Hledání

5 299 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

dolarbaby
Obedience in drive pod vedením Zuzky Horké
Prey and defence drive se svazovým figurantem Vojtou Konečným ( fotky z obran se mi nepovedly..)
více  Zavřít popis alba 
  • 26.9.2010
  • 114 zobrazení
  • 0
renata219
seminář obran Prey and defence drive
KK Šternberk Hvězda s Vojtou Konečným
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 26.9.2010
  • 182 zobrazení
  • 1
zahradavidimova
Seminář o dětských nožkách s fyzioterapeutkou Lucii Alblovou byl obsazen dřív, než se stihl zveřejnit termín :-)
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016
  • 62 zobrazení
  • 1
kynzal
Zimní seminář KFPP (dříve KEVF)
více  Zavřít popis alba 
  • 13.1.2004
  • 72 zobrazení
  • 0
kynzal
Zimní seminář KFPP (dříve KEVF)
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2004 až leden 2007
  • 68 zobrazení
  • 0
zivotnenizebra2009
Interaktivní seminář o rozvoji vztahů nejen v profesním, ale i soukromém životě.
„Koučování v práci i doma aneb jak vnímáte klima týmu?“ - Mnohdy řešíme problémy, až když nás položí na lopatky. Přitom stačí otevřít se jeden druhému či přijít si dřív pro radu odborníka.
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 23.2.2009
  • 35 zobrazení
  • 0
zspencin22
Petr Růžička navštívil naší školu. Je fyzicky aktivní celý svůj život, je jeden z nejlepších handbalancerů na světě). Poděkování pana uč. Hadače na Faceboku.
Petře, chtěl bych ti poděkovat za dnešní seminář u nás na pěnčínský škole. Děti byly absolutně nadšený, protože to bylo zase něco nového. Osobně si myslím, že tvými návštěvami na základních školách toho můžeš hodně změnit. Pořád se říká, že děti se nemumí hýbat, že nemají fyzičku, že dřív to bylo úplně jinak. To proto, že je nedokáže nikdo motivovat. Ale Petr Ruzicka to dneska dokázal, třeba několika dětem změnil budoucnost. Jen tak dál...budeme se těšit na další návštěvu Emotikona wink
více  Zavřít popis alba 
  • 16.6.2015
  • 233 zobrazení
  • 1
terezahenzlova
Zkouška toho, co nás naučila Šárka Němečková na semináři :) Po vyjížďce jsme měli krásně zahřáté svaly, tak jsme to zkusili... Nejdříve nic moc, pak se mi ale sama opírala do rukou a šla hned k zemi čekajíc na pamlsek :-) Na to, že dřív se nechtěla vůbec podvolit, tak teď i to klečení považuji za úspěch a jsme na správné cestě k lehnutí, teď už to je pouze otázka času..
více  Zavřít popis alba 
  • 4.7.2011
  • 144 zobrazení
  • 0
silvestra
Dral z Vás někdo peří? Dříve to patřilo k tradičním zimním činnostem žen na vesnici. V Sebranicích u Litomyšle je Spolek archaických nadšenců SAN, který se snaží o zachování dnes již zapomenutých řemesel spojených se zpracováním slámy, vlny, lnu atd. Další náplní je také pořádání kulturních akcí.
Bývalá prodejna - Světnice čp. 8 slouží k pořádání seminářů s výukou různých řemesel pod vedením zkušených lektorů.
více  Zavřít popis alba 
75 komentářů
  • únor 2017 až březen 2019
  • 125 zobrazení
  • 28
kuchejda
Vidnavu (dříve Weidenau) určitě neznáte...(viz google maps nebo podrobná wikipedie). S předchozí Olomoucí tu vidím jisté podobnosti - městská památková zóna (malá, ale pěkně ucelená a poměrně málo narušená - večer máte pocit, že jste ve filmu a v jiném století), kdysi vysokoškolské město s gymnáziem a bohosloveckým seminářem, tudíž studenti i kostely, kdysi také správní centrum...dnes už spíš jen ta zóna, ale hezká.
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
85 komentářů
  • 14.10.2011
  • 208 zobrazení
  • 0
joli
Ochotnický divadelní spolek Na šikmé ploše opět předvedl své dechberoucí herecké umění:)
Tentokrát v kině Spektrum

A jelikož jsem psala článek, který nakonec nevyšel, tak je alespoň tady:

Tábor- „Jdu na sever… a už jdu na jih!“ Tuto hlášku si asi všichni příznivci českého velikána Járy Cimrmana hbitě spojí s jeho hrou Dobytí severního pólu. Právě toto představení mohli diváci shlédnout v pátek a v sobotu v kině Spektrum v podání ochotnického divadelního spolku Na šikmé ploše. V hlavních rolích se představili Vít Jakšič, Marek Slabý, Štěpán Klíma, Jan Jakšič a David Remiš.
Součástí představení byl i úvodní seminář, ve kterém nechybělo nic ze semináře hraného v žižkovském Divadle Járy Cimrmana. Mimo jiné proběhla zkouška nové technické síly a také byl zrekonstruován rozsáhlý „živý obraz“ s názvem „Škodu nezjistí, kdo se pojistí“. Jelikož na tento obraz není dost členů v divadelním souboru, herci využili diváků a známých. Největší úspěch sklidil v roli banky Slavie táborský básník a cestovatel Lumír Slabý. Samotná hra Dobytí severního pólu proběhla po přestávce. Hra je o tom, jak se čtveřice českých otužilců rozhodne dobýt severní pól. Po měsíci útrap a hladu tam skutečně dorazí a to o den dříve než Američan R. E. Peary, kterému bylo prvenství dlouho přičítáno. Herci měli skvěle připravené kostýmy i kulisy. Při vymýšlení kostýmů se zapojili i rodiny ochotníků. „Velmi děkuji mamince za ušití kostýmu tučňáka,“ zdůraznil při závěrečném děkování Marek Slabý.
Divadelní spolek Na šikmé ploše vznikl v roce 2010, kdy se parta kamarádů rozhodla, že nazkouší hru Akt, která je taktéž z pera autorského dua Svěrák-Smoljak. Po jejím úspěchu se rozhodli pokračovat a tak po letošní hře Dobytí severního pólu bude určitě následovat některá z dalších cimrmanovských klasik. O všem rozhodují kluci společně a to se týká i rozdělování rolí. „Role si rozdělujeme podle pocitu a spravedlivě. Například já jsem si v Dobytí vybral pouze malou roli Amerického Čecha, takže jsem automaticky v úvodním semináři dostal roli největší.“ popsal David Remiš. „O roli potaha Varela Frištenského byl velký zájem, nakonec jsme si o ní museli se Štěpánem střihnout, on vyhrál,“ doplňuje s úsměvem Vít Jakšič, který se představil v roli náčelníka.
„Je to první představení, které jsem od spolku viděl, ale přišlo mi opravdu profesionální a moc jsem se bavil,“ zhodnotil výkon herců návštěvník páteční premiéry Jakub Kott, který byl také mezi pár vybranými na pódium při rekonstrukci živého obrazu. „Příští hru si určitě nenechám ujít,“ dodal.
Jolana Rumanová
více  Zavřít popis alba 
  • 9.12.2011
  • 553 zobrazení
  • 0
sablo
Obec Kacanovy se nachází 4km jižně od Turnova v západní části Českého ráje.
Asi 1 km od obce se nachází roubená usedlost zvaná Kapicův statek (dřív e Jirošova rychta) a pod ní unikátní skalní galerie Vojtěcha Kopice (1909-1978), který v rokli pod statkem ve 40.-70.letech ve volných chvílích vytesal do pískovce unikátní galerii reliéfů, zejména postav z českých národních dějin, doplněnou lidovými moudrostmi, verši a citáty.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kopic%C5%AFv_statek

Poloha na mapě: https://www.mapy.cz/turisticka?x=15.1589656&y=50.5552432&z=16&q=Kopic%C5%AFv%20statek

Foto z výletu účastníků tradičního esperantského semináře (http://www.esperanto.cz/cs/akce/41-jazykovy-seminar-732.html)

v penzionu ESPERO ve Skokovech (http://home.tiscali.cz/penzionespero/esperanto/espindex.htm)
(23.4.2015)

Vilagxo Kacanovy situas en la okcidenta parto de t.n. Bohemia Paradizo http://eo.wikipedia.org/wiki/Bohemia_Paradizo (norde de Prago, Cxehxio).
1km de gxi trovigxas ligna kampara domo de Kopic el la 18-a jarcento - kaj sub gxi unika roka galerio de reliefoj,
kiujn kreis dum tridek jaroj dum siaj liberaj momentoj iama posedanto de la domo Vojtěch Kopic (1909-1978).
Temas plejparte pri elstaruloj de la cxehxa nacia historio, sed ankaux pri bestoj, kaj popolaj sagxajxoj kaj versoj.

Situo surmape:https://www.mapy.cz/turisticka?x=15.1589656&y=50.5552432&z=16&q=Kopic%C5%AFv%20statek

Fotajxoj el ekskurso
de la partoprenantoj de la tradicia lingva seminario
http://www.esperanto.cz/eo/akce/41-a-lingva-seminario-745.html
okazanta en pensiono ESPERO en Skokovy
http://home.tiscali.cz/penzionespero/esperanto/espindex.htm

- la 23-an de aprilo 2015

Esperantský klub "La Ponto" Písek (= v esperantu SABLO),
www.esperanto.cz, pisek (zavináč) esperanto.cz
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2015
  • 105 zobrazení
  • 0
babi90
Dům kultury AKORD Ostrava-Zábřeh přináší pestrou nabídku kulturních akcí – koncerty, divadla, pořady pro děti aj. Do AKORDu lze zajít také za vzděláním – kurzy, semináře. Restaurace AKORD nabízí vynikající jídla po celý den (vč. denního menu) a komplexní cateringové služby. Uspořádejte v AKORDu konferenci, firemní večírek či rodinnou oslavu. Vyberte si z nabídky pronájmů prostor, rovněž zrealizujeme firemní akci na klíč. Ubytujte v hotelu AKORD své známé nebo firemní partnery. Užijte si v Akordu maximální komfort!

Den otevřených dveří 17.9.2015.Pojďte se mnou na prohlídku..

O společnosti

Vážení obchodní partneři, milí návštěvníci Akordu,

neznám v Ostravě nikoho, kdo by někdy nezavítal do domu kultury v Ostravě-Zábřehu. Však také není divu – stojí tady již od roku 1959, tj. více než 50 let, a každoročně chrlí nepřeberné množství kulturních, vzdělávacích, zábavných pořadů i mimořádných projektů.

Za svou historii prošel dům kultury úspěšnými i náročnými obdobími spojenými především s různými vlastníky i s vyvíjející se celospolečenskou ekonomickou situací. Jsem pyšná na to, že si v posledních letech našel své nezastupitelné místo významné kulturní instituce naší metropole. To by se nepodařilo bez stabilního vlastníka, jímž je od roku 2005 se 100% majetkovou účastí statutární město Ostrava. Děkujeme.

V různých dobách se dům kultury v Ostravě-Zábřehu také různě nazýval. Dům kultury NHKG (pro nepamětníky: Nové huti Klementa Gottwalda), poté Dům kultury NH Ostrava-Jih, nyní oficiálně Dům kultury Akord Ostrava-Zábřeh. A my bychom si přáli, aby to pro Vás, naše příznivce, byl prostě a jednoduše Váš Akord. Místo kulturních a společenských zážitků, místo přátelských setkání, místo přinášející zábavu, vzdělání i odpočinek a relaxaci. To vše u nás můžete prožít.

Akord totiž disponuje 3 sály, 7 salonky, 4 učebnami, letní zahradou s dětským hřištěm a 3 cvičebními sály. Některé prostory jsou klimatizovány, budovu pokrývá síť wifi. Samozřejmostí je moderní ozvučení, osvětlení a další audiovizuální technika. Součástí Akordu je také restaurace s terasou a hotel. V jeden okamžik může Akord pojmout až 1 000 návštěvníků.

Rok 2013 byl pro Akord přelomový. Změnil totiž svou tvář a stal se z něj moderní, komfortní, elegantní společenské a kongresové centrum. Rozsáhlou rekonstrukci za 120 mil. Kč financovalo statutární město Ostrava, jemuž opět patří velký dík.

Slibuji Vám, že pokud jste se v Akordu dřív cítili dobře, teď v něm prožijete ještě intenzivnější a komfortnější zážitky. Nenechejte si je ujít. Přijďte k nám za divadlem, koncertem, vzděláním. Užijte si gastronomické lahůdky v restauraci Akord. Pobavte se s přáteli v letní zahradě či na plese. Ubytujte v hotelu Akord své přátele nebo klienty. Uspořádejte pořádnou firemní party či důstojný kongres. Odměňte své zaměstnance a obchodní partnery vstupenkami na kulturní pořady. Oslavte v Akordu své životní milníky – svatby, narozeniny, setkání spolužáků…

Užijte si maximální komfort v Akordu.

Těší se na Vás náš tým, který s láskou a nadšením splní každé Vaše přání.

Vaše

Darina Daňková, jednatelka společnosti

Foto : Hana Papežová - Kolářová galeristka Galerie G v CHSG
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2015
  • 52 zobrazení
  • 0
bele
ALB 182 - je ALB č.5 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník - MARAMUREŠ - zrození perly

Ortodoxní víra má v oblasti Maramureš a vůbec celé Bukovině… a vůbec v celém Rumunsku silné kořeny a velký význam, a je přavažujícím vyznáním. Projížděli jsme krajinou v neděli a všimli jsme si putování věřících - mladých i starých - v krojích na duchovní slavnosti. Často jsou k vidění i velká procesí.. Návštěva kláštera v době konání mše je nevšední podívanou, často je mše i pod širou oblohou a vždy s velkým počtem poutníků

Velké množství peněz z EU jde právě na výstavbu nových klášterů a kostelů. Jeden takový roste na okraji vesnice Sapanta. Vstoupíte na velký palouk a ohromí vás nová budova, která současně útočí na získání titulu nejvyšší věže dřevěného kostela celého Rumunska, je vysoká75 metrů . Vedle se vynořuje zřejmě budova semináře nebo místa pro přespání poutníků a vše svědčí o tom, že návštěvnost bude vysoká. Při průjezdu Rumunskem jsem si všiml v souvislosti s novou výstavbou mimo jiné dvou věcí:

1) byl jsem překvapen pracovitostí Rumunů na rozdíl od jiných mist Balkánu a dokonalým a poctivým řemeslem v případech klasických prací se dřevem, rákosem, nebo malbou na omítkách domů či kostelů
2) protiklad byl v používání nových technologií. Tam je to stale pro ně velká neznámá. Tváří se to sice jako stavby u nás, ALE , ale…vzpomněl jsem si na Otíka z Veskničko má středisková, když si navlékl na hlavu sluchátka z traktoru, aby vypadal jako ostatní, co poslouchali MP3. Je neštěstí u nás v Čechách, když někdo chce levnou stavbu na klíč a nechá si ji dělat partou těchto odborníků. Viděl jsem na vlastní oči stavbu domu, kdy byly hotové obvodové zdi včetně zateplení, oken, instalací a dokonce vymalované, a stavba neměla ještě stropy a střechu. Možná někde budu mít i fotodokument pro tohle tvrzení

Kostel v Sapantě měl to štěstí, že je dělán tradičně bez hřebíků z masivních dubových kmenů, a s romantikou, kterou jsem znal jen z kreslených ruských pohádek. S ohledem na předešlé album a k celé oblasti Bukoviny je třeba zmínit ještě další typické zvláštnosti:

DŘEVĚNÁ BRÁNA (dnes i kovová nebo zčásti zděná )
První, co každého návštěvníka u každého domu upoutá je brána, zpravidla dřevěná, ale v každém ohledu nepřehlédnutelná. Má hluboký význam z dávnověku – je to symbol ochrany osob a majetku na označeném území před zlými duchy. Dříve je směly stavět pouze bohatí lidé, postupem času se rozdíly rozplynuly a brány jsou vyjádřením vztahu právě k významu duchovní ochrany osob.
Často je vidět výstavní brána a vedle ní téměř rozbořený dům. Je to otázka priorit - na něj už nezbyly finance. Ta brána má větší hodnotu a význam pro každodenní život. Brány jsou bohatě zdobeny řezbou s duchovním námětem, často ale vypovídají i o majitelích usedlosti, co dělají, jaké mají řemeslo apod. Symbol bran je i u území církevních staveb nebo u klášterů v horách

STUDNA
Voda je velká vzácnost a rozvody vody, jak je známe u nás, neexistují. Proto každá studna je samostatným artefaktem pečlivě ošetřovaným a je jedno, jestli je volně venku nebo u domu. U Zpravidla u studny stojí kříž nebo socha svatého patrona, jako vyjádření díků za tak vzácný dar. Samozřejmostí u veřejných studní je vědro a hrneček. Kdo se ale z nás “civilizovaných” zkusí z takové studny napít, nebude věřit tomu, jak velký rozdíl v chuti voda má. Studny jsou zpravidla rumpálové, ale v polích jsou často ještě velké vahadlové

KŘÍŽ
Je jiný než všude jinde. Možná je to dáno náboženstvím, převážně pravoslavným, možná původním vyjádřením duchovních hodnot z dob Dáků. Nedočetl jsem se zatím přesně o původu, resp. prameny se rozcházejí. Kříž má podobu stromu s bohatou dřevořezbou a je jako symbol života – duchovního růstu. Často jsou na křížích nebo sochách barevné šály a živé květiny

Další pokračování bude BORSA a CAMP 2 u Mary
více  Zavřít popis alba 
217 komentářů
  • červenec až listopad 2012
  • 282 zobrazení
  • 0
babi90
Cituji z Ostrava !!! Muzeum citer

Ojedinělá sbírka o jediném hudebním nástroji - citeře

Citery mají v českých zemích překvapivě bohatou tradici, o které dnes nikdo skoro nic neví. Přitom koncem 19. století byly citery v naší tehdy smíšené společnosti rozšířeny asi tak, jako jsou dnes kytary. Navíc hra na citeru patřila k obecnému bontonu. Nikoho tehdy nenapadlo spojovat je s nějakým etnikem. S rozpadem Rakousko-Uherska a se vznikem Československa se ale české etnikum pod vlivem národnostních emocí náhle a nečekaně citer zřeklo. Německé etnikum u nás nemělo důvod se citer odříkat, hrálo na ně dále, a proto se po druhé světové válce citery staly pro české etnikum podruhé negativním symbolem, tentokráte sudetoněmecké zrady a všech válečných útrap. Tak tento nástroj u nás nezaslouženě upadl do naprostého zapomenutí a vydědění.

Expozice obsahuje jedinečnou kolekci citerových nástrojů, vyrobených v českých zemích. Současně je prezentována příslušná faktografie, ilustrující historii užití tohoto nástroje u nás. Cílem expozice je připomenout a doložit téměř zapomenutou a přitom velmi bohatou minulost výroby i užití citer v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Muzeum citer

Masarykovo náměstí 20
702 00 Ostrava 1
tel.: +420 596 113 096

Exkurze seniorů Klubu seniorů CHS Gabriel v Ostravě - Zábřehu 21.3.2013

Dále cituji : Jiří Kleňha - akordová kladívková citera

Kladívková akordová citera
Fischer´s Mandolinette - Fischer´s Lieblings Klänge
a něco o akordových citerách vůbec

NEXT

Kone předminulého a počátek minulého století byla doba, kdy lidé ještě neznali rozhlas a televizi a neměli dnešní gramofony, magnetofony a CD přehrávače s dokonalými Hi-Fi nahrávkami hudby špičkové kvality. Kdo měl rád hudbu, musel si ji jít někam poslechnout, nebo si pozvat muzikanty (když na to měl) a nebo se naučit hrát na nějaký hudební nástroj, aby si mohl zahrát sám. Lidé si tehdy ve svém denním životě mnohem více než dnes zpívali a večery bez rozhlasu a televize si zpříjemňovali domácím muzicírováním.

Protože ne každý má to pravé hudební nadání, snažili se lidé vymýšlet různé hudební nástroje, na které by mohl pro potěšení zvládnout hru snadno a rychle i člověk bez většího hudebního nadání, vzdělání a bez dlouhého náročného učení. K takovým nástrojům patří i tzv. akordová ("americká") citera, u níž na rozdíl od náročné klasické citery, stačí správně nastavit pod strunami melodické čísti papír s "lidovými notami" - puntíky pod strunami, na které se má drnknout, spojenými čarou, na jejímž počátku je šipka označující "směr jízdy" a označenými čísly doprovodních akordů. Tyto citery se vyráběly v různých velikostech, různém provedení (jednoduché či s harfovým sloupkem) a různém stupni dokonalosti (jednoduché nebo zdvojené struny melodické čísti, úplná stupnice v rozsahu dvou oktáv se všemi půltóny pro děti, různým počtem strun v jednotlivých akordech). Základní typ této akordové citery se v jednoduchém provedení v Německu vyrábí dodnes.

Technické zdokonalení tohoto základního typu, kladívková akordová citera, Fischeręs Mandolinette - Fischeręs Lieblings Klänge Ges. gesch. 333 239 (mandolineta se nazývá proto, že rychle se opakujícími údery kladívek na ocelových pružinách může napodobit mandolínu) je nástroj německé výroby z období před 1. světovou válkou. Nástroje tohoto typu se vyráběly v různých provedeních; jako malý klavírek (Piano Harp) s klávesovou mechanikou z bílých a černých kláves, nebo dokonce jako kombinace levé akordové části s miniaturním harmoniem pro pravou ruku, napojeným na šlapací pedálovou "vzduchotechniku". Při hře na tuto šlapací citeru se pravou rukou hrála melodie, levou rukou doprovod a zároveň se nohou šlapal pedál měchu harmonia. U klavírků typu Piano Harp byla mechanická část s klaviaturou řešena jako volně snímatelné "přídavné zařízení" k základní akordové citeře. Aby klaviatura po citeře neklouzala, byla opatřena dvěma kovovými kolíčky, jimiž se na citeru nasazovala. V případě potřeby se klaviatura sejmula a na citeru se mohlo hrát prsty podle podložených not.

Dalšími kapitolami v oblasti akordových citer by mohly být akordové smyčcové citery typu Violin Harfe, na kterých se levou rukou drnkaly akordy a melodie se na pravé části hrála smyčcem, dále citery aeolského typu Aeol-Harfen-Zither s různým počtem (většinou 5) rozložených akordů a manuálové autoharfy, s různým počtem dřevěných manuálů a nalepenými plstěnými tlumítky strun, nehodících se pro daný akord (tento poslední typ se v moderním provedení vyrábí dodnes).

Podobně jako základní akordové citery, i mechanické kladívkové typy se vyráběly v různém provedení, různých velikostech a různém stupni dokonalosti. Vyráběly se typy, které měly v melodické části jen tóny základní stupnice bez půltónů, typy, které měly jen některé půltóny a nejdokonalejší typy, které měly základní stupnici se všemi půltóny. Tomu odpovídal i počet rozložených akordů pro doprovod (4-6 i více). Melodická část má u většiny nástrojů tohoto typu rozsah dvou oktáv. I pro tyto kladívkové citery existovaly "lidové noty", papírky s písničkami, podle nichž bylo možné hrát písničky bez znalosti not, podle čísel a zakroužkovaných čísel označujících jednotlivé tóny a půltóny.

Později (Paul Riessner, 1919) byl tento nástroj ještě dále technicky zdokonalován tak, že hrál na děrnou pásku; stačilo točit klikou a měnit děrné pásky s písničkami. Nástroj tohoto typu, Zither "TRIOLA", se vyráběl v období 1920-1925.

Časy se mění a od dob rozkvětu těchto nástrojů se změnilo hodně. Lidé mají méně volného času, méně si zpívají nebo si nezpívají vůbec a někdejší domácí muzicírování nahrazuje kvalitní reprodukovaná hudba. Změnil se i charakter populární hudby a staré lidové písně, které dříve znal prakticky každý, se stále více stávají záležitostí skupin, zabývajících se lidovými písněmi a folklorem. A tak v současné době stále se zrychlujícícho životního tempa většina těchto technických vynálezů prakticky upadla v zapomnění. Jsou vystavovány jako muzejní exponáty, ale prakticky nikdo již na ně nehraje. Maximálně jsou předmětem zájmu hudebních fanoušků a sběratelů kuriosit.

Asi největším problémem, který značnou měrou přispěl k zániku těchto nástrojů, je problém neustálého ladění velkého počtu strun, protože svůj charakteristický jasný a čistý zvuk má jen tehdy, je-li s maximální pečlivostí dokonale naladěný.

Co vlastně víme o citeře?

Loňského roku se uskutečnil na Janáčkově konzervatoři v Ostravě seminář a koncert Vídeňského citerového kvarteta, jehož vedoucí je paní Hannelore Laister. Organizátorem akce byl Ostravský citerový klub Radegast. Na koncertě zazněla komorní díla od DallÁbaca (sonáta op.l, č.4), G.F.Händla (Sarabanda), W.A.Mozarta (Menuet ze symfonie g moll), F.G.Knotzingera (Pocta J.S.Bachovi) a J.Strausse (melodie z operety Netopýr). Soudobá podoba citery je relativně mladá (cca 150 - 180 let) a proto tato díla zazněla v transkripcích od renomovaných autorů F.G.Knotzingera a H.Prölla. Z novodobější produkce vídeňských citerových komponistů zazněla díla od již zmíněného F.G.Knotzingera (1908 -1993) a Gerta Lasta (nar.1921). Závěr koncertu byl věnován moderním soudobým skladbám a variacím (Led Zeppelin) a to v sólovém podání mladého, dokonce českého citeristy Michala Müllera, žáka paní Hannelore Laister na vídeňské konzervatoři.

Koncert měl vynikající uměleckou úroveň a přesvědčivě ukázal studentům i profesorům Janáčkovy konzervatoře možnosti tohoto nástroje. Změny dynamiky, rytmu, barevnosti tónů byly na uvedených skladbách velmi dobře prezentovány. Příbuznost s kytarou, která je zřejmá již ze shodného názvoslovného základu je dána obdobným typem hmatníku s melodickými strunami (a tím i obdobným způsobem a obdobnými možnostmi tvorby tónů - trylky, tremola, přírazy, staccata, odtrhy, legata, glissanda, obaly, flažolety přirozené i umělé, vibráta atd.). S klavírem má citera společný způsob psaní not ve dvou osnovách (v houslovém klíči melodické struny levé ruky a v basovém klíči doprovodné struny volné). Systém uspořádání doprovodných strun samozřejmě umožňuje hru v libovolné tónině. Celkový rozsah tónů je značný, cca 6 až 6,5 oktávy (cca 3 oktávy na doprovodných strunách a 4 oktávy na melodických strunách - s částečným vzájemným přesahem).

Ohlas mezi pedagogickým sborem na uvedený koncert byl velmi pozitivní, ale dalo by se to vyjádřit také takto: „to co bylo vyposlechnuto je úplně jiný nástroj, než jak je popisován v encyklopedických publikacích. Jak je to možné?

Chce-li se nezasvěcený seznámit blíže s tímto nástrojem, má k tomu poměrně málo příležitostí a informací. Pokud neshlédl některou z výstav citer („Citera v Čechách“ v Chebu roku 1988, „Citera můj instrument“ v Havířově a Frýdku-Místku roku l995 a „Citera v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ v Praze na Hradčanech roku 1996), nebo pokud nesehnal málo rozšířenou monografii na toto téma (Folprecht Jan:Citera v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1996) či nezalistoval v některém z článků Doc. Dr. L. Kunze (např.:Návrat citerové hry v Českých zemích, Sb.IV OKS Příbram, 1989) nezbývá než se obrátit do knih věnovaných encyklopedickému přehledu hudebních nástrojů, nebo přímo do encyklopedií. Leč co se tam lze dočíst?

Stručný slovník věcný (Jakub Malý, Praha 1875, díl II) zachází až do antického bájesloví o Amfionovi a zdůrazňuje materiál strun (což není podstatou nástroje). Ottův slovník naučný (Praha 1882, 5. sv.) poněkud mate čtenáře tím, že popisuje částečně provedení vývojově předcházející (tj. kobzu, resp. šajtholt). Soudobý ilustrovaný encyklopedický slovník (Academia, Praha 1982) citeře věnuje jen pár řádků, ale alespoň tím nic nezkresluje.

V knize Antonína Modra „Hudební nástroje“, která se dočkala od r.1938 do r.1997 již osmého vydání, je věnován citeře krátký odstavec, zakončený větou:“ ... Citera má jasný a příjemný, ale jednotvárný tón. Je dobrým lidovým nástrojem..
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2013
  • 443 zobrazení
  • 0
martinkovasimona
  • 25.3.2017
  • 29 zobrazení
  • 0
reklama