Hledání

28 264 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

lenkalenca
Dne 18.6.2016 od 13:00 se konala Babická neckyáda. Počasí nám letos moc přálo,a tak se všichni sešli a neckyádu si užili. Po řece Sázavě se plavilo 11 plavidel,takže účastníků bylo stejně jako minulý rok.Diváků bylo také hodně,starý most přes řeku Sázavu byl plný.Po překonání splavu v Okrouhlici se všichni přesunuli do Babic na louku,kde pokračoval Dětský den.Pro děti byli připravené atrakce(nafukovací hrady a skluzavky,projížďka na koních,vystavené traktory,staré auta atd.). A letos poprvé byla možnost proletět se vrtulníkem.
Vítězem neckyády se stala kapela Kabát. Dále na druhém místě se umístil Ozzák záchranář. A na třetím místě plavidlo s názvem Mach a Šebestová. 4.místo pak obsadilo plavidlo Čapí hnízdo, 5.místo Spongebob a přátelé, 6.místo Zbloudilá sovětská armáda společně s Piráty, 7. místo Andělská jízda, 8.místo Sázavská Kleopatra(na tomto plavidle byla nejmladší účastnice),9. místo Fanoušek a poslední 10.místo Ožralá Helenka. Večer pokračovala zábava na louce,hrála kapela Garde.Občerstvení bylo zajištěné na celý den.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.6.2016
  • 259 zobrazení
  • 1
idek
fotky moje a Lubošovy
1. den: Velké Bílovice
2. den - kolo 66 km: Velké Bílovice (VB)-Podivín-Janův hrad-Lednice-Valtice-Reistna-Úvaly-Sedlec-Hlohovec-Lednice-VB
3. den - kolo 72 km: VB-Podivín-Lednice-Sedlec- Mikulov-Svatý kopeček-Milovice-Nové Mlýny-Zaječí-Rakvice-Podivín-VB
4. den - pěšky 15 km - Pálava: Klentnice-Sirotčí (Růžový) hrad-Děvín (vysílač)-Dívčí hrad (Děvičky)-Tabulová (Stolová) hora- Klentnice
5. den - kolo 37 km: VB-Hradištěk (Zimarky)-Vrbice-Bořetice-Velké Pavlovice-VB
6. den - kolo 96 km: VB-Vrbice-Kobylí-Terezín-Čejč- Hovorany-Šardice-Jarohněvický rybník-Mutěnice-Starý Podvorov-Dolní Bojanovice-Lužice-Hodonín-Mikulčice-Prušánky-Moravský Žižkov-VB
7. den - kolo 92 km: VB-Rakvice-Přítluky-Zaječí-Šakvice-Strachotín-Pouzdřany-Pasohlávky- Brod nad Dyjí-Dolní Dunajovice-Perná-Horní Věstovice-Dolní Věstonice-Pavlov přístav-Milovice-Bulhary-Lednice-VB
8. den: Břeclav, Brno
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016
  • 99 zobrazení
  • 0
mpa9
Část naší T.O. Staré Kachny je nevěrná klasickému stylu trampování a v letním období zahazují kanady a sedlají kola. Mno, vypadá to podle předešlé věty, jako kdybych to hanil, tomu tak není. Dokonce i mne to zlákalo natolik, že jsem onehdá jeden víkend zasvětil této cyklománii. Trochu jsem se toho bál. Podobný experiment se mnou podnikl před 6 lety Hraboš na běžkách a nedopadlo to úplně růžově (jel jsem na nich poprvé, ještě k tomu s bagáží a na celý víkend). Nyní jsem měl sedět po 7 letech na kole a scénář se měl opakovat...

Z pátka na sobotu jsem přespal u náčelníka v Berouně a v Sobotu ráno jsme vyrazili (já na zapůjčeném kole od náčelníka) směr Zdice a Točník. Pod hradem jsme pak zastavili na koupání, ale počasí nepřálo. Tak jsme popojeli do Skryjí k Trilobitovi, kde jsme poobědvali a popili Chříčské pivo. Poté jsme opět uháněli dolů k řece a přes Rozvědčíka a Roztoky se dostali k Eremitovi. Zde jsme provedli koupel v tmavé a silně tekoucí Berounce a pokračovali přes Tři prameny do Broum. Tam jsme zdolali Matušku a kousek za vsí se utábořili. Déšť přišel dříve než bylo předpovězeno a trval dlouho do rána. Jakmile přestalo, rychle jsme sbalili a uháněli před další bouřkou zpět do Berouna.
Když to za sebe zhodnotím, tento způsob dopravy nezdá se býti poněkud špatným. Pokud člověk potřebuje zdolávat nudné trasy mezi zajímavými místy, tak se mi kolo velmi zamlouvá. Na druhou stranu jsem si všiml, že na kole musí být člověk neustále ve střehu na dění před sebou a uniká mu mnoho krás okolo (proto tak málo fotek). Jinak to byl nevšední a příjemný zážitek a je velkou pravděpodobností, že si pořídím vlastní bicykl.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.7.2016
  • 68 zobrazení
  • 0
pejan
fotky z telefonu https://goo.gl/photos/mwQppd1soNKAgKvh6
videa https://www.youtube.com/playlist?list=PL_soDjiho8geXBYiLIK3tXqOR07D2G9W5
Trasa na kole, noclehy a program:
1. den 26.7.2016 Přerov - Olomouc - Litovelské pomoraví - Lovecká chata - Hynkov - Litovel - Úsov - Dubicko - Hrabová - Leština - Zábřeh na Moravě 94km, nocleh hotel Amco trasa https://mapy.cz/s/2BDeO
2.den 27.7.2016 Zábřeh na Moravě - Hoštějn po opuštěném tělěse dráhy - Hoštejský hrad - Krasíkov - zřícenina kláštera Koruna - Rychnov na Moravě - Mladějov na Moravě průmyslové muzeum a muzeum úzk. dráhy - Trpík - Damníkov - Semanín - rozhledna na Kozlovském kopci - Dlouhá Třebová - Ústí nad Orlici - Brandýs nad Orlicí 85km, nocleh penzion Mítkov
3.den 28.7.2016 Choceň - U Prokopa - Čertův dub - Horní Jelení - Vinice - Na hradcích - Holice - Sezemice - Kunětice - Pardubice - Srnojedy - Opočínek - Valy - Klenovka - Přelouč 76km nocleh hotel V M
4. den 29.7.2016 Semín - Kladruby nad Labem - Týnec nad Labem - Svatá Kateřina - Kutná Hora - rozhledna Havířská bouda - Hlízov - Kolín 57km nocleh penzion Falconi
5.den 30.7.2016 Kolínská řepařská drážka Sendražice - Kolín - Nová Ves u Kolína - Sokoleč - Cerhenice - Plaňany - Miškovice - Třebovle - Borek - Lipany mohyla - Vitice - Kšely - Přistoupim - Tuchoraz tvrz - Tismice - Limuzy - Přišimasy - Úvaly 65km nocleh hotel Sokol
6.den 31.7.2016 Klánovice - Horní Počernice - Radonice - Satalice - Kbely muzeum letectví a kosmonautiky - Prosek - Střížkov - Bulovka - Troja 39km ubytování hotel Sokol Praha Trója
7. den 1.8.2016 den strávený v ZOO Praha, najeto pouze 10km večeře v restauraci na Barikádách Praha Bubeneč
8. den 2.8.2016 Podbaba - Horoměřice - Tuchoměřice - Noutonice - Okoř - Kováry - Zákolany - Otvovice - Kralupy n Vlt - Nelahozeves - Nové Ouholice - Nová Ves - Ledčice - Černouček - Ctiněves - Ŕíp - Vesce - Roudnice nad Labem 67km, vlakem do Praha Podbaba
9. den 3.8.2016 Letná Technické muzeum - Petřiny dům vláčků - Královská obora - Letohrádek Hvězda - Bílá Hora - Ladronka - most Legií - Národní - Na Příkopě - Hybernská - cyklostezka starým Žižkovským tunelem až na Krejcárek, dále Pod plynojemem - Zenklova - U českých loděnic - Povltavská cyklo - Troja 37km
10.den 4.8.2016 vlakem do Krhanic, vojenské tankové muzeum Lešany - Prosečnice - Kamenný přívoz - Jílové u Prahy - Petrov - Davle - Zbraslav - Modřany - Podolí - Vyšehradský tunel - Rašinovo nábřeží - Masarykovo nábřeží - Smetanovo nábřeží - Křížovnická - 17. listopadu - Čechův most - Letná - Bubeneč U Pramene - Troja 59km
11. den 5.8.2016 vyjeto z Troji do Prahy Zličína s plánem Solvayovy lomy, ale pro nepřízeň počasí jsem to vzdal, metrem B ze Zličína ku Andělu do Království železnic potom už po Praze do Troji 35km
12. den 6.8.2016 z Troji do Střešovic přes Vítězné náměstí, muzeum MHD Praha, zpět na metro Dejvická, odtud B Praha Zličín, pokračování v cestě do Solvayovy lomy - Dušníky - Hořelice - Loděnice - Bubovice - Solvayovy lomy - Velká Amerika - Mořina - Karlštejn 42km odtud vlakem Praha hl.n a Troja
13. den 7.8.2016 odjezd zpět do Blbákova Praha hl n 10:55 - Přerov 14:07 R889 Jan Ámos Komenský a příprava na vstup do reality na zahrádce U komára.
celkem najeto 686km, za ubytování utraceno 6387kč.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2016
  • 375 zobrazení
  • 0
pastickar
1. DEN
Bobeš chtěl zažít ten pocit, že se s námi sejde už na nádraží v Roztokách, společně se vyfotíme a otevřeme první plzínku. Nelenil a nechal se v neděli 3.července v 9h ráno hodit ze Semil až do Roztok. V té době ještě netušil, že se pod cedulí Roztoky během vandru vyfotí ještě jednou. Snad to stálo za to…
Velký vandr právě začíná a odjíždíme ve složení Bobeš, Bedy a já. V Dobříchovicích vystupujeme z vlaku a plán cesty je velice prostý – půjdeme týden proti proudu Berounky. Pokud někam jedeme na týden a déle, tak platí jednoduchá zásada – nepřepálit začátek (a to v žádném slova smyslu), což se mi zrovna moc nepovedlo a tak mám hned první den krapet v mlze… Nicméně zcela přesně vím (plán trasy jsem totiž dělal já), že jsme z Dobříchovic šli Karlickým údolím až k lomu Malá Amerika, kde jsme přespali.

2. DEN
Probuzení na kraji propasti bylo úchvatné. Ovšem tělesné potřeby je třeba vykonávat včas a tak jsem šel, jak bývá zvykem, hned po ránu hledat vhodné místečko do lesa. Jdu sem, jdu tam, odbočím, sejdu z cesty, hledám a najdu. Vše se povedlo, ale vzhledem k tomu, že bivak jsme objevili včera už za tmy a dnešní ráno bylo ještě krapet zamlžené, tak jsem prostě nenašel cestu zpět. To se mi za celou karieru stalo prvně. Po půlhodině hledání jsem poslal stranou svoji hrdost a zavolal Bedymu, že jsem prostě cestou na záchod zabloudil. Pomocí pískání jsem kluky nakonec našel, ale potupa to byla veliká.
Kolem Dubu sedmi bratří jsme pokračovali na Karlštejn. Ačkoliv je to profláklá destinace, tak hospůdky zde fungují skvěle a za rozumné ceny. Kousek nad hradem zrovna otevírali krásnou krčmu ve stylu country salonu a samozřejmě točili náš oblíbený ležák. Ruším svoji obligátní hlášku, že nemám rád regionální pivovary – v Plzni a okolí tato věta neplatí, neb Prazdroj je místní specialita. Pozdní snídaně se protáhla až do oběda, Láďa si velice pochvaloval. Pili jsme v poměru já jedno pivo, Ladik tři. Kolem poledne se do restaurace nahrnula spousta turistů a hlavně s dětmi. Pobíhající a ječící dorostenky mi v mém post lihovém stavu moc nepomáhali a tak jsem si dovolil je napomenout, načež mi Bedy povídá: „dneska házíš machry a ve čtvrtek budeš kupovat lízátka…“. Jako vždy, měl pravdu. Vzhledem k rannímu zdržení jsme se vláčkem posunuli o jednu zastávku dál, do obce Srbsko, kde jsme měli sraz se čtvrtým vandrákem, s panem Drdlem, pomocným učitelem ve výslužbě. Společně jsme došli do Svatého Jana pod skalou a ve skvělé restauraci Obecná škola jsme završili dnešní cestu.

3. DEN
Probudilo nás podmračené, ale teplé ráno. Vyšlápli jsme si na skálu na vyhlídku a pak pokračovali až do Berouna. Obloha se během dopoledne vyčistila a opět pralo slunce. Kozlovna v Berouně byla tedy velice vítanou zastávkou, kde jsme napojili a nakrmili svoje vyprahlá těla. Po obědě jsme sedli na vlak a popojeli na Křivoklát. Teď to bude vypadat, že jenom jezdíme vlakem od hospody k hospodě, ale tento přesun dráhou byl už vážně poslední. Jsme tu, já kluky varoval. Nic naplat, hoši se museli jít podívat nahoru na hrad, Bedy nedal jinak, prej už kvůli tomu jeho názvu… Nic se tu nezměnilo, mraky lidí a prohlídka nehrozí vůbec, leda tu dva dny čekat. Já šel napřed do krčmy pod hradem, ale hospoda si moc nezadala s hradem – narváno a obsluha byla víc mimo než já včera ráno na Americe. Takže nám nezbývalo, než pokračovat dál až do kempu Višňová. Občas nějakej ten had, ale jinak pohoda. Přespali jsme pod širákem u řeky, kde snad do pěti do rána řezali do kytar a moc se spát nedalo. Mimochodem nová doba – u ohně se už nehraje Kryl a Brontosauři..., teď frčí Krajčo, Klus a podobný průjmy.

4. DEN
Je mi zle, asi mám úžeh nebo přechozené delirium. Každopádně jsem díky homo-brnkálistům celou noc nespal. Obloha je zatažená, fouká vítr a je docela chladno. Naštěstí tento stav (můj i počasí) bude trvat jen jeden den. Po snídani pokračujeme krajem Oty Pavla až k Proškovu domu, kam se necháme přeplavit přívozem. Po prohlídce muzea se už těšíme do vyhlášené hospody U Rozvědčíka. Jak jsme starý, tak jsme blbý. Co je vyhlášené, tak většinou stojí úplně za prd a tady se nám to asi 10x potvrdilo. Katastrofa a víckrát mě tady neuvidí. Leda by vyměnili personál, kuchaře, pivo a postavili úplně novou hospodu a nejlépe úplně někde jinde. Náladu si ovšem nenecháme zkazit a špacírujeme dál podél řeky až do Skryjí. Asi jsem těhotnej, jelikož mám divný chutě a po vyčerpávající cestě si dávám grapefruitovou limonádu. Bedy taky. Zbytek party statečně pije Bakaláře a ještě se snaží tvářit, že jim to chutná. Párek v rohlíku na posilněnou a jdeme cca 5km kolečko na hrad Týřov. Úžasná stavba, která nemá v Evropě obdoby. Jenže se blíží večer a my nemáme kde spát. Zdejší kemp je malý, plný a nevyhovující našim potřebám. Jdeme tedy nahoru do vesnice, kde objevujeme úžasnou krčmu s točenou Plzní a s výbornou kuchyní. Po večeři jsem šel hledat bivak, zatímco kluci v hospodě mastili karban. Nikdy by mě nenapadlo, že u kostela se dá krásně přespat. Čisto, nikdo tam nechodí a bývá to přímo na návsi naproti restauraci. Vrátil jsem se do hostince a tuto skvělou informaci předal klukům, což jsme náležitě zapili.

5. DEN
Koho by napadlo, že od božího rána budou zvonit zvony… No, alespoň jsme si přivstali a v konzumu vydatně posnídali. Další zastávkou naší pouti byla Skryjská jezírka. Sice byla poněkud vyschlá, ale i tak je to krásné místo. Jen kdyby tu tůristi nestavěli ty trapný kameny na sebe. Vůbec se to sem nehodí a kazí to celkový dojem z místa. Naštěstí si s tím Bobíno hravě poradil… Rozpálenou krajinou pokračujeme do obce Podmokly, kde se občerstvíme a už to máme jen kousek na Zvíkovec. Kemp pod mostem nám posloužil jako dokonalá oáza. Někdo se vykoupal v řece, někdo si dal sprchu, ale každopádně se nám velice ulevilo. Večer jsme šli do místní putyky U šesti trempů, kde se konečně hrály na kytaru starý dobrý fláky. Vodáci to umějí rozjet. Ve tři ráno jsme toho měli už vážně dost, ale v knajpě to stále hučelo jako v úlu. Cestou z krčmy do kempu se ptám starého odborníka Bedyho , v kolika letech mu začali padat zuby. Odvětil mi, že mám ještě 10 let čas. Nojo, povídám, jenže mě děsně bolí stolička, asi mi vypadne. Bedy se na mě podíval a pravil: „vole, seš už tejden na vodě, máš kurděje“.

6. DEN
Probouzíme se u řeky a vodáci už na nás opět halekají svoje ahooooj. To je naposledy, co jsem si vzal na čundr prouhatý trička. Po snídani nás opouští pomocný učitel a jde na stopa, páč spěchá domů. Slíbil mi, že se ozve, až dorazí domů. Zatím se neozval a já už jsem 10 dnů doma. Zbytek party opouští Berounku a romantickým údolím se přesouváme 15km na hrad Krakovec, což bylo poslední útočiště Mistra Jana Husa před odchodem do Kostnice „pod bezpečným glejtem uherského krále Zikmunda”. Podrobně jsme si prohlédli hrad i přilehlou hospůdku, nicméně i naše kroky zde pomalu končí a potřebujeme se ještě v podvečer přesunout co nejblíže k vlaku. Od domorodců si necháváme doporučit obec Čistá, kde staví vlak a hlavně je tam i restaurace, ve které jsme nakonec strávili poslední večer tohoto vandru. Nocleh jsem vybíral opět já, takže jsme spali tradičně u kostela.

7. DEN
Ráno si přivstaneme již o půl šesté, abychom stihli první vlak na Rakovník. Hned u nádraží jsme vyrušili pána s vlajícím toaleťákem, kterémuž z baculatých tváří koukal doutník. Nic nedbaje tohoto potupného přistižení, dal se s námi do řeči jakoby se nic nestalo. A vlastně se nic nestalo. Jen vandr končí a další je v nedohlednu. Ale bylo to krásné, nespadla nám za celý týden ani kapka, všechny večery jsme tak mohli trávit pod širákem a v zimě budeme mít na co vzpomínat.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2016
  • 338 zobrazení
  • 0
klt
Příhodná poloha labských teras lákala k trvalému osídlení již od mladší doby kamenné (asi 4500-3600 let př.n.l.). Stopy osídlení nalézáme především na Dómském vrchu, kolem Dlouhé a Vavřinecké ulice, mezi ulicí Michalovickou a Kamýckou a mezi Českolipskou a Žitenickou ulicí.
Ve 4.-1. stol.př.n.l. se zde usídlili Keltové, kteří byli později postupně vytlačováni Germány. V závěru období tzv. "stěhování národů" (6.stol.n.l.) přichází do Čech slovanští osadníci. Z území Litoměřic je ještě neznáme, ale je jisté, že i tuto úrodnou krajinu obsadili již záhy, o čemž svědčí nálezy z Lovosic. Na katastru Litoměřic se první slovanské osady objevují v období starohradištním, tj. v 8.století. Vzájemná izolovanost osídlených oblastí vedla postupně ke vzniku kmenů. Z tzv. zakládací listiny pražského biskupství, hlásící se k r.973, víme, že jižně a jihovýchodně od Litoměřicka byla oblast kmene Čechů v okolí Prahy a Pšovanů na Mělnicku. Na západě, v povodí Ohře byli mocní Lučané, na severozápadě Lemuzi a na severu snad už i Děčané. K území osazenému tzv. Litoměřici náležela oblast severozápadně a severně od dnešního města, na druhém břehu Labe hustě obydlené Lovosicko a na jihu dosahovala jejich sídla snad až k Roudnici.
V průběhu 9. a 10.století se celé severozápadní Čechy postupně dostaly do svazku rodícího se raně feudálního státu, sjednocovaného důvtipem a mečem Přemyslovců. Na výrazné terase, nazývané dnes Dómský vrch, vybudovali Slované mocný, raně středověký hrad, jenž po starším hradišti "Hrádku" u Velkých Žernosek převzal úlohu strážce kraje. Přemyslovcům sloužil jako správní centrum, jedno z nejvýznamnějších v Čechách (k 31.květnu 993 je listinně doložena provincie litoměřická, a tím nepřímo i existence litoměřického přemyslovského správního sídla). Na hradišti se ve východní části předhradí nacházel i prostor vyhrazený litoměřické kapitule, založené v roce 1057, s kostelem sv.Štěpána. Stávala zde i starší sakrální stavba, kostel sv.Jiří, umístěný v severozápadní části hradiště, tedy v místech předpokládané akropole, kde sídlil přemyslovský hradský správce-kastelán. Tyto kostely byly zcela určitě nejstaršími kamennými stavbami ve městě.
Založení kapituly s kostelem sv.Štěpána knížetem Spytihněvem II. v roce 1057 dosvědčuje tzv. Zakládací listina kapituly litoměřické, dochovaná v originále ve zdejším archivu. Prvním kapitulním proboštem byl Lanc, kterého jmenuje kronikář Kosmas v souvislosti s kandidaturou hodnosti biskupské, což dokládá jeho významné postavení. Archeologické nálezy z území Litoměřic dokládají, že okolo tohoto jádra osídlení se již v 9., ale především od 10. do 12.století vytvářela rozsáhlá sídelní aglomerace. Skládala se asi z dvaceti osídlených poloh, kde stávaly osady a velmožské dvorce (např. vsi Božka, Zásada, dvorec velmože Hroznaty Tepelského u kostela P.Marie). Ves Litoměřice je zmíněna poprvé a naposledy v roce 1228. Ovšem v tomto případě nešlo o prostou agrární ves, ale o zárodek vrcholně středověkého města.
Na počátku 13.století litoměřická sídelní aglomerace představovala významné středisko politického, kulturního a hospodářského života. Zcela logicky se proto už v r.1234 setkáváme s doklady o vzniku města v právně institucionálním smyslu. Fakticky lze však o přeměně sídelní aglomerace v město hovořit již v l.1219-1228. Šlo v počátcích o opevněný areál dřevěných domů kolem náměstí. Gotickou výstavbu prvých kamenných domů lze doložit až ve 2.polovině 13.století. V roce 1233 se zde usadili mniši františkáni a r.1239 dominikáni. Typickým městským řádem bývali také tzv. křížovníci s červenou hvězdou, kteří jsou zde připomínáni k roku 1257. Město žilo z řemesla, obchodu i labské dopravy, za hradbami se na svazích Českého středohoří pěstovala vinná réva. Stávala zde i mincovna a roku 1298 byla při farním kostele zřízena škola.
Měšťané se řídili zvláštním právem, nazývaným magdeburské, či později litoměřické, což znamenalo, že odvolacím soudem nebyla Praha, ale Magdeburg. Později toto právo přijala početná řada dalších českých měst, pro něž se od 13.století odvolací stolicí stal soud litoměřických kmetů. Litoměřice tak získaly řadu výsad a privilegií a tím i větší význam, než kterékoli město v Čechách (mimo Prahu).
Panování Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. znamenalo další rozmach města, které se po polovině 14.stol. rozrostlo směrem k severu a východu. Důkladné opevnění chránilo jeho bohatství, pramenící zejména z monopolního postavení v dálkovém obchodě, neboť veškeré lodi a povozy zde musely vyložit své zboží a umožnit litoměřickým přednostní koupi. Pro rozvoj města mělo značný význam i tzv. mílové právo, potvrzené panovníkem roku 1325, které zajišťovalo monopol na řemeslnou výrobu v okruhu jedné české míle tj. zhruba 11 km kolem města. 7.května 1359 daroval český král Karel IV. litoměřickým měšťanům vrch Radobýl a okolní pozemky na zřízení vinohradů s tím, že každý desátý sud vína známého jako "litoměřické", bude odevzdán do "králova domu". Ve městě se vařilo i pivo, které však proslulo svou špatnou kvalitou, což se odrazilo i ve světské poezii, viz. část básně Podkoní a žák: "Jediť kyselo as húby zapíjejíc litoměřickým pivem, jež vždy smrdí bahnem a dýmem,...". V této době město stále ještě ovládal německý patriciát. Jádrem obyvatelstva byla střední měšťanská vrstva, skládající se z nezávislých řemeslnických mistrů.
Přelom v dějinách Litoměřic přinesla husitská revoluce. Myšlenky a idee husitství v této oblasti hlásal především zeman Zikmund Řepanský, jemuž patřily Třebívlice. Kázal zde i Husův předchůdce, Konrád Waldhauser, který působil v děkanském kostele Všech svatých (zemřel v Praze 8.prosince 1369). Pronikání husitských myšlenek usnadnilo i to, že zdejším kapitulním proboštem (nejvyšší církevní úřad) byl Zdislav ze Zvířetic, Husův přítel a zastánce reformních myšlenek, kterého kostnický koncil počítal též mezi přední kacíře. Katolická reakce však byla v Litoměřicích silná. Na vánoce r.1419 došlo k rozsáhlému zatýkání přívrženců kalicha. Bylo uvězněno ve věži u Michalské brány 24 měšťanských synků a 30.května následujícího roku byli popraveni utopením v Labi. Na probošství byl podniknut útok a sám probošt se zachránil jen včasným útěkem. Hrozba obležení města Janem Žižkou z Trocnova roku 1421, jehož útok však byl odražen, vedla k tomu, že se 29.května 1421 Litoměřice připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka poté dal vybudovat vlastní hrad nad Třebušínem, nazvaný Kalich.
Ve spojení s Pražany zůstaly Litoměřice až do r.1427, ale později se začaly přiklánět k radikálnější straně, městskému svazu Lounsko-žateckému. Spojení těchto měst a drobné šlechty z okolí představovalo značnou vojenskou sílu. Postupná radikalizace postojů Litoměřic vedla nakonec až k tomu, že zdejší oddíly bojovaly ještě roku 1434 na straně vojsk Prokopa Holého v bitvě u Lipan. Radikalismus svazu měst byl zlomen až na sjezdech stavů v Praze a Brně roku 1435. Dlouhodobým výsledkem husitských válek bylo oslabení pozic katolické církve a vzrůst významu městského stavu. Litoměřice se staly nejvýznamnějším městem českého severu a na počátku 16.století sehrály důležitou roli v období stavovských sporů.
Konec patnáctého a především následující století byly dobou v níž pozdní gotiku následuje renesance. Rostlo bohatství měšťanů, kteří si nechávali stavět nové kamenné domy, dodnes tvořící pýchu města. Ke konci 15.stol. se začaly prosazovat tendence feudálního panstva, usilujícího o snížení vlivu a moci královských měst. Hrozilo, že spory se znovu nebudou řešit jen diplomaticky. Litoměřičtí proto urychleně přistoupili k opravám a modernizaci opevnění která proběhla v l. 1502-03 a 1513, kdy byly staré gotické hradby doplněny o vnější parkánovou zeď s četnými zaoblenými dělovými baštami. V letech 1508-09 byla opevněna také některá předměstí.
Cenným skvostem města se stala radnice postavená po požáru města roku 1537. O deset let později byla svědkem soudu krále Ferdinanda I. nad odbojnými stavy, který nejtíživěji dopadl na královská města. Snahy o podlomení hospodářské a politické síly měst však neznamenaly zvrat v jejich kulturním vzestupu. Litoměřické školství získalo věhlas novou latinskou kolejí, založenou se souhlasem panovníka roku 1549.
V roce 1577 se tu konala i první známá pitva v českých zemích, pročež sem zavítal r.1600 lékař evropského jména, Jan Jesenius.
Když došlo 24.května 1618 v Praze k defenestraci habsburských místodržících, připojily se k zahájenému odboji i Litoměřice a město se připravovalo na válku. Veškeré naděje však padly porážkou české armády na Bílé hoře 8.listopadu 1620, která znamenala zlom i ve vývoji města. Pro svou víru muselo město opustit na 215 nekatolických rodin, aby hledaly novou obživu v cizině. Nejznámější z exulantů byl někdejší rektor koleje, městský radní a vynikající humanistický literát a učenec Pavel Stránský. Město muselo bez náhrady vrátit konfiskovaný církevní majetek a měšťané byli násilím obraceni na katolickou víru.
Další rány městu přinesla třicetiletá válka s neustálým střídáním cizího i domácího vojska, jimž Litoměřice sloužily jako výhodná proviantní základna. Následkem války zůstalo z 264 domů v hradbách 137 obyvatelných a z 230 domů na předměstí pak pouhých 57.
Po vleklém období loupežných vpádů nepřátelských armád i pluků císařských obránců však následoval nový rozmach. Podobně jako vítězná katolická víra působila na proměnu duší nových obyvatel, proměnila i barokní estetika vnější tvář města, zejména zřízení biskupství a roku 1655 jmenování dosavadního probošta biskupem.
Po útrapách válek se poměry ve městě zlepšovaly jen pozvolna. Pomalu se doplňoval také počet obyvatelstva. To zůstávalo sice převahou stále české, ale i zde se začal projevovat charakter cizí státní moci a nových vrchností a národnostní hranice se začaly posunovat do vnitrozemí. Litoměřice se v průběhu 2.poloviny 17. a 1.poloviny 18.století začaly poněmčovat.

zdroj: https://www.litomerice.cz/mesto/historie-mesta
více  Zavřít popis alba 
194 komentářů
  • 10.9.2016
  • 152 zobrazení
  • 21
nhji-ostatni
2008.07.05#Turnaj starých gard #turnaj#Staré gardy
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 186 zobrazení
  • 0
msvetrovvcelicky
  • 7.5.2019
  • 33 zobrazení
  • 0
bublon83
  • červenec až prosinec 2018
  • 20 zobrazení
  • 0
shire3
  • 24.3.2013
  • 22 zobrazení
  • 0
risap
Kategorie: kulturazábava
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 36 zobrazení
  • 0
mccase69
  • 14.10.2017
  • 27 zobrazení
  • 0
1sparta
  • 13.7.2017
  • 48 zobrazení
  • 1
cijar
  • 12.7.2017
  • 34 zobrazení
  • 0
skolka-berusky
  • 9.6.2017
  • 327 zobrazení
  • 0
leosh5
  • 5.7.2016
  • 17 zobrazení
  • 0
topca33
  • 11.7.2013
  • 78 zobrazení
  • 0
ivanka256
  • 30.10.2016
  • 100 zobrazení
  • 0
trida-vcelicek
školní výlet 8. 9. 2016
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2016
  • 106 zobrazení
  • 1
susanne26
  • březen 2016
  • 27 zobrazení
  • 0
plachtaci
  • 18.2.2016
  • 9 zobrazení
  • 0
rihackovi
  • 2.1.2016
  • 102 zobrazení
  • 0
klucov
  • 1.10.2015
  • 136 zobrazení
  • 0
snphotography
  • 23.8.2015
  • 59 zobrazení
  • 0
reklama