Hledání

249 vyhledaných výsledků

35% sleva na vše!
-35 % s kódem

Vytvořte fotoknihy, pexesa, plakáty... do neděle se slevou.
Kód: NakupyOnaDnes

35% sleva na vše!
stanan
První zastavení putovního festivalu labelu Silver Rocket nazvaný Silver Rocekt Summer Saga, na fotkach jsou wolongong, zkouška sirén a elektročas, bohužel jsem propasl gnu (!!!!!!!sakra sakra sakra!!!!!!), wolloni super, zkouska siren perfekt pro me prekvapeni,elktročas mě moc neoslovili, po nich jsem viděl kus Anyway, fotky bohužel nejsou, protože co se mě nelíbí tak nefotim, mrzí mě, že jsem nevydžel na lyssu, super akce, fakt sem si ji užil
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2007
  • 1 474 zobrazení
  • 1
zdenkaveronika
Hromadná dopravní nehoda tří osobních aut a autobusu s celkem 27 zraněnými se stala v sobotu dopoledne nedaleko Kryr na Podbořansku. Kryry i Vroutkem se v 8:30 rozezněly sirény, které svolávaly dobrovolné hasiče k zásahu. První u nehody byli hasiči z Podbořan, postupně dojížděly i další jednotky z Kryr, Vroutku, Žatce a dalších míst, dorazily sanitní vozy se záchranáři. Podle prvních informací do autobusu s dětmi najela tři vozidla riskantně předjíždějících středoškolských studentů, obrázek, jaký čas od času vídáme ve zprávách či v novinách.
Jaké stěstí, že se tentokrát jednalo pouze o cvičení! Hasiči se procvičili ve vyprošťování raněných z havarovaných vozidel, dobrovolní záchranáři ze Žatce zas v ošetřování a zvládání hromadných neštěstí. Děti a mládež z podbořanska i žatecka si odvážně zahrály roli zraněných, ti starší zažili na vlastní kůži vystříhávání a vyprošťování ze zdemolovaných vozidel. Pořadatelům, zasahujícím i figurantům patří za zásah veliké díky.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.4.2012
  • 1 091 zobrazení
  • 0
cervik-dobriv
Volání Sahary

Čtyřkolka rovná se dobrodružství. Můžete ho zažít hned za humny, někdo za ním jezdí do Rumunska, jiný na Ukrajinu, ale jestli je někde skutečný čtyřkolkářský ráj, tak je to v Maroku, konkrétně v písku Erg Chebbi. Do těchhle obrovských písečných dun jezdí celé výpravy čtyřkolkářů, někteří s cestovkou, jiní, jako třeba Jarda Černý, v partě na vlastní pěst.

Text: Jiří Nývlt
Foto: J. Černý

Technika
Jarda Černý byl v Maroku už po druhé. Už podruhé při přípravách na cestu strávil asi tak 4x víc času, než samotnou expedicí – hledáním na Googlu, na Google maps, zanášení údajů do GPS. A už podruhé si na cestu opět vybral čtyřkolku TGB Blade 550 IRS SE. Nedá na ní dopustit, a ví velmi dobře proč. Do Maroka se vypravilo sedm Čechů a osm Slováků, takže celkem 15 čtyřkolek. Mezi nimi Arctic Cat 700 H1, dvě Yamahy Grizzly, čtyři Outlandery, jeden Kingquad a další, ale Jardovi se osvědčila nepřetechnizovaná, spolehlivá TGB Blade 550 IRS. Měl cestou nejmíň technických problémů, vlastně jenom jediný, upadla mu espézetka, ale jak on sám přiznává, je to hodně o stylu jízdy. Kromě toho na Bladu ale také například vůbec nebylo nutné vyztužovat zavazadlové rámy, jak to museli udělat kolegové na ostatních čtyřkolkách. A ještě jednu dobrou vlastnost u Blada objevil – přední i zadní rámy jsou natolik široké, že přesahují přes blatníky, a to je moc šikovné, protože když se se čtyřkolkou složíte na bok, tak se TGB Blade opře o tenhle rám a o kola, takže blatníkům a řídítkům se nic nestane. A taky máte kam dát náklad. Pokud je u čtyřkolky rám malý, pak taky máte málo místa pro bagáž. A že v Maroku měli pěkně naložíno: pitnou vodu na několik dní, 60 litrů benzínu (kromě plné palivové nádrže), jídlo, stany, Jarda navíc stoleček se židličkou a dokonce i pár lyží, o tom ale bude řeč později.

Tam a zase zpátky
Trajektem trvá cesta z Janova do Maroka dva dny, a protože se posádka už nudí, tak si zpestřila plavbu formou mimořádné události. Zčistajasna začaly po celém trajektu ječet sirény, hoří, volali jedni, potápíme se, křičeli jiní. Stevardi a celá posádka už v záchranných vestách, a přesně v okamžiku, kdy se nervově labilnější pasažéři chystali naskákat do vody, tak nám řekli, že nás všechny dostali, že to bylo jen cvičení. Asi se takhle posádka baví.
Jinak čtyřkolkování v Maroku samozřejmě není z nejlevnějších. Takováhle měsíční akcička vás vyjde na cca 35 000 peněz. Jen samotná doprava tam a zpět (pokud jste dva až tři v autě) vás vyjde skoro na dvacku a trvá osm dní, čtyři dny tam a čtyři zpět. A tak do Maroka jezdí lidi, co nemají velké problémy s penězi. Jeden z letošní partičky si například v Barceloně vystoupil, že do Maroka přiletí později, na čtyři hodiny si odletěl na Kanárské ostrovy vykoupat se na pláži, pak si ještě odskočil do Rakouska něco si vyřídit, a pak zase letěl zpátky...

2070 km
Ale nebudeme tu mluvit pořád jenom zprostředkovaně, dejme slovo samotnému Jardovi:
Přistání v Tangere i marocká celnice byly bez problémů, dokonce i když si jeden z nás zapomněl doma pas. Vystavili nám bez problémů náhradní doklad, tady si holt turistů váží. Cestou do nitra Maroka jsme se ještě zastavili v ruinách římského města Volubilis, ale pak už jsme dorazili do našeho výchozího bodu v Erfoudu v regionu Souss-Massa-Daraâ, který někdy bývá nazýváno „Brána Sahary“. Vyložili jsme čtyřkolky z plaťáků, natankovali (litr naturalu vyjde v přepočtu na cca 27 korun), a kolem poledne hurá na naší první třídenní výpravu směr hory a koryta řek.

První třídenka – hory
Hory to byly pěkné, třítisícové a jmenovaly se Atlas. V noci sice zima, ráno čtyřkolky zamrzlé jinovatkou, jinak ale přes den okolo 20 stupňů, takže hodně příjemně.
Do výšky tři tisíce metrů jsme jeli ve skupinkách po dvou, po třech, abychom si vzájemně neprášili. Riziko ztracení bylo prakticky nulové, protože každý měl buď mapu nebo GPS, a kdo neměl ani to ani ono, držel se někoho, kdo jí měl. Místy jsme projížděli sněhovými poli, křižovali jsme vádí, vyprahlá koryta vyschlých řek, jednou jsme přenocovali u překrásného jezera Imil Chel v berberském stanu. Noc v něm byla příjemná, jen jsme museli hlídat čtyřkolky. Ne že by je někdo chtěl ukrást, ale místní dětičky, budoucnost naší země, andílkové zlatí, by možná mohly některé nepřišroubované věci odnést a zužitkovat po svém. A tak jsme se pro všechny případy střídali v hlídání po hodině. V horách nás překvapilo, jak rychle tu teď vznikají nové cesty. Buldozery se zakusují do kamení, a kudy posledně nemohl prolézt ani kamzík, tam je dneska štěrková nebo šotolinová cesta.
Taky tu dostali dobrý nápad, jak ušetřit asfalt při tamním malém provozu – vyasfaltovaný je jen jeden pruh, vlevo a vpravo kolem je široká štěrková krajnice na vyhýbání. Auta se vyhýbají po krajnicích, a pak si zase jede každé dál po asfaltu.

Lidi
Marocký lid si přivydělává focením s turisty Kromě toho, když už už chcete spoušť zmáčknout, tak se všichni otočí zády, protože se stydí před objektivem cizího fotoaparátu.
Na cestu do Maroka si musíte vzít spoustu dárků – propisek, kšiltovek, bonbónů a tak podobně. Zastavíte-li nejen ve vesnici, ale i v naprosto pusté samotě, odnikud se k vám začnou stahovat, snad vylézají ze země, děti. Když jim nic nedáte, jsou schopní po vás ještě házet šutry, tak jim raději něco dáte, jenže to vás zase skoro snědí za živa a nezbavíte se jich leda za zlatý tele. Jenže těch telat byste museli s sebou vozit strašně moc, tak si vyberte. Já jsem jel v bonbónech a čepicích, což byl celkem úspěch, přičemž vůbec největší zájem byl o kšiltovku s nápisem „Klíšťová encefalitida“.
Někteří Maročané v horách stále ještě žijí v jeskynních, ona v nich nakonec dost dobře funguje přirozená klimatizace, ale někdy je tohle bydlení docela drsné. Například jedna taková jeskyně, ještě teď na to musím myslet, jak přímo u vchodu si shromažďovali velbloudí trus se kterým v zimě topí.
Ale taky umí být Maročané ochotní.Potřebovali jsme se dostat přes koryto řeky kde po obou březích měli políčka.Sami nás naváděli.Z horní planiny dolů k políčkům a přes hluboký a ouzký zavlažovací knál který se stal pastí.Přední kola zpadli do něj a čumák se zapíchl do protějšího břehu.Domorodci, pomáhali, co to šlo, za chvíli celí mokří, jen abychom my byli suchý.Odměnu samozřejmě dostali.Tomu nejstaršímu jsme dali bombony pro děti,nějakou tu cigaretku s pivem pro ty starší.
Druhájednodenka – Erg Chebbi
Erg Chebbi, to je ten ráj. Sem se jezdí trénovat na Dakar, tady se mimochodem v roce 1999 natáčel i film Mumie. Tyhle fascinující obří duny jsou neskutečně nádherné, jedny z nejhezčích na planetě, ale musíte v nich umět jezdit. Je to nádhera i adrenalin, ale jeden z největších adrenalinů je místní jídlo. Základem je skopové, pak také kuřecí, zelenina, samozřejmě kus-kus, ovoce. My měli štěstí. Jídlo tu bylo tak dobrý a dokonce to ani nikdo z nás neodnesl zrychlenou peristaltikou střev.

Třetí třídenka - Sahara
Po nádheře Erg Chebbi jsme na Saharu vyrazili jen ve dvou. Ostatní zastávali názor, že „písek jako písek“ a proč se teda trmácet takovou dálku na Saharu. Pro mě osobně ale měla největší poušť světa mimořádnou přitažlivost, už proto, že jsem se na ní minule chystal ale dal sem přednost písečným plážím u Atlantiku a letos nás za to potrestala.Proti bylo tentokrát počasí. Sahara nás prachsprostě vyhnala. Měli jsme naplánováno projet Saharou asi třista kilometrů, k tomu den cesty tam, den cesty zpátky, ale jak jsme se k Sahaře blížili, potkávali jsme čím dál víc vzdušných vírů, takových malých tornád, které ohlašovaly blížící se bouři. Pak začalo foukat bez přestání, nejdřív příjemně, pak nepříjemně, pak ještě daleko víc a pak už to dál nešlo a výlet se změnil normální úprk před bouří. Prach a písek všude, jako byste projížděli pískovačkou. Mokrý šátek kolem huby, ale za chvíli stejně nešlo dýchat, nárazový vítr foukal tak, že jsme nedokázali jet přímo, jak to s námi cloumalo, bílá tma všude kolem nás, míjeli jsme mrtvý dobytek s bílými, pískem vyfoukanými kostmi do běla, ale nejvíc jsme zírali odnikud se vyloupnuvšího na místního motorkáře, který v té bouři jel proti nám, pohodář, jel sice rovně, ale v asi tak padesátistupňovém náklonu opřen o boři.

Do země cedrů
Jeden z dalších výletů směřoval do nejrozsáhlejších marockých cedrových lesů. Mohutné velikány všechny očíslované, dokonce jsme našli cedr číslo jedna, otce všech cedrů. Stál úplně stranou, asi 60 kilometrů od vjezdu do rezervace. Bylo to tam hezký, u těch cedrů, až na to trní, vlastně celé rozsáhlé pole plné trnitých keřů s asi třícentimetrovými ostny, kam nás dostaly místní opičky – makakové, a které jsme museli zdolat. Průpichy jsme nejdřív opravovali knotama, ale protože trnů bylo stále víc, tak jsme nakonec šoupli do pneumatik Slime.
Při kempování na divoko nemusíte mít strach ze zvířat a havěti, ale základem je, kvůli lidem a dětem zvláště, zakempovat až skoro za tmy a někde v místech, odkud vás nikdo neuvidí.
Jinak v Maroku je hodně kempů, ale v téhle roční době jsou úplně prázdné, a spousta z nich je přímo opuštěných.

Lyžování
A nakonec vám povím, proč jsem si z Čech vezl ty lyže – chtěl jsem si konečně zkusit lyžování v dunách. A jak jistě uznáte, půjčovat si lyží v Maroku jsme nechtěl.Nebylo tolik času. Vybrali jsme si jednu pěknou, větrem dobře zrolbovanou dunu, jenže ten písek měl hrozný odpor. Takže ze všeho nejdřív jsme ho museli rozjezdit a pak už to šlo. Kluci nám z vrcholku hodili lano, navijákem nás vytáhli nahoru a pak zase davaj dolů.
Maroko nás ale lyžařsky dostalo ještě jednou. Představte si, o dva dny později jsme se přesvědčili o opaku.V Cedrech jsme totiž narazili na regulérní sjezdovku se vším všudy. Přes léto samozřejmě mimo provoz, ale jinak červená sjezdovka ve výšce 2000 metrů, s délkou asi 800 metrů. Na ní klasická poma poháněná diezlem , rolba, půjčovna lyží a dokonce tři sněžný skútry.Výška sněhu tm dosahuje 3 m Už tam schází snad jen McDonald…

Expedice Maroko Trophy 2010 v číslech:

Počet dní: 21
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • březen až květen 2010
  • 1 087 zobrazení
  • 1
fotograf-milan-svoboda
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 14.3.2018
  • 998 zobrazení
  • 2
milosh4
Kdesi v lese k pobavení a dobré náladě zahráli: MENTÁLNĚ NARUŠENÁ MOUCHA, TY ZMRDE !, ZKOUŠKA SIRÉN, RADIO JEREVAN, DISCOMFORT, STRANGE ?, MICHAEL'S UNCLE, Ú.S.P. (Ústav sociální péče), FRAU FRANKENSTEIN UND SPÜLLBOY
Kategorie: krajinazábava
více  Zavřít popis alba 
  • 25.8.2013
  • 953 zobrazení
  • 0
zdenkaveronika
Dobrovolní záchranáři měli tu čest školit první pomoc i na univerzitě J. E. Purkyně. Školení mělo velký úspěch - nejvíce však Slávkovo napodobování sirén, za které sklidil veliký potlesk...
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2009
  • 788 zobrazení
  • 0
dvojka
1 800 účastníků, 100 toi toiek, urgentní sprcha, super program podle nových skautských stezek, doprovodné programy jako bungee trampolíny, hra po městě, návštěva ZOO, úžasná čajovna NADORAZU, koncerty kapel atd atd. - společný zážitek skautského super velké akce osobně popíší též účastnice z našeho oddílu Bubla, Siréna, Méďa, Rys, Kája, Vajíčko, Šmudla, Oříšek a Krokouš
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2008
  • 794 zobrazení
  • 0
fotograf-milan-svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 1.3.2017
  • 780 zobrazení
  • 1
majty
pompéz fotos, vintage buildings
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2009
  • 706 zobrazení
  • 0
fotograf-milan-svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 6.9.2017
  • 707 zobrazení
  • 1
fotograf-milan-svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 7.2.2018
  • 698 zobrazení
  • 0
emikes
SPANILÁ JÍZDA HASIČů
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem/ Kolona na Přerovské ulici za zvuku sirén naznačovala, že se něco děje. Hasičské vozidlo u krajnice, že by dopravní nehoda? Ne - to se jen hasičům zaseklo staré vozidlo, které vezlo vyhrávající kapelu. Inu, muzikanti museli přelézt na střechu moderní tatry a jelo se dál. Spanilá jízda hasičů z Dřevohostic do Bystřice mohla pokračovat. Muzikanti vyhrávali v každé dědině, přes Lipovou, Křtomil až na bystřické náměstí zdravili houkající požárnickou eskortu přihlížející.
130 let trvání požárního sboru v Dřevohosticích doprovázela výstava historické hasičské techniky. Provozu schopné exponáty odstartovaly do spřátelené Bystřice za doprovodu dechové kapely. Z kajuty zásahového vozidla dřevohostických hasičů znělo do éteru - Ať žijou hasiči a stříkačky! Jenom ať nehoří!!! Málo požárů, ale hodně kulturní, společenské a sportovní činnosti – popřál sousednímu sboru i bystřický starosta.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2014
  • 593 zobrazení
  • 1
tabornici-hrusovany
Naše evakuace do tábora byla naplánovaná na 4. července. Během našich příprav k odjezdu mezi námi začali chodit maskované dámy v oblecích. Na čela nám začali obtiskovat značky, které však nešli vůbec vidět. Jak se maskované dámy záhadně objevily tak i záhadně zmizely. Poté, když byly všechny věcipřipravené, mohli jsme vyrazit do údolí řeky Rokytné. S evakuačními lístky a za houkání sirén jsme opouštěli Hrušovanské autobusové nádraží. Asi po hodinové cestě jsme vystoupili z autobusu a vydali se s příručními zavazadly hledat evakuační tábor. Po příchodu k němu jsme uviděli naše čtyři kamarády upoutané ke kůlu. Mayové je chtěli obětovat bohům, aby ušetřili náš svět. My však odmítli a pomocí označení které jsme dostali na čelo od maskovaných žen jsme se rozdělili do družin a každá družina zachránila svého člena pomocí klíče. Klíč jsme vymámili pomocí kamenů z vodní pasti. Tím, že jsme však odmítli obětovat naše kamarády jsme si rozzlobily bohy. Poté co byli všichni zachráněni vydali jsme se do tábora. Odnesli jsme si věci do stanů a začali jsme se zabydlovat. Po odpolední svačině jsme také byli od Majora jsme byli seznámeni s táborem a poučeni o jeho pravidlech. To pravé pak začalo až v noci. Byli jsme probuzení a vyhnáni z teplých spacáků do Hangáru. Každý z nás dostal svíčku a musel s ní přejít od kuchyně k bráně. Při této cestě nám svíčka nesměla zhasnout a nesměli jsme mluvit. Jakmile jsme se všichni dostali za bránu pokračovali jsme jedna dužina po druhé ke skále. Tam na každou družinu čekali Mayové, ti nám řekli, že musíme zachránit svět před zkázou, a také každá družina obdržela svou vlajku, dozvěděla se jméno družiny a také své posvátné zvíře. Mezi bojovníky o záchranu země se tak objevila družina Ixů zasvěcená hnědému jaguárovi, Imixů zasvěcená zelenému aligátorovi, Chuwenů zasvěcená modré opici, Kibů zasvěcená červenému supovi a Lamatů zasvěcená žlutému králíkovi. A tímto začal náš úkol záchrany světa. Během celého tábora jsme se snažily zachránit co nejvíce zvířat nejrůznějších druhů. Zvířata se nám dařilo získávat díky bojovkám, běhacím a nočním hrám. Celý úkol nám ztěžovalo ještě to, že jsme od každého druhu museli mít pár na záchranu. Tábor však nebyl jen o samých „povinnostech“. K našemu táboru taky neodmyslitelně patří dobré jídlo, večery v Tee-Pee nebo táboráky. Slunné počasí nás doprovázelo už od začátku tábora, a proto nechybělo koupání v řece a ešusky. Tento rok se nám také nevyhnuli služby v kuchyni a noční hlídky. Tábor 2012 byl plný zábavy a všichni jsme si ho užili.

Verča Vymazalová
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 616 zobrazení
  • 0
hrabovahasici
Porovnání cistéren od výrobců Wawrzaszek ISS a THT.
Hasičská technika v Moravskoslezském kraji je – především u profesionálních hasičů – známá svou jedinečnou unifikací. Nejinak je tomu ale i u dobrovolných jednotek a to zejména na území města Ostrava, jejich automobily Tatra 815–7 4×4 jsou totiž zadávány jednotně. V průběhu postupných nákupů se tak na území města sešly čtyřkolové „sedmičky“ od THT i od WISS, tedy dvou velkých hráčů našeho trhu. My jsme se je rozhodli nezávisle porovnat.

K dispozici jsme měli Tatry pro jednotky sboru dobrovolných hasičů městských částí Hrabová – tedy zástupce firmy Wawrzaszek – a Zábřeh, kam dodala cisternu Továrna hasicí techniky. Podvozkově jsou vozidla shodná, ostatně o obou jste mohli číst v naší jedinečné rubrice Technika.

Nejnižším bodem obou vozidel je rozvodovka. Světlá výška pod ní je v běžném jízdním režimu je téměř shodná – 368 mm u WISS, 365 mm u THT. THT nástavby jsou projektovány na světlou výšku 530 mm od země, nicméně stejně jako u WISS (projektováno na 500 mm) to není číslo absolutní, neboť se odvíjí od nastavení podvozku, kde se může hodnota již z výroby mírně lišit.

Světla a siréna

Vozidla se z vnějšku liší poměrně výrazně a to nejen v detailech. U vozidel od WISS je standardem kovová ochrana všech světel, tedy i pozičních, směrových a podobně, kryta jsou rovněž boční zpětná. Majáky na střeše automobilu jsou v prolisech pro ně určených, u THT samostatně, u WISS zakryty plastem, designově doplňujícím tvar střechy.

Zajímavé je umístění sirény výstražného zařízení – zatímco THT ji umisťuje za nárazník, vozidlo od WISS má sirénu uchycenou na střeše. Na přední části kabiny jsou na pomocném rámu u vozu od THT umístěna přídavná dálková světla.

V zadní části THT natáčí svá modrá záblesková světla v úhlu a sváděcí alej umisťuje na zadní čelo nástavby. Tatra od WISS bliká modře dozadu přímo a alej je umístěna na střeše.

Asanační lišta

Rozdíl zaznamenáme u asanační lišty. Vozidlo z THT má lištu uchycenou na nárazníku a sklopnou, pro zajištění lepšího případného průjezdu terénem (zvětšení předního nájezdového úhlu). Druhá Tatra má lištu uchycenou napevno, ale hlouběji v podvozku a také výše, nájezdový úhel tak není nijak dotčen. Lišta je však rozdělená na dvě části, chybějící prostřední díl pak nahrazují směrované trysky.

Zadní část vozidla

Designovou záležitostí je u automobilu od WISS zakrytování výtlaků z čerpadla. Ty jsou u Tatry z THT označeny symboly (výtlak/plnění), u WISS kromě symbolů také barvou (červená pro výtlak a modrá pro plnění).

Otevírání dveří obslužného prostoru čerpadla je u WISS provedeno masivní kovovou klikou, u THT najdeme známé plastové madlo s červeným tlačítkem. Žebříky pro výstup na střechu nástavby jsou u obou vozidel sklápěcí, u WISS je navíc v přepravní poloze přiklopený k zadní stěně nástavby.

Pracovní osvětlení

O pracovní osvětlení okolí vozu se starají u THT světla, která jsou zapuštěná do šikmé horní části boků nástavby, u WISS světla na rovné části, v obou případech nad roletami. Stejné světlo pak má WISS na zádi vozu, český nástavbář využívá k osvětlení prostoru za vozidlem samostatné polohovatelné světlo na zábradlí střechy nástavby.

Tažné zařízení a servisní přístup

V zadní části vozu najdeme u obou Tater tažné zařízení, u Tatry od WISS jsou navíc ponechány přípojky vzduchu a také vyprošťovací oka. Všechna dvířka, která na voze kryjí „servisní“ vstupy, jsou u Tatry od WISS opatřena stejným otevíráním jako dveře pro obsluhu čerpadla, u Tatry od THT jsou použity plastové otočné pojistky.

Když jsme u těchto „nehasičských“ částí nástavby, zmíníme, že Tatra od WISS má na rozdíl od české konkurence na každé straně za předními koly opět dvířky přístupný prostor. Nástavbář z THT řeší přístupy do těchto míst servisními otvory (jedná se např. o nádrž na AdBlue, odvodňovací ventily či mechanismus zvedání kabiny).

Poslední vzhledově odlišnou záležitostí je nádrž na vodu. Ta je u THT s prolisy, u Tatry od Wawrzaszka pak klasická, rovná. Zahraniční nástavbář na bok nástavby nad nádrž umístil LED stavoznak, zobrazující stav vody a pěnidla v nádržích.

Interiér kabiny

Interiéry kabin se ve svém zpracování rovněž odlišují. Koncepčně jsou samozřejmě shodné, jedná se tedy o čtyřmístný vůz s úložným prostorem za sedadly a na policích nad nimi. U WISS je kabina čalouněná kompletně a to dvěma druhy materiálu, u THT pouze z části a všude stejnou látkou. Wawrzaszkova Tatra má nad hlavou strojníka obslužný panel čerpadla, Tatra od THT má prostor nad stínítky využit jako odkládací prostor pro dokumentaci a další prostředky.

Střecha nástavby

Na střeše nástavby vozidla od WISS najdeme tři hliníkové schrány na vybavení, u THT dvě, nicméně prostorově a obsahově se jedná o stejné řešení, zahraniční nástavbář jen použil dvě kratší bedny, namísto jedné. Prostor horní plošiny nástavby je u THT osvětlen již zmíněným polohovatelným reflektorem, u WISS jsou využity LED pásky na hliníkových bednách.

Interiér nástavby

Interiér nástavby a jeho zpracování je – poměrně logicky – místem, kde lze oba výrobce nejvýrazněji odlišit. Tatra od WISS byla vybavena systémem WISSCAN, tedy systémem řízení nástaveb CAN sběrnicí, verze od THT u ostravských dobrovolných hasičů (tedy cisterny ze Zábřehu ani z Michálkovic) toto elektronické zařízení nemají.

Použitá čerpadla – bronzové Ruberg u WISS a ze slitiny hliníku vyrobené THT TO u THT – jsou standardem obou nástavbářů. U zahraničního výrobce je veškeré potrubí z nerezavějící oceli, u THT ze slitiny.

Čerpadlo Ruberg umožňuje volbu automatických pomocníků, jako například nastavení stálého tlaku na proudnici či automatické doplňování vody (vozidlo si samo otevírá/zavírá ventily u plnících hrdel v závislosti na množství vody v nádrži).

V pravé přední roletě narazíme na výrazný konstrukční rozdíl. Zatímco THT u hasičských Tater standardně přesouvá palivovou nádrž za zadní nápravu, společnost WISS ji ponechala na původním místě a nádrž tak zasahuje do prostoru úložné skříně.

Výklopný držák dýchacích přístrojů se prakticky liší pouze madlem – u THT je pojistný knoflík zapuštěný, jak jsme u Poličky zvyklí, u vozidla se zahraniční nástavbou je použito madlo s volně dostupnou pojistkou. Stejně se odlišuje i výsuvné plato pod držákem – zatímco u THT je použita stranová pojistka, u WISS pojistné táhlo.

V pravé zadní roletě je naviják vysokotlakého zařízení zakončen u THT pistolovou proudnicí s regulací vodního proudu, u WISS je použita turbo proudnice. U THT jsou pro vedení hadice použity výklopné rolny, u WISS lze popotáhnout mimo půdorys vozu celý naviják.

Vlevo vepředu opět najdeme rozdíly především v použitých madlech u jednotlivých výsuvů. U THT jsou na třech místech použity dva typy, u WISS na všech jen jeden.

Ceny automobilů

V době pořízení (2011) se cena automobilu ze Zábřehu – od THT – pohybovala okolo 6 700 000 korun. Tatra od WISS pro JSDH Ostrava – Hrabová naproti tomu stála 6 037 658 Kč. Je však fér podotknout, že společností THT roce 2012 dodaná sedmička pro hasiče z Ostravy – Michálkovic stála 6 096 000 Kč. To vše včetně DPH a vybavení.

Pokud porovnáme cenu Tatry pro Michálkovice (THT) a pro Hrabovou (WISS) bez vybavení, jedná se o 4 826 749 Kč za vůz od THT a 4 462 800 za cisternu od WISS, bez DPH.

ZDROJ: POŽÁRY.cz
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2014
  • 613 zobrazení
  • 1
skautlipovec
Jak možná víte, lipovecké děti měly možnost putovat bouřlivým Středozemním mořem za časů plných nestvůr, polobohů, nymf, sirén, kyklopů a antických bohů, kteří svými malichernými zásahy libovolně měnili lidské osudy. A to všechno na malebném tábořišti v blízkosti Dolních Louček v termínu 19. 7. - 2. 8. 2008. Celou tuto akci musel někdo připravit, naplánovat a zorganizovat. Jistě si ten někdo (a že jich bylo víc) zaslouží obdiv a poděkování za obětavou práci, energii i čas, který museli věnovat přípravě i samotné realizaci.
Čas her se střídal s časem odpočinku, kdy si děti mohly vyzkoušet i potní chýši neboli indiánskou saunu a následné ochlazení v říčce Libochovce, kam se chodily při teplém počasí brouzdat v poledním klidu. Mezi nejčastější sportovní aktivity patřil fotbal a přehazovaná, nebo souboj dvojic v „killballu“ či skákání přes lano.
Počasí nám přálo a věříme, že děti si mohly užít nabytého programu, kamarádů, adrenalinových zážitků, soutěží, her, příjemné atmosféry a milých prožitků v krásné přírodě.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2008
  • 591 zobrazení
  • 1
emikes
MÍSTO BUBNOVÁNÍ HOUKALY SIRÉNY
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Mezinárodní folklorní festival nezahájil právě ukázkově. Místo roztančených Kolumbijců viděli návštěvníci průtrž mračen.Dešťový příval nestačily odvádět kanály, náměstí se proměnilo v moře. Mnozí domorodci odešli pumpovat vodu ze sklepů. Exotičtí tanečníci se před živlem schovali do vestibulu radnice Že by nám nějaký šamanský rituál přičaroval teplo, aby se festival mohl konat přece jen pod širým nebem?
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 30.6.2011
  • 555 zobrazení
  • 0
dvojka
Fotky od Bubly ze zákoutí kuchyně z prvního týdne a po předávacím a slibovém ohni :-) a Sirén jsou to všechny, neprotříděné :-)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2010
  • 489 zobrazení
  • 0
hillbilly
Jarní radovánky v Klokánii.
Letošní jaro v Klokánii nám přináší vše jaksi dříve. Nejen že cikády začaly cvrčet o několik týdnů dříve než je v kraji zvykem, ale i počasí si jaksi přispíšilo. Už 10. října jsme měli 37°C a od té doby několik dnů kolem 35°. Takže cikády a potažmo příroda ví to, o čem my nemáme ani páru.
Ve čtvrtek, 17. října jsme zde měli veskrze vánoční počasí se vším všudy. Vzduch se od rána pozvolna oteploval, vítr od severozápadu sílil, aby se po poledni změnil v suchý, horký a prudký vichr o 36°C. Jako když vás ofoukne teplovzdušné topení. Vlhkost vzduchu prudce klesla a v buši pod nohama jen křupaly suché větévky a listy. Ideálně zaděláno na pěkný požár buše.
Tento na sebe nedal dlouho čekat. Na severozápadní obloze od našeho domečku se objevila známá oblaka kouře z hořícího buše. Tato poháněná prudkým větrem se hnala směrem na Sydney. Po ulicích začaly znít sirény aut hasičů a vzduchem poletovaly hasící helikoptéry jako rozzlobené vosy. Kouřová clona zhoustla a bylo patrné, že vichr vítězí nad hasiči. Od nás byl požár necelý kilometr daleko, což při změně směru větru znamenalo jen asi 2 minuty než dorazí k nám. S balkonu byl na celé toto představení pěkný pohled.
Habsburci byli zalezlí a ani nedutali, i když při zvuku sirény hasičů párkrát štěkli. Do horkého vichru a kouře se jim jít ven nechtělo ani omylem. Já jsem raději začal fotit a natáčet celé to velkolepé divadlo s balkonu. V mém autě jsem měl vše co bych potřeboval, kdyby nastala evakuace, Míla byla v Penrithu a tak klídek.
Na internetu, v TV a rozhlasu byly neustále vysílány poslední zprávy co a jak. Dokonce lidičkám v potenciálním nebezpečí došly SMSky a zvonily drátové telefony s varováním hasičů a doporučením k evakuaci. Prostě to tu mají zmáknuté. Mimo toho zvolnil stále telefon, kamarádi a potomci se ujišťovali jestli jsme v pořádku.
Děti z ohrožených škol byly evakuovány na bezpečná místa, zrovna jako ostatní obyvatelé. Po ulicích se proháněli pouze hasiči, 95% dobrovolní, ale výborně vycvičení. V tom hicu a u ohně v tom bytelném oblečení co je chrání to jistě byla lahůdka.
V celém NSW řádilo 100 požárů a 60 se podařilo dostat pod kontrolu. Ten zbytek plápolal divoce ve větru a spaloval co mu bylo v cestě. Vzniklé škody půjdou do stovek milionů, jestli ne miliard klokaních dolarů.
Večer se obrátil vítr, začalo foukat od jihu a jihozápadu, ochladilo se na 22°C a situace se vylepšila. Přesto nedaleko od nás shořelo několik desítek domečků a jen jako zázrakem nepřišel nikdo o život i když o četná zranění a popáleniny nouze nebyla.
Druhý den ráno vše voní kouřem eukalyptového dřeva, vzduchem stále poletují helikoptéry, teplota je rozumná kol 12°C a fouká jen mírný vánek. Buš stále dýmá, ale pod kontrolou hasičů co celou noc oka nezamhouřili. Hadice od hydrantů mají stále natažené a jsou připraveni kdykoliv zasáhnout. Mnozí z evakuovaných obyvatel se nemají kam vracet, domeček i s okolím jim shořel. Nezbude jim než hledat v popelu co zbylo. Pojišťovny už zahájily „blitzkieg“ a odhadci už jsou na svých místech aby postižení mohli být co nejdříve kompenzovaní. Dává se na vědomí, že toto jsou nehorší požáry buše v NSW za posledních 10 let. Doufám, že než následující odkazy otevřete, že budou ještě fungovat. Jsou tam akční fotky z požárů.
http://www.smh.com.au/nsw/nsw-bushfires-rage-live-updates-20131017-2vo14.html
http://www.smh.com.au/photogallery/nsw/bushfires-burn-out-of-control-20131017-2vp7c.html
http://www.smh.com.au/photogallery/nsw/worst-nsw-fires-in-a-decade-20131018-2vqkr.html?selectedImage=0
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 17.10.2013
  • 474 zobrazení
  • 1
ohrozenestavby
Takto se během 2. světové války označovaly domy, ve kterých se nacházel protiletecký kryt - Luftschutzraum (LSR).
Tím mohl být (a často také byl) i náležitě upravený sklep - betonový nebo zpevněný výdřevou s ucpanými okénky proti vnikání střepin.
Šipky pak sloužily jako rychlá orientace k nalezení takového úkrytu při vyhlášení náletu a po skončení bombardování zároveň ukazovaly, kde přednostně provádět vyprošťovací práce a hledat raněné.
Obvodové zdi totiž bývaly často to jediné, co z domů po zásahu zbylo a šipky tak i nadále pomáhaly - tentokrát jako ukazatele k zasypaným sklepům.
Provedení šipek bývalo různé, ať už horizontální nebo vertikální s různým zahnutím a tvarem ale platí tu i regionální odlišnost, takže např. pohraniční oblasti připojené k říši (např. jako zde Ústí) měli pro směrovky jiné předpisy, než v Praze.
Na některých domech byly za války i šipky, do kterých byl umístěn název místa či důležitého bodu, ke kterému mířily.
Jiné zas bývaly doplněné nápisem: ZUM OFFENTLICHEN LUFTSCHUTZRAUM.
Barvy šipek mohly být bílá, žlutá (fosforeskující) a červená, snad podle důležitosti.

Než začaly nálety, hlásíval tlampač: "Achtung, Achtung, die Luftlagemeldung!"
("Pozor, pozor, hlášení o vzdušné situaci!")
A pak vytí sirén...
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • březen 2012 až září 2013
  • 477 zobrazení
  • 1
endriju
Po dvou letech a dvou měsících jsem opět zaplul do festivalové branže. Návrat to byl vskutku bleskový. Ve středu ráno jsem se dozvěděl, že mám sehnat nakonec 13 lidí, který budou schopni se dostat do čtvrtečního večera do Starých Žďánic, kde se konal Let i troll open air festival. Následoval tedy šílenej kolotoč shánění, vytelefonovávání atd. Nakonec jsme se všichni úspěšně sešlí na místě určení. V naších řadách byli i takoví aktivisti, kteří pracovali ještě před zahájením pracovní doby. Oproti jiným zvyklostem se tentokrát uklízelo při 12ti hodinových směnách; Naše sqadra šla hned na noční z pátka na sobotu. Musím podoktnout, že jsme byli celkem udivení, jaký jsou návštěvníci LIR nebordeláři, jelikož areál festivalu byl většinu času poměrně čistý. V sobotu odpoledne, kdy jsem se snažil nabrat ještě nějaké síly na další šichtu tak se najednou spustily sirény, houkačky, poté následoval přílet vrtulníku atd….pak jsme se dozvěděli, že se ve zdejším krásném jezeře utopil týpek, což do jisté míry taky ovlivnilo atmosféru festivalu…I druhá noční směna propršela, oproti původním předpovědím, že srážky měly ustat v sobotu kolem 2. Hod. ráno. Naštěstí pro mě jsem kolem 4. Hod. ráno našel ideální pracovní podmínky ve VIP stanu; Spousta botelu a nepršelo mi za krk a jako bonus jsem dostal 2 pivka :-) V neděli když jsme se probudili po noční tak jsme se připojili k druhé bandě. Vše bylo v pořádku do té doby než sme narazili na pana Šošovičku. Ten nám všem naložil takovým způsobem, že by to skolilo i většího borca. Během programu jsem nefotil, takže dokumentace zachycuje spíše úklid atd. Nakonec jsme vše stihli doklidit do úterního odpoledne.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 443 zobrazení
  • 1
fotograf-milan-svoboda
Pravidelný měsíční pořad názvem Po siréně swing! se tentokrát nekonal v hotelu Continental, ale v zahradě Měšťanské Besedy v Plzni. K poslechu, ale zejména také k tanci hrál Pilsner Jazz Band a Swing Melody Ostrov.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 4.6.2014
  • 453 zobrazení
  • 2
reklama