Hledání

1 188 vyhledaných výsledků
AKCE -35 % s kódem
35% sleva na fotoknihy ke Dni žen
Oslavte Den žen s jedinečnou fotoknihou Rajče.
Kód: ProZeny 35% sleva na fotoknihy ke Dni žen
rodok
  • letos v únoru
  • 56 zobrazení
janaariel
co je nového u mrňavek v dočasce :-)
👇👀
Luiza brala atb a po injekcích dostala prášky, jelikož si ještě za dobu co je u tety nikdy nic z ruky nevzala, trochu jsem měla obavu, jak do ní prášek dostanu... ale pomohla Lotka a tavený sýr..
jinak jsme měli návštěvu tety fyzioterapeutky, která se na holky přijela podívat a okouknout, teta Anička holky krmila z ruky - obě (y) - kdo neví, nezná problematiku, nepochopí :-)
dneska jsme měli první návštěvu psího kamaráda Jeryho, venku se holky nekamarádí, tak jsem zkusila pozvat kamaráda domů..
bohužel se ani doma nekamarádí, ale taky to nebyla žádná tragedie…
Lotka se nechala - tedy nedobrovolně hladit od tety Galiny, když chtěl Jery holky na pelíšku očuchat, Lotka na něj vycenila zuby a on jako gentleman odešel a už se o ně nezajímal..
Jery se choval moc krásně, nezlobil a na cestu dostal dáreček pamlsky :-)
takže docela úspěch , tak snad to příště s dalšími návštěvami bude jenom lepší a lepší
více  Zavřít popis alba 
  • 18.1.2020
  • 30 zobrazení
horstyn
22.12.2019 - Již tradičně se poslední adventní neděli konal v západočeském Horšovském Týně vánoční jarmark a živý Betlém. Jako vždy zde bylo množství prodejních stánků s vánočním zbožím, svařákem a nechyběly samozřejmě ani stánky, kde bylo možno koupit grilované klobásy a sýr, bramboráky, lívance, medovinu nebo vynikající trdelník. Celý den probíhala řada hudebních vystoupení. Nechyběla ani živá zvířátka, jako kozy a oslíci. V 17 hodin začal na diváky zaplněném horním náměstí živý Betlém. Po jeho skončení se vždy rozezní na zvonici 3 tunový zvon Osana/jeden z největších v Plzeňském kraji/, aby tak ukončil velmi vydařený den.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.12.2019
  • 11 zobrazení
svermovacek
Výlet na Křivoklát
Tradičně jsme navštívili vánoční trhy na Křivoklátě. Každý si našel ten svůj zájem, ale většinou se končilo s medovinou, svařeným vínem, čokoládou a sýrem.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.12.2019
  • 21 zobrazení
pason
Již v roce 1710 byl na nynějším místě boudy postaven seník avšak první přímý důkaz o jeho existenci je až z roku 1743 v Grauparově mapě pod názvem Františkánská bouda. V této době se v okolí boudy pásl dobytek a sušilo seno na zimu. V roce 1790 byla bouda přestavěna Vaclavem Krausem a sloužila jako přístřešek pro dřevaře. V této době se nazývala Nová Česká bouda. Roku 1830 byla bouda znovu přestavěna a také výrazně rozšířena tentokráte Janem Krausem. V této době byla mimo turistické stezky a nebyla vyhledávána ani jako turistický cíl. Převážně se orientovala na budní hospodářství a její máslo nebo kozí sýry byly proslulé. Další přestavby se tu udály v roce 1893 a 1900, kdy zde bylo zřízeno 6 hostinských pokojů. Turisticky zajímavou se tato bouda stala až po roce 1901, když hrabě Harrach nechal vybudovat turistickou cestu z Labské boudy. Za první republiky bylo celé Harrachovo panství včetně boudy zestátněno a za války patřilo Němcům. Svoje jméno Vosecká bouda dostala podle louky na které stojí. Do Vosecké boudy nevede vedení elektrické energie, elektřina je zde vyráběna vlastním naftovým generátorem. Z toho plyne jisté omezení provozu na chatě po 22. hodině.
Vosecká bouda je majetkem KČT a nabízí ubytování za docela slušné ceny, členové KČT mají navíc další slevy. Ubytování na Vosecké boudě je zajištěno v 1lůžkových až 4lůžkových pokojích a v jednom 11lůžkovém pokoji. Sociálky jsou společné na patře.Vosecká bouda má celkovou kapacitu 37 lůžek. Jsou z ní nádherné výhledy. Vzhledem k tomu, že leží na hřebenu a na hranicích s Polskem, nabízí nepřeberné množství výletů po okolí. Doporučujeme její návštěvu.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • loni na podzim
  • 54 zobrazení
alda10
..převod cisteren Tatry 148 a Tatry 815 na mléko.) Odvoz mléka z kravína do mlékárny, kde se nachází výroba sýru a másla.) Mléko se pomocí kbelíku manuálně přelije do máselnice a s troje na sýr. Produkty se poté prodají v místní Jednotě...
více  Zavřít popis alba 
  • 14.10.2019
  • 45 zobrazení
plch
za vínem a krajinou

pohoří Vogézy, panoramatická jízda po horské silnici Route des Crêtes pod nejznámějšími a nejvyššími vrcholy Grand Ballon a Hohneck

Munster, domově známého münsterského sýra

malebná hrázděná vesnice Eguisheim s kostelem sv. Petra a hned čtyřmi fontánami, návštěva vinařství Zinck s degustací čtyř vzorků vína s typickým alsaským preclíkem

Colmar

Riquewihr , vinařství Maison Zimmer

alsaský hrad Haut Koenigsbourg
návštěva Opičí hory (Montagne des Singes), kde ve volné přírodě žijí makakové

večerní Štrasburk
více  Zavřít popis alba 
  • 12.10.2019
  • 12 zobrazení
jirka-suchomel
Město na pomezí středních a jižních Čech, známé především díky výrobě sýru Hermelín. Ze stavebních památek vyniká radnice a kostel sv. Martina.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.10.2019
  • 21 zobrazení
mois
Olomoucké tvarůžky (také olomoucké syrečky nebo tvargle z něm. Olmützer Quargel) jsou moravským zrajícím sýrem, který se vyrábí z odtučněného mléka. Výroba se tradičně soustředila do regionu Haná, a to již od 15. století. Dnes je s výrobou olomouckých tvarůžků spojeno město Loštice, kde tvarůžky vyrábí od roku 1876 firma A. W.

První písemná zmínka pochází již z 15. století, kdy byly tvarůžky součástí jídelníčku lidí na venkově. Označení olomoucké tvarůžky pak vzniklo díky trhům v Olomouci, kde se tvarůžky prodávaly. Většina tvarůžků se však vyráběla v okolních vesnicích pod názvem selské tvarůžky. Slovo tvarůžky má svůj původ v tvarohu, který je meziproduktem výroby tvarůžků.

Dnešní výrobu v Lošticích zahájil Josef Wessels se svým synem Aloisem v roce 1876. Výroba se rozšiřovala až do první světové války, kdy firma zaměstnávala 36 lidí a stala se největším výrobcem tvarůžků. V roce 1902 byla s podporou státu postavena Mlékařská škola v Kroměříži, která vychovávala odborníky do mlékáren a byla i výzkumným pracovištěm. Ve škole se pořádaly i kurzy pro tvarůžkářky a byla postavena „vzorová tvarůžkárna“. Po roce 1948 byla výrobna znárodněna a, jak uvádí firma A.W., „výroba tvarůžků dlouhodobě klesala, do technologie a zejména objektů tvarůžkárny se téměř neinvestovalo..V roce 1991 byla firma v restituci navrácena potomkům původních majitelů, kteří ihned zahájili výrobu. V roce 2010 tak tvarůžky získaly v rámci Evropské unie chráněné zeměpisné označení. Dnes[kdy?] má firma v Lošticích přes 130 zaměstnanců a ročně vyrobí přes dva tisíce tun tvarůžků
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • říjen 2019
  • 72 zobrazení
msbohucovice
Téměř každý den si děti samy chystají svačinu. Mažou si pomazánku na pečivo, určují si množství, které sní, aby předcházely plýtvání. O jídle si povídáme, z čeho je vyrobeno a čím našemu tělu daným složením prospívá.
V týdnu, který je zaměřený na život v lese jsme si upekly dva slané koláče. Jeden z hub a druhý z medvědího česneku. Po pečení se děti zapojily i do úklidu a umývání nádobí. Nejvíce dětem chutnal koláč z medvědího česneku a velmi se těší na další vaření.

Recept koláče:

250 g listového celozrnného těsta
1 lžička oleje
250–300 g čerstvych hříbků, nakrájenych na plátky (2.koláč- hříbky vyměněny za medvědí česnek)
100 g libové slaniny, nakrájené na malé kostičky
1–2 stroužky česneku, drcené
200 ml smetany ke šlehání
3 vejce
100 g syra Eidam- nastrouhaného
lístky ze 3 snítek tymiánu
špetka muškátového oříšku
sůl a čerstvě mlety pepř

Ingredience

250 g listového či křehkého těsta
25 g másla
1 lžička oleje
250–300 g čerstvych hříbků, nakrájenych na plátky
100 g slaniny, nakrájené na malé kostičky
1–2 stroužky česneku, drcené
3ks cibule
200 ml smetany ke šlehání
3 vejce
100 g syra gruyere, nastrouhaného
lístky ze 3 snítek tymiánu
špetka muškátového oříšku
sůl a čerstvě mlety pepř

Česnek
Houby
Masné výrobky a uzeniny
Mléčné výrobky
Sýry
Vejce

Příprava jídla

1 Předehřejte troubu na 180 °C. Listové těsto rozválejte a vyložte jím koláčovou formu včetně boků (klidně je může přesahovat, protože těsto z nich mívá tendenci ‚sjet’) .

2 Mezitím v pánvi na oleji a opečte slaninu s cibulí, přidejte houby nebo medvědí česnek na závěr (cca 2 hrsti) a směs přesuňte do mísy. Přimíchejte smetanu, vejce, syr, tymián, prolisovaný česnek a muškátovy oříšek. Podle chuti osolte a opepřete.

3 Směs vlijte do připraveného korpusu a pečte asi 20 minut, až náplň zpevní. Před podáváním nechte koláč vychladnout.
více  Zavřít popis alba 
  • loni na podzim
  • 34 zobrazení
amylynn
zasedání v centrále u sýra, chlapec s gongem & einyho hra s vesmíry. poslední záchvěv světa v květu, než zamrzl.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2019
  • 16 zobrazení
takometa
1 komentář
  • 11.9.2019
  • 34 zobrazení
monikash
Každý rok se koná začátkem září v italském Bibione Septemberfest, kdy teče víno proudem a k tomu hraje nějaká ta místní kapela. Letos to vyšlo na 11. a 12.9. Sjedou se i místní trhovci a "blešáci" a nabízejí své zboží. V areálu na parkovišti Zenit se můžete občerstvit nejen vínem z místní produkce, ale i ochutnat speciality na grilu, různé pizzy a bulky z bílé mouky, sýry nebo značkové víno. Kdo nemá rád víno, může si koupit pivo nebo míchané nápoje či nějaké to nealko. Oblíbený tu byl Aperol spritz. Vstup je zdarma a pozvánka je slosovatelná, takže můžete vyhrát třeba tašku na pláž, zástěru, disk (na házení), nějakého toho plyšáka nebo ručník. Vstup jepřísně hlídán, takže pokud sem pojedete příští rok, tak si s sebou neberte pití v petce (příjdete o vršek) nebo parfémy ve skle či kleštičky na nehty a jiné ostré věci. Druhý večer pak byl po 23. hodině zakončen velkolepým ohňostrojem, který překonal i některé ty naše silvestrovské.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.9.2019
  • 131 zobrazení
vanafi
V podstatě stále tápu, co vlastně ta PANYGIRI je. Delegátka nám jen řekla, že to jsou pravoslavné slavnosti probíhající od sobotního večera do pondělí, hlavní program je večer. Vydaly jsme se pěšky z Lefkosu v neděli ráno. Místy je cesta hodně zarostlá trnitými keříky, takže holeně jsme měly dost podrápané. Jinak nádherná procházka! V Mesochori již byla spousta slavnostně oděných lidí, taverny plné. V jedné zastrčené taverně-kavárně jsme se upíchly, daly si frapé a chtěly něco k jídlu. Paní se udiveně na nás podívala, že dnes je jídlo zdarma a pro všechny u kostela. Tak proč chceme jíst? Nikde se nevaří. Překonaly jsme ostych a vmísily se do davu před jídelnou. Na stolech už bylo nachystáno víno, cola, voda. Na talířcích drobné občerstvení - pomazánka, sýr, sardelky, olivy. Bleskurychlá obsluha nám donesla nejdříve zelný salát a pak jehněčí pečínku s bylinkovými brambory a rýží. Akorát protože jsme byly pěšky, nemohly jsme se zúčastnit večerní veselice. To je prý TOP celé panygiri. I tak to bylo pěkné!
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 8.9.2019
  • 64 zobrazení
tonda1200
Skvělý výlet do okolí Aflenzu, Judenburgu, Gailtalských a Karnských Alp. Ve středu odpoledne dáváme s Pepem zrychlený přesun přes Annaberg, Mariazell a Seebergsattel do kempu Rosskogler. Pár piv, "Jégr", rum a po půlnoci spát. Ve čtvrtek ráno jsme projezdili okolní šotolinové cesty, pak přesun k Judenburgu. V Gaalu muzeum VW "brouk" - sakra zavřeno. Volám na číslo uvedené na dveřích - majitel sympaťák je tu hned. Máme s Pepínem soukromou prohlídku. Pokračujeme okolo hory Rosenkogel po pěkné šotolině přes Sommerthörl, a vynořujeme se na hlavní silnici severozápadně od Judenburgu. Pokračovačka na Klippitztörl - pěkný zatáčky. V Hermagoru potkáváme neplánovaně Siggiho, takže na Stranig dojíždíme společně. Než stačíme dopít první pivo, tak dojíždí kamarád z Mnichova Manfred s Andym, Rolandem a Wernerem - vrací se z vejletu po Triglavu. Jsme pro dnešek komplet - večírek může začít :-))). Ráno neprší, ale je slušná mlha. Se Siggim, Pepínem a Manfredem vyrážíme směrem na Achornach Alm a k pozicím Pražského regimentu za 1.sv. války. Pak do Itálie - Monte Paularo, Zoufplan, Sella di Rioda. Skvělej okruh přes Cas. Festons, Mal. Vinadia, Mal. Pieltinis, Mal. Losa, Passo della Forcella, Plöcken Pass a zpět na Stranig. Po cestě neplánovaně potkáváme Ondru a Máru. Jsme komplet - večírek č.2 může začít :-))). Ráno už to musí balit Siggi - přesun zpět na Moravu. Andy, Roland a Werner už taky musí frčet domů do Bavorska. Manfred zůstává s náma až do neděle. Okolo 11h až opadla mlha vyrážíme na Passo del Cason di Lanza a Nassfeld - super asfaltové svezení. Pak okolo Bodensee a Kammleiten - docela bloudíme, GPS nás tahá po všech čertech - vše končí někde v křoví, u skály, v lomu apod. Mazec. Pak Egger Alm, Poludnig, Rattendorf Alm. Leje jak z konve. V Rattendorfu jsou slavnosti - pěkné to tam mají. Babky nás zvou na sýr a na víno (nakonec jsme si dali pivo :-))) ) - nešlo odolat :-). Poslední večer na Stranigu se nesl v duchu těch předchozích. Ráno rozlučka s osazenstvem "salaše", s Manfredem poplácání po zádech a potřesení rukou a frčíme. On do Mnichova, my na Moravu. Ještě mě po cestě pozlobil kontakt u indukční cívky, takže jsme se skoro půl hodiny drbali s mojí motorkou. Kamarádi, skvělé to bylo - jako vždy. Najeto cca 1700km.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2019
  • 245 zobrazení
davidjanak
Po 8 letech opět akce ve stylu, který je mi nejbližší, autobus-> stop->lezení-> chození-> stop-> odjezd. Když jsem ho (Zinalrothorn) uviděl před 8 lety poprvé ihned jsem věděl, že se na něj jednou pokusim dostat. To, že to tak dlouho trvalo, bylo zapříčiněno spoustou jiných aktivit- Kanada, lezení, chození atd. (viz mezidobá alba). Původně bylo v plánu udělat přechod Zinalrothorn-Weisshorn v rámci každoročního hořicko-bělohradského lezeckého výjezdu. Tento plán se na konec změnil v lezení vícedélek v Hollentalu. Navíc bychom tento přechod téměř jistě nezvládli, ale je to nádherný hřeben, takže kdo ví? Třeba to ještě dopadne. Již při návratu domů z Hollentalu jsem začal uvažovat o solo výjezdu- hlavně ze dvou důvodů: a) konečně jsem chtěl ozkoušet zakoupený péřák a pohorky a za b) už jsem se chtěl konečně podívat z vrcholu Zinalrothornu.

V pátek večer odjíždím se Studenty do Lausanne, kam přijíždím v sobotu na oběd. Z Lausanne zhruba za 5 hodin dostopuji do Zinalu. Spím v jakémsi garážovém přístavku u Tsigiere (bývalá pastýřská chata na výrobu sýrů), kde zjišťuji, že mám píchlou nafukovačku (doma lepeny 4 díry) . Ráno se budím do krásného slunného dne. Kolem mého nocležiště prochází výletníci. Nabírám vodu z vedlejší studánky a odcházím vstříc vysněnému Zinalrothornu.
Před sebou mám zhruba 1300 výškových metrů. Jít údolím Zinal beru čím dál více jako skvělou volbu. Je to asi jako kdybyste srovnali cestu Obřím dolem na Sněžku s cestou na jizerskohorský Smrk. Obojí nádherné cesty, ale jen jedna je téměř bez lidí, odpadků a s dokonalým klidem. Postupně se přede mnou zjevují hory. Nejprve majestátně rozlehlá dvojice Grand Cornier s Dent Blanche, následně celý doleva se stáčející oblouk hor-Pointe Zinal, neskutečně nádherný Obergabelhorn, Trifthorn a na závěr Zinalrothorn. Po cestě se pasu na borůvkách a mochyních. Přecházím přes lanový most zhruba 30 m nad údolím. Než docházím k chatě Grand Mountet, tak se mnohokrát kochám okolní scenérií. U chaty jsem před 16. hodinou. Dobírám vodu a odpočívám. Chvíli si se mnou povídá paní, tak cca 60+. Je neskutečné, jak staří, ale stále usměvaví a vitální lidé se tu nachází. Následuje přechod zhruba 200 výškových metrů nad chatu Grand Mountet, kde si buduji mini bivak. Jak bylo předpovězeno, tak skutečně zhruba od 18 do 22 prší. Jelikož bivak není úplně dešti odolný- protéká snad úplně všude, tak mi zvlhnul péřák. Ráno bylo v plánu vzbudit se ve 2, abych vše včas stihl. Sice se ve 2 budím, respektive se nemusím budit-na šutrech se moc dobře nespí, všude kolem je neprůhledná mlha. Převaluji se ve spacáku a snídám. Bivak opouštím kolem 4. Mlha polevila a sem tam je vidět hvězda. S čelovkou procházím mezi trhlinami. Vlhkost je vcelku velká a drobně sněží. Po mostě přecházím odtrhovou trhlinu (ještěže lze trochu vytušit mačkami vyšlapanou cestu) a ze sedla mezi ZRH a Dome se napojuji na sněhový hřeben. První těžší místo pro mě je přelez ze sněhu na skálu. Po chvíli nacvičování jsem v bezpečí na suťovém hřebeni, kde sundávám mačky a cepín. Nasněžilo zhruba 1 cm, takže to trochu klouže, ale nic co by se nedalo ustát. Sem tam lezu tak 1-2 terénem. Když míjím první nýty prochází mnou zvláštní pocit spokojenosti. Dolézám ke skalní věžičce. Koukám na smyčky zhruba 8 m nade mnou a říkám si, že jsem dolezl. Slanit do stěny by mi nepomohlo. Chvíli se rozmýšlím a následně se začínám pomocí prusíku samojistit. Jsem nadšen, jak krásně pohorky drží na malých lištách. Naštěstí jsou zde, tak 2-3 lezecké kroky přes 1 bočák, tudíž mám po chvíli cvaklé smyce a slaňuji zpět pro batoh. Přelézám zhruba 3 m po hraně věžičky a slaňuji do druhého sedélka. Samojištění je hrozně zdlouhavé. Přelézám zhruba ještě 20 m se samojištěním. Skála je dost kluzká a dál to nevypadá o moc lehčí. S těžkým srdcem to otáčím.
Cesta zpět probíhá rychleji, než bych čekal. U nástupu na ledovec posílám domů sms, že jsem to zabalil. Svačím. Zjišťuji, že je teprve 14. Zhodnocuji případné časové ztráty z přechodů ledovce a po chvíli se rozhoduji pro pokus bez batohu. Balím foťák, sedák, lano, pár mysli tyček a pospíchám zpět vstříc vrcholu. Některá místa jdu již po třetí, takže je dobře znám. Sníh ze skály už je roztátý a odfoukaný. Bez báglu se leze úžasně lehce-jaký div. Zhruba po hodině se dostávám zhruba do 4000 m.n.m., kde jsem to zhruba otočil. Místo s fixními lany, o kterém jsem si myslel, ze bude dost složité, přelézám bez jejich použití. Nad ním jsou nádherné plotny vedoucí až na vrchol. Ty se dají jít po dvou. Na vrcholu (17:30) trávím zhruba půl hodiny. Během ní se občas trhají mraky a mně se tak naskýtá pohled na protilehlý Matterhorn, Obergabelhorn a do údolí Zermattu. Při sestupu některá místa radši slaňuji. Někde kolem Břitvy vykukuje z mraků vrchol Weisshornu- vypadá neskutečně majestátně a navíc dost daleko. Ledovcový hřebínek podcházím po suti a mačky nasazuji kousek před ledovcovým mostem. Místo bivaku nenacházím a tak po mnoha pauzách uléhám v 23 00 pod širákem v suti, ihned pod ledovcem. Nade mnou svítí nespočet hvězd. Okolní štíty jsou nádherně osvětleny. Chci udělat fotku štítů s hvězdami, ale zmáhám se pouze k vybrání foťáku z batohu, vedle kterého zůstává do zítra.
Budím se do krásného slunného rána. Dlouho snídám a suším veškeré zvlhlé věci. Koupu se v plísku kousek pod nocležištěm. K chatě docházím kolem 14. Scházím k zpět k říčce La Navisence . Po cestě potkávám 2 kluky s obřími bágly. Mají v plánu přejít z Zinalrothornu na Weisshorn. Přeji jim hodně štěstí. Po chvíli potkávám na cestě majestátního kozorožce. Jsem rád, že jsem si prozíravě nasadil dopředu teleobjektiv. Jdu za ním zhruba 10 minut, než se ho odhodlám předejít. Po cestě sleduji kozorožci okousané stromy. Kousek za mostem fotím Weisshorn s vodopádem Cascade de la Volermò v popředí. Začíná se stmívat a mně začíná docházet, že dnes k Tracuitu nemohu dojít. Procházím kolem jezera Arpitetta. V dálce slyším pastevecké psy. Jsem rád ,že je nemusím odhánět. Nakonec ulehám zhruba v 22 30 u Roc de la Vache s výhledem na chatu Tracuit na protějším svahu. Ráno se chci vzbudit brzy, abych byl v čas na ledovci.
Budím se zhruba ve 4, ale ihned znovu usínám. Kdybych teď vyrazil, tak bych byl nedostatkem spánku později dost nemožný. Druhý budíček je kolem 6. Snídám u nádherného potoka. Ukrývám věci pod balvan a vyrážím pouze s věcmi na ledovec, foťákem a s tím málem jídla co mi zbývá. Semena a datle už po třech dnech nemohu ani vidět, ale když nic jiného již není. U Tracuitu jsem zhruba v 10. Na ledovci míjím všechny, co se vracejí z Bishornu. Některými přeskoky přes trhliny si nejsem úplně jist, ale cesta je vyšlapaná, tak je vše snad v pohodě. Odpočívám až v "pásmu tišin". Nohy mi v pohorkách úplně hoří. Chladim je ve sněhu, což úžasně pomáhá- otázka je, zda mi to v budoucnu nepomohlo k totálně okopanym prstům, které mě brněly ještě 3 týdny po návratu domů. Celý výstup je víceméně chodecký terén po dokonalé sjezdovce s jednou trhlinou. Z vrcholu mám nádherný kruhový rozhled. Nepřestávám se divit nad hřebenovkou pokračující na Weisshorn. Tímhle scházet po 3 dnech strávených lezenim ve výšce kolem 4000 m.n.m. bych aktuálně asi vážně nedal. Na obzoru se začínají tvořit první mraky. Dolézám na vedlejší vrchol Pointe Burnaby s nadějí, že bych mohl zahlédnout alespoň kousek Matterhornu. Bezvýsledně. Nic naplat, hor jsem si užil až až. Vracím se zpět k Lausanne. Zpáteční cesta přes trhliny je horor. Prohlížím si každý most zda mě udrží. Naštěstí všechny vydrželi. Z pár mráčků na obzoru se úplně zatáhla obloha. Už není kam pospíchat. Pozoruji jezírko s mokřadem plným suchopýrů a sviště pelášící se skrýt, nejspíš přede mnou, do nory. Vyzvedávám věci. S večeří se tak nějak tady s tím vším loučím. Kdo ví, kdy se sem podívám znovu. S posledními paprsky Slunce scházím zpět do Zinalu. Opět začínají pastviny a s nimi přichází uklidňující zvuk kravských zvonců. Proklínám každý nakopnutý kámen, protože vždy pak 15 minut skučím bolestí-dokud nenakopnu další kámen, a tak stále dokola. Hned při vstupu do Zinalu mě chce sežrat huska, dost mě překvapuje, že zrovna mě. Docházím k parkovišti, odkud jsem před 5 dny vyšel a ulehám na louku vedle cesty.
Ráno se budím se spacákem polezlym od slimáků. Koupu se v řece a vyzvedám kraťasy a sandály, které jsem zde nechal. Hned druhé auto mě bere na stop. Dalším stopem se dostávám do Sionu. Procházím historické centrum a relaxuji, poté co doklopýtám na bývalé nádvoří jednoho z hradů. Začínám se dožírat. Ze Sionu dlouho nemohu vystopat. O to milejší další svezení je. Zastavuje mi usměvavá kytaristka skupiny The Bratz. Po pochválení nahrávky její kapely dostávám při vystoupení cd s věnováním. Další stopem se dostávám do centra Lausanne. Jelikož mám dost času, tak procházím riviéru a nádherné centrum. Oživují se mi zapomenuté vzpomínky na místa, která jsem procházel před léty s Kubikem.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem úžasným řidičům a řidičkám, kteří si vzali takového pobudu do auta, rodině, která se o mě nejspíš celou dobu strachovala a Kubikovi za to, že mi byl a je skvělým vzorem a že mne kdy zavlékl do Švýcarska.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2019
  • 52 zobrazení
klisteci
dovolená na severozápadě francie - pobřeží, oceán, palačinky, sýry, historie, města, cider a tak.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • loni v létě
  • 172 zobrazení
jackal001
Staré městečko na pobřeží IJsselmeeru (bývalé Zuiderzee) se orientovalo především na stavbu a opravy lodí pro nedaleký Amsterdam. Ale ve světě proslulo především výrobou kvalitního tvrdého sýra.
V Edamu se zachovaly malebné štítové domy při grachtech a věž Speeltoren se zvonkohrou z roku 1561. Rozlohou největší třívěžový chrám v Evropě Grote neboli St. Nicolaaskerk z 15. století se pyšní jedinečnými malbami a 30 původními okny. Zastavte se také u Kaaswaag, budovy kde se dříve vážil sýr a u barokní radnice.
Edam býval vyhlášeným velrybářským přístavem. Největšího rozkvětu zažíval během 17. století, kdy tu fungovalo na 33 loděnic. Dnes se ale jedná spíše o poklidné městečko s dlážděnými uličkami a s ručně ovládanými mosty se sítí vodních kanálů.
Každou středu od července do srpna se tu konají sýrové trhy už od 16. století, kdy Edam dostal právo na jejich pořádání od Viléma Oranžského. Až do 20. let 20. století tvořil sýrový trh základní pilíř ekonomiky města. Za jeho největšího rozmachu se tu ročně prodalo 250 000 kol sýra.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2019
  • 18 zobrazení