Hledání

9 274 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

zatcany
Snímky z dětské mše svaté a z návštěvy svatého Mikuláše v žatčanském kostele Nejsvětější Trojice ve čtvrtek 6. prosince 2018.
Videa si můžete prohlédnout na následujících odkazech:
https://www.youtube.com/watch?v=ZoPimr7dWnw
https://www.youtube.com/watch?v=e7xShnqoXHQ
https://www.youtube.com/watch?v=1PgYdZPJyzg
Kategorie: oslavyudálosti
více  Zavřít popis alba 
  • 6.12.2018
  • 101 zobrazení
  • 0
finedays
Svatá Kateřina je vesnice, část obce Svatý Mikuláš.
Kostel je autenticky zachovanou, do sebe uzavřenou masivní středověkou stavbou. Tvoří ho obdélná loď a čtvercový presbytář, nad kterým se vypíná mohutná chórová věž, na jižní straně je přistavěna předsíňka a zcela chybí sakristie. Všechna tři okna presbytáře jsou gotická, pouze jižní bylo v období baroka rozšířeno, a gotického původu jsou i všechna okna ve vyšších patrech věže. Loď kostela je kryta nízkou plechovou sedlovou střechou, věž je zakončena břidlicovou jehlancovou střechou s typickým zvolněním sklonu ve spodní části. Díky masivní věži působí kostel spíše jako tvrz, což umocňují pozůstatky vodního příkopu kolem areálu, původně plněného vodou z potoka, který zde dodnes protéká. S jistotou se dá říci, že obranný charakter byl sledován již při jeho založení a kostel měl sloužit jako bezpečné útočiště i úložiště pro případy ohrožení.
Svým charakterem náleží kostel sv. Kateřiny do středočeské skupiny kostelů s chórovou věží a vzhledem k tomu, že zdejší věž je opravdu autenticky zachována, lze ji považovat za nejlépe dochovanou středověkou chórovou věž v Česku.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.10.2018
  • 42 zobrazení
  • 4
dejvisdc
Kostel svatého Václava na Prachové
Návrší Prachová nese jméno vsi, připomínané v majetku chotěšovského kláštera v letech 1275 a 1386 spolu s kostelem svatého Mikuláše. Ves zanikla za husitských válek, nebyla nikdy obnovena. Roku 1835 byl snad na troskách starého kostela postaven u nového hřbitova pro Hrušovany a Encovany empírový kostel, zasvěcený svatému Václavu. Ten po roce 1945 zpustl až na současnou zříceninu.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.8.2018
  • 15 zobrazení
  • 0
hanahgedeon
Profesní dům je velká, raně barokní budova na Malostranském náměstí v Praze. Spolu s kostelem svatého Mikuláše a několika domy tvoří blok rozdělující náměstí na dolní a horní část.Dnes v budově sídlí Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy a a románská rotunda svatého Václava.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 22.11.2018
  • 27 zobrazení
  • 6
huhulak8
Založení kláštera je v dosavadní literatuře spojováno s Oldřichem III. (1316-1348). Nejstarší je východní křídlo z roku 1369, které je dílem kameníků Mikuláše a Ondřeje podle vzoru augustiniánského kláštera v Třeboni. V roce 1584 byl klášter přeměněn na špitál, pro který byla vystavěna zvláštní budova v renesančním slohu před západním průčelím. Z kláštera je přístupná křížová chodba s kaplí, kde jsou vystavené zachované fragmenty původního inventáře.

Kostel svatého Jana Křtitele je gotická stavba v Jindřichově Hradci, jedna z nejstarších ve městě. Kostel se nachází v dnešní ulici Štítného, takřka na břehu rybníku Vajgar.
Kostel začali stavět na počátku 14. století minorité, kteří do Jindřichova Hradce krátce před tím přišli. Byl stavěn několik desetiletí. Nejstarší částí je jižní zeď presbytáře a nejvýchodnější klenby jižní lodi. V letech 1320–1350 byl dostavěn presbytář a celá jižní loď. V roce 1434 kostel vypálili husiti. Poté byl obnovován jen pozvolna, v postupných krocích. Roku 1608 a znovu v roce 1801 vyhořel, po druhém z těchto požárů musel být ubourán presbytář. Velké opravy proběhly v letech 1597, 1608, 1787 a 1891–1895. Vnitřní zařízení kostela je díky nim převážně barokní. Těsně ke kostelu přiléhá klášter, jehož výstavba započala roku 1369 a Soukenická kaple z roku 1375. V klášteře žili minorité, ale vedli dlouhodobě spory s místní vrchností, a tak roku 1560 odešli do Jihlavy. V klášteře pak byl zřízen špitál, dočasně zde sídlili i jezuité. V současnosti budovu využívá Muzeum Jindřichohradecka.
Uvnitř kostela se zachovaly gotické malby z poloviny 14. století. Zajímavostí je, že zpodobňují neobvykle zdeformovaná těla a tváře. To budí pozornost milovníků záhad, kteří malby dávají do souvislosti s řádem templářů.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.7.2018
  • 32 zobrazení
  • 1
jackal001
Trenčín (maďarsky Trencsén, německy Trentschin, latinsky Trentsinium nebo Laugaricio) je krajské a okresní město na západě Slovenska na řece Váh, 110 km severovýchodně od Bratislavy, 12 km od hranic s Českem. V roce 2015 zde žilo kolem 55 700 obyvatel a bylo 9. největší slovenské město.
Patří mezi nejstarší slovenská města. Jeho vznik determinovalo zúžené místo údolí Váhu, kde byl na vyvýšenině nad řekou vybudován Trenčínský hrad s rozhledem na kotliny po i proti proudu. Po řadu staletí byl hrad a posléze město pod ním střediskem uherské župy zahrnující střední i horní Pováží. Za Československa byl Trenčín jen řadovým okresním městem (součást Bratislavského, resp. Západoslovenského kraje), ale po osamostatnění Slovenska je od roku 1996 opět střediskem vlastního kraje a celostátně významným centrem obchodu, hospodářství, kultury a sportu. Svá sídla a pobočky zde mají mnohé instituce a společnosti. Dlouholetou tradici ve městě mají výstavy a veletrhy, město je známé i jako město módy.
Trenčín je přirozeným geografickým centrem středního Pováží, kde se stýkají dopravní tahy vedoucí údolím Váhu s kolmými trasami z Moravy do slovenského vnitrozemí. Trenčínský úsek středního Pováží je zároveň jednou z nejsouvisleji urbanizovaných aglomerací na Slovensku. Představuje ji především pás měst a obcí táhnoucí se mezi Trenčínem a Púchovem po levém břehu Váhu v délce téměř 40 kilometrů: Trenčianska Teplá, Nová Dubnica, Dubnica nad Váhom, Ilava, Košeca, Ladce a Beluša. Zde žije asi 120 000 obyvatel.

Pamětihodnosti:
-Trenčínský hrad stojí na skalní výšině, pod kterou původně tekla řeka Váh, jejíž koryto se později posunulo dál. V současné době je pod skálou centrum města a silniční komunikace. Už ve 2. století vznikl na skále kamenný hrad. Rozšiřoval se od 13. století. Hrad byl ve vlastnictví několika šlechtických a královských rodů, nejznámějším vlastníkem byl Matúš Čák Trenčanský. Po něm hrad vlastnili i Ludvík Veliký, Zikmund Lucemburský, Štefan a Jan Zápolští a od roku 1600 Ilesháziovci. V roce 1790 hrad zničil požár.
-Farské schody vedoucí z náměstí ke kostelu byly postaveny v roce 1568 k umožnění přesunu obránců města k městským hradbám při farním kostele, i jako spojnice ke zbrojnici postavené v roce 1565 při farním kostele. Schody poškodil požár v roce 1708. Do dnešní podoby byly upraveny v letech 1978–1981.
-Farní kostel
-Pohřební kaple a kostnice svatého Michala při farním kostele je jedinou dochovanou gotickou stavbou v Trenčíně.
-Městská brána je původní, ale časem nastavená věžovitá stavba z první poloviny 15. století. Byly vybudovány dvě brány, z nichž se zachovala pouze Dolní brána (Turecká). Brána je typická gotickým lomeným obloukem nad kterým se nacházejí dva latinské nápisy a erb města. Jeden z nápisů tvrdí Jestliže Bůh nehlídá město, darmo bdí ten, kdo ho hlídá.
-Římský nápis na hradní skále pochází z 2. století n.l. jako nejseverněji položený důkaz pobytu římských legií z dob markomanských válek. Vojáci přezimovali v osadě Laugaricio, která se stala později základem pro město Trenčín. V současnosti se nachází nápis za hotelem Tatra, dnes hotel Elisabeth. Nápis je vidět proskleným průhledem z prvního patra hotelu.
-Morový sloup se sochou Svaté Trojice na vrcholu je umístěn na Mírovém náměstí. Vznikl v roce 1712 jako památka na morovou epidemii z roku 1710 na podnět župana hraběte Mikuláše Ilešháziho.
-Kostel a klášter piaristů (dříve jezuitů) na hlavním náměstí, postavený v barokním stylu.
-Evangelický kostel postavený kolem roku 1795.
-Židovská synagoga je historizující stavba s byzantskými a maurskoorientálními prvky z roku 1913 na místě starší synagogy.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.8.2018
  • 39 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Klášter Světce - Paulánský klášter ve Světcích u Tachova byl vystavěn v 2. polovině 17. století. Za josefínských reforem byl klášter zrušen a komplex pak získal rod Windischgrätzů. Pokusili se konvent s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků přestavět na honosný zámek, stavbu se však nepodařilo nikdy dokončit. Zůstaly z ní romantické zarůstající ruiny, chráněné od roku 1958 jako kulturní památka České republiky. Již dávno před vznikem kláštera stával ve Světcích kostel, v pramenech je však řada nejasností a rozporů, které se týkají jeho nejstarších dějin. Roku 1427 byl poškozen husity. Za třicetileté války byli držiteli tachovského panství válečný dobrodruh, plukovník Johann Filip Husmann z Namedy a jeho manželka Amálie, rozená z Donína. Podle darovacího dopisu zakladatelé darovali řádu paulánů finance 40 000 zlatých, na stavby dalších 10 000 zlatých a pozemky kolem zchátralého kostela ke stavbě kláštera pro 12 řeholníků. Pauláni byli zvoleni proto, že jejich přímluvou u císařského dvora ve Vídni byl Husmannovi prominut trest. Pozemky zdánlivě opuštěné ale patřily křižovníkům. Mezi řády tak vznikl spor, který musel řešit pražský arcibiskup Arnošt Harrach (jenž byl zároveň velmistrem řádu křižovníků) v křižovnické kapitule. 15. srpna 1641 proběhlo slavnostní předání kostela provinciálovi řádu paulánů G. N. Faggimu za přítomnosti tachovského děkana a křižovníka. Přesto se spor táhl ještě v 50.letech 17.století. Pauláni se pustili do stavby kláštera mimo sporný pozemek. Vybudovali jej v letech 1656–1669, stavbu řídil pravděpodobně pražský stavitel Šimonem Pánek Panetius/Pucina. Klášterní kostel vznikl o několik let později, v období 1671–1674 za nového majitele panství Jana Filipa, hraběte Losyho z Losinthalu. Chrám se dvěma věžemi, zasvěcený Čtrnácti svatým pomocníkům, byl patrně dílem italského architekta Giovanniho Domenica Orsiho. Pauláni se pak s křižovníky smířili. Starý kostel jim předali, zřejmě pak byl ale zbořen a použit na stavební materiál. 19. února 1729 poškodil klášter požár, poté byl kromě pravé věže opraven, věž rekonstruována roku 1756. V květnu 1787 však byla paulánská komunita zrušena, třináct řeholníků bylo posláno do penze. Světce tehdy získal Josef Mikuláš Windischgrätz. Nový majitel kostel nechal používat jako skladiště a klášter dal upravit na sídlo svých úředníků. Jeho potomek, generál Alfred Windischgrätz, se v letech 1857-1861 snažil konvent radikálně přestavět na výstavný romantický zámek. Současně stavěl i blízkou jízdárnu (http://lotusesprit.rajce.idnes.cz/svetce_jizdarna/ ). Když Alfred v roce 1862 zemřel, jeho syn už neměl zájem ve finančně náročné stavbě pokračovat. Nebyla proto nikdy dokončena. Na konci druhé světové války ji navíc sežehl požár. Na zříceniny navazují opravené budovy klášterního konvetu, který je někde chybně uáděn jako zámek. Od roku 1955 využívané jako internát, poté jako odborné učiliště, nyní střední škola.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.12.2018
  • 97 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Jaroměřice nad Rokytnou - Původně byly Jaroměřice v zeměpanské držbě; v r. 1329 je získal jako zástavu Raimund z Lichtenburka. Lichtenburkové pak vlastnili Jaroměřice po celé 14. a 15. století a podle všeho zde postavili tvrz. Teprve v r. 1498 předal král Vladislav II. tvrz spolu s městečkem a k tomu náležejícími statky Václavu z Ludanic. V r. 1512 pak patřila tvrz Janu z Pernštejna, jenž ji v r. 1543 postoupil spolu s panstvím Jindřichu Meziříčskému z Lomnice. V r. 1609 prodala Kateřina Meziříčská jaroměřickou tvrz spolu s městečkem a panstvím Zikmundu z Tiefenbachu. Za Meziříčských z Lomnice došlo k přestavbě tvrze na renesanční zámek trojkřídlého typu. Trojkřídlou budovu zámku obklopovala na jihu a východě zahrada, která sahala k břehu říčky Rokytné a byla vymezena hradební zdí s půlválcovými baštami a střílnami. Její pravidelnou geometrickou kompozici tvořily čtvercové nebo obdélné záhony a síť rovných cest. Po Bílé hoře získali panství Questenberkové. Jan Adam z Questenberka (1678 – 1752) přestavěl dosavadní renesanční sídlo v Jaroměřicích v barokní zámek, který patří k největším a nejmonumentálnějším zámeckým architekturám první poloviny 18. století u nás i v Evropě. Projekt vypracoval známý rakouský architekt Jakub Prandtauer (1658 – 1726). Stavební úpravy začaly v r. 1700 a skončily teprve v r. 1737. Při přestavbě byl částečně respektován půdorys původního renesančního zámku, z něhož se dochovaly obvodové zdi. Jádro nové stavby tvoří dvoupatrové hlavní křídlo (dokončené v r. 1720), kde se nachází hlavní sál. Příčná křídla byla dostavěna ve 20. letech a zámeckou stavbu dovršila přestavba děkanského kostela sv. Markéty v 1. 1715 – 1737, který se stal součástí zámeckého areálu stejně jako zahrada koncipovaná v souladu s tokem řeky Rokytné. Stejně významné jako samotná architektura byly i dekorativní práce, zahájené v r. 1723. Stavebník povolal do Jaroměřic schopné a ve své době proslavené umělce, kteří svou práci tuto vynikající barokní uměleckou kompozici dovršili. Na vnitřní výzdobě zámeckých prostorů pracovali štukatéři Girolamo Alfieri (1724 – 1727) a Josef Canoni z Prahy (1731). Iluzívní alegorická nástropní freska hlavního zámeckého sálu z r. 1731 je dílem boloňského malíře Franceska Marii Francii. Ve východní části bočního křídla bylo postaveno zámecké divadlo (1722 – 1723), hudební a taneční sál, knihovna, zámecká galérie a čínský kabinet. Malbou kulis pro divadlo byli pověřeni Giuseppe Bibiena-Galli, výtvarník vídeňské dvorské opery, a Domenico Francia. Na výzdobě knihovního sálu pracoval podle zprávy z r. 1732 vídeňský sochař Casler, práce převezena z Vídně do Jaroměřic. Původní úprava zámecké galérie se nedochovala, pozoruhodná je však vnitřní úprava tanečního sálu (Jan Baptista). Nové uspořádání zahrady charakterizovaly stříhané záhony hvězdicových vzorů. V prvních desetiletích 18. století se také pracovalo na úpravách parku. Kolem r. 1716 projektoval francouzský architekt Jean Trehet zámeckou zahradu, jejíž původní vzhled je nám znám z ideálního vyobrazení, které asi nakreslil Mikuláš Millich, zřejmě podle projektů Hildebrandtových. Plocha zahrady nezůstala omezena jen na levý břeh Rokytné, ale zaujala rovněž velké prostranství na druhém břehu, vymezené po bocích umělým kanálem, šlo o typickou barokní zahradu se stříhanými záhony, s dekorativními vzory a doplněnou početnou sochařskou výzdobou od Kašpara Obera. Ukončení stavebních prací na zámecké budově dodnes hlásá nápis na štítě hlavního parku: Hic renovatum MDCCXXXVII. Zámecký a farní kostel byl přizpůsoben zámecké budově tak, aby s ní splynul v celek. Freska v kupoli s námětem Krista ve shromáždění svatých je dílem významného západomoravského malíře K. F. Töppera; ostatní malby v kostele pocházejí od malíře Seglioniho z doby kolem r. 1739; za autora oltářního obrazu v presbytáři je povařován S. Gionima, který pracoval mimo jiné v Žďáru, plastické práce na hlavním oltáři jsou dílem sochaře Caspara. Vzdělaný a zcestovaný Jan Adam z Questenberka proslul i svou mimořádnou zálibou v hudbě; vyhledával hudební mistry své doby, zvláště ve Vídni. Jeho zásluhou se stalo jaroměřické divadlo jedním z nejvýznamnějších zámeckých divadel první poloviny 18. století u nás. Smrtí Jana Adama z Questenberka r. 1752 rušný kulturní život v Jaroměřicích, trvající s nevšední intenzitou půl století, utichl. Od té doby se majitelé panství často střídali. Od r. 1945 je jaroměřický zámek majetkem státu.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.5.2018
  • 49 zobrazení
  • 1
klt
Emauzský klášter neboli klášter benediktinů při chrámu Panny Marie a slovanských patronů, zvaný Na Slovanech či Emauzy, byl založen 21. listopadu 1347 českým králem a římským císařem Karlem IV. Lucemburským pro řád slovanských benediktinů. Nachází se v Praze 2 na Novém Městě, na území vymezeném ulicemi Vyšehradská, Trojická, Pod Slovany a Na Slovanech.
Klášter, zbudovaný na skalnatém pahorku u bývalého farního kostela sv. Kosmy a Damiána, byl součástí Karlova urbanistického plánu výstavby Nového Města pražského (1348). Byl koncipován jako součást systému církevních staveb, které v půdorysu města tvoří kříž. Areál kláštera zahrnuje konventní chrám, jižně přiléhající kvadraturu s rajským dvorem, na západ od ní komplex novějších budov z 1. poloviny 19. a ze 30. let 20. století. Patří do něj i kaple sv. Kosmy a Damiána s raně barokní klenbou.
Na stavbě gotického trojlodního kostela a kláštera se podílela Karlova dvorská huť. Ambit kláštera byl v 60. letech 14. století vyzdoben cyklem 85 nástěnných gotických maleb s paralelami ze Starého a Nového zákona. Autory maleb byli tzv. Mistr emauzského cyklu (jehož jméno není známo), dále Mikuláš Wurmser ze Štrasburku a Mistr Oswald. V 17. a 18. století byly stavby barokizovány a chrámu přibyly dvě raně barokní věže. Klášterní budově přibylo navíc jedno poschodí a v letech 1766–1769 dostala pozdně barokní fasádu. V letech 1880–1890 areál přestavěli beuronští benediktini do novogotické podoby v duchu beuronského slohu. V letech 1929–1930 zahájili úpravu části komplexu podle projektu architekta Bohumila Hypšmana.
Poté, co areál kláštera utrpěl vážné škody při spojeneckém náletu v únoru 1945, bylo přistoupeno v letech 1953–1954 k rekonstrukci kleneb podle návrhů profesora Bedřicha Hacara. Podle projektu architekta Františka Marii Černého byla provedena rekonstrukce kostela, při níž pobořené věže nahradila betonová skořepinová křídla s pozlacenými hroty. Nový oltář, vysvěcený v roce 2003 (světitel arciopat Asztrik Várszegi), byl vyroben podle návrhu akademického sochaře Karla Stádníka.
V ambitu pražského benediktinského kláštera Na Slovanech zvaného též Emauzy se zachoval rozsáhlý cyklus nástěnných maleb z doby Karla IV. Tyto malby, ač značně poničené, jsou pozoruhodné jak svým rozsahem a vysokou uměleckou kvalitou, tak složitou ikonografií. Díky nedávno nalezenému středověkému popisu emauzských maleb je dnes možné zrekonstruovat prvotní rozpětí cyklu a pochopit jeho ideový program. Zjistilo se totiž, že malby nebyly původně pouze v ambitu, ale i v přilehlé kapli, kde se dokonce nacházely ty nejdůležitější výjevy. Cyklus byl inspirován středověkými spisy, které pomocí textu a obrazu uváděly čtenáře do dějin spásy. Základním principem tu byl tzv. typologický způsob biblické exegeze, v němž byly k událostem z Nového zákona přiřazovány starozákonní předobrazy. Malby v ambitu měly své zvláštní poslání, které zřejmě úzce souviselo s výjimečným postavením slovanského kláštera v koncepci Nového Města pražského. Očividně byly také spojeny se slavností Kopí a hřebů Páně, kterou pravidelně doprovázelo velkolepé ukazování svatých ostatků, pořádané na nedalekém novoměstském rynku. Emauzské malby tak kromě jedinečné reprezentace malířského umění Čech druhé poloviny 14. století umožňují nahlédnout i do kulturního a duchovního ovzduší Prahy za vlády císaře Karla IV.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Emauzsk%C3%BD_kl%C3%A1%C5%A1ter

http://www.academia.cz/emauzsky-cyklus--kubinova-katerina--ustav-dejin-umeni-av--2012
více  Zavřít popis alba 
78 komentářů
  • 7.5.2016
  • 105 zobrazení
  • 14
zatcany
Snímky z dětské mše svaté a z návštěvy svatého Mikuláše v žatčanském kostele Nejsvětější Trojice v pondělí 4. prosince 2017.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.12.2017
  • 78 zobrazení
  • 0
chramyatak
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 2.5.2012
  • 33 zobrazení
  • 0
alexandraw
  • 2.11.2011
  • 51 zobrazení
  • 0
zatcany
Svatý Mikuláš v žatčanském kostele Nejsvětější Trojice v pondělí 5. prosince 2016.
Na videozáznam se můžete podívat na https://www.youtube.com/watch?v=gpYd4pIzt2Q
Píseň dětské scholy "Jako laň, která touží pít z pramene": https://www.youtube.com/watch?v=_Kx9-XvRLWU
více  Zavřít popis alba 
  • 5.12.2016
  • 174 zobrazení
  • 0
farnostbystrc
Fotografie věnovali Moravcovi.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.12.2017
  • 159 zobrazení
  • 0
reklama