Týdenka v r 2003 se konala ve Vodňanech. Byla to poslední týdenka na kolech s auty a se stany, nikoliv putovní. Tábořili jsme u Vodňan v kempu Pražák. Vyráželi jsme každý den na celotýdenní výlety na kolech po okolí Vodňan. Navštívili jsme Netolice, Hlubokou nad Vltavou, zámek Kratochvíle a Lomecký klášter, Putim, Protivín, Bavorov a hrad Helfenburk, Temelín a Hněvkovickou přehradu a také památník bitvy u Sudoměře, dokonce Unesco Holašovice. Tolik jsme toho procestovali. Zážitky. Mě spadlo kolo za jízdy z auta a nový author byl zničen. Jeli jsme s Mirkem do Hluboké půjčit kolo. To moje spravili ale dali mu černou vidlici a už to nebylo ono. Vláďa si koupil nové kolo Apache. Byli s námi Kroutilovi Julka a Jirka na první noc. Přijel za námi Karel O. , stále se chlubil jak jezdí a po prvním dny ježdění odjel. Mě se kemp moc nelíbil, měla jsem tam potyčku se správcovou kempu. Bydleli jsme na samém konci u lesíka, daleko od umýváren. Postavili jsme si stany malorky, altán a další. Byli jsme tam v tomto složení: Vláďa, Roman, Jirka, Mirek, Dáša, Čongr, Karel O. Okolí bylo moc pěkné, hodně zajímavých a známých míst. V Protivíně jsme navštívili Alenu, kamarádku Vilmy, pod chatou pod podlahou jí tekla řeka Blanice, vypadalo to pěkně, ale při povodních toho loňského roku určitě ne. Nejhezčí byla Putim, četnická stanice od Švejka, domnívali jsme se, že tam budou minimálně 3 - 4 hospody, avšak nebyla tam ani jedna. Ale Putim byla velmi zničená po povodních v r 2002.

Jelo se v menším počtu 6 osob. Jirka Venca Vláďa Romana Mirek Dáša. Jelo se z Jeseníků ze Šeráku do Břeclavi. Tuto trasu jsme zopakovali, jela se již v roce 2012. Dáváme přednost rovinám a pohodlnějším cestám podle řek, tato cesta se osvědčila a proto jsme ji zopakovali. Abychom měli změnu, pokusila jsem se změnit místa přespání. Již třetí rok byla výluka na trati, takže místo Slezským Semmeringem na Ramzovou se ze Zábřehu jelo autobusem. Mirek si zase v autobuse zapomněl věci, tentokrát vestu z 2 mobily. Dopadlo to dobře. Z Ramzové lanovkami na Šerák, krásné ubytování v chatě Jiřího na Šeráku a ten rozhled. Druhý den při sestupu dolů se nám draly palce z bot, jaký to byl sešup. Krásný sjezd z hor, krásná příroda kolem, nebyla dlouhá trasa, škoda, že jsme nezastavili v obci Branná. Prý je to tam pěkné. Pokračovali jsme přes Hanušovice do Bludova, tam ubytování. Jo a Jirka slavil 60. Penzion prostý, ceny lidové, pili pivo Huhňáka. Třetí den byl naplánován z Bludova do Litovle, se zastávkou v Lošticích a s výstupem na Bouzov. A hrad je na pořádným kopci, kdybych to byl býval věděl, tak bych tam byl býval nechodil. Ale je krásný, stál za to. 4. den dlouhá trasa po rovině z Litovle přes Olomouc a Tovačov až do Kroměříže. Všude nové cyklostezky, ale 75 km. 5. den z Kroměříže do Strážnice. To nás chytil déšť, ale schovali jsme se v Uherském Ostrohu. Ze Strážnice do Kobylí, přes Čejkovice a vinařskou oblastí. Poslední večer ve sklípku v Kobylí, s ochutnávkou vín a milým hostitelem. Poslední den na vlak do Břeclavi. Neuvěřitelný rekord. Vlak v 13:15 jsme již čekali od 10:00 na nádraží. No a pak rychlíkem do Prahy. Počasí pěkné a slunečné, až na ty bouřky. Možná velké tempo nebo vyšší věk. Milan s Eliškou nebyli, čekají potomka, nebyl Roman ani Krkonošští nemohli. Takže 6 ks.

Jeli jsme v 6 lidech. Staří psi a Venca. Týdenka vedla přes Šumavu ze Železné Rudy do Horní Plané. Cesta byla naplánovaná na 6 denních etap. Cesta vlakem z Prahy byla strastiplná. Těšili jsme se na přímou 4hodinovou cestu Praha - Železná Ruda. Lístky jsem zakoupila v 2 měsíčním předstihu s místenkami a místy pro kola. V Plzni došlo k mimořádné události na trati. Kloubový autobus nás všech asi 40 cyklistů z vlaku hned s koly nevzal a rychlík odjel. Od té doby jsme se harcovali s koly a s batožinou, 3 x přestupovali. Příští rok končíme s Českými dráhami a vyrazíme po vlastní ose. 1. den jsme dojeli ze Železné Rudy na ubytování v Prášilech, Pedro a já s elektrokoly po cyklo a ostatní cykobusem do Prášil. Do chaty U Jakuba a výborná restaurace U Michala. Spali jsme pohromadě a bylo veselo. 2. den po snídani v cukrárně odjíždíme z Prášil za deště. 4 z nás jedou na rozhlednu Poledník. Je to stálé stoupání. Elektrokola vše zvládají, čekáme na Jirku s Vencou, jsou dobří že to dali. Vláda s Romčou jedou přímo do Srní a tam na nás čekají. Poledník je krásný. Z něj už cesta dolů, nádhera, ta příroda kolem. Každý večer nám na Šumavě krásně zapršelo, všechno je tu zelené. A houby rostou u cesty. Kolem Vchynicko-Tetovského kanálu vjíždíme do Srní a dále do hotelu Antýgl. Dnes to máme komfort. Pod námi řeka Vydra, dobrá večeře a příjemné posezní na terase s vyhlídkou do šumavské přírody.
3. den z Antýglu na Modravu, Březník, pramen Vltavy, Bučinu, Knížecí pláně do Horní Vltavice. Zastávka na Modravě u vzniku Vydry a dojetí zapíjíme v pivovaru Layer. Březník je srdeční záležitost, jedna z nejhezčích cest podle Modravského potoka. Dále přes Černou horu k prameni Vltvavy. Tam je také turistů, že pořídit fotku je úspěch. Oběd na Alpské vyhlídce na Bučině. Příjezd do Horní Vltavice na ubytovnu. Cena za nocleh Kč 120,- V místě není hospoda a tak vyrážíme do kempu u Teplé Vltavy. Bufetový stánek vypadá jak na Klondajku (Clondiku), nakonec to tam bylo fajn a občerstvili se a poseděli, nechali nás sedět až do tmy. Hostinské jsme po odchodu vypli proud a odešli na ubykaci.
4. den jsme dali snídani v Coopu. Mirek si koupil šumavskou medovinu a dal do brašny. To mělo pokračování. Odjeli jsme do Lenory, dále na Soumarský most. Místo vodáku a regulovaného sjezdu Teplé Vltavy. Velký kemp a příjemné posezení. Zastavili jsme se v řopíku a muzeu linie lehkého opevnění. Mirek střílí z kulometu a já zkouším sedat na minu. Všichni jsme v těchto místech poprvé. Pokračujeme do Stožce. Chceme na Stožeckou kapli, ale nakonec to zvládne jen Venca. Mirek zjištuje, že mu praskla lahev s medovinou a vytekla plně do brašny. Nejen vše polité a zničená nabíječka na elektrokola. Beze mě by byl ztracen. Zastávka v obci Dobrá. je dobrá a krásná. Ve Stožci oběd a jedeme se podívat do Nového údolí, posedět u pošumavské jižní dráhy. Bydlíme v ubytovně ve Stožci za Kč 200,- Večeříme v restauraci U pstruha pstruha, Mirek čistí brašny. Je krásný večer, pod okny houká lokálka, jinak ticho.
5. den jsme posnídali na ubytovně. Čeká nás trasa podle Schwarzemberského kanálu. Je to trasa jen přírodou. lesy, stále podle kanálu a téměř po rovině a pak podle Lipna do Přední Výtoně. První zastávka U Jirásků v osadě Jelení vrchy. Cesta podle kanálu sviští až kamínky odlétají od kol. Oběd v Zadní Zvonkové, jen smažené polotovary. Vynechali jsme plánovaný Vítkův kámen a jedeme přímo do Výtoně do Areálu letních sportů. Skvělé místo přímo u jezera, u našeho vchodu máme sezení, chodíme si do restaurace. Spíme pohromadě a máme asi 5 sprch. Jdu se koupat do Lipna, je příjemně teplé. Večer povídáme před bungalovem. Vláda pouští country a je to fajn večer.
6. den po snídani vyjíždíme na Lipno. Venca jde na stezku v korunách stromů a my čekáme a kozumujeme u pláže. Je tu čilí ruch, plno sportovního vyžití a radovánek. Po cyklo pokračujeme do Frymburku, tam oběd a pak už po silnici do Černé v Pošumaví. Objíždíme Lipno zajížďkou a dostáváme se do krásných míst. Jmenuje se to tam Kovářov a Hrdoňov. Z Hůrky už zase vede kopcovitá cyklo až do Horní Plané, kde máme poslední den ubytování. Je to stará chalupa na náměstí. Celá je jen pro nás. Každý pár má jeden pokoj. Do hospody blízko, takže spokojenost. My se jedeme s Pedrem ještě projet po další cykostezce do Nové Pece. Na elektrokolech se vše lehce zvládá. V Perneku si dáváme pití a vracíme se. Ještě nákup na cestu do vlaku a jsme na chalupě. Do hospody přijedeme za ostatními, je to rozlučkový večer. Závěrečné vyhodnocení, trasa se všem líbila, i když byla kopcovitá, ubytování všude skvěké, pochvala potěší. Večer opět zaprší, je to neuvěřitelné.
7. den je cesta domů. Vlak odjíždí v 7:17 a ne v 8:00 h. Romana volá od nádraží, že přijíždí vlak. Zamykáme ubytovnu a za 2 minuty se přiřítíme k nádraží. Vlak na nás čeká, ale to byl adrenalin, to byl odjezd. No ještě že jsme ho chytli, další by jel až v těch 10 h. Dostali jsme se dřív do Budějovic a pak domů.

Vandrem na kole po trase: Děčín - Hřensko - České švýcarsko - Rumburk - Doubice - Kyjovské ůdolí - Staré Křečany - Krásná Lípa - Chřibská - Kytlice - Sloup v Č. - Stráž p. Ralskem - Hamr n. Jezeře - Mimoň - Máchovo j. - Dubá - hrad Houska - Kokořínským dolem - Byšice - Ovčáry - Stará Boleslav - Zeleneč - Klánovice - Újezd n.Lesy

V sobotu koncem června vyrážíme se Zuzanou vlakem do Děčína. Odtud už na kole po úplně nové, pro auta ještě zavřené silnici, (po rekonstrukci po loňských povodní) kolem Labe, největším pískovcovým kaňonem v Evropě, do Hřenska. Toto vyhlášené turistické místo, nyní bez turistů. Není sem totiž zatím zprovozněné dopravní spojení (pouze "vrchem"). Zde máme sraz s ostatními, Edou, Jarkem, Jardou a Jarkou. Z Hřenska jedeme na lehko, protože do Křečan, kam máme namířeno jede také Pučmeloun svou dcvanásettrojkou a tak nám veze bagáž. Což se hodí, neboť cesta stoupá, je kopcovitá a v pohodě se kocháme okolní krajinou. Druhý den znovu nalehko a znovu pořádně projet Českosaské Švýcarsko přes Doubici, Kyjovské údolí, kolem Křimice kousek do Německa a zpátky zas jinudy. Je to nádhera! Krásná místa, krásné počasí. Z Horních Křečan ještě přes rozhlednu Dymník do Rumburku a zpět. Pak již na těžko. Což znamená vše na kole s sebou. Stan, spacák, teplé oblečení, oblečení náhradní, do deště, hyg. potřeby, jídlo (housky s ...), pití (energ. nápoje), náhraní duši, nářadí, mapy, foťák, nabíječku, atd. A bez "motoru". Je to sice velký rozdíl než bez bagáže, ale zato jste svobodní, bez nutnosti někam dojet, být někde na čas. A nespěcháme. Při cestě přes Českou Lípu a Chřibskou jsme zvědavě nakukovali do oken malé sklárny, až nás majitel (?) vzal na prohlídku i s foukáním rozžhaveného skla. Zajímavá vložka cyklisty. Z Hor. Chřibské přes hřeben do Kytlice a pak dolů k Novému Boru s koncem etapy v kempu Sloup v Čechách. Jenže druhý den pršelo a nemínílo přestat. Tak jsme vyrazili na prohlídku skalního hradu Sloup. A odpoledne na krátkou deštivou etapu, přes Stráž pod Ralskem do prázdného kempu v Hamru na Jezeře. Škoda. Zde by bylo bývalo ... koupání a šunkování u jezera. A tak ráno jedeme dál přes Mimoň na Máchovo jezero. Na pláži Klůček jsme sami. Nadále totiž prší. A jak se ukáže, je to jediný deštivý týden, (28.6. - 5.7.) jinak v horkém a suchém létě 2003.
Z Doks na Dubou, hrad Housku, Kokořínským dolem, Byšice-Liblice, Ovčáry (etapa za deště přes 60km). A etapa poslední Ovčáry, Stará Boleslav, Káraný, Zeleneč, Klánovice, Praha Újezd n. Lesy. Celkem ujeto 300km.

Po 11 letech jsme zopakovali cestu z Prahy do Mělníka a dále podle Labe do Hřenska. Z Hřenska přes Českosaské Švýcarsko kolem Máchova jezera do Bělé pod Bezdězem a a zpět do Prahy. Po nablahých několikaletých zkušenostech s českými dráhami jsme vyrazili i dorazili po vlastní ose. Jeli jsme v 6 lidech, po 11 letech se k nám na stejnou trasu přidala Maruš. Po většinu cesty nás doprovázelo majestátní Labe.
Nocovali jsme na Mělníku v hotelu, ve Velkých Žernosekách na ubytovně, pod Děčínským Sněžníkem v horské boudě, v Doubici u Chřibské ve skvělém penzionu ve Staré hospodě s vyřezávanými dřevěnými sochami, v Provodíně v motelu pro motorkáře, nad očekávání skvělá hospoda a personál, u Benátek nad Jizerou na fotbalovém hřišti v pěkných pokojích.
A tolik dalších míst jsme projeli, Prahu jen po cyklostezkách kolem Rokytky, přes Troju a Klecany, Dolany, Kralupy a tam dobrý oběd, statek Zelčín pivečko.
Na druhý den z Mělníka nádherná nová cyklo do Beřkovic, zastávka v Račicích, kde je veslařská dráha, v Roudnici na kávě na náměstí, po levém břehu a v Libotenicích zastavili u kostela, na hřišti v Českých Kopistech, Terezín, výzva pro další výlety, věhlasné Litoměřice a posezení na náměstí. Vinařská obec Velké Žernoseky a skvělá vína, večeře na břehu Labe.
Třetí den Portou Bohemikou, kaňon Labe, koupání v Brnné, přejezd přes Ústí nejprve kolem hradu Střekov a Masarykova zdymadla, kde se opaloval exhibicionista, oběd ve Velkém Březně, známém pivovaru a skvělá cyklotrasa až do Děčína. Potom horská prémie na Děčínský Sněžník. Na Hřebenové boudě ten nejmilejší personál vůbec. Čtvrtý den nezapomenutelný několikakilometrový sjezd zpět do Děčína, Dolní Žleb nejníže položené místo u nás, přívoz a turisticky trpící Hřensko a Mezná. Úžasná hospoda ve Vysoké Lípě, tam už žádní turisté a zato skvělé jídlo. Tokáň a Doubice, krásný kraj. Pátý den se touláme a bloudíme kolem Chřibské, Kytlice, Polevsko, Nový Bor, Sloup v Čechách, dojíždíme až k meandrům Ploučnice, k Provodínu a Jestřebí.
Přespíme v Dřevěnce a odtud pátý den na cestě kolem Máchova jezera, Staré Splavy a Doksy. Kolem hradu Bezděz do Bělé, kde se nás ujímá Maruš a její přátelé, máme výborný oběd, nahlédneme do zámku, na náměstí a k Maruš na návštěvu, rozlučka na Bezdězu a vyrážíme směr Benátky nad Jizerou, doprovází nás její bratr Ivan se synem Lukášem do Katusic. Ještě Cetno a Bezno a ubytování v Kochánkách.
Poslední šestý den jsou místa stále krásná, cesta podle řeky Jizery, Káraný, Čelákovice, Zeleneč a Horní Počernice, tam už provoz houstne, přírody ubývá a nakonec se ztratíme na Černém Mostě. I tak se rozloučíme a zakončíme v hospodě u Milionu jen my s mužem. Počasí opět skvělé, místy až moc horko. Byla to krásná cesta, pohodlné cyklotrasy podle Labe, všude příjemní lidé, dobré hospody, dobré jídlo, krásný kraj, nádherná příroda a skvělá elektrokola. Vencovi patří velký obdiv, nejen, že nám stačil, ale dokonce nás i předjížděl.

Vydali jsme se podruhé na kolech s brašnami na týdenní putování. V minulém roce, kdy jsme takto podobně vyjeli poprvé, se to osvědčilo, rozhodli jsme se pokračovat v dobrodružství a jízdách tímto způsobem. Trasa vybrána z Břeclavi po tzv. Greenways směr Praha. Jelo se od soboty do soboty, celkem 8 dní a jelo nás 6 lidí. Jeli jsme poprvé s Maruš a Zdeňkem Husákovými, zato nejel Čongr Mirek Fitzek. On pracuje jako školník, měl volno ke konci prázdnin, zatímco Maruška pracovala jako uklizečka ve škole a ta tam naopak potřebovala být ke konci léta. Maruš s Bidlem jezdili párkrát před námi s Jardou Ptákusem z Bělé a s Monikou. Společně byli zvyklí na jiný styl ježdění, jiné zásady, my to měli od loňska rozjeté a domluvené v jiném duchu. Takže se tu střetli dvě skupiny s odlišným názorem. My prosazovali pohodlnější cestování se zamluveným ubytováním, chtěli jsme vždy skončit v takovou dobu, abychom se včas ubytovali, osprchovali a zašli na nějakou večeři a následně poseděli a odměnili se po sportovním výkonu. Zamluvené ubytování znamenalo nevozit sebou na kole spacák a stan aj. věci k tomu potřebné. Maruš s Bidlem jeli na pohodu, kde se jim líbilo, tam zastavili, prohlédli zajímavosti míst, poseděli, nikam nespěchali, plán neměli. Většinou dojížděli kilometry až večer či v noci, pak se někde upíchli, jedno kde, postavili stan, usnuli a ráno pokračovali. Je patrné, že toto muselo vyústit v rozkol. Takže jsme vyjeli bez zamluveného ubytování, trasa byla stanovena, ale jednotlivé etapy a místa ne, zkusili jsme to podle Husajnů. Znamenalo to, že nám na kole přibyly stany a spacáky a vydali jsme se vstříc neznámým zážitkům. Začínali jsme v Břeclavi. Byli jsme úplní zelenáči. Jeli jsme vlakem v civilu a kola jsme si nechali přivézt do Břeclavi synovcem Tomášem od Bidlounů. Na první fotce se u nádraží převlékáme do cyklodresů, připravujeme kola. Cesta rychlíkem byla skvělá, mohlo se ještě kouřit v jídelním voze, tam jsme společně seděli, pili kafe a pivo a pozorovali ubíhající krajinu, před sebou nové zážitky, jaké budou? Z Břeclavi jsme se vydali do Lednice do kempu Apollo. Jirka podvodně vylákal na provozní chatičky, přestože bylo plno, ubytovali jsme se. Byla sobotní zábava v kempu, hrálo se a my tancovali a pařili. Na druhý den jsme vyjeli z Lednice po rakouské příhraniční, cesta, která míjí Mikulov a pokračuje jako bývalá signálka podle rakouské hranice ke Znojmu. K večeru jsme dorazili do Jaroslavic. V motorestu jsme dostali typ na ubytování. Nebylo špatné, jakýsi starší apartmán, ale ráno jsme zjistili, že plynová karma nemá komín ven ale dovnitř do koupelny. V hospodě při snídani (turecká káva a tatranka) jsem si posteskla, že jsme v kraji vinných sklepů a žádný jsme nenavštívili. Dostalo se nám typu, na koho se obrátit. Takže jsme šli hned ráno do vinného sklepa k jakémusi Pepovi. Ten se nás ujal, pohostil, ochutnali jsme vína a popili víno a bartáčkovic loňskou (meruňkovici) a pak opilí jak zákon káže se vydali na cestu. Pepa to již znal a tak nás vyprovodil na pěšinu, po které nám nehrozilo žádné nebezpečí. Dojeli jsme již střízlíví do Šatova, pozdně poobědvali a s plnými žaludky se vydali přes Dyji na Šobes. Tam ochutnávka vín, opět veselo a pak stále jen do kopce. Pozdě večer asi v 22 h jsme dorazili do obce Lesná, před Vranovem. Bylo již plno, tak jsme si postavili stany v přilehlém kempu. Bylo dost pozdě, chladno a vítr. Což by se dalo, ale jet na kole po tmě když není vidět, stavět stany potmě a tak pozdě, no a už tu byl konflikt.
Další etapa vedla z Lesné do Slavonic. Jeli jsme přes Vranovskou přehradu, překvapilo nás, jak uprostřed léta je obrovský kemp zcela prázdný. Všichni u moře. Do Slavonic jsme také dorazili poměrně pozdě, je to tam samý a pořádný kopec už od Vranova. Měli jsme štěstí, Maruš sehnala Greenway ubytovnu pro cyklisty, ale jen tak tak, majitel nám přenechal vlastní ubytování. Slavonice byly krásné, nikdy jsem o nich neslyšela, pak se dozvěděla, že byly lehce zakázané vzhledem k blízkosti rakouské hranice. A odtud Českou Kanadou do Třeboně to byla náročná ale nejrásnější cesta. V Třeboni starý známý kemp, večerní dýchánek a pokračujeme do dalšího dne. Třeboň - Tábor. Jedeme Veselí, Soběslav, Košice, k Táboru, ale nevíme kde budeme spát, je již dost pozdě. Za Kozím hrádkem konečně kemp, honem ubytovat, rychle umýt a pozdní večeři. Přiznávám, že jsme se s Maruškou velmi pohádaly. Neměli jsme omylem povlečenou chatku, Maruš mi přinesla prádlo a chtěla abych to udělala hned. Já jsem chtěla jít se najíst, protože už jsem nemohla a jít si prádlo vyměnit až poté. A bylo to. Kemp byl pěkný, u Knižecího rybníka. Předposlední den, od Tábora do Olbramovic. Jedeme přes Českou Sibiř a Votice. V Olbramovicích spravuje kamarádka Líba hospodu a penzion, víme, že bude o nás postaráno. Ale cesta z Miličína přes Křížovou cestu k Voticím, to byl takový kopec, že se kolo klopilo dolů. V Olbramovicích rozlučka, výborné ubytování, jídlo a pití. V sobotu poslední den opět na kolech a jedeme do Benešova na nádraží. Cestou se ještě Husákům rozbilo kolo, ale nějak to dopadlo, už nepamatuji. A rychlíkem zpět do Prahy. Měřila jsem vzdálenosti, mohlo to být celkem tak 350 km, za 8 dní a o 11 let mladší než v r 2016 kdy to vše vytahuji ze vzpomínek. Ale jsou tam uložené, hluboko, nezapomenutelně, protože to byla velká cesta, dobrodružství, zážitky, ať dobré nebo špatné, stále si je připomínáme, tolik jsme toho viděli, poznali, zažili. Všem díky, i Tobě Maruško.

Týdenní putování na kolech, tentokrát kolem Lipna, z Lipna, po jižních Čechách do Tábora, převážně podél řeky Vltavy a pak podle Lužnice. V době od 30.7. do 5.8.2011. Počet účastníků během týdne celkem 15.