Hledání

1 034 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

cadicek
  • 8.4.2012
  • 28 zobrazení
  • 0
cadicek
  • 20.5.2012
  • 25 zobrazení
  • 0
segroska
Takejch pár vobrásků pár klasickýho lidu, kerý se tak trochen dost vopakujou, ale každá kusoně fotkoně má sprostě cos do sebe... neselektivní změť mám f případku zájmu za ouplatek u sebe.
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • 12.2.2012
  • 379 zobrazení
  • 0
vutvbrne-festival
Místo: DD Strážnice, KAJOT ARENA Brno

Prázdninová tour našich postižených kamarádů a dětí z dětských domovů, pokračovala 24. Srpna 2012 návštěvou postižených dětí v dětském domově ve Strážnici.

Také zde se spousta dětí díky projektu BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC, jehož pořadatelem je VUT v Brně, moc dobře zná. A tak nás všichni čekali s otevřenou náručí. Po velkém přivítání přišlo první překvapení. Přišli za námi naši přátelé policisté z KŘ Policie JMK.

A tak jak bývá zvykem, všichni jsme si společně sedli, představili se a řekli si co je nového. Zahráli jsme hru jménem boccia. Velkou tradicí našich pravidelných návštěv v dětském domově ve Strážnici, je také to, že Michael vždycky a pravidelně hází všichni do bazénu. Takže jsem si to odbyl hned na začátku. Voda byla perfektní a děti z toho měli obrovskou radost. Pak jsme se šli všichni podívat na nového Passata, se kterým policisté přijeli. Chceme moc poděkovat skvělým policistům z KŘ Policie JMK za to, že jsou s námi. Dokážou nenásilnou formou pomoci dětem v řadě věcí. Například v tom, aby na sebe dávali děti pozor v souvislosti s začátkem školního roku při bezpečnosti v dopravě.

Po skvělém obědě jsme vyrazili do nádherného parku ve Strážnici. V loňském roce jsme zde byli na nádherné akci "Pohádkový les". Tentokrát s námi šli hlavně starší kluci a klučina na vozíku, který se tu loni naučil hrát fotbal. Letos jsme jej opět sundali z vozíku a společně se vyřádili. Kopali jsme do balonu, hráli fotbal, hráli si. Byli jsme se rovněž podívat na nádherném zámku ve Strážnici. Další postižený klučina se tu naučil jezdit na velkém kole a to díky svému kamarádovi z dětského domova Strážnice. No prostě vzájemně jsme se o sebe starali, pomáhali si a pracovali a přesně o tom to je.

Nechtělo se nám domů, ale museli jsme a také chtěli, protože nás čekala společná návštěva na hokejovém zápase HC Kometa Brno vs. Lulea. Pro děti je tohle obrovská motivace. Děti mají tyhle utkání vždy zdarma, proto velké díky patří hokejovému klubu Kometa Brno.

Dnešní den byl klasickým příkladem toho, jak na Jižní Moravě funguje velká rodina. Policisté z KŘ JMK, HC Kometa Brno, děti s různým postižením, děti z dětských domovů a velká hromada nás dospěláků. Společně dokážeme pracovat a pomáhat, dělat ty nejobyčejnější a právě proto nejdůležitější věci.

Tak díky vám všem. Michael Svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 24.8.2012
  • 147 zobrazení
  • 0
vutvbrne-festival
Místo: SŠ F. D. Roosevelta Brno

Při preventivním dni spojili tradičně své síly SŠ FD Roosevelta Brno pro tělesně postižené + KŘ Policie JMK + projekt BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC, jehož pořadatelem je VUT v Brně. Nejprve Michael, potom Petr a potom už policistka Petra a skvělá preventivní přednáška na téma - nebezpečí sociálních sítí atd.

V 10:40 pak slavnostní zahájení neuvěřitelné show a zároveň velmi namáhavého závodu - jízdě na vozících na Šikmé ploše do 1. patra a potom také do 4. patra. Tradičně jedou nejen naši postižení kamarádi, kteří nás zdravé dospěláky pravidelně poráží, ale také policisté, sportovci a další. To vše je zpestřeno během štafet s nafukovacím balonem až do 4. patra. Samotný závod na Šikmé ploše jedou nejprve postižení kamarádi na mechanických vozících do 1. patra, potom na mechanických vozících do 4. patra a potom na elektrických vozících do 4. patra.

Přátelé kamarádi, na závěr luxusní slavnostní vyhlášení a spousta medailí, cen a diplomů a hlavně jsme spolu zase dokázali překonat hranice nejen poschodí na této škole, ale hlavně mezi sebou.

Díky vám všem. Michael Svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 27.3.2012
  • 173 zobrazení
  • 0
mysticsmile
O minulém pátku bylo počasí jako stvořené pro hezký pěší výlet. Toho také využili členové Českého zahrádkářského svazu Základní organizace Boskovice k další návštěvě Arboreta Šmelcovna. Tyto akce bývají vždy spojené s odbornými semináři. Tentokrát si majitel Arboreta pan Josef Janků připravil besedu na zajímavé a v tomto ročním období aktuální téma.
„Vážení přátelé, s přáním pěkného odpoledne Vás vítám na společné akci Vřesovištní kultury v Arboretu,“ spustil jednatel ZO ČSZ Boskovice pan Josef Šafář. Lektorem a průvodcem je pan Josef Janků. A ten se hned ujal slova. „Vřesovištní rostliny jsou rozděleny do dvou základních skupin. Jedlé a nepoživatelné. Mezi jedlé patří i obyčejné borůvky, co rostou v lesích. Obchodně známá je borůvka kanadská. Keř dorůstá výšky maximálně dva metry a na jednom je asi 10 litrů plodů. Nedoporučuje se zasadit keř do lesní hrabanky. Ta příliš vysychá a nelze ji zalévat. Voda se ke kořenům nedostane. V substrátu je velké množství vzduchu, který vodu hlouběji nepustí. Navíc neobsahuje živiny. Je to surový humus. Nejlépe je sázet do děr 60 cm hlubokých. Na dno lze sešlapat starý kravský hnůj a pak rostlinu obházet substrátem s kompostem. Aby bylo prostředí kyselé, humózní. Podmínkou je řádná zálivka. V USA se pěstují keře v pětiletém cyklu. Pak se keře seřežou až k zemi a přehrnou hnojem. Ten znovu obrazí a vše se opakuje. Keř musí být v aktivním růstu a jen tak kvete. Pokud se sázení udělá nedbale, je to na výsledku pěstování poznat. Chci zde zasadit jednu modelovou řadu, jako instruktáž,“ pokračoval v poutavém výkladu pan Josef Janků. „Borůvka v našich podmínkách nenamrzá, vnitřek plodu je bílý a neobsahuje barevnou šťávu. Plodí druhý rok po výsadbě, plnou úrodu dává asi za tři sezóny. Je samosprašná, nepotřebuje opylovače, ale pokud jsou, je to lepší a má větší plody. Jednotlivé keře se dávají něco přes dva metry od sebe. Vzrostlý keř má průměr kolem 1,5 metru. Běžné pěstitele zajímají z vřesovištních kultur azalky, rhododendrony, což je botanicky jedno. Pak vřesy a vřesovce. Mám zde v zahradě leukotoe. Je to rozkladitý keř, jenž potřebuje vlhko. Je zelený, nebo má barevné listy. Na plochu 20 metrů čtverečních se sází jedna nebo dvě. Hebe – ta k nám nepatří, v zimě vymrzá. Pěstuje se především v Holandsku a expeduje se do Itálie, Španělska. Lze ji koupit i u nás, ale dobrých výsledků se s ní nedosáhne. Další je rojovník ledum. Jde o bahenní rostlinu, vyžaduje množství vody, což je u nás obtížné zajistit. Irský vřes – daboecia cantabrica. Je podobný vřesu, má široké kopinaté listy, zvonečkové bílé, růžové nebo červené květy. Hodně namrzá, nedoporučuji pěstovat. Sám je zde nemám. Kyhanka – Andromeda. Jsou dva druhy, úzkolistá a drobnolistá. Potřebuje hodně vody, pak to udržíte. Naše zimy vydrží. Další je gautherie. Jde o nízký keřík do výšky 30 centimetrů. Kalmie je úzko a širokolistá. Je hezká v květu, ale rhododendronu se nevyrovná. Dalším zástupcem je pieris. Pochází z jihovýchodní Asie. Jsou to keře thaiwanské nebo japonské až 1,5 metrů vysoké. Mají hodně kultivaru, některé obsahují strakaté listy, jiné při rašení červené. Vřes je jen jeden po celé Evropě až po Ural. Nemá žádné druhy a poddruhy. Neměl by vymrzat, i když minulou zimu se tak stalo. A nejen mně, ale též třeba v pěstitelské stanici Litomyšl,“ pokračoval ve výkladu pan Josef Janků. „Vřes roste na přísušcích na lehké zemi. Třeba v Doubravech. Potřebuje lehkou kyselou zem. Neměl by namrzat. Pokud brzy na jaře naraší a přijdou pozdní mrazy, pak stonky popraskají a rostlina zhyne. Zahrádkáři se dopouští chyb třeba u pěstování javorů. Ten potřebuje suchý podzim, aby včas dokončil vegetaci. Pokud mu dáváte pořád vodu, do zimy roste. A hned v lednu začne rašit. Pokud pak přijdou mrazy, je po přírůstcích. Azalky, rhododendrony, palmární javory je třeba zalévat, až mají ukončený růst a chystají se na zimu. Doporučuje se k rododendronům dávat mulč nebo listí, aby půda kolem nich nepromrzla a keř mohl sát vodu.“ Pan Josef Janků pak trochu odbočil a věnoval se zajímavému tématu životního prostředí. Padlí na srstkách a rez na hrušních způsobuje málo síry v ovzduší. Pak neprší slabá kyselina, nehnijí rýny, ale vinaři mají problémy a nerostou srstky. V Německu se tento problém řešil před dvaceti lety, u nás je se zlepšováním péče o životní prostředí aktuální až dnes. Pokud pěstitel nepostříká srstky proti plísním, nemá z úrody nic. Proto jsou vyšlechtěné nové druhy Prima, Karát, jež patří k nejlepším a další. Pak stačí jen jeden postřik, někdy žádný. „A zpět k vřesům. Do této skupiny patří i vřesovce. Je jich asi šest základních skupin. Typický představitel je Erica carnea. Ta pochází ze Středomoří, má kratší přírůstky, bohatě kvete je tvrdší a do našeho prostředí se docela hodí. Veškeré vřesovce potřebují lehkou kyselou půdu a dostatečnou zálivku. Též vlhčí vzduch. Nedělejte vřesoviště na jižní straně domu. Uzalévat to lze, ale vzdušná vlhkost je zde nedostatečná. Zde v arboretu stéká z lesa studený vzduch s vyšší vlhkostí a to rhododendrony potřebují. Hnojím je směsí cereritu (zásaditý) se síranem amonným. Přesto prospívají. Jejich stanoviště je na zvětralých píscích,kde je těžší kyselá půda. Proto si tuhle neobvyklou péči mohu dovolit a funguje to. Důležité je říct, že veškerá vřesoviště se hnojí jen do půli května. Pak už ne. Odmění se většími květy a lepším zdravotním stavem rostliny. Pokud to pohnojíte později, keř je pak větší, neukončí růst květními pupeny, prorostou nové přírůstky, které už pupeny nenasadí, nebo pak i vymrznou. Zmíním ještě několik skupin středně vysokých a vyšších opadavých azalek šlechtěných v Holandsku a v Anglii. Ty narůstají metr a půl. Jsou tvrdší než stále zelené. V zimě nemají listy. V září a říjnu velmi hezky barví. Žlutě, červeně, oranžově. Patří do skupiny azalea Pontia, která nyní kvete a voní. Azalky se představují ve všech pastelových barvách a jejich odstínech. Lze je množit semeny, kdy drží barvu. Stále zelené jsou rhododendrony impeditum, rusatum. Mezi velkolisté zakrslé patří Má vlast, Tvrdá, Baden-Baden z Německa. Červenolisté kultivary nekupujte, nesázejte. Jsou sice efektní, ale v našich podmínkách snadno zmrznou. Stále zelený vysoký Rhododendron May je obyčejný, ale vydrží vše. Němci vyšlechtili velkokvětou skupinu Kalinka. Má velké květy, velké listy a malý vzrůst. Vzhledem k velikosti je dražší, ale dobrý. Z Německa též pochází Inkarho. Jde o patentovanou skupinu, nepotřebuje kyselé prostředí. Potřebuje lehkou humózní půdu. Snese půdu pH 7-8, což je velmi zásadité. Půda nesmí být jílovitá (na Hané). Enkianthus je poměrně velký keř 1,5 metrů i více. Není příliš rozšířený, květy moc hezké nejsou. Vhodné jen do sbírky,“ Tím pan Josef Janků zakončil teoretickou část a mohli jsme vyrazit do zahrady. Nejprve jsme se zastavili u malinojahody. Listí má jako malina, plod jako jahoda. Na jaře bíle zakvete, pak bude plodit. Na zimu uhyne, na jaře se ostříhá k zemi a z kořenů roste znovu. Stonky mají množství malých trnů, vymačkaná šťáva obsahuje množství pektinu. Cestou jsme obdivovali krásy rozlehlé zahrady a hlavně množství práce, kterou potřebuje. „Poctivě vypichujeme pampelišky,“ pravil pan Josef Janků, když jsme obdivovali kvalitní trávníky. „Jinak bychom se jich nezbavili.“ Juno bucharica se objevilo pro skalkaře asi před dvaceti lety. Je to choulostivá věc. „My jsme to zde vloni začátkem listopadu sázeli. Přes zimu to zvedl mráz, obnažil kořeny. Posypal jsem to substrátem a je to i přes všechny černé prognózy živé. Co k tomu dodat. A dnes ráno nám nečekaně hodně věcí pomrzlo,“ Mrazík nebyl velký, jen asi mínus 4 stupně, ale škody jsou poměrně velké. I na místech pod stromy, kde by to nikdo nečekal. „Příští rok to znovu obrazí,“ komentoval tu spoušť pan Josef Janků. „Jenže tu nádheru rozvitých květů kvůli tomu dnes neuvidíte. A zde máme rhododendrony Williams. Jsou poměrně tvrdé, dnešní mráz nově narašené části též poškodil. Ale znovu to proraší a poroste dál.“ Klesali jsme pomalu dolů křivolakými cestičkami, koukali vlevo a hned zase vpravo na ty nádherné výtvory jarní přírody. Níže již toho naštěstí mrazem tolik spáleného nebylo. Došli jsme úplně dolů na asfaltovou silnici, což někteří starší uvítali. Pro ně už tyhle přesuny členitým terénem příliš nejsou. Ale nakonec jsme vše zdolali bez úhony. „Chtěl bych poděkovat našemu průvodci majiteli Arboreta Šmelcova panu Josefu Janků,“ přihlásil se o slovo jednatel Českého zahrádkářského svazu Základní organizace Boskovice Josef Šafář: „Prožili jsme pěkné odpoledne v nádherné přírodě a něco nového jsme se též dozvěděli. Jen mě mrzí, že i když exkurze byla veřejná a měla propagaci, zúčastnili se jen naši členové. Z občanů nepřišel nikdo, což je velká škoda. A navíc té krásy hodně pomrzlo. Děkuji všem, že jste přišli. Já se s Vámi loučím.“
Domů se všichni rozcházeli příjemně unaveni, ale obohaceni o spoustu skvělých zážitků. Trasu si zkrátili kolem Westernu, museli se tedy vrátit zahradou opět nahoru k nově otevřené prodejní hale Dva dvory a já s nimi. Znovu jsme se přesvědčili jak všemocná příroda je, když jsme procházeli kolem dalších mrazem spálených rostlin. „Podnikání v zahradnictví má své kouzlo, ale mnohdy přináší i hořká zklamání,“ říkal jsem si v duchu. A byli jsme nahoře. Ještě poslední pohled do údolí k Hrádkovu a pak mě již jen čekala cesta na kole po silnici do Boskovic.
Více: http://www.smelcovna.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 18.5.2012
  • 518 zobrazení
  • 0
vutvbrne-festival
Místo: Kociánka Brno, KAJOT ARENA Brno

Smršť pravidelných setkání dětí z dětských domovů a dětí s různým postižením pokračovala 16. září 2012 prvním setkáním dětí z DD Vranov na Kociánce v Brně.

Přivítali je naši nejmenší postižení kamarádi, kteří byli právě za Vranováky o prázdninách na fantastickém setkání. A tak jsme po příjezdu na sebe všichni naskákali. Naši malý postižení kamarádi se stali našimi průvodci po areálu na Kociánce, kde žijí a vyrůstají. Nejprve jsme šli k rybníčku a povídali si cestou obrovskou spoustu nových věcí, poslouchali jsme jak teče voda a přitom zpívají ptáci, skončili jsme na hipoterapii a terapii se zvířátky, kde naši kluci důkladně seznámili Vranováky se všemi kozenkami, koníky, želvami, papoušky a dalším zvířectvem. Byla u toho velká legrace, dozvěděli jsme se spoustu informací ze života zvířat a terapie postižených lidí.

Následně jsme se šli pořádně vyřádit na houpačky. Váleli jsme sudy, pomáhali jsme postiženým dětem chodit bez vozíku, kočkovali jsme se - no prostě všechno to, co potřebujeme v životě dělat. Na závěr proběhl velký turnaj v bocci. Vyhrál tentokrát DD Vranov. Ale čokolády, medaile a kartičky komeťáků dostali stejně všichni.

Potom pokračoval setkáním s kamarády z DD Dagmar a společnou návštěvou hokejového utkání Kometa Brno - Rytíři Kladno. Pokračuje tak tradice a skvělá spolupráce s našimi přáteli z HC Kometa Brno. Libor Zábranský se před třemi lety domluvil s Michaelem Svobodou, podali si ruce a od té doby děti z dětských domovů, děti a dospělý s různým postižením a různých center, kteří si toto odpracovali před třemi roky, když bojovali v kabině Komeťáků a hlavně jim věřili. Hlavně si to vše odpracovávají při 200 setkáních za rok a při denní činnosti, při niž si navzájem pomáhají a pracují. Zápas jsme si všichni výborně užili a hlavně Kometa vyhrála, což je skvělý start do sezóny.

No prostě a jednoduše v Brně a na Jižní Moravě to žije! Díky tomu, že jsme všichni spojili své síly. Velké poděkování patří DD, Kometě Brno, Kociánce Brno, Policii KŘ Policie JMK a spoustě dalších přátel a partnerům. Generálními partnery projektu BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC, jehož pořadalem je VUT v Brně, jsou město Brno, Jihomoravský kraj, 3S.cz, s.r.o., a RWE. děkujeme všem partnerům - více na www.cesa.vutbr.cz/brnobezhranic.

Díky vám všem. Michael Svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2012
  • 178 zobrazení
  • 0
vutvbrne-festival
Místo: Sportovní areál Pod Palackého vrchem

Moc moc děkujeme všem, kteří šli s námi do tohoto skvělého setkání. V roce 2011, po více jak 11 letech fungování projektu BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC, vznikl za podpory VUT v Brně, statutárního města Brna, Jihomoravského kraje a dalších partnerů projektu tento sportovní, zábavný a integrační den, se stejným názvem, který nese samotný projekt - BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC.

10.5.2012 vše začalo v areálu VUT v Brně Pod Palackého vrchem slavnostním zahájením spojeným s natočením 2 videoklipů kapely:

Sestava kapely: naši postižení kamarádi - bubeníci a naši nejmenší postižené děti z Kociánky Brno, Martin Polášek - s parukou a brýlemi, Pavel Pazourek - elektrická kytara (trenér juniorky HC Kometa Brno), tanečníci z Dětského domova Tišnov, policistky z KŘ Policie JMK Petra a Andrea, Michael Svoboda - elektrická kytara a zpěv.

Ozdobou slavnostního zahájení bylo také taneční vystoupení našich kamarádů z SŠ FD Roosevelta, rodiny z DD Tišnov a našich skvělých bubeníků.

A potom už 12 společných týmů dětí a dospělých z různým postižením, děti z DD Tišnov a zdravý žáci ZŠ a SŠ, kteří se společně setkávají v průběhu roku, vytvořili při této akci kombinované soutěžní týmy a starali se o své postižené kamarády, celý den společně soutěžili na řadě stanovišť, které byli na různých místech ve sportovním areálu VUT v Brně Pod Palackého vrchem.

Sportovní, charitativní a integrační akce BRNO JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC, je tedy společné setkání se soutěžemi, kterého se zúčastnilo téměř 400 dětí a dospělých – vychovatelů, učitelů a také dospělých z řad statutárního města Brna, JMK, Policie ČR, partnerů, sportovních klubů atd... Tato akce vyplývá z každodenní práce 13. ročníku projektu BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC a je tedy každoročně festivalem a seriálem téměř 150 na sebe navazujících akcí přímo napojených na denní činnost projektu.

Pořadatel: VUT v Brně ve spolupráci s Ústavem Kociánka Brno, SŠ F. D. Roosevelta pro tělesně postižené, Brno, SK Kociánkou Brno, agenturou Entity, Dětským domovem Tišnov, Biskupským gymnáziem Brno, ZŠ Arménskou Brno, ZŠ Jihomoravské náměstí Brno, SŠ pro tělesně postižené Gemini, ZŠ Novolíšeňská Brno, ZŠ Modřice, ZŠ Jasanová Brno, AK Olymp Brno a dalšími.

Tak díky vám všem. Michael Svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 10.5.2012
  • 472 zobrazení
  • 0
kubrtsamorost
Vaganski vrch 1757 mnm.
Vyrazil jsem ráno v 7:00 ze Stari Gradu vybaven vším co potřebuji pro přežití vysoko v horách, včetně 10 litrů vody. Nahoře v horách je voda jen na pár místech a nelze na ně spoléhat. Jak mi pak řekl jeden místní horal tak od 5. do 7. měsíce je na oněch místech vody dost. Pak je to otázka počasí, jaký je rok. Naposledy jsem tu byl loni v září a voda nikde nebyla. A tak jsem si řekl, že je lepší si vodu nést, než se kvůli jejímu nedostatku vrátit bez dosažení cíle. Měl jsem jen jeden pokus. Zdůrazňuji to proto, že nedostatek vody nelze na Velebitu podcenit a bez nadsázky je to otázka přežití.
A tak jsem byl asi za hodinu u vchodu do Malé paklenice a kupoval si bilet za 50 kun. Kousek je pěkná cesta a pak už začíná divočina. Pětihodinový výstup korytem řeky s převýšením 650 metrů. A tak jdu, přelézám balvany a piju vodu. Taky jsem si dal svačinku. Nahoře je jeskyně Kapljarka, kde kape voda do jezírka a plastových lahví. Před pěti lety jsem byl rád za její vodu. Jdu dál až nahoru na loučku a tam jsem si dal oběd a kafe. Potkávám asi sedm Maďarů, kteří mají asi stejnou cestu. Ve 14:00 vyrážím směrem na Ivina Vodica. Tam je horská chata pro přenocování a studna. Postupně se dostávám do výšin a objevují se mi nádherná panorámata. U Martinovo Mirilo jsem postupně třikrát zmokl a uschl. Motala se tu bouřka dokola. Ještě, že mám svoje dobré pončo. Borovice se mění ve třicetimetrové buky. A už jsem na Ivina Vodica. Koukám, že studna je plná vody, ale mám dost svojí. V boudě jsou kamna a nádobí a místo pro 10 – 15 lidí. Dal jsem svačinku a jdu dál. Je 16:45. Opustil jsem buky a postupně začala kleč. Z kamenných obrů, pnoucích se do výšin a pod nimiž si jeden připadá jako brablenec, se stali trpaslíci. Jsem ve výšce kolem 1600 metrů. Ty pohledy opravdu stojí za námahu. A na horských loukách je bohatá květena i zvířena.
Ne tedy, že bych viděl nějaká velká zvířata, ale stopy jsou tu okolo všude. Brouků, mravenců a motýlů jsou tu mraky. Vidím vrchol Sveto Brdo a Babinu fujaru a přeskočil jsem hřeben v kolem 1700 metrech a sestoupil na 1500. Kolem jsou cedule, že dál jsou miny. Dědictví války. Prošel jsem několik sedel a již budu na místě, kde hodlám bivakovat. Velký krasový závrt. Fouká však silný vítr a tak jdu dál a hledám vhodné místo. Zatáhlo se. V jednom sedle byla jakási zídka, asi bývalá vojenská pozorovatelna, a tak jsem jí trochu zvýšil a prodloužil, kamenů tu bylo fůra, a za ní jsem si udělal Kubrtovo lože. Bylo to krásné závětří, ale jen jsem vykouknul, málem mě to odfouklo. Rychle jsem se najedl a zalehl a pozoroval purpur na západě. Trochu se vyjasnilo, pak úplně. Obloha plná zářivých hvězd a pak se zatáhlo a byl jsem v mracích. Všude bylo mokro a opět jsem ocenil služby Žďárského pytle, neb jsem byl v suchu a závětří. Fujavec funěl celou noc.
Ráno jsem vstal v osm hodin. Funělo pořádně a tak jsem rychle zabalil a šel. Posnídám někde v závětří. Takové místo jsem našel asi za 45 minut a dalo by se tam krásně přenocovat. No, neva. Tak jsem se aspoň najedl a posilnil dobrým kafíčkem. Pozoroval jsem brablence jak pilně odnášejí drobky. Lidi by se od nich měli co učit.
Na Vaganski vrch je to kolem dvou hodin. Tak jdu a je zataženo. Ale postupně jak přicházím k cíli, vrchol od vrcholu, mraky mizí. Jako by je neviditelná ruka Pajdova odhrnovala. A tak v 10:40 dosahuji nejvyššího vrcholu Velebitu. VAGANSKI VRCH 1757 mnm. Vítr odvál poslední mraky a bylo skoro jasno a bylo krásně vidět dolů na všechny strany. Kochal jsem se, seč mi síly stačily a fotil tu nádheru. Dorazili už i Maďaři. Spali na chatě Ivina Vodica kolem 1250 mnm. Jsem pln emocí a rád, že jsem to opět dokázal.
V 11:30 jsem zahájil sestup. Několik sedel, přehoupnutí přes hřeben a dolů kamenopádem. To trvalo dvě hodiny. Pak začaly keře, stromy. Tam jsem potkal smaragd Velebitu. 40 cm dlouhou zelenomodrou ještěrku. Dobrou čtvrthodinu jsme na sebe koukali. Poznala, že jí neublížím. Nádhera. A došla mi baterka ve foťáku. Nevadí, fotek je habakuk. Kolem třetí jsem dorazil do horské vsi Ramiči. Tam jsem se posilnil paštikou a kafiskem a pokračoval jsem v sestupu. Prošel jsem Velkou paklenici a v 19:00 dorazil do Stari Gradu. Šel jsem se osvěžit do moře. Zasloužil jsem si to. Podařilo se mi, co jsem si umanul a byl jsem pln dojmů a jakési euforie a pocitu vítězství sama nad sebou.
více  Zavřít popis alba 
23 komentářů
  • 26.7.2012
  • 451 zobrazení
  • 1
kameramanka
Stříbření v Kutné Hoře 25.6. 2011
Jak se dá vše zkazit.

Kutná Hora a její slavnosti stříbření 25. června 2011

Těšila jsme se na tento den, protože jsem na internetu četla hodně chvály a jen málo výtek.

Oblékli jsme kostýmy a vyrazili s partnerem na desátou hodinu k chrámu Sv. Barbory. Vše bylo velkolepé, herold vítal příchozí, rozdával větvičky bezinky lidem, aby mávali až bude přicházet král a provolávali sláva králi Václavu IV., šprýmoval, navozoval veselou náladu. Davy lidí, kostýmovaných i nekostýmovaných se bavilo a rádo přidalo k laškování. Rytíři na koních i bez, král, královna, pážata vše navozovalo super atmosféru. Průvod se vydal k Vlašskému dvoru, zde jsme se usadili na lavičky a sledovali program uvítání krále, taneční vystoupení, poslouchali muziku. Nejvíc jsme se těšili na vystoupení skupiny Štvanci, na královský turnaj rytířů na koních. Počasí se oproti ránu umoudřilo a pěkně pálilo sluníčko, bylo nám ukrutné horko, ale statečně jsme seděli na místech, aby nám je někdo nezasedl, protože se plnilo místo za místem. Jsem už ženská k padesátce a tak jsem věděla, že nevydržím dlouho stát, tím spíš, že jsem po operaci. Střídali jsme se proto, nosili si pití, jídlo, vaření na slunci jsme seděli a čekali na hřeb programu.

Pak to přišlo.......pořadatelé přistoupili k nám a řekli:,,Prosím, všichni se posuňte dozadu o 5 m!! Potřebujeme místo pro koně! Všichni vztyk, můžete si sebou vzít lavičky dozadu!

Nevěřila jsem vlastním uším. Lidé začali nadávat, protestovat. Jeno dítě asi 8 leté prohlásilo: Já se nehnu ani o metr.

Jenže brzo mu došlo, že když se neposune, neuvidí koníky. Jenže kam se posunout? Hlediště bylo narvané. Ti co to už znali z minulých ročníků nechtěli udělat místo pro ty, kteří naletěli a odmítali je pustit před sebe i mezi sebe. Chvíli to vypadalo, že se jedna skupinka popere. Když jsem zaslechla jednoho z ochranky jak říká: ,,Ach jo, každej rok je to stejný, pokaždé to vytyčí tak blbě a my to pak odnášíme od lidí. Já se těm lidem nedivím, že jsou naštvaní. Vždyť je to blbost. A říkáme jim to každý rok."

Protože se ráda mačkám jen na určité jednotlivce, k ostatním tak přítulná nejsem, přesunuli jsme se s obtížemi (ale podařilo se) ....na tzv. terasu. Už jak jsme se blížili ke schodům zaslechla jsem jednu mladou maminku jak křičí na své asi 6-ti leté dítko: ,, Martine nehni se ani o centimetr!!!"

Sice jsme se museli doprošovat, aby nás nechali projít, ale přeci se pár jedinců smilovalo a nechalo nás protlačit nahoru do míst, která už byla spíš za podiem, tak že jsme neviděli ani na krále, ani na parket, ale hurá! Viděli jsme na koně. Dokonce pokud se nerozfoukal vítr, a větve keře nám nebránili ve výhledu, zahlédli jsme i levou část kolbiště. To už ale naše nadšení dostalo lehký zásah a my, protože jsme nechtěli jeden druhému kazit pocity, v domnění, že ten druhý to tak neprožívá, usmívali se a snažili se na tu vzdálenost aspoň něco z toho umění zahlédnout.

Slunce pálilo, my byli od půl osmé vzhůru, poslední 2 hodiny stáli na nohou a naše tělesné schránky začaly dávat najevo, že pokud se někde neochladíme a neuvelebíme do pohodlí, vysoký tlak mého partnera a moje záda zaprotestují.

Přesunuli jsme se do penzionu, svlékli těžké kostýmy, hlavně boty, které se zcela určitě srazily, protože ráno byly docela pohodlné, zato teď se zdály být nejmíň o číslo menší, a dali si 2 hoďky pauzu.

Z programu jsme si vybrali už jen koulení, které bylo od 18.00 hod, a tak jsme vyrazili už v civilním oblečení na tuto atraktivní podívanou.

Šli jsme o půl hodiny dříve, aby si bylo kam sednout. Ne že bychom byli tak naivní a mysleli si, že budou místa na lavičkách......to ne!

Ale spokojili jsme se s místy, ze kterých jsme sledovali královský turnaj s koníky.

Uvelebili jsme se na trávu za ohraničený prostor pro kutnohorské paní, tak že nám koukala jen hlava, ale nám to stačilo. Byli jsme spokojeni a očekávali jsme začátek klání.

Když mi mladý muž, požádal: ,,Můžete se prosím přesunout jinam? Tady smí být jen kostýmovaní." V tu chvíli jsem si myslela, že to musí být nějaký vtip. Domnívala jsem se, že není možné, aby mi tutéž věc udělal někdo 2x. Vzpomněla jsem si, že jsme toho muže míjeli, když jsme stoupali po schodech na toto místo a uvědomila jsem si, že nás nechal do zapět minut šest hod. sedět, a když už má koulená začít, přišel nás vyhodit. Došlo mi, že nám to mohl říct hned a ne se bavit tím, jak budeme zase hledat místa ve chvíli, kdy lidé stojí ve třech řadách a už teď si koukají více na ramena a hlavy než na královské borce a prostor, kde se má odehrávat klání. Rozhodnuta uhájit svoji pozici, jsem odmítla. Mladý muž nám vysvětloval, že to je opravdu jen pro kostýmované a že bychom rušili dojem. My jsme oponovali, že za tou plachtou nejsme vlastně vidět, že tu není žádná cedulka, že sem nesmíme a že to měli říct hned a ne teď, když už nejsou žádná jiná místa. Nebyli jsme sami, kdo protestoval. Vedle nás sedící muž na pohodlných sedačkách s držáčkem na kávu a manželkou po levém boku, se s nimi ve finále odmítl bavit úplně a prostě seděl. Přišla posila ze strany dalšího kutnohorského pořadatele. Mladý, už méně příjemný muž, který nám tvrdil, že tam nemůžeme být, protože se tam bude za hodinu připravovat ohňostroj. Svitla ve mě trocha naděje a řekla si hurá, déle tu stejně nebudeme a přislíbila, že až začnou ohňostroj připravovat - odejdeme.

Neujalo se. Následovalo argumentování, které jsem po statečné bitvě prohrála. Pochopila jsem, že nejde o to, jak oblečení jsme, ale o to prostě nás odtud dostat. Rozžhavená do běla jsem v domnění, že to snad někoho rozhodí, prohlásila:,,O tom se dočtete na internetu!" načež mladý muž pokrčil rameny a s vítězným úšklebkem prohlásil:,, Klidně."

Jako dítě kopající nožičkama jsem v zoufalosti, nebo snad na úlevu prohlásila poslední: ,, Jděte už do pr...e! a po lítém boji jsme opustili pozice.

Muž vedle nás na židličce s tichou manželkou vytrval. My mezi tím přešli místo kde se bude odehrávat mač a přesunuli se za záda vysokých mužů v 3. řadě na stojáka. V tuto chvíli pro nás přestal být zajímavý boj o obrovskou kouli, ale zajímal nás boj o místo na terase mezi pánem v křesílku a pořadateli, ke kterým se přidali pánové v černém, což měla být asi pořádková služba.

Asi po 12ti minutách pána s manželkou i křesílky posadili na VIP místo přímo za zábranu odkud měl výhled minimálně výborný. Dohodli jsme se na nerozhodném výsledku. Boj se proměnil ve směnný obchod, a tudíž vyhráli obě strany. Jediný, kdo tady prohrál jsem byla já a partner. Bylo mi trochu líto, že jsme to tak brzo vzdali, ale v okamžiku kdy jsme viděli, že se na našem bývalém místě usadili jiní civilisté a ty nikdo nevyhodil, protože byli kutnohorští, pochopili jsme, že tady překážíme.

V tuto chvíli mi došlo, pro koho se tato slavnost dělá, kdo má jen zaplatit a nemá nárok ani na trochu té úcty, a kdo je tady skutečným králem a dvořany. Věřte ti herci to nebyli.

S hořkým pocitem jsme z Kutné Hory odjeli a ponížení jakého se nám v tomto královském městě dostalo, už nechceme okusiti.

Škoda, jak několik mocných dokáže pokazit tak krásnou slavnost, kde výkony účinkujících jsou obdivuhodné a jejich úcta k divákovi jasná.

Dana Plzeň
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2011 až srpen 2012
  • 185 zobrazení
  • 0
cadicek
  • 8.10.2011
  • 28 zobrazení
  • 0
cadicek
  • 5.11.2011
  • 26 zobrazení
  • 0
sabule-bambule
  • léto 2017
  • 30 zobrazení
  • 0
sb1
  • 16.5.2017
  • 86 zobrazení
  • 0
lilcav
  • 1.1.2006
  • 25 zobrazení
  • 0
bino
  • 22.2.2011
  • 44 zobrazení
  • 0
benderbr
  • 18.12.2010
  • 41 zobrazení
  • 0
pppppe
  • 49 zobrazení
  • 0
painka13
  • 6.1.2006
  • 48 zobrazení
  • 0
youknow
  • léto 2016
  • 48 zobrazení
  • 0
arsova
  • 6.6.2014
  • 380 zobrazení
  • 0
jaky1
  • 20.1.2011
  • 19 zobrazení
  • 0
gabina81
  • 21.5.2009
  • 40 zobrazení
  • 0
vyznamenani
  • minulý pátek
  • 8 zobrazení
  • 0
reklama