Hledání

24 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

bidab
  • 20.1.2019
  • 48 zobrazení
  • 0
hekoc
První skutečně studený listopadový den. Teplotu pod nulou napovídala jinovatka na trávě, kamenech podél cesty, skoro po celý výšlap. Přesto nádherně slunečno, trochu větrno. Šlapali jsme svižně, abychom se zahřáli, abychom stihli vše, co bylo v plánu neboť jsme věděli, že se brzy stmívá:o) Nejen, že se nám podařilo nahlédnout do kostela sv. Barbory v Rudici, ale užili jsme si i moc příjemnou prohlídku větrného mlýna. Malinko adrenalinu při sestupu přehlušilo kochání v zamrzlém kaolínovém lomu. Rudické propadání s opadaným listím bylo dechberoucí a řízek v Jedovnici chutnal výborně! Na konci jsme si společně dali kávu a zákusek. Ano, to vše v jednom dni... PECKA! Všem díky za báječnou atmosféru a statečnost. Krásná sobota. Těšíme se na příště! Daniela a Lucie
více  Zavřít popis alba 
  • 18.11.2018
  • 81 zobrazení
  • 0
yga
Začátek listopadu se mimořádně počasově vyvedl - krásně teplo a slunečno. Proto by bylo škoda v sobotu sedět doma - na kole jsem prováděla takzvanou "kochačku" - jela jsem co šlapka šlapku mine a kochala se krásou kolem sebe.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • 6.11.2010
  • 89 zobrazení
  • 0
tenjemuj
Pracovní týden po dovolené se zdál nekonečný a navíc končil až v sobotu ráno, a tak jsme vyrazili na výlet jen v neděli. Musel jsem koupit nové trekové boty (poprvé jsem šel do sandálů) a vyzkoušet je v nepříliš těžkém terénu. Jako vhodná lokalita se nám zdála krajina v blízkosti Českého krasu, navíc pro nás dobře dostupná vlakem. Bylo horko, slunečno. Ani v lesích nebylo dostatek chladivého stínu a smutné je, že studánky a prameny, jež jsme potkali, byly buď úplně suchý, nebo nepoužitelný. Šmajdli jsme 22 km. Cestou domů ve vlaku jsme zaslechli vyprávění jiných turistů o jejich zklamání, že Bubovické vodopády jsou úplně suché...
více  Zavřít popis alba 
168 komentářů
  • 11.6.2017
  • 125 zobrazení
  • 16
janablah
...v pátek ještě v plné sluneční krása a od soboty již mlhou zahalené. Slibovali krásné počasí, tak jsem si vzala v pondělí dovču, předpověď nevyšla, ale i tak jsem vyrazila do lesa.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
534 komentářů
  • říjen 2012
  • 367 zobrazení
  • 1
pppprostejov
Ze Sloupu k propasti Macocha jsme v sobotu vyrazili s parou turistů ze smržického klubu. Krásné slunečné počasí a kouzelná příroda Moravského krasu nás provázelo celý den. Nakonec jsme mimo plán vyšplhali i ke zřícenině hradu Blansek.
více  Zavřít popis alba 
28 komentářů
  • 25.3.2012
  • 135 zobrazení
  • 0
bugabooess
Ráno mrazivou, později slunečnou sobotu jsme si zpestřili geologicko-turisticko- vlastivědnou procházkou po CHKO Český kras. Na trase bylo pár zajímavých zastavení v Sulavě nad Černošicemi, v třebotovské tvrzi, na Škrábku, ve mlýně U Veselých a v Národní kulturní památce Černé rokle. Radotínský potok nás dovedl zpět do civilizace.
více  Zavřít popis alba 
87 komentářů
  • 15.10.2011
  • 238 zobrazení
  • 1
pleskteamplasy
... plavbu jsme zahájili za slunečného počasí na Krašově a skončili předčasně v sobotu
za intenzivního deště na Višňové . Dle původního plánu jsme do Račic v neděli už nedojeli ...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2010
  • 99 zobrazení
  • 0
barazitkova
Po nehezké a uplakané sobotě se neděle zdála být o trochu lepší; nicméně jsme raději počkali na sluneční paprsky. Hned po obědě jsme vyrazili na krátký výlet po okolí – směr Hořice a Miletín. A všude jaro.
V Hořicích jsme proběhli náměstí, došli ke kostelu a vyvezli se na vrch Gothard, kde je kostelík sv. Gotharda a působivý hřbitov. V Miletíně, rodišti Karla Jaromíra Erbena, jsme neodolali modlitbičkám – čerstvé jsou moc dobré. Došli jsme ke kostelu Zvěstování Panny Marie a k Miletínské věži. Mohla jsem si fotit po libosti, kochat se krásou kolem – jedinečný způsob dobití baterek pro další pracovní týden.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 6.4.2014
  • 48 zobrazení
  • 1
dig
Svatováclavské venčení připadlo letos sice ne přímo na Václava, ale na sobotu 25. září. Konalo se v malebném městečku na jihu Jižní Moravy (dále jen JJM : -) ) – v Mikulově. Po několika dnech krásného slunečného počasí, se sobota vyloupla do nebe zataženého podezřelými mraky, ale nepršelo. První sraz jsme měli u prodejny Lidl, česká sekce byla zastoupena další skupina čekala na parkovišti pod kopcem Turold. Šťastně jsme se sešli a vyrazili vstříc podzemnímu dobrodružství. Pod Turoldem je jeskyně přístupná s průvodcem. Je hodně netypická oproti jeskyním v Moravském krasu. Je suchá, pouze 80% vlhkosti, nikde na hlavu nekape voda a pod nohama je prach z vápence. Výzdobu dávno zničili vandalové. Škoda, ale i tak byla její prohlídka zajímavá. Po obědě, jsme se přesunuli do Dietrichsteinské hrobky a po její prohlídce, kdy jsme vystoupali až na horní terasu mezi věžemi, jsme se uchýlili do pohostinné Zdravé kavárny, do její zahrádky, kde jsme se za prvních kapek deště rozjeli domů.
více  Zavřít popis alba 
17 komentářů
  • 25.9.2010
  • 120 zobrazení
  • 0
fjw
V sobotu 26. května 2018 se skupina turistů KČT Slovanu Karlovy Vary vydala na pěší 18 km túru okolím Třebouňského vrchu na Toužimsku. Kromě toho jsme se ještě krátce zastavili u Velkých slunečních hodin pod vysílačem Krašov nedalako Bezvěrova.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2018
  • 148 zobrazení
  • 4
vlcek
Výzva s názvem "Na běžkách okolo Lysé cestička" nemohla být nevyslyšena. Je sobota 10. ledna, dnešní noc vyjímečně není tak mrazivá jako několik pád dnů předtím, stačí přibalit vosk mínus 5 až nula. Běžky dáváme na nohy na Zlatníku, za dvě hoďky a něco pak utíráme pot z čela u Šantánu. Nahoře je trochu mlha, teplota těsně nad bodem mrazu. Po zhltnutí kulajdy v Šantánu máme v plánu podívat se i přes mlhu na vrchol. V tom se mraky rozetupují a ... jasně - Babí hora, Pilsko, Tatry, Fatra, špičky vrcholků vylézají jakoby z mléka. Na pár vteřin se objevuje vrcholek Smrku a Radhoště. Ve směru Ostrava bílé mléko. Krása. Kocháme se, fotíme. Musíme už ale dolů, směr Zimný, Ivančena, kotel pod Lysou, Albínovo nám., kafčo a pivánko U zbuja, pak to samé U Ivánka (hospoda U lípy - Ostravice). Dávno se už sluneční paprsky schovaly za Smrk a my se ubíráme na vlak. Hodnocení ? Zase jeden podařený, nádherný den. A jsme taky domluveni na příštím běžkovýletu - okolí Bílé a Mezivodí.
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • 11.1.2009
  • 146 zobrazení
  • 0
fotosarka
Velký jezdecký den ve Slatiňanech proběhl v sobotu 28.6.2014 za skoro slunečného teplého dne v hojném počtu koní, jezdců a samozřejmně diváků. Celé odpoledne se diváci mohli těšit z nádherných Starokladrubských běloušů i vraníků. Páry chladnokrevníků, kteří předvedly svou sílu v těžkém tahu a obratnost v ukázce práce s kládou. Předvedla se i čtyřka plemeníku z hřebčince v Písku. Krásu a ušlechtilost předvedli Starokladrubští koně v různých zápřežích, drezurních ukázkách, ale i ve skoku.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.6.2014
  • 515 zobrazení
  • 0
helc
Ranní pohled z okna na Silvestra mně velmi překvapil - všude nádherná jinovatka, tak jsem nelenila a honem se snažila něco z té krásy zachytit. Ovšem v sobotu na Silvestra se nám slunce vůbec neukázalo. Zato po novoroční noci už od rána byla jasná obloha a slunce na ní vydrželo celý den a naštěstí přes noc vydržela i ta jinovatka a tak jsem v neděli 1. ledna mohla tu krásu fotit ještě jednou, tentokrát se slunečním osvětlením, nejprve po ránu a pak později odpoledne při procházce s Míšou.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
222 komentářů
  • 1.1.2017
  • 119 zobrazení
  • 31
fotosarka
Slunečná srpnová sobota přivítala návštěvníky zámeckého parku Slatiňany na Dámský den dne 10.8.2013.
Celodenní program byl nabitý elegancí, ušlechtilostí koní a krásou přítomných dam.
Návštěvníci se těšili z drezury ST. L. Kde první místo obsadila reprezentantka Národního hřebčína Kladruby nad Labem, z čeho se po právu radovali místní diváci.
Druhou hobby soutěží byla jízda zručnosti, kde jezdkyně se svými koňmi předvedli společnou souhru, poslušnost, rychlost a závodního ducha.
Právem jízdu zručnosti vyhrála Pavla Placáková.
Ve třetí soutěži, skok se šampaňským, se předvedli tři odvážné jezdkyně. Nejméně vylito z pohárku měla Pavla Placáková a tak se znovu těšila z 1. místa.
V přestávce si diváci užívali ukázku výcviku drezurního koně a zápřeh černých Kladrubáků v tandemu.
I v odpoledním programu se bylo na co koukat. Krásné sestavy dámy předvedli v Kür drezuře.
Ve dvojicích se poté předvedli v soutěžním klání PAS DE DEUX, kde nebylo podmínkou dámské sedlo. Vítěznou dvojicí byla Ivana Nováková a Pavla Placáková,
které se předvedli v nádherných sladěných šatech.
Vyvrcholením dne byla jízda ELEGANCE, kde úkolem jezdkyň bylo zaujmout odborně-laickou porotu. Po velkém napětí o jeden bod vyhrála Ivana Nováková.
Celý Dámský den byl pod taktovkou Ing. Karla Dvořáka a hudební atmosféru vytvářel Jan Kameník.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 11.8.2013
  • 540 zobrazení
  • 0
kajdule
S kamarádkou Yvonkou jsme se vydaly dle únorového plánu do Krkonoš. Víkend sliboval zajímavé události v přírodě, vyčištění si hlavy od dětí a trochu turistického protažení. Vyrazily jsme s bezva náladou v sobotu v 7.50 z Černého mostu. Řidič autobusu byl silně rozladěn nefunkčností mašinky na lístky a vztekle do ni bouchal a nadával, že tuhle cestu jede poprvé a naposled. Tak jsme si hned říkaly, hlavně, aby nás v pořádku dovezl... Cesta krásně utíkala pod slušnou „palbou“ našich vět. Pěší výlet jsme započaly ve Špindlerově mlýně a pohodově jsme si stoupaly Labským dolem až na Labskou boudu. Batoh sbalený na 2 dny byl ze začátku nepříjemně těžký, ale pak se stoupáním a ušlými km pomalu zlehknul...:) Cestou jsme svačily, obdivovaly potok, stromy, výhledy, kameny a všechno možné, jak je nám dvěma vlastní. Ten největší stoupák pod Labskou nám na úzkém kamenitém chodníčku zpestřili blázni na horských kolech. Je to tam zakázané, Yvonku jeden málem sejmul a druhý uklouznul a už visel i s kolem nad srázem.. Po výstupu na Labskou jsme se rychle ubytovaly a ještě pod oblohou vypadající na pěkný slejvák jsme letěly k Prameni Labe. Pár kapek a už jsme byly zase v boudě... Ještě před večeří, nenabaženy tou vysokohorskou krásou jsme uskutečnily rychlou procházku k Pančavskému vodopádu. Příjemně unaveny jsme zasedly do restaurace, snědly večeři. V restauraci je poloprázdno a přetopeno, což nás krásně uklimbá. Z okna pokoje vidíme déšť přetínající sluneční paprsky, jdu vyfotit úžasnou duhu klenoucí se přes celé údolí. Ve 21 h uleháme do postele. Jen škoda, že Labská si nedochovala to kouzlo staré doby. Obsluha příjemná, ale není tam útulno, je tam cítit ten byznys, který ještě pokvete formou wellness a jiných hovadin a návštěvníci už asi pojedou příště autem až k boudě. Ať žije turistika a romantika. V noci jsem se budila a těšila jsem se strašně moc na zážitky dalšího dne.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.5.2014
  • 81 zobrazení
  • 0
regre
Vyjeli jsme s kamarády,Štěpánem a Danou v sobotu,ve čtyři ráno do Chorvatska.Ujeli jsme 787km a v 17hod. jsme se ubytovali na Plitvických jezerech.Druhý den jsme pokračovali dál.Překrásnou,starou magistrálou.Kamarádi do Dubrovníku a my do Bašky Vody.Cesta tam celkem 1 062km.
Tady jsme měli ubytování na 7 nocí.V úterý jsme podnikli vyjížďku do přírodního parku Biokovo na vrchol Sv. Jure.Vede tam 23km dlouhá silnice,která je zároveň nejvyšší vyasfaltovanou cestou v Chorvatsku.Nádherné hory,panorama a překrásná krajina,která Vás uchvátí.Ve středu přijeli Hanys s Pajušou a Saša s Naďou.Užívat si s námi pohody,moře,opalování a trocha toho adrenalinu na vodních atrakcích.V pátek jsme podnikli vyjížďku do Dubrovníku,kde už na nás čekal Štěpán s Danou.Já a Zdeny jsme šli s nimi na procházku po hradbách starého Dubrovníku.Vychutnávat jeho krásu i stinné stránky po válce.Počasí jsme měli překrásné - slunečné :-)))
V neděli jsme odjížděli na 2.část naší pohádkové dovolené směr Trieste v Itálii.Po cestě se od nás oddělili Saša s Naďou,kteří jeli domů - neradi,ale museli :-((( V Itálii nám začalo po cestě trošku pršet.Ujeli jsme 578km,v 19hod postavili stany a kluci šli do sprchy.Já s Pajušou jsme se chtěli vykoupat v moři a užít si písečné pláže.Fuj - hnus,bahno,smrad a spousta komárů.Hned ráno jsme opustili kemp a ujížděli na Dolomity.Uvítalo nás první passo Giau.Kolosální,úchvatné,nádherné...Stojí za to,se tam kouknout,nebudete litovat.Zdolali jsme převýšení 2236m.Rozbalili jsme stany v Cortině - kemp Rocchetta.Odtud jsme vyjížděli znovu a znovu na passa.Některá jsme projížděli i několikrát,protože se jinudy nedalo jet.Nádherné 2 dny strávené pohody,kocháním se okolními horami a úchvatnou přírodou v sedle motorky.
Nicméně ve čtvrtek se přesouváme za dalším dobrodružstvím.Jedeme ukázat Hanysovi a Pajuši Rakouské alpy.Vedeme je na Grossglockner z Italské strany a projíždíme Hochalpenstrasse na ledovec na Výšině císaře Františka Josefa.Na Edelweiss Spitze nejedeme(letos už jsme tam byli),ale hlídáme jim bagáž,kterou odložili.Stany jsme rozbalili v kempu,po cestě dolů,hned v první vesničce Fusch.2.den jsme se zajeli podívat na Kaprun a Krimmelský vodopád.V sobotu jedeme domů,ujeli jsme 704km.
Celkem ujeto 3 725km,počasí nám přálo,v Rakousku k večeru,sem,tam přeháńka.Položili jsme prasátko,odvařili zadní brzdu(dokonce i Hanys),zavařili spojku a Hanysovi netáhla 3 a 4 v té velké nadmořské výšce.Přesto,všechno jsme si užili 14dní pohody,srandy,nádherných zážitků z cest, s úžasnými kamarády Hanysem,Pajušou,Sašou,Naďou,Štěpánem a Danou.Díky kamarádi a už se těšíme na další dobrodružství s vámi v sedle našich motorek.Rendy a Zdeny.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2011
  • 381 zobrazení
  • 0
tabornici-hrusovany
Krkonoše 2k16, aneb dobytí vrcholu republiky!
Když Krkonoše tak minimálně na pět dní, abychom zvládli navštívit co nejvíce, i když jen zlomek z krás národního parku. Tak zněl plán ze začátku září. Ubytování klaplo, přihlášky byly vybrány a téměř šedesátka táborníků vyrazila za dobrodružstvím a výzvou v podobě nejvyššího pohoří v ČR.
První výletové ráno nás probudilo sluníčko. A jelikož to vypadalo na poslední slunečný den výletu, byl plán jasný. Sněžka! Nechali jsme se autobusem hodit do Pece pod Sněžkou. Sedli jsme na lanovku a za necelých pět minut jsme už svačili na Růžové hoře. Se stoupající nadmořskou výškou, se začali objevovat zbytky sněhu, což děti radostně uvítaly. Vystoupat na vrchol nás stálo spoustu sil, ale zvládli jsme to. Odměnou nám byl úžasný výhled na Krkonoše kupa sněhu. Sestup do Obřího sedla probíhal spíš sjezdem než chůzí, jelikož byla pěšina pod sněhem a ledem. Byl to zážitek, včetně pohledu na majestátní vrchol Sněžky, tyčící se nad námi. Dále část vyrazila přes Úpské rašeliniště a přes Luční boudu a druhá část sestoupila Obřím dolem do Pece, kde jsme se nakonec opět všichni shledali.
V pátek na nás čekala Černá hora. Vyrazili jsme přímo z chaty a hned na začátku jsme se rozcvičili na pořádném stoupání, ale za dřevěné chodníčky na rašeliništi to stálo. Čtvrteční sluníčko bylo minulostí, mraky valící se přes návětrnou stranu hory skvěle dokreslovaly ponurou atmosféru rašelinišť. Stačilo se na chvíli zastavit a konec družinky se vám ztratil v mlze. Černohorské chodníčky naštěstí nedovolují uhnout z cesty a zabloudit v močále, a i díky tomu jsme všichni došli zpět do chaty. Velkou atrakcí pro děti byly borůvky, sice již byly mírně nakyslé, ale stačila chvilka a ruky a pusy dětí se nám zbarvili do fialova.
V sobotu jsme se probudili do mrazivého rána a sychravé počasí vydrželo celý den. Vydali jsme se do Špindlerova mlýna. Naším cílem bylo údolí Bílého Labe. A opravdu, na četných peřejích a vodopádech byla voda zbarvena do sněhobíla. Jen škoda, že cesta vede po asfaltce, mnohdy dost vzdálené od říčky a některé přírodní krásy zůstávají skryty. Do Špindlu jsme se vraceli po žluté značce, která vede ve svahu nad údolím. S písničkou na rtu jsme přidali do kroku a za chvíli jsme se už rozhlíželi po náměstí ve Špindlerově Mlýně. Tím však sobotní program neskončil. Přešli jsme k akvaparku při hotelu Bedřichov. Promrzlí z pochodu, jsme s povděkem přijali teplou vodu v bazénu. Vyřádili jsme se na tobogánu a v bazénech, zregenerovali ve výřivce a pod tryskami a příjemně unaveni odjeli zpět na chatu. Večer proběhl jako předchozí večery krom pozdního oběda a večeře i herní večer pro děti. Vrcholem večera bylo premiérové promítání videa z tábora Hobit 2015, které sklidilo velký úspěch přihlížejících.
Poslední ráno bylo trošku smutné, jako každý den odjezdu z podobné akce. Chmury jsme se snažili rozehnat dováděním během balení a drobného úklidu. Přidalo se i sluníčko, které zalilo okolní krajinu a připravilo nám krásné rozloučení s Krkonošským národním parkem.
Petr Tesař
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2016
  • 194 zobrazení
  • 0
tabornici-hrusovany
Krkonoše 2k16, aneb dobytí vrcholu republiky!
Když Krkonoše tak minimálně na pět dní, abychom zvládli navštívit co nejvíce, i když jen zlomek z krás národního parku. Tak zněl plán ze začátku září. Ubytování klaplo, přihlášky byly vybrány a téměř šedesátka táborníků vyrazila za dobrodružstvím a výzvou v podobě nejvyššího pohoří v ČR.
První výletové ráno nás probudilo sluníčko. A jelikož to vypadalo na poslední slunečný den výletu, byl plán jasný. Sněžka! Nechali jsme se autobusem hodit do Pece pod Sněžkou. Sedli jsme na lanovku a za necelých pět minut jsme už svačili na Růžové hoře. Se stoupající nadmořskou výškou, se začali objevovat zbytky sněhu, což děti radostně uvítaly. Vystoupat na vrchol nás stálo spoustu sil, ale zvládli jsme to. Odměnou nám byl úžasný výhled na Krkonoše kupa sněhu. Sestup do Obřího sedla probíhal spíš sjezdem než chůzí, jelikož byla pěšina pod sněhem a ledem. Byl to zážitek, včetně pohledu na majestátní vrchol Sněžky, tyčící se nad námi. Dále část vyrazila přes Úpské rašeliniště a přes Luční boudu a druhá část sestoupila Obřím dolem do Pece, kde jsme se nakonec opět všichni shledali.
V pátek na nás čekala Černá hora. Vyrazili jsme přímo z chaty a hned na začátku jsme se rozcvičili na pořádném stoupání, ale za dřevěné chodníčky na rašeliništi to stálo. Čtvrteční sluníčko bylo minulostí, mraky valící se přes návětrnou stranu hory skvěle dokreslovaly ponurou atmosféru rašelinišť. Stačilo se na chvíli zastavit a konec družinky se vám ztratil v mlze. Černohorské chodníčky naštěstí nedovolují uhnout z cesty a zabloudit v močále, a i díky tomu jsme všichni došli zpět do chaty. Velkou atrakcí pro děti byly borůvky, sice již byly mírně nakyslé, ale stačila chvilka a ruky a pusy dětí se nám zbarvili do fialova.
V sobotu jsme se probudili do mrazivého rána a sychravé počasí vydrželo celý den. Vydali jsme se do Špindlerova mlýna. Naším cílem bylo údolí Bílého Labe. A opravdu, na četných peřejích a vodopádech byla voda zbarvena do sněhobíla. Jen škoda, že cesta vede po asfaltce, mnohdy dost vzdálené od říčky a některé přírodní krásy zůstávají skryty. Do Špindlu jsme se vraceli po žluté značce, která vede ve svahu nad údolím. S písničkou na rtu jsme přidali do kroku a za chvíli jsme se už rozhlíželi po náměstí ve Špindlerově Mlýně. Tím však sobotní program neskončil. Přešli jsme k akvaparku při hotelu Bedřichov. Promrzlí z pochodu, jsme s povděkem přijali teplou vodu v bazénu. Vyřádili jsme se na tobogánu a v bazénech, zregenerovali ve výřivce a pod tryskami a příjemně unaveni odjeli zpět na chatu. Večer proběhl jako předchozí večery krom pozdního oběda a večeře i herní večer pro děti. Vrcholem večera bylo premiérové promítání videa z tábora Hobit 2015, které sklidilo velký úspěch přihlížejících.
Poslední ráno bylo trošku smutné, jako každý den odjezdu z podobné akce. Chmury jsme se snažili rozehnat dováděním během balení a drobného úklidu. Přidalo se i sluníčko, které zalilo okolní krajinu a připravilo nám krásné rozloučení s Krkonošským národním parkem.
Petr Tesař
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2016
  • 204 zobrazení
  • 0
tomaskucera
Komentář je převzatý z:
http://srazlhot2017.webnode.cz/l/sraz-lhot-a-lehot/

37. ročník Srazu Lhot a Lehot, který se konal ve Lhotce pod Ondřejníkemi je za námi. Téměř roční usilovné přípravy vyvrcholily během druhého červencového víkendu a vlastně možná ještě o pár dnů dřív, protože první účastníci srazu se začali sjíždět už týden před začátkem srazu. Jako první v pátek dorazil Venca z Ovesné Lhoty (bývá prvním účastníkem už mnoho let) a během následujících dní k němu postupně přibývali další Lhoťané. Nakonec se u nás setkali zástupci z dvaašedesáti Lhot a Lehot, včetně naší obce. Některé výpravy byly malinké, ta největší, z Ostrožské Lhoty, která je nejpočetnější Lhotou v ČR vůbec a hostila sraz v minulém roce, však měla kolem osmdesáti členů.
A jak to tedy všechno probíhalo?
Středa
Oba areály u školky i na Kuřině byly zcela připraveny. Zástupců jednotlivých obcí pomalu přibývalo, byly obsazeny nejen lhotecké penziony, ale také stanové městečko pomalu ožívalo. Někteří stánkaři zahájili prodej. Večer bylo možno zahrát si společně volejbal a pak si také zazpívat na karaoke.
Čtvrtek
Přijížděli další a další Lhoťané. Někteří z nich se účastnili výstupu na Ondřejník s mítními znalci terénu, jiní dávali přednost výletům po okolí na vlastní pěst. Večer se pak většina přišla pobavit do areálu na Kuřině, kde už fungovaly naplno všechny stánky a k poslechu i k tanci zahrála kapela PusToff, která se setkala s vřelým přijetím.
Pátek
Bohužel jsme se probudili do deštivého rána, nikomu se nechtělo ze stanu. Naštěstí přesně jak hlásili meteorologové, před polednem pršet přestalo a zpoza mraků vylezlo sluníčko. V pátek začal naplno program v obou areálech. Deštivé dopoledne si někteří zpestřili hraním deskových her, které byly připraveny k zapůjčení v areálu Kuřín. Odpoledne v areálu u školky bylo věnováno především dětem, které se mohly vyřádit ve skákacím hradu nebo si něco vyrobit ve výtvarných dílnách (tam si mimochodem se zájmem navlékali korálky i někteří dospělí). Od šestnácti hodin se v pořadu Muzikanti, zahrajtě nam, my si zatancujem představily folklorní soubory Valášek, Valašský vojvoda a Pilky a Pustkova cimbálová muzika. Tímto pořadem jsme chtěli představit Lhoťanům folklorní tradici spjatou s naší obcí a s osobností Vincence Sochy. Po skončení vystoupení vyhrávaly ke zpěvu cimbálové muziky, dokud je nevyhnal déšť. Od osmnácté hodiny probíhal program také na pódiu na Kuřině, po kapelách Ajdontker a Horkýže slíže revival byl vrcholem koncert kapely Mirai, který začal díky dost silnému lijáku s mírným zpožděním. Přesto kdo vydržel, určitě nelitoval a s chutí si zazpíval třeba hitovku Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic, že slovo nejde neexistuje...že to dáš, že na to máš. Tímto textem jsme se ostatně my pořadatelé celou dobu řídíli:-). Po tomto skvělém koncertu ještě pokračovala zábava s kapelou Vinylrock až do pozdních nočních hodin.
Sobota
Tentokrát bylo ráno zalité sluncem a nabitý program odstartoval už devíti hodin. Na kurtech probíhal turnaj v nohejbalu, na travnatém hřišti se uskutečnila soutěž v požárním útoku. Na prostranství před pódiem byly připraveny nejrůznější zábavné soutěže - např. hod pérem, pití piva brčkem, babycross, tačkocross, opice zadarmo atd. Do všech těchto aktivit se k naší radosti zapojilo hodně účastníků srazu. Kromě soutěží probíhalo také malování na obličej a některé dámy se mohly nechat zkrášlit ve studiu Krása. Od desíti hodin se v restauraci U Fandy sešli zástupci zúčastněných obcí na tradiční společné schůzi.
Po jedenácté hodině se začala obloha zatahovat a do půlhodiny se zvedl vítr a vypukla taková průtrž mračen včetně krupobití, kterou jsme u nás už dlouho nezažili. Po cestách, loukách i polích tekly potoky vody a před pódiem na Kuřině se někteří nadšeně klouzali v bahně. Naštěstí jak rychle déšť přišel, tak také odešel. A definitivně. Průvod Lhoťanů od obecního úřadu do areálu u školy mohl začít podle plánu a všichni účastníci vybavení cedulemi, transparenty a "obecními" tričky dorazili do areálu už za slunečního svitu. Z pódia se naskytl krásný pohled na areál zaplněný Lhoťany a Lehoťany v barevných tričkách a dobré náladě. Po představení všech obcí zazněla hymna srazu a byla předána pořadatelská štafeta obcím Dlouhá Lhota a Husí Lhota. Následoval program Lhotka baví Lhoty, kde se představili v tanečních, pěveckých a hudebních vystoupeních malí i velcí místní umělci, profesionálové i amatéři. Kromě toho se také rozdávaly medajle a ceny za soutěže. Nám se podařilo bodovat např. v soutěži v nohejbalu. Byli vyhlášeni nejmladší účastník, kterým se stalo třitýdenní mimčo Samuel z početné Ostrožské Lhoty, a nejstarší účastnice, kterou byla pětaosmdesátiletá paní Andulka z Řešetové Lhoty. Sobotní program v areálu u školy završilo pohodové vystoupení kapely Michal Tučný revival. Zbytek sobotního programu se odehrál opět v areálu na Kuřině. Večer otevřel perfektní koncert kapely Elán kontraband, po něm následovalo vystoupení Petry Janů a kapely Amsterdam a vše uzavřela kapela R.U.M, která hrála dlouho do noci nejen k poslechu, ale i k tanci.
Neděle
Poslední den srazu už byla na programu jen mše svatá v místní kapli obětovaná za všechny živé i mrtvé účastníky srazu. Nejvíce se asi dotýkala Lhoťanů z Tvarožné Lhoty, kde v nedávných dnech došlo k velmi tragické doprávní nehodě.
O úplnou tečku se postarala jen pro tento den vytvořena kapela Pohodička, která zpříjemnila svými písničkami poslední hodiny před odjezdem domů všem zbylým účastníkům srazu.
Během dopoledne se začalo stanové městečko vyprazdňovat a do večera už tam zůstalo jen pár stanů. Okamžitě byl také zahájen úklid v obou areálech. V pondělí večer už sraz připomínala jen ušlapaná tráva a cestička vychozená přes louku z areálu do stanového městečka.
A my jsme si mohli s úlevou oddechnout, že je to za námi. A úspěšně. Dělali jsme, co jsme mohli, aby byli u nás všichni co nejvíce spokojeni a vzpomínali na Lhotku pod Ondřejníkem v dobrém. Trochu nás opět pozlobilo počasí, ale jak říkal pan starosta, chtěli jsme ukázat, jak to u nás vypadá, když je hezky i když prší. A našly by se i další mouchy, ale nikdo a nic není dokonalé. Určitě nás mohou hřát na srdci slova chvály většiny účastníků, kteří pozitivně hodnotili zázemí srazu, program hlavní i doprovodný, kterým byly výšlapy na Ondřejník a výstavka z historie obce a činností spolků (Poděkování patří členům klubu důchodců, kteří na ní fungovali jako hlídači i průvodci).
Celé to připravit a zorganizovat byla pěkná makačka, což potvrdí určitě všichni, kteří přiložili ruku k dílu při přípravě i následném úklidu areálu, při nekonečném umývání vratných kelímků, při obsluze ve stánkách s občerstvením, při zajišťování klidu a bezpečnosti v areálu, při organizaci programů a soutěží atd.
Poděkování tedy patří opravdu všem, kteří ochotně pomohli, také obci Lhotka, ale hlavně Lence a Alešovi Stonavským, kteří to sice celé zpískali, když vloni na poslední chvíli vzali na svá bedra pořádání srazu, ale za to si ten svůj nápad pěkně odmakali.
Příští rok sraz společně pořádají dvě obce - Dlouhá a Husí Lhota, které leží nedaleko Mladé Boleslavi.

Komentář je převzatý z:
http://srazlhot2017.webnode.cz/l/sraz-lhot-a-lehot/
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 193 zobrazení
  • 0
mimaj
Tak už je zase podzim, čas přízemních mrazíků a mlhavých dnů. Nejvyšší čas překontrolovat vybavení. Nakrémovat botky, naimpregnovat bundy, vyměnit baterky v čelovce.. A můžeme zahájit sezonu, výletů po svých, do míst, kam civilizace sice dosáhne, ale její dlouhé pařáty jsou tam tak slaboučké a průhledné, že se dají snadno zašlapat do stezek a rozfoukat na vrcholcích.
Otvírací vandr vybral Wick. Těšil se na něj jako malej kluk. Nedostatek času, jak je to poslední dobou v módě, jsme řešily rychlými přesuny. A tak místo ve čtvrtek večer, se odjíždělo až v pátek večer a na flek jsem se dostali až v sobotu kolem druhé hodiny ranní. Probuzení na čerstvém vzduchu do mlhavého rána, kdy nás okolní teplota nahnala do svetrů ještě před snídaní a očista v ledovém průzračném potoce, nám otevřely smysly. Vůně lesa, šumění větru, chuť vody... A všude se začali rojit auta s turistama. Nejvyšší čas vyrazit. První kopec byl nejhorší. Pak už jsme se trošku dostali do rytmu. Naše nohy zjistily, že umí kromě chození na štaflích a mačkání pedálů v náklaďáku nebo v dodávce, chodit do kopce i z kopce, přelézat kameny a stromy, přeskakovat bystřinky a vůbec různý takový ty věci, od kterých nám z toho zadku vyrostly. A pak už to šlo. Prošli jsme turisticky velice významnou oblast, kde se člověk nemusí bát že by na minutku zůstal sám a odbočili po červené na Ostrý Roháč. Tady už se pohybovalo podstatně méně lidí, a ti nám i odpovídali na pozdrav. Krásný úsek plný výstupů a sestupů po ostrých, mokrých a klouzavých kamenech, jistících řetězů a nekonečné hloubky, která se ztrácela někde v mlze pod námi. Výšek se úplně nebojím, ale na pár místech bylo dobře, že nebylo do té hloubky vidět. Krása, paráda. A pak se slunce, vysoko nad mraky, začalo stahovat k západu a my jsme došli do našeho cíle. Žiarské chaty. Dopřály jsme si luxus teplé sprchy, měkké postele a točeného piva. A naše, celý den potem zmáčená tělíčka, konečně dostala pauzu. Obloha se roztáhla, vylezly hvězdy. To bude nádherné ráno.
A jak řekl, tak bylo. Jen Lišáka dostat z tepla peřiny není vůbec žádnej med :-) Ale podařilo se a my vyrazily v ranním chladu, vstříc modré obloze a paprskům vstávajícího slunce. Vše co včera před našima očima Roháče tajily v mlze, nám dneska naservírovaly na zlatém podnose slunečních paprsků a my mohli jen stát a zírat. Hory jsou prostě hory. Nádhera. Nicméně kopce jsou stejný jako včera, jen ty kameny nekloužou, pokud jsou na správné straně, na té nesprávné na nich byla jinovatka a klouzali tak, že byl párkrát dolů i prdeláč. Stanuli jsme na nejvyšším místě tohoto výletu, na Baníku se svými 2178 m. Před námi nejhezčí úsek dne, přechod přes Tri Kopy. A řetězy a řetězy a zase řetězy. Ještě že tady jsou. Kuken dolů do hloubky na chvilku vždycky zamotá hlavu, ale když je v ruce řetěz, hned je člověk větší hrdina. Přeskotačily jsme přes kamenné hlavy Trech Kop a začali sestup do údolí. Obloha se začala zavírat, sluníčko mizet, a pak nás zase pohltily mraky. Přes krásná Roháčská plesa, kde opět o davy a davy turistů nebylo nouze, jsme se začali vracet zpět do civilizace. Kameny a trávu vystřídala kosodřevina, pak začali stromy a pak les a nejednou jsme byly dole. Asfaltka a konec... Díky Lišákovi a Wickovi, že je to taky takhle baví, Byl to zase úžasný výlet.
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2014
  • 100 zobrazení
  • 0
pavlospm
Myšlenka na radistický výlet na Klínovec v Krušných horách se v našich hlavách honila řadu týdnů. Nakonec padlo rozhodnutí, že já, tedy Pavel BOLEVEC Plzeň a Křeček Třemošná vyrazíme za vysíláním na Klínovec v sobotu 1. srpna 2009. Čas odjezdu byl stanoven na 04:30 hod z místa mého bydliště. S několika málo minutovým zpožděním naše dvoučlenná posádka ve dvou autech opravdu vyrazila směr Karlovy Vary. Cestou jsme se zapojili do ranního kolečka na CB pásmu na kanále 27, plzeňáci byli slyšet prakticky bez problému až před Bečov nad Teplou, kde se veškerý radiový signál z plzeňské kotliny vytratil. Cesta i tak ubíhala poměrně rychle na silnici bylo minimum aut. Za již zmiňovaným Bečovem na Teplou se mi z ničeho nic odmlčela na příjem radiostanice. Před šestou hodinou ráno jsme se ještě zastavili s Jardou Křečkem v Karlovarském hypermarketu dokoupit ještě drobné zásoby, zejména jídla. Poté jsme se vydali do Božího Daru a odtud je to již kousek na vrchol nejvyšší hory Krušných hor, Klínovec, který se nachází v nadmořské výšce 1244 m.n.m.

V 6:37 hod naše auta zůstala stát kousek od místní rozhledny s krásným výhledem na Karlovy Vary, směr Zwickau, Chemnitz, aj. Na kopci bylo pouze 7 ?C, takže rychle převléknout z kraťasů a triček do dlouhých rukávů a kalhot. Jelikož ani jeden z nás na Klínovci nikdy nebyl, šli jsme na průzkum zdejší lokality. Byli jsme překvapeni, že veškerý areál je víceméně zchátralí a opuštěný. Mezi tím jsem pořizoval další nevšední fotografie. Po krátké obchůzce jsme udělali několik spojení z auta na CB pásmu, kde i přes brzké ranní hodiny bylo poměrně živo. Před cestou jsme dostali od kolegů instrukce, že je dobré si najít zdejšího správce a domluvit se s ním na podmínkách „kempování“. Zdejší správce Jirka si nás našel sám, po krátkém seznámení nás zavedl na místo, kde máme zaparkovat svá auta a postavit antény, ochotně nám hned ukázal, kterým směrem jsou která města a poté se ztratil. Ihned jsme začali vybalovat potřebné věci, kterých byla plná obě auta. Mezi nejdůležitější věci pařily dva mnohametrové vysouvací stožáry. Na jednom byla na vrcholu připevněna CB anténa 5/8, na druhém anténa pro provoz na mnoha zatracovaném pásmu 446 MHz. Pětka Roudná, který dorazil okolo 9.h ráno přivezl i pěknou směrovou anténu na PMR se kterou nám vydatně pomáhal vylovit slabé signály. Na stejném stožáru níže byly připevněny dvě směrové antény Fracaro pro příjem zejména DVB-T signálů. Na třetím malém stožárku byla připevněná směrová anténa pro příjem v pásmu 87.5 – 107.9. Stanice byly používány zejména Motoroly GM 950 N3, ale i jiné.

Okolo desáté hodino bylo vše namontováno a začínalo se vysílat. Největší pozornost patřila pásmu 446 MHz, kde nás mile překvapilo kolik lidí má zájem s Klínovcem o spojení a vůbec kolik lidí využívá toto volné pásmo. Zajímavá spojení byla například do Prahy, Liberce, Klatov na Šumavu, ale i třeba do lesa u Berouna, kde se nacházel jedem sběrač lesních plodin a používal pouze 0,5 watovou stanici, tohle spojeni nás velmi potěšilo. Na 27 MHz i 80 MHz se překvapivě také povedlo několik zajímavých spojení, třeba do Prahy, Rokycan, aj. To musím ještě podotknout, že na CB pásmu bylo veliké rušení a bušil nám do toho jeden operátor za druhým z oblasti bývalého Sovětského svazu.

Počasí se během dopoledne změnilo na krásný letní den. Bohužel pro nás, slunce pálilo jako o život a naše tváře, ruce aj. části těla to nenesly úplně dobře a všichni tři jsme měli spálené ruce, nohy, čela, krky …

Od rána na Klínovec proudily skupinky turistů nejen z Čech, ale i z Polska, Německa. Příchozí turisté nemohli přehlednout naše veliké antény a stožáry a vše si prohlíželi, fotili a natáčeli na kamery a vyptávali se co tu pěkného vytváříme. Na návštěvu se na nás přijela podívat i tříčlenná skupinka zdejší radistů, která se zde zdržela něco přes hodinku, bylo to velice příjemné setkání plné povídání.

Okolo 20.h se Pětka Roudná vydal k domovu do Plzně. V podvečerních hodinách, když sluneční aktivita klesala nastal čas mimo jiné na lovení DVB-T signálů. Z českých DVB-T síti jsme naladili prakticky všechny naše kmitočty, krom moravských. Namátkově nám tedy šel Krašov, Svatobor, Kleť, Votice, Buková hora, Ještěd, Žižkov, aj. Německých signálů se nám podařilo zachytit ještě více.

Původní plán zněl přenocovat a návrat domů byl naplánován až na neděli večer. Sluníčko nám však plány změnilo a došlo k přehodnocení našich plánům. Rozhodli jsme se jet domů ještě v sobotu na noc. Vše jsme šli nahlásit správci Jirkovi, po krátkém rozhovoru a poděkování jsme se rozloučili a šli rychle balit. Za tmy jsme se vydali na cestu. Cesta byla opět bez problému. Okolo půlnoci jsme dorazili domů.

S výletem jsme byli velice spokojeni a již nyní plánujeme další výlet za vysíláním, možná to bude Svatobor, nebo Prenet, uvidíme. Pro příště máme jedno velké poučení, nepodceňovat počasí a vzít si opalovací krémy, čepice, brýle, ale hlavně podstavce pod slunečníky. Mít sebou dva slunečníky, ale žádný podstavec není moc platné …

Veliké poděkování patří správci Jirkovi, který nám ochotně umožnil prožít krásný den a udělat si radost s mikrofonem v ruce. … Jirko, díky Vám moc.

Pavel RŮŽIČKA
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2009
  • 245 zobrazení
  • 0
cervik-dobriv
EXPEDICE ALBÁNIE, ČERNÁ HORA 2012

Do kempu v Černé Hoře u Skadarského jezera přijíždíme v pátek 4.května. Já Červík ( ArticCat 700 TRV), Leoš ( Suzuki KingQuad 750) a Vašík ( Polaris X2 800). Autem jsme urazili celkem 1.500 km. Jdeme se ubytovat do chatek a vyrážíme na krátkou vyjížďku. Přijíždíme k vodopádům zvaným „Malá Niagára“ a v tamní restauraci si dáváme vynikajícího mastného úhoře. Musíme ale zpět do kempu. Čeká nás totiž ještě příprava věcí a čtyřkolek na čtyřdenní jízdu po Albánii.

V sobotu po snídani vyrážíme směr Albánie. Počasí nám přeje, je krásně slunečno. Po chvilce přijíždíme po prašné cestě k hranicím. Po hodinovém čekání jsme odbaveni a hurá do neznámé země. Hned za hranicemi zastavujeme u benzinové stanice a pokoušíme se vyměnit Eura za místní měnu Lek. Po ujetých pěti kilometrech musíme zastavit, aby si Vašík mohl vyndat z helmy včelu, která ho bodla do krku. Vše je ale v pořádku a jedeme dále. Máme naplánovanou cestu k horám. Po cestě nás zastavuje albánská televize. Musíme „zapózovat“ a jelikož jede Leoš jako poslední, poskytuje rozhovor v anglicko – německo – italském jazyce. Pokračujeme dále do Národního parku Thethy. Stoupáme po kamenité cestě. Hurá, potkáváme první sníh. Ve výšce 1400 m.n.m. nás nadšení však rychle přechází a naše přeložené čtyřkolky nezvládají množství sněhu. K překonání vrcholu nám chybí 100 výškových metrů. Musíme tedy objet hřeben. Cestou dolů potkáváme jediné turisty – české cyklisty. Po pěti hodinách jsme zpět na své trase, míříme k přehradě Komani. Projíždíme městem Shkoeder. Leoš zastavuje na stopce. S tím ale albánský řidič nepočítá a naráží do něj. Leošovo tažné zařízení se navždy vmáčklo do albánské SPZky. Začíná se stmívat a hledáme si místečko pro naše stany. Nocujeme na pastvině u horského jezírka (900 m.n.m.), kam chodí ovečky pít. To ale zjišťujeme až večer, kdy se ovce vracejí z pastvy.

Probouzíme se do nedělního rána. Noc plná štěkotu ovčáckých psů a kvákajících žab nás moc neposílila. Musíme ale dále. Po třech hodinách jízdy, kde jsme mimo jiné viděli i želvy cesta skončila. Končíme 3 km před cílem u místní horské elektrárny na skále. Přítel Google Maps nás zradil. Musíme se opět otočit a objet údolí. Máme první defekt. Vaškovi se do pneumatiky zapíchnul dlouhý kovaný hřeb. Sjíždíme do města, kde v šílených uličkách ztrácíme Vašíka. Po chvíli nás ale dojíždí a sděluje nám jeho zážitek. Zastavila ho albánská policie a vrátila mu jeho ztracenou termoláhev a ukázali mu směr naší jízdy. Cestou míjíme opevnění. Leoš uchvácen krásou bunkrů přehlédl výmol a ohnul si spojovací tyč řízení. Vše však po chvilce zachránila metrová lať, která vrátila spojovačce skoro-původní tvar. K večeru projíždíme tunelem v přehradě k molu, kam ráno přijíždí trajekt. Konečně jsme dosáhli cíle, ale s jednodenním zpožděním. Po deseti minutách nás obsluha hotelu dobíhá s vidinou zisku. Slibují ranní trajekt, a proto se ubytujeme v jejich na pohled fungujícím hotelu. Ještě do večera stihneme vyjížďku po přehradě. Omlácené plechové necky jízdu vydržely, motor šíleně kouřil, ale vydržel to také. Jdeme se ubytovat, voda teče jen na jednom místě a to studená. Okna nejdou zavřít, dveře nedrží zavřené, světlo v koupelně není. Pivo naštěstí je. Objednáváme si k večeři ryby, ale to jsme nevěděli že je jdou teprve lovit. Po dvou hodinách čekání jsme je s vděčností snědli. Vyspání zase nic moc, rušil nás za okny vodopád.

Pondělní překvapení - slíbený trajekt nepojede. Prý málo lidí. Jezdí jen malé loďky, kam bychom se nevešli. Přijíždějí dva motorkáři. Jak jinak, zase Češi z Brna. Ti se na lodičku vejdou po odmontování bočních kufrů. My jsme místo dvou hodin na trajektu objížděli přehradu. Po osmi hodinách přijíždíme do místa původního vylodění - Fierze. Dále pokračujeme do Národního parku Lugina e Valbones, kde chceme zdolat místní vrchol. Blíží se večer. Místo na kempování nacházíme na krásné vyhlídce ve výšce 1480 m.n.m.
Stany stavíme za deště, který ustal až k ránu.V dané oblasti se vyskytují medvědi, to jsme zjistili naštěstí až za několik dní. ?

Slunečné úterní probuzení s překrásnou vyhlídkou do údolí a na zasněžené vrcholky nás mile překvapilo. Balíme a chceme vyrazit. Nastává problém. Leošovi nestartuje čtyřkolka - špatný kontakt na baterce. Zdoláváme další vrchol, kde nás začíná ve výšce 1680 m.n.m. zlobit sníh. Po několika pokusech a mém propadnutí sněhem do potoka tento pokus vzdáváme a vracíme se k dalšímu plánu cesty - a to k moři. Vzhledem k velké časové ztrátě při zdolávání sněhových překážek volíme rychlý přesun k moři po místní dálnici. Se západem slunce přijíždíme k moři. Našli jsme asi nejkrásnější místo na přespání ve výběžku poloostrova Kepi i Rodonit .

Středeční odpočinkový den začínáme prohlídkou poloostrova, bunkrů, zříceniny a návštěvou písečné pláže. Odpoledne odjíždíme na velkou pláž, kde v restauraci vychutnáváme místní mořské speciality. U pláže nacházíme nové chatky, kde se ubytujeme, protože se potřebujeme po několika dnech vysprchovat. Jdeme relaxovat do moře, potom sprcha a pivo v místní hospůdce.

Celý čtvrtek je určen k přesunu do základního tábora v Černé Hoře. Ve městě Shkoder navštěvujeme vyhlášený hrad .Odbavení na hranicích proběhlo bez problémů, čekali jsme asi 30 minut. Vzali nás přednostně chodníkem pro pěší. V Černé Hoře pak navštěvujeme 2.000 let starý olivovník. K večeru dorážíme do našeho kempu.

V pátek nasedáme na motorový člun a plujeme po kanálech řek Karatuna a Crnojeviča, po kterých vplouváme na Skadarské jezero. Navštěvujeme jezerní hraniční policii. Obdivujeme jejich „lodní park“. Při zpáteční plavbě se Leošovi daří vzácně vyfotit divoké koně.

Zbylé tři dny věnujeme černohorským památkám a rezervacím.
• Národní park Lovcen (1748 m.n.n.) Zde se nachází mauzoleum prvního knížete Petra II.
• Památky UNESCO: Kotor, Budva, Stary Grad, klášter Ostrog a Morača, Slánské jezero.

Celkem jsme na území Albánie a Černé Hory na čtyřkolce najeli 1.685 km.

Vzdálenost z ČR do základního tábora v Černé Hoře byla 1.500 km. Náklady spojené z dálničními poplatky a tunely 6.700 Kč pro oba směry + PHM na 3.000 km. Dálniční poplatky pro Chorvatsko byly v III. kategorii. Slovinsko a Rakousko byly klasické dálniční známky do 3,5 t.

Albánie: ubytování u moře 10 €/os. PHM v přepočtu do 30 Kč. Jídlo a pití podstatně levnější než u nás. Dělal nám zde samozřejmě problém také jazyk. Mimo jiné také kývání hlavou ANO - NE je přesně naopak. Anglicky mluví jen mladí lidé a většinou jen u moře. Doprava je dost chaotická, řidiči neustále troubí ve snaze na sebe upozornit, nebo prostě jen nás tímto zdravili. Silnice byly ve špatném stavu, plné hlubokých děr a velkých balvanů. Je zde velké množství odpadků a černých skládek. Řeky jsou čisté, ale plné plastových lahví. Lidé jsou na cizince velice příjemní, zdraví Vás. Neustále něco křičí, obzvlášť, když vidí neznámý stroj – čtyřkolku. Mají snahu se Vás dotýkat, což je někdy nebezpečné. Zajímavostí je velké množství malých pevností, údajně je jich přes 500.000. Asfaltové jsou jen silnice I. třídy. Na mapách zpevněné cesty jsou jen špatné kamenité stezky. Na všech komunikacích je neustálý pohyb ovcí, krav a oslů, kteří jsou pány silice a musíte počkat, až si usmyslí že Vás pustí. Želvy byly na horských cestách dost běžným jevem, což nás dost překvapilo.

Černá Hora: ceny ubytování od 15 €/os., u moře od 25 €. Ceny PHM, jídla a pití jsou stejné jako v ČR. Doprava je zde podstatně klidnější než v Albánii. Vedlejší cesty na mapách značené jako II. třída jsou v dost špatném stavu a jsou v horských oblastech dost úzké, většinou jen pro jedno auto. Řidiči Vás předjíždí za každou cenu, auta parkují úplně všude, nic je nezajímá a ani policii, ta jen měří rychlost a to dost často.

Obě země vřele doporučuji. Ale alespoň o měsíc déle, kvůli sněhu.

Jarda „Červík“ Černý
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • jaro 2012
  • 744 zobrazení
  • 0
kristynkatynka
Letni cestovani aneb abychom to vsechno nezapomenuly:)

konecne tedy alepon par radku po vzoru zkusenych jedincu a jedinkyn, nez to vsechno zapomeneme, ze ano? a se zapominanim rozhodne trable nemame, takze uz zadne dalsi ostudne odkladani a vydejme se na cestu...hi hi, po trech ci vice tydnech co jsme tu?:))

Tedy cesta neboli kapitola prvni

...no, vlastne nic moc zvlastniho, vsechno v pohode, tentokrate trosicku jina trasicka, nez obvykle, ale rozhodne stala za to...i kdyz jsem si ji musela trosicku uminene vydupat, ale kdyz jsem se na to tak tesila, tak jsem si to zkratka nenechala vzit...njn, mami promin:)

ano, ano, jak uz napovidam, tentokrat jsem vyuzila toho, ze se sem mamina chystala taky a do radne preplneneho auta...to vite, ja kdyz balim, tak vzdycky pro vsechny pripady a co kdyby nahodou, takze jedna taska, neni nikdy jedna taska, ale mega tastice a jeste milion sto padesat tri tisic tasek k tomu, navic jsem jeste vezla na vraceni prepravni box od bernardyna, radne vydesinfikovany a vysaveny u dasi a esiii na zahradce…dekujeme;), dale sedacku na kolo, jidelni zasoby na tri stoleti, houpacku pour emile, million bot, odpadku, piti, plenky, dalsi plenky, cyklosedacku, ale to je asi ta stejna, jako sedacka na kolo, jestli uz jsem to psala, deky a ja nevim co jeste…no vlastne navrh jeste tedy mamincin kufeeerek a mamka samotna…ale klido by se tam jeste neco veslo;)

no, pote co se za nami mamina dobrodruzne dokodrcala a mi si s dasou jeste na osvezeni zadovadely u nich v bazenku, dorovnaly jsme auto az po strechu a vydaly se na nocni babskou jizdu:) trasa tedy byla vicemene jasna, trada na strazny, hned za hranicemi objizdka, takze cesta zacala slibne, nicmene aspon jsme se podivaly na sumavske vrcholky z nemecke strany a pak prijely do osvetleneho Passau asi s hodinkovym zpozdenim, nicmene o to byl rozzarenejsi a pak uz jen noc a pohodova dalnice( A3/E56 na Deggendorf a pak A92/E53 na Mnichov a dal). Jeste jsem si objela Mnichov…mmch, drncajici panelova dalnice a ukazatele na Dachau rozhodne moc na ceste nepovzbuzuji a obcas mi presel neprijemny mraz po zadech…a pak hezky sjet na A96/E54 smer Memmingen, Bregenz a predala jsem volant mamine;)

no, rozjezd byl trochu hrbolaty, ale ona si s tim poradi a tak vesele chrupat, at si pak muzu ve Suisse uzit vysokohorske zatacky:) vzbudila jsem se kousek pred rakouskem, mamina to bravurne odjela a pak jsem ji hezky nanavigovala do svycar smer na chur, pred nimz jsme se opet, po jeste chvili chrap, v rizeni vystridaly...mmch, v mistech kde uz zacinaji hory a neb jsem byla jeste chvili rozespala a vsude cernocerna noc, najednou naproti nam na nebi svetylka…takovy barevny oranzovy, zluty, modry, cerveny, vselijaky hrozne moc a ja jen…to je dobry:) nejdriv jsem si myslela, ze to jsou nejaky mimozemstansky obrazce, pak jsem si rikala, ze to asi bude nejaka megasportovni osvetlena hala sjezdovka, jako jsem videla jednou kdysi kdesi v nemecku, no a pak me mamina docela uzemnila, kdyz ledove bez jakehokoli nadseni pronesla jen…no dyt jsme v horach, ne?

takze uz jsme byly v horach, jupi, jupi…to mi nejak nedoslo! Tak jsem se plaaacla do cela, rekla no jooo!, zasmala se potutelne pod vousy a k no jooo dodala….jeee, vzdyt to jsou vesnicky :) pak jsme se hezky protahly, nadychaly cerstveho a sveziho horskeho dalnicniho vzduchu a ja se opet trosicku napjate chopila volantu, pac nas cekala paradni cesticka:) no, jen jsem sjela z dalnice a zacala stoupat do prvniho kopce, tak jsem si trochu nadala, neb pri poslednim stridani strazi jsem mela na pumpe natankovat a nejak jsem tomu neucinila, tak jsem si jen rikala, ze jsem zvedava, jak to vyjde, ale ono by to jiste nejak vyslo;) nejak tesne pote, co jsme odbocily na Flims jsme narazily jeste na jednu cerpaci stanici, doplnily provizorni zasoby paliva a vydaly se dale, vyse do hor.

Stale byla tma tmouci, takze videt nebylo nic, ale na te uzke klikate silnici byly srazy nahoru i dolu vice nez tusitelne a vysokohorske masivy budily tajuplny respekt i bez toho, aniz by se odhalily z nocniho zavoje. A stale to bylo nahoru dolu, doleva doprava, dva, tri, dva, tri, nekdy i jedna a ctyri, ale to jen zridka…myslim, ze autiko si to taky uzivalo.

No, pak mam malinkato zmatek v itinerari, neb mam takovy pocit, ze do Musteru jsme prijely jeste zasera, tzn. tesne nez se zacalo rozednivat a ze prvni pass, Oberalppass, jsme prekonavaly jen s rozednivajici se oblouhou…coz byla tedy parada, ponevadz hory uz vlastne byly videt a ten nejkrasnejsi usek cesty pred nami, se nam mel vyjevit v paprscich rozespale vychazejiciho slunicka…jenomze, jeste pred Disentis Musterem je vesnicka Sumvitg, kterazto mam pocit, ze jsem si rikala, ze zni norsky a ze si ji musim zapamatovat, pac jsme se tam zastavovaly a any tam vyrobila opravdu velmi kvalitni vyrobek, ale nejak se mi tato idée propleta jeste s dalsi zastavkou, ktera byla jiz za svetla, po prekonani vsech passu a nekdy okolo hodne pred sedmou, kdy jsme zastavily pred vonavou pekarnickou…aha, bychom se vystridaly za volantem, takze zmatek pryc…

…any se v podstate probudila po celonocni jizde az v tom vikingskem Sumvitgu, coz bylo jeste za relativni tmy tmouci a docela i ziminy…vyrobila krasnyho bobka, vysala ze me miii a vesele chrupala dal. Noc byla stale nocovata, i kdyz ne uplne tak cerna. pak nasledoval jiz zmineny Disentis Muster, Tavetsch, Oberalppass, ten jeste tedy vicemene nocni, pak sjezd do Andermatt…moc pekna vesnicko mestecka s drevenymi zdobenymi domecky, cela rozkvetla a barevne vyvlajeckovana a tise spici, no a pote tradaaa na Realp a vzhuru na Furkapass…

…rozvinula se diskuse na tema zvolene trasy, ze ktere jiz nebylo moc cesty zpet, natoz uniku, nez vzhuru nahoru dolu kupredu, tvrdosijne jsem si stala za tim, ze je to v podstate stejne, jako po dalnici, jen pomalejsi , ale mnohonasobne kratsi, na rizeni sice mene pohodlne, ale spotreba byla nizsi, nez kdyz to ficim po dalnici, a jak moc je co zatizene jinaaac, to posoudit nedovedu, takze proto poznamenavam, bych se mohla zeptati osoby prislusne odbornosti a pro priste byt o neco moudrejsi a pripadne mene tvrdosijnejsi;)

Tedy jak uz jsem zminila, Andermatt byl uz v takovem nocnim seru a cim vice jsme stoupaly, tim vice paprsku simralo nocni oblohu na upatich hor, by se probudila do noveho dne…obcas na nas ze zatacky vykoukla rohata krava, zacinkala zvoncem, my na ni zabucely a na jednicku stoupaly dal:)) jupi, jupi, byl videt snih a me se v hrudi rozleval hrejivy pocit, ze jsem se o ten krasny zazitek nenechala pripravit, protoze tohle je opravdu jedna z nejkrasnejsich cesticek!

Furkapass je nekde v 2431 m.n.m., tedy docela vysoko a okolo vas vsechny ty vysoke a silne hory jako na dlani… pak uz pekne a v pohodicce cik cak (nebo zik tzak?) doluuu, do udoli, do Valais…musim rict, ze kdyz jsme sjizdely do Gletsch a naproti mely obdobne sestupujici cestu z Grimselpass, tak jsem si vzpomnela na Troli cestu v Norsku, velikou a uchvacujici atrakci teto severske zeme…v podstate to vypadalo uplne stejne, akorat to tu bylo nejmene jednou tak dlouhe a desetkrat tak klikatejsi a nebylo to tu vubec zadnou vyjimecnou raritou. Co ale podobne zaujima, je zeleznicni trat, prekonavajici tyto horske masivy a naprosto neuveritelnym zpusobem se klikatici temer stejne, jako silnice…uprimne nevim, co pak budi vetsi respekt, jestli stoupani nahoru, ci spaaad dolu, rozhodne ale chapeau!, pac to se take jen tak nekde nevidi.

Z Gletsch se uz pak jede v podstate po rovince napric Haut Valais, kde se rozpinaji zelene pastviny a nad nimi nejdriv krasny smrkovy les v kopci a pak uz zase jen skalnaty horsky masiv hrajici vsemi odstiny sedi a pocukrovany snehovou spickou…okolo pred sednou jsme se s maminou vystridaly v rizeni, ja si jeste na chvi li zdrimla a mam dojela jeste pred dalnici…tam jsme se opet prohodily a prijezd k dominante Valais byl na mne…zase na nas vykoukly ty dva vele velbloudi hrby s Tourbillon a Valere a uz jsme to sjizdely do ulic Sionu, kde jsem mamku vysadila a padila rychle na snidani do St Germain…samozrejme ze jsme jeste s any daly protahujici se prochazecku, nez si mamka vyneslea kufr a prisla nas mlasknout, nocnik no a ted se podrzte, pac kdyz jsme davaly plinu, tak co oci nevidi, normalne se nam za cestu vyklubaly dva uplne novy zuby :) takze uz mame i obe jednicky nahooore…a ja co to porad vrze a to any zkousela prorezat rezaky:)

Nu, takze jsme v poradku dojely, cesta nam trvala rekneme standartnich deset hodin a jsem moc rada, ze jsme to zvladly tudy tudyma:) dekujeme spolucestujicim a spoluridicim, vita nas slunecne tropicke pocasi a prejeme krasny a nicim neruseny pobyt;)

Kapitola druha

Inu a jak to bylo po prijezdu? No to vite, nejdrive takovata aklimatizace po cestovani, takze pohodicka na zahradce, opalovani a nicnedelani, ktere zahrnuje spani a jedeni se vsemi viditelnymi nasledky (stav po dvou tydnech je asi +5kg a rudy rak v porovnani bledule). Nastesti upllne necinne nicnedelani moc dlouho nevydrzelo, takze po prijemne prochazce, kdy jsme se opet ocitly v privetive naruci saviese-skych hladive zelenych vinic, mezi vrcholky milovanych hor a nasledne v ulickach malebne malovanych drevenych domecku, rozzarenych nejruznejsimi barvami kvetouciho kviti, jsme zacaly planovat, co vse mame stihnout omrknout;)

Mrk prvni…Val d’Anniviers

Byt je sezona sklizne a zavarovani v plnem proudu, diky neunave hrejicimu slunicku se toho pres den na zahradce ni nad kastroooly v kuchyni mnoho vydrzet neda, tudiz veskere zahrivaci prace jako sber nejruznejsich mnam plodu od rybizu, pres maliny po vsechny ostatni bobule, a jejich nasledne zpracovavani, jsou odsunuty spise do podvecernich svezich hodin, tudiz huraaa vyse do hor, kde je o par stupinku chladneji.

A tak jsme se vydaly do stareho, dobreho Val d’Anni…no nejak cim dal tim vic neverim tomu, ze jsem tohle vse kdysi jezdivala na kole:)) V Missionu to nevypadalo o mnoho svezeji a tak pote, co jsme se rozrochnily v klasicke drevene grange, prebudovanou na ututlny horsky chalet, vydaly jsme se o par metro nadmorske vysky vyse:) proklickovaly jsme podel jedne steny horskeho udoli az k Zinalu a ousek za nim zastavily na nenarocnou prochazecku podel potucku v pastvinach smerujicich ke konci udoli. Bublajici potucek, vysoko k nebi se tycici horske vrcholky, sem tam schovane pod snehovou cepici, kvetouci vonave louky, hrajici zvony slavnych cernych, rohatych kraloven, obcas fssst svist-martmotte a hladive paprsky rozzareneho slunicka, ohromovali vsechny nase smysly.

Any sice bimbajici kravske zvonce ukolebavaly, lec kdyz jsme presly pres potucek, usoudila, ze si je uzije i za stavu bdeleho a tak to bylo same buuu a hu a sranda nejvetsi, i kdyz kravy na kocar koukaly mozna jeste o neco vyvoraneji, nez rozespala anulka na ne:) any kravickam a pipi pekne zamavala a pospichaly jsme zpet k Tzoucdana, na kaficko-kakaicko, na svacinku a bobek. Jenomze…

…posledni jmenovana zalezitost se povedla opravdu na jednicku, s tim uz anezka opravdu problemy nema, a kdyz se kolem nas sebehly kuzlata a slepice, malem jsem any ani nenandala ksandy a uz bezela I za ostatni po restauraci pobihajici haveti…ovecce udelala nyny a berany duc, kacenam papa, konickum a osliku ha no a kdyz to vsechno obesla a ja peclive nakrajela mnaminu, bych ji nakrmila, v nestrezenem okamziku mi jednou sousto z ruky vyzobla slepice, misto any…no ja jsem se teda lekla, pac se priplizila tise a nenapadne jak vinettou ze zapadu, ale any z toho mela dalsi priiima zazitek.

Nad udolim se zacla stahovat mracna a vitr se jal pofukovat mene prijemne a tak jsme se pomalu vydaly zpet do missionu, radne se tam dosvacit, pac jedna broskvicka je svacinou vice nez nedostatecnou;) po dosyceni se jala any objevovat vsechny patra a zakouti chaticky, az se priblizila hodina vecere a aspon jednu raclette jsme si nemohly nechat ujit;) any dostala obligatni vecerni kasi, po chvilce zapaseni jsme vycouvaly(no vlastne -i:()na hlavni a pak uz si to klikatily hezky dolu z kopce a domuuu.

Inu, tolik ve strucnosti nektere zazitky z protejsiho udoli a zase priste dalsii odjinud;)

Mrk dalsi a dalsi

A odkud bychom na vas mohly mrknout ted? No tak predevsim v ramci rekreace ze zahradky, kde se valime, honime, oskubavame rybiz, maliny a jine dobrotky, ze kterych se pak vyrabi moc mnam marmeladky;) zkratka pohodicka:)

Ale to by zase uplne jen takhle neslo, tudiz jsem si tfuj do dlani a jdu si hrat na montera mechanika;) hezky jsem vystrachala zpod ruzneho haraburdi stare dobre kolo, z kufru konecne vyprostila sedacku a imbusak a slo se na to. Na druhy pokus se podarilo sedacku bezpecne ukotvit. Lec stav pneumatic byl vice nez zalostny, tudiz zase supky dupky do garaze, vystrachat pumpicku a pak druhou, pac kazdy kolo ma jiny dofukovaci system, no byl to zazitek, any si to taky uzila, cerne od mazu jsme byly snad od hlavy az k pate, ale nakonec se to vse podarilo…

…byla jsem na sebe opravdu pysna, tadyty technicky rukodelne prace, to mi vzdycky vstava hrebinek na hlave, kdyz uspesne dojdu ke kyzenemu cili;) no a pak hezky trada na prvni zkusebni cyklo okruh…no tradaaa! Na kole jsem nejela ani nepamatuju, s any v zavesu nikda, takze rozjezd byl velmi velmi opatrny a malinko vravoravy, nicmene jak jsme se rozjely, uz to jelo jako po masle a byla to parada. Zvyknout si musela i any, to totiz neni jako v kocarku, ze by si mohla vykukovat, poskakovat a vyklanet jak chce. Ale je to holka sikovna, takze za chvili uz umela klopit zatacky lip, jak motorkari na markete;)

Vyfunela jsem montee de zambotte, nevim, jestli jsem se vic zalykala hanbou, jak mi to neslo nebo nedostatkem objemu plicnich alveoluuu, a hezky pomalinku sjela rovinku k centru granois…tam jsme pak sjely smer chateau de la soie…kam jinam by mely vest nase prvni cyklokroky, nez na zamek, byt je to zricenina hradu:)… a kdyz si to tak jedeme po rovince, najedno mi neco tlaci do zad…ze by any delala berany, berany duc?:o no, ku hradu to bylo uz jen par metro, tak posledni sjezd, any se mi pekne oprela do zad a kdyz jsme zastavily, co oci nevidi, any mi normalne na kole zachrapla:) asi ji taky zdolal ten vyslap! Takze hezky siesticku, mama si taky odfuni a pak budeme pokracovat ;)

Jo jinak dnes ma ma frangine narozeninky, v sobotu bude oslava, dixieme edition, jupi, jupi, to zas bude legrajda:) a mnam grillade a gateau aux framboise:P jo a any vylezl dalsi zub…dvojka v pravo nahore a ta vlevo se tam taky rysuje…vypada to, ze any bude mit nahore ctyri a dole jeden a bude to moc krasne asymetricke:)

Navrat z hradu jsme zvladly, jeden kopec jsem ted vytlacila pesky, pac byl zkratka moc raide a nechtela jsem delat nejaky salta po zadu, na to vybaveny nejsme, dokonce jsme zvladly pipi na zricenine a to bez nocniku, jen hezky do krovicka, any je proste nejvetsi sikulka, po me asi moc ne, pac me pri tom trosilinku pocurala, jeste ten uchop budu muset vychytat :) no a od ted kazdy den alespon jedna mala okruzni jizda, abychom se udrzely ve forme…trasy pravidelne stridame, podle casu a fyzicke kondice, tak nekdy je to na hrad, nekdy do granois na hriste, nekdy k migru na hriste a podle sil jen rovnou tam nebo po okruhu vinicemi a snad brzy prijde nejaky dobrodruznejsi vylet, ale to chce nejdriv radny trenink ;)

Sobotni oslava se vydarila, byla to opravdu parada, jako vzdy hrozilo zamracene pocasi, ale jako vzdy se nastesti vyjasnilo a grilovani na zahradce se mohlo rozjet v plnem proudu…jednim z nejvetsich zazitku bylo grilovani kukurice, kdy marie-christine temer hodinu tvrdila, ze jeste neni hotova a po hodine se vrchni grilovac dovedel, ze kukurice byla odpoledne uvarena, takze mort de rire, ca on se rappelera meme a la 40e edition que le mais était déj? bien cuit…enfin, jak malo staci k detske radosti ;)

Byt se oslava nijak zvlast neprehanela, rano se radne dospavalo a v ramci odpocinkoveho dne jsme sjeli s laure a devis chvilinku se povalet aux iles…jj, paradicka, zase ten krasne zeleny travnicek, tyrkysova vodicka, sumici topoly a jejich mihotajici se stiny, hory stale uchvatne ohromujici a okouzlujici, zkratka idylka :)

V pondeli jsme se rozhodly pro hromadnou damskou horskou vychazku, takze po obidku trada na sanetch. No trada, znate to nase vypravovani! kdyz jsme konecne vystoupaly k barrage du sanetch, jeste pred tour okolo lac si any vyzadala trun…no byla to vazne parada, videt ji trunit v 2050 m.n.m. any usla radny kus a vypada to, ze z ni bude spravna horalka;) no jeste aby se ji to nelibilo, krasna vodicka, prima kameny, po nichz se da pradne splhat a skakat z nich na mamu, za temi nejvetsimi balvany stale jeste zbytky snehu, vonave louky posete vsemi barvami hrajicimi kytiii, obcas i uchvacujici modr horcu, a nad tim vsim ti vysoci stari velikani…tu ostra spicka se snehovou cepici a pod ni kamenita lavinova skluzavka, tu zaoblena, svrastela pohori pripominajici kuzi tlustokozcu, ale slon ci hroch tak milion sto padesat tri tisickrat zvetseny, na obzoru do dali se rozpinajici ledovec…

J’en suis tjrs d’ autant stupefier et emerveiller…asi nikdy me neprestane tadyta krasa brat dech ;) po prochazce okolo jezera jsme vysplhaly jeste k lanovce, bychom se koukly na moleson a k horam ostatnich kantonu a pak k blaznivemu jean maurice na cokoladicku ;) any to tam vse radne prozkoumal, jelikoz je to tam jak ve sbernem muuuzeu, tak rozhodne mela co objevovat a pak pomaloucku zpatky. Po ceste jsme se jeste zastavily u source de la sarine, ta pak proudi az do canton de fribourg, kde je mj. zasobarnou pitne vody. No a pak jeste v horske syrarne, bychom nazasobily qq fromage de l’alpage…un vrai delice ;)

A tak tu ubihaji nase prvni letni dny…krasne, klidne, vonave, slunecne, radostne, hrejive…jako v pohadce :)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2009
  • 847 zobrazení
  • 0
reklama