Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 117 výsledků (0,1020 sekund)

16 fotek, 16.9.2011, 2 645 zobrazení
52 fotek, březen 2010 až prosinec 2015, 41 zobrazení
23 fotek, srpen až říjen, 9 zobrazení
Prodej nábytku Aukro - šatní skříň, stůl, skříňka, postel a noční stolek.
4 fotky, 266 zobrazení | ostatní
Prodám studentský pokoj z důvodu stěhování. Stav: skvělý. Stáří: 1 rok. Barva: buk. Sestava obsahuje: 1x noční stolek, 1x počítačový stůl s podložkou pod monitor, 2x policový regál, 2x policová šatní skříň, 1x tyčová šatní skříň se dvěma šuplíky, 1x tv stolek, 1x komoda, 1x šuplíky (popřípadě použití i jako komoda).
Je možné odkoupit i postel - není zahrnuta v ceně. Stáří: půl roku. Skvělý stav. Zdravotní matrace. Cena dohodou.
5 fotek, duben 2010, 121 zobrazení | doma
K 6. narozeninám dostal Kryštof nový psací stůl - svůj vůbec 1.opravdový psací stůl - a nový design svého "studentského" pokoje. Na přání Kryštůfka byl laděný do zelena. Na rekonstrukci se podílel Čenda, Slávek a já - malování, sestavení nábytku. Anička pak pomáhala s úklidem po malování. Babička s dědou hlídali Kryštofa na chalupě. Všem děkuju.
12 fotek a 1 video, 12.4.2012, 17 zobrazení
Light Show se konala v Brně v areálu kolejí Vysokého učení technického Pod palackého vrchem 11. dubna 2012 od 21 hodin. Koncept celé Light Show pochází od studentů Technické univerzity ve Vratislavi v Polsku a jejich projekt P.I.W.O. slaví úspěch po celé zemi již pátým rokem. Skoro 1 000 žárovek bylo speciálně instalovaných do 117 studentských pokojů. Jednotlivá okna tvořila prostor o velikosti 13 x 9 polí. Light Show v Brně je součást soutěže o nejlepší vysokoškolskou kolej – Kolej roku 2012.
8 fotek, 25.11.2013, 64 zobrazení | architektura, děti, doma, lidé, práce
V této části galerie zobrazující dětské pokoje naleznete fotografie vestavěných skříní instalovaných v různých dětských pokojích, od těch pro nejmenší po pokoje studentské. Přesvědčte se, že vestavěné skříně se nejen dobře hodí, ale také vhodně doplňují a šetří prostorem v jakémkoliv typu objektu či místnosti.
13 fotek, 31.10.2007, 42 zobrazení
Bydlíme na kolejích pro studenty z Akademie Pedagogycnej asi 1,5 hodiny v ranní špičce autobusem od centra. Bydlení je celkem čisté - takový průměr na studentské bydlení. Na pokoji máme dokonce i ledničku a umyvadlo :-)
5 fotek, 1.6.2010, 68 zobrazení
116 fotek, 17.4.2011, 74 zobrazení | architektura, dokumenty, města
Stadion s největší rozlohou na světě, nekonečně mnoho akcí typu spartakiáda, koncert, fotbalový zápas. Strahov - moje dětství, čas dospívání a studentská léta, davy lidí, přeplněné autobusy, já ve svém pokoji jako lev v kleci, obklopena ze všech stran fanoušky, kteří jedou na zápas či na koncert. S bruslemi z blešáku z NDR na nohách nekonečné honičky po ochozech se spolužáky. Jedno rande, dvě rande, tři rande.. Hodiny plavání v bazénu, který je součástí areálu a je využíván převážně studenty z nedalekých kolejí. Bezstarostná jízda na Harleyi přes celou plochu Stadionu. Dnes už se na ochoz ani mezi sedadla, tedy pokud se nehraje zápas, nedostanete. Kus Stadionu patří Spartě a ta vám nedovolí jedinou fotku, ani zajít do hlediště.. Tam, kde jsem kdysi v pohodě trávila svůj volný čas… Bez ochranky, bez mříže. Nakonec jak sami vidíte, stav tohoto stavebního díla, které by jistě zasloužilo jinou péči, je žalostný. Co bude dál?
127 fotek, září 2013, 210 zobrazení | cestování, koníčky, krajina, lidé
Podzimní sraz NaKole.cz ve dnech 26. 9. Až 29. 9. 2013 Sněžné, areál Adamos
26. 9. čtvrtek odpoledne, naložím Rádiuse a Radmilu na Budějovické, najedeme na Jižní spojku a míříme po D1 do Žďáru nad Sázavou, Sněžné. Cesta celkem dobrá, dálnice se opravuje, ale průjezdnost je plynulá, sjíždíme na 119 km a po silnici 353 dojedeme do vesnice Sněžné, v areálu Adamos už jsou někteří bikeři od středy. Organizátor strejda Libor nám přidělí pokoje, ubytujeme se a ve vstupní hale čekáme na další přijíždějící nákoláky. Mezitím ochutnáváme, co kdo přivezl, večeře dnes není, konzumujeme vlastní zásoby a že jich není málo. V jídelně se točí pivo, limo a víno.
27. 9. pátek ráno je chladné, auta lehce namrzlá, snídaně a v 9h přesně na minutu odjíždíme na trasu zvanou „Zelenohorská“. Zahříváme se šlapáním do kopce, silnice se houpe nahoru a dolů, ve vesnici Vysoká odbočujeme na žlutou značku a už z dálky je vidět barokní kostel Zelená hora. Sluníčko začíná hřát, fotíme, kocháme se výhledy a vstřebáváme atmosféru Santiniho stavby. Po modré značce dojedeme k Mamlasovi, po poli k Hamroňovi, tady strejda zjišťuje, že jedeme opačně, ale to nevadí, pokračujeme k Mamutovi a Rozštípené skále, vracíme se lesem po červené, kolem Koně a pak už po cyklostezce do Žďáru na oběd. Zastávka u zámku, pokračujeme po cyklostezce 5061 k Pilské nádrži. Cukrárna v Polničce, před Kadovem se zastavujeme u hříbků a pak ještě musíme ochutnat místní likér Kadovánek v Kadově a s posledním dnešním sluníčkem přijíždíme do Sněžné.
63 km 874m
Sobotní ráno je opět lehce mrazivé, po vydatnější snídani vyjíždíme opět v 9h, tentokrát na trasu „Maštalskou“ Z Adamosu hned do kopce po silnici, do Podlesí, po žluté, loukou a lesem, až opět vyjedeme na silnici do Pusté Rybné, Pusté Kamenice, Proseč, akorát je čas na oběd. Nasyceni, pokračujeme po trase č. 1 lesem, směr Toulcovy maštale. Zamykáme kola u stromů a procházíme skalní útvary. Po červené sjedeme do Jarošova, občerstvení na hřišti. Někdo ještě zastavuje na pivo a teplý čaj v Milovech a poslední dnešní dokopec a jsme v Adamosu.
66 km 1037m
Neděle slunečná a opět lehce mrazivá. Někdo balí a jede domů, nás pár posledních, co ještě nechtějí opustit pěkné místo a kamarády cyklisty se vydáváme na poslední dnešní a vlastně i letošní společnou vyjížďku. Ze Sněžného jedeme po červené kolem kavárny Hofr ve vesnici Drateničky, ještě mají zavřeno, tak pokračujeme lesem po 4022 asfaltové silničce až na cyklotrasu č. 1 Po žluté dojedeme pod Devět skal, zamykáme kola a jdeme na vrchol. Aeirline se rozdělí o Studentskou pečeť a stejnou cestou jedeme zpět. V kavárně už mají otevřeno a napečeno, takže příjemnou vyjížďku zakončujeme kávou, povidlovými i tvarohovými buchtami.
Podzimní cyklosraz končí, strejda Libor se vytáhl, výběr tras perfektní, počasí nádherné.
23 km
67 fotek, 27.10.2017, 67 zobrazení
Dopolední vycházka do nějkrásnějších míst I. zóny Národního parku Šumava. Za silného deště postup z Modravy proti proudu Roklanského potoka přes Rybárnu na bývalou Javoří pilu, poté krátký výstup na Tříjezerní slať pod vrcholem Oblíku, návrat přes Rybárnu na Modravu, celkem 11 km.
„Bažinaté louky, klečí porostlé slatiny, jimiž protéká několik potoků, naplněných brunátnou vodou, a nekonečný počet menších struh a vodotoků. Údolina je sevřena se všech stran lesem pokrytými vrchy, otvírajícími se pouze k jihovýchodu, kde propuštějí mocný potok, řečený Gross-Müllner, v nějž se všecky tyto vody slily, a jenž teče k Madru, kde, spojiv se s Lusenbachem a jinými lesními potoky, tvoří Vydru, na severu a severozápadu strmí mocný Steining, na západě nyní zčásti holé, tehdá ještě neprostupným houštím pokryté divočiny Fallbaumu, jih uzavírají menší výšiny, vesměs slatinaté, dopouštějící pohled na ohromnou dvojitou báň Roklanu. V zimě jest celý tento kraj jediná sněžná poušť, černými lesy přerušena, toky nikdy nemrznoucích vod odrážejí se co černé stuhy od nekonečné bílé pokrývky. Dnes tudy vede dosti pěkná upravená silnička ze Stubenbachu do Madru, jiná odtud přes Schätzenreit do Rehberku a třetí k weitfällské nádržce, všecky tyto cesty počaly se tehdá stavěti a upravovati, jediná ze Stubenbachu do Madru už existovala, ale v jakém stavu! Hrůza pomyslit! Takové kamení, takové výmoly, že jízda po ní mívala účinek důkladné masáže. Ostatní cesty, vedoucí k tomuto středisku, kde skládalo se z hlubokých hvozdů vyvážené dříví, byly pouze dočasné, ujeté ponejvíce jenom v zimě, kdy mráz klenul mosty přes bahniska, sníh vyplňoval mezery mezi šedými balvany rulovými.“ Toť z díla česko-rakouského spisovatele Karla Klostermanna "V ráji šumavském". Vznik samoty na Javoří Pile je spjat s dřevařskou kolonizací Šumavy na začátku 19. století. Samota se v podstatě členila na tři části – pilu na zpracování dřeva pro resonanční továrnu na Modravě, hájenku s hostincem U Tetřeva a usedlosti, které stály u soutoku Javořího a Tmavého potoka. Je třeba doplnit, že k samotě na Javoří Pile nepatřilo dodnes stojící stavení, které se nachází při cestě z Javoří Pily na Poledník. Toto stavení bylo postaveno začátkem 60. let 20. století coby jeden z objektů pohraniční roty Javoří Pila. Pila na Javořím potoce je spjata s osobou Františka Bienerta, který v roce 1827 na Modravě zřídil továrnu na resonanční dřevo. S nárůstem výroby tohoto specifického dřeva na hudební nástroje se Bienert rozhodl zřídit dvě menší pily – první v roce 1852 v Prášilech a tu druhou v roce 1856 na Javořím potoce u Modravy. Pila se nacházela na levém břehu Javořího potoka a zpracovávala dřevo z okolních lesů. Po skončení provozu továrny na Modravě v roce 1880 ukončila provoz i Javoří Pila. Pila byla zbourána v roce 1892. Na leteckém snímku z roku 1949 ještě stojí zřejmě pomocná stavba (přístřešek) již bývalé pily. Dnes tu po objektu pily zůstaly pozůstatky náhonu, který byl napojen na Javoří potok. Objekt hájenky a hostince U Tetřeva se nacházel naproti pile na zpracování dřeva, přes cestu. Hájenka byla zřízena knížetem Schwarzenbergem pro lesnický personál někdy na začátku 19. století. Hájenka později, zejména v období prvorepublikové turistiky sloužila i jako hostinec U Tetřeva s turistickou noclehárnou. Průvodce z roku 1908 hostinec U Tetřeva popisuje „se dvěma pokoji o 8 lůžkách a studentskou noclehárnou, jednoduchá strava.“ Průvodce z roku 1938: „státní hájenka, jídlo (pstruzi), noclehy, ve 3 místnostech 15 lůžek.“ Objekt hájenky a hostince zanikl po 2. světové válce v souvislosti se zřízením hraničního pásma. Stalo se tak zřejmě v roce 1950. Na leteckém snímku z roku 1949 objekt hájenky a hostince, společně s dalšími domky stojí. Dnes nám ho připomíná rozvalina kamenné podezdívky stavení. U soutoku Javořího a Tmavého potoka se nacházely dvě až tři usedlosti, které vznikly v 19. století v souvislosti se zpracováním dřeva z okolních lesů. I tyto objekty zanikly po 2. světové válce v souvislosti se zřízením hraničního pásma. Na leteckém snímku z roku 1949 domky ještě stojí. V místě soutoku obou potoků dnes lze dohledat základové zdivo. Blízké jezírko nebo chcete-li rybníček měl zřejmě hospodářský význam. Když už jsme u těch jezírek, tak s lokalitou Javoří Pila je spojeno ještě jedno jezírko nebo spíše nádržka - navršenou hráz s betonovým stavidlem najdeme kousek od soutoku Javořího a Roklanského potoka. Nádržka byla vybudována v době, kdy území zabrala Pohraniční stráž a měla hospodářský význam - chovaly se v ní ryby.
Tříjezerní slať je menší horské vrchoviště prameništního typu (5 ha) pod svahem Oblíku (1224 m) v I. zóně Národního parku Šumava, 4 km severozápadně od Modravy. Tříjezerní slať se rozprostírá v chladné a vlhké oblasti se 160 mrazovými dny v roce a s průměrnými ročními srážkami 1 100 mm. Mocnost rašeliny je asi 4,5 m. Svůj název dostala slať podle tří jezírek uprostřed vrchoviště, z nichž největší má rozlohu 7 arů a hloubku 2 m. V jejich okolí najdeme typické vrchovištní rostliny jako je kyhanka sivolistá, klikva bahenní, suchopýr pochvatý, vlochyně bahenní, šicha černá, rosnatka okrouhlolistá, blatnice bahenní nebo ostřice mokřadní. Rašelinná kleč rostoucí i na ostatních šumavských slatích je křížencem borovice kleče a borovice blatky. Naučná stezka s poválkovým chodníkem a informačními tabulemi byla zprovozněna v roce 1979.
100 fotek, červen 2013, 472 zobrazení
Tak a máme za sebou další závod z Run Czech ligy- Olomoucký půlmaraton... .
Vyjeli jsme spolu s Éňou a doprovodilo nás řada přátel- aby cesta byla zajímavější , slíbil jsem malému Éňovi, že pojedeme nejrychlejším vlakem u nás - Pendolinem, a že jezdí 200 km za hod.
Ráno jsme vyjeli( jako poslední dobou pořád- s Františkem Sobotkou..).
Ostatní kamarádi jeli buď Regio Jetem, nebo po vlastní ose.. . Pendolínem- Éňovi se moc ve vlaku líbilo, např. elektrické stahování roletek, sloužících jako clona proti slunci neuměl nikdo ocenit lépe... .
Když už jsem ho přiměl k tomu, že mu ukážu jídelní vůz, tak zpočátku nechtěl, ale když jsem odešel ke kraji vozu a uviděl, jak se zajímavě všechno otevírá a zavírá, byl nadšen a vyrazil i tam se mnou... .
Všichni byli spojkojení : Éňa jel vlakem, já jsem viděl, že se stíháme při tom učit logopedii a zároveň se učit italsky a pít dobré kafe z jídelňáku a František si užíval volna ... .
No a v Olomouci ? Po setkání s přáteli a jejich dětma jsem vyrazili do parku pro startovní čísla a děti se bavili různými atrakcemi, které byli včleněni v rámci závodu- jako vždy jsem Éňu nemohl dostat ze skákacího hradu a to bylo pěkně slunečno- cca 25 stupňů- pak jsem vyrazili na oběd-Enrico chtěl svoji nově oblíbenou pizzu Napoletanu ( s ančovičkama, sýrem a rajčátkama). Pak jsme vyrazili na studentskou kolej, kde jsme byli ubytováni . Přijde mi , že se od socialismu příliš nezměnilo: paní na recepci/ vrátnici si tam vyřizovala soukromý hovor a řešila, kdy bude mít dovolenou, místo aby se o nás stararla a pak byla zmatená, co jsme po ni chtěli. Dostali jsme hezký pokoj a šli jsme si všichniá na hodinku odpočinout, neb start byl v 19.hod.
Večer ? Klasika- opět jsem přišel po masáži na start akorát - 30sec. před startem do svého koridoru- ale bylo to vypjatý..:-). Pán na masáži (a dělal ji dobře !) mě nechtěl propustit, že prý to stihneme... .
No- a stihli - tedy trochu s nervy ale jo- startovalo se při účasti cca 3.500 běžců ( 967 jich běželo poprvé...), bylo teplo až dusno - 25 stupňů v 19.hod. (!). Běželo se dobře na cca 1:30, ale na 7.km se mi začalo " necítit dobře"- nevěděl jsem , jestli něco nepustím do kalhot- vzpomněl jsem si , jak jsem si před měsícem dělal legraci z Franty , že byl během Karlovarského půlmaratonu 3x na velké, a říkal jsem si, že ten "olivový olej " asi u té pizzy nebyl moc olivový... . Na 9,5km jsem už rychle zaběhnul do TOI/TOI a po "úkonu" opět vyběhl na trať. Mrzela mě ztráta (i když si myslím, že tak rychle na velké jsem dlouho nebyl - výsledně něco přes 2:15..).
Věděl jsem , že se čas tím zhorší ale co jsem mohl dělat , že ? :-) Tak jsem se stím smířil a běžel již , aby to nebyla velká ostuda , takže výsledný čas 1: 35:20 v rámci počasí a "dispozic " je dobrý, reálný čas bez záchoda by byl 1:33:20. Tempo : 4:18/km.
Celkově 244. místo, doběhlo přes 2.500 lidí.
Cítil jsem se dobře , navíc jsem nebyl ani unavený(spíš trochu otrávený z toho času, ale to je život:-)). pak jsme vyrazili na After party a všechny dojmy ze závodu jsme si s kamarády dostatečně v rychlosti sdělili.
Druhý den jsem po snídani vyrazili na Olomoucký orloj a po té do Aqua parku , kde byl Éňa nadšeny ze skluzavek a tobogánu . Ale začínali jsem jak je jeho oblíbeným zvykem v perličkové vaně... .
A zpáteční cesta? Myslím si, že cestování tímto vlakem se mu zalíbilo , protože se zde dají hrát pěkné deskové hry. Elfíkovo putování vyhrálo nad vším- figurky a hrací kostku nám přinesl pan průvodčí. Když uviděl , že máme Adidas trička z běžeckých závodů, zeptal se : "Pánové, neběželi jste náhodou v Olomouci včera ten 1/2 maraton ?" Tak slovom dalo slovo a z pána vylezlo i to, že je to triatlonista, že má běžet na raha - Běchovice Mistroství Evropy železničářů/ veteránů a a že než ráno odkjel z Prahy do Ostravy , tak si šel ještě zaběhat , aby nevypadl z tréninku... . Tak nám cesta do Prahy utíkala velmi rychle (vlak jel sice jen 160km/h, ale i přesto byl Éňa spokojen...).
Tak zas za rok- v Holomóci !

A něco z tisku- Běhej:
Kamínková v Olomouci porazila Pastorovou, rekord padl v závodě žen
Kamínková v Olomouci porazila Pastorovou, rekord padl v závodě žen
foto: Zdenek Krchák

Petr Kostovič | 23.06.2013 | přečteno: 5240×

Domácí Petra Kamínková se stala nejlepší českou běžkyní Mattoni 1/2Maratonu Olomouc. Cílem proběhla v čase 1:19:00 a o 46 sekund překonala svůj dosavadní nejlepší čas v tomto závodě. Dokázala předstihnout i mistryni republiky v maratonu Petru Pastorovou (1:21:32), která však ladí formu pro mistrovství Evropy v běhu do vrchu. Nejrychlejším mezi českými muži byl podle očekávání Jiří Homoláč (1:07:36). Celkovými vítězi se stali Henry Kiplagat z Keni v čase 1:03:00 a etiopská běžkyně Betelehm Mosesová, která časem 1:10:38 vytvořila nový rekord závodu.

Závod provázelo dusné počasí. Přestože na to podle vlastních předzávodních prognóz výkonnostně měla, v horku se Kamínkové nepodařilo stlačit cílový čas pod 1:19:00.

„Běžela jsem na pocit, hodinky jsem nesledovala. Na krev jsem nešla, snažila jsem se jen hlídat pozici nejlepší české běžkyně. V tom dusnu jsem s dosaženým časem spokojena,“ uvedla v cíli nejlepší česká žena závodu Petra Kamínková.

Druhá za ní doběhla Petra Pastorová v čase 1:21:32, třetí bronzová z mistrovství republiky v maratonu Šárka Macháčková (1:23:59). Na Lenku Šibravovou opět zbyla „jen“ bramborová medaile za čas 1:24:38. „Mám prostě smůlu, pocit ze svého výkonu mám však dobrý, žádnou krizi jsem během závodu neměla,“ poznamenala Šibravová lakonicky k svému umístění a dodala, že obecně se na výkonech vedle dusného počasí podepsal i fakt, že je běžecká sezóna již hodně dlouhá a většina předních běžců už je vyzávoděná.

Homoláče čekal opět úděl nejlepších českých běžců v závodech ligy RunCzech. Afričtí běžci zmizeli záhy po startu daleko vpředu, většinu půlmaratonu pak bojoval osamoceně.

„Ten čas je slabý, neměl jsem s kým běžet, jen první pětku jsem se svezl s Japoncem, ten pak trochu zaostával a já měl před sebou na dohled ukrajinského běžce, běžel jsem však sám. Teplo mi tolik nevadilo, spíš se pravděpodobně na mém výkonu podepsalo to, že jsem v poslední době běhal spíše kratší tratě na dráze,“ zhodnotil v cíli Homoláč závod ze svého pohledu.

Druhým z českých běžců v cíli byl veterán Mulugeta Serbessa, který časem 1:10:31 za Homoláčem zaostal téměř o dvě minuty, třetí doběhl v čase 1:11:17 brněnský Jan Kohut.

V Olomouci byla tradičně skvělá atmosféra, diváci byli rozprostření po celé trati.

„Byli neskuteční. Tohle jsem na jiném závodě v Čechách nezažila,“ poznamenala k atmosféře závodu Petra Kamínková. „Běžel jsem v Olomouci půlmaraton poprvé, diváci byli úžasní,“ připojil svůj postřeh nejrychlejší Čech závodu Jiří Homoláč. Výjimečnou diváckou atmosféru si pochvalovali i afričtí běžci. „Nezapomenutelné,“ přidávali se i další dobíhající vytrvalci.

Pořadatelé letos udělali jednu zásadní změnu, když oproti předchozím ročníkům otočili směr běhu. „Ta trať je rychlá,…až na ty hrby v parku,“ hodnotila ji Lenka Šibravová. Ze středočeských Peček přijel na závod pořadatel tamní oblíbené březnové desítky Petr Lhota. „Rychlá trať, kdyby pořadatelé dokázali ještě něco udělat s úseky, které se běží na dlažebních kostkách, a otočkami, byla by ještě o několik sekund rychlejší,“ hodnotil Lhota zkušeným pořadatelským okem trasu závodu.

V limitu tří hodin, respektive několik sekund po něm, dokončilo půlmaraton v Olomouci 2 478 běžců a běžkyň, na devět stovek z nich běželo půlmaraton poprvé. Rodinného běhu se zúčastnilo 1 500 běžeckých nadšenců. Závod byl zároveň mistrovstvím republiky železničářů, nejrychlejším z nich byl Aleš Palko (1:16:59). Letošní novinkou závodů RunCzech je závod dvojic nazvaný 2Run. V Olomouci si jej vyzkoušela i manželka bývalého reprezentanta v desetiboji Eva Šebrlová či slovenský reprezentant v maratonu Marcel Matanin.
80 fotek, 23.11.2017, 8 zobrazení
58 fotek, 20.9.2016, 218 zobrazení
14 fotek, srpen 2013, 51 zobrazení
Zabydlování do nového
3 fotky, 7.9.2012, 289 zobrazení
30 fotek, 13.9.2018, 5 zobrazení
14 fotek, 2.5.2018, 41 zobrazení
3 fotky, 7.9.2012, 29 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.