Hledání: Slepenec

Pro dotaz Slepenec jsme našli 19 výsledků.

Náš tip

Objevte možnosti videa
Fotka vydá za 1 000 slov.
A co teprve video?

spravce-lfr
  • 20.2.2017
  • 35 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
barba0nan
  • duben až srpen 2012
  • 127 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
radimturista
Nádherné slepenecové skalní město!!
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 15.7.2006
  • 90 zobrazení
kavec
Odkaz na slepenec videa tuto https://youtu.be/BkMGGBEvFBE
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červen až červenec 2016
  • 242 zobrazení
wwendy53
Sús Mása Dra'a je kraj, kterým pojedeme , v r.2004 měl přes 3 miliony obyvatel, rozlohu má cca 71000 km2 a rozprostírá se v pásu od Atlantiku až na Saharu.
Vyjeli jsme z Agadiru, ale ten je nejlepší vynechat, protože to je slepenec hotelů a nejméně zajímavé město v celém Maroku. Takže zajímavější už je Taroudant a cesta k Sahaře do Zagory.
více  Zavřít popis alba 
282 komentářů
  • 16.5.2014
  • 195 zobrazení
racuchova
Súľovské vrchy. Nejkrásnější a nejromantičtější kout Slovenska. Alespoň jejich jádro, které je tvořeno Súlovskými skálami, které jsou eldorádem nejen turistů a romantiků, ale i horolezců. Súľovské vrchy se nacházejí v severozápadní části Slovenska zhruba jižně od města Žilina. Súľovské skály jsou budovány třetihorními vápencovými slepenci, které jsou opravdu nezaměnitelnou horninou. Říká se mu súlovský slepenec.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
81 komentářů
  • 3.10.2015
  • 181 zobrazení
osmcbrno
Významný krajinný prvek Helgoland (křemencový slepenec s nezaměnitelnou načervenalou barvou a porostlý suchomilnou vegetací) se nachází v blízkosti Vaňkova náměstí. OS Masarykova čtvrť se už od svého založení zasazuje, aby se jeho okolí dočkalo zkulturnění (doposud bylo využíváno buď jako cesta pro staveništní dopravu MOÚ nebo jako nelegální parkoviště) a vznikl zde veřejný park (kupř. s dětským hřištěm). Území bylo za minulého režimu nepřístupné (rušička radiových vln), díky čemuž na druhou stranu se území zachovalo nezastavěné a takto by mělo i zůstat a v budoucnu sloužit odpočinku Brňanů v podobě parku, který v okolí chybí.
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2008 až prosinec 2014
  • 525 zobrazení
petr1929
Poslední vycházka "věrných" spolužáků v roce 2019 je za námi. Počasí se umoudřilo a přálo nám, dokonce na závěr vysvitlo sluníčko. Sraz jsme měli na Žlutém kopci, kde je přírodní útvar skála Helgoland. Na Žlutém kopci v centru Brna se nachází slepencová skála zvaná Helgoland. Jedná se o významný krajinný prvek. Stáří slepencové horniny je odhadována na více než 400 milionů let. Slepenec má fialovo hnědé zabarvení a je tvořen valounky křemene a buližníků. Kolem skalního útvaru vznikla odpočinková oblast plná zeleně. Ze skály je vidět i na jižní Brno. Park v okolí je velmi pěkně upraven. Pak jsme šli ulicí Mahenovou, kde nás měla čekat u Mahenova domu - památníku průvodkyně. Bohužel nepřišla a tak vkládáme úryvek z dobového časopisu. Pak jsme vilovými ulicemi došli až na ulici Údolní, která je velmi pěkně upravena a tak vynikají vily a měšťanské domy v ulici. Raritou je Gutmannova vila, Gutmannovu nájemní vilu o třech podlažích navrhoval ve dvacátých letech architekt Ernst Wiesner. Další zastávkou byla restaurace U Zlaté konve, kde jsme se naobědvali a tím skončila první část vycházky. Druhá část začala zastavením u čekárny pouliční dráhy na Obilním trhu. Autorem drobné funkcionalistické stavby občanské vybavenosti je architekt Oskar Poříska. Stavba pocházející z konce 20. let 20. století je jeho poslední zachovalou čekárnou. Je chráněna jako kulturní památka a roku 2017 byla zrekonstruována. Tato druhá část končila v Otevřené zahradě, kde jsme si dali na závěr kávu. V určité části se schylovalo ke svatebnímu obřadu, proto ta fotografie nevěsty. Poslední dvě fotografie jsou už jen ukázkou, co skrývá brněnské podzemí a díky Pavlovi E. jsme našli odkazy na tuto raritu, která nám dosud byla neznámá.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Žlutý_kopec
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Mahen
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gutmannova_vila
http://www.u-zlate-konve.cz/#utm_source=mapy.cz&utm_medium=ppd&utm_content=hledani&utm_term=Vodojem%20%c5%bdlut%c3%bd%20kopec&utm_campaign=firmy.cz-12980028
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zastávka_Obilní_trh
https://www.otevrenazahrada.cz/#utm_source=mapy.cz&utm_medium=ppd&utm_campaign=firmy.cz-13093057
http://druhebrno.smerem.cz/Tema/Vodojemy%20při%20ulici%20Tvrdého
http://agartha.cz/html/pruzkumy/brno/zluty_kopec_vodojem/index.php
více  Zavřít popis alba 
  • 27.9.2019
  • 95 zobrazení
lotusesprit
menhir Zakletý mnich - Podle pověsti se mu říká "Zakletý mnich". Zda skutečně toto místo bylo v dějinách významné a kdy byl kámen vztyčen nikdo však neví. Podle pověstí však vždy když se jej někdo pokusil přemístit potkalo jej velké neštěstí a kámen byl vrácen. Dnes o kameni někteří lidé tvrdí, že je nabit silnou energií, kterou přijímá ze země i z kosmu. Jedná se křemitý pískovec, slepenec, o výšce 220 cm, trojúhelníkovitého tvaru se základnou 250 cm a hrotem o šířce 50 cm. Hmotnost je odhadována na více jak 2 tuny.
Pověst - Jeden z mnichů kláštera svedl místní dívku a přemluvil ji aby s ním utekla. Na tomto místě jej zastavil převor a za jeho čin jej proklel. Mnich na místě zkameněl. A jak už to bývá, za příčinu všeho byla označena dívka, prohlášena za čarodějnici a upálena.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 28.9.2015
  • 46 zobrazení
klatu
Havlovice:
Trutnovské souvrství, střední část, havlovické vrstvy - perm, saxon. Typová lokalita havlovických vrstev. Hnědočervené jemnozrnné a střednozrnné pískovce, většinou masivní nebo tlustě lavicovité, pevné, slabě vápnité. Střídají se s podřízenými slabými (decimetrové mocnosti) polohami sytě červenohnědých jílovců a prachovců. Bazální plochy pískovcových lavic jsou většinou ostré, erozní, nerovné. V pískovcích je místy šikmé zvrstvení. Lze tu rozlišit výplně mělkých říčních koryt.
Lom U devíti křížů:
Bohdašínské souvrství - svrchní část (střední /-/ trias), ve vývoji pestrého pískovce. Výrazně vrstevnaté pískovce kaoliniticko-křemité, na vrstevních plochách čeřiny, bahenní praskliny, stopy po unikání plynu, různé mechanoglyfy, nález 1. dinosauří stopy v Čechách (Zajíc, 1998). Přes triasové pískovce diskordantně transgreduje křída - korycanské vrstvy (cenoman). Na bázi je slepenec s glaukonitem. V podloží křídy jsou hojné ichnofosílie.
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • 8.7.2010
  • 175 zobrazení
valec823
Dodělám věci co mám dodělat, a pak na všechno seru. Konečně se dostanu na svůj mopedskej motor.

Tak, a mám toho už tak akorát ... jsou vánoce a od novýho roku dělám jen pro sebe ! Motor je plnej prachu, některý díly už dokonce začaly reznout, už to nejde dál odkládat ! Úplně největší radost mám z vidličky která je (zatím) přivázaná na drátu. Je to fakt krásná součástka, vyfrézovaná z jednoho kusu, žádnej svařeno-slepenec z plechu. Potřebuju vyřešit problém s pístem, tak jsem napsal e-mail přímo do Wiseca (neuvěřitelná drzost, ale třeba mi odpoví).

POkračování.
Nečekal jsem, že se se mnou budou bavit. Ovšem jejich vstřícná odpověď mi doslova vyrazila dech. Píst (i výbrusovej) měli skladem a poslali mi veškeré rozměry včetně fotek ! A pozor, píst byl levnější než u konkurence ! Někdy se holt vyplatí zkusit napsat (napsat a odeslat) mejl v maximálně spisovně-úředním stylu.

A pokud se ti něco nelíbí, tak mi vůbec nepiš.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 30.12.2014
  • 1 204 zobrazení
zvanecek
Sobota 17.6.2017 - Dugany Am, Chongoryn Els

Držím zevnitř prohýbající se stěnu stanu, aby vydržela nápory větru. Blíží se večer a venku se někteří čerti žení. Napolo sedíme napolo ležíme ve stanu a shora se na nás sype bez přestání jemný prach. Písek pokrývá vše kolem, zaplňuje každou mezeru. Jsme umounění, Tóri je bronzová, jak si na dovolené vždy přála být. Vlasy se proměnily v nerozčesatelný slepenec, v očích škrábe prach, zvukovody jsou zčásti zaneseny. Vítr již několikrát změnil směr, takže zkouška odolnosti stanové konstrukce probíhá ze všech úhlů. Před chvílí jsme vystrčili hlavu, protože to vypadalo, že už bouře ustavá. Během pár minut byla zpět s celou parádou. Je to jedno z nejhorších běsnění živlů, které jsem dosud zažil. Nedokázal jsem si do této chvíle představit, jak je člověk bezmocný proti všudypřítomnému písku. Vidět je na pár metrů, nelze dýchat, nelze otevřít oči, písek a kamínky šlehají do holých lýtek a rukou. V uších to šumí jak v moři. Vzpomínám, jak to v jedné z knih popisuje Karel May a vybavuji si, že hrdina zalehl, přikryl se kožešinou a vyčkal, až to přejde. Když píšu tyto řádky, na papír se snáší další a další písek. Před chvilkou jsem zadřel kuličkové pero, tak pokračuji obyčejnou tužkou. Vedle leží má bronzová Tóri a zdá se, že klidně spí. Asi neví, že stan nemusí dalším náporům větru odolat.
Teď se ale vrátím v čase, abych zrekonstruoval, co se dělo od rána.
více  Zavřít popis alba 
144 komentářů
  • červen až červenec 2017
  • 253 zobrazení
finedays
Kamajka.
- svědek života před 65ti milióny lety. Severně od Chotusic směrem na Nové Dvory leží bohaté naleziště zkamenělin, které prozkoumal a popsal profesor Antonín Frič, ředitel Národního muzea, a po něm řada paleontologů a geologů. V roce 1933 se lokalita o rozloze 0,915 ha stala státní přírodní rezervací. Je to bohaté a světově proslulé naleziště zkamenělin mořských živočichů ze svrchní křídy z období druhohor. Jsou zde znatelné stopy příbojové činnosti stejně jako na Kaňku. Dřívější těžba kamene odkryla mořem vyhlazenou rulovou skálu. Na ní nasedají obrovité i drobnější rulové valouny, opracované mořským příbojem. Na nich leží usazený slepenec, pak slín, promíchaný s vápencem usazených na tmavé rule. V tomto materiálu je velké množství lastur, mlžů, plžů, dírkovců, misky ramenonožců, kousky korálů, mechovek i drobné žraločí zuby a lasturnatka (Kamajcythereis kamajcensis).
!!! SBÍRAT,NIČIT NEBO POŠKOZOVAT ZKAMENĚLINY JE ZAKÁZÁNO !!!
Pravěké sídliště
v mladší době kamenné v 5. tisíciletí př. n. l. už sídlili v těchto místech lidé. Lidé v době bronzové - po lidech z druhého tisíciletí př. n.l. zůstaly bronzové předměty, např. sekerka z Kamajky. Žárové hroby pocházejí už z doby železné, tj. z 1. tisíciletí př. n.l. Pak následují kostrové hroby Keltů z laténského období do počátku našeho letopočtu. V prvních čtyřech stoletích po Kristu sem provinciálně zasahuje i kultura římská,po sídlišti zůstaly jen střepy, které jsou uloženy v čáslavském muzeu. Z druhé poloviny prvního století je stříbrný denár Vespasiánův. V době stěhování národů přicházejí Slované. Zanechali tu celé pohřebiště kostrových hrobů s keramikou.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2018
  • 197 zobrazení
staceym
Gibraltar – území velké Británie – Rock of Gibraltar, Tárikova skála. Významný vojenský strategický bod, kterého se Britové nechtějí vzdát, ale také o něj nepřestávají usilovat Španělé.
Opravdu je s podivem, když přijíždíte k Gibraltaru, jak najednou ční nad mořem skála a většinou nad ní mraky. A pak přejíždíte po celních průtazích křižovatku silnice a přistávací či startovací leteckou plochu. Městečko je takový slepenec všech možných slohů – naštěstí toho smutného tmavého cihlového z Anglie je tam velmi málo. Hlavní ulice Main street je plná obchůdků venkovních „restauračních zahrádek“ a je plná turistů. Na skálu se nejlépe dostanete taxíky pro 7-8 osob za cca 20 €. My jsme měli štěstí na veselého chlapíka, které předváděl kousky s opicemi, které ho asi znaly. Mimochodem je pověst, že pokud budou na Gibraltaru opice (je jich tam asi přes 200), bude území patřit GB.
Dalším místem toho dne byla vesnice Tarifa, která je nejižnějším evropským místem a odkud jezdí lodě do marockého Tangeru. Je to původem velmi stará a nefalšovaná španělská vesnice. Nalézá se tam původem maurský hrad, který později sloužil jako vojenská pevnost. Nyní nepřístupná a v rekonstrukci.

Okolní kopce cestou zpět byly plné větrných elektráren – já říkám větrníků. Bohužel v silném oparu jsme na africký břeh, vzdálený 14 km pořádně nedohlédli – ale chvilkami se nám vyrýsovaly vysoké vrcholy Atlasu. Inu škoda.

Posledním navštíveným místem byla bílá vesnice resp. krásné bílé městečko Mijas. Plno uliček se spoustou obchůdků s koženými výrobky, suvenýry, keramikou atd. A čtvercová stará corida. Jen času na prohlídku by si to místo zasloužilo více.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.9.2011
  • 203 zobrazení
skincarlos
V Libyni je zajímavý gotický kostel Sv.Jiljí z r. 1338 . Během svého trvání zažil plundrování několika vojsky, ale tak jak se zachovali lidé v 50 - 80.letech min.stol. to nezažil. Kostel byl v totální demolici . Sebrala se parta skvělých lidí a začala provádět opravu a záchranu kostela. Rekonstrukci provádí sdružení Za záchranu kostela S.Jiljí . V opravách pomáhá i blízký nápravný ústav v Drahonicích - odsud sem vede silnička a prakticky sem Vás navede Vochlická rozhledna na blízkém kopečku . V kostele jsou zajímavé klenby a unikát - dvojité gotické okénko v čele oltáře . Hřbitov začíná být též upravován a náhrobky jsou pěkně pietně s úctou vyzdviženy a srovnány. Od kostela se jde po žluté asi 1 km do vrchu až k samotné rozhledně . Výška kopce 435 m , s rozhlednou 449 m . Postavena r.1881 klubem lubeneckých turistů za přispění hraběte Lažaneckého . Je postavena jako slepenec z červeného pískovce , křemence , čediče a cihel. Tato rozhledna byla též ve velmi katastrofálním stavu a byla opravena v letech 2007 - 2010 též sdružením Za záchranu kostela Sv.Jiljí v Libyni.

Pomník se nachází za městem Lubenec na poznávacím okruhu - stezce - tabule č.3. Pstaven na Hůrce - Harkaperku , skalní ostroh nad Lubeneckým rybníkem / hezký /. Postaven r.1923 stavitelem Ignácem Starkem a architektem Janem Adolfem Mayerem . Velká socha rytíře s deskami . V roce 1945 odstřelena . Zbytky se válely kolem a část spadla do rybníka . V r.2008 za snahy Judr. Milana Snopka byly 3 kusy vyzdviženy a pietně složeny do nového památníku . Vedle paradoxně památník Rudé armádě. Bohužel ani dnes se pomník nevyhnul zlobě - seznam padlých byl rozkopán .
Výskyt teplomilných rostlin , hadů a ještěrek.

Obec Nahořečice se nachází cca 3,5 km od Valeče a je umístěna na pěkné vyvýšenině . Nachází se zde kostel Sv.Václava - stál tu kostel z r. 1359 , ten byl přestavěn v 18.stol novým kostelem . Německý hřbitov pietně upraven na Památník občanů postižených katastrofami 20. století / pěkně kulantně řečeno , že?/. Náhrobky srovnány do jednoho velkého kříže. U kostela bývalá německá škola z níž je dnes pěkný penzion / jediný slušný v dalekém okolí - nutno volat a objednat se telefonicky /. Vedle kostela zajímavý vrch - kamenné zdi - tvrziště / nenašel jsem zmínky /. Žije tu prý jen 11 obyvatel.
zajímavost - do obce byly zvány mnohačetné rodiny z Německa s příslibem půdy a vzdělání dětí . Proto německá škola a hroby. Obec pak celá po válce , včetně obcí v okolí vysídlena. Pod obcí nový rybník , u něho 2 staré původní sklepy u potoka.

Malá osada Dolní a Horní Záhoří se nachází na silnici - cyklostezce z Valeče do Lubence . Osada není značena a najdete ji jen podle odbočky ze silnice u hezké cestní kapličky s vyřezávanou madonkou s dítětem / viz foto /. Osada sestává jen z několika domků a dělí se na Horní a Dolní Záhoří . Obec původně německá a dbalo se tu aby obyvatelé byli němci . Největší velkostatkář si sem zval rodiny s mnoha dětmi z Německa a dával jim pozemky. Staral se aby v okolí žili samí němci a aby škola v Nahořečicích /dnes pěkný penzion, obec vedle / byla plně německá.
Zajímavosti - domeček na foto byla dříve hospoda . Kamenná terasa při vjezdu do obce byl dříve vyhlášené místo na tancovačky /dnes plně zarostlé/. V obci byly cesty dříve obroubeny krásnými vyhlášenými záhony růží / dnes zarostlé vegetací /.V obci značena ulice U pěti psů / dobří lidé se zde starostlivě starají o pejsky - jeden majitel tu dost trápil psy /.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.3.2003
  • 445 zobrazení
stverda8
Kamýk - Vel. Lečice 6:1 (4:0) Skřivan 2, Mazour, V. Krůta, Tatoušek, Lukeš z pk - Jan Hořák. RO: Dýsl. Diváci: 30.

Referát k zápasu ze soupeřova hřiště http://www.sokol-lecice.cz/zapasy/

Bída na sto třináctou

Lečice opět naprosto neškodná ? Půl obvyklé sestavy v tahu ? Návrat Španělův, výpomoc Matějkova ? Do jámy lvové vhozen i Habera ? Smolaři Okapníkovi znovu upřen gól ? Rohlíček odstoupil, aby si mohl dát pivo

Postavení v tabulce alarmující a tým se nesejde. A zrovna proti Kamýku, který hraje na neutrální půdě v Krásné Hoře a není tudíž vysloveným favoritem. Lečice pak s flikovanou sestavou předvede výkon, jenž se dá Matějkovou terminologií označit za bídu na sto třináctou. Už je té ostudy na podzim moc. Pět porážek za sebou, ne a ne dát gól, a když už, soupeř si ho musí vstřelit sám. Je zázrak, že pár zbylých srdcařů na tohle ještě vůbec má nervy.

KAMÝK – LEČICE 6 : 1

Krásná Hora nad Vltavou – Jak má trenér vyjíždět k důležitému zápasu, musí-li po cestě počítat hráče, s nimiž nemůže počítat. Vydalo jich na polovinu obvyklé úderné sestavy.

Tři muže mu proto seslalo samo nebe: na podzim poprvé vkročil do šatny Václav Dušák, nyní co do barvy kůže ani ne tak Španěl, jako spíš arabský Maur, původní obyvatel Pyrenejského poloostrova. Dále Václav Dvořák-Matějka, jenž napřed hrát nechtěl. Dopoledne před utkáním byl v Nových Dvorech pozván k sousedu Pepovi Svobodovi, aby si u něj prohlédl sbírku známek, doma se posléze věnoval podivné činnosti v garáži a snad i pod tímto vlivem se nechal Čertíkem ukecat ke sbalení potřebných věcí. Dostal potom důvěru a odkopal 70 minut coby jediný lečický útočník. Zcela nečekaně se na lečické lavičce objevil Tomáš Víšek-Habera. Viditelně pohublý, avšak na zápas dostatečně nažhavený, na dlouhé zdravotní obtíže nedbající.

I tak se čekalo, že lečický slepenec bude Kamýku odolávat mnohem déle, než devět minut, po nichž poprvé inkasoval. Do poločasu celkem čtyřikrát a bylo jasné, že tenhle duel skončí dalším fiaskem. Pokud v obraně chybují zkušení matadoři Libuna a Kozel, svůj den nemá gólman Josef Hrbek, záloha neudrží balon a nikdo nevystřelí na bránu, kde brát optimismus?

Za čestný úspěch poděkujme soupeři. V 53. minutě se konečně kamýckými řadami probil Jan Hořák-Okapník, tvrdou ranou napálil břevno, od něhož míč dopadl za brankovou čáru, odtud vyskočil ven, ale dezorientovaný zadák protivníka hlavičkoval do vlastní sítě. „Hoři dal regulérní gól, balon byl několik centimetrů za lajnou,“ potvrdil Petr Štěpán, že skutečný střelec nosil lečický dres. Okapníka neopouští smůla, ve druhém kole proti Hřiměždicím mu radost rovněž zkazil vlastenec.

„Kdybychom pak dali ještě jeden gól, třeba se ten zápas mohl zamotat,“ povzdechl si trenér Hrubesch. Nic takového, naopak Kamýk nám umotal další dva a mohl klidně i víc.

Teprve v závěru zápasu, kdy domácí polevili v tlaku, se Lečice poněkud rozhoupala do ofenzivy. Už bez Matějky, jehož střídání provázela hrstka fanoušků od Kocáby uznalým potleskem. Kdosi poznamenal, že se těšil na herdy do zad a různé peprné zákroky. „Nikdo mě nenasral, tak jsem byl v klidu,“ vysvětlil Matějka, kterého si v nejbližších dnech bude ve své knínské ordinaci prohlížet obávaná doktorka Nevařilová-Zrzavá.

Škoda, výsledek se dal zkorigovat – kdyby Dušákovi na malém vápně vyšel krok, kdyby Rambouskovu hlavičkovou dorážku nezastavila tyč, kdyby Okapník z trestného kopu nemířil vedle drátěnky za bránou. „Je to holt odraz našeho výkonu,“ procedil na lavičce vystřídaný Rohlíček, který si posílal dceru do stánku pro pivo. A vůbec se nemýlil.

Rádi bychom se však mýlili při pesimistických prognózách před příštím zápasem s Boroticemi. Ono se fakt už nutně potřebuje bodovat! (msč)

Branky: 24. a 55. Skřivan, 9. Tatoušek, 15. V. Krůta, 42. Lukeš, 62. P. Mazour – 53. vlastní Proft. Rozhodčí: Radek Dýsl (Petrovice) 8. Vrchní komisař: Ladislav Kropil (Malá Lečice) 8,5. ŽK: Dušák, P. Svoboda. Diváci: 36. Poločas: 4:0. Hráno 5.10. 2013.

Lečice: Josef Hrbek 5,5 - Váňa 5, Rambousek 6,5, P. Svoboda 6, Houska 6 (65. Víšek - ) – Štěpán 6 (54. Fr. Holec ml. 5), Dušák 6, Fr. Dědina 6,5, Jan Hořák 6,5, Toman 5 – Dvořák 6 (70. Zboženský ml. - ). Trenér Jiří Hrbek-Hrubesch 8. Vedoucí mužstva Jiřina B. Víšková 10.

Lavička: - . Chyběli: Messi (zranění a zaměstnání), Josef Smetana ml., L. Kostečka (zaměstnání), K. Rada (florbal), M. Rákosník ml. (hokej), Tokaji (dovolená), Jakub Hořák (mimo republiku).

Hráč utkání: Tomáš Víšek-Habera

Střelci Lečice: 2 – Fr. Dědina, Jakub Hořák, Tokaji, 1 – Jan Hořák, K. Rada.

Neprůstřelnost brankáře: P. Svoboda – 97 minut (do dalšího zápasu jde s 1 minutou), Josef Hrbek – 9 minut (do dalšího zápasu jde s 28 minutami).

Výrok dne

„Hoď to pinďourovi!“ (Václav Dušák vybízející Tomaníka k přihrávce Čahounovi)

A co na to: Tomáš Víšek

Rozbor v kabině, to je vždycky sranda

O tomhle věděl jen kapitán Okapník. Že se v lečickém týmu po dlouhé době objeví TOMÁŠ VÍŠEK-HABERA mezi ostatními vyvolalo rozruch, který by nepřebilo ani přistání UFO na Mikuli, a to se tam prý čas od času vyskytuje. Nastoupil po dlouhé přestávce zaviněné těžkou zlomeninou nohy, což je děsná odvaha. Dokonce taková, že si zasluhuje ocenění Hráč utkání.

Kdy v tobě uzrálo rozhodnutí, že opět nastoupíš za Lečici?

Ve mně nic nezrálo. Jen mi volal Hoři, že jich je málo, jestli nepůjdu pomoct.

Cítil jsi se dost silný? Po takovém těžkém zranění člověka zpravidla blokuje podvědomí.

Nehrál jsem naplno, jen to, co jsem mohl. Cítil jsem, že ta noha je slabší, unavená. Brnělo mě v ní.

Na koho ses v týmu nejvíce těšil?

Na nikoho konkrétního. Zato na rozebrání situace o poločase v kabině, to je vždycky srandovní. Pořád to samé. Že si pořádně nepřihrajeme, že nikdo nevystřelí a tak dál.

Co dál, budeš teď na zápasy chodit pravidelně?

Pravidelně ne. Příště se přijdu podívat, dál nic neplánuju.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 5.10.2013
  • 156 zobrazení
Reklama