Hledání

31 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

farnostkaplice
  • prosinec 2017
  • 69 zobrazení
  • 0
pavelsenk
Poslední dny roku 2017 byly u nás jako na houpačce. A takové bylo i počasí při výletu na Velký Javorník. Cestou do Veřovic svítilo slunko, celý výšlap však bylo zataženo, nahoře hodně silný ledový vítr a cestou z Veřovic zase slunko. No, výšlap stejně za to stál... Foceno 27. prosince 2017.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 27.12.2017
  • 40 zobrazení
  • 2
yao
Všechno to začalo přesně před třemi měsíci. 3. září 2018 přišli poprvé do školy jako školáci. Všichni je slavnostně přivítali v sále školy a bylo jim přáno, ať se jim ve škole líbí a daří. Snad se jim to plní, protože jsou velice šikovní. Svoji práci začali výběrem svého razítka, společné práce třídy – medvídek a šašek s balonky, každý si vytvořil svou lodičku na moři. Od různých skládanek, slovních a sluchových her, pomalu a jistě přešli k psaní, počítání a čtení. Dnes hrdě mohou říct, že zvládají čtení slov s prvními písmenky, stejně jako jejich psaní, počítají do pěti. Jejich oblíbená tělocvična pro hry, nové vědomosti v prvouce, vyrábění a tvoření z papíru, kreslení, je pro ně každý týden hračka.
Stihli mezi jinými také návštěvu divadla, preventivní programy Etické dílny, zazpívali si na pěvecké soutěži Sedmihlásek. V úterý 4. 12. předvedou svým rodičům přímo ve třídě, jak pracují v hodinách českého jazyka a matematiky.V prosinci je čeká první mikulášská návštěva s čerty ve třídě, beseda s paní spisovatelkou Martiškovou v knihovně a Vánoční pásmo s dětmi ze ZUŠ v sále školy.
Prostě naši prvňáčci mají stále napilno, čeká je hodně práce i zábavy a my jim přejeme, ať se jim ve škole líbí, daří a těší se do školy každý den.

Zpracovala třídní učitelka, Mgr. Karin Davídková
více  Zavřít popis alba 
  • loni na podzim
  • 72 zobrazení
  • 0
jarda194
V prosinci se stále na Rozkoši zdržoval vzácný racek velký - více fotek v předchozím albu, sem dávám už jen jednu. Dalším vzácným návštěvníkem se stal kormorán malý - více informací u první fotografie, pokračovala invaze čečetek zimních a přidávám fotky některých mých společníků při rybolovu.
více  Zavřít popis alba 
107 komentářů
  • prosinec 2017
  • 150 zobrazení
  • 21
vave-ri1
Od začátku roku se mi nedařilo zapisovat si do diáře, jaké bylo ten který den počasí, a ani listopad nebyl žádnou výjimkou. Ale i bez toho vím, že v průběhu měsíce se vyskytly rekordní teploty kolem šestnácti stupňů, a teď koncem měsíce noční teploty klesaly až k mínus sedmi. Byly dny zamračené i slunečné, jen voda stále chybí. Sice párkrát zapršelo, ale bylo to zřídka, a vody nespadlo mnoho. I když se nám nakonec naplnily dvousetlitrové sudy pod okapy, na toto roční období je to prostě málo. Obě nádrže v obci a oáza víly Netřebky jsou víc než poloprázdné, a ve vodních kanálech není voda žádná. To je velice smutný a tíživý pohled.
Na začátku měsíce slunce vyšlo v 6:50 a zapadlo v 16:42 hodin. Na konci měsíce, tedy dnes slunce vyšlo v 7:36 a bude zapadat už v 16:04 hodin. Je to poslední měsíc, kdy nám slunce jen ubývalo. V prosinci se den sice ještě zkrátí, ale vzápětí se zase začne prodlužovat. A odpolední zkrácení bude už jen nepatrné, možná o čtyři pět minut, protože svátek Lucie už je blízko. Úplněk ve znamení Blíženců nastal 23. listopadu v 6:39 hodin.
Kategorie: přírodavesnice
více  Zavřít popis alba 
190 komentářů
  • listopad 2018
  • 105 zobrazení
  • 5
azave
Stavba byla postavena v nadmořské výšce 1116 m n. m. poblíž horní stanice lanovky Sněžník vedoucí z Dolní Moravy. Na vrchol stavby ve výšce 55 metrů nad úrovní terénu vede dřevěná stezka o celkové délce 710 metrů. Celá stavba je bezbariérová. Ve směru dolů lze použít 100 metrů dlouhý tobogán s okýnky, vyrobený z nerez oceli. V nejvyšší části konstrukce se nachází tzv. kapka, což je síť nacházející se ve výšce 50 metrů nad zemí.
Autorem je architekt Zdenek Franek.
V provozu je od prosince 2015 a stale pritahuje navstevniky. Nekdy jsou jich primo davy.

Pro stavbu vyhlídky bylo použito 380 t oceli, 280 m³ betonu, 300 m³ modřínového dřeva pocházejícího z Rakouských Alp a 250 m³ hoblovaných hranolů.

Věž je zapuštěna až 6,5 m do skalního masivu a v případě dobrých povětrnostních podmínek unese až 4 000 lidí. V horní části je lávka zavěšená na ocelových táhlech o celkové délce 600 m.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 117 zobrazení
  • 2
zsbohuminska
V prosinci proběhlo na naší škole školní kolo Olympiády z českého jazyka. Olympiáda v českém jazyce je předmětová soutěž pro žáky základních a středních škol, jejímž cílem je umožnit talentovaným žákům porovnat úroveň vlastního jazykového a slohového projevu s ostatními a získat tím motivaci k dalšímu odbornému růstu. Účast v soutěži je dobrovolná. Těší nás, že zájem byl veliký, školního kola se účastnilo 26 žáků 8. a 9. ročníků, kteří řešili dvě části – gramatickou a slohovou. Téma slohové práce pro kategorii I. znělo „Stalo se to minulý týden“.
Zadané úkoly řešili žáci samostatně pod dohledem Mgr. Liany Svobodové.
Ve školním kole zvítězil Jan Goj (8. B), druhé místo získala Anna Dobešová (9. B), třetí skončila Veronika Zaviatičová (9. B). Honza a Anička nás pak zastupovali v kole okresním, které se konalo 29. ledna 2018 ve SVČ Ostrčilova.
Foto:
©Liana Svobodová
více  Zavřít popis alba 
  • 1.12.2017
  • 168 zobrazení
  • 0
krupamir
Podněsterská republika byla vyhlášena na sjezdu poslanců v září 1990 jako Podněsterská moldavská sovětská socialistická republika(PMSSR),jako svazová republika SSSR nezávislá na Moldavské SSR.Byl zvolen Nejvyšší sovět PMSSR a předsedou(později přejmenováno na prezidenta) se stal I.N.Smirnov.Moldavská vláda označila vznik PMSSR za protuústavní.
V prosinci 1991 se konalo referendum ve kterém se 98% voličů vyslovilo pro nezávislé Podněstří s prezidentem Smirnovem.
Tento samozvaný stát,který téměř celý svět neuznává má tedy svoji vládu,svého prezidenta a taktéž svoji měnu (Podněsterský rubl).
Můj dojem a názor - podobná,možná stejná životní úroveň jako v Moldávii. Západ jako obvykle mystifikuje,lže.
více  Zavřít popis alba 
28 komentářů
  • 11.8.2018
  • 56 zobrazení
  • 6
monikash
Ve čtvrtek odpoledne se konalo slavnostní předání darů pro záchytnou stanici Boskovice, kterou zastupovala nová vedoucí Adéla Adámková a za kočičí útulek v Boskovicích to byl Miloslav Peška, předseda Základní organizace chovatelů Kočky Boskovice. 10. sbírka se uskutečnila ve dnech od 19. listopadu do 20. prosince a dárky pro zvířátka jste mohli stejně jako v minulých letech přinést do Infocentra pod věží. Jak z fotografií vidíte, i letos se našel dostatek dárců a vybralo se potřeb, pamlsků nebo krmení více než v minulých ročnících, za což jsou vám pořadatelé akce vděční.
Jak už se stalo zvykem, předávání oživily tancem maminky s miminky a Adéla se svou border kolií. Předávání přihlíželi se zájmem nejen dospělí s dětmi, ale i několik psů a štěňat.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.12.2018
  • 71 zobrazení
  • 0
skolkachodovka
V úterý 4. prosince se uskutečnily Vánoční tvořivé dílny. Sešlo se 19 rodin. Bylo hezké sledovat, jak rodiče s dětmi pracují, jak se soustředí na vyrábění, a hlavně, že společně tráví čas. Jsme rádi, že se Vám naše akce líbí, a že se stále vracíte. Tak už jsme se naladili na vánoční atmosféru. Děkujeme za návštěvu a přejeme Vám, abyste prožili období adventu v rodinném poklidu.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.12.2018
  • 56 zobrazení
  • 0
farnostluhacovice
Josef Jaroslav Beran (29. prosince 1888 Plzeň – 17. května 1969 Řím)
byl katolický duchovní a teolog, 33. arcibiskup pražský a primas český v letech 1946–1969 a od roku 1965 kardinál.
Byl politickým vězněm nacismu i komunismu, komunistický režim mu navíc po většinu času znemožnil spravovat diecézi.
Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako vyhnanec ve Vatikánu.
Po úmrtí jej kardinál Šeper označil za druhého svatého Vojtěcha.
Jako jedinému Čechovi se mu dostalo pocty být pohřben po boku 91 papežů v kryptě svatopetrské baziliky ve Vatikánu s více než sto hroby. Paradoxně se tak stalo v důsledku komunistické vlády v Československu,
která zakázala převoz jeho těla do vlasti. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.4.2018
  • 93 zobrazení
  • 0
kopecek48
Tímto plním slib s tím, že se podívám co mám k dispozici a vybral jsem pár fotografií, které ukazují jak to u nás v "Yacht clubu" vypadalo když stoupla voda. Rok 2006 (prvních 7 snímků) dodal Jirka Bříza, 2011 je (dalších 5 fotek) od Jardy Basáka, letecké záběry jsou od Povodí Ohře. Rok 2006 a 2011 se tyto události staly v prosinci a lednu, rok 2013 to bylo začátkem června, z tohoto období jsem použil pár fotek ze svého archivu. Začalo to nevinně když několik dní pršelo. Vše bylo velmi rychlé, 2.června jsme začali navečer stěhovat, voda kulminovala za tři dny poté. Jen pro představu bych rád viděl snímky z března 1981 (odkaz z výstřižku) kdy byla voda až v loděnici, snad se někdo ozve.
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2011 až květen 2017
  • 718 zobrazení
  • 0
novikaskaderi
Listopadový CENTRAL jsme odehráli jak už bývá naším zvykem o týden dříve. V sobotu 24. 11. pořádáme v pořadí už 24. KASKABÁL v Dělnickém domě na Jamborce a potřebujeme nějaký čas na přípravu. V CENTRALU byla všechna místa obsazená a tak kdo neměl rezervaci, měl smůlu. Z plné restauračky má vždycky radost personál i kapela. Naštěstí se to na našich stálých štacích stalo už pravidlem. Trochu složitě jsme se vyrovnávali s novým parkovacím systémem na Jarošce, no nějak jsme to zvládli. Do CENTRALU přišlo k naší radosti plno tanečníků se souboru "Písečná bouře" a další hosté, kteří si vyzvedli objednané vstupenky na KASKABÁL. Pokud máte zájem, ještě je několik míst na Jamborce volných. Atmosféra v sále byla výborná, aparátek hrál pěkně, hosté senzační. Příští pravidelný country večer v CENTRALU bude 18. prosince, tak si nezapomeňte zajistit místa na tel: 775 217 777.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.11.2018
  • 58 zobrazení
  • 0
skrivanovo
Válečná kořist od Kbelského majáku - Dornier Do-335 A-02 (W.Nr.240102 CVG+PH).
Model Tamiya 1/48, masky a obtisky Designové studio U ptáka a kocoura.

Stroj, se kterým Ing. Hans Werner Lerche při přeletu z Rechlinu do Oberpfaffehofenu 20. dubna 1945 nuceně přistál v Praze pro nedostatek paliva. Při přistání došlo k menšímu poškození na zatahovacím mechanismu podvozku, závadu se však kvůli nemožnosti dopravit unikátní náhradní díl z Rechlinu a drobným sabotážím ze strany českých dělníků nepodařilo odstranit; letoun se tak dočkal konce války v Čechách. Ve dnech 9. - 10. května 1945, kdy bylo letiště Kbely již v českých rukách, bylo na letounu zatřeno veškeré německé označení a provizorně naneseno nové. Kromě nestandardních československých znaků byly na trup a křídla shora doplněny nápisy ČSR(!) bílou barvou, aby se předešlo záměně se stroji nenáviděného Německa a nedošlo tak ke zničení velmi cenné kořisti. Předpokládalo se totiž, že se stroj nakonec pdoaří opravit a použít pro vlastní poválečný výzkum a vývoj. Tak se také stalo a stroj svou další kariéru nastoupil ve VZLÚ. Předtím však až do poloviny prosince 1945 byl tento "československý" Dornier hrdě vystaven u "Kbelského majáku".
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2017 až červenec 2018
  • 32 zobrazení
  • 0
jackal001
Trojmezí – místo, kde se setkávají hranice tří států. Na mapě Evropy jich najdeme desítky. Česko – německo – polské Trojmezí leží na soutoku Lužické Nisy a Oldřichovského potoka. Státní hranice vedou středem obou toků. Nachází se necelé 2 km od centra Hrádku nad Nisou a nedaleko německé Žitavy. Nejbližším polským větším městem je Bogatynia.

Česko-německo-polské Trojmezí je svědkem proměn, kterými střední Evropa procházela v posledních 70 letech. Vzniklo až v roce 1945 na základě Postupimské dohody. Tehdy byla státní hranice mezi Německem a Polskem posunuta západním směrem k linii Odra – Nisa. Trojmezí bylo poté léta nepřístupné. Státní hranice, byť mezi spřátelenými zeměmi bývalého socialistického bloku, byly uzavřeny a dobře střeženy. Změna nastala až po roce 1989 s otevřením nových hraničních přechodů. Až od tohoto období nic nebrání návštěvě tohoto symbolického místa.
V roce 2004 se Trojmezí stalo svědkem Hvězdné chvíle Evropy, velké oslavy rozšíření Evropské unie. Proces otevření hranic by dokončen v roce 2007, kdy se Česká republika a Polsko staly součástí schengenského prostoru. Česko-polskou hranici lze překročit po lávce přes Oldřichovský potok. Břehy Nisy spojoval ještě nedávno Nebeský most, který býval 200 metrů od Trojmezí po proudu řeky, ale z důvodu špatného technického stavu byl zbořen. V současnosti města Hrádek nad Nisou, Žitava a Bogatynia usilují o výstavbu kruhového mostu přímo nad soutokem obou toků.

Na české straně Trojzemí je umístěn symbolický trojstranný žulový obelisk a dřevěná zvonička. Spolupráci tří měst v Trojzemí připomíná pomník na polské straně. Na německé straně Trojmezí je umístěn kříž a nedaleko odpočinkové místo pro turisty. Na Trojmezí trvale vlají státní vlajky všech tří zemí a modrá vlajka Evropské unie.
Na tomto symbolickém místě se každým rokem na jaře konají lidové slavnosti Společnou cestou, ekumenické bohoslužby, v červnu sem po řece přiváží poselství víla Nisa a v prosinci obyvatelé Trojzemí posílají vzkaz v láhvi po vodě. Po otevření hranic řeka Nisa ožila také díky turistům, kteří ji na lodích sjíždějí od Machnína až do saského města Ostritz.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.9.2018
  • 37 zobrazení
  • 0
urb3x
Zámecká stavba vznikla vedle staré tvrze až za Arnošta Františka I., hraběte z Vrtby, v roce 1743 a stará tvrz byla posléze přebudovaná na zámecký pivovar. Zámek obklopoval přírodně krajinářský anglický park s barokní besídkou s ozdobnou fasádou, zdobenou rokokovými malbami.

Dalším majitelem zámku stal František Josef Vratislav z Mitrovic. Rod vlastnil panství do roku 1872, kdy ho jeho poslední mužský potomek prodal. Poté se majitelé rychle střídali, aniž by se o zámek starali. Posledními soukromými majiteli byli před nástupem komunistického režimu Langhammerové z Bíliny, kteří o něj přišli v roce 1948.

Poté byl přebudován na byty a začala v něm fungovat také místní knihovna. Po roce 1989 byl v restituci vrácen potomku rodiny Langhammerů, který jej včetně pozemků o rozloze 80 hektarů prodal italské firmě. Místní zastupitelé firmě uvěřili, že pole rozprodá na pozemky na stavbu rodinných domků a za utržený zisk zámek opraví. Firma s vysokým ziskem pozemky prodala za 50 milionů korun, do zámku ale neinvestovala. Památkáři jí udělili pokutu 80 tisíc korun. Nyní zámek chátra a co bude s jeho osudem nikdo neví. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky, nachází se však v havarijním stavu. V prosinci 2016 byl na prodej za 10 milionů korun...

text zdroj: Wiki
více  Zavřít popis alba 
  • 2.4.2017
  • 74 zobrazení
  • 1
fravavra
8.12.2018 Výjezdová jednotka byla povolána k sedmi zásahům SEDLČANSKÝ KRAJ - článek a foto František Vávra
JESENICE V hasičské zbrojnici se v sobotu 8. prosince uskutečnila tradiční výroční valná hromada místního sboru dobrovolných hasičů. Starosta sboru Miroslav Hrstka připomněl všechny akce, které se během letošního roku podařilo uskutečnit. Mimo jiné uvedl: „Náš sbor již řadu let pořádá akce, které natrvalo zakotvily do kulturního a společenského života obce. V obecním parku u hasičské zbrojnice jsme postavili staročeskou májku, upálili čarodějnici, uspořádali dětskou hasičskou soutěž v požárním útoku a rozsvítili vánoční strom. Podíleli se na obecní oslavě 100. výročí vzniku Československé republiky a vzpomínkovém pietním aktu u pomníku Hrobům v dáli. Se základní školou jsme spolupracovali na zajištění programu Dne dětí. Tradičně pořádáme hasičský ples, letní taneční zábavu s hudbou Parkán a oblibě se těší narozeninové oslavy a rodinné párty konané v našem venkovním posezení s krbem. Patřičnou pozornost věnujeme i údržbě a opravám naší hasičské techniky a získání finančních prostředků prostřednictvím brigád. Letos členové sboru odpracovali 586 brigádnických hodin. Tradiční obchůzka Mikuláše a jeho družiny v podání našich členů je hodně populární. Na požádání obchází rodiny s dětmi v obci a zavítá i do místních částí.“ Velitel sboru Milan Jiroušek ve svém vystoupení s hrdostí konstatoval: „Klubová družstva získala v regionálních hasičských soutěžích v požárním sportu dvacet osm hasičských trofejí. Náš sbor, ale i obec, úspěšně reprezentuje družstvo mužů v hasičské soutěži v požárním útoku Brdská liga. Umístění družstva během své čtyřleté účasti postupně – gradovalo. Dvakrát získalo jedenácté místo, vloni zintenzivnilo přípravu a bylo z toho druhé místo a letos se stalo vítězem Brdské ligy. Obec je zřizovatelem výjezdové jednotky. Byla povolána k sedmi zásahům. Likvidace požáru haly vepřína v Doublovičkách byla pro naše hasiče zatím nejnáročnější. Vyžadovala práci v dýchacím přístroji i aktuální kondici.“ Starosta obce Miloslav Hrazánek poděkoval členům sboru za dlouholetou spolupráci na zajištění obecních akcí a aktivní podíl na rozvoji obce.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.12.2018
  • 305 zobrazení
  • 0
jiritarant
Z webu vily https://www.vila-stiassni.cz/cs/o-vile/historie:

Vila Stiassni byla postavena v letech 1927 - 1929 dle návrhu slavného brněnského architekta Ernsta Wiesnera pro rodinu židovského textilního továrníka Alfreda Stiassni. Ten, společně se svojí ženou Hermine a dcerou Susanne, ve vile žil pouhých 9 let. Celá rodina prchla před hrozící okupací již v roce 1938 do Londýna a následně přes Brazílii do Kalifornie, kde jejich potomci žijí dodnes.

Ovšem pro většinu lidí se vila do povědomí dostala s přívlastkem vládní. Takto se o ní začalo mluvit krátce po druhé světové válce, kdy ji navštívil Edvard Beneš. Později začala sloužit pro ubytovávání slavných a významných návštěv města Brna. Nocoval zde například kubánských prezident Fidel Castro, ale i většina našich prezidentů. Seznam prominentních návštěv je dlouhý a stále se rozrůstá.

V době porevoluční se vila pronajímala k oslavám narozenin nebo svateb. Poslední kapitola se začala psát v roce 2009, kdy se dostala do správy Národního památkového ústavu, který zahájil její obnovu. Pro návštěvníky byla slavnostně zpřístupněna 13. prosince 2014.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.11.2018
  • 36 zobrazení
  • 0
novikaskaderi
V hospůdce NA HŘIŠTI v Jundrově hráváme od prosince 2017 a toto bylo naše první vystoupení na nově zbudované restaurační zahrádce. Paní vedoucí Martina Chudá s kolektivem odvedla skvělou práci, hostům se pod novými přístřešky sedělo báječně. Našeho banjáka Žanka Moláka, který ženil syna, nahradil Luďa Fojtík ze skupiny Alcatraz. Hrálo se výborně. Před začátkem se přehnala přeháňka, která nejen provlhčila vzduch, ale byla i zatěžkávací zkouškou pro nově zbudované přístřešky. Potěšilo nás, že kromě našich stálých příznivců přišlo i hodně nových hostů, kteří snad příště přijdou zase. Aparátek šlapal výborně. Ještě že nám jeden ze spřízněných opilců shodil reprák ze stojanu až po produkci. No zvukař Frenky už ho má v parádě. Příští country večer s Novými Kaskadéry NA HŘIŠTI v Jundrově, bude v pátek 29. června od 19 hod. Místa si můžete zajistit na tel: 776 849876.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2018
  • 97 zobrazení
  • 0
bele
ALB 1166
soubor č.30 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

BUKUREŠŤ - Paříž Balkánu

Krásné dny na Mamáji máme za sebou, několik dnů odpočinku docela bodlo a razíme vstříc dalším dobrodružstvím. V úterý 10.července jsme vstali ráno už v půl šesté a šli jsme pozdravit východ slunce. Když jsme u vody děláme to pokaždé jak to je jen možné. Východ i západ.
Pak jsme sbalili saky paky a odjeli směr Bukurešť. Měli jsme po cestování už značné časové ztráty a navíc bylo příšerné vedro, tak jsme Bukurešť projeli jako Japonci. Přijeli jsme 10 minut po dvanácté, město jsme prohlédli letem světem z autobusu. Ven jsme vylezli jen na hodinu a do kavárny, protože se nedalo vedrem ani dýchat. Před námi bylo ještě další hledání ubytování, které bylo čím dál víc náročné

V době mezi dvěma světovými válkami byla Bukurešť označována za “Paříž Balkánu”, zdobily ji totiž široké bulváry, zeleň a ze všech koutů na vás čišela noblesa. Dnes jde prý o jedno z nejošklivějších měst Evropy. Léta pod nadvládou přísného diktátora Nicholase Ceaušesca dala tomuto původně překrásnému městu pořádně na frak, i když i jemu to srovnání s Paříží lichotilo, a dělal pro to co mohl nejvíce. Jeho zadání byla často za hranicí absurdity. Například při budování svého paláce a k němu vedoucí hlavní třídy plné unifikovaných bezpohlavních domů dal příkaz, že šířka ulice musí byt o 1,5 metru širší než je třída Avenue des Champs-Élysées v Paříži v jejím 8. obvodu. Nevím, jestli je to pravda a ani nás nenapadlo toto tvrzení kontrolovat. Rozhodně za tímto *pozlátkem* má Bukurešť svoji reálnou tvář, která není lichotivá.

Rumunsko má asi 20 milionů obyvatel, z toho asi 2 miliony žijí v hlavním městě, které patří k těm největším městům v jihovýchodní Evropě. Bukurešť má řadu problémů. Má na jednom místě zavedenou vodovodní síť a nemá kanalizaci, jinde je to naopak, lidé čerpají vodu ze studní, ale z vany ji vybírají a nosí ven do kanálu. Díry v asfaltu, plastové lahve válející se po zemi nebo přerušení dodávek teplé vody jsou problémy, na které narazí dříve či později všichni obyvatelé Bukurešti. Chybí stromy - zelených ploch je v Bukurešti hodně málo a parky na to nestačí. Přes veškeré obavy je to tu dnes ale bezpečnější než v jiných evropských městech. Diktátorovy projekty jako jeho palác v Bukurešti či kanál zkracující cestu z Dunaje do Černého moře zemi naprosto vyčerpaly a když byl v prosinci 1989 popraven, země se náno více v následujícím albunacházela v troskách a na pokraji hladomoru. O jeho osobě bude pojednáno v následujícím albu
Za zmínku ještě stojí fakt, že městem protéká řeka Dâmbovi?a, která se na severu za městem vlévá do Dunaje. Bukurešť není nijak staré město, první zmínky o něm sahají pouze pět set let dozadu. Přesto díky své poloze na řece Dambovitě se stalo dominantním městem dnešního Rumunska. Bucur je jméno bájného zakladatele celé Bukureště. Pastevec Bucur měl postavit i po něm pojmenovaný kostel, který se zachoval až do dnešní doby.
Já osobně bych si dopřál někdy v budoucnu více času na podrobnější seznámení, rozhodně ten čas doporučuji i ostatním.

Další pokračování bude soubor 31 BUKUREŠŤ – sídlo diktátora
více  Zavřít popis alba 
105 komentářů
  • červenec 2012 až červen 2017
  • 132 zobrazení
  • 16
kpmlounskasekce
Březen, měsíc knihy jsme v roce 2018 změnili na březen, měsíc Spitfirů. Nápad zasoutěžit si na naší březnové sešlosti v kategorii „Spitfire“ vyvstal v hlavách vrtulkářů během poslední schůzky lounských plastikových modelářů v prosinci 2017. Nepřímo by tím navázala na podobné téma vnitroklubové soutěže z roku 2013. Tehdy se jejím vítězem stal Petr s 1/72 modelem Spitfire Mk.I od Airfixu. Pravda, byl zároveň i jediným účastníkem, ale jeho model si cenu v podobě láhve pravého kentského ejlu určitě zasloužil. Letos Petr nabízí tuto doposud neotevřenou archivní láhev „Spitfire Ale“ jako součást ocenění nejlepšímu modelu Spitfire na březnové naší schůzce. Nečekaným a milým sponzorem ceny pro vítěze naší soutěže byl Jiří Zehnula (-:

Podmínky:

- Vyhlášení soutěže na lednové schůzce LN modelářů.

- Samotné soutěžní klání se uskuteční o dva měsíce později, tj. v březnu.

- Každý soutěžící může přihlásit libovolný počet modelů letadla Supermarine Spitfire včetně jejich odvozenin jako Seafire, Spiteful, Seafang, dokonce i Attacker v jakémkoliv měřítku.

- Jedinou podmínkou bude „premiéra“ modelu. Nepřípustné je tedy oprášení modelu z vitrínky, musí jít o nově postavený a nikde dosud neprezentovaný model.

- Závazné přihlášky, pojištěné stokorunovým vkladem jsou přijímány organizátory od ledna 2018.

- Hodnocení proběhne na naší schůzce ve středu 21. března vzájemně samotnými přítomnými modeláři písemně na bodovací list modelu podle pravidel SMČR, tentokrát ale nebude nutné předložení stavebních podkladů.

Výsledky klubového "Spitfire mače 2018":

1. Josef Růžička 1/24 Trumpeter Floatfire Mk.V

2. Tomáš Mezera 1/72 Airfix Spitfire F.22

3. Tomáš Mezera 1/72 Heller Spitfire Mk.XVIe

4. Zdeněk Rajn 1/48 Eduard Spitfire Mk.16 (diorama)
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • březen 2018
  • 61 zobrazení
  • 0
bo-berka
Hřbitov je situován v Brandýse nad Labem severozápadně od Masarykova náměstí v Kostelecké ulici vedle základní školy. Areál je ohrazen masívní zdí, přístupný je přes hřbitovní dům.
Hřbitov byl založen roku 1568 a byl několikrát rozšířen až do velikosti 6 884 m2. Do současnosti se dochovalo asi 1500 náhrobních kamenů, z nichž nejstarší je datován 1572. Areál obsahuje několik historicky cenných renesančních a barokních stél, včetně tumby ze sliveneckého mramoru. Pohřbívalo se zde do roku 1942.
Hřbitovní dům č. p. 126 je z roku 1848. Je v něm kromě bytu i stálá expozice věnovaná Židům z kraje Vojtěcha Rakouse, otevřena byla v roce 2002. V suterénu je dobře zachovalý pohřební vůz.
Český židovský spisovatel Vojtěch Rakous (vlastním jménem Adalbert Österreicher, později Östreicher), se narodil 8. prosince 1862 ve Starém Brázdimu (Brázdim - osada u Brandýsa nad Labem) a zemřel 8. srpna 1935 v Praze (pohřben je na pražském Novém židovském hřbitově v Libni). Jeho nejznámější je román Modche a Rézi.
Hřbitov je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Židovská obec zde existovala od počátku 16. století do nacistické okupace. V roce 1880 zde žilo 246 Židů.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.12.2014
  • 101 zobrazení
  • 1
lotusesprit
Slavkov - Kounicové přestavěli dosavadní tvrz v renesanční zámek, jehož část se uchovala v pozdějších přestavbách. Stalo se tak za Oldřicha z Kounic (1569 — 1617), který dal vyzdobit i slavkovské náměstí budovou renesanční radnice a renesančními domy. Oldřich z Kounic, čelný představitel slavkovských Kouniců, byl jednou z předních osobností moravské stavovské opozice proti Rudolfu II. Oldřichův syn Lev Vilém unikl pro své mládí pobělohorským konfiskacím a těšil se na opak přízni kardinála Ditrichštejna, který dbal o jeho katolické vychování (jeho druhou manželkou byla hraběnka Eleonora z Ditrichštejna). V r. 1642 byl Lev Vilém povýšen do hraběcího stavu s právem užívat i erbu vymřelého rodu pánů z Ústí (který pocházel z rodu Vítkovců); zemřel 31. října 1655 a byl pohřben v dominikánském kostele v Brně, který dal nově vystavět. Na svých cestách shromáždil Lev Vilém četné obrazy, sochy i předměty uměleckého řemesla, které tvořily základ pozdější proslulé kounicovské sbírky. Jeho potomci získali vynikající postavení ve státních službách. Tak již jeho syn Dominik Ondřej (1654 1705) byl v císařových diplomatických službách, zúčastnil se mírového jednání v Rijswicku a v r. 1697 a v r. 1698 se stal i konferenčním ministrem; byl i říšským místokancléřem. Dominik Ondřej přebudoval dosavadní renesanční zámek v barokní; stavba začala v 90. letech 17. století. Jejím generál ním projektantem se stal Domenico Martine z Luccy (1650 — 1718), který se ve Vídni čile stýkal s Kounici, Lichtenštejny a Harrachy. Martinelli však vypracoval nejen plán honosného barokního sídla, ale i přestavby celého města. Zámek ve tvaru U měl stát nad městem a přispět tak k přetvoření celé krajiny podle Martinelliho urbanistických představ. Přestavba zámku trvala déle než půl století. Do objektu byly pojaty zbytky zdiva pozdně románské tvrze německých rytířů i část budovy renesančního zámku. Martinelli stačil dokončit jen západní zahradní část, která byla budována kolem r. 1701, jak o tom svědčí i interiérová výzdoba provedená freskařem A. Lanzanim a štukatérem S. Bussim. Přestože Martinelli v r. 1718 náhle zemřel, je část slavkovského zámku, kterou dokončil, jednou z jeho nejzachovalejších staveb; podařilo se mu přenést styl římského baroka do středoevropské architektury. V téže době vytvářel G. Giuliani rozsáhlý soubor soch, určený především pro nově založenou zámeckou zahradu. Tyto sochy, doplněné později několika skulpturami I. Lengelachera, byly nakonec z větší časti přeneseny do zámeckého nádvoří a rozlehlá zahrada proměněna podle vkusu 19. století v přírodní krajinářský park. Další držitel zámku, Maxmilián Oldřich z Kounic, pokračoval v budování severního zámeckého křídla, jehož realizací pověřil d r. 1732 Václava Petruzziho. Poněvadž mělo být vytvořeno honosné průčelí a slavnostní společenský sál; bylo nutno změnit dosavadní úpravu západního traktu. Italský architekt Valmaggini rozšířil reprezentační čestný dvůr; na budování průčelí se snad podílel Josef E. Fischer z Erlachu, který také stavěl zámecký vodovod. V r. 1752 stála již celá zámecká budova včetně západního křídla. Její výzdoba však trvala ještě dalších 15 let. Z této doby pocházejí i iluzívní nástěnné malby Josefa Pichlera v hlavním sále, představující Herkula v boji se lvem a býkem, malby v zámecké kapli, prostupující celou výšku bočního křídla, a výzdoba přilehlé sakristie. Sochařské práce v kapli Ukřižovaný a andělé jsou dílem F. X. Masserschmidta. Výzdoba skončila v r. 1767. V té době již byl majitelem panství Václav Antonín Kounic (1711—1794), který ač původně duchovní, byl po smrti svých bratrů určen za dědice. Po studiích na několika zahraničních univerzitách vstoupil do diplomatických služeb, byl císařským komisařem na permanentním říšském sněmu v Rezně, pak vyslancem při různých italských dvorech a posléze ministrem pro správu habsburského Nizozemí v Bruselu. V r. 1748 dosáhl úspěchu při mírovém jednání v Cáchách, načež se stal konferenčním ministrem a byl za zásluhy odměněn Rádem zlatého rouna. Byl nejen ctitelem francouzských mravů, řeči a literatury, ale také Francie samé (v 1. 1750 — 1753 byl vyslancem ve Versailles); zasloužil se o získání francouzského krále za spojence Rakouska, a nabyl tím neomezené důvěry císařovny Marie Terezie. V r. 1756 se stal dvorským a státním kancléřem a kancléřem pro záležitosti italské a nizozemské. V r. 1764 byl povýšen do stavu říšských knížat. Byl též znám jako znalec a podporovatel umění (mimo jiné byl i protektorem vídeňské Akademie umění). Za císařů Josefa II. a Leopolda II. však jeho vliv poklesl. Zemřel ve Vídni 27. června 1794 a byl pohřben ve Slavkově. V následující době proslul slavkovský zámek v souvislosti s bitvou u Slavkova, k níž došlo 2. prosince 1805 mezi francouzskými vojsky na straně jedné a spojenými rusko-rakouskými vojsky na straně druhé. Císař Napoleon po vítězné bitvě ve dnech 3.—7. prosince na zámku přenocoval a zde byla také zahájena první mírová jednání. Moravská větev Kouniců vymřela knížetem Aloisem Václavem z Kounic, který zemřel v Paříži 17. listopadu 1848; zámek Slavkov s velkostatkem převzala česká větev hrabat Kouniců, která odvozovala svůj původ od Bedřicha z Kounic (+ 1635). Z ní vynikl hrabě Václav z Kounic (+ 1913), známý český politik a mecenáš. V r. 1945 přešel slavkovský zámek do správy státu.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 30 zobrazení
  • 0
reklama