Hledání

1 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

somniator
VÍDEŇSKÝ SACHR - RACE ANEB SPARTAN NA MODRO !
Vše začalo překupnickou akcí: byl jsem přihlášen na Spartan Race do Nitry, ale týden před Nitrou kupuju za super cenu start na SPARTAN RACE VIENNA – SUPER 2017. Prodávám Nitru a jedu do Vídně, kde mě čeká dvojitá nálož než v Koutech n. Desnou. Nebylo co řešit, Vídeň je logisticky dostupná, start je na 10:00h. a za tu cenu by bylo hřích tam nejet. Dokonce před odjezdem vznikla otázka zda si letos neudělat „ TRIFECTU “, když už jedu na SUPER a SPRINT mám za sebou. Takže Liberec to jistí!
Přespávám v hotelu ŠPAK: panoramatické výhledy a kožené postele… ano, to je moje auto. 2 dny před startem jdu na kruhový trénink, kde se necítím moc dobře a trochu jsem si postěžoval trenérkám / Kamila + Eva / na bolest nohou a zadku: dostal jsem ještě vynadáno, ať nefňukám a že to nic není ? Je tu mraky lidí, jak závodníků ( super 5800 lidí + 2600 sprint ), tak i diváků. Na registraci zdravím „Grüß Gott“ jak správný Rakušan a čelenku už mám v ruce.

ZÁVOD: Na startu je super speaker, který tu brutálně svým přístupem vaří každou vlnu. Popravdě mám, ale smíšené pocity a začínám se bát délky (17 km ), a počtu překážek ( 25+) a připadám si jak krteček, který chtěl šít poprvé kalhotky. Vše je v areálu vojenské vysoké školy. Hoši vědí, co dělají a dobře postavili trať a nic nebylo zadarmo. Už na začátku se domlouvám s polákem na taktice a pokouším se s ním držet alespoň 5 km, to stále jdeme pod hranici 5:00 minut na kilometr. Trochu ze začátku pila. První vážná překážka je nošení koule, pak šplh, poprvé jsem sklouzl jak po banánové slupce. Šerif se mě dotkne a říká: „einmal geht es hier ...“ sám mi ukazuje skoro čisté lano a zvoním ve výšce, jak hrobník v kostele. Na trati byly 3 občerstvovačky, které potěšily. Další výpek byl 2,5 m dlouhý slackline, kde jsem se klepal jak nudle v polívce, ale který dávám. Super byl brod přes řeku a další dlouhý vodní kanál. Plazíme se pod tankem a už cítím „Brakwurst“, blížíme se do divácké arény, kde jsou ty nejtěžší překážky. Nahazuji 30 kg řetěz a obíhám kolem rybníka – hrůza, lýtka mám jak bejzbolky ! Přibíhám k „multiringu“ – moje slabina a pocit jistých 30 BP. Trochu vydýchávám, říkal jsme si dnes na startu, že tuhle překážku dnes dám! Půlku multiringu mám za sebou a už beru jen „masky“ spartan race a zvoním! Řvu svoje hlasité AROO!!! Dobíhám krásnou holku s dlouhými nohami – na vyhlášení nakonec byla 3 v kat. Elite, takže dobíhám elitní vlnu startující v 9:15 h. Začínám trochu tuhnout a přede mnou „oštěp“, který se pro mě stává rutinou. Dlouhé plazení a dobíhám na slavný „olympus“, vyklepávám ruce a přelézám jak chameleon po chytech na druhou stranu. Až nyní si uvědomuji co se to dnes děje: běh v pohodě – takový můj standart, na překážkách jsem šel někdy i trochu hlavou, udělal obávané překážky a už jen chybí velká stěna z které nesmím spadnout. Do cíle dobíhám s roztrženou rukou od ostnatého drátu a utahaný jak fena se štěňaty, ale spokojený a plný dojetí, že jsem druhý závod Spartan Race - SUPER dokončil a mohu si říct, že jsem „ modrý “. AROO !!

RESUME : Krásný, dlouhý, těžký závod skoro v centru východu Rakouska. Je zde mnoho diváků a na každé překážce je super atmosféra. S těmito poloměstskými závody souhlasím, protože to motivuje více lidí k pohybu a přijdou se na tuto disciplínu podívat i lidé, kteří by na SPARTAN RACE třeba nikdy nepřišli. Přiznám se, že i v 21 stol. mě stále překvapuje špičková organizace celého závodu. Nechci hanit Kouty v ČR, ale pár věcí mi tam chybělo a stále se mají někteří organizátoři co učit. V Rakousku určitě za utracené startovné dostanete full servis. Celkem tu startovalo přes 8000 lidí.
PODĚKOVÁNÍ : Děkuji Lence, že trochu hecla na multiringu, který mi zaručil - 0 - angličáků a jakou tu fotečku do albíčka ? SRTG Holešovský region je banda bláznivých lidí, kteří ale umí nakopnout i 2 dny před závodem – díky moc / Eva + Kamila /.

SEZNAM PŘEKÁŽEK : / doplním….30 jich bylo určitě./
NEJTĚŽŠÍ : pro mě asi ŘETĚZ, protože se to špatně neslo a stále vás to všude tlačí do zad a krku a pak nízký MONKEY BAR, kde ses nesměl dotknout země, po ledovém brodu to pekelně klouzalo.
NEJHEZČÍ : přiznám se, že mám rád těžké statické překážky: pneumatiku, nošení pytle, koule, tahání závaží atd.. Ve Vídni jsem si užil MULTIRING, kde jsem poprvé viděl úchopy ve sparťanském stylu, které jsem viděl jen na amerických videích.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.5.2017
  • 89 zobrazení
  • 0
reklama