Hledání

58 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

jessian
tak, zde máte nejodpornější, nejsmradlavější a tím vším jedno z nejvtipnějších stvoření světa...NAŠEHO PROFESORA NA ČEŠTINU JIŘÍHO KLEČÁKA! (plus to, co děláme o jeho hodinách...)
více  Zavřít popis alba 
  • leden až říjen 2007
  • 520 zobrazení
  • 0
houbitch
Sice s "menším" zpožděním, ale přece...Soráč :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 18.12.2011
  • 513 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Výstavní prostory Galerie Otakara Kubína na horním konci Masarykova náměstí v Boskovicích ožily v toto sváteční úterý hlasy mnoha příchozích návštěvníků. Milovníci výtvarného umění si zde dali dostaveníčko u příležitosti vernisáže nové výstavy. Byl sváteční den 8. května, kdy si připomínáme výročí konce druhé světové války, nepracovalo se a tak byla galerie před šestnáctou hodinou zcela zaplněná.
„Vážení hosté, dámy a pánové. Vítám Vás na vernisáži obrazů pana Ing. Dušana Chaloupky,“ pozdravil všechny též i autora vystavených děl majitel galerie pan Josef Bařinka. „Úvodní slovo pronese starosta města Ing. Jaroslav Dohnálek. Ještě před tím zazní melodie amerického skladatele George Gershwina v podání Ludmily Dohnálkové za klavírního doprovodu multiinstrumentalisty Mgr. Tomáše Pléhy. Po nádherném hudebním prožitku z první skladby se ujal slova starosta Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek: „Vážené dámy, vážení pánové. Krásné slavnostní májové odpoledne. Ve svém životě jsem už dělal hodně věcí, ale ještě jsem nikdy nezahajoval vernisáž výstavy. Přiznám se, že když mě Ing. Dušan Chaloupka oslovil, jestli bych zde řekl nějaké úvodní slovo, neváhal jsem ani na okamžik. Přijal jsem to rád. Osudy mého jména a Dušana Chaloupky se v jednom místě střetávají. To místo je dokonce uvedeno na obraze s číslem jedna a dílo se jmenuje Životopis. To místo je obklopeno zelení. Je to chata a v brožuře k výstavě je o ní zmínka. Středobod našeho potkávání jsou Lipníky, do nichž je chata situovaná. Je to krásná oblast asi dva kilometry za Boskovicemi, kde je malebné údolí. Tam je několik chat. A když mi bylo asi deset roků, rodiče též na místě pořídili domeček. A tam jsme se potkávali a já poslouchal. Oni tam s mým tátou vedli dlouhé zajímavé rozhovory. Tam se probíralo vše od politiky přes životní zkušenosti až po zážitky z různých zemí, jichž mnoho Ing. Dušan Chaloupka navštívil. Jeho otec byl prvním poválečným starostou Boskovic. I o tom jsme hovořili. Když byl můj otec Josef Dohnálek též starostou města, tak jsem bedlivě naslouchal jejich rozhovorům na toto téma. Jméno Chaloupka k Boskovicím neodmyslitelně patří. Snad každý zná legendární prodejnu Rádio Chaloupka, jež kdysi stávala na náměstí u kostela. Nyní se mi dostalo té cti, že mohu uvádět vernisáž Ing. Dušana Chaloupky, člověka pracovitého, vzdělaného, přátelského. Prodchnutého člověčenstvím a ryzostí. Chtěl bych mu popřát ještě dlouhá tvůrčí léta, aby jeho umění oslovilo široké spektrum diváků. Nad jeho obrazy je potřeba trochu přemýšlet. Z každého plátna je možné si něco vybrat. Chtěl bych poděkovat i majiteli galerie za uspořádání výstavy. Vám všem hodně zdraví, úspěchů. Ať nás podobné akce a takové umění neustále povznáší a posunuje. I v tom člověčenství, abychom si byli jako lidé vždy aspoň o trochu blíž. Já Vám děkuji.“
Po emotivním projevu pana starosty se ujal slova autor vystavených děl Ing. Dušan Chaloupka: „Děkuji panu starostovi za vřelá slova. Rád bych využil našeho shromáždění, abych věnoval Boskovicím právě tento obraz číslo jedna a též práva na využití reprodukcí děl s motivy Husích slavností při propagaci města.“ Pan starosta poděkoval: „Velký dík a chci ujistit, že nic z toho nezůstane zaprášené někde ve skříni.“
Do ticha v sále se ze zvukového záznamu rozezněla doprovodná hudba. Ludmila Dohnálková nádherně a procítěně přednesla píseň z šedesátých let francouzské šansoniérky Edith Piaff, při níž se všem tajil dech a mrazilo v zádech. Umění mladé talentované zpěvačky bylo odměněno bouřlivým potleskem.
„Nyní považuji výstavu za zahájenou,“ oslovil přítomné majitel galerie pan Josef Bařinka. „Přeji hodnotný kulturní zážitek.“
„Malovat jsem začal asi před třemi lety takovým jednoduchým obrazem barevné utopie, zde na výstavě má číslo 22,“ popisuje svou tvorbu Ing. Dušan Chaloupka. „Pověsil jsem ho doma. Známí jej obdivovali a povzbudili mě do další práce. Pak jsem vytvořil Životopis, zde číslo 1, pak stvoření Světa 2 a Poslední večeře Páně 3. Ve svých dílech se snažím, aby obrazy měly nějakou myšlenku, ducha, v každém obraze je skrytý nějaký námět. Vždy jsem chtěl mít jako místní rodák v Boskovicích výstavu. Stále jsem přemýšlel, co typické sem patří. Volba padla na Husí slavnosti. Na tyto motivy jsem namaloval letos obrazy 10 a 11. Pro zdejší výstavu jsem vybral 24 děl. Dlouhý čas jsem strávil v Egyptě, Iránu a dalších arabských zemích jako projektant rafinerií. I tyto zkušenosti z dalekých krajů ovlivnily mé výtvarné práce, například obraz 1. Jak jsem již řekl, narodil jsem se v Boskovicích, studoval VUT, pak pracoval na zahraničních projektech v Cheposu Brno. Protože zařízení se u nás nevyráběla, dostal jsem se za minulého režimu často do západních států, mám procestovanou celou Evropu. Nyní žiji a tvořím v Brně. Využívám techniku akrylových barev na plátno, sololit. Dobře se s nimi pracuje, dobře se překrývají, rychle schnou a jsou trvanlivé. Ještě upozorním na obraz 4 Sedící mnich. Z něj vyvěrá klid a pohoda. Chci, aby moje tvorba vyzařovala vždy optimismus a byla srozumitelná všem. Mám svůj styl a kopírovat někoho jiného nechci. Ani mi to nejde. Ještě se zastavím u obrazu 17. Jde o splynutí mysli. Partneři jsou zahleděni do sebe. Ona by jej chtěla do svých sítí a on ji dát do své zlaté klece.“
Výstava v Galerii Otakara Kubína potrvá do 27. května. Opravdu stojí za zhlédnutí. Obrazy nejsou určeny jen k pasivnímu sledování. Vždy je třeba se u každého zastavit, přemýšlet a porozumět mu. Teprve potom lze ocenit nápaditost, šikovnost, životní zkušenosti a moudrost autora Ing. Dušana Chaloupky.
Více: http://spiritsoulizm.rajce.idnes.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • jaro 2012
  • 456 zobrazení
  • 0
brzda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 5.7.2012
  • 319 zobrazení
  • 0
divadlovodstudny
V pořadí již sedmá hra Divadla vod studny byla reprízovaná příznačně sedmkrát. Po jarní premiéře v Popovičkách následoval oblíbený Keblov, na podzim začalo turné v Horoušanech, následovaly Popovičky, Hostivař, Těptín a derniéra v Modleticích, ze které je i tato fotogalerie.

Podzimní turné se talo "turném rekordů", protože zatímco v Horoušanech přišlo pouhých 16 lidí, kteří stanovili nejnižší návštěvu divadla vůbec, tak o čtrnáct dní v Hostivaři proběhl rekord opačný. Na tamější představení si našlo cestu 210 diváků.

V této hře Vás bavili:
Pán Bůh - Jiří Szalai
Gabriel - Zuzana Olmrová
Michael - Jan Šimr
Anael - Michaela Krejčová
Serafiel - Roman Hanuš
Anděla - Magdalena Szalaiová
Uriel - Lucie Hájková
Luciper - Libor Hanuš
Belial - Dominika Zahálková
Azazel - Lenka Křížová
Mammon - Hana Kmochová
Moloch - Petr Přibyl
Pejsánek - Charlota řečená Lotynka

klavírní doprovod obstarala Ilona Červená
o herce se starala a napovídala Marta Šimrová

většinu z fotografií fotil Standa Vlk z ateliéru Foto - Vlk
Kategorie: vesnicezábava
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 13.11.2010
  • 302 zobrazení
  • 0
arton
- představení žáků tanečního oboru ZUŠ, Pelclovo divadlo v Rychnově n. Kn.
14. 6. 2010 v 17hodin
více  Zavřít popis alba 
  • 14.6.2010
  • 213 zobrazení
  • 0
pohnani
  • 11.1.2014
  • 193 zobrazení
  • 0
studiozabka
  • červenec 2014
  • 175 zobrazení
  • 0
bele
ALB 1029
K vatikánským muzeům se těžko hledají slova. Už jen výběr pár fotek do alba z těch stovek, co jsem měl před sebou, mi dalo zabrat. Podrobný komentář už si vůbec nedovolím provádět, na to ta časově omezená prohlídka nedávala žádný prostor. Pokud bych totiž chtěl vidět vše, tak musím zvládnout 8 kilometrů dlouhou tůru chodbami zdejších muzeí. A kde je ještě čas na vnímání a studium detailů? To se prostě nedá. Přesto si zde dovolím připomenout tři pro mne zásadní dojmy, a vše se týká Michelangela.

V Sixtinské kapli jsou dvě jeho veledíla - monumentální stropní freska Stvoření světa a freska Poslední soud. Jen pro zopakování - freska je unikátní styl malby, kdy malíř maluje přímo na čerstvě omítnutou zeď. Ta musí být ještě mokrá, aby vrstvy nanesené barvy usychaly společně s omítkou – neskutečná práce. Dále v bazilice sv. Petra je třetí unikát – sochařské dílo Pieta. Nyní si dovolím vše trochu podrobněji

STVOŘENÍ SVĚTA
Malbu fresky začínal ve věku 33 let a pracoval na ni celé čtyři roky. Vlastnoručně vyzdobil 1 000 metrů čtverečních plochy stropu výjevy ze Starého zákona, konkrétně z knihy Genesis. Bezmála 400 postav je vyobrazeno v příbězích zachycujících události od počátku vesmíru až po potopu světa. Práci začínal s nechutí, protože se považoval za sochaře, ale nakonec tuto výzvu přijal a velkolepě dokončil

POSLEDNÍ SOUD
Freska je umístěna na stěně za oltářem a Michelangelo ji maloval téměř po 30 letech od Stvoření světa. Práce mu trvala dalších pět let přestože měří „pouhých“ 226 metrů čtverečních. V Posledním soudu s výjevy z bibleckého zúčtování zanechal Michelangelo kromě vznášejících se světců a andělů dokonce svůj autoportrét. Atributem sv. Bartoloměje je stažená lidská kůže v rukou, na ní uvidíte tvář tvůrce, jehož význam pro malířství a sochařství je obrovský. Nedalo mi to, a fotku s výjevem Posledního soudu jsem stáhnul z netu a přidal jako poslední

PIETA
Když jsem sháněl informace k této soše, tak se mi shromáždil material, který by vydal na další album jen o pietách. Ať by to byly Piety členěné v sochařství na horizontální nebo vertikální, případně diagonální, dale heroické či mystické … nechám to raději historikům. Přesto jsem si dovolil přidat několik piet včetně z oblasti malířství na přiblížení.

Tato naše známá Vatikánská a nejkrásnější měla take svůj zajímavý osud. Byla původně určena na hrob nějakého kardinála v kostele sv. Petra ve Vatikáně. Byla dokončena v roce 1500 za cenu 450 zlatých papežských dukátů a je jediné dílo Michelangela, které signoval. Zvětšil jsem detail s popisem a překladem u vlastní fotky. Je zajímavé si uvědomit, že musel udělat tělo matky větší, aby dospělý mladý muž ji tzv. nezavalil, a nebyla to spíše fraška. Celé to vyrovnává řaseným baldachýnem a mladičkým obličejem ženy, vše jako celek vyjadřuje zármutek a osamocení při ztrátě jediného syna. Prostě dokonalé. Mramor je vyleštěn pemzou a sopečným sklem do nejvyššího lesku, …. muselo to trvat týdny.

Krátce po dokončení byla socha v tichosti, bez oslav, bez bohoslužeb a bez požehnání instalována v bazilice sv. Petra. Ospbně si myslím, že si to nezasloužila
více  Zavřít popis alba 
124 komentářů
  • říjen 2010 až prosinec 2016
  • 165 zobrazení
  • 15
milenakolar
Chrám sv. Víta.
Chrám sv. Víta je nejkrásnějším a nejhonosnějším pražským kostelem. V jeho dějinách se odráží počátky křesťanské kultury v Čechách. Je mausoleem českých panovníků a jsou zde také uloženy české korunovační klenoty.

Historie stavby chrámu sv. Víta.
Stavba katedrály sahá až do prvního tisícletí a končí v počátku 20. století.

První svatyni na území dnešního Pražského hradu, které je sídlem panovníků již od konce 9. století, nechal postavit kolem roku 927 kníže Václav. Pozůstatky této rotundy byly nalezeny při archeology v letech 1911 – 1929. Stála na místě chrámu sv. Víta až do roku 1060, kdy zde kníže Spytihněv založil románskou baziliku. Její stavba byla dokončena v roce 1096 knížetem Břetislavem II.

V roce 1344 papež povýšil pražské biskupství na arcibiskupství a Karel IV. založil na místě baziliky gotickou katedrálu. Projekt byl inspirován dómem ve francouzském Narbonnu. Vypracoval ho a stavbu také do roku 1352 řídil francouzský stavitel Matyáš z Arrasu. Vybudoval presbytář chrámu, ochoz a věnec pětibokých kaplí mezi sakristií a kaplí sv. Kříže. Po jeho smrti se stavby ujal Petr Parléř.

Vystavěl další kaple pravoúhlého tvaru, chodbu ochozu, triforium nad arkádami, okenní stěnu lodi, klenbu a spodní část hlavní věže s přilehlou Zlatou bránou. Za jeho vedení stavby byly také vytvořeny některé plastiky. Socha sv. Václava pro svatováclavskou kapli, sochy Přemysla I., Přemysla II. a Spytihněva pro výzdobu jejich náhrobků, náhrobky dalších Přemyslovců, busty pro vnitřní triforium, či poprsí světců pro horní triforium. Po smrti Petra Parléře ve stavbě chrámu pokračovali jeho synové.

Počátkem 15. století byla stavba přerušena husitskými bouřemi.

Nevelkými úspěchy se o pokračování stavby pokusili panovníci Václav Jagellovec a Leopold I.

K významnému posunu stavby došlo až v letech 1860 – 1929 pod vedením Josefa Krannera, Josefa Rockera a Kamila Hilberta. V tomto období byla dokončena stavba křížové lodi, přistavěno západní pětilodní s kaplemi a dvěmi věžemi v průčelí chrámu. Nepodařilo se dokončit vnitřní výzdobu a tak další práce pokračovaly v průběhu celého 20. století.

Provedení chrámu sv. Víta.
Chrám sv. Víta, tak jako ho vidí dnešní návštěvníci Pražského hradu, patří mezi nejvýznamnější gotické stavby. Má příčnou loď, tři věže, ochoz a prstenec kaplí za chorem. Chrámový prostor katedrály je 124 m dlouhý, 60 m široký a 33 m vysoký.

Neméně úchvatná je vnitřní výzdoba chrámu. Prostor je tvořen mohutnou gotickou klenbou na 28 pilířích. Spodní část tvoří arkády, v horní části jsou umístěna velká okna. Nad arkádami je po obvodu celého chrámu triforium, portrétní galerie. Je zde umístěno 21 poprsí příslušníků panovnických rodin a osob, které se zasloužily o stavbu chrámu.

Najdeme zde Jana Lucemburského, Elišku Přemyslovnu, Václava Lucemburského, Jana Jindřicha, Karla IV., arcibiskupy Arnošta z Pardubic, Václava Jana Očka z Vlašimi, Jana z Jenštejna, stavitele Leoparda Buška, Mikuláše Holubce, Václava z Radče, Beneše Krabice z Weitmile, Matyáše z Arrasu, Petra Parléře a celou řadu dalších osobností. Nejstarší plastiky byly zhotoveny v Parléřově huti. Novější vytvořili J. Štursa, B. Kafka, L. Kofránek, B. Benda, J. Lauda a J. Kavan.

Hlavní oltář katedrály je opukový v novogotickém slohu. Byl zhotoven v letech 1868 – 1873 podle návrhu J. Krannera.

Po stranách chorů jsou umístěny dřevěné lavice pro kanovníky Svatovítské kapituly. Pochází z druhé poloviny 17. století. Vlevo je umístěno křeslo pro arcibiskupa.

Před chórem je královská hrobka. Jde o renesanční dílo vytvořené z bílého mramoru v letech 1564 – 1589. Hrobka je vyzdobena sochami a reliéfy, které vytvořil nizozemský sochař Alexandr Collina. Na vrchní desce je umístěna stojící postava sv. Salvátora. Dále jsou zde ležící postavy Ferdinanda I., jeho manželky Anny Jagellovny a syna Maxmiliána. Jejich těla jsou uložena uvnitř tumby.

Na bočních stěnách jsou medailony s poprsími českých králů a královen. Je zde Karel IV. a jeho čtyři manželky, Ladislav Pohrobek a Jiří z Poděbrad. Jejich těla jsou uložena s dalšími členy jejich rodin v hrobce pod mausoleem. Přístup k ní je z kaple sv. Kříže. Královská hrobka je ohrazena kovanou mříží zhotovenou v roce 1589.

Západní průčelí chrámu je osazeno oknem s motivem Stvoření světa, jehož autorem je František Kysela. Je vyzdobeno sochami 14 světců, Karla IV. a bustami J. Mockera, K. Hilberta, Z. Wirtha, a F. Kysely. V roce 1929 je vytvořil V. Sucharda.

Vedle kaple sv. Kříže se nachází královská oratoř, která byla vybudována v roce 1493. Autorství tohoto díla je připisováno Benediktu Rejtovi z Pístova. Přední část oratoře je vyzdobena pletencem sukovitých větví zhotovených z kamene. Na zábradlí oratoře jsou umístěny znaky, z leva, dalmatský, hornolužický, bosenský, polský, uherský, český, moravský, lucemburský, slezský a dolnolužický. U oratoře je boční vchod do chrámu. Jeho vstupní dveře byly zhotoveny v roce 1629.

Hlavní vchod do katedrálu tvoří tři portály s mohutnými bronzovými vraty. Jejich plastickou výzdobu vytvořil podle návrhu V.H. Brunnera O. Španiel. Námětem výzdoby středních vrat jsou výjevy z výstavby katedrály od roku 925 do roku 1929. Na levých bočních vratech je zobrazena svatováclavská legenda a na pravých legenda svatovojtěšská.

Hlavní věž katedrály Je vysoká 99,5 m a vchod do ní je vedle Thunovské kaple. V prvním patře věže je umístěn největší zvon v Čechách zvaný Zikmund. Je 2 m vysoký, v průměru měří 2,6 m a váží 17 tun. Byl ulit v roce 1548 Tomášem Jarošem z Brna. Na vrcholu věže, pod měděnou bání, je renesanční ochoz, který poskytuje jedinečný výhled nejen na katedrálu a areál Pražského hradu, ale na celou Prahu.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2010 až duben 2015
  • 126 zobrazení
  • 0
dk-akord
  • 23.5.2017
  • 122 zobrazení
  • 0
divcioddilkurim
Hra pro vedoucí, kterou bezvadně připravily Žužla s Luckou. Během večera, noci a dalšího dopoledne jsme hledali Slunce, učili se mluvit, byli jsme vyhnáni z ráje, zachránili se před potopou, ...
více  Zavřít popis alba 
  • 31.10.2009
  • 118 zobrazení
  • 0
skolasenohraby
Celé září jsme věnovali nejstarší historii světa - stvoření světa, pak dinosaurům a životu pravěkého člověka. Foto ze závěrečné prezentace výsledků práce - plakáty, pravěké zbraně a šperky.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 25.9.2012
  • 116 zobrazení
  • 0
ksv
21.3.2015
více  Zavřít popis alba 
  • 22.3.2015
  • 113 zobrazení
  • 0
fotozusrozmital
Foto:Petr Setvín
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2011
  • 107 zobrazení
  • 0
faravlasim
Víkendovka pro děti ve věku 9-15 let na téma v ráji. Společně jsme si vyzkoušeli stvoření světa za 3 dny. Oddělovali světlo od tmy, sázeli rostliny, pojmenovávali zvířata, poznávali souhvězdí a spoustu dalšího...
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 20.10.2018
  • 121 zobrazení
  • 1
draci
Na Vánoční výpravě jsem pobývali na Mariánskohorských boudách. Sněhu bylo jen trochu, na zmáčení stačil. Hráli jsme celo výpravovou hru inspirovanou vyprávěním o stvořením světa.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.1.1980
  • 99 zobrazení
  • 0
reklama