kap., 10-19 verš. Celá vitráž jakoby podpořila oltářní obraz.

Druhá vitráž - okno z fúzovaného skla váží necelé dvě tuny a řadí se k největším na světě zpracované touto technologií. Ústředním motivem je beránek. Ve vitráži se odrážejí všechna biblická témata spojená s beránkem.
105 fotek, 29.4.2012, 981 zobrazení | dokumenty, lidé, oslavy, události
o obsazení Bratislavy 4. dubna skončila první část bratislavsko-brněnské operace Sovětské armády. Směrem na Moravu útočila vojska 2. ukrajinského frontu, pod vedením maršála Sovětského svazu R. J. Malinovského. Vojska 2. ukrajinského frontu měla okolo 350 tisíc vojáků, 246 tanků a samohybných děl, 6106 děl, raketometů a minometů a podporu 637 letadel 5. letecké armády. Spolu se sovětskými jednotkami postupovaly na Moravu vojska Rumunské královské armády se 86 tisíci vojáky, 46 tanky, 999 děly a 239 letadly královského leteckého sboru. K útoku na Brno byly vyčleněny sovětské jednotky 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny gen. por. I.A.Plijeva a 53. armády gen. por. A.V.Managarova spolu s 1. rumunskou armádou. Na levém křídle 53. armády přes slovenské hory postupovala 40. sovětská armáda a 4. rumunská armáda. Od rakouských hranic z jihu na Moravu ve směru Mikulov, Moravský Krumlov útočila 7. gar. sovětská armáda. Záměrem těchto sil bylo proniknout od jihovýchodu na Moravu.
Prostor Moravy bránila na straně němců 1. pancéřová armáda pod vedení generála pancéřových vojsk W. K. Nehringa, 400 tisíc vojáků bylo soustředěno v jednom pancéřovém sboru, v jednom horském sboru, pěti armádním sborem se zpětným odřadem „Olomouc“. Měla 120 tanků a útočných děl, 2150 děl a podpůrných 150 letadel 6. letecké armády „Luftwaffe“. Od 18: dubna byla posílena jednotkami 8. armády „Ostmark“, jejího 72. armádního sboru nazvaného později sbor pancéřových granátníků Feldherrnhalle.
V noci na 15. dubna vydalo německé vedení skupiny armád „Střed“ rozkaz ke zrušení pevnosti Brno a vojska z města měla obsadit obraná postavení před Brnem na linii: Tikovice, Ořechov, Židlochovice, Vel. Němčice, Šitbořice a Vel. Hostěrádky. Velitel pevnosti Brno gen. Poel začal liknavě plnit tento rozkaz. Německé jednotky pomalu zaujímaly toto postavení, židlochovický Volkssturm nezaujal ani postavení na dominantní výšině Výhon a jednotky 72 armády sboru přidělené 1. panc. armádě od 8. armády ze skupiny armád „Ostmark“, neobsadily úsek fronty od Přibic po Uherčice. Tento úsek fronty byl obsazen jednotkami 760. divize v jejich řadách bojovaly dva prapory tzv. východních dobrovolníků sestavené z Kavkazanů a Turkmenů.
Nejblíže k Brnu pronikl 1. gar. jms. ze 7. mechanizovaným sborem. Předsunuté jednotky 13. gar. jezd. divize, které již 17. dubna obsadily Medlov a předsunutý sovětský dálkový průzkum směrem na Ivančice, kde nenarazil na nepřítele. Jednotky dostaly rozkaz postupovat co nejdále podél řeky Jihlavy na západ k Ivančicím a tím zabezpečit od západu postup sovětských vojsk na Brno. Z Vojkovic vyrazila pěchota 6. orelské divize na Holasice a z části přešla silnici Pohořelice – Brno a bez boje obsadila Sobotovice. Toho využila 16. mech. brigáda, jejíž tanky vyrazily na Sobotovice, kde se spojily s pěchotou a postupovaly na Bratčice, které po deváté hodině obsadily. Postoupily až k Mělčanům, kde se spojily s kozáky od 13. gar. jezd. divize. Němci se nechtěli smířit se ztrátou Holasic a dopoledne zaútočili na nastupující sovětská vojska a zatlačili je zpět k Vojkovicím. Poté se rozhořely týdenní boje v prostoru Holasic, Rajhrad, Stará pošta, kde Sověti ztratili přes dvacet tanků a na 160 vojáků. Když se nepodařilo prorazit ve směru na Rajhrad, začali sovětské jednotky postupovat na Syrovice. Útoku předcházel nálet bitevních letadel na obec, při kterém byl zapálen místní lihovar. Pěchotu v boji podpořily tanky 41. gar, tank. a 63. tank. brigády. Za boje o Syrovice byl zničen jeden sovětský tank, a dvě německá protiletadlová děla. Po desáté hodině byly Syrovice obsazeny a němci se stáhli k Ořechovu. Během týdenních bojů o Ořechov se stala obec nástupištěm útoků, na katastru obce padlo 60 sovětských vojáků a 8 místních občanů. Od 20. dubna byl v obci štáb 4. gar. jezd. sboru, kde prodléval i velitel 1. gar. jms. generálporučík I.A.Plijev.
Poměrně hladkým obsazením prostoru Syrovice, Bratčice a Mělčany dne 18. dubna se vytvořilo pro sovětské vojsko nové nástupiště na Brno ve směru Ořechov nebo Silůvky, dále Střelice a západní předměstí města.
Na proniknutí sovětských jednotek k Ořechovu reagovalo německé velení pozdě a v Brně již nemělo síly, která by sovětské jednotky zastavily. Divize pancéřových granátníků Feldherrnhalle-1 (dále jen FHH1), která tento úsek měla bránit, zůstala za řekou Jihlavou. Postavení okolo Ořechova bylo slabě obsazeno frekventanty vojenských škol z Vyškova, 10. výcvikovým praporem SS a Volkssturmem z okolních německých obcí. Dále několika protitankovými a protiletadlovými děly.
Po obsazení Syrovic začala část 125. střel. pluku od 6. orelské divize postupovat směrem na Ořechov. Jak se pěchota objevila na nekrytých místech tzv. Velkých polích, dostala se do těžké kulometné palby a ustoupila zpět do Syrovic.
V poledne průzkum 7. mech. sboru pronikl do Silůvek a sovětské tanky začaly postupovat na Brno přes Silůvky, Hlínu, Neslovice, Kývalku do Popůvek. Během večera pronikly až k Brnu, kde bylo zničeno několik tanků.
Jak vyplývá ze sovětských hlášení, nebyl Ořechov s novým dominantním kostelem Všech svatých na sovětských mapách vůbec zakreslen. V hlášeních se mluví jen o Tikovicích a Ořechovičkách. Sovětská vojska proto útočila na imaginární cíl, což velmi ztěžovalo koordinaci útoků a pro dělostřelectvo přesné zamíření, což se projevilo ve ztrátách na lidech a technice.Po poledni zaútočilo několik střemhlav bombardovacích letounů JU-87 Stuka s podporou stíhačů na sovětská vojska u Syrovic. Sovětská stíhací letadla proti nim zasáhla a jednu Stuku sestřelila.
Odpoledne 18. dubna začal útok na Ořechov náletem bitevního letectva a dělostřeleckým přepadem. Již během dělostřelecké palby zaútočili kozáci 8. gar. jezd. divize od Syrovic na Ořechov a pěchota 125. stř. pluku přes Velké Pole na Tikovice a útok byl opět se ztrátami odražen. K večeru došlo k přeskupení sil, pěchota se přemístila k Syrovicím a za pomoci tanků a samohybných děl 63. mech. brigády zaútočila přes Žleby na Ořechov. Během dvouhodinového boje se ve 22 hod podařilo obsadit ulici k Hajanům a návrší s kostelem. Obránci Ořechova se stáhli do Ořechoviček, úvozu polní cesty ke sv. Peregrínu a k Annenskému mlýnu.
Vojáci 125. střel. pluku se marně snažili vypudit Němce z Ořechoviček. Po celou noc na 19. dubna bojovali a byli již nepřetržitým nasazením v boji silně unaveni a žádali vystřídání. Velitel 7. mech. sboru se rozhodl podpořit vojáky 6. orelské střelecké divize. Jedna rota samohybných děl od 16. mech. brigády zaútočila od Radostic na Ořechovičky a od Ořechova ji podpořily tanky 63. mech. brigády. V 16:30 hod začal útok z obou stran, jakmile Němci zjistili ve svém týlu u Podlavky sovětské samohybná děla, vyklidili Ořechovičky a stáhli se k cihelně. Ve 20 hodin se obě útočná seskupení setkala, od Syrovic přijeli do Ořechova kozáci ve velmi podroušeném stavu a vystřídali pěchotu 125. střel. pluku. Sesedli z koní, usnuli po mlatech, stodolách a ani nevyslali hlídky na přední okraj fronty. Tankisté rozestavili tanky a samohybná děla okolo kostela a také odpočívali.
Německé velení velmi těžko neslo obsazení Ořechova, odkud se mohla vést dělostřelecká palba na Brno. Večer 18. dubna dostala 16. panc. divize rozkaz, aby urychleně navagónovala techniku u Opavy a odjela k Brnu. Za přesunu k Brnu neměla štěstí, od Ivanovic na Hané se k Brnu musela přepravovat kvůli přerušení tratě po ose a jejího velitele gen. mjr. von Müllera zajali čsl. partyzáni oddílu „Olga“ na zámku v Hosticích.
Večer 19. dubna po příjezdu jednotek 16. panc. divize do Brna, dostal pluk panc. granátníků čís. 64 téže divize rozkaz, aby v předvečer vůdcových narozenin dobyl na Rusech zpět důležité obranné postavení v Ořechově. Během večera se pluk posílený tanky přesunul ve vší tichosti do lesů k Bobravě a zaujal výchozí postavení k útoku u cihelny nad Annenským mlýnem. Útoku předcházela přehradná palba z raketových vrhačů umístěných na obrněných transportérech SdKfz 251/1. Za chvíli bylo návrší u kostela v plamenech. Za palebnou přehradou postupovali tanky s pancéřovými granátníky. Od úvozu peregrínské cesty zaútočila do boku sovětské obrany německá pěchota s několika útočními děly. Moment překvapení byl veliký, německé tanky pronikly do obce a z nejkratší vzdálenosti odstřelily několik sovětských tanků T-34 a samohybných děl SU-100. Němci v boji muže proti muži použili i plamenometů a návrší u kostela obsadili. Sovětští vojáci utrpěli těžké ztráty, ti co se zachránili, se stáhli do Žlebů, kde zaujaly obranu. Okolí kostela bylo pominulých bojích pokryto vraky sovětských tanků a mrtvolami vojáků, koní, zbraněmi a municí všeho druhu. Pancéřoví granátníci okamžitě zaujali obranná postavení okolo kostela a podél návrší až k Tikovicím. Velitelství 64. pluku pancéřových granátníků s velitelem pplk. Dörnemennem bylo v Ořechovičkách. Obranné boje v prostoru kostela řídil kpt. Richter. Po ústupu sovětských vojáků z Ořechova byla obec ostře odstřelována kaťušemi. Němcům se podařilo získat zpět dominantní obranou kótu zamezující útoku na Brno. Dále chtěli zlikvidovat sovětské jednotky proniklé do Střelic a Popůvek. Část 16. panc. divize se v noci z 19. na 20. dubna přesunula přes Pisárky, Kouhoutovice a Žebětín k Ostrovačicím s úkolem, aby ráno 20. dubna provedla vstřícný úder naproti útočící divize panc. granátníků FHH-1 od Dolních Kounic do Ořechova a tím izolovat sovětská vojska u Střelic a Popůvek.
Už ve čtyři hodiny začali Němci postřelovat sovětská postavení pod Ořechovem, po desáté hodině napadlo sovětská vojska německé bitevníletectvo. Po leteckém útoku zaútočili Němci od Karlova směrem na kótu 334 m Volhausy, dnes zvané Jaloviska. Ve stejném čase zaútočilo 15 tanků s dvaceti obrněnými transportéry od 16. panc. divivize na postavení kozáků u Kývalky.
Za chodu překonali jejich obranu a průsekem v omickém lese pronikli k osadě Dvorek, kde přebrodili Bobravu a po silnici podél říčky postupovali k Radosticím. Pancéřoví granátníci vnikli do lesa Bučina, kde se spojili se svými druhy od divize pancéřových FHH-
120 fotek, duben 2015, 32 zobrazení
Třebíčský židovský hřbitov je národní kulturní památka v Třebíči-na Podklášteří. V rámci souboru baziliky svatého Prokopa a třebíčské židovské čtvrti, jejíž oddělenou částí je, požívá statutu Světového dědictví UNESCO.
Židovský hřbitov v Třebíči je po pražském Novém židovském hřbitově druhý největší v České republice. Rozkládá se na severní stráni Hrádku na celkové ploše 11 678 m?. Lze na něm najít 2600 náhrobků, z nichž je nejstarší dosud čitelný datován rokem 1631. Pochováno zde bylo asi 11 000 lidí.
Hřbitov byl založen v 2. polovině 15. století. Asi do roku 1468 židé pravděpodobně pohřbívali své zesnulé přímo při klášterní zdi. Tamní pohřebiště bylo zrušeno a nové umístěno na odvrácené, severní svažité straně Hrádku. Když roku 1888 došlo k průtrži mračen a povodni, v jejichž důsledku byly některé hroby vyplaveny, byl hřbitov rozšířen jižním směrem (nová část hřbitova). V této části stojí památníky obětem první světové války (z roku 1922, 20 obětem) i druhé světové války (z roku 1957, 290 obětem). Na hřbitov se vchází ze západu kovanou vstupní branou. Vedle ní je obřadní síň (1903) s dobře dochovaným interiérem. Vybudována byla zásluhou rabína Samuela Pollaka (1842–1906) nákladem třebíčské židovské obce.
Třebíčská židovská čtvrť, jinak též zvaná prostě Židy, v Třebíči-Zámostí je památka zapsaná v seznamu světového dědictví UNESCO, jedna z nejzachovalejších židovských čtvrtí v Evropě.
Třebíčská židovská čtvrť je jedinou židovskou památkou mimo území Izraele, která je zapsána na seznamu UNESCO. Tato čtvrť je cenná ve svém celku, zejména původním historickým půdorysem. Nachází se na levém břehu řeky Jihlavy a pod skalami třebíčského Hrádku. Na západě ji ohraničují domy podklášterského Žerotínova náměstí a ulice Pomezní.
Židovské město je příkladem maximálně zastavěného území. Domy zpravidla nemají zázemí dvorků, hospodářských staveb. Chybí zahrady; jedinou výjimkou je bývalá Subakova zahrada, která vznikla v místě jednoho ze zbořených domů. Domy jsou navzájem stavebně propojené, mezi nimi tmavé průchody, křivolaké uličky či soutky. Jádra a dispozice domů je renesanční a barokní; příklady slohových detailů: hřebínkové klenby, kamenná ostění dveří a oken, rohová loubí.Ghetto se vyvíjelo již od 12. století, zachováno bylo 123 domů stavěných v různých stavebních slozích, dvě synagogy a židovský hřbitov.
První zmínka o židovských obyvatelích pochází z roku 1411, židovská obec je doložena v 16. století. Od konce 18. století v židovském městě byla jedna z nejpočetnějších židovských obcí na Moravě. V roce 1799 zde žilo 1770 obyvatel, roku 1848 zde žilo 1612 osob židovského vyznání, v roce 1900 už jen pouhých 663 osob a v roce 1930 již jen 300 osob. Po druhé světové válce v židovském městě v Třebíči žilo už jen minimum židů.
Během druhé světové války bylo židovské obyvatelstvo čtvrti téměř vylidněno. Všechen cennější majetek byl odsunut taktéž. Mezi tímto majetkem byl i cenný Machzor třebíčský datovaný kolem roku 1300. Téměř všichni třebíčští židé byli odvlečeni transportem A, který dorazil do Terezína dne 18. května 1942 (čítal 720 osob) a transportem A w ze dne 22. května 1942 (650 osob). Mnoho obyvatel bylo posláno do koncentračních táborů, často do Osvětimi. Někteří obyvatelé utekli do španělského města Sagunta. Po válce se do Třebíče vrátilo asi deset původních obyvatel.
Bazilika svatého Prokopa je románsko-gotický křesťanský kostel v Třebíči. Byl vybudován na místě původní mariánské kaple při benediktinském klášteře přibližně v letech 1240 až 1280.
Historie baziliky svatého Prokopa je těsně spjata s historií třebíčského benediktinského kláštera. Počátky baziliky sahají až do roku 1101.
s Ew  1 | klarbar
168 fotek a 1 video, léto 2011, 148 zobrazení
38 fotek, léto 2017, 41 zobrazení
........................................!!!
25 fotek, 26.6.2015, 12 zobrazení
32 fotek a 2 videa, červen 2015, 56 zobrazení
Ve čtvrtek 18.6. jsme se sešli v kempu Dřevěnice. Týden sliboval do neděle déšť, což se bohatě naplnilo. Já přijel druhý, hned po Honzovi s Lenkou. Správce hlásil, že jeli něco koupit, protože v kampu jsme sami a žádná hospoda, ani kiosek tam není. Já šel tedy prověřit možnosti do Dřevěnic. Jedna hospoda zavřená a penzion od 18 do 22 h. :-( V kempu zatím Honza s Jirkou udělali oheň a opékali dovezené buřty. Později přijeli Berani (Miloš s Irenou), Libor a Pavel s Markétou. Dojel i Hanz a vytáhl zázrak z Tennessee :-) Jacka se skořicí a feferonkou. Napil se a omdlel (tak to dělal, dokud pití nedošlo). Druhý den se k nám cestou připojili ještě Ráďa s Bárou. Další kemp Bučnice u Teplic n.Metují. Tady alespoň kiosek. Na výlet do skal jsem se s Jirkou necítili a drželi místo u plzeňského u vstupu do skal. Ráno nás vyhnali v 9 a my oblékli "nepromoky" a vyrazili. Cestou do Kudowy Zdroje jen lilo. Tam pstruha - Markéta vylovila všem v rybníce kousek. Za deště dál až do kempu v Kostelci n.Orlicí. Byla by to hezká cesta, ale....prostě cesta s EW je mokrá! Honza a sv.Petr jedou na provizi s výrobcema nepromoků. Ještě před dojezdem se odpojili Radek s Bárou, kterou asi doma rozmrazoval do rána. V Kostelci byl cíl kvůli místní kapele Spektrum. Koncert si užíval hlavně Jeník, který se celý den špičkoval s Markétou. Ráno bylo pod mrakem a společným obědem v Lípě jsme se rozloučili. S Jendou jsme dali HK a já před Jičínem šel zase do nepromoku. (Jeník než dojel do Svojšic taky zmoknul.) Výlet byl mokrý, ale byla sranda a proto tam jezdím. Tak zase příště.
36 fotek, červen 2010 až září 2011, 63 zobrazení
111 fotek a 3 videa, 22 zobrazení
70 fotek a 2 videa, červen 2014, 50 zobrazení
19. až 22.6.2014 Sraz u Hanze a odjezd. Cestou dost zima a v Antýglu ( 930 mnm, 9km od Kvildy ) útulno. Pak Lipno, vysutá cesta korunami stromů a sešup rourou dolů. Celkem asi 800 km.
21 fotek, 16.7.2017, 16 zobrazení
42 fotek a 4 videa, září 2017, 84 zobrazení
Letos se opravdu nedaří. Kempy v centru byly obsazené a my skončili mimo dění, daleko od centra. Počasí také nic moc a tak jsme ujeli před deštěm už v sobotu. Jack už stejně došel. Jeník opravil elektriku na Glajdě, ale cestou se mu asi stalo to, co Honzovi na Slovensku (napínák rozvodů šel do kopru). Moje poslední akce s klubem East Way tedy nebyla žádná hitparáda. Dík za fotky Jardovi.
99 fotek, 20.8.2016, 54 zobrazení
FOTKY: Kary, Machy, Leoš a Eda :-) Nabídl jsem kamarádům z rovin, že je provezu horami. Celkem jsem si dal dost práce vymyslet trasu, aby je zajímala. To jsem ovšem nepočítal s objektivními potížemi "druhého dne". :-( Výjezd se zpožděním, za co může "Koza", že se nám v jeho hospodě líbilo ( alespoň doufám )). Rozpis vzal za své už při odjezdu z kempu. Frýdlantský pivovar Albrecht, obří sud Libverda (bez komentáře), chata Smědava, Tanvald, Ž Brod, Malá Skála, Frýdštejn, pivovar Rohozec - oběd... a konečná!!!! Tvrdí motorkáři byli udoláni knedlíky a asi teplem. Druhou polovinu itineráře jsme smázli a dali směr kemp. Kladně hodnotíme příjezd Dity a Palva, přidání se Edy a Jarky, Leoše a nakonec i Ládi s partnerkou. Večerní posez v kempu už se mi nějak nepasoval do normálu EW. Paní Kolombová byla odhalena, a to byl další kladný moment víkendu. Myslím, že se výlet zase povedl. :-) Jen je škoda, že v neděli přestalo chcát až po odjezdu skupiny. Ale nebýt mokrý už snad ani nejde.
62 fotek, 1.10.2011, 76 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron