Hledání

36 725 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

dilnakajjka
  • 4.7.2014
  • 506 zobrazení
  • 1
deckonachod
Výtvarný tábor Tajemství runové magie:14. - 21.srpna 2011 krásný týden strávily keltské ženy a děti ve Vižňově u Meziměstí, spousta her, tvořivých aktivit, zábavy, magických chvil a neopakovatelných zážitků :-)
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2011
  • 483 zobrazení
  • 0
romanajirickova
Minulý týden jsme se také zúčastnili závodů v Dolní Olešnici, kde nás reprezentovalo celkem 5 družstev. Děti mladší A skončily na 5. místě, děti mladší B na místě 7. a děti starší obsadily příčku pátou. S prázdnou jsme domů ovšem nejeli. Svou sbírku pohárů obohatilo družstvo žen i družstvo mužů. Ženy skončily 2. a muži 3. Na těchto závodech jsme také pokřtili hodem do kádě naši novou členku Petru Jiřičkovou. Pár odvážlivců se také rozhodlo přejít lávku přes místní rybník.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.9.2014
  • 140 zobrazení
  • 2
babihana
Do Brna se na dva týdny od 11. do 25.5.2014 sjeli nejlepší kuželkáři světa z dorosteneckých a juniorských reprezentací a hlavně seniorské kategorie jednotlivců, mužů a žen.
Světové kuželky se do Brna vrátily po 32 letech. V hale Rondo se tehdy uskutečnil světový šampionát družstev. Česká reprezentace na něm v roce 1982 získala díky ženám stříbrné medaile, muži skončili těsně pod stupínky vítězů na čtvrté pozici.
Tentokrát v Městské sportovní hale na Vodově ulici vyrostla profesionální osmidráha odpovídající požadavkům Mezinárodní kuželkářské federace NBC.
Více aktualit a hlavně kvalitních fotek je na http://www.ms2014brno.cz/
Pro nás kuželkáře-amatéry to byly nedosažitelné počty shozených kuželek…
Kategorie: lidésport
více  Zavřít popis alba 
  • 22.5.2014
  • 55 zobrazení
  • 0
mogulrock
V sobotu jsme hráli v Kladně. Zpravidla jsme se v Kladně tento termín trefili do pouťové, ale letos jsme ji o týden minuli, což bylo patrné hned při příjezdu, kdy se nám na návsi nepletl kolotoč. Dilema, zda venku či uvnitř, bylo vyřešené dopředu, neb předpověď počasí nebyla optimistická, i když hezký areál s parketem za hospodou byl lákavý. Návštěva byla velmi příjemná navzdory souběžným akcím v blízkém okolí, z nichž originál "Hledá se žena" za 12 korun byl opravdu těřký kalibr. Soubor hrál zpočátku koncertně, ale parket se pozvolna naplnil, ale narozdíl od minulého týdne se tančící chovali jako lidi. Skvělou zábavu jsme zakončili zakončili va dvě za skandování "Hoši děkujem", což bylo mnohem uznalejší a příjemnější než záchranná brzda opilců "Nemůžou". Můžou a příští týden hrajou zase. Pršet začalo ve čtvrt na tři a nakládali jsme v pěkném slejváku
Výběrové řízení, zda vyměnit fotografa nebo foťák, vyhrál fotograf, neb se zjistilo, že foťák neumí postavit přední rampu.
více  Zavřít popis alba 
  • 18.7.2011
  • 71 zobrazení
  • 0
primazumba
*V sobotu 15.3. si udělám krásný den!*

*Dopoledne si půjdu zacvičit s Janou a Luckou do vinořského Vincenta *(více
info na úvodní stránce www.primatelo.cz), protože chci *začít den aktivně a
s úsměvem *a protože mám ráda, když *své tělo posílím a protáhnu*,
když mou *mysl
naladím na dobrý pocit ze sebe samé* a když dám své *duši pohlazení a péči*,
kterou potřebuje. Když jsem totiž spokojená já, tak pak jsou spokojení i
všichni v mé blízkosti a *já chci mít spokojenou rodinu.*

*Odpoledne budu pokračovat v hýčkání a vezmu s sebou i moji celou rodinu* a
půjdeme na takové pěkné tradiční* radonické odpoledne určené nejen pro
ženy*(více v příloze). Půjdu si tam vybrat něco pěkného na sebe (ale
koupím i
pro děti a manžela :), děti si zatím nechají namalovat na obličej svá přání
a manžela pošlu ke stánku s dobroty. A já si dám klidně taky, protože tam
budou samé *zdravé produkty* a protože si *v 16:30 zacvičíme zumbu*, která
bude *nejen pro dospělé, ale i pro děti.* A až ten můj muž uvidí, jak mě to
baví, tak bude chodit možná večer dřív domů, abych stíhala hodiny.

A pokud se nám bude chtít, budeme pokračovat s manželem v zábavě i večer a
druhý den v neděli vezmeme děti na karneval (více v příloze).

KDO CHCE STRÁVIT VÍKEND PODOBNĚ, *NEVÁHEJTE SE PŘIHLÁSIT NA AKTIVNÍ A
POZITIVNĚ LADĚNÉ DOPOLEDNE *S JANOU A LUCKOU! TĚŠÍME SE NA VÁS! NA
ODPOLEDNE/VEČER A NEDĚLI V RADONICÍCH PROSTĚ *JEN PŘIJĎTE A UŽIJTE SI TO!*

Kdo z vás nedočkavě čeká na oznámení dalšího tradičního *zumba víkendu
nejen o zumbě* :), tak si pište do kalendářů *poslední víkend v
dubnu!*Více info pošlu do týdne. Jak jsme se měli minulé víkendy se
dozvíte zde:
http://www.primazumba.cz/pohodove-vikendy/ :)

Poslední info se týká opět *"dobrých skutků"*. Tentokrát mě o pomoc
požádala moje zumba kolegyně z Mladé Boleslavi. Kopíruji její prosbu
sem: pracuji
jako fundraiser pro organizaci Vyšší Hrádek, p.s.s. Poskytujeme sociální
služby lidem s mentálním postižením v Brandýse nad Labem a okolí. Jsme
příspěvková organizace, v sociálních službách není moc peněz, takže jsme
vděční za dárce a sponzory. Samozřejmě nemůžeme čekat, že nám lidé budou
jen tak posílat peníze, tak jsem ve svojí Zumba class vyzkoušela sbírku a
byl to velký úspěch - obracím se tedy i na ostatní instruktory, jestli se
nechcete se svou class také připojit. *Sbíráme úklidové prostředky - Savo
na WC, Savo na podlahu, Real tekutý písek (může to být i jiná značka např.
Cif, Bref na WC apod.) a papíry do tiskárny. *My tohle všechno samozřejmě
můžeme (a taky musíme) koupit, ale pokud to dostaneme, ušetřené peníze
můžeme použít na aktivity klientů nebo lepší vybavení jejich
domácností. Všechno
o nás na www.vyssihradek.cz Pokud se
rozhodnete přispět, noste mi to na hodiny nebo se domluvíme individuálně.
Díky!

A JÁ MOCKRÁT VŠEM DĚKUJI A PŘEJI KRÁSNÉ JARO!

--
Lucie Burdová
... radost z pohybu, pohlazení po těle i po duši, zábava a efektivnost v
jednom ...
www.primazumba.cz
více  Zavřít popis alba 
  • 5.3.2014
  • 29 zobrazení
  • 0
mogulrock
V pátek jsme hráli ve Vilémově. Vyhlášený diskotékový sál doznal od naší poslední zábavy několik změn. Zejména zmizelo zábradlí na jevišti a tyče pro svíjející se tanečnice a na sále se promíchala místa k se zení právě s těmito tyčemi na vyvýšeném pódiu. Návštěva byla příjemná, ale k diskotékovému standardu ještě něco chybělo. Přišli hodně pamětníci a naopak stálí vilémovští štamgasti vzali zavděk jinými diskotékami. Ovšem nediskotékové publikum bylo velice taneční a parket atakovalo již po několika prvních taktech. Soubor hrál nachlazeně, a to velmi. Frontmen Lukáš se s nachlazením potýkal jž čtrnáct dní a po marné léčbě minulou sobotu na zábavě v Bylanech se ani tento týden pokroky nedostavily. Vydržel čtyři série a pak už z něj šel jen teplý dech a tak se už jen staral o společenský ruch. Došlo na zálohy a místo v první linii zaujal osvětlovač Zbyněk, naše tajná zbraň. Lukáše zastoupil důstojně, místy i více důstojně. Vzhledem ke ztrátám a improvizaci jsme akci neprotahovali a zakončili o půl druhé.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.5.2011
  • 67 zobrazení
  • 0
iskerkaroznov
Růže i láska má své trny
Kamila Rýparová - 16.10.2014 - podkroví městké knihovny v Rožnově p. R.

Kamila Rýparová pracuje již léta v rožnovské Poradně pro ženy a dívky.Zajišťuje přednášky pro základní školy a střední školy, touto činností se se zabývá již 16 let. Je to milá, empatická žena, která má dar předávat své zkušenosti z dlouholeté praxe. Její povídání bylo na téma sebepřijetí, vývoj partnerského vztahu a jeho úskalí, varovné signály, čím rozkvétá přátelství a láska, nerozlučná trojice lásky…Brzy si budete moci poslechnout i záznam celé přednášky. Přednáška proběhla v rámci Týdnů pro duševní zdraví, které Iskérka pořádá již 8. rokem.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.10.2014
  • 100 zobrazení
  • 0
jankcelis
Na letošním jubilejním Lomnickém kulturním létu (20. ročník) měla v soboutu 19. 7. v Tylově divadle premiéru jednoaktová opera jeho zakladatele, hudebníka, režiséra a skladatele Jaroslava Krčka "Šaty, jaké svět neviděl". Účinkovala Musica Bohemica se svým uměleckým vedoucím Jaroslavem Krčkem a sólisty Karlem Jakubů (baryton) a Petrou Havránkovou (soprán) a mužský pěvecký sbor Gentlemen Singers s uměleckým vedoucím Richardem Uhlířem. V druhé polovině koncertu byly na programu Žákovské vigilie a lidové písně v Krčkově úpravě. O přestávce jsem vyběhl před divadlo a udělal pár fotek zpěvákům z královéhradeckého pěveckého sboru. Do objektivu se mi usmál i skladatel Zdeněk Zahradník, který se právě bavil s paní profesorkou Marcelou Brožovou (oba patří ke kulturní Lomnici). Zpět ke koncertu: Určitě byl jedním z těch mimořádných počinů, jimiž se vyznačuje Lomnické kulturní léto. Dovolím si to opřít i o slova (kdysi i mého) pana učitele Hejduka, který se do Lomnice se svou ženou odstěhoval na celý týden, protože celý festival "nemá žádné slabé místo, jsou tu samé kvalitní věci".
více  Zavřít popis alba 
  • 20.7.2014
  • 72 zobrazení
  • 0
jvpprofa
Moc rád jsem přijal pozvání od kamaráda Bohouška na jím organizované pracovní setkání,ale nejen pracovní,ale i trempské. Setkali se tam kamarádi z klubu KTŘ.Trvá celý týden a mnozí,tak jako já,přijedou na den,dva,tři, ale také jen na pár hodin,okouknout,pozdravit známé,ledacos domluvit.Přichází,protože už široké okolí ví,co se na Bohoušově děje,i známí na jen tak koukout a také přišli děti z blízkého skautského tábora a to bylo veselo.Já se snažil okouknout a vyzvědět všelijaké vychytávky a co kde a jak.Je fakt,že mnohé je už dávno vymyšleno a funguje bezchybně,tak proč se tím zdržovat a zalamovat si hlavu.A protože je to setkání trempů,tak i večery byly s trempskou písničkou,většina účasníků ovládá i nějaký nástroj.Dál musím pravdivě říct,že Bohouškovi v organizaci a hlavně se vším okolo pomáhá víc než zdatně jeho žena a jí ve společné kuchyni další kamarádky,aby řezbáři nezahynuli hlady a dělají to skvěle.Bohouškovi a ostatním přeju mnoho dalších povedených ročníků na Bohoušově a všem hodně zdraví a velké chuti do dalšího řezbaření.Slyšel jsem i výraz,pochopitelně ne tam,řezbování a řezbání,netuším je-li to správné,ale zní to hezky.Profa
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2009
  • 87 zobrazení
  • 0
tomaskucera
– V sobotu 26. července 2014 se SDH Chmelná zúčastnil soutěže v požárních útocích konané u příležitosti 100. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Dubějovicích spojená se srazem rodáků Dubějovic. Soutěži předcházelo v dopoledních hodinách v centru obce před hasičskou zbrojnicí projevy několika řečníků, slavnostní mše svatá, požehnání techniky a vyznamenání členů SDH Dubějovice. Poté následoval slavnostní průvod obcí až na sportoviště za doprovodu kapely.
Odpoledne se pak vedle dubějovického sportovního areálu konala samotná soutěž. Na tu se sjelo sedmnáct družstev mužů a deset družstev žen. Za SDH Chmelná soutěžily 2 týmy - Chmelná muži a Chmelná ženy. Družstvo žen, nebo spíše holek bylo převážně sestaveno ze závodnic, jejichž mámy jezdily po soutěžích v polovině 90. let, takže chmelenské ženy se po bezmála dvaceti letech opět ukázaly na závodní dráze. V roce 2000 sice za SDH Chmelná jednou ženy soutěžili, ale družstvo bylo až na jednu soutěžící sestaveno z děvčat z Miřetic a Malovid. Bylo to na I. ročníku soutěže O pohár obce Chmelná, která se konala v Miřeticích 12. 8. 2000.
Po zahajovacím nástupu a poradě velitelů začala samotná soutěž. Nejprve ale ještě domácí provedli ukázku hašení jejich koňskou stříkačkou a děti předvedli požární útok. Jelikož obě kategorie, muži i ženy, běžely na 2B, byla startovní listina smíšená. Střídavě tedy mohli své oko potěšit muži pohledem na krásné hasičky i ženy pohledem na chrabré hasiče.
Startovní pořadí bylo podle podání přihlášky, takže jako první vyběhli na trať domácí Dubějovice „A“, kteří předvedli čas 16:31 vteřin. Chmelenská družstva podala přihlášku 15 minut před zahájením, což ve startovní listině znamenalo 21. a 25. pořadí z celkových 27. Mezitím bylo možné vidět jak povedené požární útoky, tak i ty nepovedené a byli i takové, při kterých se diváci zasmáli. Když dokončili Rataje „B“, nastoupila na přípravu plata chmelenská děvčata, která si zvolila celkem originální jednotnou ústroj, celé v černém. Byla to jejich první soutěž, a tak každý netrpělivě čekal, jak holky svůj úkol zvládnou a ony samotné chtěli co nejlépe zúročit více jak měsíční snažení na trénincích. Hned na začátku jim startér ještě dopřál několik minut čekání před odstartováním, protože nefungovala startovací pistole, nakonec byl radši útok odstartován ručně, plácnutím rukou. Děvčata si vedla dobře, každé se povedlo svou pozici provést na jedničku a divákům tak předvést výborný vstup do soutěžní kariéry. Časoměřiči u terčů se se stříknutými kanystry naměřili 24:04 vteřin, což bylo na poprvé vynikající výsledek.
Po ukončení pokusu chmelenských holek se musely rychle smotat a připravit hadice pro pokus chmelenských mužů, kteří šli chvíli po nich. Než odsoutěžili zdislavičtí muži, bylo vše nachystané a šlo se připravovat na základnu. Tentokrát už startovací pistole byla v pořádku a my šli na start. Startér musel startovat dvakrát, protože jsme jednou ulili start. Po úspěšném rozeběhnutí všichni naplno zabrali a do útoku dali všechno. Konečná časomíra ukázala zatím druhý nejlepší čas 17:78 vteřin. Jelikož se v týdnu zranil pravý proudař, Jirka Foller ml. čp. 37, šel místo něj zkušený borec ze Sedmpán, Vladislav Filip ml. Startovalo se sice startovací pistolí a čas byl měřen stopkami, což nezaručuje přesné výsledky, ale shodný čas nám byl naměřen i na soutěži v Mnichovicích 21. 7. 2014, kde měření probíhalo obdobně. V Dubějovicích byly ale vzhledem k velkému stoupání od startovní čáry k platu podmínky o trochu náročnější.
Protože to pro holky byla první soutěž, prošli si všechny křtem v kádi a dobrovolně do ní naskákaly (-:
Při závěrečném nástupu byly vyhlášeny výsledky, umístění jednotlivých družstev a pořadatelé také poděkovali všem za účast. Nutno podotknout, že se celá akce velmi zdařila a to nejen po stránce pěkného počasí, ale i po stránce organizační. Po celý den a v průběhu soutěže hrála ve sportovním areálu kapela Fontána live a na závodišti reprodukovaná hudba. Návrat do Chmelné s druhým místem mužů a třetím místem žen byl zakončen hlasitým příjezdem oslavnými kolečky kolem parku na návsi. Po uklizení věcí se provedlo zhodnocení a někteří shlédli záznamy z celého dne. Chmelenští hasiči ve svém okolí opět předvedli, že se s nimi na soutěžním poli musí počítat na předních pozicích a pokud nadšení a dovednosti i u děvčat porostou, bude to nejen pro sbor, ale i pro obec určitě přínosné.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.7.2014
  • 251 zobrazení
  • 0
bele
ALB č. 598
Příběh 6 ze 45 má jméno Kautokeino museum
http://www.youtube.com/watch?v=f5qICl3Fr3w
Gwen Stefani - What You Waiting For?

Záznam expedice severní Norsko - Švédsko 2014 10.-27.7.2014
Kdo se v albech z této cesty ztratí, najde cestu v pilotním albu http://bele.rajce.idnes.cz/Norsky_fotodenik

Příběh 6
V roce 1852 se v severonorské farnosti Kautokeino vzbouřilo přes 50 Sámů proti místní norské správě. Zabili jejího nejvyššího představitele, obchodníka s alkoholem, zbili pastora a několik dalších lidí. Za útok bylo odsouzeno 17 žen a 11 mužů, dva z nich k trestu smrti stětím hlavy.

O této události byl natočen působivý film, který se zabývá událostmi předcházejícími krveprolití.a hledá příčiny extrémního chování nejstaršího laponského etnika, které se vždy vyznačovalo mírnou povahou

Díky vysoké zeměpisné šířce Kautokeina zde v létě slunce šest týdnů nezapadne, a v zimě po stejnou dobu nevystoupí nad obzor. Podnebí je arktické kontinentální, letní teploty mohou ojediněle přesahovat I 30 st. C (zažili jsme na ACC na vlastní kůži), zimní klesají I pod – 45 st.C. Asi aby člověk zvládal tyto extremní podmínky, je přirozené, že jsou reakce pomalejší, mírnější a určitě si vysoce váží života jako takového. Jak u lidí, tak u zvířat. Musel to být velký útlak, když je to přimnělo k takovému činu

Z fotografií, které se nedaly nafotit bez blesku, bylo patrné, že měly opravdu starosti sami se sebou a museli spolupracovat, jinak by neobstáli v kruté přírodě. Norové se chovali, a podle všeho asi dodnes chovají k tomuto etniku s přezíravostí, nicméně správu celého severního území aktuálně mají ve svých rukou Sámové. Schválně Sámové, protože označení Laponci se v místních podmínkách považuje za silně degradující, označení hlouposti apod. V norštině je řada slav s tímto základem a s touto podprahovou informací

Jak je na tom LAPTOP?

Příští příběh 7 ze 45 bude Juhls´ Silvergallery
více  Zavřít popis alba 
132 komentářů
  • 13.7.2014
  • 104 zobrazení
  • 12
primazumba
*Proč některé ženy září spokojeností a zdravím a cítí ve svém životě
hojnost a přítomnost štěstí, nezávisle na vzhledu, majetku a kariéře? *
Protože mají hojné, zdravé a spokojené myšlenky, které jim upevňují jejich
vztah k sobě. Váží si samy sebe a cítí se dobře ve své kůži. Takový životní
postoj se lze naučit malými i většími kroky. Jedním z nich může být pro vás
např. další *Zumba víkend*, který se koná *již 21.-23.11. *V příloze
posílám oficiální plakátek od CK Capro, se kterou již několik let úspěšně
spolupracuji.
?
*V příloze též posílám program víkendu z minulého roku. *Ten letošní bude
tematicky v něčem stejný, v něčem podobný a v něčem jiný. Aktuální program
pošlu všem přihlášeným cca 5 dní před odjezdem.
*Jedním z bonusů letošního víkendu, *který se mi podařil tento týden
vyjednat je, že každý přihlášený (cvičenka, doprovod, dítě) bude mít nárok
na* 45min. pobyt v solné jeskyni zdarm**a! *

?Další pozvánkou jsou *SOBOTY V POHYBU v KVC Vincent - Vinoř od 9 do 11:30
hod. *První z nich se koná *již tuto sobotu 8.11.* Čeká vás Zumba s Luckou
a Slow body s Janou. Čekají vás dvě lekce pohybu včetně strečinku a
relaxace doplněné o diskuze na téma pohybu, jídelníčku atp. *Rezervujte si
své místo do čtvrtka 6.11. *Další SOBOTA V POHYBU proběhne 29. 11. a můžete
se těšit na Latin aerobik + Slow body s Janou. Budete včas pozváni emailem.

*Zumba v Radonicích* - Stále cvičíme každé pondělí v Obecním domě, jen *začátek
hodiny se posouvá o 10 min., tedy začínáme v 18:55!* Těším se tedy již
zítra! *17.11.* v době státního svátku se cvičí *pouze v případě min. 12ti
nahlášených cvičenek.* Hlaste se mi prosím do 17.11. 12:00. Info dám na www.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.11.2013
  • 59 zobrazení
  • 0
hillbilly
Náš starší syn Petr se na rozdíl od let minulých rozhodl, že svoje 44 narozky a zároveň jmeniny oslaví u nás. S maminou, tedy mojí ženou Mílou, se domluvil na detailech, včetně dobrot. Jak už je u Slovanů zvykem, tak chutná a vydatná strava byla zlatým hřebem celé této akce.

Míla nakoupila ingredienty a v týdnu před dnem D začala chystat, péct a vařit. I dortu na přání Petrovi udělala, tradičního Ožralýho Isidóra, na kterého vždy padne dosti rumu. Jelínek. Připravila si také brambory na saláty, jeden s a druhý bez majonézy, pro schovanku hranolky, protože bramborový salát nepapá. Masovou mňamku nejdříve vyzkoušela jako nový recept na kamarádech na trampské slezině, kde se po závitcích jen zaprášilo a tak se rozhodla, že ji udělá i na nedělní mecheche. V bobcích sekané jsou ukryty kousky chili kabanosu a to vše se zabaleno v plátcích slaniny. Po upečení to nádherně voní a chutná ještě lépe.
více  Zavřít popis alba 
40 komentářů
  • červen až červenec 2014
  • 247 zobrazení
  • 0
dcskolka
Tři nová dvouměsíční štěňátka si zadováděla na louce. Vše, co jsme si říkali, je tu mnohokrát popsáno - přivolání, zákazový povel i výchova k čistotnosti, tak se, prosím, podívejte na starší lekce. Dvě majitelky se tentokrát rozhodli krmit metodou BARF, což v podstaně znamená krmení čerstvou syrovou stravou. Výhodou BARFu je větší chutnpost pro psa a navíc víme, co mu dáváme. Ošidné může být složení krmné dávky, tady je dobré něco nastudovat a občas si spočítat vzájemný poměr živin a podíl vápníku a fosforu, doplnit mirkoprvky a vitamíny. Krmná dávka nemusí dokonale sedět každý den, ale dlouhodobé chyby se mohou během pár týdnů vymstít. Štěně roste velmi rychle. Další nevýhodou je větší pracnost, složitější shánění a uchovávání surovin. Jenže my, ženy, se rády o někoho staráme a dopřáváme mu radost a pochutnání, tak si každý může vybrat. Kvalitní granule poskytnou pejskovi vše, co potřebuje, s menší námahou pro majitele a rozhodně ho jimi nešidíme. Pokud nemáte na BARF čas nebo vás neláká, nemusíte se tedy bát krmit kvalitními granulemi. Máte jistotu, že pejsek dostane vše, co potřebuje, každý den ve správném poměru. Pokud chcete granule chuťově vylepšit, klidně je můžete doplnit lahodnou dobrůtkou navrch - třeba kouskem masa nebo zeleninou. Střídání granulí a BARFu každý pes nesnese, stále stejná krmná dávka je velmi dobře snášena i citlivými jedinci. Nevhodné jsou bohužel ještě časté kombinace laciných konzerv s těstovinami nebo rýží a levné granule pochyblného složení.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 17.12.2014
  • 83 zobrazení
  • 1
mysticsmile
Někdo možná ještě nezaregistroval nové dynamicky se rozvíjející občanské sdružení Mlátek a už je zde příležitost vzpomenout na jednu z jeho prvních aktivit, o kterých do budoucnosti jistě uslyšíme častěji.
V sobotu 22. března 2014 Mlátek uspořádal v prostorách staré školy v Mladkově (tato budova za pár týdnů oslaví sto let) divadelní festival Mladkovské jaro. I přes to, že se letos konal poprvé, zúčastnily se jej přibližně na 50 hostů a tři divadelní soubory.
Celé akci samozřejmě předcházela pečlivá příprava, kdy předseda sdružení Ing. Ondřej Válka připravil pódium a ve spolupráci s Lubošem Sušilem připravil projekční, světelnou a zvukovou techniku. Poté následovala technická zkouška a bývalá učebna v druhém patře školy byla připravena přivítat první návštěvníky.
Po devatenácté hodině předstoupil Ing. Ondřej Válka před zcela zaplněné hlediště: „Vítám všechny na nultém ročníku Mladkovského jara. Cílem našeho sdružení je posilovat setkávání lidí a k tomu by měla přispět i tato akce. A proč zrovna Jaro? Je totiž symbolem oživení a my se snažíme navázat na dávnou tradici zdejšího divadla v hostinci „U Mazalů, jež se započala v roce 1921.
Moderátor Jan Nádvorník pak představil první polovinu programu: „Improvizační zápas je spojením divadla a hokejového utkání mezi souborem Lísk.y(i) Boskovice a Dotiky Brno. Budeme hrát především dle Vašich diváckých témat.“
Oba soubory pak za mohutného potlesku přiběhly na pódiu a Jan Nádvorník pokračoval: „Vy nám dáváte témata, my budeme podle toho hrát.“ Hned první námět vymyslela pohotově paní Iva Unčovská z Chrudichrom: „Já bych chtěla ukázku draní peří, kdy se ještě i v minulém století scházely ženy v některé domácnosti a při práci vyprávěly dávné historky.“ Fantazie herců se projevila okamžitě a úkolu se zhostili skvěle. Odměnou jim byl mohutný potlesk.
I v dalším programu nebyla nouze o vtipné a humorné situace. Situace se odehrávaly v sauně, v kostele, na hřbitově. Diváci hlasovali pomocí barevných lístků a nelibost ve výrocích rozhodčího vyjadřovali házením ponožek na jeviště. I témata byla nápaditá, místy hororová. Třeba Flaška rumu (v kategorii Pyramida), Mobil v rakvi s mrtvou babičkou (v kategorii….Doplnit), Sobotní večer (v kategorii Mikrofon), Opilý cyklista (v kategorii Postupně se zrychlující improvizace), Vibrátor (v kategorii Loutkové ruce).
Lísk.y(i) a Dotiky se s diváky rozloučily za skandovaného potlesku rytmickou písní Velikonoční překvapení. Skóre zápasu se v jeho závěru vyrovnalo na přátelských 4:4.
Po čtvrthodinové občerstvovací pauze, kdy byly promítány části z obecní kroniky věnující se divadelním aktivitám v obci mezi lety 1921 - 1961, převzal vládu nad jevištěm soubor Krok s představením Po hádce pohádka.
„Budu Vám vyprávět příběh, jenž se odehrál minulý týden v jednom království,“ utišil štěbetající publikum moderátor. Šlo tedy o jakousi moderní pohádku, noční sen, z šesti kapitol o chamtivosti a smyslu bytí pro dospělé kde hlavními hrdiny byli král, princezna, princ, kupec, cizinec, lesní víla, převozník, drak, ryba.
Zatímco první představení - improvizační zápas - vtáhl všechny do děje a nutil diváky spolupracovat, ten druhý byl klasickou hranou scénkou, kdy se všichni pasivně bavili. Zdařilý večer tak pomalu a klidně přešel do tmavé jarní neobvykle vlahé noci.
Závěrečné slovo pronesl opět Ing. Ondřej Válka: „Děkuji účinkujícím a především Vám divákům za nádhernou atmosféru. Je to pro nás výzvou, abychom za rok zase něco podobného uspořádali. Dobrou noc všem a příště nashledanou!“

Více: http://www.boskovice.cz/index.php?nid=137
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 22.3.2014
  • 210 zobrazení
  • 1
mysticsmile
Starobylá radnice (původně kupecký dům) z roku 1571 dominuje již několik staletí hornímu konci Masarykova náměstí v Boskovicích. Z věže lze při dobré viditelnosti zhlédnout okolní malebnou krajinu na rozhraní Malé Hané a Drahanské vrchoviny.
Město Boskovice vzorně pečuje o památky a právě s touto budovou se letos zúčastní soutěže pořádané Jihomoravským krajem. Největší zásluhu na tom má místostarostka Ing. Jaromíra Vítková.
Uvnitř radnice se kromě originálu vzácné barokní sochy Panny Marie z roku 1716 (věrná replika stojí na dolním konci náměstí nad chrámem Svatého Jakuba Staršího) nachází též Informační kancelář a galerie pojmenovaná po významném výtvarníkovi Otakaru Kubínovi (*1883 †1969). Je zde stálá expozice a v zadní místnosti probíhají několikrát do roka přehlídky výtvarného umění a koncerty.
V sobotu 15. března sem směřovali milovníci krásných obrazů. Proběhla vernisáž děl mladého sympatického umělce boskovického rodáka MgA. Vladimíra Kiseljova (*1984).
Oproti jiným byla akce zcela vyjímečná. Místo obvyklých tónů klavíru a linoucího se zpěvu klenutými prostorami zněla reprodukovaná klasická hudba a přitom pod štětcem umělce vznikalo nádherné dílo přímo před zraky užaslých přítomných.
Úvodní slovo přednesl Mgr. Jan Bařinka: „Výstava se jmenuje Barvy hudebních symbolů. Barvy jsou pro malíře základním vyjadřovacím prostředkem. Pokud umělec vyjadřuje svoji vnitřní realitu, barvy začnou žít vlastním životem. Třeba bílá symbolizuje čistotu. Vladimír umí vnímat barevně i hudbu. Jeho idolem a uměleckým vzorem je Wilhelm Richard Wagner (*1813 †1883).“
Jan Bařinka pak připomenul knihu MgA. Vladimíra Kiseljova Mysteria Richarda Wagnera v obrazech, jeho pochopení skladatelova díla.
Dále uvedl: „Obrazy MgA. Vladimíra Kiseljova jsou spojením mezi vnitřním a vnějším, individuálním a kolektivním, hudebním a výtvarným. Tvorba obrazů je živý proces hudbě blízký. Dnes budeme svědky vzniku obrazu za libozvučných tónů hudby Svěcení jara Igora Fjodoroviče Stravinského (*1882 †1971), což dokládá Vladimírovu otevřenost k vlivům zdánlivě protikladným.“
MgA. Vladimír Kiseljov pak předvedl půlhodinový mistrovský koncert se štětcem a akrylovými barvami, při němž všichni mlčeli, tiše zněla jen nádherná hudba a pod rukama umělce se rodilo přímo na podlaze galerie skvělé výtvarné dílo. Byly to vzácné okamžiky vidět malíře při tvorbě obrazu, které se jen tak neopakují.
„V obraze můžete vidět postavy bohů jara, ženy ve dvou podobách, jež se jim obětuje – svěcení jara. Dále pramen, oheň. Vše splývá do jednoho spojení,“ okomentoval své dílo mladý umělec. „Jakmile jej zarámuji a pověsím na stěnu, obraz se trochu změní. Při práci využívám vlastností barev, vznikají struktury, které tam chci mít. A teď mě na chvíli omluvte, jdu si opláchnout štětce,“ usmál se autor. V očích se mu zableskly plamínky zaujetí pro věc.
Následovala volná beseda s prohlídkou vystavených děl. „Například tento obraz jsem maloval týden. Jde o narození Krista, Ráj a Poslední soud v jednom okamžiku, v pozadí je Špilberk, Petrov u nás v Brně,“ prozradil na sebe Vladimír.
I u ostatních obrazů jsme se dozvěděli příběhy jejich vzniku, autorovo citlivé vnímání dění kolem nás, dnešního světa postaveného jen na materiálních hodnotách, spojení s klasickou a varhanní hudbou. Připomenul, jak některé skladatele inspiroval zpěv ptáků a jeho samého Bachova Mše h-moll.
„Letos chci dokončit obrazy k Roku české hudby,“ prozradil plány Vladimír. „Doma mám nejraději bílé stěny, ty mě nutí k novým nápadům. Můj největší obraz je nástěnná malba 6x16 metrů.“
Vladimír má za sebou působení v zahraničí, Berlín, Lipsko, Vídeň, letos jej čeká Graz a Zurich.
Zastavte se někdy v galerii OK na Masarykově náměstí vychutnat nevšední atmosféru obrazů MgA. Vladimíra Kiseljova. Ojedinělá výstava potrvá do 5. dubna 2014.

Více: www.kiseljov.net
https://cs-cz.facebook.com/galerie.otakara.kubina
www.ustream.tv/channel/boskovice-zpravodajství
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 15.3.2014
  • 168 zobrazení
  • 0
atletickyklub-zsphlouny
Louny (lus) Báječné sportovní dopoledne prožili atleti na hřišti Základní školy Prokopa Holého v Lounech. První ročník běžeckého závodu Májový běh v Lounech tam uspořádal Atletický klub fungující při škole. Závodníci na trať vyběhli v jedenácti dětských kategoriích a jedné dospělé, celkem se jich o medailové posty utkalo osmdesát pět. Závodů se zúčastnil také maskot Atletiky pro děti – zajíc Atík. Místní děti jeho návštěvu vyhrály v jarní dopisovací soutěži webu atletiky pro děti. Děti z něj byly nadšené, zvláště když se zapojil do závodění.
První ročník závodů proběhl za krásného slunečného prvomájového počasí, výborného počasí i skvělé nálady. Před zahájením závodů se děti mohly roztrénovat na atletické sadě, kterou klub obdržel od Ústeckého kraje a Českého atletického svazu jako předčasný dárek k loňským Vánocům. Děti se na ní rozcvičily při přeskakování překážek či házení umělohmotných oštěpů. První se na start připravily děti ročníku 2009 a mladší, které zdolaly padesátimetrovou trať a nejrychlejší byl Tomáš Laurich z pořádajícího klubu. V kategorii Broučků, kluci narozeni 2008 a 2007 byl na sto metrů nejrychlejší Adama Ježek z Klášterce, mezi dívkami – Beruškami byla v cíli první Sára Dolejšová z Prahy. Z mimipřípravky, dětí ve věku osm a devět let na dvěstěmetrové trati nejrychleji běželi Adam Šíp a Adéla Markvartová. Do cíle třistametrové trati přípravky první doběhli David Šimánek a Eliška Zahrádková, čtyřistametrovou trať mezi mladšími žáky vyhráli Michal Jindrák a Martkéta Malá z AK Louny. Atleti Lukáš Peremský a Barbora Sailerová z lounského klubu získali první místa ve své kategorii starších žáků na trati dlouhé 400 metrů.
V kategorii dospělých se na tříkilometrovou trať postavili společně muži i ženy. Vítězem se stal s časem 10:03 Karel Kaliba, mezi ženami Lucie Svobodová (11:37), oba z AK Most.

Májový běh v Lounech proběhl bez jakýchkoliv problémů, všichni si ho užili a vydatně závodníkům spolu s Atíkem fandili. „Poděkování patří všem, kteří pomohli, jste jedničky,“ vzkazuje Jan Hřích, trenér AK Louny s tím, že druhý ročník závodů se uskuteční za rok 1. 5. 2015. Lounský atletický klub v posledních týdnech přivezl řadu úspěchů z běžeckých závodů. Ze čtvrtečních domácích závodů mají mladí běžci čtyři zlaté (T. Laurich, M. Malá, L. Peremský a B. Sailerová) a osm stříbrných pozic(L.Laurich, J. Lávicová, A. Dienelt, P. Jošková, J. Hřích, P. Helebrantová, V. Vávra a J. Pelcman) . Pět zlatých, jedno stříbro, jeden bronz a dvě čtvrtá místa z Nového Strašecí, z Veltrus dvě zlaté, tři stříbrné a tři bronzové a čtyři čtvrtá místa. Na Běhu Krušnohořím atleti získali jednu stříbrnou a jednu bronzovou příčku, a také dvě místa čtvrtá, v běhu do schodů v Roudnici získali lounští běžci čtyři první, pět druhých a jedno třetí místo. Skvěle tak reprezentují svůj klub i město Louny.
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 1.5.2014
  • 321 zobrazení
  • 1
datavideomedia
A včerejší půlmaraton v Plzni ....
Celkový čas : 1:32:40

Mělo běžet cca 500 běžců.... .Celkově: 66 místo, 12.místo v kategorii... .
Asi kdybych neběželk ráno 2 míle, mohlo se běžet i okolo 1:30, bylo trošku cítit únava), ale jsem velmi spokojen, pouze cca 8 sec. od výkonu v Ústí, takže docela dobré... . Trochu foukal vítr , v prvním kole mě dost lidí předběhlo , ale cca od 10 km jsem jim "to začal vracet...:-) ".
V posledním kole jsem chtěl poslední dva kilometry trochu zrychlit ale moc to nešlo, nevadí, konec sezony se přiblížil , budeme se snažit v příští, aby to bylo lepší, teď se blíží Vánoce a budeme se hlavně věnovat práci a Éňovi !

Běžela se mnou i Julie Roznosová, skončila na skvělém 84.místě ale v ženách 7. a ve své kategorii 4.místo ! GRATULUJI !!!
Po dlouhé době běžel i náš čerstvý ženáč Mikuláš Kvapil :-) , čas:
151. Kvapil Mikuláš 01:41:16

Dále nás doprovázeli kamarádi z Liščí pacičky , zde jsou jejich výsledky:
238. Žahour Petr 01:48:45- vodiči rodiny Havlíkových :-)
245. Špíšek Radek 01:49:32- vodiči rodiny Havlíkových :-)
309. Havlíková Běla 01:55:09- OSOBNÍ REKORD!!!
323. Havlík Petr 01:55:58- OSOBNÍ REKORD!!!

ČEZ Plzeňský půlmaraton 2014
5. 10. 2014. V sobotu 4. Října se v Plzni na Borských Polích uskutečnil 7. ročník ČEZ Plzeňského půlmaratonu. V areálu Západočeské univerzity se sešlo šest a půl stovek příznivců běhu a koloběhu, kteří poměřili své schopnosti s trasou 21,1 km (půlmaratón – 471 běžců na startu), 14 km (KoloběhRAN – 91 koloběžců), 7 km (114 běžců Firemních štafet Plzeňské teplárenské) a 1,7 km (49 účastníků Rodinného běhu VZP). Organizátoři připravili pro běžce novou, rychlou trať na Borských Polích. Ta společně s kvalitní mezinárodní konkurencí a příjemným počasím měla pozitivní vliv na vytvoření nejrychlejší času historie Plzeňskému půlmaratonu. Stávající rekord z loňského roku překonali dva nejlepší běžci o 40 sekund. Celkovým vítězem 7. ročníku ČEZ Plzeňského půlmaratonu se ve skvělém čase 1:04:25 stal keňský běžec Hillary Kiptum Maiyo Kimaiyo. Ten tak během dvou týdnů získal druhé cenné vítězství v České republice, když minulý víkend zvítězil v Běchovicích. Ve stejném čase jako vítěz doběhl i druhý keňský běžec Abel Kibet Rop. Do poloviny závodu se s nejlepší trojicí držel i Silas Kiprono Too, který nakonec doběhl třetí. Nejlepším českým běžce byl plzeňský Tomáš Eisner, který doběhl na celkovém sedmém místě v čase 1:13:53. Mezi ženami zvítězila v čase 1:21:57 maďarská běžkyně Tünde Szabo. Za 16 sekund za ní doběhla její maďarská kolegyně Ida Kovacs, účastnice olympijského marathonu v Aténách. Na třetím místě skončila Svatoslava Kacířová z Loko Trutnov. Plzeňská triatlonistka Eva Potůčková Nováková doběhla na čtvrtém místě. Vítězi jednotlivých věkových kategorií se stali Václav Jírů, Hillary Kiptum Maiyo Kimaiyo, David Pecina, Vladimír Vacarda, Karel Fait, Veronika Průchová, Tünde Szabo, Ida Kovacs a Jana Zárubová. Zároveň s běžci půlmaratonu vyrazili na trať i první členové závodu Firemních štafet Plzeňské teplárenské. V dobrém čase 1:22:33 zvítězila štafeta Wikov MGI ve složení Vlastimil Kráčmar, Martin Šupich a Jaroslav Mazač. Na dalších místech se umístili štafety O+K+R a Stop PPP o.s. Oceněni byli i tři nejlepší běžci Rodinného běhu VZP. Byli jimi Simon Deutsch, Jan Prášek a Štěpán Kováčik. V rámci doprovodného programu bylo pro závodníky i pro diváky připravené Oranžové kolo, charitativní projekt Nadace ČEZ. Každý, kdo chtěl podpořit dva vybrané projekty od Nadace sportující mládeže a od atletického oddílu Mílaři Domažlice, mohl šlapat na stacionárním kole po dobu jedné minuty. Ušlapaná vzdálenost se přepočetla na peníze, které Nadace ČEZ věnuje vybraným organizacím. Lidé tak vyšlapali celkem 103 093 korun. Do sedla Oranžového kola usedla také mistryně světa Mirka Knapková a hokejisté HC Škody Plzeň – Ryan Hollweg, Michal Dvořák a Jakub Jeřábek. V průběhu akce také nadace předala šest horských kol pro děti z Dětského domova ve Staňkově jeho ředitelce.

Trasa

3 okruhy na Borských Polích. Start a cíl na Západočeské univerzitě. Kvůli přesné délce půlmaratonu je cíl v posledním kole předsunut o cca 40 m. Trasa oficiálně změřena a uzavřena v plné rozsahu. Velmi rychlá, úplná rovina.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.10.2014
  • 121 zobrazení
  • 0
cervik-dobriv
Rusové na Krymu, Češi v Karpatech

Ten, kdo jednou ochutnal ukrajinské Karpaty, zákonitě se sem musí vracet. Krásné dubové a bukové lesy, hluboké rokle, průzračné potoky a řeky, místy až 1. 500 metrů převýšení a na vrcholkách planiny s úchvatným, až dech beroucím výhledem. Do toho příjemní lidé, kteří by si s vámi chtěli povídat. Polovina z nich dělala v Čechách a jazyková bariéra tu není.
Neuplynuli ani dva měsíce a znovu se sem vracíme. Politická situace na Ukrajině se zdá velice nepříznivá. Rusové obsadili Krym, v televizi vidíme, jak Ukrajinci mobilizují zálohy, Obama přesouvá námořní jednotky pod záminkou cvičení s rumunskými jednotkami v jejich vodách, ale všichni víme jak to je. Zatím vše bez jediného výstřelu. Všichni jsou si vědomi, co by následovalo. No a my jedeme na týden obsadit ukrajinské Karpaty, dokud to jde. Tentokrát jedeme v malé skupince. Tomáš (Can-Am 1 000), Katka ( Arctic Cat 1 000 TRV), Jozef (CF Moto X8) no a já (Červík) na (Arctic Cat 700 TRV).
Čeká nás bádací expedice. Objevování nových míst v okruhu 50-ti km. Možná, že se to zdá málo, ale vzduchem na centrální bod Evropy to je pouhých 25 km, ale po hřebenech tam a zpět najedeme 200 km. A přitom se nevracíme po stejné trase. Asfaltku použijeme jen na 8 km u bodu a dotankování, jinak vše terénem pod svižným tempem, aby se to dalo zvládnout.
Vyrážíme 21. března. Musíme zvolit jiný hraniční přechod, protože ten co jsme používali je jen pro osobní přepravu a Tomáš má u auta v techničáku - nákladní. I tam to šlo docela rychle. Celníci příjemní a za hodinu a půl vyřízeno. Na Hotel Turbaza Velikij jsme dorazili v 11 hod., kde jsme zjistili, že z nedostatku zákazníků byl zavřen. Pro 4 čtyřkolkáře tu teď je osmičlenná obsluha. Tak si nás tu váží a přitom ubytování tu vyjde na pouhých 180 Kč za noc. Jdeme se ubytovat a celí natěšení, vyrážíme na okolní průzkum, jak je to na vrcholcích se sněhem, který byl z dálky vidět. Volím nejkratší cestu na vrchol Apecka. Sluníčko nám svítí a teplota přes 20 °C, co si víc přát. Nad 900 m.n.m potkáváme první sníh. Čím se šplháme výše, přibývá i jeho hloubka, ale jen tam kde sluníčko nedosáhne. Vrcholek po pár minutách zdoláme všichni. Za ním se spouštíme po sněhu dolů k salaši, kde se chceme občerstvit. Cesty není zpět. Tom vytahuje zbrusu nový benzínový vařič. Co si matně pamatuji asi třetí v pořadí a zase nefunguje. Na hotel se dostáváme za tmy.
Druhý den vyrážíme směr Koločava a to tentokrát po hřebenech. Na planinách potkáváme sněhová pole. Naštěstí vždy jen při sjezdech, což zase znamená „zpět to nepůjde“, ale naše nadšení nás žene dopředu a zpět ani krok. ? Začíná přituhovat. Od 1 200m.n.m. potkáváme sníh častěji a to i při výjezdech. Místy prosvítá tráva, po které se snažíme jet. Cesta je celá zavátá, ale jednou to jde zprava podruhé z leva. Sklon výjezdů se s nadmořskou výškou zvyšuje. Tam, kam to jde vyjedu a pěšky hledám, kudy to půjde. Tom to zkouší z druhé strany, ale beznadějně se zahrabává. Poprvé cítím, že se mi čtyřkolka zvedá na zadní, aniž bych to chtěl což u dlouhé verze jen tak nezažijete. Drny mě nakopávají, nalepen na řídítkách zdolávám jeden z vrcholků. Mávám na ostatní, že tudy to jde. Postupně šplhají vzhůru. Jejich výrazy v obličeji se různí, ale všichni si posunuli svoje hranice. V dálce už je vidět vysílač, který je nad Koločavou. Zastavuje nás sníh na hřebeni, který nejde objet. Zkouším razit cestu a za mnou i Tom. Ostatní čekají. Na dálku to vypadá, že to není možné zdolat, ale když jsem na ta místa dorazil, vždycky se našlo, kudy to šlo. Po 10-ti km se vracím pro ostatní a vedu je na nejvyšší vrcholek této trasy 1. 563 m.n.m. Odtud už někudy dolů - jsou tu tři možnosti. Dvě cesty značené turisticky a třetí u vysílače, ke kterému musejí zákonitě jezdit servisáci, ale je od nás vzdálen ještě tak na hoďku cesty, což nemáme. Stmívat se bude už za 2 hodiny. První sjezd je pod sněhem značený turistickou značkou a druhý je v úžlabině taktéž pod sněhem, ale není se tam kde přivázat na naviják. Tom se pouští do první varianty a my ho následujeme. Zahrabává se. Objíždím ho a pokračuji. To nebylo dobré rozhodnutí. Končím 20 metrů pod ním v půlmetrovém sněhu. Zastavujeme ostatní a začíná boj. Hodinu a půl dostávám čtyřkolku o těch 20 metrů zpět. Povedlo se mi navijákem vymlátit baterku, až mi zdechnul motor. Tom, zatím pomohl nasměrovat Kačku s Jezefem na stezku, která byla pár metrů od nás, ale sklon a sníh nám nedovolil se tam dostat. Při těchto manévrech Kačka urazila zadní kolo o kámen schovaný pod sněhem. Padla na nás tma. Mokří a zmrzlí zanecháváme Katky čtyřkolku ve svahu a zkoušíme se dostat do civilizace. Touto stezkou už dlouho nikdo nešel, natož jel. Trialové pasáže nás neminuly. Po hodině se konečně dostáváme na planiny nad Koločavou. Za další půlhodiny už jsme v restauraci Četnická stanice, kde jsme srdečně vítáni. Hodiny odbíjeli dvacátou hodinu. Vyléváme vodu z bot a ždímáme ponožky. Domácí nám přináší zbrusu nové teplé ponožky z manželova šatníku a igelitové pytlíky, aby se nám nenamočili v botách. Po pozdním obědě doléváme benzín z kanystrů a pokračujeme dalších 80 km na hotel, kam dorážíme ve 23 hodin. Tom chtěl zažít nějaké dobrodružství, kde si sáhneme na dno, což se nám i dnes povedlo. ?
Třetí den je záchranářský. Majitel hotelu nám poskytuje náhradní díl - těhlici ze své čtyřkolky. V nedalekém servisu nám pomáhají povolit středovou matku. Nepředstavujte si servis jako u nás - zděná budova s plechovými vraty a uvnitř vše od oleje, nářadí základní. Vše tu řeší kladivem a hrubou silou, kterou zrovna potřebujeme. Rázový utahovák si s matkou neporadil, tak jde na ní se zavařenou ráčnou a dlouhou trubkou, co s ní povolují kola u Zilu. Matka povolila, měníme poloosy, protože si nejsme jistí, jestli sedmistovka a litr jsou stejné. Chceme ještě závlačku. Dostáváme do ruky hřebík se slovy „tohle je ukrajinská závlačka“. Sedáme na čtyřkolky a vyrážíme k nemocné, opuštěné, ve sněhu zapadlé čtyřkolce. Dostáváme se až do 1 000m.n.m., kde nás zastavuje prudký kamenitý svah.Za tmy to tak strašně nevypadalo, když jsem to jeli dolů. S Tomem bereme nářadí a těhlici do ruky a vyrážíme dál pěšky. Po tři čtvrtě hodině brodění sněhem a s jazyky na vestě jsme u čtyřkolky. Oprava nám šla rychle a po hodině nás Kačka radostně vítala, že je opět pojízdná. Z lesa vjíždíme do potoka, kterým pokračujeme dál. V GPS je tato cesta značená červeně jako hlavní asfaltová silnice, ale ta tu nikdy nebyla. Ještě že nejedeme autem, ale pro naše miláčky je to ta pravá cesta. Dokonale umytý podvozek ještě zaprášíme na cestě k hotelu. 30 km po cestě je horší, než 200 km lesem po hřebenech. Opět dorážíme za tmy s deštěm v zádech, alespoň se nebude prášit.
Čtvrtý den jedeme na trh navštívit pochodující bankomat. Příjemně nás překvapí oslabení Hřivny. Už je pod 2 Kč za hřivnu. Benzín tu stojí mezi 22 – 24 Kč. Hned se nám jezdí lépe. Dokonce jsme si tu zakoupili SIM karty do telefonu. Naši operátoři za volání do Čech chtějí 50 Kč, SMS 10 Kč a Ukrajinský operátor do Evropy jen 1,20 Kč a SMS 0,20 Kč. Neuvěřitelné, jak nás operátoři obírají. Obohaceni o dojmy míříme na hotel vyložit nákup a hned do terénu. Pěkně to po dešti klouže a některé výjezdy už tak lehce nejdou. Na hřebeni dokonce napadl sníh. V husté mlze není nic vidět a tak otáčíme do údolí, kde před soumrakem v potoce opláchneme kolky od bahna. Ještě tradičně dotankujeme, abychom po ránu mohli vyrazit rovnou do kopců.
Dál se dočtete v Quadu :-)
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2014
  • 330 zobrazení
  • 1
pastickar
Na konci léta je ten nejlepší čas pro krátký vandřík. Počasí už bývá, pravda, cítit podzimem, ale nikde už nejsou davy lidí, ačkoliv jsou ještě prázdniny. Letos bylo vše hodně narychlo, neb ještě večer před odjezdem mi nohou kroutila má celoživotní láska - nemoc králů. Oznámil jsem tedy zbytku výpravy, že nikam nejedu, spolikal prášky a šel spát. Ráno jsem se probudil do pochmurného deštivého dne a to byla poslední tečka za touto výpravou. Nojo, jenže v poledne si tak říkám, čoveče Radiku, vždyť ta noha přestala bolet. Dokonce se brutálně zlepšilo počasí, po týdnu vykouklo sluníčko a já se tedy v 17 hodin sešel na Roztockém nádraží s Bedym a s Drdlem. Bylo to šťastné shledání, které bylo nutno zapít hned v Trutnově v naší oblíbené restauraci Pod lékárnou. Ujeli nám pouze 2 nebo 3 vlaky, ale tím posledním jsme konečně dorazili do Rtyně v Podkrkonoší odkud jsem naplánoval naši trasu. Stavili jsme se ještě na pivko v jakési sociální krčmě na kraji města, ale už kolem půnoci jsme leželi v nedalekém lese a pod širáčkem pozorovali hvězdy.
Ráno jsme si krásně pospali a pak pokračovali v cestě do obce Havlovice, kde místní nadšenci vybudovali pro turisty docela pěkný areál se vším vyžitím. Nás nejvíce zaujala hospoda Amerika, kde jsme dostatečně doplnili energii. Odpoledne jsme si vyšlápli na hrad Vízmburk, který byl objeven teprve v sedmdesátých letech minulého století a následně vyhrabán ze sutin. Jeho jméno je odvozeno od názvu Wiesenburg, tedy bílý hrad. Díky použití tohoto kamene je celá památka velice citlivá na působení deště, a proto zde momentálně probíhají záchranné akce, kdy je nutné celé zdivo zastřešit. Vypadá to sice příšerně, ale je to asi jediná šance, jak hrad zachránit. Provedla nás zde velice svérázná průvodkyně s tričkem Apokaliptica a s náramkem Brutal assalt. Prohlídka to byla velice vtipná :-). Desítka Krakonoš, který tato něžná žena točila v dřevěné chýši, už taková legrace nebyla, a tak jsme raději popili číši malinového moku. Naše kroky dále vedly k Devíti křížům, kde dle pověsti přišlo o život násilnou smrtí hned děvět účastníků svatební veselky, jelikož se žárlivý milenec nemohl smířit s touto skutečností. Vyřešil to tedy po svém. Má to však i svoje klady, jelikož ve vsi je údajně hospůdka pojmenovaná dle této tragické události. Hurá, už ať tam jsme. Bohužel nás čekala pouze cedulka "z provozních důvodů zavřeno". Co se dá dělat, měníme plán cesty. Scházíme dolů do Červeného Kostelce pozdravit tetu... Kdepak, na zdejším nádraží jsme počkali na Bobeše, který utekl ze stavby a vyrazil za námi na vandr. Setkání jsme zapili v restauraci Divadlo a již za svitu čelovek jsme dorazili k Brodskému rybníku. Holky, které nás tu potkali se chtěli ohromně seznamovat, ale odpálkovali jsme je pryč a šli hledat bivak do lesa, poblíž Špinky. Krásný měkký palouček, ohníček, buřtíky, lahvové pivečko a dokonce jsme si i zapěli pár písní od Bobří řeky.
Teplá noc pod širákem a opět je tu úžasné ráno, modrá obloha a dobrá nálada. Posnídali jsme poslední pivko z batohu a vyšlápli si ránem dál. Konec léta se vyznačuje tím, že se tulák dosytosti nají cestou - jablíčka, hrušky, švestky, kukuřice, lískové oříšky atd, vše bylo výborné. Nicméně řízek je řízek. Kolem poledního nás potkala příjemná hospůdka U Kapličky, kde proběhl vydatný obídek a poobědní karban. Vedle nás si přisedla celá parta četníků a Bobeše nenapadlo nic jinýho, než začít vyprávět vtipy o policajtech :-). Ale byli to tvrdí hoši, dělali, že to neslyší. Následoval hrad Červená hora a abychom navštívili celé trojhradí, vydali jsme se ještě na hrad Rýzmburk. To bylo ovšem veliké zklamání. Na zbytkách hradních zdí dal asi před 200 lety nějaký knížepán vystavět pro kolemjdoucí vyhlídkový altánek a odpočívadlo. Jak to dopadlo ? Tenkrát asi dobře, ale nyní se musíte probrat metrovými kopřivami a bodláčím, abyste našli totálně zlikvidovaný objekt, postříkaný sprejařema a vybydlený tak, že by tady nevydržel ani bezdomovec. Škoda, neumíme si vážit dědictví... Pryč odsud, čeká nás celé Babiččino údolí. Malebný kraj, plný turistů a hlavně důchodců. Bedy se konečně cítil jako mezi svými :-). U Viktorčina splavu jsme si koupili domácí a ručně dělaný vanilkový nanuk a pozorovali při tom krásky na koních. Jinak jsme se tu moc nezdržovali, zasekli jsme se až na parkovišti, kde měl chlapík v kiosku vychlazenou lahvovou Plzínku. Zajímavé cedulky na WC jsem prostě musel vyfotit. Mezi tím se odpoledne přehouplo do podvečera a nás čekalo ještě asi 5km do České Skalice. Klukům jsem už na začátku vandru slíbil, že je čeká Rozkoš, ale nějak to neklaplo. Těsně před Skalicí se zatáhlo nebe a začalo lejt. Bedy byl divnej už na zmíněném parkovišti (nedal si druhé pivko), ale teď se v něm ledy hnuly nadobro. Žaludek se mu kroutil, že by mohl předvádět břišní tance. Museli jsme tedy zakotvit v hnusné herně, kde jim odhodil asi 5kg do záchodu. Během této operace jsem vyhrál 80Kč v automatu. Domorodci nám poradili dobrou restauraci Ronox a déšť nedéšť, šli jsme tam. Dobrá kuchyně, trochu bublinatá, ale ucházející Plzínka, za barem dvě kočandy, venku stále slejvák, Bedy stále bojuje s rancem, na stole rozdaný karty. Takhle probíhal večer a postupně nám začínalo být jasné, že Rozkoš, tedy alespoň v podobě vodní nádrže, prostě nebude. Objednali jsme si dvě cimérky v podkroví této restaurace a Bobeš, utahaný ze stavby, šel rovnou chrápat. Ve 23 hodin ho následoval pan pomocný učitel Drdle a u stolu jsem tedy zbyl pouze já, Bedy a místní týpek. Bedy do sebe sázel Becherovky (prý na žaludek) a nemluvil. Naštěstí tato krčma byla tak trochu ZOO, takže mi společnost dělal mluvící papagáj, který děsně nadával, dále akvárium, ve kterém byli mini úhoři a co mě bavilo nejvíc, byl děsně zlej had v teráriu u záchoda. Furt jsem ho chodil provokovat a on se rozčiloval. Když nám personál oznámil, že se zavírá, tak už bylo jasné, že nedopadně vůbec žádná rozkoš. Místní jedinec mě ještě lákal do Nonstop báru, ale zlý Bedy mi to zakázal, že prej budu ráno nevyspalej. Tak jsem šel poslušně na pokoj, kde jsem do rána poslouchal neskutečný koncert motorové pily a bagru. Trochu jsem zabral až nad ránem, když šel Bedy ven kouřit.
Snídaně v podobě míchaných vajíček, procházka k vodě, která byla mlhou zahalena a rychlá cesta na nádraží. Ve vlaku tradičně karban a probrat plány na další akci. Už aby to bylo.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 230 zobrazení
  • 0
babi90
Vernisáž proběhla v sále CHSG v Ostravě - Zábřehu v Galerii G 11.11.2014 v 17 hodin.

Václav Šípoš o sobě / převzato z plakátu 3.umělecký festival. Zlaté ruce 2012..../

Jsem ročník 1959 a žiji ve Studénce. Jsem 30 let ženatý s manželkou Danou.
Od roku 2000 pracuji jako výtvarník na volné noze. Převážně se živím kreslením portrétů, dále pak grafikou (plakáty, tabla, oznámení či ilustrace knížek). Fotografoval jsem 10 let na Nové huti v Ostravě, pracoval jsem tam jako výtvarník u časopisu i v propagaci a ve foto oddělení. Studoval jsem Střední průmyslovou školu, obor Propagační výtvarnictví v Ostravě. Jsem členem České unie karikaturistů. Jako kreslíř kresleného humoru jsem získal i mezinárodní ocenění - první cenu v rakouském Feldkrichenu, cenu primátora Bánské Štiavnice, druhé místo Fraštácký trn. Kreslím vtipy do časopisů Trubač, OZON. Kreslil jsem do ostravského magazínu Life, také do Listů moravskoslezských. Vystavuji od roku 1989, předtím na společných výstavách od roku 1982. Ve fotografii jsem také získal ocenění, např. první místo za fotoreportáž a za "nalezené zátiší" v magazínu Fotografie. Jsem členem Fotoklubu Ostrava.

Z Tchechiche..

Jako volný výtvarník působím v moravskoslezském regionu kolem Ostravy ve Studénce. Jako fotograf mám desetiletou praxi v hutním provoze. Fotil jsem také hepeningy ostravských umělců, hudební skupiny, portréty, interiéry, pracovní reportáže, sociálně laděné fotografie z našeho kraje, historický šerm.

Převážně se orientuji na portrétní a figurální tvorbu. Od roku 1989 kreslím portréty technikou akvarelu, kreslím tuší a dřívkem, ale i perem - karikatury, situační kresby, kreslený humor v časopisech (účastním se salonů kresleného humoru), hudební plakáty, loga, svatební oznámení,
návrhy na trička, kalendáře a pod.

Pracuji s počítačem /MAC/, kreslím na tabletu /Wacom/, fotím na kinofilm nebo formát 6x6.

Jsem ročník 1959,
absolvent propagačního
výtvarnictví (1982-87)
ženatý a mám dvě děti

Rozhovor v Deníku.cz

Václav Šípoš Autor: Petr Hlubek

30.3.2014

Říká v rozhovoru pro Deník výtvarník a karikaturista Václav Šípoš. Sám má na stojanu heslo: Nebojte se karikatury, karikaturista se bojí více než vy!

Pravidelně v kavárně bývalého Domu knihy Librex v Ostravě (dnes patřící společnosti Knihcentrum) kreslí karikatury návštěvníků z řad populárních osobností i tváře zcela neznámých lidí. Výtvarník a malíř na volné noze Václav Šípoš ale nekreslí jen portréty. Podílí se například také na úspěšném dětském pořadu o vaření Draci v hrnci, který vysílá kanál České televize Déčko.

Jak nejčastěji lidé přijímají vaše karikatury? Osobně považuji za velmi vzácné, když se člověk dokáže sám sobě zasmát…

Víte, žasnu, jak se někdy lidi u kreseb uvolní a smějí se a baví je to, až tleskají. Záleží na výtvarníkovi, jak si vede. S karikaturou jdete vlastně vždy s kůží na trh. Mým úkolem je při kreslení portrétů pobavit a ukázat ten můj pohled. Nejsem zrcadlo a na fotkách se ani vy kolikrát nepoznáte, i když jsou do občanky. Mám na stojanu na kreslení napsán nápis: „Nebojte se karikatury, karikaturista se bojí více než vy."

V tržním hospodářství není problémem karikatura, ale postoj k ní. To je na vzdělanosti národa odkojeného humoristickým Dikobrazem. Mám na to docela vtipnou šablonu ve tvaru svého jména, coby loga šíp-oš. Vesměs, kdo rychle odhalí ten fórek, umí se i dívat na kresby jinak.

Stává se často, že váš humor zákazník neunese, nebo převažují spíše ty kladné reakce, kdy naopak dokáže ocenit nejen váš nadhled, ale i um?

Pokud si karikaturu objednáte, pak se smích očekává, byť na úkor obdarovaného, a ten, aby si nezadal, směje se třeba taky. Je to podobné jako s hudbou, buď ji umíte vnímat ve všech jejích podobách, nebo ji prostě jen rozlišujete na pěknou a blbou.

Jenže pak je tady pohlaví, které u hudby nerozlišujete. Mně lidé často říkají, že jsem na ženy krutý.

Ženy se ráno samy umí zkarikovat u zrcadla, a trvá jim to hrozně dlouho. A pak přijde jakýsi mazal a všechno odhalí zpátky. Ale ten účes stál přece tolik peněz… Chtějí ho vidět taky v obraze, a to namalované obočí mám já znovu zkopírovat… Přitom po babičce mají tak hezkou linku, jen trochu jiným směrem a v jiné hustotě… U chlapů se toto neděje, jdeme rovnou do toho, kolik pokrytectví v nás je, bez nějakých oklik to hodím do linií a barev a škály šedi a kochám se charizmatem. A hlavně si pak třeba popovídáme, jak jde život, a že ten portrét je celá babička přes otcovu stranu…

Mám vesměs dobré zkušenosti a ohlasy na karikatury, záleží jen, jak naladíme a napnem struny. Dechovku já nehraju, spíš jazz.

Setkal jste se někdy s objektem, který jste nedokázal nebo prostě nechtěl a odmítl malovat?

Hm, docela intimní otázka. Nedovedu dost dobře kreslit lidi, co jsou mi krajně nesympatičtí. I když, za peníze jsem se naučil odblokovat i tento hendikep. Pokora, nadhled, to se naučíte, když se živíte prací.

Vzpomenete si ještě na kresby, které jste maloval mnohem déle než ty ostatní a naopak, které byly hotovy v rekordně krátkém čase? Nebo máte prostě svůj standardní časový limit, do kterého se snažíte karikaturu nakreslit stůj co stůj.

Namaloval jsem se v „oleji" autoportrét . Trval celou noc. To je můj nejdelší obraz. Bežně kreslívám v minutových časech. Portrét. Ale v jednom zátahu dovedu kreslit i čtyři hodiny v kuse celou řadu portrétů. Nemám rád soutěže a rekordy, ale nakreslil jsem během hodiny 60 portrétů perokresbou. Akvarel je technikou rychlého štětce.

Už jste někdy karikaturoval na zakázku nějaké zvíře? A jak to majitelé přijali?

Tak na to velice rád vzpomínám. Tedy na kreslení zvířátek pro vyškovskou zoo. Bylo to na zakázku ředitele Josefa Kachlíka. Chtěl udělat celou image zoo postavenou na mých kresbách z vodových barev a tuše. Pokusil jsem se tedy nastudovat Babiččin dvorek vyškovské zoo a kreslil několik týdnů slepice, kozy, buvoly, prasata… To mě moc bavilo. Jednou procházel kolem mne učitel kreslení, a pak už se na mě chodil dívat pravidelně i s dětmi. Například jak čekám, až vyleze mýval ve dne z nory, nebo jak kreslím krmení divokých prasat. Mohl jsem tehdy kreslit podle fotek z internetu, ale na živo to bylo mnohem lepší, skvělé. I výsledek se moc líbil. Vystavoval jsem vše tehdy i v Ostravě, ale už nemám nic z těch skic ani doma. Asi mám jít jinou cestou, teď jsem v QQ studiu (připravuje se zde animovaná část pořadu Draci v hrnci pozn. redakce), kde mnohokráte tyto zvířátka taky kreslím. Standa Filip mi také napsal hezké a velmi vtipné verše k těmto zvířátkům, skoro by to bylo na knihu…

VÁCLAV ŠÍPOŠ Narodil se 23. června 1959 ve slovenské Handlové. S manželkou Danou má dvě děti, jednatřicetiletou Jiřinu a sedmadvacetiletého Vaška. Do Ostravy se přistěhoval s rodiči v roce 1961. Je absolventem střední výtvarné školy, obor propagační výtvarnictví. Pracoval také jako výtvarník a fotograf v Nové huti Ostrava (dnešní ArcelorMittal). V roce 1999 se i se svou rodinou odstěhoval, žije ve Studénce. Od roku 2000 je na volné noze. Kreslí portréty, karikatury, akvarely, vytváří loga, plakáty, svatební oznámení, obaly CD, ilustruje knihy. V roce 2003 vyhrál se svou kresbou Salon kresleného humoru v rakouském Feldkirchenu. Zabývá se i fotografováním, fotil happeningy ostravských umělců, hudební skupiny, historické šermíře a věnoval se i sociálním tématům. Získal 1. cenu fotomagazínu Fotogafie. Loni například ilustroval učebnici pro střední školy nakladatelství Fraus „Literatura v souvislostech 3". Je členem České unie karikaturistů.
Více na www.tchechiche.cz.

Na svých webových stránkách nabízíte nejrůznější techniky kreslení, od vizitek přes svatební oznámení, firemní pozvánky po hudební plakáty… Jste opravdu schopen vytvořit cokoliv v jakémkoliv stylu, nebo jste spíše ten typ umělce, který má tendenci objektu kresby vnutit i svou představu výsledného díla?

Donedávna jsem si to myslel, že bych se i „ohnul", jenže mám čas ledva jako ten typ umělce, co má tendenci „vnutit svou představu" zákazníkovi. Musím i nadále „bojovat s Josefem Ladou" a přesvědčit svým umem. Smutný zákazník si to raději namaluje pak sám podle Lady. Já prostě mám rád louky s kytkami, ale i s kopřivami a pole s obilím, ne lány řepky „BO TO NESE…"

Zažil jste i éru ryze kreslených časopisů, jako byl Dikobraz, po revoluci například Trnky Brnky… Myslíte si, že se ještě někdy navrátí?

To je smutná vize. Nebudou kresby v tisku, najdou se na internetu. I já objevuji pro mne nové kreslíře humoru z minulých století, které jsem ani neznal, a dnes je najdu na internetu.

Před několika lety jste se z Ostravy přestěhoval do svého domu ve Studénce. Jak se vám tam žije? Nechybí vám Ostrava?

Sedím doma ve Studénce a představuji si, jak musel kdysi malovat bez internetu portréty třeba Rembrandt. Sixtinskou kapli by dneska Michelangelo vyjel ve Photoschopu a třeba by u toho taky ležel…

Do Ostravy jezdím furt, bo tu maju tu kavarnu, kde se jen tak poblonckam a poklajdame se znamyma. Hafo obchodu a pak v Porubě fajny kupak, kde nas mama namydlila mydlem s jelenem, a jak se šlo večer dom, kolem Myslivny, tak sme se svezli na velbloudu. Včil ve Mlejně malujeme ty sagi baby s takum partiu a ty akty baj aj kdosik kupi tu a tam a vystavime to taky třeba na kožním oddělení

Moderátor : Hana Papežová galeristka Galerie G

Foto: Dušan Stračánek , Stanislav Drozd

Videa: Dušan Stračánek

Hudební produkce : Jiří Neduha
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013 až listopad 2014
  • 136 zobrazení
  • 0
pipin09
5.-11.7.2010 jsem se zúčastnila 2. ročníku Evropského týdne sportu a relaxace žen na Hluboké. Byla to super akce, kde jsem vyzkoušela plno nových sportů.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2010 až květen 2011
  • 59 zobrazení
  • 0
reklama