Hledání: Středa - ráno 27.3.2019

Pro dotaz Středa - ráno 27.3.2019 jsme našli 579 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
krchov
Od 26.08. do 04.09. jsme podnikly čistě dámskou jízdu Rakouskem a chorvatskou Istrií.
26.08. - pátek - odjezd z Prahy, večer nocleh v Obervelachu, hotel Bodner
27.08. - sobota - ráno odjezd z hotelu, průjezd Slovinskem a odpoledne příjezd na Istrii, Rabac
28.08. - neděle - lenošení na pláži, koupání
29.08. - pondělí - lenošení na pláži, koupání
30.08. - úterý - lenošení na pláži, koupání. Večer mejdan na terase u pana Beliće
31.08. - středa - celodenní výlet na ostrov Cres - koupání, fisch picknic, prohlídka města Cres
01.09. - čtvrtek - ranní pěší výstup do Labinu, snídaně v kavárně Velo kafe, odpoledne pláž a koupání
02.09. - pátek - celodenní výlet do Puly a Rovinje
03.09. - sobota - odjezd z Chorvatska, večer nocleh u Salzburgu, Grödig, pension Leonhardnerhof
04.09. - neděle - návštěva místní pouti, poté odjezd, zastávka v městečku Freistadt u rakousko-českých hranic, příjezd domů
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • říjen 2010 až září 2011
  • 15 675 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
petruno
První týdenní pánská jízda po vlastech českých. Úžasná volnost a pohodička celičký týden, nikam jsme nespěchali a dělali jen to co nás bavilo.Klukům Ondrovi a Patrikovi musím poděkovat za perfektní sportovní výkony na kolech, chlapáci moc díky. V pátek jsme vyrazili na průzkum plácku v Mostku na koncert plzeňské kapely Ortel, pokud výjde počasí nebude to mít chybu, můžeme koukat a poslouchat Ortel přímo z bazénu. V sobotu po polední jedeme do Kunvaldu na sranda match ve vodnických hrátkách na koupališti, přejezd lávky přes bazén na kole a s trakařem. Lidiček tam bylo mnoho a lákala nás i večerní zábava. My už na večer ale máme lupeny do Mostku na kapelu Ortel. Přijíždíme tam brzo, ještě nejsou na místě ani policajti, někdo jim nalil do dutých hlav že to je extremistická kapela a proto jsou dopředu ohlášený kontroly účastníků večerního koncertu. Mají smůlu žádný extrémy se nekonají. Téměř tří hodinový koncert byl parádní.V neděli dáme v Mostku ještě snídani a vyrážíme na dovolenou. Cestou do Časlavi jsem zahlédl u jednoho prodejce Škodovek nafukovací portál u vjezdu do arealu, nakoukli jsme co se tam děje. Chvíli jsme pobyli a pokračovali dál na návštěvu syna Petra a jeho rodiny, kluci se na zahradě vykoupali v bazénu a pobavili se s Vojtiškem. Na dnešní den máme ještě v plánu se zastavit u Hanky v Petrovicích I, popovídáme si krátce, Hanka nabízí bivak u nich na zahradě ale my už máme plán jasný, bivak na odzkoušeným koupališti ve Všejanech. Ráno jedeme do parku Mirakulum, vstupné 120 kaček na celý den je parádní, přes den je šílené vedro a přes velkou chválu parku musím vytknout jeden velký nedostatek, v celém parku není nikde možnost se schladit ve vodě, vodní svět je v tuto dobu v sezoně v rekonstrukci. Celý den se tam nedá vydržet, odpoledne jedeme zpět na koupalko do Všejan. Další den po snídani a vykoupání razíme na Říp, pod kopcem placené parkoviště, zkouším najít plácek mimo placenou plochu, na konci vsi se otáčím a zahlédl jsem neběžnou ceduli zvířecí hřbitov, musíme to prozkoumat. Auto necháváme nedaleko a na kopec jedeme na kolech, začátek nám nedělá problémy, v lese už šlape jenom Ondra, jako jedinej to vyšlapal až k rotundě. Prolezeme rotundu dáme kofolu a letíme na Milešovku. Vybírám červenou turistickou značku z obce Bílka. Opět to je pěkná prasárna, kola sotva tlačíme, pod vrcholkem uvazuji kola kluků ke stromu a jdeme na vrcholek pěšky. Já si beru svoje kolo s sebou, na kopci prohlédneme rozhlednu dáme si pití, koupíme Danovi turistické vizitky a jedeme k autu, mám obavy aby si kluci neodřeli čumáček a tak velím že nikdo mě nebude předjíždět, šílená cesta pro pěšáky a my to valíme dolů na kole, vše dopadlo dobře, oddychl jsem si. Na meterologické stanici na rozhledně jsem se pozeptal na vývoj počasí, předpověď je nepříjemná. Spěcháme ještě dnes na Zlatý vrch a na Panskou skálu přijíždíme dost pozdě v podvečer. Počasí se má pokazit a tak se snažím plán zhustit aby jsme toho stihli co nejvíce. Pár večerních záběrů a letíme do Jitravy, přijíždíme tam po tmě, začíná pršet, zalezeme na noc do auta. Ráno je polojasno, po snídani kluci jedou na kolech hledat cestu ke Sloním kamenům, jsme domluveni že se sejdeme za půl hodiny na benzince. Pěkný pískovcový útvar na kraji lesa z dáli vypadá jak stádo slonů. Vyčasilo se a svítí sluníčko, jedeme vstříc dalšímu kopci do Liberce. Vytahujeme kola a drtíme to na Ještěd, prolezeme hospodu dáme zmrzku prý nejvýše u nás v ČR, kluci nahoru šlapali jako o závod, oba dojeli až na vrchol. Jsou to borci. Ondra s Patrikem toho nemají ještě dost a chtějí jet na kolech dál než jenom k autu, vysvětluji klukům cestu do Hodkovic nad Mohelkou a sám jedu pro auto. Asi v půli cesty je doháním, v Turnově v jednom osvědčeném bufiku si dáváme sváču. Cestou na Kozákov jsem zahlédl pěknou požární nádrž, i když prší jdeme se vykoupat a vyprat oblečení, tak jako každý den. Mám ještě jeden vložený bod cesty a to je Kubicův lom pod Kozákovem, hledáme nějaké drahokamy ale nedaří se. Vyjeli jsme ještě na vrchol Kozákova, tentokrát autem, ukázal jsem klukům Ještěd na horizontu a mizíme směr Krkonoše, začíná se zatahovat, zastavuji v nám známém kempu ve Vrchlabí. V noci se rozpršelo, už víme že Sněžka se zítra nekoná. Snídani dáváme pod střechou u fotbalových kabin na Kuksu. Prohlédnu na mobilu vývoj počasí na srážkovém radaru a balíme to, jedeme domů. Kluci v autě mudrují kam pojedme příště, vyslechnu Patrika jak Ondrovi vykládá, až budu mít svoje děti budu s nimi taky jezdit jako taťka s námi, vypadá to že to nedělám nadarmo, člověka to potěší, ahoj příště P+O+P
Odkaz na druhou dovču: http://petruno.rajce.idnes.cz/Nic_pro_slecinky..../
Následují odkazy posloupně seřazený na navštívená místa pro bližší poznání.
http://www.hasicikunvald.cz/2016/05/kunvaldska-lavka-aneb-s-trakarem-napric-koupalistem-2/
http://www.ortel.cz/
http://www.turistika.cz/mista/geograficky-stred-cr
http://www.mirakulum.cz/
http://www.hrbitovzvirat.cz/
http://horarip.eu/
http://www.ceskestredohori.cz/mista/milesovka.htm
http://cestovani.idnes.cz/nejkrasnejsi-kamenne-varhany-v-cesku-zna-malokdo-vylet-na-zlaty-vrch-1j2-/tipy-na-vylet.aspx?c=A101110_163454_igcechy_tom
http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmpansc
http://www.rozhlednajested.cz/
http://www.ceskyrajdetem.cz/dr-cs/4260-votrubcuv-lom-a-muzeum-drahych-kamenu.html
http://itras.cz/bile-kameny/
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2016
  • 5 122 zobrazení
sisistek
Když jsme se v zimě rozhodovali kam na letní dovolenou, opět se mi povedlo prosadit si letní verzi, teplo, moře - Peloponés.

Vyrážíme ve středu 30.6. hned po vysvědčení, před sebou máme 1050 km. Mnichov a Brener zvládáme bez potíží a kolem jedné hodiny po půlnoci dorážíme na STPL do italské Senigally. Druhá posádka je již na místě a spokojeně chrupe. Ráno provádíme servis, vše je zdarma a přesouváme se 30 km do Ankony, odkud máme zamluvený trajekt.

Z Ankony vyjíždí trajekt ve 13.30 a cesta trvá 21 hodin. Teplota vzduchu dosahuje 28 st. C a tak jsme rádi, že na nás vyšlo místo pod střechou, neboť máme zaplacen camping na palubě . Příjemně to zde protahuje, vyndaváme stůl a židličky a při lahvi vína oficiálně zahajujeme naší dovolenou. Při průzkumu trajektu zjišťujeme, že je dost plný a nejlépe je nám u aut, děti dokonce nebaví ani studenější voda v bazénku. Večer ještě posedíme a jdeme spát. Noc utekla a ráno nás budí rozhlas, kde nás informují o zastávce v Igoumenitse. Do Patrasu přijíždíme v 11.30 (v Řecku je hodinový časový posun oproti ČR).

Při výjezdu z trajektu v Patrasu jsme lehce očarováni třetím největším městem Řecka, vstupní branou. Překvapuje nás, že celý prostor kolem přístavu je obehnán plotem s ostnatým drátem a všude za ním je velký nepořádek. Všude vládne hustá doprava a hluk, občas nám nejsou jasná ani pravidla :-).

Těšíme se na první koupačku, rychle se vymotáváme z města a spěcháme k moři. Naše první zastávka je na Kalogria Beach, kde je dostatek místa k parkování a velké písečné pláže. Stání je o něco dále od moře než jsme zvyklí ( a zhýčkaní ), ale na poprvé to neřešíme. Voda nás příliš neosvěží, neboť je jako kafe, Vydržíme se cachtat až do pozdních odpoledních hodin. V klidu dojídáme poslední řízky se salátem, dáváme si kávu a u druhé posádky se začíná objevovat první přehřátí ze slunka a horečka.

K večeru se přesouváme do nedalekého Killini, zde druhá posádka odpadá a jede se chladit do místního kempu, aby se zbavili horečky. My nasedáme na trajekt a jedeme na Zakyntos, nejjižnější z řeckých ostrovů v Jónském moři, který láká jednou z nejkrásnějších pláží na světě . Cestá trvá cca 1.5 hodiny a my se v městě Zakyntos vyloďujeme již za tmy. Stihneme ještě krátký přejezd do přístavu ve vesničce St. Nikolas a o půlnoci jdeme spát za zvuků šumění moře.

V sobotu ráno Igor vyráží vysondovat možnosti zapůjčení lodě s cílem navštívit nedaleké modré jeskyně a nejznámější řeckou pláž s vrakem - plage Navagio. Podařilo se, po 10. hodině již plujeme rychlým člunem pod dohledem šedého mořského vlka směr vytoužený cíl. Na lodi je příjemný vánek, okolo z jedné strany útesy a skály, z druhé moře, je na co koukat.

Po 20-ti minutách přijíždíme k shipwreck (pláž Navagio místně nazývána). Zátoka Navagio je nejoblíbenějším turitickým cílem s vrakem lodi pirátů. Jedná se o rezavou dopravní loď, která ztroskotala v bouři při pašování a vyhýbání se celníkům. Po nezbytném fotografování a kochání se romantickým zákoutím s kontrastem sytě modrého moře a jasně bílých skal a písku se hodinku koupeme. Přesto, že místní tvrdí, že je turistů letos výrazně méně, na relativně malé pláži je jich až dost. Kolem poledního přijíždí další velká loď s turisty, což je signál, abychom se přesunuli k další přírodní atrakci, Blue Cave.

Modré jeskyně jsou desítky otvorů, v nichž se láme sluneční svit prozařujíc tím průzračnou vodu do jasně tyrkysova. Je to nádherné a světlo se v nich láme v různých odstínech modré skutečně impozantně. Do některých se dá vplout i s celou lodí, některé si prohlížíme jen z venku, do některých se musí plavat, což nám bylo opět umožněno. Opět se koupeme, vplouváme do jeskyně, potápíme se, šnorchlujeme. Byl to hezký zážitek.

Z vesnice St.Nikolas, kde kromě přístavu, dvou hospůdek a krámku nic není, se jedeme po klikatých a úzkých cestičkách podívat na zátoku s vrakem z útesů. Je zde vytvořen zajímavý pointview z železné lávky, která je vystrčena nad útesy. Slabší povahy zde mohou mít problém, ale pohled shora stojí za to, dokonce jsem to vydržela i já :-).

Postupně se seznamujeme s přírodou a způsoby života lidí na ostrově, který je hodně skalnatý a porostlý zelení. Je obdivuhodné, co vše se dá v těchto podmínkách pěstovat. Kolem silnic a parkovišť je spousta místních, kteří nabízejí své produkty, lákají děti na ochutnávky nebo ženy a dávají jim květiny z oleandrů a ibišků ( také jsem dostala ). Pak je trapné nic nekoupit a tak si odnášíme pražené mandle na několik různých způsobů, tyčinky v medu a sezamu, turecký med a víno. Vše jsme ihned ochutnali a musím říct, že to bylo chutné, dobré a nezbylo :-).

Další naší zajímavou zastávkou jsou útesy u městečka Keri. Pravda, silničky a hlavně průjezdy vesničkami nejsou zrovna stavěny pro pohyb obytným autem, a my si znovu uvědomili, že pro tento způsob cestování je velikost našeho obytného auta maximální. Útesy jsou monumentální. Igor s Nikolkou stihnou v rámci malého treku odlovit jednu cache a na večer se ještě přesouváme na jih ostrova, kde jsou nejkrásnější řecké pláže.

Projíždíme místy, kde je již čilý turistický ruch, ale zároveň jsou zde místa se dvěma unikáty ostrova - karet velkých a tuleňů bílých. V létě se sem stěhují vzácné želvy karety obecné, aby do písku nakladly vajíčka a pak se vracejí zpět k africkým břehům. Když se malí potomci vylíhnou, následují své rodiče. Kriticky ohrožený druh - tuleň středomořský je zde vidět velmi málo a my to štěstí nemáme. Zvažujeme vyjížďku lodí, ale nakonec se spokojíme s želvou, kterou vidíme v umělé nádrži a parkujeme na konci plage Laganas kousek od moře. Tato nejdelší pláž na ostrově se drží u místních na vrcholu oblíbenosti ( ještě spolu s pláží Gerakas ). Poblíž je letiště, takže občas vidíme nový přísun turistů v příletovém koridoru, který ovšem vede nad želvími hnízdišti a proto má v noci zákaz provozu, nebude nás tedy rušit ve spaní. Dokonce se zde při množení karet nesmí v noci ani koupat, panují zde přísná pravidla ochrany přírody.

V neděli dopoledne lenošíme a koupeme se. Odpoledne přejíždíme do města Zakyntos, kupujeme si lístky zpět na Pelopones a využíváme 2 hodin do odjezdu trajektu na prohlídku města. Město se rozkládá u protáhlé srpovité zátoky s plážemi a největší zajímavostí je obnovený kostel Agios Dionisios přímo u přístavu, který uchovává relikvie stejnojmenného patrona ostrova a hlavní třída s mnoha obchůdky a tavernami. Nad městem je možné vidět starý venezianský hrad. Kupujeme několik drobných dárků, ochutnáváme místní vynikající zmrzlinu v cukrárně a vydáváme se zpět.

Po návratu na Pelopones se přesouváme cca 13 km k vesničce Edipsos, kde je hezké stání přímo u moře. Je zde několik německých obytných aut. Je nádherně teplá noc, díváme se na oblohu posetou miliony hvězd a posloucháme k tomu šumění moře. Jako bonus popíjíme chladné řecké vínko při svíčce a čerpáme energii.

Dopoledne opět využíváme ke koupání a lenošení. Organismus si pomalu přivykl na neustálé teplo a občas už to ani nevnímáme. Po vodních hrátkách dělám palačinky s džemem, vanilkovým šodó a šlehačkou a dle sms zpráv je druhá posádka zase zdravá, lze popojet dále a zase se potkat. Domlouváme si večerní sraz na parkovišti u Olympie, takže odpoledne využíváme ještě k relaxaci. V podvečer na pláži grilujeme maso a vyrážíme za druhou posádkou. Olympií projíždíme trochu dokola, navigace nás stále posílá přes pěší zónu, nakonec nám cestu ochotně prorazila místní policie a my dorazili na parkoviště, kde již bylo vidět auto Švejnožek. Zjistili jsme, že se někde potulují městem a vyrazili jsme za nimi. Našli jsme je v kavárně, společně jsme pak prošli krámky a vyzkoušeli si několik ohozů. Z radosti, že se zase vidíme jsme poseděli poněkud déle nad vínkem, což se projevilo při ranním vstávání.

Ráno nám dělal Igor budíčka, abychom vyrazili na vykopávky ještě za mírnějšího horka, dokonce jsme museli budit i ranní ptáčata, malé Švejnožky. Přes dodržování pravidel slunění a pitného režimu se odrazilo včerejší slunění a hrátky na písku i na Nikolce, také se uvařila a začala sálat teplem jako kamínka. Dostala klidový režim a my jsme se rychle vydali na prohlídku Olympie.
Olympia je kolébkou olympijských her, které se pořádají každé dva roky dodnes. Leží v severozápadní části poloostrova Peloponés a hlavním lákadlem je samozřejmě starobylý olympijský stadion pro 30 tisíc diváků. Dříve se zde utkávali tehdejší zdatní sportovci v různých disciplínách ( v dobách kolem 700 před naším letopočtem ). Už tehdy se hry tešily velké oblibě. Na rozdíl od současnosti však tehdejší sportovci závodili nazí, to musel být pohled :-).
K vidění jsou v Olympii připraveny mnohé jiné památky – chrámy v záplavě olivovníků, cypřišů a borovic, Diův chrám, ve kterém kdysi stávala mohutná slonovinová socha nejvyššího boha v nadživotní velikosti, jež je považována za jeden z divů světa, archeologické muzeum s řadou vzácných pokladů, odhalených tvrdou prací historiků, Héřin chrám a řada soch a pozůstatků antických budov a staveb. Posvátný okrsek Olympia byl dva tisíce let uctíván jako centrum náboženství a sportu. Vzkvétal už v mykénském období, ale opravdového významu nabyl až příchodem Dóru.
Založení olympijských her v roce 776 před Kristem se považuje za první jistou událost v řecké historii. Dnes je Olympie známá predevším jako inspirace novodobých olympijských her, i když se tehdejších pět disciplín poněkud rozrostlo. Dnes zde stojí už jen rozvaliny, ale například povalené sloupy Diova chrámu dodnes dávají tušit svou dřívejší monumentalitu.

Více na www.caravanlife.cz
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2010
  • 3 756 zobrazení
zsjihomoravske
Cesta do Krkonoš byla dlouhá, ale utekla nám. Z ohlasů dětí víme, že se jim v autobuse líbilo. Všem se také líbí jejich pokoje. Každá třída má své patro. Odpoledne jsme šli na výpravu kolem naší chaty a pak ještě na jednu - za Krakonošem.

V pondělí jsme se kromě matematiky a češtiny věnovali objevování okolí a naše putování mělo téma VODA. Našli jsme jsme potůčky, rybníček a mlýnské kolo. Celý den jsme hráli na honěnou s mlhou, která klesala a stoupala, jak se jí chtělo. My jsme se ale nedali a za sluníčkem vyrazili k chatě Špindlerovce. Překročili jsme hranici do Polska a hned za ní jsme sluníčko našli. Uspořádali jsme mu i malý koncert. Písnička o pramínku se mu určitě líbila, takže nám přeje a vůbec nám tu není zima.

V úterý vstáváme do sluníčka. Děti spaly krásně celou noc a posílali domů "snovou poštu", určitě se vám o jejich dobrodružstvích zdálo. Nezapomeňte jim po návratu říct, že to funguje, budou mít velkou radost. Dnešním tématem byl sport a hry - pohybové i na stmelení kolektivu. I když nás ráno mlha opět trochu strašila, nakonec se stáhla do údolí a my si užili nádherný den na sluníčku. Prozkoumali jsme další kus okolí naší krásné chaty a cestou následovali statečného krejčíka, který se vydal za Krakonošem. Jako on jsme přelézali a překonávali překážky a nakonec jsme vyšlphali skoro až na vrchol kopce. Tam jsme si dali chleba s tvarohem a jak všem panečku chutnalo. Horský vzduch a sluníčko platí na malé školáčky stejně jako na princeznu Zubejdu.

Ve středu je všechna mlha pryč, vítr ji odfoukl a tak si užíváme sluníčka. Dopoledne ale pouze za oknem. Učíme se a připravujeme na odpolední výlet do Vrchlabí a Špindlerova Mlýna. Ve Vrchlabí jsme navštívili pracoviště KRNAP a také záchrannou stanici pro zvířata. Ve Špindlu jsme si zaplavali a protože to byl opravdu náročný den, v 8 hodin je ve všech pokojích ticho a tma. Děti posílají moc pozdravů a mají velikou radost, ze všech dopisů a pohledů, které dostávají. Paní učitelky děkují za pozdravy. Užili jsme si všichni další náročný, ale krásný den.

Ve čvrtek jsme vstali a za oknem úplně bílo. Bohužel to ale nebyl sníh, ale mlha hustá tak ..... A vydržela celý den. Věnovali jsme se češtině a matematice a samozřejme jsme ekobádali. Povídali jsme si o mracích, zahráli si na páru, kapičky i pořádný lijavec a taky jsme si vyrobili mraky z papíru. Ven jsme šli jen na chvíli a tak nám tedy nezbylo nic jiného než si vyrobit les doma. Myslíme si, že se nám moc povedl. Po večeři se těšíme na karneval spojený s pyžamovou diskotékou.

Je pátek a bílo je jako včera. Po učení jsme vyrazili ven, protože dnešním tématem je les a rostliny. V lese, který v mlze vypadá jako začarovaný, jsme si zahráli na bludičky a překonali jsme potok suchou nohou. Protože se máme také naučit určovat mechy, přinesli jsme si jich pár s sebou. Náladu máme výbornou, každou chvíli zpíváme a oblíbenou hru "Kuba řekl" budeme muset brzy přestat hrát, protože se už skoro nikdo nenechá nachytat. Po obědě jsme měli besedu se záchranářem z Horské služby, která byla moc zajímavá. Po besedě jsme se vrátili zpět našemu tématu a po poznávání stromů jsme si vyzkoušeli, jak vypadá takový strom, který je celý napadený škůdci. I pexeso je samozřejmě o stromech a jejich plodech. Je to prostě tak, že stále něco děláme a děti se učí, ani o tom neví.

Jistě jste všichni zvědaví, co děláme v sobotu. Z pohledů a dopisů víme, že naše dobrodružství v Krkonoších sleduje hodně lidí a máme radost, že kromě normální pošty, funguje i ta snová (díky všem, kteří tu hru hrají s námi!). Takže teď ta sobota. Od rána slavíme s Justýnkou narozeniny. Všichni jí popřáli a dostala i pěknou pusu. Protože už od ráno bylo prostě nádherně, vyrazili jsme na dlooouhý výlet. Šli jsme se podívat, kde bydlí čtvrťáci a páťáci (na Vatru a Moravskou boudu). Potkali jsme tam Trautenberka, Krakonoše, Kubu, Anče i hajného, dali si svačinu a pak jsme šli dál po žluté a nakonec po modré značce. Šli jsme krásným lesem po kamanech a lávkách. Domů jsme se vrátili na pozdní oběd a po zaslouženém odpočinku se zase pouštíme do Ekobádání. Tentokrát zkoumáme rybník a mraveniště. Můžeme přitom sledovat krásný západ slunce.

Kdo by se myslel, že v neděli se v Krkonoších nic nedělá, moc by se spletl. V Krkonoších se totiž ekobádá pořád. Zatím bádáme doma, poznáváme stopy zvířat. Venku je totiž kromě mlhy dneska taky pořádný vichr. Ještě před obědem si stihneme zopakovat básničky, které jsme se doma naučili a pak nás čeká ..... chtělo by se říct "Nedělní chvilka poezie" ..... třídní kolo recitační soutěže. Kdo vyhrál, necháme jako překvapení na zítra, ale už teď vám můžeme říct, že jsme viděli vodopád na Bílém Labi :) Dobrou noc.

Pondělní zprávy z Krkonoš. Z kultury: Výsledky školních kol recitační soutěže: 1.A 1. místo Magda Martincová, 2. místo Vanessa Andrašší, 3. místo Lukáš Zachariáš a Ondřej Šik. 1.B 1. místo Hana Ščerbejová, 2. místo Tereza Musílková, 3. místo Lucie Musílková. 1.C 1. místo Elen Fujciková, 2. místo Adriana Amal Ali, 3. místo Lukas Stefanakis. Počasí: mlha až k chalupě.
Dneska jsme hodně ekobádali, vevnitř i venku. Našli jsme paletu barev podzimní přírody, dělali sbírku hornin a také se učili uzle. Očka, liščí nebo lodní smyčka už pro nás není žádný problém. Navštívili jsme ovečky a také jsme si je vyrobili. Taky jsme kreslili Žížalí město, které jsme osídlili žížalami. Ty jsme si pak ale dali jako zákusek. Také jsme vyráběli krystaly z papíru a perníčky z modelovací hmoty. Tak to bylo naše pondělí.

Jak jsme se měli v úterý? Krakonoš si s námi hrál, nejdřív nám poslal mlhu a jen jsme usedli k obědu, zahnal ji a vysvitlo sluníčko. I tak jsme si to užili. Odpolední výlet do Špindlerova Mlýna byl prima. Navštívili jsme Hasiče a Horskou službu a den zakončili v bazénu. Po večeři všichni dostali diplom za úspěšné absolvování Školy v Krkonoších a už se moc těší domů.

Děkujeme všem, kteří nám posílali pozdravy. Obzvláště pozdravujeme paní Erlebachovou a děkujeme za milý dopis a poděkování, které nám udělalo velkou radost.

Zítra AHOJ!
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2014
  • 3 470 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
domca2008
Paty den nam rano pekne lilo a pokracovalo to i dale, takze jsme se rozhodli udelat si vylet na Krka vodopady. I pres to pocasi to byl super vylet a moc jsme si uzili... Postupne se udelalo krasne, takze jsme shodili plastenky a vyrazili na vylet do Sibeniku, do jeho starobylych ulicek a na pevnost.. No a to byl posledni osklivejsi den... Zacalo nam vedricko, takze jsme dny travili u vody a vecery tak ruzne.... Ve stredu prijeli Kocovi, tak jsme vyrazili do Ninu na plaz, kde litaj kajty, je malo lidi a hlavne je tam Ninske blato - lecive blato, kterym jsme se pekne pomatlali :-) Ve ctvrtek jsme se vecer vypravili do Zadaru, nadherne teplo, skvela vecere... co vic si prat....
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2014
  • 3 383 zobrazení
ivanek9316
1/sobota - Sibenik, na kotve u ostrova Zmajan
2/nedele- Zmajan, Zlarin (pristavni manevry), vecere na Kaprii,
po veceri hura na VIS, pristani v 7 rano
3/pondeli - VIS,po snidani Bisevo Modra jeskyne, bocni kurzy smer Palagruza, na kotve v zatoce na jizni strane Visu
4/utery- VIS, bocni kurzy smer Plagruza, zadobocak na Paklanske ostrovy,
na zadak na Kakan, nárazy větru 35 - 40 uzlů (za Primostenem utrzena gena,dale na motor), v 02:00 pristavame, za hodina a pul po ukotveni se utrhly obe kotvy, na motor se schovat na Zlarin (neuspesny pokus o pristani), dale do Sibeniku na opravu geny, pristani v Sibeniku v 1/2 7 rano
5/streda - Sibenik, gena do opravy, potom vodopady na Krce, ACI marina
6/ctvrtek - Krka, Sibenik (opravena  gena), na kotvu v 11:00 vecer u jizni strany ostrova Pasman
7/patek - Pasman,smer Zadar na zkousky v 5:00 rano, Zadar a po uspesnych zkouskach v 16:00 zvesela a na zadak zpet do Sibeniku, pristaní v 01:45
8/sobota - v 10:40 odjezd domu
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2006
  • 2 102 zobrazení
statnirentier
Ve dnech 9.9.2012 - 14.9.2012 (Ne-Pá) jsme si objednali lázně ve Velkých Losinách na Šumpersku. Hotel Diana 4 hvězdičkový, kam jezdí pravidelně i náš nejvyšší Václav. Také tam měl rezervovaný celý hotel hned po nás na víkend. Takže naše volba aniž bychom tušili nejvyššího velitele, jak jistě se dá uznat, byla správná, jen nemusela odpovídat možnostem našim a nejvyššího velitele. No, my jsme si platili také jenom jednu cimérku a ne celý hotel...To, že jsem vybral lázně Velké Losiny bylo dáno tím, že jsou to nejbližší termální lázně od nás, se sirnou vodou jedinou v Česku, ale hlavně to, že jsme si objednali pobyt Wellness energy, kde jsme si mohli sami předepsat procedury bez lékaře. Zvolili jsme kredit 500,- za procedury denně na osobu. Takže masáže částečné i celé, perličkové koupele, částečné zábaly v rašelině a reflexologie nohou. Whirpool, vnitřní bazén, venkovní termální bazén, fitness, stolní tenis, squash nebo tenis bylo součástí pobytu a většinou zdarma. Také jsme této nabídky bohatě využili. Protože počasí bylo první dny vynikající, t.j. pozdní léto nebo jinak řečeno babí léto, měl jsem cíl vyjet na kole na Dlouhé stráně. Kola jsme měli s sebou. Časování procedur bylo na večerní hodiny, takže po celodenním sportu jsme se ponořili do lázeňských procedur a pak již jen na večeři a do hajan. Únava byla celkem značná po takto stráveném každém dni. Žádná lázeňská promenáda, ale tvrdý sport s relaxací. Stravování bylo na úrovni. Snídaně formou samoobslužného bufetu, večeře vždy na objednávku výběrem ze 4 jídel. No, neberte to. Snídaně 4 druhy sýra, 4 druhy salámu nebo šunky, míchaná vajíčka na špíčku, klobásky nebo párky, jogurty a vločky, kávička a čaje, džusy, spousta zeleniny. Od každého něco, já tedy ta míchaná vajíčka proložená sýry a klobáskou nebo salámkem. Oběd jsme vynechávali nebo jen houstička s sebou, jak jsme byli vždy od snídaně nacpaní. K večeři byla v nabídce vždy nějaká ryba, takže jsme ji objednávali takto následovně: Ne-pangácius, Po-pstruh, Út-treska, St-mořská štika, Čt-losos. No, neberte to. Hotel je vyhlášen gurmánskými specialitami. K večeři zelenina dle vlastního výběru a množství. Navíc jsme platili pouze pívo. Teď k vlastnímu programu. Neděle: příjezd, ubytování. Poté jsme navštívili venkovní termální bazén, který byl pro nás v ceně pobytu. Teplota pramene 36,7 Celsia, u vtoku do bazénu 32. Šlo to. U whirpoolky uvnitř hotelu 36 Celsia. Venkovní termální bazén je údajně léčivý, protože obsahuje hydrouhličitan sírový. Trošku to tam vonělo po sirovodíku, ale jen trošku. Večer první procedura. Pondělí: cyklovýjezd na Dlouhé stráně, kde je přečerpávací elektrárna, vedená pod UNESCO. Převýšení téměř 1000 m. Ujeto 53 km. Od hotelu jsme to měli aci 14 km do Loučné nad Desnou, odkud jsme nastoupili nahoru dalších 12 km. Jel jsme nejprve s převody 2,2, pak 1,3, ale i 1,2. Šlo to, ale bylo to dlouhé. Moje nebožka to zvládla tak, že jsem ji nejprve viděl záda, pak už ani to ne. Bodejť by ne, když si nechala přidělat na kolo elektromotorek...Na Dlouhé stráně se dá vyjet pod vrchol taktéž lanovkou, ale to jsem hned v začátku odmítl (když má nebožka ten motór). Vrcholová nádrž je něco úžasného. Po prohlídce jsme sjeli kolem Divoké Desné ke spodní nádrži a přes Kouty nad Desnou a Loučnou nad Desnou zpět na hotel ve Velkých Losinách. Před hotelem samozřejmě bylo ještě koupání v termálním koupališti. Na hotelu procedury, pak večeře s pívečkem a hajdy do hajan. Měl jsem toho dost. Úterý: protože jsme z předešlého dne měli kola dost, vyjeli jsme autem do Červenohorského sedla a pěším výšlapem absolvovali po vrcholovce Praděd a zpět. 18 km pěšo s převýšením 500 m za nádherného slunného počasí jen v tričku a kraťasech. Příští den ve středu na Pradědu napadl sníh...Večer procedury, večeře, pívečko a do hajan. Žádný lázeňský švihák se nekonal. Samozřejmě před procedurami máchání v termálním venkovním bazenu cestou nazpět z Losin na hotel. Žádná pauza na vydechnutí...Středa: protože předpověď počasí hlásila již na odpoledne přechod fronty, vyjeli jsme ráno na kole něco kratšího. No, jen 30 km s převýšením 500 m. Cílem bylo dle doporučení mapy trasa z Velkých Losin na Tři kameny, takový okruh a vyhlídkový to bod na oblast Králického Sněžníku. Po úterním výšlapu na Praděd se nám totiž zdálo, že jízda na kole oproti pěšárně bude možná lehčí (s motórem určitě). Vidět bylo prt, neboť nahoře byly mraky nebo mlha nebo či co. Ale dopoledne nepršelo. Tři kameny jsme minuli, zřejmě proto, že jsem měl staré mapy. Jeli jsme po jakýchsi nejprve označených cyklostezkách, pak už ne, ale po lesáckých cestách také kdesi končících a plných balvanů. To jsem to schytal.....Návrat tedy po poledni. Dle nebožky nejprve whirpool na hotelu, pak prý termální venkovní bazén. Jen jsme lehli do whirpoolky, spustil se nejapný liják, který už ten den neskončil. To jsme měli kliku. Místo venkovního termálu jsme šli do spřízněného hotelu Eliška, v němž nám naše recepční objednala vnitřní sirnatý termální bazén. Sqvělé, teplé, jen na válení. A honem zpět na procedury, rybu k večeři, pívečko a do hajan. Nebožka ty šutry na cestách přežila, ale říkala, že příště mne s plánováním trasy zkontroluje...Také s sebou určitě 1x nebo 2x švihla do lesa. Čtvrtek: protože počasí nebylo nic moc po přechodu fronty, udělali jsme si poznávací procházku do Velkých Losin (hotel Diana je nad Losinami asi 1 km). Tam jsme si prohlédli dosud fungující ruční papírnu, unikát to světový, kde se vyrábí propagační papír na zakázku ručním způsobem tak, jak se vyráběl již v 16. století...Muzem s prohlídkou výrobního provozu. Pak další prohlídka státního zámku Velké Losiny. Nakonec prohlídka lázeňského parku, kávička v lázeňské kavárně, termální venkovní bazén byl ve čtvrtek zavřený, tak na hotel a do perličkové koupele v rámci procedur, večeře, pívečko a kutě. Pátek: den odjezdu. Sbalili jsme si fidlátka, vykoupali se naposledy ve venkovním termálu a poodjeli směrem na Staré Město pod Sněžníkem, tam dali venku kávičku a domácí klobásku přímo z udírny a poodjeli ještě kousek nahoru do Branné. Převlékli jsme se do cyklistického, počasí bylo na kolo a naším cílem se stala Ramzová a Lipová Lázně. Tam jsme dojeli po značené cyklostezce přes Ostružnou. V těchto dnech v Ramzové chcípl pes. Ramzová žije v zimě. Vrátili jsme se do Branné, přestrojili se a odjeli směrem domoj. Foto dokumentuje náš lázeňský aktivní "odpočinek". Je třeba na závěr říci, že kolo nebožky s motórem nemá chybu, což bylo naším také cílem v Jeseníkách otestovat. Mohu jet svým tempem a když se za mnou ozve podezřelý zvuk, již vím, že nebožka zapla motór i s forsáží a uvidím ji opět jen záda a pak už na mne jen počká na nejbližší křižovatce. A já se štvu. Ale dobře to je. Já nečekám. Tož tak....
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
  • září 2012
  • 1 843 zobrazení
jenda-
Pětidenní dovolená s Terezkou. Prostě jsme do poslední chvíle nevěděli jestli pojedeme někam do Alp nebo někam k moři. Letenky jsme sehnali asi 12h předem a na uato jsme se vyprdnuli. Až na místě. To se nám trochu prodražilo. Nevadí. Bez auta bysme se tam nehnuli. Přiletěli jsme ve středu po poledni na letiště na východě. Od severu z Las Palmas na jih vede kolem vých. pobřeží dálnice. Jinak jsou na ostrově fakt křivolaký silničky skrz hory. S pomocí Tomáše Doubka jsme nakonec auto získali a rovnou jsme vyrazili po dálnici kolem pobřeží na jih až kam nás pustila dálnice. Nejdříve jsem si chtěli sáhnout na moře a tak jsme zastavili před Maspalomas. Silný vítr bral písek z pláže a metl nám ho do očí a uší. Na pláži jsme našli plno zoxidovaných drobných mincí. Slunce šlo pomalinku k obzoru když jsme přijeli do malého uzavřeného přístavu
v Mogánu (na konci dálnice) Mysleli jsme si že tu někde přenocujeme ale marně. Míříme tedy nahoru do hor nad vesnici Venegueru, kde jsme našli příhodné místečko kousek od silnice, kde se dalo odbočit ze zatáčky na malý hliněný plácek. Rozdělali jsme uhlí a začali vařit slávky. K tomu jsme popíjeli šampanské, které jsme dovezl v krosně na oslavu Terezky narozenin. Do narozenin tedy nevydrželo :-)

Ráno jsme se kochali výhledama do okolí ze stezky na hřebínku. Chtěli jsme na pláž a tak míříme dolů skrz baranco de voneguera asi 10 km po kamenité pistě lemované banánovými plantážemi. Pozorujeme makáče jak kosí mačetami trsy banánů. Přijíždíme na oblázkovou pláž s palmami. Jsme tu téměř sami. Jdu se projít s fotákem podél útesů. Fotím kraby a nacházím pletivo. Odlomím si třetinu a rázem máme přenosný gril a já černý ruce :-D. Podpalujeme ohen pod skalou na kamení a vaříme těstoviny se zbytkem slávek. Po jídle jdeme do vln. Toužíme však po písečných plážích a tak jedeme přímo do dun u Maspalomas. Je to neskutečný zážitek, poprvé se procházet po jemném písku a šplhat po dunách a klouzat se z nich dolů. Sledujeme západ slunce a za tmy míříme k zářícímu hotelu do auta. Vyrážíme nočním ruchem skrz Masmalomas na sever do hor. Orientace je spíše pudovou záležitostí. Nakonec se nám daří najít silnici 2. až 3. tř nahoru do strmých kopců směrem k jezeru Chamoriscán. Sjíždíme někam dolů po kamenné cestě někam do lomu. Otevřená stodola vypadá ve svitu lefrektorů jako z hororu. Podíváme se na sebe a pak se chvatně otáčíme a jedeme zpět nahoru :-D. Zastavujeme na plácku s výhledem do krajiny. Sedíme v autě a marně se snažíme zevnitř zamknout. Najednou se na protějším kopci rosvítí světlo ve stavení. Je to tu prostě nějaký divný...

Ráno jdu běhat s fotákem po okolí. Nejdříve vybíhám na kopec nad námi a fotím okolí, pak mířím směrem k údajné vodní nádrži. Tu nevidím. Zaujme mě jen jezkyní příbytek (pastevců nebo překupníků?) ve skále.
Míříme po úzké asfaltce dále na sever kolem kańonů. Za jednou malou vesničkou se asfalt bez varování vytratí zpod naší Dacie. Před námi je dost rozbitá polńačka. Na ní stojí dva bajkeři. Ptáme se jich na cestu a oni nám říkají ,že tam kam chceme vede jen offroad stezka asi 12km ještě mnohem horším terénem než ten co vidíme před sebou...pry abysme se vrátili spět do Maspalomas a vzali jinou slinici. Odpovídám mu, že to riskneme. (máme totiž full assurance s přiléhavým názvem RELAX :-) ) Kontroluji jak jsme na tom se světlou výškou podvozku a už si tu pelášíme na jedničku po uzoučké pěšince nad hlubokým kańonem. V některých místech musíme oba koukat z okýnek bysme neodřeli bok auta o obrovské balvany na obou stranách auta. Před námi máme komerční jeepy. V jednom místě je dojíždíme a tak zastavujeme opodál abysme je nemuseli předjíždět. Jsme smířeni s tím, že budeme muset měnit proraženou gumu. Nakonec z toho vyvázneme celkem hladce. Jen jednou jsme uvízli na podvozku ale Terezka mi zkušeně nandala kameny pod kolo a tak jsme se z toho dostali vlastními silami :-) KONEČNĚ zpět na asfaltce. Jedeme kolem jezera Excusabaraja směrem k hlavním skalním zajímavostem Roque Noblo. Dáme si kávičku v menší restaurace u silnice a pak míříme vzhůru po silnici směrem na Pico de las Nieves, nejvyšší horu. Cestou jsme našli příhodné místo na grilování klobásek a lenošení na sluníčku pod stromem. Jedeme na Nives. Ptáme se na cestu místních španělek, které neumí jinak než šp. I tak jsme se domluvili :-) Vyjíždíme na samotný vrchol spolu s cyklisty. Připadáme si jako snoby ale co, když sem vede asfaltka a my chceme stinout i další místa...Nahoře hrozně foukalo, že se téměř nedalo popadnout dech. Pár fotek a jedeme dolů. Máme chut zajet se podívat trochu na východ a tak sjíždíme omrknout okolí Cuevas Blancas. Působí to tu na nás takovým Rumunským vesnickým dojmem. Vracíme se zpět nahoru a pokračujeme na sever do hl. turistického centra Cruz de Techeda. Necháváme zde auto a jdeme na procházku. Je už dost odpoledne a my klesáme do údolí pod námi po zeleném trávníku. Před námi je na obzoru Taide a mnohem blíže masiv Roque Nublo. Scházíme z cesty a jdeme podle vlastní intuice po místních stezkách skrz vysokou trávu a rákosí prudkým úbočím. Snažíme se najít jinou cestu obklikou zpět nahoru do Cruz de Techeda. Marně. Cesta končí u pramene. Otáčíme se a za svitu oranžových paprsků zapadajícího slunce míříme stejnou cestou zpět. cestou jíme červený pichlavý květ Opuncie. Stín z údolí nás odspoda dohání, my však rychle stoupáme vzhůru a soutěžíme se sluncem. Nakonec prohráváme a docházíme k autu téměř za uplně tmy. Jedeme dál na sever a hledáme místo k noclehu. Zvedá se silný vítr. Zůstáváme na pastvině kus od silnice orientovaná na východ. Odtud bude ráno krásný výhled. Zadním kolem najíždíme na balvan aby jsme neleželi hlavou z kopce.

Ráno si jdu zaběhat po zelené louce nahoru k vysílači. Vzhůru mě pohání prudký vítr. Na vrcholu nemůžu popadnout dech jak je vítr silný. Vracím se k našemu domu na kolech abysme si dali společnou snídani. Okolo nás začínají pobíhat ovečky, které sem vyvedl na pastvu místní pasáček. Jedeme do Cruz de Techeda na malý nákup vody a pomerančů a pak vyrážíme na malou procházku směrem k Artenara. Jdeme po stezce nad údolím borovicovým lesíkem. Zastavujeme se u nějakých jezkyní. Když docházíme k prudkému 500m klesání, docházíme k názoru že to raději otočíme a sedneme do auta a pojedeme dolů. přes Artenaru kolem jezera Paralilo do soutěsky Baranco del Carrizal. Cesta sem je opravdu zajímavá. Serpentiny a kopce které nebere ani dvojka. Dvě auta by se tu nevyminula. Přijíždíme do vesnice Carrizal. Je vedro. Vyrážíme na stezku připomínající botanickou zahradu. Hodně zeleně, kaktusy a ještěrky. Stoupáme vzhůru. Přicházíme nahoru do jakéhosi sedla s pasteveckou usedlostí a výhledem na druhou stranu do dalšího údolí nad kterým se vypíná veliká skalní věž. Rozhodujeme se že to nejlepší jsme již viděli a vracíme se zpět do údolí k autu stopem. Zastavili nám dvě němky asi po půl minutě stopování. Jedna z nich tu již žije 25let. Sedáme do auta a pálíme to na západ! Zajímají nás zdejší vysoké útesy nad oceánem. Jedeme přes st. Nicolas a z něj na sever po pobřeží (útesech) na Agaete. Zajímá nás stezka soutěskou Azuaje. Jedeme proto obklikami na Firgas a po dlouhém hledání zůstáváme spát u silnice na plácku.

Sedám za volant a nechávám Terezku ještě doležet vzádu. Je poměrně chladno a občas mrholí. Na cestě plné kamení a bláta teče voda. Postupně se údolí zužuje a srázy se stávají strmější. Nesčetněkrát musíme přeskakovat přes potok a proplétat se rákosím. Od vodopádu musíme šplhat po mokrém zabláceném laně vzhůru na skálu. Stezka stoupá od potoka po úbočí vzhůru. Pozorujeme z výšky opuštěná stavení na protější stráni. Jsou zarostlá džunglí a pod nima rostou pomeranče. Docházíme na rozcestí. Jedna cesta vede dále nahoru a druhá se vrací zpět do údolí. Jdeme dolů, překonáme potok a začínáme stoupat na protější svah. Začíná pršet a tak oblékáme bundy abysme je za minutu opět svlékali. Vystoupáme nahoru a pokračujeme zpět po traverzující silnici směrem na Moyu. Před ní se pokoušíme nalézt zkratku dolů do údolí k autu. Terezka jde o trochu napřed. Pokouším se jí doběhnout, v tom mi podklouznou obě nohy na mokré trávě a já letím na bok a do trnek. Jsem celý od bláta a zelený od trávy :-) Z vlasů mi visí kus větvičky s trny. Cesta bohůžel dál nevede a tak jdeme do Moya a ptáme se místních na cestu. Jenže ty nám moc nerozumí a nejspíše do údolí jezdí jen autem. Nezbývá nám než projít skrz Moya a šlapat nudnoými serpentinami dolů k mostu. Je nízká oblačnost a poměrně chladno. Je už dost odpoledne a v 18 musíme vrátit auto na letišti. Duny jsou jasná volba a tak necháváme staré město za zády a uháníme na jih jak jen to jde. Přijíždíme do Maspalomas po známé cestě a necháváme auto na okrají dun. Kráčíme přes ně směrek k Oceánu podél ohrady s velbloudy. Veliké vlny a plavčík s píštalkou mi nedovolují si pořádně zaplavat :-( co naplat. I na písku na zádech je hezky! Za 2 hodinky opalování musíme zpět k autu a hurá na pumpu a do pujčovny.
Kašlu na ně! Opinelu se nevzdám! Balím ho k fotáku do futrálu a kolem dávám kovové mince :-)
Suverénní výraz při průchodu scanem. Stejně se asi tvářil i můj batoh protože jsme suverénně prošli :-) V krámku se suvenýry kupujeme nějeké pohledy abysme našim přivezli alespon malou pozornost. Letadlo má zpoždění a tak poleháváme na lavičce. Jdeme do letadlo. Bohůžel nemáme sedačky vedle sebe ale za sebou. Alespon jsme oba u okýnka. Pospáváme. V půl 3. ráno přistáváme do Norimberka. Běžím sám ospalým městem deštivým ránem pro auto. Terezka zatím vyzvedává zavazadla. Uplně jsem si ovykl řídit svoje auto a tak mi asi 3x chcípne :-) Řidičák i s doklady jsme nechal samozřejmě na letišti v batohu. Naštěstí mě nevidí policie a já dorážím před letiště kde nabírám Terezku s věcma. Ted ještě najít správnou cestu do Plzně. V 4:05 přeju Terezce k narozeninám :-) Přijíždíme domů a užíváme asi asi 1,5 hodiny spánku. Auto je ještě teplý když vezu T do města na bus a sebe na nádr do Koterova. V práci jsme kupodivu v pohodě a neusínám ani doma ve spacáku na verandě.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2015
  • 1 570 zobrazení
pafatiti
Nelinka se narodila o celý měsíc dřív. V 35+4. V ten den jsem vyzvedávala Barunku ze školky (středa) a bylo krásné počasí a tak jsme vyrazily na dlouhou procházku po Kolovratech. K večeru jsem už byla dost unavená a bolelo mě snad všechno, ale na cestě zpátky domů jsme potkali souseda s dětmi a tak jsme s nimi ještě vyrazili na pivo. Už jsem sotva lezla a každou chvíli jsem se musela zastavit, protože mě bolelo břicho. Dělala jsem si legraci že asi rodím. :)
Vrátili jsme se v půl sedmé večer a při večeři mi začaly kontrakce a rovnou po 7 min. Rychle se zintenzivňovaly a já už jsem je musela dost prodýchávat. Pořád jsem ale byla přesvědčená, že to jsou poslíčci. Kolem 22.hod se intervaly zkrátily na 4 min a hned záhy na 3. Začala jsem házet věci do tašky - zabaleno do porodnice jsem ještě neměla. Švagr přivezl mámu z grilování z Třemblat, aby byla u Barunky. Stále sjem ale byla přesvědčená, že se jedná o poslíčky. Při bolestech jsem už ale musela dupat a chodit a už se prodýchávaly dost těžko. Nakonec jsem tedy vyrazili do porodnice. Cestou Láďa zjistil že nemá doklady a tak jsem se ještě vraceli. V porodnici jsem už byla na půlku otevřená a všechno šlo dost rychle. Nelinka se narodila hodinu po přijetí, v 00.10hod. Byla strašně malinká a tak jsem ji viděla jen na malou chvilku. Potom ji transportovali na Bulovku, protože na Vinohradech nejsou zařízeni na tak malá miminka. Ten pocit je strašný, že ji odvezli a já zůstala na místě. Do dalšího rána jsem o ni neměla žádné zprávy. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a já byla převezena na Bulovku za ni, na novorozeneckou JIP, kde byla v inkubátoru. Tam jsme byly spolu 11 dní než nás propustili domů. Nelinka krásně pije z prsu a při propuštění z porodnice vážila 2016kg. Ještě se musí dovyšetřit srdíčko, na kterém má velký šelest. Doufáme že zmizí a Nelinka nebude muset na operaci.
Doma má ještě Nelinka žloutenku a tak se sluní u okna. BArunka je na Nelu moc hodná a pěkně pomáhá.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013
  • 1 589 zobrazení
bele
ALB 222 - je ALB č.15 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
CAMP 5 u rybníka

Je stále středa 4.7. , jen se čas trochu posunul do odpoledne. My nabaženi procházkou v průsmyku a usmýkáni našlapováním na strmých kluzkých stěnách skal v našich volných sandálech konečně sedáme do busu. Vyrážíme do cíle tohoto dne, do druhého největšího města Iasi. Zásoby potravin z domova jako čerstvý chléb a zelenina dochází, a my se hlasitě dožadujeme zastávky u nějakého stánku na dokoupení potřebného. Takový mrzký stánek se nabídl v podobě malého marketu a my jsme koupili trochu potřebného.

Projíždíme městem Piatra Neamt a blížíme se k Iasi. Musíme projet městem k jakési vesničce za městem, kde má být kamp u rybníka. Najednou šok, na kraji Iasi je velká tržnice, pomalu bychom nejraději vyhodili vše zakoupené a měnili je za nové. Něco tak velkolepého jsme absolutně nečekali. Ohromná zastřešená tržnice plná všeho od potravin, ovoce, zeleniny i mléčných výrobků v množství a kvalitě, která ani nemá srovnání v řadě míst střední Evropy.
Podrobnosti obrazem budou svěřeny podrobně v albu Iasi – příběh lidí

Do města se ještě k večeru vrátíme, nyní nás čeká nalézt kamp, v pořadí už pátý. Ve vesnici všichni vědí kde a kudy, jen autobus se nemůže prohnout úzkými uličkami. Několikanásobné couvání sem a tam přivábí snad všechny obyvatele, každý ukazuje, radí – je to bomba. Takový kolos ještě nikdy předtím neviděli. Připadáme si jako Gagarin, když se vrátil z kosmu a všichni chtěli vidět, jestli je živý.

Konečně jsme na volném prostranství u plotu, který ohrazuje svah s chatkami, dole tenisové kurty, restaurace a rybník. Je šílené horko a přidělené chatky, s typickým místním vkusem zařízené, sálají jak horko, tak smrady nevětraného a možná nemytého prostoru. Majitele kampu jsme moc nechápali, protože s možným kšeftem to s ním nic moc neudělalo. Tenisový kurt nebyl údajně jeho a od zámku neměl klíče, s pivem se také nepřetrhl a k zahradním krbům nebylo ano kus suché trávy na rožnění zakoupeného masa na stejky.

Původně jsme mysleli, že přijdeme k chatám jen s kartáčkem na zuby, ručníkem a s něčím na přespání. Ostatní výbavu že necháme v autobusu. Nakonec autobus musel zůstat mimo areál na volném prostranství a naše obava, že se najdou místí podnikavci a autobus bude ráno prázdný nás dohnala k tomu, že jsme si stejně veškerou výbavu dovlekli k sobě na dohled. Většinou jsme to naskládali na postele, místa bylo dost a nikdo z nás v nich stejně nespal. Hodili jsme svoje karimatky na terasy nebo trávu a spali jsme jak se dalo. Spíše nedalo. Ještě v 10 hodin večer je na venkovním teploměru 32 stupňů celsia. Je to nepříjemná situace, protože zítra ráno vyjíždíme do MOLDÁVIE.

Na planině nad kempem jede typický život typického rumunského venkova. Volně přístupná studna s nezbytným požehnáním svatého patrona poskytuje vodu jak pro napájení koní, které jsou na přilehlém kopci zdánlivě volné, tak pro nás či další kolemjdoucí. Při přiblížení ke koním je vidět v trávě dlouhé ocelové lano, na kterém je kruh s řetězem končící s jeho ohlávkou. K vodě ale dobytek nemůže, protože je ochráněna mříží.

Asi typický rumunský podvečer. Místní hospodář má plné ruce s poklízením dobytka na dvoře, cestou chodí mladá děvčata možná čekající na svatební příležitost, a sem tam krajánek. Krajánek je postava, která s vakem chodí krajinou a hledá třeba příležitost na práci. Třeba jen za jídlo a nocleh. Práce je tu hodně, ale peníze za ní se dávají jen těžko. Zajímavá zkušenost vidět tvrdý život zoči voči. To se u nás nenajde ani náhodou. Vzpomínáme na povalující se čekatele na podporu u nás, a máme respekt ke zdejšímu naturelu

Ještě jedna skutečnost, která přijde na rozum až po několika dnech pobytu. Fungování rodin. Tím, že prakticky asi mimo velká města neexistuje systém domovů důchodců nebo jeslí, žijí společně 3 generace a zjevně jim to vyhovuje. Staří se plně věnují drobotině, nikoho neudivuje ani nepohoršuje rozdílnost potřeb jednotlivých věkových kategorií, a přestože nemají mnoho peněz, jsou usměvaví a vstřícní. Vnímají, že máme víc peněz, ale neobtěžují domáháním se darů, nežebrají a je vidět, že znají svoji hodnotu. Začínáme přivykat pocitu, že je zde bezpečněji než v řadě míst tzv. civilizované Evropy.

Předtím ještě v podvečer zajedeme do Iasi, ale to bude v dalším albu

Další pokračování bude – IASI příběh města
více  Zavřít popis alba 
157 komentářů
  • 4.7.2012
  • 1 477 zobrazení
hazena-horka
24. – 27. 8. 2011 TURNAJ Karviná Cup 2011

Ve středu 24. 8. 2011 jsme vyjeli na náš první velký mezinárodní turnaj do Karviné.
První hrací den byl stanoven na čtvrtek, v Českém Těšíně, kde jsme nastoupili do turnaje dvěma zápasy v místní hale, která má rozměry podobné našemu venkovnímu hřišti.

MRK Zaprešič (CRO) - TJ Sokol Horka nad Moravou 15:1

Do zahajovacího zápasu jsme nastoupili proti týmu z Chorvatska vcelku dobře. V obraně nám to šlo a v páté minutě byl stav 0:0. Soupeře jsme nepouštěli do střeleckých pozic. Bohužel jsme si vybrali slabou minutu, ve které jsme inkasovali 4 branky. V útoku už to bylo horší, nedokázali jsme proměnit vyložené šance včetně sedmimetrového hodu a po našich zbytečných chybách jsme dostávali hodně branek z rychlých protiútoků. Poločas tak skončil 7:1 ve prospěch chorvatského Zaprešiče. Druhý poločas byl jako kopií toho prvního. Nestačili jsme se vracet do obrany a to rozhodlo o výsledku celého zápasu.

TJ Sokol Horka nad Moravou – HCB OKD Karviná „A“ 4:20

Naše druhé vystoupení se podobalo prvnímu zápasu. Opět téměř dokonalá obrana, kdy se soupeř z mistrovské Karviné nedostával do vyložených šancí. Minuty ubíhaly a postupem času nás soupeř opět porazil po našich chybách žákovských chybách. Nicméně hráči se snažili a vždy bojovali až dokonce.

Druhý hrací den začal v odpoledních hodinách, kdy teploměr ukazoval přes 30°C. Hrálo se na venkovním hřišti v Karviné, kde jsme odehráli tři zápasy. Tento den byl pro nás (trenéry), určitě i hráče černou můrou.

TJ Sokol Horka nad Moravou - UKS Orlik Swiebodzin (POL) 5:20

Hráče jsme na hřišti vůbec nepoznávali. Obrana byla děravá jako ementál. Dostávali jsme laciné góly skoro z každé vystřelené rány soupeře. Do útoku (jestli se to dá takhle nazvat) jsme se vůbec nedostávali. Místo abychom zabrali, do útoku jsme chodili jako na pláž. My trenéři jsme doufali, že se to dalším zápasem zlepší, ale……

TJ Bystřice pod Hostýnem - TJ Sokol Horka nad Moravou 12:7

….. černý den pokračoval i druhým zápasem. S týmem, který je geograficky nám nejbližší jsme sice drželi krok, ale výkon našich hráčů se podobal předchozímu utkání. V poločase bylo na ukazateli skóre stav 6:4 pro Bystřici. Opět nedůrazná obrana a hodně technických chyb v útoku rozhodlo o výsledku 12:7 ve prospěch soupeře.

HáO Slovan Modra (SVK) - TJ Sokol Horka nad Moravou 29:6

V posledním zápase tohoto hracího dne už hráči ani pomalu nechodili, spíše se po hřišti jen loudali a hledali se, jako by se viděli poprvé. Tento zápas skončil naším debaklem, který si nelze představit ani v hororovém filmu. Vzhledem k faktu, že jsme měli 16 hráčů, tzn. 9 na střídání a soupeř z modré měl pouze jednoho hráče, tak i přes tento fakt nás soupeř doslova rozbil pouze trháky. Nepochopitelné jak odevzdaně k utkání hráči přistoupili. Na tento den bychom nejraději zapomněli.

Pěti prohrami jsme skončili ve skupině na posledním místě a čekaly nás následující den dvě utkání a to s pátým celkem z druhé skupiny a poté s vítězem nebo poraženým z další dvojice utkání.

Třetím a zároveň posledním vystoupením na tomto turnaji byly dva zápasy, na které jsme zajížděli opět do Českého Těšína do haly, tentokrát v ranních hodinách. Do obou zápasů hráči nastoupili s ponaučením z minulého dne. Jednalo se o utkání o celkové umístění

WinLand Michalovce (SVK) - TJ Sokol Horka nad Moravou 18:7

Utkání o 9. – 12. místo jsme začali v obraně pracovat jako jeden tým a bránili soupeře, kteří měli problémy se zakončením. Začali jsme i dobře zakládat protiútoky, které končily vstřelením branek. To se ukázalo i na ukazateli skóre. Vyrovnané skóre téměř po celý zápas. Opět (jak je u našich hráčů zvykem), jsme udělali několik zbytečných chyb a hráči si utkání zase prohráli sami. Ke konci utkání se náš útok i obrana úplně zhroutili, soupeř toho využil a odskočil na nelichotivý výsledek 18:7.

TJ Sokol Horka nad Moravou - TJ Bystřice pod Hostýnem 7:14

V posledním představení na turnaji jsme opět narazili na soupeře z Bystřice. Chtěli jsme soupeři oplatit porážku ze základní skupiny a i soupeřové kanadské žertíky, kterými nás čestoval i mimo hřiště. Vstup do utkání se nám opět povedl, vedli jsme 3:2, ale od tohoto stavu pomalinku soupeř dostával utkání pod kontrolu. Stačilo pár nepřesných přihrávek, ztrát míče a soupeři toho dokázali využít, aby zápas dotáhli do vítězného konce. Vždyť stačilo tak málo a první vítězství mohlo být na světě. Ale bohužel se to nestalo. Doufáme, že hráči si vzali ponaučení z chyb, které udělali na tomto turnaji a pilnou prací na trénincích odstraní nedostatky, které se pak projeví v jejich dalších zápasech.

Sestava a branky: Vysoudil Vojtěch 19, Kräuter Jiří 5, Protivánek Matěj 4, Nytrová Klára 3, Štancl Petr 2, Walweel Jakub 1, Vykydal Libor 0, Vykydalová Radka 0, Spurný Filip 0, Němčák Michal 0, Fitříková Michaela 0, Šafář Daniel 0, Pajunčík Ondřej 0, Přikrylová Jana 0, brankáři: Konrád Matrin 0, Dvorský Radek 0.

Celkově jsme skončili na 12. místě. Důležitější než umístění je pro nás skutečnost, že tento turnaj byl vyvrcholením celého soustředění a také byl tak koncipován jako nejtěžší zkouška v dosavadní kariéře všech dětí. Dyť prohra našeho týmu, kde jsou dívky, minižáci a především jen s půlroční házenkářská zkušenost s mistrem republiky Karvinou 20:4, či o hlavu většími a ostřílenějšími borci z Chorvatska, kteří byli ročníkově stejně staří, tzn. ročník narození 1999 s našima jsou pro člověka zasvěceného přece jen dobré výsledky a ukazatel rapidně se zlepšeného výkonu v poměru s jarní částí soutěžního ročníku 2010/2011. Jsme pevně přesvědčení, že první výhra na sebe nenechá dlouho čekat a to bude další velká motivace pro naše vycházející házenkářské hvězdy a hvězdičky.

Děti musíme pochválit nejen za sportovní výsledky, ale také za perfektní přístup v kolektivu, kdy tým se stmelil, parta se vytvořila suprová a chování během celého turnaje všech dětí bylo na 1*. S takovým týmem je radost jezdit po sportovních akcích.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2011
  • 1 418 zobrazení
denebcino
Roverské setkání ObRok 2009. Především fotky z podzemí pevnosti, ale taky všehochuť záběrů od středy večer do soboty ráno.
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2009
  • 1 248 zobrazení
bele
ALB 221 - je ALB č.14 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
soutěska BIKAZ - pekelný jícen- Cheile Bicazulu

Dnes ve středu 4.7. ráno kolem osmé docela rádi opouštíme nepůvabné nocoviště a jen matně vzpomínáme na jezero Lacul Rosu, jak by bylo krásné bez těch všech budek s reprodukovanou hudbou a přecpaných suvenýry, které byly snad ve všech místech podobné. Zvládne Rumunsko tuto turistickou mánii? Na druhé straně si člověk uvědomí, že příležitostí ke slušnému výdělku a základní obživě je stále mizivě málo.

Míříme do města Iasi (jaši) v nížině poblíž moldavských hranic. Vracíme se místem, které nás včera tolik zaujalo, a které jsme tolik chtěli poznat trochu víc. Na tržnici u jezera jsem si vyfotil kalendář s leteckým pohledem na projetou cestu, která se jako had vine údolím. Zde už za římských dob procházela stezka jako spojnice mezi Moldávií a Transylvánií (Sedmihradskem). Údolní říčka Bicaz je malininkatý a jen pomalu sílící potůček, lemovaný ostrými vápencovými skalami – je jen otázka, jaký je v době jarního tání. Skaliska dosahují až do výše 300 metrů a tvoří velké turistické lákadlo - soutěsku BIKAZ. Kamarádka Jana na titulním snímku alba naznačuje, jak takový pekelný jícen může vypadat, ale to nic není proti skutečnosti

Soutěska Bicaz (rumunsky Cheile Bicazului), zvaná též “pekelný jícen” je neuvěřitelné dílo přírody. Hluboký kaňon má na nejužším místě jen sedm metrů, při stavbě silnice tu museli na několika místech skály odstřílet, a na jednom místě vrtali tunel. Automobilový provoz tu zatím není nijak omezený, ale možná jsme měli jen štěstí okamžiku – zaparkovali jsme bez větších problémů.. ..:-)

V místě, kde se už soutěska začíná otvírat, ční nad námi tři stovky vysoký "Oltář" Piatra Altarului. Je to strmá vápencová skála, na které byla kdysi nainstalovaná obrovská číslice 30, oslavující aktuální kulaté výročí 30 let komunistické vlády v Rumunsku. Dnes by toto číslo nikdo nechápal a nejen proto je na Oltáři obrovský kříž.

To, co tu v okolí připomíná minulou chaotickou dobu komunistického plánování, jsou časté roztroušené kamenolomy, sloužící dodnes k výdělku místních. Kousek dál je údolní přehrada Bicasz, kterou jsme bohužel z časových důvodů neviděli. Veledílo je utvořeno na řece Bistrita (čti Bystrica).asi 3 km za městem Bicaz. Podle vyprávění lidí, kteří tam už byli, se její betonová Hráz tyčí do výšky snad sto metrů, jezero za ní je dlouhé 35 kilometrů a největší hloubka je tady 96 metrů. Stavitel zde zjevně vůbec nepočítal s možností nějaké přírodní katastrofy nebo se zlým lidským úmyslem. Kéž by měl navždy pravdu

Prošmejdili jsme také stánky, byly zde krásné tepané předměty a pravé kožešiny a kožené výrobky. Až na výjimky si tu nikdo nic nekoupil, spíše jsme běhali po okolí a vychutnávali démona skal. Bylo velké horko a roztomile působila jedna kamarádka, která se rozhodla koupit kožich …. a zkoušela a zkoušela – na sluníčku jenom hořela, jak ji v tom kožichu bylo horko. Nakonec se sjednala i sleva zřejmě přijatelná pro obě strany, a my jsme mohli vyrazit k městu Iasi a hlavně shánět za dne nějaké další ubytování … :-)

Další pokračování bude – CAMP 5 u rybníka
více  Zavřít popis alba 
263 komentářů
  • červenec 2012
  • 1 250 zobrazení
jevisovak
o obsazení Bratislavy 4. dubna skončila první část bratislavsko-brněnské operace Sovětské armády. Směrem na Moravu útočila vojska 2. ukrajinského frontu, pod vedením maršála Sovětského svazu R. J. Malinovského. Vojska 2. ukrajinského frontu měla okolo 350 tisíc vojáků, 246 tanků a samohybných děl, 6106 děl, raketometů a minometů a podporu 637 letadel 5. letecké armády. Spolu se sovětskými jednotkami postupovaly na Moravu vojska Rumunské královské armády se 86 tisíci vojáky, 46 tanky, 999 děly a 239 letadly královského leteckého sboru. K útoku na Brno byly vyčleněny sovětské jednotky 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny gen. por. I.A.Plijeva a 53. armády gen. por. A.V.Managarova spolu s 1. rumunskou armádou. Na levém křídle 53. armády přes slovenské hory postupovala 40. sovětská armáda a 4. rumunská armáda. Od rakouských hranic z jihu na Moravu ve směru Mikulov, Moravský Krumlov útočila 7. gar. sovětská armáda. Záměrem těchto sil bylo proniknout od jihovýchodu na Moravu.
Prostor Moravy bránila na straně němců 1. pancéřová armáda pod vedení generála pancéřových vojsk W. K. Nehringa, 400 tisíc vojáků bylo soustředěno v jednom pancéřovém sboru, v jednom horském sboru, pěti armádním sborem se zpětným odřadem „Olomouc“. Měla 120 tanků a útočných děl, 2150 děl a podpůrných 150 letadel 6. letecké armády „Luftwaffe“. Od 18: dubna byla posílena jednotkami 8. armády „Ostmark“, jejího 72. armádního sboru nazvaného později sbor pancéřových granátníků Feldherrnhalle.
V noci na 15. dubna vydalo německé vedení skupiny armád „Střed“ rozkaz ke zrušení pevnosti Brno a vojska z města měla obsadit obraná postavení před Brnem na linii: Tikovice, Ořechov, Židlochovice, Vel. Němčice, Šitbořice a Vel. Hostěrádky. Velitel pevnosti Brno gen. Poel začal liknavě plnit tento rozkaz. Německé jednotky pomalu zaujímaly toto postavení, židlochovický Volkssturm nezaujal ani postavení na dominantní výšině Výhon a jednotky 72 armády sboru přidělené 1. panc. armádě od 8. armády ze skupiny armád „Ostmark“, neobsadily úsek fronty od Přibic po Uherčice. Tento úsek fronty byl obsazen jednotkami 760. divize v jejich řadách bojovaly dva prapory tzv. východních dobrovolníků sestavené z Kavkazanů a Turkmenů.
Nejblíže k Brnu pronikl 1. gar. jms. ze 7. mechanizovaným sborem. Předsunuté jednotky 13. gar. jezd. divize, které již 17. dubna obsadily Medlov a předsunutý sovětský dálkový průzkum směrem na Ivančice, kde nenarazil na nepřítele. Jednotky dostaly rozkaz postupovat co nejdále podél řeky Jihlavy na západ k Ivančicím a tím zabezpečit od západu postup sovětských vojsk na Brno. Z Vojkovic vyrazila pěchota 6. orelské divize na Holasice a z části přešla silnici Pohořelice – Brno a bez boje obsadila Sobotovice. Toho využila 16. mech. brigáda, jejíž tanky vyrazily na Sobotovice, kde se spojily s pěchotou a postupovaly na Bratčice, které po deváté hodině obsadily. Postoupily až k Mělčanům, kde se spojily s kozáky od 13. gar. jezd. divize. Němci se nechtěli smířit se ztrátou Holasic a dopoledne zaútočili na nastupující sovětská vojska a zatlačili je zpět k Vojkovicím. Poté se rozhořely týdenní boje v prostoru Holasic, Rajhrad, Stará pošta, kde Sověti ztratili přes dvacet tanků a na 160 vojáků. Když se nepodařilo prorazit ve směru na Rajhrad, začali sovětské jednotky postupovat na Syrovice. Útoku předcházel nálet bitevních letadel na obec, při kterém byl zapálen místní lihovar. Pěchotu v boji podpořily tanky 41. gar, tank. a 63. tank. brigády. Za boje o Syrovice byl zničen jeden sovětský tank, a dvě německá protiletadlová děla. Po desáté hodině byly Syrovice obsazeny a němci se stáhli k Ořechovu. Během týdenních bojů o Ořechov se stala obec nástupištěm útoků, na katastru obce padlo 60 sovětských vojáků a 8 místních občanů. Od 20. dubna byl v obci štáb 4. gar. jezd. sboru, kde prodléval i velitel 1. gar. jms. generálporučík I.A.Plijev.
Poměrně hladkým obsazením prostoru Syrovice, Bratčice a Mělčany dne 18. dubna se vytvořilo pro sovětské vojsko nové nástupiště na Brno ve směru Ořechov nebo Silůvky, dále Střelice a západní předměstí města.
Na proniknutí sovětských jednotek k Ořechovu reagovalo německé velení pozdě a v Brně již nemělo síly, která by sovětské jednotky zastavily. Divize pancéřových granátníků Feldherrnhalle-1 (dále jen FHH1), která tento úsek měla bránit, zůstala za řekou Jihlavou. Postavení okolo Ořechova bylo slabě obsazeno frekventanty vojenských škol z Vyškova, 10. výcvikovým praporem SS a Volkssturmem z okolních německých obcí. Dále několika protitankovými a protiletadlovými děly.
Po obsazení Syrovic začala část 125. střel. pluku od 6. orelské divize postupovat směrem na Ořechov. Jak se pěchota objevila na nekrytých místech tzv. Velkých polích, dostala se do těžké kulometné palby a ustoupila zpět do Syrovic.
V poledne průzkum 7. mech. sboru pronikl do Silůvek a sovětské tanky začaly postupovat na Brno přes Silůvky, Hlínu, Neslovice, Kývalku do Popůvek. Během večera pronikly až k Brnu, kde bylo zničeno několik tanků.
Jak vyplývá ze sovětských hlášení, nebyl Ořechov s novým dominantním kostelem Všech svatých na sovětských mapách vůbec zakreslen. V hlášeních se mluví jen o Tikovicích a Ořechovičkách. Sovětská vojska proto útočila na imaginární cíl, což velmi ztěžovalo koordinaci útoků a pro dělostřelectvo přesné zamíření, což se projevilo ve ztrátách na lidech a technice.Po poledni zaútočilo několik střemhlav bombardovacích letounů JU-87 Stuka s podporou stíhačů na sovětská vojska u Syrovic. Sovětská stíhací letadla proti nim zasáhla a jednu Stuku sestřelila.
Odpoledne 18. dubna začal útok na Ořechov náletem bitevního letectva a dělostřeleckým přepadem. Již během dělostřelecké palby zaútočili kozáci 8. gar. jezd. divize od Syrovic na Ořechov a pěchota 125. stř. pluku přes Velké Pole na Tikovice a útok byl opět se ztrátami odražen. K večeru došlo k přeskupení sil, pěchota se přemístila k Syrovicím a za pomoci tanků a samohybných děl 63. mech. brigády zaútočila přes Žleby na Ořechov. Během dvouhodinového boje se ve 22 hod podařilo obsadit ulici k Hajanům a návrší s kostelem. Obránci Ořechova se stáhli do Ořechoviček, úvozu polní cesty ke sv. Peregrínu a k Annenskému mlýnu.
Vojáci 125. střel. pluku se marně snažili vypudit Němce z Ořechoviček. Po celou noc na 19. dubna bojovali a byli již nepřetržitým nasazením v boji silně unaveni a žádali vystřídání. Velitel 7. mech. sboru se rozhodl podpořit vojáky 6. orelské střelecké divize. Jedna rota samohybných děl od 16. mech. brigády zaútočila od Radostic na Ořechovičky a od Ořechova ji podpořily tanky 63. mech. brigády. V 16:30 hod začal útok z obou stran, jakmile Němci zjistili ve svém týlu u Podlavky sovětské samohybná děla, vyklidili Ořechovičky a stáhli se k cihelně. Ve 20 hodin se obě útočná seskupení setkala, od Syrovic přijeli do Ořechova kozáci ve velmi podroušeném stavu a vystřídali pěchotu 125. střel. pluku. Sesedli z koní, usnuli po mlatech, stodolách a ani nevyslali hlídky na přední okraj fronty. Tankisté rozestavili tanky a samohybná děla okolo kostela a také odpočívali.
Německé velení velmi těžko neslo obsazení Ořechova, odkud se mohla vést dělostřelecká palba na Brno. Večer 18. dubna dostala 16. panc. divize rozkaz, aby urychleně navagónovala techniku u Opavy a odjela k Brnu. Za přesunu k Brnu neměla štěstí, od Ivanovic na Hané se k Brnu musela přepravovat kvůli přerušení tratě po ose a jejího velitele gen. mjr. von Müllera zajali čsl. partyzáni oddílu „Olga“ na zámku v Hosticích.
Večer 19. dubna po příjezdu jednotek 16. panc. divize do Brna, dostal pluk panc. granátníků čís. 64 téže divize rozkaz, aby v předvečer vůdcových narozenin dobyl na Rusech zpět důležité obranné postavení v Ořechově. Během večera se pluk posílený tanky přesunul ve vší tichosti do lesů k Bobravě a zaujal výchozí postavení k útoku u cihelny nad Annenským mlýnem. Útoku předcházela přehradná palba z raketových vrhačů umístěných na obrněných transportérech SdKfz 251/1. Za chvíli bylo návrší u kostela v plamenech. Za palebnou přehradou postupovali tanky s pancéřovými granátníky. Od úvozu peregrínské cesty zaútočila do boku sovětské obrany německá pěchota s několika útočními děly. Moment překvapení byl veliký, německé tanky pronikly do obce a z nejkratší vzdálenosti odstřelily několik sovětských tanků T-34 a samohybných děl SU-100. Němci v boji muže proti muži použili i plamenometů a návrší u kostela obsadili. Sovětští vojáci utrpěli těžké ztráty, ti co se zachránili, se stáhli do Žlebů, kde zaujaly obranu. Okolí kostela bylo pominulých bojích pokryto vraky sovětských tanků a mrtvolami vojáků, koní, zbraněmi a municí všeho druhu. Pancéřoví granátníci okamžitě zaujali obranná postavení okolo kostela a podél návrší až k Tikovicím. Velitelství 64. pluku pancéřových granátníků s velitelem pplk. Dörnemennem bylo v Ořechovičkách. Obranné boje v prostoru kostela řídil kpt. Richter. Po ústupu sovětských vojáků z Ořechova byla obec ostře odstřelována kaťušemi. Němcům se podařilo získat zpět dominantní obranou kótu zamezující útoku na Brno. Dále chtěli zlikvidovat sovětské jednotky proniklé do Střelic a Popůvek. Část 16. panc. divize se v noci z 19. na 20. dubna přesunula přes Pisárky, Kouhoutovice a Žebětín k Ostrovačicím s úkolem, aby ráno 20. dubna provedla vstřícný úder naproti útočící divize panc. granátníků FHH-1 od Dolních Kounic do Ořechova a tím izolovat sovětská vojska u Střelic a Popůvek.
Už ve čtyři hodiny začali Němci postřelovat sovětská postavení pod Ořechovem, po desáté hodině napadlo sovětská vojska německé bitevníletectvo. Po leteckém útoku zaútočili Němci od Karlova směrem na kótu 334 m Volhausy, dnes zvané Jaloviska. Ve stejném čase zaútočilo 15 tanků s dvaceti obrněnými transportéry od 16. panc. divivize na postavení kozáků u Kývalky.
Za chodu překonali jejich obranu a průsekem v omickém lese pronikli k osadě Dvorek, kde přebrodili Bobravu a po silnici podél říčky postupovali k Radosticím. Pancéřoví granátníci vnikli do lesa Bučina, kde se spojili se svými druhy od divize pancéřových FHH-
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2012
  • 1 244 zobrazení
david56
16.7.
V pondělí po příjezdu jsme se ubytovali v penzionu Boďa v Horním Němčí. Ještě jsme se ani nevybalili a už jsme vyběhli s novými míči na první dopolední trénink. V úvodu jsme se připravovali na celotýdenní zátěž zpevňováním kotníků, kolen a kyčlí. Následovala cvičení na zlepšování techniky s míčem, především s využitím pomůcek team – mate. Odpolední trénink naši trenéři zaměřili na zpracování míčů, střelbu a obratnost. Po svačině následovalo přátelské utkání s přípravkou a mladšími žáky TJ Dolní Němčí, které jsme odehráli v našich nových dresech. Utkání bylo velmi náročné a tak nám vyhládlo, že talíře se sladkou večeří jsme úplně vyčistili. Večerní program byl naplněn koupáním, nohejbalem a trampolínou a tak nám druhá večeře přišla vhod.
Těšíme se na další program – trenéři nám slíbili zítřejší opékání, středeční besedu s hráči 1.FC Slovácko, ve středu také máme hrát odvetu s TJ Dolní Němčí a zítra také míříme do haly na florba

17.7.
Na dopolední trénink jsme museli do haly do Slavkova. Vytrvalý déšť nás nepustil na hřiště a tak jsme ráno trénovali obratnost, gymnastiku a hráli florbal. Po obědě déšť ustal a občasné sluníčko nám umožnilo proběhnout se venku. Věnovali jsme se atletické přípravě, zpevňovali jsme kotníky na terčích a v žebříčcích, trénovali jsme střelbu a individuální průniky. Po lehké svačince se počasí natolik zhoršilo, že jsme museli odvolat přátelské utkání a čas před večeří jsme strávili saunováním a osvěžováním v bazénu. Plánované opékání jsme museli přesunout na zítra a besedu s hráči 1. FC Slovácko na čtvrtek. O přátelské utkání nepřijdeme, protože se našim trenérům podařilo domluvit i další zápas. Zítra tedy v 17:00 hrajeme s Dolním Němčím a ve čtvrtek v 17:00 se Stráním.

18.7.
Středeční dopoledne jsme věnovali tréninku fotbalové techniky. Využívali jsme především pomůcky team-mate, trénink s těmito pomůckami nám zlepšuje zpracování míče. Odpoledne se našel čas i na střelbu a hru. Na závěr tréninku připravili trenéři několik cvičení na zpevňování těla, tentokrát s vodními vaky na zpevnění trupu a terči na zpevnění kotníků. V 17:00 jsme nastoupili k odvetnému zápasu proti hráčům TJ Dolní Němčí. Večerní program trenéři zpestřili opékáním špekáčků.

19.7.
Předposlední táborový den jsme trénovali netradičně. V dopoledním bloku se nejprve plážový fotbal v písku střídal s nohejbalem a poté následovala hodinka aerobiku s cvičitelkou Lenkou Rachůnkovou z Uherského Brodu. Odpoledne jsme hráli florbalové turnaje v hale a protahovali tělo sportovní gymnastikou. Na zpáteční cestě jsme se zastavili na zmrzlině v Devil music baru v Dolním Němčí. Bohužel ale byla skrz silnou bouřku vypnuta elektřina, tak jsme si na zmrzlině nepochutnali. Abychom nebyli úplně bez fotbalu, podařilo se našim trenérům domluvit ještě jedno přátelské utkání, tentokrát jsme hráli proti hráčům ze Strání. Po večeři za námi přijeli hráči 1.FC Slovácko Michal Kordula a Lukáš Fujerik a uspořádali pro nás besedu s autogramiádou.
20.7.
Dopolední trénink byl zaměřený na rozvoj herních činností jednotlivce. Trénovali jsme každý sám za sebe vedení míče, zpracování míče, přihrávku a střelbu. V hlavách se nám stále ozývaly rady hráčů 1.FC Slovácka z večerní besedy. Hráči nám několikrát opakovali, že nejdůležitějšími vlastnostmi fotbalisty jsou ctižádost, poctivost, pracovitost a pokora. Poslední odpoledne už jsme se chystali na cestu domů. Přesto jsme si ještě našli chvilku na krátký fotbalový turnaj a také na koupání.
Hodnocení trenérů:
Fotbalový tábor považujeme za vhodnou prázdninovou náplň pro mladé hráče. Na rozdíl od jiných podobných táborů a kempů je tento náš zaměřen na opravdu intenzivní tréninkovou práci. Ve velkém počtu tréninkových jednotek kluci pracují na rozvoji pohybových schopností a především herních dovedností. Objemu i intenzitě napomáhá dostatečný počet trenérů, malý počet hráčů (max. 16 hráčů, 2 brankaři), nejlepší možné vybavení tréninkovými pomůckami a různorodost denního zatížení – obratnost, koordinace, gymnastika, florbal, atletická příprava a především fotbalový míč. Jsme rádi i za klidné prostředí penzionu a veškeré jeho vybavení, které nám pomáhalo v našem působení na hráče. Všichni kluci ukázali svou poctivost a pracovitost, je vidět, že fotbal je pro ně největším koníčkem a zábavou. I přes narůstající únavu se snažili na sobě pracovat přesně podle našich pokynů i doporučení hráčů 1.FC Slovácka, které na závěr opakujeme: ctižádost, poctivost, pracovitost a pokora.
O Vaše děti se starali trenéři Mgr. Michal Beran, David Jurásek, David Velecký, Tomáš Postolka a zdravotník Lukáš Bahula.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červenec 2012
  • 1 267 zobrazení
petruno
Mírně zavádějící název dalšího alba z naší již třetí dovolené s klukama Ondrou a Patrikem. Tak jako každou dovolenou si nejdříve dáme trochu do těla, aby nám nezlenivěly svaly. Tuto dovču by jsme chtěli po našom dodělat Malou Fatru, již jsme věnovali nějaký ten čas vloni a letos to chceme dorazit tak aby jsme mohli říct Malou Fatru trochu známe. Zahajujeme rozcvičkou na kole, z Karlovy Studánky vyrážíme na Praděd a Švýcárnu. Tak jak kluci vždy byli rychlejší do kopce než já, tak nyní jim to nějak nejelo, na vrcholku Pradědu jsem oznámil další cíl Švýcárna a to už padali na zem, přes všechny trable to nakonec zvládli na jedničku a na závěrečný sjezd z Pradědu budou ještě dlouho vzpomínat, šedesátkou na kole tak moc často nejezdí. Navečer balíme a jedeme na pozvání do Paskova pomoct rubat uhlí. Né to byl fór, Jura nás pozval na nultý ročník táboření tatínků s dětmi. Pěkně upravený plac bývalého Svazarmu a mnoho her bavilo nejen děti do pozdních noční hodin. Ráno opět balíme pomůžeme trochu s úklidem, zastavíme se u Janičky na ranní kávičku a jedeme na Slovensko do Vrátné, kde máme z minulých dovolených rozdělanou Malou Fatru. Nyní máme za cíl zdolat Velký Kriváň. Příroda je proti, na kopcích je deka a prší, ptám se na lanovce jaká je předpověď, no přímo na h...o, snad zítra odpoledne, přemýšlím jak to vyřešit když tu se nebe roztrhlo a vykouklo slunce. Velím k riskantnímu výstupu, bleskově balím do batohu nutné věci a letíme na lanovku. Nahoře se to vaří ale celou cestu až na Kriváň nespadla ani kapka a výhledy jsou úžasný. Kocháme se a fotíme, pozoruji další frontu jak se k nám blíží, velím k ústupu, právě včas, suchý dobíháme na horní stanici lanovky, jen za námi zaklapnou dveře restauračky tak to spustí. Chvíli posedíme a jedeme dolů. Kurňa to jsme měli kliku. Jedeme pod Těrchovou na nám dobře známý kemp, stále padá voda, pro jistotu komfortu okupujeme malé podium, kde vaříme a mohli by jsme tam i spát, ale nechceme moc provokovat. Odpoledne jedeme na druhu odpočinkovou část dovolený směr jižní Slovensko a termální parky, základnu jsme založili ve Vincáku. Postupně navštívíme Termálpark Dunajská Streda, na kole naše známé v Seredi a nakonec na odpoledne nakoukneme do Aquparku Senec. Závěrem k názvu, kámoš z Finska mi 7.8. napsal po FB o zatmění měsíce a tak jsem zkusil udělat snímeček. Paráda, dovča se podle kluků vyvedla na jedničku, do konce prázdnin máme ještě prostor na jednu dovolenou, pomalu začínám spřádat plány kam, aby jak ve správným filmu děj gradoval. Odkazy na minulé letošní dovolené http://petruno.rajce.idnes.cz/Bomba%2C_dovolena_s_tatkou/ a druhá http://petruno.rajce.idnes.cz/Druha_letosni_dovca
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 1 163 zobrazení
zdeno694
DEUTSCH unten

Letos jsme do Friedrichshafenu vyrazili přesně o půlnoci z úterý na středu, 30.května. S jednou přestávkou, ve 3. hod ráno za Regensburgem, jsme byli v v 6,15 na místě. Zdoláno 587 km, i přes malé potíže ke konci cesty. Megan v pravidelných intervalech po cca 4 sec šel naplno, další 4 sec jako by ho někdo tahal na silné gumě dozadu. Po zhasnutí motoru start trval třičtvrtě až minutu.
Místo nám rezervoval Juergen, DL5HAN s Elke DL5HCN a již nás tam očekával i Mirek OK1MBT s XYL. Naproti stál již Hans, DF9JS a Egbert ON4CAS.
Krátké přivítání se všemi, ustavení přívěsu, připojení na proud a šli jsme dospat noc. Vzbudili jsme se okolo 14,30.
Čtvrtek volno. Toulali jsme se po kempu, zdravili se s dalšími, které jsme rok neviděli, okukovali provedení antén na kempinkových přívěsech, fotili a vychutnávali si pohled nad námi prolétajícím Zeppelinem.
Měl jsem obavy, jak budu zvládat se svým ischiasem asi půlkilometrovou pěší cestu do haly.
Již loni jsem to chodil s bolestmi a s cca 8 zastávkami. Leč náhoda pomohla, Peter, DL6DK tam byl bez manželky a měl pro ni volný lístek pro činovníky, kterým mne podaroval. A Juergen, DL5HAN, tam jako činovník jezdil autem až do areálu, hned vedle vchodu do haly. Takže odvoz tam i zpět byl milý a bezbolestivý. Chvílemi jsme s Marií, OK5AR, pomáhali na stánku ČRK, chvílemi na stánku TEN-TEN, občas jsme zašli na stánek DIG. Mezitím jsme obcházeli 2 haly ve kterých byla hlavní náplň HAM RADIA. Milé bylo setkání s Evou, HB9FPM, se kterou jsme se nedávno zkontaktovali na facebooku. Díky tomu, že mám na tričku zdaleka viditelnou značku, hlásilo se ke mne mnoho lidí, zvláště z řad závodníků, které jsem dělával na 144 MHz a kteří si ještě pamatují mé tehdejší úspěchy.
V pátek jsem se zúčastnil, jako jediný majitel velkého Holzhammeru v OK a jeden z mála mimoněmeckých operátorů, předání velkého Holzhammeru /kladiva/, které je udělováno pouze jednomu radioamatérovi ročně. Následně i setkání DIG, kde nás bylo asi 30. Při té příležitosti jsem převzal poháry a plakety za vítězství v závodech jak pro sebe, tak pro další české radioamatéry. Příjemná byla tradiční sešlost na stánku DIG, v neděli, hodinu před ukončením HAM RADIA. Tradiční škvarkové sádlo a chleba a naraženy 2 soudky piva.
Hezký závěr třídenního dění.
Po návratu do kempu pomalé balení a příprava k odjezdu. Vyrazili jsme v 17,30. Auto jelo až na úroveň Mnichova, pak se opět začala projevovat závada na Meganu. Střídavě jel, střídavě nejel až chcípl na dálnici úplně. Naštěstí to bylo v místě Baustelle /opravy/ kde byl po straně asi 10 m široký pruh. Půlhodina stresu, potu, 4 rychle za sebou vykouřené cigarety. Telefonáty dcerám, asistenční službě pojišťovny, zajišťování odtahu. Odtah by mne stál 2 měsíční důchody, takže brán až jako to poslední. Při nejhorším, dostat to z dálnice dříve, než se o nás začnou zajímat němečtí policisté a řešení z jejich strany by mne asi stálo i více než ty 2 důchody. Nastartoval jsem /startér točil přes minutu, než si to dalo říct/ a na volnoběh, rychlostí 5 až 10 km v hodině jsme se šourali po krajnici cca 3 km k nejbližšímu výjezdu. Při přidání plynu chtěl motor zhasnout. Zakotvení v městečku Ludwigsfeld. Hodinu telefonátů do Čech, domluva, že dcera Alena se zeťákem vezmou v pondělí 2 auta s přepravními vozíky a přijedou nás přetáhnout domů. Po hodině jsem zkusil nastartovat a ta mrcha šla normálně. Takže zrušení všeho vytelefonovaného, dcery sledovaly na APRS zda a jakou rychlostí jedeme a kde případně zůstaneme opět viset. Radost z každého kilometru, který by se při oficielním odtahu rovnal 80 Kč. Asi po 80 km opět zlobení. Zastaveno na půl hodiny a pak to zase jelo. Takže takto s několika „vychládacími“ přestávkami jsme dokodrcali až domů. Poslední zastávka byla neplánována. Ve Vroutku, 4 km od baráku stop od policie. Hučel jsem Vroutkem 57. S klukama jsem pokecal, chovali se velice slušně a já také, řekl jsem jim o problémech s Meganem a ještě mi posvítili do kufru, abych našel cigarety, protože u hranic do OK mi došly v krabičce a další byly jen v kufru. Nakonec jsem se drze optal, jak to vyřešíme. Domluvou? Asi vzhledem k tomu, že jsem vystupoval slušně i když viděli, že jsem z celé jízdy na nervy, na to kývli a asi po čtvrt hodině jsme pokračovali dál. Domů jsme dorazili 10. minut před druhou hodinou.
*********
DEUTSCH
*********
Dieses Jahr sind wir nach Friedrichhafen gefahren genau um Mitternacht vom Dienstag auf Mittwoch, 30.Mai. Mit eine Pause, um 3 Uhr Morgen in der nähe von Regensburg, wir waren um 6,15 am Campingplatz in FH. Fuhren 587 km, trotz kleinen Beschwerden zum Ende. Megan hatte in regelmäßigen Intervallen von zirka 4 sec Fehler er ist voll Gefahren, weitere 4 sec als wenn ihm jemand von hinten am Gummiseil stark nach nach hinten gezogen hätte. Nach dem Ausschalten des Motors hatt der Start drei viertel bis bis eine Minute gedauert.
Dem Platz reservierte uns Juergen DL5HAN mit Elke DL5HCN, und haben uns schon erwartet auch Mirek OK1MBT mit XYL. Daneben sind auch schon Hans DF9JS und Egbert ON4CAS mit Ehefrau.
Nach kurzen Begrüßung mit allen, haben wir dann unseren Wohnwagen am Netz angeschlossen und haben uns dann Gute Nacht Gewünscht und sind Schlafen gegangen. Wecken war um 14,30.
Am Donnerstag, wanderten wir im Campingplatz herum, Grüßten alle andere und haben dann die Ausführung der Antennen für Campinganhänger gesehen, die Freunde die wir ein Jahr lang nicht gesehen haben, dann nahm ich Fotos, und wir genossen die Aussicht und beobachten den über uns Fliegenden Zeppelin.
Ich machte mir Sorgen, wie ich mit meinem Ischias etwa einen halben Kilometer bis zur Halle gehen kann. Letztes Jahr bin ich mit Schmerzen gelaufen und mit ca. 8 Stopps habe ich es dann doch geschafft bis in die Hale.
Dann durch den Zufall hatt mir der Peter DL6DK geholfen, er war da ohne Gattinnen, und hatt mir Eintrittkarte eine Statue von seiner Frau geschenkt.
Und Juergen, DL5HAN stand stillstehend neben uns wie eine Statue verkehrt mit dem Auto gleich neben dem Eingang in die Hallen. Er war so nett und nahm mich mit und fuhr zurück und ich war ohne schmerzen..
Dann sind wir mit Maria die mir half zum Stand der CRK, zwischendurch sind wir am Stand der TEN- TEN vorbeigegangen, dann zum Stand der DIG. Inzwischen sind wir durch 2 Hallen gegangen in denen war hauptsächlich die HAM RADIO.
Nett war auch die Begegnung mit Eva, HB9FPM. Wir hatten uns erst vor kurzem in Facebook kontaktiert. Dank diesem Umstand, dass ich ein T - Shirt trage mit meinen Zeichen wurde es von weitem sichtbar, meldeten sich bei mir viele Menschen, besonders auch Stille Wettkämpfer, die ich von 144 MHz kenne und die sich noch erinnern an meine damalige Erfolge. Freitag nahm ich teil an der Aushändigung des großen Holzhammers und als einziger Besitzer des großen Holzhammer aus OK und einer von wenigen Ausländischer Operator. Die Übergabe des großen Holzhammer ist zu erteilen nur einem Funkamateur jährlich. Dann das DIG-Treffen, wo wir zirka 30 sind. Bei dieser Gelegenheit nahm ich Pokale und Plaketten für den Sieg in Contesten für mich und für andere tschechische Funkamateure. Es war eine Freude, eine traditionelle Party am DIG-Stand am Sonntag, eine Stunde vor dem Ende von HAM RADIO, zu feiern. Traditionelles knackendes Schmalz und Brot und 2 Bierfässer. Schöner Abschluss von drei Tagen.
Nach Rückkehr zum Campingplatz, langsam Packen und Vorbereiten zur Abreise nach hause. Wir sind um 17,30 losgefahren. Auto fuhr bis auf Niveau München, dann begann mein Megan wieder mit denen mängeln an. Abwechselnd die mängel an, aus, an, aus, bis sie an der Autobahn verrecken. Zum Glück war am Ort Baustelle wo war zur seite etwa Dekameter breiter Streifen. Halt Streß und Schweiß, 4 Zigaretten hintereinander geraucht. Telefongespräche mit Tochter, Hilfe Dienst, Versicherung, Rückversicherung, Abschleppdienst. Abschleppdienst hätte mich dan 2 monatliches Rente gekostet, also ausgenommen bis wie das letzte. Das schlimmste, bekammen wir auf der Autobahn das sich um uns die deutscher Polizisten begangen zu interessieren und Lösung ihrerseits, und das es über 2 Rente kosten kann. Beim Starten habe ich den Starter gedrillt über eine Minute lang, ehe er dan gestartet ist, und dann im Leerlauf lief, danach mit Geschwindigkeit 5 bis 10 km in der Stunde, wir sind wie Schildkröte am Rand zirka 3 km zu nächste Autobahnausfahrt. Bei mehr Gas geben möchte Motor Ausgehen. Entspannung vor der Kirche im Städtchen Ludwigsfeld. Seit einer Stunde Telefongespräche nach Tschechei, Zurede, dass Tochter Alena sich mit Schwiegersohn zeit nehmen und uns am montags mit 2 Autos mit Transporter kommen uns Abholen. Eine Stunde habe ich rumgemacht, starten und das Aas ist normal gegangen. Also Storno aller Telefonate, Töchter verfolgte mich in APRS ob und welche Geschwindigkeit wir fuhren und wo beziehungsweise wir bleiben oder nochmals hängenbleiben. Freude am jedem Kilometer, da kann ich bei Offiziellen Abschleppdienst 80 Czk abziehen. Etwa nach 80 km wurde Megan nochmals böshaft. Warte dann eine halbe Stunde worauf er dann wieder ging zu fahren. Also so mit einigen „ Abkühlfazen " Pausen sind wir Stotternd doch bis nach Hause gekommen. Der letztere Haltestelle war nichtgeplant. In Vroutek, 4 km vorm Haus Stoppt uns die Polizei, hat getobt das ich durch Vroutek 57km, gefahren bin. Mit Glück und Poker, verwarnten sie mich, sie waren sehr anständig und ich auch, sagte ich ihnen mein Problem mit Megane und mich noch unter die Taschenlampe nehmen und im Koffer noch Zigaretten gefunden, weil an der Grenze nach OK mir eingefallen ist das im Koffer noch eine Verpackung ist und weitere waren frei rumgelegen. Zum Schluß habe ich frech nachgefragt, wie wir zu einer Lösung kommen könnten. Durch Zurede? Dass ich anstendig war wenn auch sie sahen, dass ich nach der ganzen Tour mit meinen Nerven blank waren, darauf ein Kopfnicken und etwa nach eine Viertelstunde sind wir weiter nach Hause gefahren. Nach Hause habe ich zuschlagen 10 Minuten vor Zwei Uhr.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2018
  • 1 105 zobrazení
zsjihomoravske
Neděle 6.12.
Už jsme tu! Cesta byla dlouhá, ale uběhla rychle a tak jsme šťatně dojeli až na vrcholky Krkonoš, kde nás uvítalo sluníčko. Josefova bouda byla pro nás připravená a tak jsme se rovnou ubytovali, moc se nám tu líbí. Posíláme mnoho pozdravů a těšíme se, až přijde první pošta. Ještě než bude večeře, máme nějakou práci :)
Po večeři jsme si založili deníčky, abychom se mohli po návratu chlubit, jak jsme se tu měli. Trochu jsme si zazpívali u dvou adventních svíček a zahráli si hru. Po večerní pohádce jsme už všichni nachystaní v pelíšku a těšíme se krásné sny (a snad i snovou poštu).
Pondělí 7.12.
Sluníčko s námi hraje na schovku, poslalo na nás mlhu, ale my se nedáme. Měli jsme dneska návštěvu z KrNAPu i s pejskem a ježečkem, dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí a moc nás to bavilo. Ale sníh je sníh a ten nás láká nejvíc, tak jsme vzali lopaty a huráááá na kopec. Cestou jsme potkali pana pošťáka ve velkém autě, asi nám vezl hoooodně dopisů, uvidíme u večeře.
Úterý 8.12.
Sluníčko! To je krása! Jen toho sněhu rychle ubývá, tak si ho musíme pořádně užít. Tak rychle zvládnout učení a jdeme ven. Poznáváme známá místa pod sněhem. Taky jsme se vypravili do Polska a naučili se polsky pozdravit a poděkovat. Člověk nikdy neví, kdy se mu to bude hodit. Paní učitelky z nás mají radost, protože jsme mnohem samostatnější než před rokem a tak jsme vždycky vypravení na to šup. Zkrátka, je to tady prima!
Středa 9.12.
To nám to le utíká! Probudili jsme se do krásného rána. Dopoledne jsme stihli hromadu věcí do školy a ještě bobovačku, než nám ten sníh roztaje úplně. V Ekobádání jsme zkoumali mraky a počasí, to můžeme dobře pozorovat i tady, protože po obědě začalo drobně pršet a pak i trochu sněžit. Počasí si také zaznamenáváme do deníčků. A protože to už umíme, píšeme to rovnou anglicky. Jen toho sněhu pořád ubývá, tak jsme si vyrobili nějaké sněhové vločky sami. Povedli se nám, co myslíte?
Čtvrtek 10.12.
Dneska nám sluníčko vynahrazuje předešlé dny plné mlhy.
Pátek 11.12.
Nabitý program pokračuje a ráno nás opět čekalo krásné počasí. Snažíme se stihnout vše, co máme v plánu a celkem se nám to daří, ale nejlepší zábava je rozhodně sníh. Stačí nám troška a je spousta zábavy. Ovšem teď večer padá nový, tak se těšíme, že se ráno vzbudíme do čistě bílého dne. Co jsme všechno zvládli vidíte na fotkách, dnes máme radost z vlastnoručně vyrobených kompasů.
Ještě jsme vám nenapsali, co čteme na dobrou noc, takže do doženeme teď. Andíci (tj. 2.A) čte knížku Zachráněná sovička a Bendíci (tj. 2.B) čte knížku Modrý Poťouch. Obě se moc líbí. Ahoj zítra!
Sobota 12.12.
Nááádherný den! Počasí se vydřilo ukázkově a tak jsme si to hodně užili. Po včerejší chumelenici bylo lopatování báječné. I když je sobota, zkoumali jsme nové věci v Ekobádání a taky oprášili některé z loňska. Je to tu moc prima, ale ten sníh, ten je prostě nej! A Káje M. všechno nejlepší k narozeninám!
Neděle 13.12.
Už jsme tu týden! Letos to utíká vážně rychle. Dneska bylo obzvláště nehezky, dopoledne mlha a déšť, pak se ochladilo a chumelilo. Radší jsme zůstali doma. Udělali jsme spoustu práce a užili si také hromadu zábavy. Vrcholem dne rozhodně byl pyžamovo maškarní bál. Nezapomněli jsme ani na to, že je 3. adventní neděle. S Luckama jsme oslavili svátek a Simončin včerejší ještě jednou :)
Pondělí 14.12.
Další krásný den. Dělali jsme toho spoustu, ale pořád platí, že užít si sněhu musíme i do zásoby. Dnes jsme vám vyfotili naše pokojíčky, abyste viděli, jak to tu máme krásné. Kdo má na dveřích sluníčko pořádníčka a kdo prasátko, to zkuste uhodnout sami. Brzy ahoj!
Úterý 15.12.
A je to! Dneska poslední pracovní listy, ještě trochu češtiny a matiky, nějaké sněhuláky a hlavně sbalit kufry. Autobusy budou přistaveny v cca 12:30, odjezd po naložení. Pojedeme podle ubytování, takže Andíci a Bendíci spolu. Mezi Svitavami a Letovicemi pošleme SMS. Tak zítra!
O vaše děti se v Krkonoších staraly paní učitelky Martina Marková, Alena Štěpánková, Hana Sedláková a Maria Šuhajová.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2015
  • 1 096 zobrazení
lucijas
Byl jsem, já Luciášek, na výletě u moříčka. Sice jen pobyt na pár dnů v Umagu v Sol Polynesia, ale moc se mi tam líbilo. První den hodne pršelo, byli jsme všichni úplně promočení a tak mi nakonec páníček nosil pod deštníkem. V noci byla bouřka a ráno jsme se probudili do krásného dne, jeli jsme na výlet-Poreč,Vrsar, Rovinj, Novigrad, všude bylo spoustu psích kamarádů, koukání a čuchání.To byla neděle. V pondělí ráno bylo ještě líp, jsme šli na velikánskou procházku k majáku Savudrija, tam chtěla hlavně panička!Ještě jsme stihli výlet autem podél Mirny do Grožnjanu a večer procházku kolem pobřeží. V úterý jsme malinko odpočívali a pak jsme šli pěšky do Umagu a zpátky a odpoledne autem do Savudrije a večer zase kolem vody na západy ....! Jo a úplně jsem prospal veverku , která přišla na návštěvu a něco dobrého!Ve středu ráno! odjezd! vrrrr - vstávání na budíka! Ale dospal jsem se cestou domů, proběhal jsem se v Krajnske Goře a úplně zaspal déšť a sníh v Alpách.A pojedu zas!HAF
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2010
  • 1 084 zobrazení
pekule
Vyrazily jsme v sobotu ráno, vzaly to přes Brodské Tesco a Znojmo do Vranova, kde jsme vyrazily na kešky, zapařily a v neděli odpoledne odjely do Horních Věstonic lemtat pro změnu víno. V úterý se pokazilo počasí, tak jsme se vrátily stopem domů a ve středu vyrazily ještě na Lukov. Báječné dny, ale už by to zas chtělo chvilku detox...
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2009
  • 1 082 zobrazení
vachaz
V sobotu 18.6. jsme sedli v Praze do letadla a přes Moskvu jsme se přepravili až do Irkutsku, kde jsme přistáti v neděli kolem jedenácté hodiny s neplánovaným mezipřistáním v Krásnojarsku. Po příletu jsme se ubytovali v hostelu, prohlédli jsme si centrum města s roubenými městskými kupeckými domy, tržnici a nábřeží řeky Angary.V pondělí jsme se přesunuli do skanzenu Talcy a dále pak do Listvjanky, kde jsme nevynechali unikátní limnografické muzeum jezera Bajkal s akváriem s bajkalským tuleněm – něrpou. Přes ústí řeky Angary jsme se přeplavili kolem Šamanského, pověstmi opředeného kamene k nádraží Port Bajkal a místním vláčkem jsme popojeli po Krugobajkalské magistrále do romantické zapadlé vesnice Polovinka, kde jsme nasávali atmosféru ruské vesnice.Ve čtvrtek jsme se vlakem posunuli do Sluďjanky, kde jsme si prohlédli nádraží z mramoru - pomník stavitelům Transibiřské magistrály a vyrazili jsme na trek do pohoří Chamar Daban, kde jsme další den zdolali vrchol Pik Čerskovo (2.090 m). V sobotu 25.6. jsme se přejeli do horských lázní Arsan v Tunkinské dolině pod třítisícovkami Východních Sajané. Zde jsme absolvovali výlet divokou soutěskou říčky Kyngarga. Po návratu do Sluďjanky se po Transsibiřské magistrále vydáváme směrem k mongolským hranicím do Naušek a dále do Kjachty. Kjachta je bývalou čínsko-ruskou čajovou celnicí. Dějiny čajového obchodu a ruských zeměpisných výprav do Asie dokumentuje místní muzeum. Prohlédli jsme si také posvátnou skálu Randžur a Muročinský dacan – významný burjatský buddhistický klášter. Po návratu do Ulan Ude se přesouváme do Usť Barguzinu, rybářské osady na východním břehu Bajkalu. Po písečné kose jdeme do vesnice Monachovo na poloostrově Svjatyj Nos (Zabajkalskij NP).Další den putujeme pěšky po pobřeží Bajkalu přes malebné zátoky a rybářské vesničky až k teplým pramenům u Zátoky zmijí. K termálním pramenům pro nás přijela pohodlná loď, která nás převezla přes Bajkal na ostrov Olchon kolem fotogenického skalnatého pobřeží do přístavu Chužir a večer jsme se utábořili u slavné Šamanské skály.V podělí nás čekal výlet autem na mys Choboj (Pribajkalskij NP), cestou jsme obdivovali krásy Bajkalu a místní přírody. V úterý 5.7. se vracíme místními maršrutkami do Irkutska a ve středu ráno jsme se opět z letiště v Irkutsku přesunuli přes Moskvu zpět do domoviny.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • červen až červenec 2011
  • 1 051 zobrazení
mariess
PONDĚLÍ - Úspěšně jsme zahájili první táborový den. Hned ráno jsme si složili mapu světa a zopakovali jednotlivé kontinenty, které během našeho dobrodružství poznáme. Dopoledne jsme se věnovali s Katkou a Ondrou angličtině a někteří z nás si malovali závěsný talíř v keramické dílně Milušky Pomijové, ostatní vyráběli pod vedením Martiny černošský náhrdelník a jednoduchý hudební nástroj či slušivý náramek. Po výborném obědě nás čekalo rozdělení do čtyř týmů (názvy jsme si vymýšleli sami!): Evropané, Prdeláči, Pompeje a Husité, a při soutěžích a pohybových hrách jsme získávali body a dobývali jednotlivé světadíly. Nejlépe se dnes vedlo Evropanům, ale to je teprve začátek:) Zítra pokračujeme!
PS: Asi jste si stihli všimnout, že na táboře letos dobýváme i skákací hrad, zapůjčil nám ho SMO Bukovská voda a děti si ho ve chvílích volna opravdu užívají.
ÚTERÝ - Jaké bylo? Dopolední angličtina, při které se děti letos opravdu snaží a lektoři je nestačí chválit:), další tvoření s Jarmilou, Martinou i Miluškou v dílně. Odpolední klání mezi jednotlivými týmy o vlaječky, kterými získáváme nová území ve světě. Na hrázi rybníka Velký jsme si na odreagování dali hru "kyselý ksicht" (děti vám ji určitě vysvětlí a můžete si s nimi zahrát), hod na cíl, chůzi po skoro-kladině a poznávali jsme potraviny dle chuti. Na základně nás pak čekala sladká i zdravá svačina a také všemi oblíbený skákací hrad.
STŘEDA - Dnes jsme se všichni těšili na výlet do Pelhřimova. A nenechali jsme si ho zkazit ani příliš vysokými teplotami. V pětipatrovém Muzeu rekordů a kuriozit jsme obdivovali různá česká NEJ- (největší botu, nejmenší hrací karty, nejdelší vánoční prskavku, obří zámek z čokolády atd.), některá nás naopak dost pobavila (největší zubní kartáček, největší pletená čepice nebo pyžamo, do kterého se prý nacpalo 98 dospěláků!) a dokonce jsme se pokusili některé rekordy překonat, ač neúspěšně. Využili jsme měřič síly, frňákoměrku, pažoměrku i lebkoměrku. Odtud jsme se přesunuli do sklepení na strašidla a pak jsme ještě zavítali do pelhřimovského pekla. I když někteří z nás byli obezřetní a dali přednost pevné země pod nohama než temnému podzemí. Dále bylo nezbytné uspokojit naše bříška, takže vyzbrojeni zmrzlinou nebo ledovou tříští (rodiče prominou) jsme se vydali na oběd do rodinné restaurace manželů Zachových. Ti nás pohostili vynikající polévkou a ještě lepším řízkem s bramborem, tečkou byl pak lahodný meloun. Mňam! Pro děti pak nastala nejlákavější část výletu - ROZCHOD po skupinkách po obchodech s cílem "něco si koupit". Dopadlo to dobře, spokojeni byli nejen obchodníci, ale zejména my, protože děti se vrátily v plném počtu. Po návratu do K. Řečice jsme se odměnili zaslouženým odpočinkem u filmu a pochutnali si na domácích buchtách od maminek a babiček. Moc děkujeme! K večeru jsme se přesunuli na školní dvůr, kde jsme si opekli buřty a díky "Mistru Šenymu" jsme si mohli zazpívat u kytary. Po příjemném posezení jsme si rychle přichystali pelíšky na noc a vydali jsme se směrem k rybníku "Šlechťák", protože tady byl start STEZKY ODVAHY. A nebyla ledajaká! Šli jsme po světýlkách, plnili jsme úkoly, čelili jsme chrochtajícím prasatům (i když?) a jiným roztodivným zvukům a těšili se do cíle. Zvládli jsme to všichni! Někdo úplně sám, jiný ve dvojici s kamarádem. Domníváte-li se, že jsme byli znavení a ospalí, máte pravdu, nicméně ve družině řada z nás ožila a nějak se nám nechtělo spát... A tak až když odbila na řečické věži půlnoc, ukládali se ke spánku i poslední vytrvalci.
ČTVRTEK - Budíme se tak nějak postupně od 6.30 hod, vylézáme ze spacáků a vítáme nový sluníčkový den. Snídani si dopřáváme venku, kdy je ještě příjemně. Dopoledne se vrháme do tajů angličtiny a také vytváříme originální trička technikou "sypaná batika". Po obědě jsme navštívili místní soukromé muzeum rodiny Adámkových ve mlýně a věřte, že je na co se dívat! Pan mlynář nám vyprávěl nejen o historii řečického mlýna, ale i o našem zámku, připojil zajímavosti ze světa řečického sportu a nakonec nám ukázal spoustu domácích zvířat, která zde chovají. Prostě prohlídka byla jedna báseň, děkujeme!
Odpoledne jsme se ještě utkali ve vodní balónkové bitvě, přesunuli jsme se do Austrálie a zahráli si na klokany a pak kóóónečně přišla chvíle, kdy byl nafouknut skákací hrad. Ale to už jsme byli hodně unavení, takže jsme byli rádi, že se začínali trousit první rodiče. Zítra na viděnou!
PÁTEK - Dnes dobýváme Ameriku, hrajeme si na indiány, dotváříme vlastní fotky do podoby indiánské, zdobíme se čelenkami a místo Anetek, Janiček, Honzíků a Toníků zde máme jen Zářící hvězdu, Rychlého geparda, Malého medvěda, Tančící oblak aj. Při angličtině rozšiřujeme slovní zásobu a pouštíme se i do obtížnějších slovních her. Po obědě si dáváme polední pauzu s Karlíkem a továrnou na čokoládu (snažíme se tak vyhnout největšímu pařáku) a pak už se naše čtyři týmy utkají s hasičskými stříkačkami v těžkém boji o "sestřelení" nepřítele pomocí hadice a vody. Jde nám to výtečně, a tak na konci jsme mokří beze zbytku všichni. Protože se naše putování po světě blíží k cíli, nezbývá než vyhodnocení a předání pamětních medailí s kotvou uprostřed. Kapitáne, plavba jest u konce, tak snad za rok AHOJ!
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2015
  • 1 125 zobrazení
pajjulka
13.-19.7.2009 Výživná týdenní dovolená s mou Janičkou :)
Pondělí až středa strávená na Slovensku, čtvrtek až neděle festival OEF (fotky naleznete v jiné sekci).
Vraťme se ke Slovensku. Za tento výlet vlastně může náš kamarád Macík, který mě snad 3 týdny ustavičně a s výdrží lámal, že v Blavě budou Walls Of Jericho, a že to bude palba :) Janče taky nebyla proti, tak jsem se na posl.chvíli hecla, přikývla a začla kutit plán, jak si ten koncert obohatit. V pondělí jsme navštívili zříceninu na Považském podhradie, Nitru, lázně Nivnice a Trenčínský hrad. Večer jsme se ustájili,jak jinak než u rybníka- Zelená voda. Není nad večeři na dece, házení balónem, zaplaváním si a lahví kvalitního vína před spaním :)
Ráno jsme se poštípaní komáry mrkli na zříceninu Beckov a vydali se směr Bratislava. Přes úmorné horko jsme z města moc neměli, zato večerní koncert se opravdu vydařil. Candance to vážně umí roztočit! Pot jsme smyli na Zlatých Pieskách, chrupec pod hvězdami a ráno hurá návrat do ČR!
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 14.7.2009
  • 1 043 zobrazení
Reklama