Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 23 445 výsledků (0,0769 sekund)

reklama
26 fotek, 24.6.2018, 133 zobrazení
109 fotek, srpen 2018, 55 zobrazení
38 fotek, 18.8.2018, 31 zobrazení
41 fotek, 16.6.2018, 44 zobrazení
47 fotek, 24.1.2018, 86 zobrazení
V neděli 14.1.2018 proběhlo neformální, neplánované setkání zástupců KČP Františkovy Lázně a KČP Aš. Stalo se tak poté, co mi zavolal předseda KČP Františkovy Lázně přítel Jaroslav Křemen a sdělil, že v lázních je na lázeňské rehabilitaci členka Národní rady KČP Adéla Valentová. A paní Aťka projevila zájem podívat se na Trojmezí. Tak jsme dohodli termín, hodinu a místo setkání. Za KČP Aš byl pozván místa a poměrů znalý přítel a hospodář KČP Aš Antonín Juříček z Hranic, který řadu let sloužil jako velitel na rotě PS Trojmezí. Jako místo setkání jsme zvolili prostor bývalé restaurace U Cinka. Ve 14.00 hodin přijeli na místo lázeňští přátelé Jaroslav Křemen s bratrem Františkem, Matěj Lehocký a vzácný host Adéla Valentová. V místě s výhledem na restauraci a objekt nové 1. roty PS Trojmezí, nám přítel Juříček zasvěceně pohovořil o tom, jak to tady chodilo a jaká byla služba na státní hranici. V rámci hovoru padl nápad podívat se na trojstátí.
A tak cestou, necestou, hrbolatou, kamenitou jsme vyjeli do místa hraničního styku Česka, Bavorska a Saska. Cestou jsme udělali zastávku v místě, kde stávala stará 1. rota PS Trojmezí a kde je nyní jen informační tabule. Na místě styku hranic tří států opět zavzpomínal na staré časy přítel Juříček. A zde padl další nápad.
Aby přítelkyně Valentová poznala i město Hranice a abychom se pochlubili, navrhli jsme zapálit svíčku a uctít si památku sovětských válečných zajatců, kteří v Hranicích zahynuli v průběhu druhé světové války a jsou pochováni na místním hřbitově. Vzhledem ke skutečnosti, že povětrnostní podmínky nebyly zrovna přívětivé, zvolili jsme napřed malé občerstvení v restauraci u hraničního přechodu Ebmath. Zde se rozproudila další a delší beseda, takže zapálení svíčky u pomníku proběhlo za značného šera ale se vší důstojností.
Když s odstupem pár dní si vzpomenu na toto náhlé a neplánované setkání, musím konstatovat, že abychom získávali nové poznatky a navazovali nová přátelství, nemusí být vše v plánu činnosti našich klubů.
Tímto bych chtěl poděkovat naší přítelkyni z Národní rady KČP Adélce Valentové i našim přátelům z KČP Františkovy Lázně.

Text: Milan Paučo
Foto: Milan Paučo a Jaroslav Křemen
73 fotek, září 2018, 24 zobrazení
Setkání kamarádů z velitelské roty a 1.roty
Za velitelskou rotu: Petr Šmíd, Mirek Tyler, Petr Kubala.
Za 1.rotu: Pepa Mazanec, Vašek Bouda a Vláďa Bárta
Setkání proběhlo ve dnech 17-19.9.2018 na hájence v Radvanci u Nového Boru, kde jsme zavítali k našim severním sousedům a prohlédli si hrad OYBIN, kdo neviděl, navštite toto krásné místo kouse za hranicemi poblíž Žitavy
155 fotek, 24.3.2018, 39 zobrazení
Počasí úžasné, lidí mraky, no turisté z Karlovarské oblasti. Potkáváme známe. Jedeme do Vojtanova a v pohodě dojdeme do Skalné. Jdeme po hranici s Německem, ochutnáme kyselku. Je dobrá. Ve Skalné si nejdříve prohlídneme kostel, hrad a okolí. Bohužel seismologická expozice není otevřené. Tím pádem na nás nezbyde bramborový salát- máme brambory. To však nevadí sníme to taky. Někteří si i zatancují. Já jsem ušla 21330 kroků :).
28 fotek, červenec 2018, 80 zobrazení
Ani tentokrát, tedy v sobotu 7.7.2018 nás slunečné počasí neopouštělo, když jsme všichni účastníci po zahajovací přivítací řeči předsedy MO KČP Zdeňka Trešla v Dolním Žandově nasedali do vozidel a přesouvali se do nedaleké obce Palič. Toto místo se stalo u pomníku stržm. Jaroslava Kysilky již tradičně místem pietní vzpomínky na tohoto pohraničníka, který 21. dubna 1949 při kontrole dvou podezřelých mužů přišel zákeřnou střelbou o život.

Po nástupu vlajkonosičů se standardami KČP a německého přátelského pohraničního spolku z Pössecku následovala Československá hymna v provedení hudebníků z "Amátosky". Všichni přítomní byli Jardou Horákem přivítáni a pozdraveni s projevem hluboké úcty ke všem za jejich účast u pomníku, který zároveň přivítal a poděkoval za účast i čtyřem německým přátelům z bývalého pöseckého pohraničního batalionu Pohraničních vojsk Národní lidové armády NDR, právě tak až ze Slovenska dorazivšího bývalého pohraničníka z jedné zdejších bývalých pohraničních rot. V krátkém připomenutí okolností této smutné události z dubna 1949, při níž náš mladý pohraničník přišel o život na hranici, přiblížil Zdeněk Trešl. Pak byli za smutečních hudebních zvuků položeny k pomníku Jaroslava Kysilky kytice zástupci OV KSČ, německou delegací a přirozeně představiteli zúčastněných jednotlivých MO KČP z kraje.

Poté se všichni naši přátelé přesunuli na vrcholek hory Dyleň, kde proběhly další připravené akce sobotního odpoledne - prohlídka autoparku bývalých vozidel PS a VB, hudební a pěvecká produkce muzikantů hudební skupiny Amátovka, prodejní stánky s knihami a upomínkovými předměty, občerstvení a hlavně spousty a spousty vzpomínkových setkání těch, kteří na hranici sloužili a žili. O tomto životě na hranici vhodně doplňovaly informace i v muzeu vystavované předměty, přístroje a fotografie, včetně promítaného filmu. Ani ukázka výcviku psů nechyběla.

Takže když se k tomu přidalo krásné počasí a nádherný výhled do širokého česko-bavorského okolí, tento den neměl chybu a žádný z účastníků nelitoval své přítomnosti.

S úctou k Vám všem, přátelé, velké díky organizátorům z MO KČP D. Žandova, Chebu a Plané.

Text: JH
Foto: JH, Jindra Havlíček, Milan Paučo
5 fotek, 4.1.2018, 42 zobrazení
Dne 28. října 2017 se náš ašský KČP sešel u památníku prezidenta Eduarda Beneše v Aši a položil kytice u příležitosti 99. výročí vzniku ČSR v roce 1918. V úvodu setkání, předseda klubu Milan Paučo pohovořil o významu, podmínkách a okolnostech vzniku samostatného československého státu. Rozvedl otázku státnosti za trvání Československa i v současném období, kdy pod tlakem EU o svoji státnost a suverenitu přicházíme.
V návaznosti na tuto problematiku, předseda zmínil význam a důležitost ochrany státních hranic každého jednotlivého státu při zachování své suverenity. Poukázal na současné problémy v Evropě v souvislosti s nelegální migrací, která je vyústěním nedůslednosti (záměru?) neplnění úkolů v oblasti ochrany státních hranic.
V závěru setkání jsme si uctili památku položením kytice u památníku všem ochránců československých státních hranic od roku 1918 do roku 1992. Poděkování patří všem účastníkům, kteří tímto vyjádřili své vlastenecké postoje.

Text a foto: Milan Paučo
127 fotek, loni na jaře, 94 zobrazení
Jako by se tu sobotu 24.3.2018 spojily všechny dobré víly a hodní duchové...
Skutečně jsme si všichni účastníci té báječné akce, kterou do kynologického klubu KRÁSNOOČKO v Chomutově Pepy a Jarušky Prášilových svolali právě oni, připadali téměř jako v pohádce...
Krásné počasí nám poslal Pán shora, čisté a dobrým jídlem a pitím připravené klubové zařízení kynologům v republice známého Krásnoočka a... Hlavně úžasná atmosféra přátelství, vzájemné úcty a všeobecného veselí, kterou každému z celé republiky přijíždějících pozvaných hostů z řad přátel pejsků a odborníků přes kynologii od samého počátku připravil věčně usměvavý a plný humoru náš kolega kpt. v.v. Josef Prášil se svou vynikající chomutovskou kynologickou PARTOU HIC.
Nevěřili byste, přátelé, co všechno se může odehrát v průběhu jednoho dne při jedinečné organizaci setkání osobností, jejichž život byl a je spjat s přítelem člověku nejbližším - s psisky, pejsky...pejsánky.

PŘEKVAPENÍ na PŘEKVAPENÍ nám všem připravil Pepa s Jaruškou, Michalkou a dalšími chomutovskými uznávanými pejskaři z řad chlapů i něžných děvčat.
Již tradičně jsme se tohoto mimořádného pejskařského aktu zúčastnili my z chebského a ašského prostředí členů a příznivců KČP - bývalý velitel Chovné stanice na Novém Žďáru mjr. PS v.v. Ladislav Zvolánek, pplk. PS v.v. RSDr. Jaroslav Horák jako jeden z mnoha psovodů chovné stanice a zároveň psovod Bronyho. Byl to právě Brony, který v roce 1971 představoval hlavního psího hrdinu ve filmu s pohraničnickou tématikou ČERNÝ VLK. Dalším hostem z Chebu byl uznávaný místní kynolog a výcvikář Ing. Jiří Nesládek.
Byli jsme to právě my, kteří jsme na místo setkání přijeli jako jedni z prvních 35ti účastníků. Po vřelém přijetí a přátelských objetích (zejména s milými a usměvavými děvčaty - hospodyňkami a pejskařky, které Pepovi byly silnou pomocnou rukou) do nás začali společně doslova cpát spoustu dobrého PAPU a ... Tak jsme každé sousto (a že jich bylo!) zapíjeli dobrým pitím (nealko i alko...). Přitom jsme slyšeli z úst našeho Pepy "...Jen jezte, KLUCÍÍÍ, abyste nabrali znovu sil pro dnešní den po té vyčerpávající cestě až z Aše...!" A tak to odnášely obložené chlebíčky, báječný gulášek a svíčková, dortíky... NE, přátelé, dost už s jídlem a pitím, protože CO JE MOC... TO JE U KRÁSNOOČKA VŽDY BÁJEČNÉ.
To nejlepší a nejkrásnější překvapení však nastalo, když se mezi postupně přicházejícími přáteli náhle objevil spisovatel o kynologii a výtečný kolega plk. ing. Jiří Rulc a s sebou přivedl... TĚŽKO BYSTE HÁDALI, PŘÁTELÉ..!
Jirka totiž přivezl z Prahy hosty nejváženější - plk. PS Ing. Karla Hartla (94), který byl náčelníkem všech pejskařů PS a svého času uznávaným prezidentem kynologů v ČSSR, zakladatel chovu československého ovčáka. A téměř jsme přestali dýchat, když jsme vedle našeho Karla Hartla viděli stát herce a režiséra Josefa Hajdučíka. Pepa Hajdučík (88) totiž ve filmu Černý vlk hrál hlavního hrdinu pohraničníka Štencla, který sloužil s fenkou Lízou (ve filmu) a ta se ve velké psí lásce zamilovala přes "dráty" a státní hranici do Černého vlka a... To by ale bylo na dlouhé povídání. Lépe je si film pustit.
Srdečné vítání, opět přátelská objetí, s trochou překvapení ze strany Pepy Hajdučíka, kdo že ho tu všechno vítá a objímá... Nejdojemnější, až slzy do očí vhánějící bylo, když před sebou stáli Jarda Horák (67) a Pepa Hajdučík, kterému Pepa Prášilů představoval bývalého psovoda Černého vlka Jardu (tenkrát mu bylo 20 let a Pepovi Hajdučíkovi 41). "Jardo, to jsi tý.." spustil Pepa Hajdučík a pokračoval "...Vdyť já toho Bronyho měl tak rád, vlastně jsme ho všichni měli rádi i s tou jeho Lízou a se štěňaty...".

Přátelé, nyní si všichni, kteří čtete tento příspěvek, můžete představovat skutečně jen to nejkrásnější, co se mohlo dál odvíjet při tomto nádherné setkání přátel po mnoha a mnoha letech. Karel Hartl, jako hlavní poradce filmu přes natáčení záběrů se psy (mj. Černí vlci byli používáni ve filmu hned 3! Bronyho starší bratr ISO a táta těchto obou synů CIGO - každý se hodil pro různé záběry), Josef Hajdučík jako představitel psovoda Lízy a její štěňat a Jarda Horák, benjamínek mezi kmety, tehdy skutečný psovod Černého vlka, který pomohl režiséru filmu Černému připravit pro Františka Peterku (FRANĚK - lesník a drsňák ve filmu) nejdramatičtější záběr ve filmu s Bronym tak, aby Brony - Černý vlk mohl být přímo Františkem Peterkou zvednut za tváře vlka ze země do vzduchu, zatočit s ním kolem a odkopnout ho... Ano, podařilo se bez filmových triků a bez úrazu! Všichni jsme najednou měli na co vzpomínat.

Skutečné vzpomínání na Černého vlka zahájil pak uprostřed pozorného přítomného posluchačstva (asi 30 účastníků setkání) spisovatel Jirka Rulc, který mezi svými četnými literárními díly o čsl. kynologii popsal mj. i vzpomínání Ladislava Zvolánka na chovnou stanici služ. psů na Novém Žďáru u Aše, odkud Brony - Černý vlk i fenka Líza se štěňaty (jen první měsíc natáčení, potom museli být vyměněny mladšími, protože rychle odrůstali, což filmu nevyhovovalo) pocházeli. Ve video-projekci přiblížil Ing. Rulc řadu záběrů ze života Bronyho na chovné stanici i následně z natáčení filmu. Svými živými vzpomínkami souběžně doplňovali jak herec Hajdučík, tak Ing. Hartl a samozřejmě Jarda Horák, kterému se natáčení filmu stalo osudným na celý život, neboť se rozhodl po rozhovoru s Karlem Harlem zůstat u Pohraniční stráže jako voják z povolání, ačkoliv měl již jen 2 měsíce do konce vojenské základní služby. ( https://cernyvlk-brony.webnode.cz/ )

Mezi další velmi milá překvapení následně patřilo předávání darů a dárečků, které za vzorné připravenosti předával každému z 35ti přítomných účastníků Josef Prášil, jako jeden z 10ti přítomných přímých služebníků na chovné stanici v Novém Žďáru, uznávané v 70.-80.letech za nejlepší v Československu v chovu sl. psů. Všem ženám byly předány kytičky v květináčích. Vrchní organizátor a bavič zároveň Pepa Prášil pak předal mimořádně krásné a cenné dary a vzpomínkové předměty, z kterých měli všichni až dojemnou radost. Dárkové balíčky plné dobrot, zlatou nití vyšívané vesty, kšiltové čepice a s krásným psím symbolem zdobené hodinky na řetízku obdrželi všichni hlavní hosté, všichni bývalí "chovňáci" a další přátelé převzali hodinky a další hodnotné dárky od majitele chovatelské stanice KRÁSNOOČKO jako poděkování a výraz uznání za mnohaleté přátelství spolupráci v oblasti kynologie.
Jarda Horák následně poděkoval jménem všech Pepovi za jedinečnou akci připravenou chomutovskými přáteli a u příležitosti jeho letošních 60. narozenin předal Josefu Prášilovi vlastnoručně vyhotovenou koláž "KRÁSNOOČKO" a pro vzpomínku na natáčení Černého vlka předal také druhý obraz s koláží. Následně předal vzpomínkové vlaječky a pamětní listy všem přítomným a bývalým ochráncům hranic předal samolepky "VETERÁNA PS".

Když se vše rozdalo, společně jsme se vyfotili a opět jsme se dali do konzumace dobrot, krásný symbolický dort se nám nechtělo ani krájet, ale pak přeci jenom chutnal. Besedovalo se a vzpomínalo a ...

Byl to, prostě, krásný den, na který se celý život bude vzpomínat.
PEPO, JARKO, MICHALKO a celá chomutovská dobrá parto, DĚKUJEME VÁM a ÚCTA K VÁM.

AŤ SE DAŘÍ KRÁSNOOČKU!

PS: přehled účasti pohraničníků sloužících na CHS - Ladislav Zvolánek, Jarda Horák, Josef Prášil, Ilja Uvízl, Josef Lucák, Pavel Šrytr, .......

Text: Jarda Horák
Foto: Josef a Jaroslava Prášilovi, Michela Šultová a Jarda Horák
26 fotek, zima 2017/2018, 118 zobrazení
OCENĚNÍ MEMORIÁLNÍ PRÁCE

V průběhu února t.r. navštívil Hranice u Aše vedoucí zastoupení Ministerstva obrany Ruské federace pro organizaci vojensko-memoriální činnosti v České republice, 1. tajemník velvyslanectví Ruské federace v Praze p. V. V. Konnov. Na místním hřbitově ho přivítali členové vedení místní organizace KČP v Aši předseda MO KČP v Aši mjr. PS v.v. Milan Paučo a mj. PS v.v. Antonín Juříček, který se zde příkladně stará o hrob sovětských válečných zajatců z 2. sv. v. Po uctění památky obětí a zadokumentování pomníku se všichni odebrali do prostor bývalé pohraniční roty Trojmezí, kde přítel Juříček, její bývalý velitel, podal podrobný výklad. Setkání bylo zakončeno přátelským posezením v jeho domě a prohlídkou soukromého muzea.

Jako ocenění péče o hrob v Hranicích byli přátelé M. Paučo a A. Juříček pozváni na recepci konanou u příležitosti Dne obránce vlasti /vznik Rudé armády – 100. výročí/, kterou pořádal mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Ruské federace v ČR Jeho Excelence A. V. Zmejevskij společně s vojenským a leteckým přidělencem plk. I. V Ščepinem. Zde byli doprovázeni již tradičními účastníky této akce, členy ašské organizace KČP plk. A. P. Stěpanovem a esaulem Z. Dragounem. Po přivítání plk. Ščepinem a jeho zástupci byla možnost k řadě neformálních setkání a rozhovorů – např. s předsedou KSČM V. Filipem, kosmonautem V. Remkem, senátorem J. Doubravou, veterány a představiteli jejich organizací jakož i vojenskými a leteckými přidělenci dalších zemí.

A 1. března přátelé Paučo a Juříček opět cestovali do Prahy. Na ruském velvyslanectví bylo zorganizováno setkání za účelem ocenění memoriální práce v ČR. Naši přátelé zde převzali Děkovný diplom za péči o válečné hroby vydaný ministerstvem obrany Ruské federace.

Jak řekl V. V. Konnov, pohraničníci se pohybovali v odlehlých koutech země a nelze vyloučit, že znají dosud nezadokumentovaná místa posledního odpočinku rudoarmějců a válečných zajatců. On a jeho spolupracovníci se této činnosti velice pečlivě věnují a chystají se každoročně vydávat publikaci mapující tyto hroby na území jednotlivého kraje – jako první vychází publikace o kraji Karlovarském.

Byla zorganizována schůzka V. V. Konnova s předsedou Národní rady KČP JUDr. R. Peltánem, šéfredaktorem Hraničáře Dr. M. Havlíčkem a tajemník NR KČP J. Hudcem, kde byly projednány možnosti další spolupráce nejen na tomto úseku.

Foto: Alexander Stěpanov
Text: Zdeněk Dragoun
29 fotek, 13.10.2018, 329 zobrazení
V půlce října proběhlo mezinárodní setkání rangerů na Šumavě. Sobotu jsme zasvětili společnému výletu na Třístoličník, Hochstein a Soumarské rašeliniště, počasí nám vyšlo na jedničku. Třístoličník je hraniční hora mezi Bavorskem a CZ, na dohled je Trojmezná, kde se stýkají hranice Rakouska, Německa a ČR, ale skalní vyhlídka i chata na Třístoličníku jsou už za hranicí. Navíc byla toho dne i skvělá viditelnost, dohlédli jsme až do Alp, co víc, si přát? Už jen zdravější Šumavu.
133 fotek, 7.7.2018, 623 zobrazení
;) dne 7. července 2018 uspořádal Klub českého pohraničí Dolní Žandov celostátní setkání příslušníků PS
k 67. výročí přijetí Zákona o ochraně státních hranic.
V Dolním Žandově byl sraz účastníků, v obci Palič potom byla uctěna památka stržm. Jaroslava Kysilky pietním aktem u jeho pomníku.
Účastníci setkání se z Paliče přesunuli na vrchol Dyleně, kde bylo připraveno bohaté občerstvení, odpoledne k tanci a poslechu hrála dechová hudba. Pro zájemce byla zpřístupněna věž.
Velmi zdařilé akce se vedle bývalých příslušníků PS zůčastnilo i mnoho turistů z Chebu a okolí Dyleně.
Velké uznání patří všem pořadatelům i účastníkům akce !
18 fotek, 11.4.2018, 13 zobrazení
Kříž Jihomoravanů nebo Südmährerkreuz je památník, který se nachází nedaleko Mikulova v blízkosti státních hranic s Rakouskem v nadmořské výšce 337 metrů, v dolnorakouské vinařské oblasti. Betonový 7 m vysoký kříž byl postaven v roce 1963 a připomíná poválečný odsun německy mluvících obyvatel z Jižní Moravy. Z okolí kříže je nádherný výhled po krajině a zejména na město Mikulov. Na vyvýšeném místě jsou umístěny dřevěné odpočinkové lavičky s vzpomínkovými cedulkami jednotlivých občanů, kteří se narodili nebo prožili část života na jižní Moravě a už se do svého domova nemohli vrátit. Na prostranství pod křížem se každoročně konají vzpomínková setkání.
340 fotek, loni na jaře, 260 zobrazení
Program a trasa:
7:30 - 8:00 Rožnov p.R. Hotel Eroplán kongresové centrum, registrace
8:30 Slavnostní start z parkoviště Hotelu Eroplán, směr Bumbálka, Makov
9:30 Makov parkoviště státní hranice, společné setkání československých veteránistů
10:00 Start Makov, směr Bytča, Dolný Hričov, Strážov, Žilina parkoviště OC IDEA
11:00 Společný oběd, překvapení slovenského šéfkuchaře Vladimíra Bodiny
12:00 Start z parkoviště OC IDEA, směr Terchová, Belá, Stará Bystrica, Nová Bystrica, Vychylovka parkoviště
Hlavní program:
13:00 – 15:30 hod. Společné zahájení nové sezóny 2018
tradiční uvítaní chlebem a solí, kulturní program v podání Folklórního souboru DREVÁR z Krásna nad Kysucou - tradiční stavění máje, tanec, lidová muzika, vyhlášení výsledku, prohlídka Skanzenu Vychylovka - Nová Bystrica a jízda vláčkem na Historické lesní úvraťové železnici
16:00 Vychylovka, rozloučení ze slovenskými veteránisty, start z parkoviště směr Čadca, Turzovka, parkoviště Klokočov státní hranice
17:15 Start z parkoviště Klokočov státní hranice směr Bílá parkoviště Hotel Bauer
17:45 Start z parkoviště Bílá Hotel Bauer směr Horní Bečva, Rožnov p.R.
18:30 Rožnov p.R. parkoviště Hotel Eroplán, ukončení spanilé jízdy
Pořadatelé:
Autocentrum Púchov Mária Mošková, majitel hotelu Eroplán Hans Jürgen Beck a předseda HVCC Vladimír Šimek
69 fotek, červen 2008 až červenec 2018, 125 zobrazení
ANO, v Krásné to bylo toho dne skutečně krásné...

150 účastněných přátel, mezi kterými bylo 28 bývalých kolegů pohraničníků a jejich manželek z NDR, další 3 z našich přátel byli z ruské strany, přijeli však mnozí další z kolegů od jiných krajských a místních organizací KČP v republice, včetně zástupců NR KČP.

Po tradičním zahájení Československou hymnou a přivítání všech zúčastněných Štěpánem Drapákem, včetně europoslance Ing. Jaromíra Kohlíčka, byla uctěna památka již zemřelých členů KČP minutou ticha. V úvodním vystoupení Jarda Horák uvedl hlavní příčinu současného napětí ve světě, jímž je především nerovnoměrný ekonomický a politický vývoj kapitalistických zemí. Je to zákonitý jev uvnitř podstaty uvedeného zřízení a v projevech politiky kapitalistických zemí. Důsledky nerovnoměrnosti se nyní výrazně promítají do celé mezinárodní sféry.

Klub českého pohraničí při plnění závěrů národního sněmu se dívá reálně na dění kolem sebe. Uvědomujeme si postavení ČR v Evropě a ve světě. Česká republika je místem, kde se budou výrazněji než dříve, střetávat a potkávat klíčové strategické zájmy hlavních velmocí. My v KČP odmítáme nekonečné omlouvy, nelze přihlížet k hrubému falšování a přepisování dějin. Odmítáme teze z Německa, které přebírají někteří jednotlivci či skupiny našich politiků o tom, že „máme společné dějiny“. Odmítáme přijímat politiku nadhodnocování dvoustranných vztahů mezi Německem a Českou republikou, jak zaznívá z úst některých našich politiků. U nás i v Německu pokračuje přepisování dějin, zvláště z období před druhou světovou válkou, z průběhu a výsledků této války. To je pro nás v KČP nepřijatelné a odsuzujeme to. Naším vlasteneckým úkolem zůstává na předním místě ochrana a obrana českých národních zájmů. Usnesení Parlamentu ČR z roku 2OO2 je dlouhodobě zaměřeno na obranu československých ústavních dekretů z poválečného období. Je to povinností nás všech.

V následné zdravici vystoupil Ing. Jaromír Kohlíček a dále za německou delegaci paní Baumgarten, vdova po veliteli pohraničních vojsk NDR Klaus-Dieter Baumgartenovi. U této příležitosti zároveň bylo poděkováno německým přátelům za předání pamětní lahve piva MARX z pivovaru v bývalém Karl-Marx Stadtu (nyní Chemnitz) každému účastníkovi našeho setkání u příležitosti letošního 200. výročí narození Karla Marxe.
Za ruské přátele vystoupil Oleg Orlov - prezident Klubu sponzorů Společenství nezávislých států Ruské federace, který zároveň předal věcný dar - čepici ruských pohraničních námořníků našemu Antonínu Juříčkovi - bývalému veliteli roty PS Trojmezí, která měla, jako nejzápadnější rPS bývalých zemí Varšavské smlouvy, dlouhá léta přátelské vazby s pohraničníky z nejvýchodnějšího ostrova Ruské federace RATMANOVO. Rovněž bylo využito slavnostní atmosféry chomutovskými pejskaři kpt. Josefem Prášilem a Ing. Michaelou Šultovou, aby předali dárkový koš bývalému veliteli Chovné stanice sl. psů na Žďáru u Aše mjr. PS Ladislavu Zvolánkovi u příležitosti jeho letošních 85. narozenin.

Při společném následném uctění památky u pomníku všech ochránců čsl. hranic od r. 1918 do r. 1992 krátce vystoupili plk. Milan Richter - zakladatel sekce OSH KČP a Adéla Valentová - místopředsedkyně NR KČP. Byla zároveň předána ocenění KČP některým našim členům.

Po dobrém obědě byla otevřena diskuse a následovalo předání vzájemné předání pamětních darů od našich členů KČP ruským a německým přátelům (symbolické talíře) a od německých přátel byly přijaty rovněž drobné dary.

K příjemné atmosféře v závěru volné besedy a zábavy přispělo hudební duo z Plesné svými příjemnými skladbami a písněmi, při kterých si někteří z účastníků i zatančili.

Bylo to opět vydařené setkání členů KČP a bývalých ochránců SH z chebské brigády PS.

Poděkování a čest si zaslouží hraničtí a aští organizatoři předsedy Milana Paučo.

Text: JH
Foto: Pavel Duchan, Egon Hammerschmidt, Zdeněk Dragoun, Jarda Horák
78 fotek, duben 2018, 78 zobrazení
BYL TO DEN S VELKÝM"D"...

V okolí Pístovského památníku s mohylou uprostřed se na zelených loukách plných pampelišek popásaly spokojeně kravky. To byly první zjištění účastníků přijíždějících k pietnímu místu k památníku na Pístově. Všichni přítomní byli z krásné jarní nadílky usměvaví, nově přicházející účastníci byli okamžitě vítáni a oslovováni milými ženami s nabídkou "...Chcete si dát teplou kávičku nebo čaj..?". Srdečná vítání a přátelská objetí, spousta květin a báječná nálada. A to vše i přesto, že hlavním posláním tohoto setkání občanů z blízkého okolí, představitelů a zástupců měst a obcí, politiků, ale i antifašistických, protiválečných a vlasteneckých spolků a organizací z Čech, Německa a Ruska, nejpočetněji zastoupených především členy KČP, představitelů Policie a Hasičského sboru bylo uctění památky 68 vězňů - obětí fašismu, které zahynuly 21.4.1945 na pochodu smrti z německého Legenfeldu do koncentračního tábora Flossenbürg. Právě v těchto místech je napadl americký stíhací letoun a začal na ně střílet.
Jednalo se o pochod smrti, který vyšel 13. dubna z koncentračního tábora Lengelfeld. Vězni dostali od dozorců SS příkaz při náletu zůstat ležet na silnici. Strážci SS údajně stříleli ručními zbraněmi proti letadlu. To se vrátilo a útok zopakovalo. Mrtvých vězňů bylo po útoku 30, ale stráže pobily všechny raněné.

Ve společném hrobu je pohřbeno 68 obětí pochodu smrti různých národností: 25 Poláků, 6 Italů, 1 Čech, 2 Angličané, 15 Rusů, 5 Maďarů, 2 Belgičané, pravděpodobně 3 Jugoslávci, 5 Němců a 4 nezjištěné národnosti, z toho 38 obětí identifikovaných. Památník Pístov je evidován jako kulturní památka.

Po zahájení aktu Českou státní hymnou přivítal přítomné Plánský místostarosta Ing. Pavel Nutil a přiblížil okolnosti z 21.4.1945, při nichž padly v posledních dnech války zbytečně tyto oběti. S dalšími protiválečnými projevy vystoupili zástupce Karlovarského ruského konzulátu Kirill Popov, dál europoslanec Ing. Jaromír Kohlíček, přítomní němečtí antifašisté a zástupkyně duchovenstva.

Po položení kytic a uctění památky u Pístovské mohyly obětí se přítomní členové KČP společně europoslancem Kohlíčkem a zástupcem ruského konzulátu přesunuli na hřbitov v Trstěnicích, aby zde uctili památku rudoarmějce por. Pavla Nazarova, který zde nedaleko položil svůj mladý život 14 dní před koncem války v Evropě 25.4.1945.
Úvodní projev Ivana Růžičky doplnili poté zástupce ruského konzulátu Kirill Popov a europoslanec Jaromír Kohlíček, krátce se připojili i další. Po položení květin k pomníku rudoarmějce byl předán děkovný list 1. tajemníka velvyslanectví Ruské federace v Praze p. V. V. Konnova za memoriální péči o hrob rudoarmějce našemu příteli Jindřichu Rychtářovi.

Z Trstěnic jsme ve většině členů KČP společně s ruskými kozáky Sašou Stěpanovem a Zdeňkem Dragounem odjeli do Dolního Žandova, kde ukázal předseda žandovské MO KČP Zdeněk Trešl staro-nové místo se zapomenutým hrobem dalších ruských obětí 2. světové války, o který začali pečovat členové KČP v D. Žandově.
V tuto chvíli nám zbývalo již pouze navštívit nedaleký tzv. Manský Dvůr, kde je rovněž jedno z míst s pomníkem oběti fašistického řádění a kde si se zájmem všichni naši členové prohlédli expozici vojenského muzea s řadou retro přístrojů a zařízení. Vstřícné přijetí naší delegace ze strany majitele zařízení, které v době války sloužilo Henleinovi jako jedno z jeho pohraničních sídel, nám umožnilo poznat další historicky velmi zajímavé místo.

Nyní v té plejádě návštěv pietních míst zůstalo uctít památku agentem zastřeleného stržm. Jaroslava Kysilky v Paliči 21.4.1949. Také zde byli našimi přáteli položeny květiny k jeho pomníku a Zdeněk Trešl informoval nejen o okolnostech úmrtí Jardy Kysilky, ale připomněl další jevy, kterých jsme v souvislosti s ochranou suverenity naší země a národa v současné době svědky a které odsuzujeme.

Naše téměř celodenní pietní vzpomínání bylo tedy zakončeno v malé pohraniční osadě Palič a s chutí jsme přijali připravené závěrečné občerstvení ve zdejší hospůdce, kterou pamatují i z dávné historie mnozí ochránci hranic z dob dávno minulých. I zde jsme si uvědomovali, jak úzce byl spojen život občanů žijících v příhraničí s potřebami podílet se na ochráně nedotknutelnosti státních hranic naší země a její suverenity.

Text: Jarda Horák a Zdeněk Dragoun
Foto: J. Horák, Jindřich Havlíček, Alexander Stěpanov
635 fotek, loni na jaře, 965 zobrazení | cestování, dokumenty, klasická-fotografie, koníčky, události
DEUTSCH unten

Letos jsme do Friedrichshafenu vyrazili přesně o půlnoci z úterý na středu, 30.května. S jednou přestávkou, ve 3. hod ráno za Regensburgem, jsme byli v v 6,15 na místě. Zdoláno 587 km, i přes malé potíže ke konci cesty. Megan v pravidelných intervalech po cca 4 sec šel naplno, další 4 sec jako by ho někdo tahal na silné gumě dozadu. Po zhasnutí motoru start trval třičtvrtě až minutu.
Místo nám rezervoval Juergen, DL5HAN s Elke DL5HCN a již nás tam očekával i Mirek OK1MBT s XYL. Naproti stál již Hans, DF9JS a Egbert ON4CAS.
Krátké přivítání se všemi, ustavení přívěsu, připojení na proud a šli jsme dospat noc. Vzbudili jsme se okolo 14,30.
Čtvrtek volno. Toulali jsme se po kempu, zdravili se s dalšími, které jsme rok neviděli, okukovali provedení antén na kempinkových přívěsech, fotili a vychutnávali si pohled nad námi prolétajícím Zeppelinem.
Měl jsem obavy, jak budu zvládat se svým ischiasem asi půlkilometrovou pěší cestu do haly.
Již loni jsem to chodil s bolestmi a s cca 8 zastávkami. Leč náhoda pomohla, Peter, DL6DK tam byl bez manželky a měl pro ni volný lístek pro činovníky, kterým mne podaroval. A Juergen, DL5HAN, tam jako činovník jezdil autem až do areálu, hned vedle vchodu do haly. Takže odvoz tam i zpět byl milý a bezbolestivý. Chvílemi jsme s Marií, OK5AR, pomáhali na stánku ČRK, chvílemi na stánku TEN-TEN, občas jsme zašli na stánek DIG. Mezitím jsme obcházeli 2 haly ve kterých byla hlavní náplň HAM RADIA. Milé bylo setkání s Evou, HB9FPM, se kterou jsme se nedávno zkontaktovali na facebooku. Díky tomu, že mám na tričku zdaleka viditelnou značku, hlásilo se ke mne mnoho lidí, zvláště z řad závodníků, které jsem dělával na 144 MHz a kteří si ještě pamatují mé tehdejší úspěchy.
V pátek jsem se zúčastnil, jako jediný majitel velkého Holzhammeru v OK a jeden z mála mimoněmeckých operátorů, předání velkého Holzhammeru /kladiva/, které je udělováno pouze jednomu radioamatérovi ročně. Následně i setkání DIG, kde nás bylo asi 30. Při té příležitosti jsem převzal poháry a plakety za vítězství v závodech jak pro sebe, tak pro další české radioamatéry. Příjemná byla tradiční sešlost na stánku DIG, v neděli, hodinu před ukončením HAM RADIA. Tradiční škvarkové sádlo a chleba a naraženy 2 soudky piva.
Hezký závěr třídenního dění.
Po návratu do kempu pomalé balení a příprava k odjezdu. Vyrazili jsme v 17,30. Auto jelo až na úroveň Mnichova, pak se opět začala projevovat závada na Meganu. Střídavě jel, střídavě nejel až chcípl na dálnici úplně. Naštěstí to bylo v místě Baustelle /opravy/ kde byl po straně asi 10 m široký pruh. Půlhodina stresu, potu, 4 rychle za sebou vykouřené cigarety. Telefonáty dcerám, asistenční službě pojišťovny, zajišťování odtahu. Odtah by mne stál 2 měsíční důchody, takže brán až jako to poslední. Při nejhorším, dostat to z dálnice dříve, než se o nás začnou zajímat němečtí policisté a řešení z jejich strany by mne asi stálo i více než ty 2 důchody. Nastartoval jsem /startér točil přes minutu, než si to dalo říct/ a na volnoběh, rychlostí 5 až 10 km v hodině jsme se šourali po krajnici cca 3 km k nejbližšímu výjezdu. Při přidání plynu chtěl motor zhasnout. Zakotvení v městečku Ludwigsfeld. Hodinu telefonátů do Čech, domluva, že dcera Alena se zeťákem vezmou v pondělí 2 auta s přepravními vozíky a přijedou nás přetáhnout domů. Po hodině jsem zkusil nastartovat a ta mrcha šla normálně. Takže zrušení všeho vytelefonovaného, dcery sledovaly na APRS zda a jakou rychlostí jedeme a kde případně zůstaneme opět viset. Radost z každého kilometru, který by se při oficielním odtahu rovnal 80 Kč. Asi po 80 km opět zlobení. Zastaveno na půl hodiny a pak to zase jelo. Takže takto s několika „vychládacími“ přestávkami jsme dokodrcali až domů. Poslední zastávka byla neplánována. Ve Vroutku, 4 km od baráku stop od policie. Hučel jsem Vroutkem 57. S klukama jsem pokecal, chovali se velice slušně a já také, řekl jsem jim o problémech s Meganem a ještě mi posvítili do kufru, abych našel cigarety, protože u hranic do OK mi došly v krabičce a další byly jen v kufru. Nakonec jsem se drze optal, jak to vyřešíme. Domluvou? Asi vzhledem k tomu, že jsem vystupoval slušně i když viděli, že jsem z celé jízdy na nervy, na to kývli a asi po čtvrt hodině jsme pokračovali dál. Domů jsme dorazili 10. minut před druhou hodinou.
*********
DEUTSCH
*********
Dieses Jahr sind wir nach Friedrichhafen gefahren genau um Mitternacht vom Dienstag auf Mittwoch, 30.Mai. Mit eine Pause, um 3 Uhr Morgen in der nähe von Regensburg, wir waren um 6,15 am Campingplatz in FH. Fuhren 587 km, trotz kleinen Beschwerden zum Ende. Megan hatte in regelmäßigen Intervallen von zirka 4 sec Fehler er ist voll Gefahren, weitere 4 sec als wenn ihm jemand von hinten am Gummiseil stark nach nach hinten gezogen hätte. Nach dem Ausschalten des Motors hatt der Start drei viertel bis bis eine Minute gedauert.
Dem Platz reservierte uns Juergen DL5HAN mit Elke DL5HCN, und haben uns schon erwartet auch Mirek OK1MBT mit XYL. Daneben sind auch schon Hans DF9JS und Egbert ON4CAS mit Ehefrau.
Nach kurzen Begrüßung mit allen, haben wir dann unseren Wohnwagen am Netz angeschlossen und haben uns dann Gute Nacht Gewünscht und sind Schlafen gegangen. Wecken war um 14,30.
Am Donnerstag, wanderten wir im Campingplatz herum, Grüßten alle andere und haben dann die Ausführung der Antennen für Campinganhänger gesehen, die Freunde die wir ein Jahr lang nicht gesehen haben, dann nahm ich Fotos, und wir genossen die Aussicht und beobachten den über uns Fliegenden Zeppelin.
Ich machte mir Sorgen, wie ich mit meinem Ischias etwa einen halben Kilometer bis zur Halle gehen kann. Letztes Jahr bin ich mit Schmerzen gelaufen und mit ca. 8 Stopps habe ich es dann doch geschafft bis in die Hale.
Dann durch den Zufall hatt mir der Peter DL6DK geholfen, er war da ohne Gattinnen, und hatt mir Eintrittkarte eine Statue von seiner Frau geschenkt.
Und Juergen, DL5HAN stand stillstehend neben uns wie eine Statue verkehrt mit dem Auto gleich neben dem Eingang in die Hallen. Er war so nett und nahm mich mit und fuhr zurück und ich war ohne schmerzen..
Dann sind wir mit Maria die mir half zum Stand der CRK, zwischendurch sind wir am Stand der TEN- TEN vorbeigegangen, dann zum Stand der DIG. Inzwischen sind wir durch 2 Hallen gegangen in denen war hauptsächlich die HAM RADIO.
Nett war auch die Begegnung mit Eva, HB9FPM. Wir hatten uns erst vor kurzem in Facebook kontaktiert. Dank diesem Umstand, dass ich ein T - Shirt trage mit meinen Zeichen wurde es von weitem sichtbar, meldeten sich bei mir viele Menschen, besonders auch Stille Wettkämpfer, die ich von 144 MHz kenne und die sich noch erinnern an meine damalige Erfolge. Freitag nahm ich teil an der Aushändigung des großen Holzhammers und als einziger Besitzer des großen Holzhammer aus OK und einer von wenigen Ausländischer Operator. Die Übergabe des großen Holzhammer ist zu erteilen nur einem Funkamateur jährlich. Dann das DIG-Treffen, wo wir zirka 30 sind. Bei dieser Gelegenheit nahm ich Pokale und Plaketten für den Sieg in Contesten für mich und für andere tschechische Funkamateure. Es war eine Freude, eine traditionelle Party am DIG-Stand am Sonntag, eine Stunde vor dem Ende von HAM RADIO, zu feiern. Traditionelles knackendes Schmalz und Brot und 2 Bierfässer. Schöner Abschluss von drei Tagen.
Nach Rückkehr zum Campingplatz, langsam Packen und Vorbereiten zur Abreise nach hause. Wir sind um 17,30 losgefahren. Auto fuhr bis auf Niveau München, dann begann mein Megan wieder mit denen mängeln an. Abwechselnd die mängel an, aus, an, aus, bis sie an der Autobahn verrecken. Zum Glück war am Ort Baustelle wo war zur seite etwa Dekameter breiter Streifen. Halt Streß und Schweiß, 4 Zigaretten hintereinander geraucht. Telefongespräche mit Tochter, Hilfe Dienst, Versicherung, Rückversicherung, Abschleppdienst. Abschleppdienst hätte mich dan 2 monatliches Rente gekostet, also ausgenommen bis wie das letzte. Das schlimmste, bekammen wir auf der Autobahn das sich um uns die deutscher Polizisten begangen zu interessieren und Lösung ihrerseits, und das es über 2 Rente kosten kann. Beim Starten habe ich den Starter gedrillt über eine Minute lang, ehe er dan gestartet ist, und dann im Leerlauf lief, danach mit Geschwindigkeit 5 bis 10 km in der Stunde, wir sind wie Schildkröte am Rand zirka 3 km zu nächste Autobahnausfahrt. Bei mehr Gas geben möchte Motor Ausgehen. Entspannung vor der Kirche im Städtchen Ludwigsfeld. Seit einer Stunde Telefongespräche nach Tschechei, Zurede, dass Tochter Alena sich mit Schwiegersohn zeit nehmen und uns am montags mit 2 Autos mit Transporter kommen uns Abholen. Eine Stunde habe ich rumgemacht, starten und das Aas ist normal gegangen. Also Storno aller Telefonate, Töchter verfolgte mich in APRS ob und welche Geschwindigkeit wir fuhren und wo beziehungsweise wir bleiben oder nochmals hängenbleiben. Freude am jedem Kilometer, da kann ich bei Offiziellen Abschleppdienst 80 Czk abziehen. Etwa nach 80 km wurde Megan nochmals böshaft. Warte dann eine halbe Stunde worauf er dann wieder ging zu fahren. Also so mit einigen „ Abkühlfazen " Pausen sind wir Stotternd doch bis nach Hause gekommen. Der letztere Haltestelle war nichtgeplant. In Vroutek, 4 km vorm Haus Stoppt uns die Polizei, hat getobt das ich durch Vroutek 57km, gefahren bin. Mit Glück und Poker, verwarnten sie mich, sie waren sehr anständig und ich auch, sagte ich ihnen mein Problem mit Megane und mich noch unter die Taschenlampe nehmen und im Koffer noch Zigaretten gefunden, weil an der Grenze nach OK mir eingefallen ist das im Koffer noch eine Verpackung ist und weitere waren frei rumgelegen. Zum Schluß habe ich frech nachgefragt, wie wir zu einer Lösung kommen könnten. Durch Zurede? Dass ich anstendig war wenn auch sie sahen, dass ich nach der ganzen Tour mit meinen Nerven blank waren, darauf ein Kopfnicken und etwa nach eine Viertelstunde sind wir weiter nach Hause gefahren. Nach Hause habe ich zuschlagen 10 Minuten vor Zwei Uhr.
51 fotek, 19.6.2016, 150 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron