Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 25 výsledků (0,0222 sekund)

reklama
43 fotek, srpen 2005 až duben 2014, 66 zobrazení
Trasa začínala v Olomouci a končila ve Veselí nad Lužnicí. Z Olomouce jsme 1. den dojeli přes Tovačov do Kroměříže. Zastihl nás déšť a první dny pršelo dost. 2. den Z Kroměříže za deště podle řeky Moravy a ten jsme ukončili v Uherském Ostrohu. 3. den jsme jeli přes Strážnici do Rohatce a odtud kvůli dešti jeli vlakem do Břeclavy. Z Břeclavy jsme po přespání odjeli vlakem do Znojma a chtěli ukončit týdenku kvůli dešti. Ve Znojmě přestalo pršet. Vrátili jsme se do Jaroslavic do sklípku, který byl domluvený. 4. den jsme ujeli cestu z Jaroslavic do Štítar. 5. den ze Štítar do Slavonic. 6. den ze Slavonic do Třeboně. 7. den z Třeboně do Veselí, na vlak a zpět do Prahy. Zajímavosti - v největším liáku jsme vzali zavděk ubytovnou u nádraží v Břeclavy. Tam jsem se bála jít sama do koupelny. Ale byli jsme v suchu. Cestou do Strážnice se jeden člen pos... Vzniklé opruzeniny mu byly ošetřeny na ubytovně. Líbila se mi zastávka v Petrově, krásné sklípky. Cesta ze sklípku v Jaroslavicích na kolech byla odvážná. Pepa, náš známý z loňska, ve sklípku měl pro nás vše přichystané, zamluvil ubytování, připravil jídlo. Do Slavonic jsme dorazili vyčerpaní, bylo dost pozdě a ubytování plné. Majitel ubytovny se o nás postaral, nastěhoval nás do jiného domu, kde to bylo moc pěkné. Husáci přespali ve stanu na dvoře ubytovny. Ale ve Slavonicích jsme jim to tam opět slušně vybydleli. Jirka načůral do vázy, Roman měl horečku a zvracel, stopy jsme zahladili koberečkem. Tuto týdenku nás provázelo onemocnění. První noc na hotelu v Kroměříži marodil Vláďa, ve Štítarech to zmohlo Mirka, ve Slavonicích Romana. Máňa sebou břinkla z kola rovnou do příkopu zadkem do potoka. Líbilo se nám Znojemské podzemí a ten zázrak, když přestalo pršet. První dny jsme jeli v dešti a od té doby již nepoužívám deštník. Napínavé bylo sehnat pozdě večer ubytování v Kroměříži, ale hotel byl komfortní. Jeli jsme opět přes Českou Kanadu, staréé Město pod Landštejnem, ve vsi Klášter je nádherný kostel, pustili nás dovnitř, prohlédnout podzemí a kryptu, pak u Osiky oběd. V Třeboni bylo zakončení bujaré. Poslední den do Veselí na vlak a domů. A ta cesta vlakem tam z Prahy do Olomouce, to bylo neskutečné, měli jsme kupé pro sebe, v něm jsme kouřili a popíjeli. Průvodčí se za námi bál jít. Když vlak zastavil na nádraží, tak se z okna našeho kupé valil dým z cigaret.
36 fotek, prosinec 2011, 21 zobrazení
278 fotek, srpen 2017, 8 zobrazení
331 fotek, červenec 2017, 22 zobrazení
855 fotek, léto 2016, 802 zobrazení
40 fotek, 28.7.2018, 40 zobrazení
819 fotek a 4 videa, červenec 2015, 1 526 zobrazení
790 fotek a 6 videí, červenec 2014, 1 653 zobrazení
556 fotek a 14 videí, červenec 2013, 2 075 zobrazení
43 fotek, letos v červenci, 39 zobrazení | cestování, sport
Jeli jsme v 6 lidech. Staří psi a Venca. Týdenka vedla přes Šumavu ze Železné Rudy do Horní Plané. Cesta byla naplánovaná na 6 denních etap. Cesta vlakem z Prahy byla strastiplná. Těšili jsme se na přímou 4hodinovou cestu Praha - Železná Ruda. Lístky jsem zakoupila v 2 měsíčním předstihu s místenkami a místy pro kola. V Plzni došlo k mimořádné události na trati. Kloubový autobus nás všech asi 40 cyklistů z vlaku hned s koly nevzal a rychlík odjel. Od té doby jsme se harcovali s koly a s batožinou, 3 x přestupovali. Příští rok končíme s Českými dráhami a vyrazíme po vlastní ose. 1. den jsme dojeli ze Železné Rudy na ubytování v Prášilech, Pedro a já s elektrokoly po cyklo a ostatní cykobusem do Prášil. Do chaty U Jakuba a výborná restaurace U Michala. Spali jsme pohromadě a bylo veselo. 2. den po snídani v cukrárně odjíždíme z Prášil za deště. 4 z nás jedou na rozhlednu Poledník. Je to stálé stoupání. Elektrokola vše zvládají, čekáme na Jirku s Vencou, jsou dobří že to dali. Vláda s Romčou jedou přímo do Srní a tam na nás čekají. Poledník je krásný. Z něj už cesta dolů, nádhera, ta příroda kolem. Každý večer nám na Šumavě krásně zapršelo, všechno je tu zelené. A houby rostou u cesty. Kolem Vchynicko-Tetovského kanálu vjíždíme do Srní a dále do hotelu Antýgl. Dnes to máme komfort. Pod námi řeka Vydra, dobrá večeře a příjemné posezní na terase s vyhlídkou do šumavské přírody.
3. den z Antýglu na Modravu, Březník, pramen Vltavy, Bučinu, Knížecí pláně do Horní Vltavice. Zastávka na Modravě u vzniku Vydry a dojetí zapíjíme v pivovaru Layer. Březník je srdeční záležitost, jedna z nejhezčích cest podle Modravského potoka. Dále přes Černou horu k prameni Vltvavy. Tam je také turistů, že pořídit fotku je úspěch. Oběd na Alpské vyhlídce na Bučině. Příjezd do Horní Vltavice na ubytovnu. Cena za nocleh Kč 120,- V místě není hospoda a tak vyrážíme do kempu u Teplé Vltavy. Bufetový stánek vypadá jak na Klondajku (Clondiku), nakonec to tam bylo fajn a občerstvili se a poseděli, nechali nás sedět až do tmy. Hostinské jsme po odchodu vypli proud a odešli na ubykaci.
4. den jsme dali snídani v Coopu. Mirek si koupil šumavskou medovinu a dal do brašny. To mělo pokračování. Odjeli jsme do Lenory, dále na Soumarský most. Místo vodáku a regulovaného sjezdu Teplé Vltavy. Velký kemp a příjemné posezení. Zastavili jsme se v řopíku a muzeu linie lehkého opevnění. Mirek střílí z kulometu a já zkouším sedat na minu. Všichni jsme v těchto místech poprvé. Pokračujeme do Stožce. Chceme na Stožeckou kapli, ale nakonec to zvládne jen Venca. Mirek zjištuje, že mu praskla lahev s medovinou a vytekla plně do brašny. Nejen vše polité a zničená nabíječka na elektrokola. Beze mě by byl ztracen. Zastávka v obci Dobrá. je dobrá a krásná. Ve Stožci oběd a jedeme se podívat do Nového údolí, posedět u pošumavské jižní dráhy. Bydlíme v ubytovně ve Stožci za Kč 200,- Večeříme v restauraci U pstruha pstruha, Mirek čistí brašny. Je krásný večer, pod okny houká lokálka, jinak ticho.
5. den jsme posnídali na ubytovně. Čeká nás trasa podle Schwarzemberského kanálu. Je to trasa jen přírodou. lesy, stále podle kanálu a téměř po rovině a pak podle Lipna do Přední Výtoně. První zastávka U Jirásků v osadě Jelení vrchy. Cesta podle kanálu sviští až kamínky odlétají od kol. Oběd v Zadní Zvonkové, jen smažené polotovary. Vynechali jsme plánovaný Vítkův kámen a jedeme přímo do Výtoně do Areálu letních sportů. Skvělé místo přímo u jezera, u našeho vchodu máme sezení, chodíme si do restaurace. Spíme pohromadě a máme asi 5 sprch. Jdu se koupat do Lipna, je příjemně teplé. Večer povídáme před bungalovem. Vláda pouští country a je to fajn večer.
6. den po snídani vyjíždíme na Lipno. Venca jde na stezku v korunách stromů a my čekáme a kozumujeme u pláže. Je tu čilí ruch, plno sportovního vyžití a radovánek. Po cyklo pokračujeme do Frymburku, tam oběd a pak už po silnici do Černé v Pošumaví. Objíždíme Lipno zajížďkou a dostáváme se do krásných míst. Jmenuje se to tam Kovářov a Hrdoňov. Z Hůrky už zase vede kopcovitá cyklo až do Horní Plané, kde máme poslední den ubytování. Je to stará chalupa na náměstí. Celá je jen pro nás. Každý pár má jeden pokoj. Do hospody blízko, takže spokojenost. My se jedeme s Pedrem ještě projet po další cykostezce do Nové Pece. Na elektrokolech se vše lehce zvládá. V Perneku si dáváme pití a vracíme se. Ještě nákup na cestu do vlaku a jsme na chalupě. Do hospody přijedeme za ostatními, je to rozlučkový večer. Závěrečné vyhodnocení, trasa se všem líbila, i když byla kopcovitá, ubytování všude skvěké, pochvala potěší. Večer opět zaprší, je to neuvěřitelné.
7. den je cesta domů. Vlak odjíždí v 7:17 a ne v 8:00 h. Romana volá od nádraží, že přijíždí vlak. Zamykáme ubytovnu a za 2 minuty se přiřítíme k nádraží. Vlak na nás čeká, ale to byl adrenalin, to byl odjezd. No ještě že jsme ho chytli, další by jel až v těch 10 h. Dostali jsme se dřív do Budějovic a pak domů.
5 fotek, zima 2017/2018, 32 zobrazení
Po dvou týdenkách strávených v Třeboni jsme se sjeli k týdennímu pobytu v kempu Apollo u Lednice, spojenému s cyklistickými výpravami do blízkého i vzdáleného okolí. Počasí nám přálo, slunce celý den hřálo, bylo nám teploučko a na duši miloučko. Nezmokli jsme nic, co si přáti víc.
Den Z, den začínající, pro někoho závěrečný, den zajímavý, zábavný, zvlčilý, zajížděcí i zhrzený, zuřivý, zkažený, zlitý a tedy první. Najížděli jsme postupně, ale ve večerních hodinách už jsme byli v kempu všichni až na Čongry. Přivítali jsme se, postavili stany, a chystali se na potlach. Měli jsme ten večer velkou radost, že jsme se sešli, těšili jsme se na společné zážitky. Někteří tuto velkou radost neunesli a byli odtáhnuti do stanu. Další sled a vývoj událostí dospěl až k tomu, že nám Zdeněk předvedl příklad bojového poplachu s výjezdem. V několika minutách sbalil stan, málem i s Maruš a odjel nach Prag. Na druhý den proto ode mě obdrželi za přípravu k výjezdu za 1. Ať to bylo jak to bylo, kdo měl pravdu a kdo ji neměl, na tom už nezáleží, ale pravda je, že ráno bývá moudřejší večera.
O ranním vstávání. Krásné je vstávat v přírodě. Pěkné je ranní sezení v kempu. Pozorovat, jak se kemp probouzí, tu ranní činorodost. Každý vylézá ze stanu v různou dobu a v různém stavu, některé výrazy obličejů nesvědčí o dobrém rozpoložení mysli. Ale bylo příjemné, že každý den nám ráno svítilo slunce, všude byla taková ranní pohoda. Jirka Fuxa jako první vstával, první vařil snídani, za chvíli se přidali další, postupně jsme se sesedávali pod altánem, pomalu se rozpovídávali, hodnotili včerejší večer. Každý snídal podle své chuti. Vláďovi jsme nabízeli chléb, ale odvětil nám, že by blil. Zapálil si své ranní cigárko a postupuně vychrchlával. Ranní spánek si nejdéle vychutnával Romča, tomu stačila na přípravu čtvrthodinka a ještě stihl dokonalý úklid ve stanu. Martínka vyleze ze stanu a od té doby se stále usmívá. Linda vyleze ze stanu v rozkošném pánském pyžamu, v něm posnídá své müsli a přesnídávku. Za chvíli u ní sedí Jiřík. Dášoj snída chléb se sýrem a pak už žere celý den. Mirdoj rád nezdravý páreček. Taky rád čaj, rajčátka, okurku, salám a člověk aby kvůli tomu vstával v 6 h ráno. Starý Čongr klasicky s ledovým klidem posnídal svůj čajíček a paštiku. Mladý Čongr se vtáváním také nespěchal, odmítal snídani u stolu a dožadoval se hranolek s kečupem.
Po celý týden probíhalo přísné bodování a hodnocení jednotlivých účastníků. Byly hodnoceny různé kategorie, jako například úklid stanu, bloudění na trase, údržba těla, fyzická kondice apod. Čongrovi se po příjezdu ihned zapojili do sbírání bodů, zvlášť když jim Vláďa sdělil, že výherce obdrží horské kolo. Nejvíce se osvědčilo hodnocení úklidu, pořádek ve stanech byl vynikající, největšího úspěchu dosáhl Romča, jehož stan byl každý den přímo vzorově naklizen, na vyrovnaných spacácích byl naaranžován mědvěd Bodlinka. Také údržba těla byla dokonolá, někteří jedinci známí z předešlých výprav nemytím a zanedbáváním svého zevnějšku se denně myli a dbali o sebe jako nikdy předtím. K odjezdu byli také všichni připraveni na minutu a tak bylo těžké udělit za tuto disciplinu jinou známku než jedna. Na závěr proběhlo hodnocení a nejlepší obdrželi hodnotné sladké ceny. Nejhůře v celkovém bodování dopadli Husákovi, ti měli téměř ze všech disciplin za 5, pouze v sobotu měli přípravu k výjezdu za 1.
39 fotek, srpen 2007, 151 zobrazení
Trasa podle Labe. Nejprve ovšem začala v Praze podle Rokytky, dále podle Vltavy do Mělníka. Z Mělníka podle Labe jsme dojeli až do Pirny. Zpět jsme se vraceli přes Hřensko, Českou Kamenici, Kytlici, Nový Bor a zakončili jsme v Bělé pod Bezdězem. Úseky byly Praha - Mělník, Mělník - Žernoseky, Žernoseky - Dolní Žleb, Žleb - Pirna, Žleb - Kytlice, Kytlice - Bělá, Bělá - Bělá. Jelo nás 7. Bidlo a Maruš, Jirka, Vláďa s Romanem a Dáša s Mirkem. Ubytování jsme si nezařizovali, jelo se na blind, vždy jsme se chytli a stany nepotřebovali. Ale vezli jsme je, kam se uchýlíme jsme dopředu nevěděli. Zajímavosti. Krásná rovinka, pěkné počasí. První den byl výjezd ze Skalky, přišli se na start podívat staří Fuxovi. Bidlo nás vedl suprově přes Prahu mimo provoz a silnice, to jsme koukali, jak se dá přes Prahu jet bez provozu. Za Prahou u Husince se k nám přidaly dvě pěkné mladé cyklistky, pánové se jim věnovali a my s Maruš jsme to ustály. Mirek po mě dokonce vyžadoval, abych dělala, že jsem jeho ségra. Holky s námi daly oběd v Kralupech a pak už jsme pokračovaly dál sami. Hoši se nám zasekli v hospodě v Bukolu, však se tam také příjemně sedělo, člověk má vždy první den radost, že je volný, začíná dovolená s partou, první den je vždy nadmíru veselý. Vydali jsme se s Maruš napřed, potíž byla dostat kola se zátěží přes Vltavu po lávce po mostě pro parovod. Kluci nás pak dostihli a rozjeli jsme se k soutoku Labe s Vltavou. Nebyl to ten pravý, ale my jsme stáli na ostrohu, mávali, volali, fotili se a dívali na krásný Mělník. Ubytování našli v kempu, byl pěkný a dobře vybavený, dobrá hospoda. Takže sprcha, ubytovat se, a večeře. 2. den jsme opustili Mělník po silniici do Roudnice nad Labem. Tam oběd na náměsstí a zase přes most přes Labe a směr k Litoměřiím. Někde u Labe byla skvělá občerstvovna, taková vodácká, stánky, počasí neuvěřitelně nádhené, pivo jako křen a tak jsme se tam zasekli. A potom se po cestě kluci krásně vykoupali v Labi. Také jsme přespali ve Velkých Žernosekách na ubytovně všichni pohromadě v jedné místnosti, to byla noc... a boj o sprchu, a večer poseděli v hospodě, stánku na náměstí, také tam proběhla nějaká družba. Druhý den jeli Portou Bohemikou do Ústí. Zasekli jsme se také na koupališti v Branné před Ústím nad Labem. Pak nám do Hřenska zbývalo dost km. Před Děčínem se vracel Bidlo pro batoh, asi 10 km, který zapomněl v předchozí hospodě. Projeli jsme Děčín, trochu bloudili a hledali cestu a po levém břehu až na nejnižší bod v ČR, Dolní Žleb. Hotel Piccolo v Dolním Žlebu skvělý a ještě skvělejší jídlo. Když jsme tam dorazili téměř večer, předjeli nás nějakcí Němci a bylo plno. Pouze jediný třílůžkový pokoj. Ale kam večer dál? Máňa z pokoje vykouzlila neuvěřitelné. Přestavěli jsme postele tak, že jsme leželi 4 vedle sebe, já, Mirek, Roman a Vláďa. Jirka, Bidlo a Marie si ustlali kolem postelí na zemi. Vešli jsme se, přespali. Asi to nejvíce odnesla Maruš, spala pod umyvadlem a chlapci když chodili do něj v noci čůrat, tak.....Ráno pěkná snídaně, krásné skály a Labské pískovce kolem. A ta cesta podle Labe do Německa. Jen pro kola. Udělali jsme si výlet do Pirny z Dolního Žlebu a setkali se s Husákovým synovcem co tam hraje házenou. Němci to maj podle Labe ještě hezčí. To byla krásná cesta z Pirny do Žlebu. Dokonce jsme v Němcích zastavili na pivo a v Pirně si dali oběd. V hotelu se uvolnil pokoj a tak jsme si trochu pohověli. Další den jsme přepluli přívozem do Hřenska. Hřensko je ošklivé, to ho dělají stánky a vietnamští prodejci a stánkaři. Maruš chtěla na Pravčickou bránu, ale s kolem se nedalo. Jeli jsme do Jetřichovic, dali oběd a tam nás poslali se podívat na Dolský mlýn, kde se natáčela Pyšná princezna. Od rozpadlého mlýna jsme pokračovali přes Srbskou a Českou kamenici. Zastavili jsme se v Janské, poslechli si o pádu letadla v r 1971 a německých bunkrech. Odtud jsme se dostali do vesnice Mlýny. Přespali jsme v obci Kytlice Mlýny, jen tak v hospodě v sále bez koupelny. Kluci se koupali v ledové Kamenici, já se myla u pípy co se perou půllitry na pivo. Ujali se nás skvělí hostinští v Kytlici - Mlýny. Večer byla parádní zábava s skvělé vyprávění. Na další již pátý den jsme s Mlýnů stoupali do kopce přes hřeben, obec Polevsko do Nového Boru. tam jsme měli oběd a myslím že do Bělé jsme jeli z Boru vlakem. Jeli jsme pak dál přes Máchovo jezero a Doksy, všude známá středistka, ale ostatní nechtěli tam stavět. Občerstvili jsme se až někde v hospodě na parkovišti, ale měli jsme sakra štěstí, protože nás chytla obrovská bouřka, rány jako z děla a hustý déšť. V Bělé se již nikomu na kolo nechtělo. A taky nás tam chytly bouřky. Spali jsme u Husáků na chatě, nad koupalištěm, měli to tam pěkné. Pařilo se a povídalo až do rána a na druhý den už jsme vyjeli po okolí jen já s Pedrem.
51 fotek, srpen 2008, 81 zobrazení
Týdenka se opakovala skoro po stejné trase jako rok předchozí. Jela se Labská trasa. Zúčastnili se: Vláďa, Roman, Jirka, Bidlo, Maruš, Dáša, Mirek, Jarka, Iveta. Vyjeli jsme z Prahy ze Skalky do Mělníka podél Rokytky a Vltavy. V Dolánkách se k nám přidaly poprvé Jarka a Yveta, sousedky z chalupy. Seznámily se s ostatními členy, ten rok jel zvýšený počet ženských účastnic, byli jsme celkem 4, byl to pohodová týdenka, my ženské jsme si povídaly, chlapi byli zdvořilejší a tolerantnější, užili jsme si hodně legrace. také možná i proto, že byly dvě nové účastnice a každý se projevil po té lepší stránce. Na první 3 noci jsme měli ubytování zamluvené, takže jsme jeli najistotu a také už trasu znali. V Mělníku jsme přespali v kempu, měli jsme takové malé obyvací sudy. Večer proběhlo seznamování a posezení v restauraci. Na druhý den z Mělníka podle Labe, v Roudnici oběd, poseděli jsme u známé hospůdky u Labe a pokračovali stále podle řeky do Litoměřic a dál do Velkých Žernosek. Tam jsme měli zamluvenou ubytovnu, kde už loni spali, měli jsme jednu velkou společnou místnost, no to bylo veselých zážitků. Večer jsme se jeli podívat k Marině, do pěkné restaurace s pohledem na Píštanské jezero. 3. den jsme putovali údolím řeky Labe, Portou Bohemikuo do Ústí nad Labem, dále do Děčína a po levém břehu do Dolního Žlebu, kde jsme měli zamluvený nocleh v hotelu Picollo. Škoda, že hotel již zavřený, tenkrát tam výborně vařili. V hotelu poslední večer s děvčaty, takže rozlučka a posezení do noci. Jarka s Ivetou se s námi další, již čtvrtý den rozloučily a jely zpátky vlakem ku Praze do Klíčan. My jsme pokračovali dál, měli jsme dojet z Hřenska do kempu v Jetřichovicích, další den jsme měli zamluvenou v Janské prohlídku podzemí. Už přesně nepamatuji, ale do podzemí do Janské se ostatním nechtělo, chtěli to změnit a jet do hospody do Kytlice - Mlýny, kde se po loňsku všem líbílo, kde bychom spali 2x. Maruš dojednala na jeden den návštěvu u svého bratra Ivana u Bělé pod Bezdězem, pekl kýtu, pozval nás na návštěvu a tak aby to časově vyšlo a ještě dojet domů. Janská se tedy zrušila a jelo se do Mlýnů. Hospodští byli fajn lidi, opět jsme se ubytovali v tanečním sále na parketách. Ovšem 2 dny bez mytí, k dispozici byly jen WC a studená Kamenice. Pátý den jsme zůstali v Mlýnech a vydali se na výlet vlakem do Rumburku. Pak jeli přes Krásnou Lípu do Jiřetína pod Jedlovou. Na horu Jedlovou se nám nechtělo, jeli jsme dál do Chřibské a pak přes hřeben dolů do Mlýnů. Ráno jsme se vydali na cestu do obce Plužná za bráchou Marušky. Nevěděli jsme, že to je taková dálka, prostě jsme jeli a nechali se vést Husákovými. Ten den bylo velké vedro, jeli jsme a jeli, věřili, že už tam budme, ale ono to bylo přes 100 km. Myslím, že ani Husákovi to nevěděli. Nejlépe udělal Vláďa, přepálil start, pak zlobil, s námi nevyjel a dostal se do Bělé vlakem. K Ivanovi ho odvezli známí z Bělé autem. My přijeli zdrchaní, to byla pěkná dálka. Víte kudy jsme to vlastně jeli. Nejdříve Lužickými hory do Horní a Dolní Světlé u hory Luž. Pak Mařenice, Mařeničky, kolem Cvikova do Zákup, pak Jestřebí, tam pozdní oběd. Dále Doky, Okna, kolem Bělé a další kilometry do Plužné, asi jsme si zajeli, protože jsme jeli přes Katusice. Byla by to krásná cesta na 3 dny, všechno si prohlédnout a užít, dnes už bychom to nezvládli, ani bychom zvládnout nechtěli. U Ivana a jeho přítelky Heleny byla konečně po 3 dnech sprcha, postavili si s Pedrem stan, ostatní měli spaní venku pod otevřenou stodolou. A už zase společenská zábava, Ivan pouštěl písničky, takže se i tančilo, grilovalo maso, prostě jsme byli velká návštěva a všichni se na nás těšili. Přišla Ivanka, dcera Ivana. Její mladší sestra Kačka s námi coby tříletá jezdila v Třeboni. Jen se to všem mělo trochu jinak zorganizovat a domluvit, nebo popojet vlakem. V plánu to moc nebylo a tak nás zaskočil i předposlední úsek cesty do Klíčan. Musím podotknout, že to byla jedna z nejošklivějších tras za léta putování. Po hlavních silnicích s hustým provozem, kolem jen pole, žádné hospody, místo kde zastavit, nic ke koukání. Jen železniční skanzen v Sudoměři u Vrátna. Tam nás však chytla pěkná bouřka a slejvák. Ještě jsme bloudili kolem Labe u Kostelce nad Labem, zatím nejošklivější město vůbec. Z Neratovic už do Baště, kde nás čekala obě děvčata v restauraci. Zakončili jsme u nás na chalupě v Klíčanech. Poslední den to už byla sobota, jsme se vrátili podle Vltavy zpět až do Prahy. Na Skalce Bidlovi ukázal tachometr ujetí 500 km. Mě se první část putování líbilo snad nejvíce ze všech, možná proto, že nás bylo více ženských. Ale ta druhá část byla zbytečně náročná, špatně domluvená, škoda té prohlídky podzemní továrny, mohli jsme poznat Jetřichovice, 2 dny na jednom místě, a potom 100 km s plnou zátěží, to nebyl dobrý nápad. I Ti lidé v hospodě Mlýny byli unavení, nečekali nás na 2 dny. Každý večer byla velká zábava a party, jak s holkama, tak v hospodě Mlýny, U Ivana a nakonec Klíčany. To aby si vzal jeden dovolenou na rekonvalescenci. Ale jinak to šlo, bylo to super. Škoda, že s námi už holky moc nejezdily.
209 fotek, léto 2013, 66 zobrazení
Týdenka se konala od 27.7. do 2.8.2013. Vedla z Břeclavi do Veselí nad Lužnicí. Navazovala na Břeclav, kde jsme v r 2012 skončili. Projeli jsme Lednicko Valtický areál. Etapy vedly Lednice - Jaroslavice - Vranov nad Dyjí - Slavonice - Třeboň - Veselí nad Lužnicí. Účastníci: Mirek a Dáša, Vláďa a Romana, Jirka, Iveta, Roman, Petr, Véna, opět hostovali Milan a Eliška. Celkem zúčastněných 11. Celkem ujetých km 300
46 fotek, 11.5.2013, 48 zobrazení
Týdenka vedla od vodní nádrže Rozkoš ve Východních Čechách, s výletem do Babiččina údolí, do Pekla u Náchoda, pokračovala do Kostelce nad Orlicí. Byla plánovaná podle Divoké Orlice na Pastviny a měla se vracet podle Tiché Orlice. Cesta byla změněna, byli jsme v Častolovících, v Brandýse nad Orlicí, v Chocní, u Holic, v Pardubicích a zakončili jsme v Chlumci nad Cidlinou. Vyjeli jsme rychlíkem přes Hradec Králové do... Jel s námi poprvé Petr Hromátka, alias Stoupa z Pece pod Sněžkou. Měli jsme s ním sraz v kempu na přehradě Rozkoš. Byli tam s námi Jirka a Renata Hošnovi, spali ve stanu a jezdili s námi 2 dny. Také jela Iveta o Ota Kortbovi, její švagrová Jarka, Bidlo bez Máni, Jirka F, Roman, Vláďa F, já a Pedro.
8 fotek, léto 2005, 119 zobrazení | cestování, příroda, sport
Vydali jsme se podruhé na kolech s brašnami na týdenní putování. V minulém roce, kdy jsme takto podobně vyjeli poprvé, se to osvědčilo, rozhodli jsme se pokračovat v dobrodružství a jízdách tímto způsobem. Trasa vybrána z Břeclavi po tzv. Greenways směr Praha. Jelo se od soboty do soboty, celkem 8 dní a jelo nás 6 lidí. Jeli jsme poprvé s Maruš a Zdeňkem Husákovými, zato nejel Čongr Mirek Fitzek. On pracuje jako školník, měl volno ke konci prázdnin, zatímco Maruška pracovala jako uklizečka ve škole a ta tam naopak potřebovala být ke konci léta. Maruš s Bidlem jezdili párkrát před námi s Jardou Ptákusem z Bělé a s Monikou. Společně byli zvyklí na jiný styl ježdění, jiné zásady, my to měli od loňska rozjeté a domluvené v jiném duchu. Takže se tu střetli dvě skupiny s odlišným názorem. My prosazovali pohodlnější cestování se zamluveným ubytováním, chtěli jsme vždy skončit v takovou dobu, abychom se včas ubytovali, osprchovali a zašli na nějakou večeři a následně poseděli a odměnili se po sportovním výkonu. Zamluvené ubytování znamenalo nevozit sebou na kole spacák a stan aj. věci k tomu potřebné. Maruš s Bidlem jeli na pohodu, kde se jim líbilo, tam zastavili, prohlédli zajímavosti míst, poseděli, nikam nespěchali, plán neměli. Většinou dojížděli kilometry až večer či v noci, pak se někde upíchli, jedno kde, postavili stan, usnuli a ráno pokračovali. Je patrné, že toto muselo vyústit v rozkol. Takže jsme vyjeli bez zamluveného ubytování, trasa byla stanovena, ale jednotlivé etapy a místa ne, zkusili jsme to podle Husajnů. Znamenalo to, že nám na kole přibyly stany a spacáky a vydali jsme se vstříc neznámým zážitkům. Začínali jsme v Břeclavi. Byli jsme úplní zelenáči. Jeli jsme vlakem v civilu a kola jsme si nechali přivézt do Břeclavi synovcem Tomášem od Bidlounů. Na první fotce se u nádraží převlékáme do cyklodresů, připravujeme kola. Cesta rychlíkem byla skvělá, mohlo se ještě kouřit v jídelním voze, tam jsme společně seděli, pili kafe a pivo a pozorovali ubíhající krajinu, před sebou nové zážitky, jaké budou? Z Břeclavi jsme se vydali do Lednice do kempu Apollo. Jirka podvodně vylákal na provozní chatičky, přestože bylo plno, ubytovali jsme se. Byla sobotní zábava v kempu, hrálo se a my tancovali a pařili. Na druhý den jsme vyjeli z Lednice po rakouské příhraniční, cesta, která míjí Mikulov a pokračuje jako bývalá signálka podle rakouské hranice ke Znojmu. K večeru jsme dorazili do Jaroslavic. V motorestu jsme dostali typ na ubytování. Nebylo špatné, jakýsi starší apartmán, ale ráno jsme zjistili, že plynová karma nemá komín ven ale dovnitř do koupelny. V hospodě při snídani (turecká káva a tatranka) jsem si posteskla, že jsme v kraji vinných sklepů a žádný jsme nenavštívili. Dostalo se nám typu, na koho se obrátit. Takže jsme šli hned ráno do vinného sklepa k jakémusi Pepovi. Ten se nás ujal, pohostil, ochutnali jsme vína a popili víno a bartáčkovic loňskou (meruňkovici) a pak opilí jak zákon káže se vydali na cestu. Pepa to již znal a tak nás vyprovodil na pěšinu, po které nám nehrozilo žádné nebezpečí. Dojeli jsme již střízlíví do Šatova, pozdně poobědvali a s plnými žaludky se vydali přes Dyji na Šobes. Tam ochutnávka vín, opět veselo a pak stále jen do kopce. Pozdě večer asi v 22 h jsme dorazili do obce Lesná, před Vranovem. Bylo již plno, tak jsme si postavili stany v přilehlém kempu. Bylo dost pozdě, chladno a vítr. Což by se dalo, ale jet na kole po tmě když není vidět, stavět stany potmě a tak pozdě, no a už tu byl konflikt.
Další etapa vedla z Lesné do Slavonic. Jeli jsme přes Vranovskou přehradu, překvapilo nás, jak uprostřed léta je obrovský kemp zcela prázdný. Všichni u moře. Do Slavonic jsme také dorazili poměrně pozdě, je to tam samý a pořádný kopec už od Vranova. Měli jsme štěstí, Maruš sehnala Greenway ubytovnu pro cyklisty, ale jen tak tak, majitel nám přenechal vlastní ubytování. Slavonice byly krásné, nikdy jsem o nich neslyšela, pak se dozvěděla, že byly lehce zakázané vzhledem k blízkosti rakouské hranice. A odtud Českou Kanadou do Třeboně to byla náročná ale nejrásnější cesta. V Třeboni starý známý kemp, večerní dýchánek a pokračujeme do dalšího dne. Třeboň - Tábor. Jedeme Veselí, Soběslav, Košice, k Táboru, ale nevíme kde budeme spát, je již dost pozdě. Za Kozím hrádkem konečně kemp, honem ubytovat, rychle umýt a pozdní večeři. Přiznávám, že jsme se s Maruškou velmi pohádaly. Neměli jsme omylem povlečenou chatku, Maruš mi přinesla prádlo a chtěla abych to udělala hned. Já jsem chtěla jít se najíst, protože už jsem nemohla a jít si prádlo vyměnit až poté. A bylo to. Kemp byl pěkný, u Knižecího rybníka. Předposlední den, od Tábora do Olbramovic. Jedeme přes Českou Sibiř a Votice. V Olbramovicích spravuje kamarádka Líba hospodu a penzion, víme, že bude o nás postaráno. Ale cesta z Miličína přes Křížovou cestu k Voticím, to byl takový kopec, že se kolo klopilo dolů. V Olbramovicích rozlučka, výborné ubytování, jídlo a pití. V sobotu poslední den opět na kolech a jedeme do Benešova na nádraží. Cestou se ještě Husákům rozbilo kolo, ale nějak to dopadlo, už nepamatuji. A rychlíkem zpět do Prahy. Měřila jsem vzdálenosti, mohlo to být celkem tak 350 km, za 8 dní a o 11 let mladší než v r 2016 kdy to vše vytahuji ze vzpomínek. Ale jsou tam uložené, hluboko, nezapomenutelně, protože to byla velká cesta, dobrodružství, zážitky, ať dobré nebo špatné, stále si je připomínáme, tolik jsme toho viděli, poznali, zažili. Všem díky, i Tobě Maruško.
4 fotky, 28.11.2016, 47 zobrazení | sport
Týdenka v r 2003 se konala ve Vodňanech. Byla to poslední týdenka na kolech s auty a se stany, nikoliv putovní. Tábořili jsme u Vodňan v kempu Pražák. Vyráželi jsme každý den na celotýdenní výlety na kolech po okolí Vodňan. Navštívili jsme Netolice, Hlubokou nad Vltavou, zámek Kratochvíle a Lomecký klášter, Putim, Protivín, Bavorov a hrad Helfenburk, Temelín a Hněvkovickou přehradu a také památník bitvy u Sudoměře, dokonce Unesco Holašovice. Tolik jsme toho procestovali. Zážitky. Mě spadlo kolo za jízdy z auta a nový author byl zničen. Jeli jsme s Mirkem do Hluboké půjčit kolo. To moje spravili ale dali mu černou vidlici a už to nebylo ono. Vláďa si koupil nové kolo Apache. Byli s námi Kroutilovi Julka a Jirka na první noc. Přijel za námi Karel O. , stále se chlubil jak jezdí a po prvním dny ježdění odjel. Mě se kemp moc nelíbil, měla jsem tam potyčku se správcovou kempu. Bydleli jsme na samém konci u lesíka, daleko od umýváren. Postavili jsme si stany malorky, altán a další. Byli jsme tam v tomto složení: Vláďa, Roman, Jirka, Mirek, Dáša, Čongr, Karel O. Okolí bylo moc pěkné, hodně zajímavých a známých míst. V Protivíně jsme navštívili Alenu, kamarádku Vilmy, pod chatou pod podlahou jí tekla řeka Blanice, vypadalo to pěkně, ale při povodních toho loňského roku určitě ne. Nejhezčí byla Putim, četnická stanice od Švejka, domnívali jsme se, že tam budou minimálně 3 - 4 hospody, avšak nebyla tam ani jedna. Ale Putim byla velmi zničená po povodních v r 2002.
16 fotek, 26.11.2016, 35 zobrazení
Zopakovali jsme pro velký úspěch celotýdenní pobyt v Třeboni na kolech. V termínu od 18. 8. do. 25. 8. 2001 se nás v Třeboni vystřídalo nejvíce: Vláďa, Roman, Mirek, Dáša, Maruš a Zdeněk Husákovi s Kačkou, Roman a Iva Červovi s Míšou, Jirka Fuxa a Martina, syn Jirka a Linda, Mirek Čongr se synem. To už máme 16 lidí a na poslední den nás navštívili známí Husáků z Bělé. Měli jsme postavené stany, 2 altánky, do hospody jsme chodili jen pro pivo ke stanu. Počasí krásné, a jak jsme byli mladí a někteří malí. Pamatuji se, že jsme byli v Trocnově a v Ledenicích, v Lužnici v kempu, jeden den nás chytla bouřka u Lomnice nad Lužnicí a přečkali jí v autobusové zastávce. A taky byla v kempu country zábava a celý večer jsme tančili na parketu venku. Projížděli jsme třeboňskými lesy a po hrázích rybníků, poseděli na pergole, na statku i v Domaníně.
6 fotek, 26.11.2016, 31 zobrazení
To byla naše první putovní týdenka na kolech. Poprvé jsme na kola pověsili brašny, do nich to nejdůležitější na cestu. To byla najednou zátěž a změna. Nejelo se auty, to nejnutnější se vezlo v kole, a bude se na kole cestovat, nikoliv se vracet na základnu, putovat po jedné trase, nikoliv paprskovitě po okolí. Trasa vybrána z Pece pod Sněžkou po tzv. Labské trase, která zhruba vedla podle řeky Labe přes Vrchlabí, Dvůr Králové, Jaroměř, Hradec Králové, okruh Hradeckými lesy a Třebechovicemi, dále pak Kunětická Hora, Pardubice, Starý Kolín. Tam byla cesta předčasně ukončena kvůli dešti aj. a domů jsme dojeli vlakem. Někdy za rok dva jsme zbývající úsek dojeli až do Prahy během víkendu přes Kolín, Poděbrady, Nymburk, Káranné. Týdenku jsme jeli v 6 lidech. Dáša Mirek, Vláďa, Jirka, Mirek Čongr a Roman. Ještě jsme nebyli znalí cykloturisté. Do Pece jsme se dopravili autobusem a kola nám tam přivezl syn Martin na vleku Vládi. Nezapomunetlné bylo zahájení v Peci a Jeleních loukách. Na druhý den to byla těžká výprava přes hřeben do Dolního Dvora a pak do Vrchlabí. Ubytování jsme zamluvili dopředu. Pohodlí sice bylo, ale některé úseky byly příliš krátké, některé přespříliš dlouhé, člověk by přespal jinde, než bylo dopředu domluvené. Každopádně to byla velká věc, vydali jsme se putovat na kolech, projíždět krajinou, postupovat po trase a poznávat vše kolem. Větší dobrodružství, odvaha, pěkné zážitky, nové zkušenosti. A hlavně lidé, kteří se dali dohromady, zorganizovali a vyjeli. Zážitky byly šampaňské a jahody na Jelenkách, které jsme nikdo nepil, ale platil. Nevím jak se kdo dostal od Stoupy nahoru, tam u něj to všechno začalo. Obrovské stoupání z Pece na Žižkovu boudu, zmožený Jirka nám ustul na stole v lesíku. Nikdo nechtěl na Hříběcí, jen Čongr se tam jel podívat. A Čongr píchnul v hradeckých lesích, když jsme jeli nalehko a nikdo si nevzal náhradní duši. Nakonec jsme pro ni jeli do Třebechovic a dali si na náměstí výbornou zmrzlinu. V hradeckých lesích se nám moc líbilo a ještě více ubytování v chatě u Stříbrného rybníka. Zůstali jsme 2 dny a celé okolí projeli, byli v pivovaru v Bělči u Hušků, myslím, že tam tehdy za námi přijel Jarda Maleček s kolegy, měli v Hradci práci. Nezapomenutelné je spaní u staré paní ve Dvoře, ve vilce, měla tam zahraniční klienty (Ukrajince). Měli jsme tam incident se špaletovými okny, při močení jeden z nás zapomněl otevřít do venkovní okno. Paní nám udělala skvostnou snídani ve svém nóbl pokoji a měla výtečný domácí džem. Poslední den po ujektí 85 km jsme spali v soukromých chatkách na zahradě. Ráno začalo pršet a najednou jako když se všichni splašili, jede se vlakem domů. Než jsme se rozkoukali, místo jízdy na kole sedíme po poledni doma v kuchyni. Tyto tzv. úprky na chatičky nás provázely po celou dobu týdenek při posledním dni putování.
34 fotek, červenec 2016, 44 zobrazení | cestování, sport
Jelo se v menším počtu 6 osob. Jirka Venca Vláďa Romana Mirek Dáša. Jelo se z Jeseníků ze Šeráku do Břeclavi. Tuto trasu jsme zopakovali, jela se již v roce 2012. Dáváme přednost rovinám a pohodlnějším cestám podle řek, tato cesta se osvědčila a proto jsme ji zopakovali. Abychom měli změnu, pokusila jsem se změnit místa přespání. Již třetí rok byla výluka na trati, takže místo Slezským Semmeringem na Ramzovou se ze Zábřehu jelo autobusem. Mirek si zase v autobuse zapomněl věci, tentokrát vestu z 2 mobily. Dopadlo to dobře. Z Ramzové lanovkami na Šerák, krásné ubytování v chatě Jiřího na Šeráku a ten rozhled. Druhý den při sestupu dolů se nám draly palce z bot, jaký to byl sešup. Krásný sjezd z hor, krásná příroda kolem, nebyla dlouhá trasa, škoda, že jsme nezastavili v obci Branná. Prý je to tam pěkné. Pokračovali jsme přes Hanušovice do Bludova, tam ubytování. Jo a Jirka slavil 60. Penzion prostý, ceny lidové, pili pivo Huhňáka. Třetí den byl naplánován z Bludova do Litovle, se zastávkou v Lošticích a s výstupem na Bouzov. A hrad je na pořádným kopci, kdybych to byl býval věděl, tak bych tam byl býval nechodil. Ale je krásný, stál za to. 4. den dlouhá trasa po rovině z Litovle přes Olomouc a Tovačov až do Kroměříže. Všude nové cyklostezky, ale 75 km. 5. den z Kroměříže do Strážnice. To nás chytil déšť, ale schovali jsme se v Uherském Ostrohu. Ze Strážnice do Kobylí, přes Čejkovice a vinařskou oblastí. Poslední večer ve sklípku v Kobylí, s ochutnávkou vín a milým hostitelem. Poslední den na vlak do Břeclavi. Neuvěřitelný rekord. Vlak v 13:15 jsme již čekali od 10:00 na nádraží. No a pak rychlíkem do Prahy. Počasí pěkné a slunečné, až na ty bouřky. Možná velké tempo nebo vyšší věk. Milan s Eliškou nebyli, čekají potomka, nebyl Roman ani Krkonošští nemohli. Takže 6 ks.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.