Hledání

1 171 vyhledaných výsledků

35% sleva na vše!
-35 % s kódem

Vytvořte fotoknihy, pexesa, plakáty... do neděle se slevou.
Kód: NakupyOnaDnes

35% sleva na vše!
alda10
..převod cisteren Tatry 148 a Tatry 815 na mléko.) Odvoz mléka z kravína do mlékárny, kde se nachází výroba sýru a másla.) Mléko se pomocí kbelíku manuálně přelije do máselnice a s troje na sýr. Produkty se poté prodají v místní Jednotě...
více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 6 zobrazení
  • 0
krysaric
Moje mýdla jsou můj relax, hobby a radost z díla. Nejsem žádný profidesigner. Jen mám ráda syrové a co nejvíce přírodní věci. Domácí mýdlo byla nejdřív výzva mému celoživotnímu boji s lupenkou. V okamžiku nahlédnutí do tajů přípravy mýdla pak výzva k tvoření. V každé sérii vyrobíme jen 10-12 mýdel. U každého pečlivě zkouším bezpečnost - tj. ph. Každé mýdlo má svůj "rodný list". Vím kdy, za jakých podmínek a z kterých přídavných surovin jsem ho tvořila . Suroviny pochází od renomovaných firem. Učím se dál a doufám, že moje mýdla po spravne době zrání udělají svými vlastnostmi radost mě i jiným.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 13 zobrazení
  • 0
msbohucovice
Téměř každý den si děti samy chystají svačinu. Mažou si pomazánku na pečivo, určují si množství, které sní, aby předcházely plýtvání. O jídle si povídáme, z čeho je vyrobeno a čím našemu tělu daným složením prospívá.
V týdnu, který je zaměřený na život v lese jsme si upekly dva slané koláče. Jeden z hub a druhý z medvědího česneku. Po pečení se děti zapojily i do úklidu a umývání nádobí. Nejvíce dětem chutnal koláč z medvědího česneku a velmi se těší na další vaření.

Recept koláče:

250 g listového celozrnného těsta
1 lžička oleje
250–300 g čerstvych hříbků, nakrájenych na plátky (2.koláč- hříbky vyměněny za medvědí česnek)
100 g libové slaniny, nakrájené na malé kostičky
1–2 stroužky česneku, drcené
200 ml smetany ke šlehání
3 vejce
100 g syra Eidam- nastrouhaného
lístky ze 3 snítek tymiánu
špetka muškátového oříšku
sůl a čerstvě mlety pepř

Ingredience

250 g listového či křehkého těsta
25 g másla
1 lžička oleje
250–300 g čerstvych hříbků, nakrájenych na plátky
100 g slaniny, nakrájené na malé kostičky
1–2 stroužky česneku, drcené
3ks cibule
200 ml smetany ke šlehání
3 vejce
100 g syra gruyere, nastrouhaného
lístky ze 3 snítek tymiánu
špetka muškátového oříšku
sůl a čerstvě mlety pepř

Česnek
Houby
Masné výrobky a uzeniny
Mléčné výrobky
Sýry
Vejce

Příprava jídla

1 Předehřejte troubu na 180 °C. Listové těsto rozválejte a vyložte jím koláčovou formu včetně boků (klidně je může přesahovat, protože těsto z nich mívá tendenci ‚sjet’) .

2 Mezitím v pánvi na oleji a opečte slaninu s cibulí, přidejte houby nebo medvědí česnek na závěr (cca 2 hrsti) a směs přesuňte do mísy. Přimíchejte smetanu, vejce, syr, tymián, prolisovaný česnek a muškátovy oříšek. Podle chuti osolte a opepřete.

3 Směs vlijte do připraveného korpusu a pečte asi 20 minut, až náplň zpevní. Před podáváním nechte koláč vychladnout.
více  Zavřít popis alba 
  • minulé úterý
  • 16 zobrazení
  • 0
mois
Olomoucké tvarůžky (také olomoucké syrečky nebo tvargle z něm. Olmützer Quargel) jsou moravským zrajícím sýrem, který se vyrábí z odtučněného mléka. Výroba se tradičně soustředila do regionu Haná, a to již od 15. století. Dnes je s výrobou olomouckých tvarůžků spojeno město Loštice, kde tvarůžky vyrábí od roku 1876 firma A. W.

První písemná zmínka pochází již z 15. století, kdy byly tvarůžky součástí jídelníčku lidí na venkově. Označení olomoucké tvarůžky pak vzniklo díky trhům v Olomouci, kde se tvarůžky prodávaly. Většina tvarůžků se však vyráběla v okolních vesnicích pod názvem selské tvarůžky. Slovo tvarůžky má svůj původ v tvarohu, který je meziproduktem výroby tvarůžků.

Dnešní výrobu v Lošticích zahájil Josef Wessels se svým synem Aloisem v roce 1876. Výroba se rozšiřovala až do první světové války, kdy firma zaměstnávala 36 lidí a stala se největším výrobcem tvarůžků. V roce 1902 byla s podporou státu postavena Mlékařská škola v Kroměříži, která vychovávala odborníky do mlékáren a byla i výzkumným pracovištěm. Ve škole se pořádaly i kurzy pro tvarůžkářky a byla postavena „vzorová tvarůžkárna“. Po roce 1948 byla výrobna znárodněna a, jak uvádí firma A.W., „výroba tvarůžků dlouhodobě klesala, do technologie a zejména objektů tvarůžkárny se téměř neinvestovalo..V roce 1991 byla firma v restituci navrácena potomkům původních majitelů, kteří ihned zahájili výrobu. V roce 2010 tak tvarůžky získaly v rámci Evropské unie chráněné zeměpisné označení. Dnes[kdy?] má firma v Lošticích přes 130 zaměstnanců a ročně vyrobí přes dva tisíce tun tvarůžků
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • 4.10.2019
  • 34 zobrazení
  • 8
jackal001
Staré městečko na pobřeží IJsselmeeru (bývalé Zuiderzee) se orientovalo především na stavbu a opravy lodí pro nedaleký Amsterdam. Ale ve světě proslulo především výrobou kvalitního tvrdého sýra.
V Edamu se zachovaly malebné štítové domy při grachtech a věž Speeltoren se zvonkohrou z roku 1561. Rozlohou největší třívěžový chrám v Evropě Grote neboli St. Nicolaaskerk z 15. století se pyšní jedinečnými malbami a 30 původními okny. Zastavte se také u Kaaswaag, budovy kde se dříve vážil sýr a u barokní radnice.
Edam býval vyhlášeným velrybářským přístavem. Největšího rozkvětu zažíval během 17. století, kdy tu fungovalo na 33 loděnic. Dnes se ale jedná spíše o poklidné městečko s dlážděnými uličkami a s ručně ovládanými mosty se sítí vodních kanálů.
Každou středu od července do srpna se tu konají sýrové trhy už od 16. století, kdy Edam dostal právo na jejich pořádání od Viléma Oranžského. Až do 20. let 20. století tvořil sýrový trh základní pilíř ekonomiky města. Za jeho největšího rozmachu se tu ročně prodalo 250 000 kol sýra.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.9.2019
  • 10 zobrazení
  • 0
jackal001
Správní centrum nizozemské provincie Sevení Holandsko Alkmaar leží asi 40 km severně od Amsterdamu. Se svými 100 000 obyvateli nepatří k největším, ale i přesto se sem sjíždějí turisté z celého světa. Mezi jeho čtyřmi sty památkami si vybere každý.
Jak už název napovídá (Alkmaar znamená alčí jezero), vzniklo město jako rybářská osada, ale již roku 1254 získalo městská práva. Alkmaar se pyšní faktem, že městská část Rochdal leží na nejstarším nizozemském polderu Achtermeer, který byl vysušen již roku 1536.
Jeho poloha na Severoholandském průplavu a na síti grachtů jej předurčila k mnoha obléhání různými cizími vojsky, naposledy roku 1799 tu Napoleon porazil rusko-britská vojska.
Nejvíc návštěvníků však přijíždí každý pátek dopoledne – konají se tu totiž slavné sýrové trhy. Na tuto tradiční a funkční burzu sýrů jsou vypravovány speciální vlaky z Amsterdamu či Rotterdamu a kolony zájezdových autobusů se snaží vysadit cestující co nejblíže centru. Najít místo na zaparkování auta je nadlidský výkon.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.9.2019
  • 6 zobrazení
  • 1
jackal001
Gouda je nizozemské město v provincii Jižní Holandsko, známé pro tamní stejnojmenný sýr.
Historické památky
-gotický kostel Sint Janskerk je nejdelším kostelem v Nizozemsku, měří 123 metry.[1]
-gotická radnice z 15. století

Když se před vámi někdo zmíní o Goudě, pravděpodobně si většina vybaví voňavý sýr s tradiční žlutou barvou a jemnou oříškovou příchutí. Jen málokdo si však vzpomene na stejnojmenné město, které dalo tomuto sýru jméno.
Město, které mimo jiné získalo městská práva už v roce 1272, najdete v Nizozemí, na soutoku řek Hollandse Ijsel a Gouwe. Gouda se nachází nedaleko Rotterdamu a aktuálně v ní žije na 70 000 obyvatel. Mezi největší lákadla Goudy patří nejen zdejší vyhlášené sýrárny, ale také nespočet dochovaných památek, mezi nimiž najdeme architektonické skvosty. A třeba i největší svíčkárnu v celém Nizozemí.
Radniční dominanta
Na své virtuální prohlídce se přesuneme přímo na náměstí Markt, kterému dominuje gotická radnice Stadhuis z první poloviny patnáctého století. Stavba prošla v roce 1697 kompletní rekonstrukcí a nyní ji tvoří červené a bílé okenice, díky kterým je zcela nepřehlédnutelnou. Součástí východní strany radnice je menší orloj, který oznamuje čas líbivým cinkáním.
Kromě nepřehlédnutelné radnice Stadhuis stojí za zmínku i Kostel sv. Jana Křtitele, který patří k nejvýznamnějším chrámům země. Ačkoli v roce 1552 kompletně do základů vyhořel, o tři roky později začala jeho rozsáhlá restaurace. Dopadla velmi dobře. Dnes patří kostel se střední lodí o výšce 123 metrů k nejnavštěvovanějším památkám města Gouda. Mimochodem, střední loď je vůbec nejdelší v celé zemi.
Aby toho nebylo málo, starobylé centrum města obtáčí další z top atrakcí: tradiční vodní kanál.
Zapomenout nesmíme ani na severní stranu náměstí, kde je ukryt malebný městský dům ze 17. století, před kterým se již několik desítek let konají pravidelné sýrové trhy.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.9.2019
  • 10 zobrazení
  • 1
vanafi
V podstatě stále tápu, co vlastně ta PANYGIRI je. Delegátka nám jen řekla, že to jsou pravoslavné slavnosti probíhající od sobotního večera do pondělí, hlavní program je večer. Vydaly jsme se pěšky z Lefkosu v neděli ráno. Místy je cesta hodně zarostlá trnitými keříky, takže holeně jsme měly dost podrápané. Jinak nádherná procházka! V Mesochori již byla spousta slavnostně oděných lidí, taverny plné. V jedné zastrčené taverně-kavárně jsme se upíchly, daly si frapé a chtěly něco k jídlu. Paní se udiveně na nás podívala, že dnes je jídlo zdarma a pro všechny u kostela. Tak proč chceme jíst? Nikde se nevaří. Překonaly jsme ostych a vmísily se do davu před jídelnou. Na stolech už bylo nachystáno víno, cola, voda. Na talířcích drobné občerstvení - pomazánka, sýr, sardelky, olivy. Bleskurychlá obsluha nám donesla nejdříve zelný salát a pak jehněčí pečínku s bylinkovými brambory a rýží. Akorát protože jsme byly pěšky, nemohly jsme se zúčastnit večerní veselice. To je prý TOP celé panygiri. I tak to bylo pěkné!
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 20.9.2019
  • 42 zobrazení
  • 0
davidjanak
Po 8 letech opět akce ve stylu, který je mi nejbližší, autobus-> stop->lezení-> chození-> stop-> odjezd. Když jsem ho (Zinalrothorn) uviděl před 8 lety poprvé ihned jsem věděl, že se na něj jednou pokusim dostat. To, že to tak dlouho trvalo, bylo zapříčiněno spoustou jiných aktivit- Kanada, lezení, chození atd. (viz mezidobá alba). Původně bylo v plánu udělat přechod Zinalrothorn-Weisshorn v rámci každoročního hořicko-bělohradského lezeckého výjezdu. Tento plán se na konec změnil v lezení vícedélek v Hollentalu. Navíc bychom tento přechod téměř jistě nezvládli, ale je to nádherný hřeben, takže kdo ví? Třeba to ještě dopadne. Již při návratu domů z Hollentalu jsem začal uvažovat o solo výjezdu- hlavně ze dvou důvodů: a) konečně jsem chtěl ozkoušet zakoupený péřák a pohorky a za b) už jsem se chtěl konečně podívat z vrcholu Zinalrothornu.

V pátek večer odjíždím se Studenty do Lausanne, kam přijíždím v sobotu na oběd. Z Lausanne zhruba za 5 hodin dostopuji do Zinalu. Spím v jakémsi garážovém přístavku u Tsigiere (bývalá pastýřská chata na výrobu sýrů), kde zjišťuji, že mám píchlou nafukovačku (doma lepeny 4 díry) . Ráno se budím do krásného slunného dne. Kolem mého nocležiště prochází výletníci. Nabírám vodu z vedlejší studánky a odcházím vstříc vysněnému Zinalrothornu.
Před sebou mám zhruba 1300 výškových metrů. Jít údolím Zinal beru čím dál více jako skvělou volbu. Je to asi jako kdybyste srovnali cestu Obřím dolem na Sněžku s cestou na jizerskohorský Smrk. Obojí nádherné cesty, ale jen jedna je téměř bez lidí, odpadků a s dokonalým klidem. Postupně se přede mnou zjevují hory. Nejprve majestátně rozlehlá dvojice Grand Cornier s Dent Blanche, následně celý doleva se stáčející oblouk hor-Pointe Zinal, neskutečně nádherný Obergabelhorn, Trifthorn a na závěr Zinalrothorn. Po cestě se pasu na borůvkách a mochyních. Přecházím přes lanový most zhruba 30 m nad údolím. Než docházím k chatě Grand Mountet, tak se mnohokrát kochám okolní scenérií. U chaty jsem před 16. hodinou. Dobírám vodu a odpočívám. Chvíli si se mnou povídá paní, tak cca 60+. Je neskutečné, jak staří, ale stále usměvaví a vitální lidé se tu nachází. Následuje přechod zhruba 200 výškových metrů nad chatu Grand Mountet, kde si buduji mini bivak. Jak bylo předpovězeno, tak skutečně zhruba od 18 do 22 prší. Jelikož bivak není úplně dešti odolný- protéká snad úplně všude, tak mi zvlhnul péřák. Ráno bylo v plánu vzbudit se ve 2, abych vše včas stihl. Sice se ve 2 budím, respektive se nemusím budit-na šutrech se moc dobře nespí, všude kolem je neprůhledná mlha. Převaluji se ve spacáku a snídám. Bivak opouštím kolem 4. Mlha polevila a sem tam je vidět hvězda. S čelovkou procházím mezi trhlinami. Vlhkost je vcelku velká a drobně sněží. Po mostě přecházím odtrhovou trhlinu (ještěže lze trochu vytušit mačkami vyšlapanou cestu) a ze sedla mezi ZRH a Dome se napojuji na sněhový hřeben. První těžší místo pro mě je přelez ze sněhu na skálu. Po chvíli nacvičování jsem v bezpečí na suťovém hřebeni, kde sundávám mačky a cepín. Nasněžilo zhruba 1 cm, takže to trochu klouže, ale nic co by se nedalo ustát. Sem tam lezu tak 1-2 terénem. Když míjím první nýty prochází mnou zvláštní pocit spokojenosti. Dolézám ke skalní věžičce. Koukám na smyčky zhruba 8 m nade mnou a říkám si, že jsem dolezl. Slanit do stěny by mi nepomohlo. Chvíli se rozmýšlím a následně se začínám pomocí prusíku samojistit. Jsem nadšen, jak krásně pohorky drží na malých lištách. Naštěstí jsou zde, tak 2-3 lezecké kroky přes 1 bočák, tudíž mám po chvíli cvaklé smyce a slaňuji zpět pro batoh. Přelézám zhruba 3 m po hraně věžičky a slaňuji do druhého sedélka. Samojištění je hrozně zdlouhavé. Přelézám zhruba ještě 20 m se samojištěním. Skála je dost kluzká a dál to nevypadá o moc lehčí. S těžkým srdcem to otáčím.
Cesta zpět probíhá rychleji, než bych čekal. U nástupu na ledovec posílám domů sms, že jsem to zabalil. Svačím. Zjišťuji, že je teprve 14. Zhodnocuji případné časové ztráty z přechodů ledovce a po chvíli se rozhoduji pro pokus bez batohu. Balím foťák, sedák, lano, pár mysli tyček a pospíchám zpět vstříc vrcholu. Některá místa jdu již po třetí, takže je dobře znám. Sníh ze skály už je roztátý a odfoukaný. Bez báglu se leze úžasně lehce-jaký div. Zhruba po hodině se dostávám zhruba do 4000 m.n.m., kde jsem to zhruba otočil. Místo s fixními lany, o kterém jsem si myslel, ze bude dost složité, přelézám bez jejich použití. Nad ním jsou nádherné plotny vedoucí až na vrchol. Ty se dají jít po dvou. Na vrcholu (17:30) trávím zhruba půl hodiny. Během ní se občas trhají mraky a mně se tak naskýtá pohled na protilehlý Matterhorn, Obergabelhorn a do údolí Zermattu. Při sestupu některá místa radši slaňuji. Někde kolem Břitvy vykukuje z mraků vrchol Weisshornu- vypadá neskutečně majestátně a navíc dost daleko. Ledovcový hřebínek podcházím po suti a mačky nasazuji kousek před ledovcovým mostem. Místo bivaku nenacházím a tak po mnoha pauzách uléhám v 23 00 pod širákem v suti, ihned pod ledovcem. Nade mnou svítí nespočet hvězd. Okolní štíty jsou nádherně osvětleny. Chci udělat fotku štítů s hvězdami, ale zmáhám se pouze k vybrání foťáku z batohu, vedle kterého zůstává do zítra.
Budím se do krásného slunného rána. Dlouho snídám a suším veškeré zvlhlé věci. Koupu se v plísku kousek pod nocležištěm. K chatě docházím kolem 14. Scházím k zpět k říčce La Navisence . Po cestě potkávám 2 kluky s obřími bágly. Mají v plánu přejít z Zinalrothornu na Weisshorn. Přeji jim hodně štěstí. Po chvíli potkávám na cestě majestátního kozorožce. Jsem rád, že jsem si prozíravě nasadil dopředu teleobjektiv. Jdu za ním zhruba 10 minut, než se ho odhodlám předejít. Po cestě sleduji kozorožci okousané stromy. Kousek za mostem fotím Weisshorn s vodopádem Cascade de la Volermò v popředí. Začíná se stmívat a mně začíná docházet, že dnes k Tracuitu nemohu dojít. Procházím kolem jezera Arpitetta. V dálce slyším pastevecké psy. Jsem rád ,že je nemusím odhánět. Nakonec ulehám zhruba v 22 30 u Roc de la Vache s výhledem na chatu Tracuit na protějším svahu. Ráno se chci vzbudit brzy, abych byl v čas na ledovci.
Budím se zhruba ve 4, ale ihned znovu usínám. Kdybych teď vyrazil, tak bych byl nedostatkem spánku později dost nemožný. Druhý budíček je kolem 6. Snídám u nádherného potoka. Ukrývám věci pod balvan a vyrážím pouze s věcmi na ledovec, foťákem a s tím málem jídla co mi zbývá. Semena a datle už po třech dnech nemohu ani vidět, ale když nic jiného již není. U Tracuitu jsem zhruba v 10. Na ledovci míjím všechny, co se vracejí z Bishornu. Některými přeskoky přes trhliny si nejsem úplně jist, ale cesta je vyšlapaná, tak je vše snad v pohodě. Odpočívám až v "pásmu tišin". Nohy mi v pohorkách úplně hoří. Chladim je ve sněhu, což úžasně pomáhá- otázka je, zda mi to v budoucnu nepomohlo k totálně okopanym prstům, které mě brněly ještě 3 týdny po návratu domů. Celý výstup je víceméně chodecký terén po dokonalé sjezdovce s jednou trhlinou. Z vrcholu mám nádherný kruhový rozhled. Nepřestávám se divit nad hřebenovkou pokračující na Weisshorn. Tímhle scházet po 3 dnech strávených lezenim ve výšce kolem 4000 m.n.m. bych aktuálně asi vážně nedal. Na obzoru se začínají tvořit první mraky. Dolézám na vedlejší vrchol Pointe Burnaby s nadějí, že bych mohl zahlédnout alespoň kousek Matterhornu. Bezvýsledně. Nic naplat, hor jsem si užil až až. Vracím se zpět k Lausanne. Zpáteční cesta přes trhliny je horor. Prohlížím si každý most zda mě udrží. Naštěstí všechny vydrželi. Z pár mráčků na obzoru se úplně zatáhla obloha. Už není kam pospíchat. Pozoruji jezírko s mokřadem plným suchopýrů a sviště pelášící se skrýt, nejspíš přede mnou, do nory. Vyzvedávám věci. S večeří se tak nějak tady s tím vším loučím. Kdo ví, kdy se sem podívám znovu. S posledními paprsky Slunce scházím zpět do Zinalu. Opět začínají pastviny a s nimi přichází uklidňující zvuk kravských zvonců. Proklínám každý nakopnutý kámen, protože vždy pak 15 minut skučím bolestí-dokud nenakopnu další kámen, a tak stále dokola. Hned při vstupu do Zinalu mě chce sežrat huska, dost mě překvapuje, že zrovna mě. Docházím k parkovišti, odkud jsem před 5 dny vyšel a ulehám na louku vedle cesty.
Ráno se budím se spacákem polezlym od slimáků. Koupu se v řece a vyzvedám kraťasy a sandály, které jsem zde nechal. Hned druhé auto mě bere na stop. Dalším stopem se dostávám do Sionu. Procházím historické centrum a relaxuji, poté co doklopýtám na bývalé nádvoří jednoho z hradů. Začínám se dožírat. Ze Sionu dlouho nemohu vystopat. O to milejší další svezení je. Zastavuje mi usměvavá kytaristka skupiny The Bratz. Po pochválení nahrávky její kapely dostávám při vystoupení cd s věnováním. Další stopem se dostávám do centra Lausanne. Jelikož mám dost času, tak procházím riviéru a nádherné centrum. Oživují se mi zapomenuté vzpomínky na místa, která jsem procházel před léty s Kubikem.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem úžasným řidičům a řidičkám, kteří si vzali takového pobudu do auta, rodině, která se o mě nejspíš celou dobu strachovala a Kubikovi za to, že mi byl a je skvělým vzorem a že mne kdy zavlékl do Švýcarska.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.9.2019
  • 20 zobrazení
  • 0
monikash
Každý rok se koná začátkem září v italském Bibione Septemberfest, kdy teče víno proudem a k tomu hraje nějaká ta místní kapela. Letos to vyšlo na 11. a 12.9. Sjedou se i místní trhovci a "blešáci" a nabízejí své zboží. V areálu na parkovišti Zenit se můžete občerstvit nejen vínem z místní produkce, ale i ochutnat speciality na grilu, různé pizzy a bulky z bílé mouky, sýry nebo značkové víno. Kdo nemá rád víno, může si koupit pivo nebo míchané nápoje či nějaké to nealko. Oblíbený tu byl Aperol spritz. Vstup je zdarma a pozvánka je slosovatelná, takže můžete vyhrát třeba tašku na pláž, zástěru, disk (na házení), nějakého toho plyšáka nebo ručník. Vstup jepřísně hlídán, takže pokud sem pojedete příští rok, tak si s sebou neberte pití v petce (příjdete o vršek) nebo parfémy ve skle či kleštičky na nehty a jiné ostré věci. Druhý večer pak byl po 23. hodině zakončen velkolepým ohňostrojem, který překonal i některé ty naše silvestrovské.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.9.2019
  • 94 zobrazení
  • 0
takometa
1 komentář
  • 11.9.2019
  • 31 zobrazení
  • 1
tonda1200
Skvělý výlet do okolí Aflenzu, Judenburgu, Gailtalských a Karnských Alp. Ve středu odpoledne dáváme s Pepem zrychlený přesun přes Annaberg, Mariazell a Seebergsattel do kempu Rosskogler. Pár piv, "Jégr", rum a po půlnoci spát. Ve čtvrtek ráno jsme projezdili okolní šotolinové cesty, pak přesun k Judenburgu. V Gaalu muzeum VW "brouk" - sakra zavřeno. Volám na číslo uvedené na dveřích - majitel sympaťák je tu hned. Máme s Pepínem soukromou prohlídku. Pokračujeme okolo hory Rosenkogel po pěkné šotolině přes Sommerthörl, a vynořujeme se na hlavní silnici severozápadně od Judenburgu. Pokračovačka na Klippitztörl - pěkný zatáčky. V Hermagoru potkáváme neplánovaně Siggiho, takže na Stranig dojíždíme společně. Než stačíme dopít první pivo, tak dojíždí kamarád z Mnichova Manfred s Andym, Rolandem a Wernerem - vrací se z vejletu po Triglavu. Jsme pro dnešek komplet - večírek může začít :-))). Ráno neprší, ale je slušná mlha. Se Siggim, Pepínem a Manfredem vyrážíme směrem na Achornach Alm a k pozicím Pražského regimentu za 1.sv. války. Pak do Itálie - Monte Paularo, Zoufplan, Sella di Rioda. Skvělej okruh přes Cas. Festons, Mal. Vinadia, Mal. Pieltinis, Mal. Losa, Passo della Forcella, Plöcken Pass a zpět na Stranig. Po cestě neplánovaně potkáváme Ondru a Máru. Jsme komplet - večírek č.2 může začít :-))). Ráno už to musí balit Siggi - přesun zpět na Moravu. Andy, Roland a Werner už taky musí frčet domů do Bavorska. Manfred zůstává s náma až do neděle. Okolo 11h až opadla mlha vyrážíme na Passo del Cason di Lanza a Nassfeld - super asfaltové svezení. Pak okolo Bodensee a Kammleiten - docela bloudíme, GPS nás tahá po všech čertech - vše končí někde v křoví, u skály, v lomu apod. Mazec. Pak Egger Alm, Poludnig, Rattendorf Alm. Leje jak z konve. V Rattendorfu jsou slavnosti - pěkné to tam mají. Babky nás zvou na sýr a na víno (nakonec jsme si dali pivo :-))) ) - nešlo odolat :-). Poslední večer na Stranigu se nesl v duchu těch předchozích. Ráno rozlučka s osazenstvem "salaše", s Manfredem poplácání po zádech a potřesení rukou a frčíme. On do Mnichova, my na Moravu. Ještě mě po cestě pozlobil kontakt u indukční cívky, takže jsme se skoro půl hodiny drbali s mojí motorkou. Kamarádi, skvělé to bylo - jako vždy. Najeto cca 1700km.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2019
  • 177 zobrazení
  • 3
klisteci
dovolená na severozápadě francie - pobřeží, oceán, palačinky, sýry, historie, města, cider a tak.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2019
  • 107 zobrazení
  • 1
costache
🍺 Hříšní lidé města fryštátského se opět krásně pobavili na SLAVNOSTECH PIVA A GULÁŠE. 3. ročník akce zorganizovala karvinská Iniciativa DOKOŘÁN v rekreačním areálu Loděnice v Karviné - Fryštátu. K poslechu a tanci zahrály kapely RED & WHITE, DROPS, AC/CZ, FURTLAJF. Děti potěšil hlavně skákací hrad. Dospělí ocenili Tvarůžkovou cukrárnu, beskydské sýry, bramborové speciality, klobásy, pečené maso, rybízová vína a samozřejmě přes deset druhů guláše.
Pivovary:
Pivovar Koníček Vojkovice
Minipivovar Kosíř
První Havířovský Minipivovar
Městský Karvinský Pivovar
Minipivovar Sachsenberg
Minipivovar Sternberger
Karvinský pivovar/Larische (Restaurace Ovečka)
Minipivovar Morava
Pivovar Svijany
Pivovar Radegast
Plzeňský Prazdroj
#pivo#beer#craftbeer#pivovárky#Karviná#Fryštát#KarvináJeStavMysli
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 10.8.2019
  • 4 579 zobrazení
  • 10
holovic
27.7. jsme konečně dorazili na Capo Rizzuto, kde jsme měli zarezervovaný dům. Cestou jsme se mírně děsili, co nás čeká, protože krajina se výrazně změnila, odpadky kolem silnice se válely i zde, na polích všude kolem pracovali černoši, každou chvíli jsme míjeli nějaký požár, ale když jsme dorazili k místu ubytování, byli jsme nadšeni. Potěšila nás opravdu obří terasa s nejkrásnějším výhledem na moře, jaký jsme kdy měli - parkování v zahradě, dvorek s grilem, vše obklopeno zelení, že k nám nebylo odnikud vidět, zato my jsme viděli vše potřebné - dům se nám okamžitě zalíbil natolik, že jsme si jej nafotili a pokud se nám nepodaří sehnat to, co už dlouho hledáme a nikdo "to" nechce prodat - předválečnou vilu u Prahy. Pokud nám tedy není souzená, necháme si postavit tento praktický dům s velkou terasou - bohužel bez moře se budeme muset obejít, bez vedra se ale obejdeme rádi.
Do 3.8. jsme si užívali nádhernou, písečnou pláž, blbnutí v moři, plavání a terasy - ani nás nenapadlo courat někde po restauracích - měli jsme k dispozici krásnou, vybavenou kuchyni a čerstvé suroviny jsme jezdili nakupovat do nedalekého Lidlu. Ovoce bylo opravdu zralé a lahodné - navíc o polovinu levnější, než u nás. Hodně jsme nakupovali sýry - opět vynikající a levnější, než u nás. I pečivo nám chutnalo. Co jsme nečekali - tak úrodnost tohoto kraje - přestože bylo stále opravdu vedro, na Capo Rizzuto jsou pole s rajčaty, paprikami, melouny, sady meruněk, broskví, fíků.......odevšad teče voda...až na ty všudypřítomné odpadky, no.
Jinak si zde libují v rustikální zdobnosti a ikonách, což ostře kontrastuje právě s tím zmiňovaným nepořádkem. Nešlo přehlédnout, že stavba rádoby pompézního domu začíná bránou se soškami a vázami, někdy pokračuje plotem, ale většinou ke stavbě domu nikdy nedojde - soudě dle omšelosti tohoto bacilu nevkusu. Sama jsem věřící člověk a pokřtěná, ale obří socha žehnajícího Krista - stojící v odpadcích, na stavbách nebo v areálech fabrik působí fakt podivně - a že jsme jich viděli hodně - i několik Soch svobody a stovky soch antických (z betonu).
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2019
  • 1 097 zobrazení
  • 2
takometa
  • 30.7.2019
  • 33 zobrazení
  • 1
zbavitelovi
Alicka slavila jubileum a tak jsme ji přišli popřát. Ona nás jako vždy bohatě pohostila nejen gulášem z kotlíku, ale měla výborně naložené sýry, brynzovou pomazánku, jakou umí jen Alicka. Výborné byly koláčky, zákusky, dortík....no, prostě vše.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.7.2019
  • 37 zobrazení
  • 0
bikerbob
Společného dovolenkování letos moc nebylo, tak jsme s Evičkou vyjeli na prodloužený víkend na Slovensko. Počasí bylo krásné. Slunce svítilo, teploty žádný extrém, ideální na motocykl. Na naší první zastávce u Ružomberka v Salaši Krajinka nakoupila Evča slovenské sýry na cestu. Na oběd jsme se zastavili v restauraci R66 v Liptovském Mikuláši. Hospoda má sice pěknou motorkářskou výzdobu ale díky své velikosti připomíná spíše jídelnu. Na druhou stranu i v tak přeplněné velké hospodě jsme dostali jídlo během pár minut. Pak jsme jsme si udělali krátkou zastávku v nedalekém Heliportu. Domek postavený na střechu je sice dost zajímavý ale 6 € za vstup se mně zdá trošku dost. Vzhledem k sousedící Tatralandii se ale asi není čemu divit. Za Liptovskou osadou se zatáhlo, museli jsme do nepromoků a kopec přes Donovaly jsme projížděli ve vydatném dešti. Při příjezdu před prodejnu Harley-Davidson v Banské Bystrici ale už nebylo po mracích a dešti ani památky. Prohlédli jsme si prodejnu HD i Triumphu a pak pokračovali až do ubytování U bylinkárky v Hrušově. Náš domek už byl odemčený a ubytovaní sousedi nás do něj uvedli. Paní majitelka přijela až v podvečer a s Evčikou vesele plkaly do tmy. Od později dorazivšího majitele jsme dostali navrch lahvinku červeného na večer :-)
V pátek dopoledne šla Evička na masáž a levandulovou koupel. Já po chvilce lelkování u domku vylezl na sousedící kopeček, kde má v budoucnu stát menší rozhledna. Zatím tam jsou jen základy a kovové lešení. V poledne vyjíždíme do Krupiny. Vybraná restaurace City Club z Google recenzí byla nějak zašitá a tak jsme dali zavděk restaurací hotelu Slovan s označením S club. No, nebyla to dobrá volba ;-) Po poledni už začal dost velký pařák. Nedalekou rozhlednu v Krupině jsme našli celkem rychle. Jen nás zmátla úzká šotolinová cesta kolem zahrad a do kopečku jsme tak vystoupali zbytečně pěšky. Z rozhledny jsme jeli na hrad Bzovík. Je to opravovaná zřícenina v rámci národního programu zapojování nezaměstnaných. Někteří z nich se měli čile k světu, některé jsme za dobu naší návštěvy neviděli na nic sáhnout :-D Po Bzovíku nás ještě čekala návštěva zámku Modrý Kameň s muzeem hraček. Po nákupu ve Veľkém Krtíši jsme už jeli do naší chalúpky udělat si veget večer. Při chystání ohýnku se objevil bratr majitele, který areál penzionu spravuje a Evča si s ním domluvila porci pečeného kapra. Na ohni si tak opekla jen jeden špekáček jako svačinku. To já si opekl oba oštiepky a k tomu předeem orestovanou zeleninu :-) Po nezbytném odpočinku nacpaných břůšek jsme ještě pod tmavou hvězdnnou oblohou zapadli do sjednané vířivky, která je na terase penzionu.
V sobotu ráno opouštíme krásné prostředí Krupinských kopců a jedeme do Penzinku. Cestou děláme zastávku v Brhlovcích, kde je zajímavá památková rezervace Skalné obydlie. Začíná být opět pořádné horko a cesta do Penziku vedoucí po otevřené krajině nám dává dobře zabrat. Obědváme ve Slovenském Grobu vyhlášeném svými husími specialitami. V horku si ale Evička dává jen paštiku z husích jater a já rizoto. Na nic jiného není chuť :-) Po příjezdu do penzionu už jen padáme do postele a musíme chvíli vydechnout. V pozdním odpoledni se pak procházíme centrem Pezinku, kde to k našemu překvapení hučí jak ve včelíně. Nespočet kavárniček lemujících ulice je plných hostů a poblíž jednoho ze čtyřech kostelů v centru města probíhá i jakýsi vinný jarmark.
V neděli ráno už nic moc nevymýšlíme. Jen se krátce zastavujeme za kamarádem Edym u Skalice, kde přečkáme menší přeháňku a pak "suchou nohou" jedeme až domů. Právě včas. Pár minut po návratu se v Rožnově spustiln pěkný slejvák.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 26.7.2019
  • 51 zobrazení
  • 0
oldsoft
Je to hřích, ale dostal jsem na něj nezvladatelnou chuť...
Kategorie: jídlo
více  Zavřít popis alba 
  • 13.7.2019
  • 18 zobrazení
  • 0
reklama