Vyhledávání

Hledat v

Alba

16 fotek, 7.1.2019, 127 zobrazení
43 fotek, 9.1.2013, 54 zobrazení | lidé, ostatní, události
Tři králové na úřadech v Boskovicích, novoroční měření krevního tlaku a cukru a návštěva Penzionu
68 fotek, 9.1.2013, 118 zobrazení | moje fotozprávy
Jindy poklidná spojovací chodba Městského úřadu v Boskovicích se ve středu dopoledne rozezněla zpěvem známé koledy a zavoněla kadidlem.
„My tři králové jdeme k Vám, štěstí zdraví vinšujeme Vám.“ S touto písní vstoupili 9. ledna krásně převlečení a nalíčení mladí muži z Oblastní charity Blansko do kanceláře místostarostky města Ing. Jaromíry Vítkové. „Bůh žehnej,“ ukončili svůj projev a jeden napsal křídou nad vstupní dveře známé K+M+B 2013.
Paní místostarostka pak přispěla do zapečetěné pokladny a živě se zajímala o využití vybraných finančních prostředků. Popřála koledníkům novodobé tradice poprvé uspořádané Olomouckou arcidiecézi v roce 2000 vše dobré.
„Tuto sbírku vnímám jako tradici,“ svěřila se Ing. Jaromíra Vítková. „Považuji to za velmi dobrou aktivitu, jež pomůže jednotlivcům i skupinám lidí při řešení svízelné životní situace. Finanční prostředky jsou využity i pro lidi postižené mimořádnou nečekanou událostí a k dalším projektům u nás i v zahraničí. Moc si vážím nejen odhodlání koledníků – pracovníků charity, ale i solidarity dárců. Sama též každoročně přispívám.“
Tři králové prošli úřadem, zastavili se v některých kancelářích a poté se přemístili do druhé budovy úřadu na náměstí Devátého května, kde též zazpívali, rozdávali cukříky s logem sbírky a opět obdrželi dobrovolné příspěvky.
Ve vestibulu současně prováděly zdravotní sestry z Charitní ošetřovatelské služby Blansko zájemcům měření krevního tlaku a cukru.
Koledníci pak prošli pěšky městem do penzionu pro důchodce na Mánesově ulici. Zde na jednotlivých poschodích potěšili seniory zpěvem. Byla to milá setkání. „Není důležité, kolik nám kdo dá,“ prohlásil jeden z králů. Tady jde především o lidskou solidaritu.
Na závěr mise navštívili koledníci svá charitní zařízení v Boskovicích Betany, Emanuel a Centrum “PRO“ Boskovice. Zbývá dodat, že v roce 2012 činil výtěžek Tříkrálové sbírky 1 400 018 korun. Děkujeme.
Více zde: http://www.trikralovasbirka.cz/o-sbirce/historie-sbirky/
http://blansko.charita.cz/
http://www.youtube.com/watch?v=4QOCSQDaaSg
42 fotek, 5.1.2011, 70 zobrazení
Na Tři krále se do obce vydali i koledníci z Mateřské školy v Klínci. Zastavili se u mnoha domků, aby za zvuku malého bubínku zazpívali koledu „My tři králové jdeme k vám…“ Roztomilý průvod 19 postaviček s královskými korunami a reflexními vestičkami byl všude vítán. Do košíčků jim tak přibývalo sladkostí i penízků, za které jim učitelky nakoupí nějaké dobroty nebo hračky. Svoji pouť malí králíčci zakončili na Obecním úřadě. Tady se však okamžitě začal mlžit objektiv na fotoaparátu a fotky jsou proto trošku rozmazané. Obdivuhodné je, že všichni králové svoji pouť dokončili vesele a to i přes nepřízeň počasí, kdy mrazivý vítr sfoukával královské koruny a štípal do tváří.
40 fotek, září 2010 až září 2012, 309 zobrazení | architektura, dokumenty, kultura, ostatní, události
ALB737 Další album připomínající barokní díla Havlíčkobrodska.
V loňském roce v našem městě proběhla velká výstava o době barokní na Brodsku. Stala se událostí roku, neboť v takové šíři ještě baroko v Brodě uvedeno nebylo. Možná si ani neuvědomujeme, jak hluboce toto období ovlivnilo nejenom vnější prostředí, v němž dnes žijeme, ale čas od času jakoby zdánlivě nevědomky vyplyne na povrch i něco z jeho odkazu duchovního. Tvůrci výstavy zdařile zařadili do její kompozice i architektonicky nejvýraznější brodskou barokní památku augustiniánský klášter, který se tak stal nejenom výstavní síní, ale i exponátem sám o sobě. Nebude tedy na závadu alespoň ve stručnosti si připomenout jeho historii.

Řád bosých augustiniánů přišel do Německého Brodu v r. 1674 po delším vyjednávání a vzájemných zárukách, neboť město zchudlé po třicetileté válce se obávalo další finanční zátěže spojené s usazením žebravých řeholníků. Z několika míst přicházejících v úvahu byly nakonec pro budoucí klášter vybrány pozemky za Horní branou při pražské silnici. Se stavbou kaple a svého prozatímního příbytku započali mniši na jaře následujícího roku. Obě budovy byly slavnostně vysvěceny 5. ledna 1675. Stály přibližně o devět metrů blíže k silnici než pozdější klášter. Jejich situace je patrná na snímku oltářního obrazu pocházejícího z původní kaple. S poněkud stísněnou rozlohou provizoria se řeholníci nemínili spokojit a snažili se získat okolní pozemky k vybudování definitivního kláštera, což se jim podařilo do r. 1680. Současně s tím shromažďovali prostředky na stavbu. Nový klášterní komplex byl vyměřen podle plánů schválených generální kapitulou v Římě a 23. května 1679 slavnostně položen základní kámen s pamětní deskou do základů v sakristii kostela, který měl být zasvěcen sv. Rodině. Stavba kostela i kláštera se však protáhly na několik desítek let. Kostel dokončený až v r. 1705 slavnostně vysvětil opat strahovského premonstrátského kláštera Vít Seipel. Krátce před tím došlo k likvidaci původní kaple. Výrazná okrasa přibyla v r. 1725 k severní stěně kostela. Boží hrob přístupný z jeho interiéru za oltářem Pěti ran Kristových nechala na svůj náklad postavit haberská hraběnka Anna Terezie z Pöttingu podle plánu Antonína Václava Spannbruckera. Úplná dostavba sousedního kláštera trvala v několika etapách a s několika přestávkami ještě déle. Prostředky i stavební materiál se scházely postupně a někdy velmi pomalu. Jednopatrová klášterní kvadratura se uzavřela, zcela pokryta a uvnitř v základu zařízena byla teprve v r. 1721. Ovšem některé drobné úpravy pokračovaly ještě do r. 1733. Ambity dostaly na zdejší poměry v r. 1723 rozsáhlou obrazovou výzdobu od Jakuba Pischela. V přízemí 32 meziklenbových lunet zobrazovalo podstatné události ze života sv. Augustina a v prvním patře znázorňoval dvacetičtyřčlenný soubor obrazů život sv. Josefa Pěstouna.

Nejprve s rozpaky přijímaný řád se během let s městem sžil a od r. 1735 dostal další veřejně prospěšný smysl své existence v Brodě při správě gymnázia, které sídlilo až do r. 1815 v domě Bukovských z Hustiřan (nynější pivovar). Augustiniánům koncem 18. století po josefínských reformách ubývalo sil a schopných pedagogů k výchově. Když bylo gymnázium znovu obnoveno v r. 1802, nemohli se již uvázat v další péči o ně. Konvent i s kostelem posléze převzali želivští premonstráti a s nimi i správu gymnázia, které se v r. 1815 přestěhovalo do kláštera. Nutno říci, že do poněkud zanedbaného. Před zahájením výuky došlo v přízemí, kde byly umístěny třídy ke stavebním úpravám. V prvním patře bydleli profesoři. Klášter zůstal sídlem gymnázia, od r. 1885
postátněného, až do postavení nové budovy v sousedství r. 1908. Nová škola zabrala část bývalé klášterní zahrady. Výuka v ní byla zahájena 20. 10. 1908. Starý klášter si stát vyhlédl pro umístění okresního hejtmanství a dalších úřadů s ním spojených s působností pro brodský politický okres. Následovala opět nutná přestavba v letech 1909–1910. Jižní strana byla přestavěna a zvýšena o jedno patro, uvnitř vybudováno nové schodiště, v patře jihovýchodního křídla odstraněna klenba, spojovací chodba do kostela přehrazena příčkami. Od té doby prošla budova ještě několika opravami, z nichž asi nejviditelnější je hlavní vchod na jihozápadním nároží a zastavění proluky mezi ní a nynější ZŠ Štáflova. Ačkoliv bývalý klášter paradoxně sloužil coby úřední budova i v dobách lidové demokracie či reálného socialismu, a vlastně slouží veřejné správě doposud, stavba si v mnohém podržela svůj původní duch. Atmosféru někdejších klášterních ambitů navozují i pozvolna vracející se lunetové obrazy, které získalo město a nechává je postupně restaurovat. O přilehlém kostele sv. Rodiny se v osmdesátých letech minulého století uvažovalo jako o síni stálé expozice baroka na Havlíčkobrodsku. K tomu již nedošlo, možná naštěstí, a interiér kostela i s vybavením se zachoval v podstatě vcelku, jak byl kostel v 18. století zařízen.
Text M. Tajovského převzat z Havlíčkobrodských listů

Soubor lunetových obrazů pocházejících z bývalého augustiniánského kláštera v Havlíčkově Brodě sestává z 2 cyklů
ze života sv. Rodiny: Svatá rodina, Setkání Marie s Alžbětou, Anděl se zjevuje sv. Josefovi, Nalezení Krista v chrámu, Zvěstování Panně Marii, Smrt sv. Josefa, Sv. Josef unášený do nebeské slávy, Sv. Rodina v Josefově dílně, Zasnoubení sv. Josefa s Pannou Marii, Sen sv. Josefa před útěkem do Egypta, Dvanáctiletý Kristus v chrámu, Odpočinek na útěku do Egypta, Sv. Rodina na cestě do jeruzalémského chrámu, Sv. Josef a Panna Maria na cestě do Betléma, Sen sv. Josefa, Oběd sv. Rodiny, Život sv. Rodiny, Obětování v chrámu, Setkání na cestě do Egypta, Sv. Rodina v Egyptě, Klanění tří králů, Klanění pastýřů, Druhá scéna z obětování v chrámu,
augustiniánského cyklu: Řeholní kněží před biskupem, Augustin mezi manichejci, Návštěva u sv. Augustina, Smrt sv. Augustina, Sen sv. Moniky, Sv. Monika před biskupem, Lekce rétoriky, Shromáždění řeholních bratří kolem „Řehole“, Výjev v refektáři, Kněžské svěcení, Disputace s manichejci, Píšící Augustin, Modlitba sv. Moniky, Augustin oznamuje matce své obrácení, Sv. Monika pláče pro Augustina, Rozhovor s matkou o věčném životě, Křest sv. Augustina, Sv. Augustin, Vnitřní boj, Křest Augustina s Alipiem a Adeotatem, Loučící se sv. Augustin,
a ze samostatného obrazu: Obraz Nejsvětější Trojice.
Jedná se o poměrně kvalitní barokní umělecko-řemeslnou práci z poloviny 18. století, autorem maleb je Jakub Pischel. Obrazy byly zhotoveny na zakázku augustiniánského kláštera v Havlíčkově Brodě. Mimo jiné jsou zajímavým historickým pramenem dokumentujícím architektonickou podobu kláštera i města v období jejich vzniku (na některých obrazech jsou klášter a město spodobněny). Jednotlivé obrazy tvoří harmonický, tematicky ucelený soubor, který je svázán s konkrétním místem. Rozdělením tohoto souboru by výrazně poklesla jeho vypovídající hodnota.
19 fotek, 16.1.2013, 204 zobrazení | moje fotozprávy
Zasedací místnost Městského úřadu v Boskovicích ožila ve středu setkáním představitelů města se zástupci občanských sdružení a příspěvkových organizací.
„Termín volíme záměrně. Do konce ledna je nutné podat žádosti o granty a příspěvky,“ přivítala všechny 16. ledna místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková. „Kalendář letošních akcí bude k dispozici na Informačním středisku a v tisku.“
Činnost Zdravého města představila referentka kultury Zoja Malachová: „Od roku 2007 schvaluje Rada města tři akce – Žákovskou konferenci ke Dni životního prostředí, Balkón roku, Evropský týden mobility.“
Pak vystoupili: Zástupce ředitelky DDM Hana Kučerová, statutární zástupkyně ředitele ZŠ Mgr. Dagmar Oujezská, Ing. Josef Plch – předseda revizní komise Českého zahrádkářského svazu ZO Boskovice - ten připomenul cyklus přednášek, zájezdy a spolupráci s Arboretem Šmelcovna, 50 výročí organizace v roce 2014, Ing. Jitka Slámková hovořila za Jezdecké sdružení, za MŠ statutární zástupkyně Michaela Krejčířová, statutární zástupkyně Mateřského centra Boskovice Lenka Pohlová připomenula desáté výročí zařízení, ředitelka muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová seznámila s akcemi 2013, představily se charitní zařízení Emanuel a Betany, Jarmila Winklerová s Klubem přátel Boskovic, Mgr. Martin Nerud za pěvecký sbor Nota seznámil s plánovaným zájezdem do Británie. Své záměry prozradili i ostatní přítomní.
Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková: „Setkání s občanskými sdruženími organizuji každý rok, aby jejich zástupci mohli sdělit výsledky, plány a organizační změny. Jde o přátelskou schůzku s výměnou informací a upevněním spolupráce. Chci, aby si akce nekonkurovaly. Projednáváme dotace a granty. Letos nastaly změny v pravidlech, proto se scházíme s předstihem. Poděkovala jsem za loňskou spolupráci při oslavách 790 let od první písemné zmínky o městě. Upozornila jsem na výročí 1 150 let od příchodu Svatých Cyrila a Metoděje a přizvala ke spolupráci. Plánuji akci podobnou Vivat Boskovice, budu ráda, když se neziskovky připojí. Akce by připomenula povolení Výročních trhů, jež městu udělil roku 1463 král Jiří z Poděbrad.“
Více: http://zs.boskovice.cz/
http://www.msboskovice.cz/
http://www.gymbos.cz/NOTA/tabid/118/Default.aspx
http://www.smelcovna.cz/
http://mcboskovice.webnode.cz/
http://www.boskovice.cz/index.php?page=fas/objekty_detail&id=6781&mid=84
http://blansko.charita.cz/
http://muzeum.boskovice.cz/
http://www.boskovice.cz/temata/kluby_spolky/kpb/
25 fotek, 16.12.2013, 70 zobrazení
Před vlastní výtvarnou činností jsme si vyprávěli příběh o narození Ježíška. Jak v daléké zemi Judei, která patřila k římské říši, žil zlý král Herodes, který poručil sčítání lidu. Tak se Josef s Marií museli také vydat do města Betléma, aby se na úřadě dali zapsat. Marie čekala děťátko a nikde už nemohli najít místo k noclehu. Jeden člověk jim nabídl přespání ve stáji u zvířátek. A tam se jim narodil syn a dali mu jméno Ježíš. Na neby se náhle objevila velmi jasná hvězda a všichni se ptali, co to znamená. Bylo to znamení, že se narodil budoucí král. Lidé začali nosit narozenému Ježíškovi dárky - jídlo, oblečení a spoustu dalších potřebných věcí. V tu dobu navštívili zlého Heroda tři králové z východních zemí - velmi moudří mudrcové. A řekli mu, co znamená ta záře nad jeho městem. Protože se bál o svůj trůn, chtěl narozené dítě zahubit. Mudrcové donesli Ježíškovi vzácné dary a Marii a Josefa varovali. Ti se hned na svém oslíkovi vydali na dlouhou cestu přes řeku Jordán až do dalekého Egypta, kam již moc zlého krále nesahala, a tak se zachránili. (Nechte si vyprávět od dětí)
O narození Ježíška se zpívá ve spoustě koled. Některé jsme si zazpívali.
Potom jsme si povídali, co bychom my dali Ježíškovi. No a potom jsme to nakreslili. Výsledek máte na nástěnce.
4 fotky, 9.1.2010, 62 zobrazení
V sobotu 9.1. 2010 se v Lipovci konala tříkrálová sbírku pořádanou Charitou. Sešli jsme se již po obědě v naší klubovně, kde jsme se převlékli do kostýmů králů, vzali si pokladničky a vydali se koledovat do lipoveckých ulic. Chodilo nás celkem 5 skupinek, ve které byla vždy jedna osoba starší 18.let. Obcházeli jsme naši obec dům po domu a zpívali píseň: „My tři králové jdeme k Vám,štěstí, zdraví vinšujem Vám.Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k Vám přišli z daleka. „
Odměnou nám za naše koledování byl nejen úsměv na tvářích našich občanů, ale i nějaký peněžní dar do pokladničky, ale hlavně sladkosti, ovoce a teplý čaj, které naše nejmenší koledníky potěšily nejvíce. Za vstřícnost lidí jsme každému domu udělili požehnání, které značí právě nápis K+M+B+2010.
Ten den nám zrovna nepřálo počasí, protože celý den mrholilo a k večeru začala cesta i namrzat, ale přesto jsme to všechno zvládli bez újmy na zdraví a i my se ve večerních hodinách vraceli zpět domů.
Jako odměnu za koledování jsme od charity obdrželi tříkrálové šátky, ale i pozvání na promítání filmu ve Vilémovicích, kde jsme na obecním úřadě shlédli pohádku Z pekla štěstí. Další naší odměnou byl i volný vstup na bruslení a plavání do Blanska, kam jsme se v sobotu 23.1.2010 vydali a i tam si užili spoustu legrace. A proto bychom chtěli nejen všem koledníkům, ale i Vám občanům poděkovat za vstřícné přivítání, naše obdarování a peněžní dary, které celkem činily 15 847 Kč ( z toho v Marianině 1 237 Kč).
Peníze získané při Tříkrálové sbírce využívá Oblastní charita Blansko na nejrůznější účely. Například loni se výtěžek ze sbírky použil k zakoupení rehabilitačních a kompenzačních pomůcek pro terénní péči, podpořila se pracovní terapie na středisku Stará fabrika Blansko a Pěkná modrá v Doubravici a k další pomoci potřebným.
Pro příští rok vyzýváme i všechny další zájemce, kteří by se chtěli zapojit do tříkrálové sbírky. Budeme velice rádi, když nás bude víc a vytvoří se více skupinek.
65 fotek, 30.12.2012, 498 zobrazení
Ani v letošním roce jsme v Rudce nezapomněli na oslavu narození Ježíše Krista. Tuto událost jsme si jako obvykle připomněli scénkou Živého Betléma. Tentokrát se konala v neděli 30. prosince odpoledne.
Příběh jsme jako každoročně uvedli zpěvem známých koled. A potom už jsme se zájmem sledovali jednotlivé postavy, které ve scénce vystupují. Největší pozornost si samozřejmě zasloužila Svatá rodina – Panna Maria, Josef a jejich narozené děťátko. Tentokrát byla Jezulátkem teprve třítýdenní Hanička Kožnarová, jíž se v starodávné kolébce asi zdálo něco krásného, protože byla po celé představení velmi hodná.
V připravené ohrádce byla k vidění zvířata manželů Blažkových, Hynka Dvořáčka , manželů Jirglových a nechyběla ani Bobina, která přivezla Tři krále.
Abychom zbytečně nemrzli, přesunuli jsme se po skončení divadélka do společenské místnosti obecního úřadu, kde jsme si společně zazpívali koledy, na něž venku nevybyl čas.
A měli jsme i příležitost podívat se, jak to dnes v Betlémě opravdu vypadá. Mirek Staněk připravil fotografie ze svého putování po stopách dávné křesťanské historie a my jsme se díky němu dozvěděli zase něco nového.
Když někdo myslí na druhé, sluší se poděkovat. Letos by byl seznam těch, kdo si poděkování zaslouží, velmi dlouhý. Určitě patří obecním zastupitelům v čele s paní starostkou Marií Jirglovou za laskavý přístup k celé akci a poskytnuté občerstvení. Zapomenout nemůžeme na herce, zpěváky a ty, kteří na přípravě Živého Betléma mají svůj podíl. Zvláštní poděkování si zaslouží již zmíněný Mirek Staněk, který je organizátorem celé akce.
Ale letos poděkujeme ze srdce i těm, kteří jakoukoli částkou přispěli do pokladničky u jesliček. Výtěžek, který se shromáždí, poputuje do FDN Brno, na oddělení dětské onkologie. Přispívat sem můžete až do 6. ledna roku 2013.

Eva Čermáková
289 fotek, 21.9.2012, 45 zobrazení | architektura, krajina, makro, města, příroda
Jílové leží asi 20 km jižně od Prahy, v romantické krajině dolního Posázaví. První písemná zmínka o městě je z roku 1326, zakládací listina se nedochovala. Kolem roku 1350 bylo Jílové českým králem a římským císařem Karlem IV. povýšeno na královské horní město. Nejstarší domy ve městě, prokazatelně z doby předhusitské, jsou kostel sv.Vojtěcha, dům Mince, radnice a kostel Božího těla na západním okraji města, na hřbitově. Kostel sv.Vojtěcha pochází ze 30.let 13.století. Z hlediska stavebního je zajímavý umístěním věže mezi presbyteriem a lodí. Hlavní oltář je z roku 1510. Počátky zbývajících tří staveb sahají do 14.století. Radnice je sídlem městského úřadu a nynější podoby nabyla v roce 1724. Dům Mince byl do roku 1420 sídlem horního úřadu. V roce 1590 se jeho vlastníkem na krátký čas stal dvorní alchymista Rudolfa II., Eduard Kelley. Kostelík Božího těla byla založený horníky a původně nebyl hřbitovním kostelíkem, ale stál uprostřed hornické osady. V malebném okolí města se nacházejí hornické štoly po těžbě zlata. Pro prohlídky jsou vždy od dubna do října zpřístupněny Štola sv.Josefa, Štola sv.Antonína Paduánského a Štola Halíře.
Rozhledna na Pepři: Rozhledna stojí na vrcholku kopce Pepř, který leží zhruba 1 km jihozápadně od města. Plány na zbudování rozhledny u Jílového sahají do roku 1927, kdy místopředseda Spolku rodáků a přátel Jílového p.F.Troníček vypracoval návrh vyhlídkové stavby. Záměr však nikdy zrealizován nebyl. Dnešní rozhledna byla postavena přesně po 80 letech. Celková výška stavby činí 30,7 metrů. Vyhlídkový ochoz je umístěn ve výši 18 metrů a dovede nás na něj 91 schodů. Rozhledna byla v říjnu 2007 zkolaudována a zpřístupněna veřejnosti.
35 fotek a 1 video, 15.6.2013, 61 zobrazení
Nejstarší kamenný most v Bavorsku, přetínající Dunaj, tady postavili v letech 1135–1146.

Stavba se stala vzorem pro další přemostění i v jiných evropských městech, kupříkladu v Londýně či pro proslavený opěvovaný bílý most ve francouzském Avignonu. Kamenný přechod přes Dunaj posloužil i nedočkavým rytířům při jejich druhé a třetí výpravě, když se právě tudy ubírali utkat se ve Svaté zemi s nevěřícími.

Podle některých názorů se ve skvostu, tvořeném hned šestnácti oblouky, zhlédl i německý císař a český král Karel IV. Zalíbil se mu do té míry, že urychlil budování kamenného mostu v Praze. Gotická stavba je nejen dodnes působivá, ale městu přinášela nemalé zisky v podobě tučného mýtného.

„Do roku 1997 po něm přejížděly taxíky a autobusy, v roce 2008 ho úřady uzavřely úplně. Teď se nákladem 7,5 miliónu eur (181 mil. korun) rekonstruuje. Ublížily mu nejen vibrace, ale také tuny soli na jeho povrchu,“ vysvětluje Erwin Maurer, šéf městské marketinkové agentury.

Podle legendy se dílo nedařilo, a tak, jak už to tak chodí, se stavbařům nabídl jako zachránce ďábel. Za svou pomoc si vymínil maličkost, duše prvních tří, kteří na most vkročí. „Těšil se na starostu, největšího boháče a vrchního stavitele. Žena posledně jmenovaného na pekelníka vyzrála. Na most před otevřením nahnala dvě slepice a psa,“ říká s úsměvem Erwin Maurer.
20 fotek, 21.7.2013, 98 zobrazení | cestování, ostatní
Hrad byl založen nejspíše Janem Lucemburským a to někdy kolem roku 1320, neboť král měl zájem na opevnění hraničního pásu proti Sasku. Tento majetek, spolu s městečkem Krupkou, cínovými doly a Trmicemi, daroval král Jan Lucemburský listinou danou 10.12.1330 v Innsbrucku míšeňskému šlěchtici Těmovi (Thimoteus) z Koldic.Těma ještě přikoupil tvrz Kirchlici a roku 1335 smluvně upravil s pány z Bergova hranice mezi krupským panstvím a panstvím Geisberg (Supí hora). Těma byl významnou osobou při dvoře krále Jana, doprovázel ho ve skupině pánů na jeho toulkách Evropou. Koldicové si podrželi Krupku s osmiletou přestávkou až do roku1504, to znamená 166 let. Hrad byl založen na vysokém skalním ostrohu s přístupem ze severní strany. V místě, kde byl ostroh nižší, ho ještě uměle snížili příkopem.Nad ním byl postaven původní hrad přibližně obdélníkového, severojižně situovaného půdorysu o rozměrech asi 20 x 55m. Jeho dominantní velká čtverhranná věž (palác) v sobě spojovala obytný i obranný charakter, stála v severozápadním rohu hradeb a mohla mít asi tři podlaží (její podoba se nedochovala). Z obdélné věže ve východní hradební zdi, která střežila cestu, jež procházela pod městečkem, zbylo jen přízemí s gotickým hrotitým portálkem.

Na konci 15. století bylo vybudováno velkolepé opevnění, které podstatně rozšířilo dosavadní stavbu (délka objektu dosáhla asi 140m). Ze západní hradby vybíhala za ústím příchodové uličky podélná patrová budova, určená patrně pro hradní posádku, a dále dvě půlkruhové bašty. K první z nich byl v roce 1695 přistavěn příčný dům pro panský horní úřad (úřední dům). Přestože samotný hrad přestal v 17. století plnit své obranné a obytné funkce a jeho pozůstatky chátraly, život na ostrožně neustal.V úředním domě sídlila správa krupského statku a vrchnostenský horní úřad. Opuštěný hrad znovu objevila doba romantismu 19. století, kdy byl celý prostor i s okolím upraven a zpřístupněn veřejnosti a z úředního domu zřízena restaurace.

Místo využívali jako vycházkový a odpočinkový areál zejména návštěvníci teplických lázní, kteří také obdivovali růže v panské zahradě. Rostlo jich tam přes sto druhů a podle nich se začalo hradu říkat Růžový hrad (Rosenburg). Trvalým problémem však zůstávalo rozpadající se zdivo hradu a jeho zabezpečování.Během svých pobytů v teplických lázních (1810, 1813) hrad několikrát navštívil i J. W. Goethe.Goethe si dokonce Krupku nakreslil a také si poznamenal, že zřícení věže (1807) způsobilo to, že sloužila dlouhý čas jako zdroj kamenů a kvádrů. Na památku jeho pobytu mu byl postaven poblíž jižní okrouhlé věže pomník. Jiným slavným návštěvníkem byla císařovna Marie Louisa v oce 1812. Později zde byla zřízena promenádní cesta a postaveny terasy, altán, nová stáj, vodárenský domek a kolna. Poslední rekonstrukce - současný stav- proběhla v roce 1999/2000, zajišťovalo ji Město Krupka z prostředků česko-německého programu PHARE.
60 fotek, 5.10.2016, 67 zobrazení | architektura, cestování, koníčky, krajina, kultura
(dovolená 2016) a teď o zámku Lednice

Státní zámek Lednice je od roku 1945 majetkem státu, je spravován Ministerstvem kultury ČR prostřednictvím Národního památkového ústavu Praha, územní odborné pracoviště v Kroměříži. Zámek patří k nejnavštěvovanějším památkám v naší republice. Novogotická přestavba v 19. století z něj vytvořila romantické sídlo obklopené jedním z největších evropských parků (téměř 200 ha), ve kterém návštěvník najde palmový skleník, benátskou kašnu, římský akvadukt, čínský pavilon, minaret a umělou zříceninu Janův hrad. Díky unikátnímu propojení stavebních památek s okolní člověkem formovanou přírodou byl v roce 1996 celý lednicko-valtický areál zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO.

První historická zpráva o této lokalitě pochází až z roku 1222. Již tehdy zde patrně stála gotická tvrz s dvorcem, kterou r. 1249 český král Václav I. propůjčil rakouskému šlechtici Sigfriedu Sirotkovi.

Koncem 13. století se držiteli celé Lednice a nedalekého Mikulova stali Liechtensteini, původem ze Štýrska, kteří postupně získali pozemkový majetek na obou stranách moravsko-rakouské hranice. Příslušníci rodu se nejčastěji uplatňovali ve vojenských službách, v renesanci pak v hospodářském podnikání. Od druhé poloviny 15.století se pak příslušníci rodu uplatňují i v nevyšších zemských úřadech. Zásadní změna postavení rodu na Moravě však nastala až za bratrů Karla, Maxmiliána a Gundakara z Liechtensteina. Karel a Maxmilián si výhodnými sňatky zabezpečili velké bohatství starého moravského rodu Černohorských z Boskovic. Bratři byli zpočátku, tak jako jejich otec a děd, protestanty-luterány, ale záhy přestoupili na katolickou víru a připravili si tak vhodnou půdu pro další politickou činnost. To se týkalo zejména Karla, který působil na dvoře císaře Rudolfa II., v roce 1604 se stal zemským hejtmanem na Moravě a v roce 1608 byl pozdějším králem Matyášem II. povýšen do knížecího stavu a uděleno mu opavské knížectví.

Za stavovského povstání stál na straně Habsburků, účastnil se i bitvy na Bílé hoře. Po porážce stavovského povstání v roce 1620 systematickým skupováním konfiskovaných majetků některých účastníků odboje se Liechtensteini stávají nejbohatším rodem na Moravě a ve svém postavení vystřídali Žerotíny. Obrovský půdní fond jim přinášel velké zisky a umožnil jim i velkolepé stavební podnikání zde v Lednici.

Již v 16. století patrně Hartmann II. z Liechtensteina, nechal zbořit zdejší středověkou vodní tvrz a nahradil ji renesančním zámkem. Na sklonku 17.století byla i tato stavba zbořena a vybudováno zde barokní sídlo s rozlehlou architektonicky řešenou zahradou a monumentální jízdárnou, podle návrhu Jana Bernarda Fischera z Erlachu, která se jen v málo pozměněné podobě uchovala dodnes.

Po polovině 18. stol. byl zámek opět upravován stavebně a roku 1815 byly odstraněny jeho přední trakty, které byly součástí barokního zámku.

Dnešní vzhled pochází tedy z let 1846-1858, kdy kníže Alois II. z Liechteinsteina usoudil, že Vídeň je pro pořádání letních slavností nevhodná a nechal Lednici přebudovat na reprezentační letní sídlo v duchu anglické gotiky. Pro pořádání velkolepých setkání evropské šlechty sloužily reprezentační sály v přízemí (dnes I. prohlídkový okruh), které jsou vybaveny vyřezávanými stropy, dřevěným obložením stěn a vybraným mobiliářem. V 1. patře zámku pak můžete navštívit soukromé pokoje Liechtensteinů. Ve 2. patře pak pokoje dětí a jejich guvernantek, spolu s muzeem loutek Milana Knížáka.

Stavby Lednicko-valtického areálu: LVA se rozkládá na ploše téměř 100 km2

Zámek Valtice
V 11. století majetek passovské šlechty, potom pánu ze Seveldu a Feldsbergu. Ve 13. století rozděleny mezi pány z Kuenringu, Pottendorfu a Rauhensteinu. V roce 1395 získává Valtice Johann z Liechtensteinu. Hrad zbudovaný dřívějšími majiteli, později přestavěný na renesanční zámek, je upraven v barokním slohu. Z tohoto období, z roku 1680, pochází také morový sloup. Tento objekt je jednou z nejmonumentálnějších staveb ranného baroka na Moravě. Podle projektu významných architektů Martinelliho, Erny a Tencally zde stavební úpravy pokračovaly až do roku 1730. Parkové plochy s rozmanitými stavbami spojují okázalá sídla ve Valticích a Lednici do jednoho harmonického celku. Rovněž interiéry zámku jsou svým bohatým barokním vybavením dokladem životního stylu své doby. V pozoruhodném kostele z let 1631 - 1671 je nad oltářem umístěn Rubensův obraz "Nejsvatější trojice" a další z Rubensovy dílny. Město Valtice má výhodnou polohu na samých hranicích mezi Moravou a Rakouskem. Dodnes se zachovala část městského opevnění. Je zde i staletá vinařská tradice, každoročně se pořádají v zámeckých jízdárnách vinné trhy.

Apollonův chrám: nad Mlýnským rybníkem je výraznou dominantou chrám boha slunce. Pochází z roku 1817 a je dílem architekta Josefa Kornhäusela. Tato stavba, podobně jako řada dalších, vznikla díky mimořádnému citu Jana I. z Liechtensteinu, pro tuto zdánlivě málo atraktivní krajinu. Ve středu terasy nesené dórskými sloupy, je půlkruhový výklenek, v němž je zajímavý reliéf zpodobňující boha Apollona na slunečním voze. Výtvarná výzdoba je doplněna sochami symbolizujícími čtvero ročních období.

Hraniční zámeček: byl postaven rovněž za knížete Jana I. z Liechtensteina v roce 1827 na bývalé hranici mezi Moravou a Rakouskem. Byl zbudován na močálovité půdě, která musela být nejdříve zpevněna dřevěnými piloty a rošty, na které pak byly položeny základy objektu. Horní část tvoří tři oddělené sály s možnými příchody i příjezdy z obou stran po vyvýšených terasách. Za pozornost stojí zejména prostřední - velký zrcadlový sál, z kterého je možné vystoupit na terasu, odkud je zajímavá vyhlídka na Hlohovecký rybník a blízké okolí.

Belvedér: zámeček v těsné blízkosti Bezručovy aleje u Valtic byl zbudován podle plánů architekta Josefa Kornhäusela jež realizoval správce panství Frank. Ve voliérách u zámečku budilo zaslouženou pozornost návštěvníků množství pávů, perliček a zlatých bažantů.

Kostel v Lednici: je dnes nedílnou součástí lednického zámku. Tato sakrální budova v minulosti několikrát změnila místo. Podle dobových dokladů byla na území Lednice v první polovině 15. stol. zaznamenána jako kamenná stavba , kterou v roce 1425 vyplenili husité. Na základě povolení papeže Inocence VIII. byl během necelých pěti let zbudován kostel, dokončený roku 1495. V roce 1579, jak praví kamenná děkovná deska, byl přestavěn, rozšířen a zveleben. Historie této stavby však pokračuje. V roce 1731 byl dokončen kostel nový, v pozdně barokním slohu, a to v místě kde stojí dnes. Poslední novogotická přestavba zámku ovlivnila i tuto část. V letech 1848 - 1851 dostává svoji současnou podobu. Menší úpravy pokračovaly v roce 1856, kdy do zdí chrámové lodi, která nebyla nijak výtvarně zdobena, umístili František a Adolf Angelerovi 14 basreliéfů křížové cesty. Mistrovské dílo sochaře Kliebra s Kristem na kříži, které bylo dříve dominantním prvkem hlavního oltáře přemísťuje architekt do chrámové lodi. Novy oltář obohatil svými obrazy František Ittenbach. Doslova filigránskou řezbu, převážně v dubovém dřevě, provedla patrně vídeňská firma Karla Leistlera. Je zde umístěn také gotický reliéf "Smrt panny Marie". Rekonstrukce kostela byla dokončena v roce 1858.

Židovská obec měla v Lednici synagogu a hřbitov. Tato obec násilně zanikla v roce 1939 a její synagoga byla za okupace zbořena. Památkově chráněný hřbitov byl počátkem sedmdesátých let přeměněn v travnatou plochu.

Maurský dům: v maurském slohu přestavěný architektem Wingelmullerem, sloužil částečně jako parní lázně a současně jako technické zázemí pro zavlažovací systém parku. Zde umístěná turbína vyráběla elektřinu pro zámek a část obce. Byla jako jedna z nejstarších zachovaných zařízení tohoto druhu na našem území předána Technickému muzeu v Brně. Čerpadla zavlažující parkové plochy stále plní svoji funkci a jejich prostřednictvím získávají užitkovou vodu rovněž další podniky. Stavba, ale hlavně funkce s ní spojena, měla doslova dramatický průběh. Předcházelo ji dílo budované Václavem Josefem, prováděné stavitelem Breguinem. Již po dvanácti letech byly nutné nákladné opravy a v zápětí byla tato čerpací stanice zrušena jako nepraktická. Nový projekt byl přijat v roce 1785 a téhož roku započala jeho realizace.

Jubilejní kašna: na náměstí byla postavena v roce 1898 u příležitosti čtyřiceti let vlády knížete Jana II. Po 2. světové válce byla znehodnocena odstraněním mramorových desek a položením asfaltového koberce kolem ní, takže nyní je pod původní úrovní náměstí. Stavební zásahy v okolí způsobily, že voda z kašny již neteče.

Randez-vous: jak název tohoto saletu mezi Lednicí a Valticemi napovídá, scházeli se zde účastníci honů. Stavba byla symbolicky věnována bohyni lovu Dianě, o čemž svědčí latinské nápisy na průčelí. Inspiračním prvkem, podobně jako u pařížského Vítězného oblouku, se staly triumfální oblouky římské. Randez-vous stojí v oboře, která byla dříve obklopena 3 km dlouhou zdí. Podle Hardtmuthových plánů toto dílo realizoval architekt Josef Kornhäusel v létech 1810 - 1813. Výzdobu tvoří reliéfy znázorňující dramatické scény z lovů.

Reistna: na vyvýšenině u Valtic, známé také jako Homole, zbudoval v létech 1811 - 1817 architekt Hardtmuth na objednávku knížete Jana I. Josefa památník otci a bratřím. Galerie kolosálních dimenzí spočívá na 24 korinstkých sloupech. Z její terasy se dá doslova vychutnat pohled na otvírající se panorama širokého okolí. Po plebiscitu v roce 1920 bylo Valticko včetně Reistny připojeno k Československu. Od konce čtyřicátých let do roku 1990 byla nepřístupná veřejnosti.

Lednické rybníky: rybníky, jak je známe dnes mezi Lednicí, Valticemi a Mikulovem, byly zakládány již od 15. století. Půvab rybníku Mlýnského je umocněn stavbou Apollonova chrámu na návrší. Prostřednímu rybníku dominuje skromná, ale pro ornitology významná stavba Rybničního zámečku a na terénních vyvýšeninách pak impozantně působící chrám Tří grácií a Nový dvůr. Tyto stav
53 fotek, 24.8.2015, 138 zobrazení | dokumenty, koníčky, události
ALB 506 - Druhá část - tedy druhé album je složeno z Leonardových vynálezů a průkopnických objevů

A navíc si můžete přečíst Leonardův životopis ve zkratkách a heslech"

Konec 14. století
Období renesance. Doba velkých kulturních změn a úspěchů znamenají přelom mezi středověkou a raně novověkou Evropou. Italská renesance vznikla v Toskánsku kolem měst Florencie a Siena – svého vrcholu dosáhla na konci 15.století.

15. dubna 1452
Leonardo da Vinci se narodil v části malého italského města Vinci, která se nazývá Anchiano, nedaleko Florence.
Byl nemanželským synem 25letého Piera di Vinci, který tehdy působil jako notář a Cateriny, mladé venkovanky.

1453
Osmanští Turci ovládlo Konstantinopoli, což znamená zánik tisíc let staré Byzantské říše. Francouzi získali zpět Bordeaux a skončila stoletá válka mezi Anglií a Francií.

1469
Leonardo se přestěhoval do Florencie, kde vládl Lorenzo Medicejský, zvaný il Magnifico. L. byl učněm Verrocchia a svým uměním brzy předstihl svého mistra.
Narodil se Niccoló di Bernardo dei Machiavelli – italský diplomat, politický filozof, hudebník, básník a dramatik

1472
Leonardo se stal členem sdružení florentských malířů

1472 – 1475
Leonardo dokončil obraz Zvěstování, který vystavuje galerie Uffizi ve Florencii.
Druhou verzi obrazu, která je rovněž připisována Leonardovi, vystavuje muzeum Louvre v Paříži

1475
V Caprese poblíž toskánského města Arezzo se narodil Michelangelo, který se časem stává Leonardovým soupeřem.
William Caxton vytiskl první tištěnou knihu v angličtině

1476
Florentský soud uznal Leonarda a další tři muže nevinnými ve věci sodomie.
Od této doby do roku 1478 nemáme záznamy o jeho práci ani pobytu.

1481 – 1482
Mniši ze San Donato a Scopeto si objednali u Leonarda obraz Klanění tří králů, avšak Leonardo brzy odešel do Milána a dílo zůstalo nedokončené.
Leonardo poslal vévodovi Ludovicovi Sforzovi, vládci Milána, dopis, kde popisuje mnohé zázračné a různé věci, které dokáže na poli techniky, a informuje vévodu, že umí rovněž malovat.

1483
Bartolomeo Scorlione a bratrstvo Neposkvrněného početí Panny Marie si objednali u Leonarda obraz, který je jedním z jeho nejznámějších uměleckých děl – Madona ve skalách.
Obraz nyní vystavuje Muzeum Louvre v Paříži.
Anglickým králem se stává Richard III.

1485
Leonardova oblast působnosti se rozšířila o architekturu, vojenské inženýrství a strategii, studium mechanismu létání, divadelní produkci a hudbu.
Jindřich Tudor porazil Richarda III. Jako Jindřich VII. přijal královskou korunu, ukončil válku růží a založil tudorovskou dynastii v Anglii.

1490
Leonardo dokončil ve službách Ludovica Sforzy, vévody milánského, Dámu s hranostajem. Obraz byl namalován olejem na plátně a představuje portrét Cecílie Galleriny, vévodovy mladé milenky, která s ním byla v té době těhotná.
Malba olejem byla v Itálii relativně novou technikou, byla představena v 70. letech 15. století.

1492
Leonardo dokončil hliněný model ohromné jezdecké sochy pro Ludovica Sforzu a chystal se ji odlít do bronzu. Model byl zničen francouzskými vojáky, kteří jej po obsazení Milána použili jako cvičný cíl.
Kolumbus objevil Nový svět, Španělsko vytlačilo po 800 letech Maury z Evropy a vyhnalo Židy.

1495
Leonardo zahájil práce na Poslední večeři v milánském klášteře Santa Maria delle Grazie. Dílo bylo dokončeno v roce 1498.

1499
Ludvík XII. Francouzský obsadil Milán.
Leonardo opustil město a vrátil se do Florencie.

1501 – 1504
Michelangelo vytvořil sochu Davida.

1502
Leonardo se na vyzvání Cesareho Borgii stal vojenským architektem a technikem.
Kryštof Kolumbus odplul ze španělského Cadizu na svou čtvrtou a poslední výpravu do Nového světa.

1503
Pomocí techniky „sfumato“ začal Leonardo pracovat na svém díle Mona Lisa, které zůstává po jeho smrti nedokončené. Rovněž začal vytvářet skicu pro Bitvu u Anghiari.

1504
Leonardo obdržel za Bitvu u Anghiari první měsíční platbu ve výši 15 zlatých florentinů. Počátkem roku se stal konzultantem při výběru nejvhodnějšího místa pro vystavení Michelangelova Davida.
9. července zemřel Leonardův otec a zanechal deset synů a dvě dcery.

1506
Mezitím v Miláně úřady nařídily, že má být Leonardo požádán, aby dokončil do dvou let Madonu ve skalách výměnou za 200 lir.
Papež Julius II. Položil základní kámen nové baziliky sv. Petra.

1508
Leonardo obdržel svou druhou a poslední platbu ve výši 100 lir za Madonu ve skalách a půjčil svému učni Salaiovi 13 mincí zvaných scudo na pořízení věna pro sestru. Michelangelova socha Davida byla vztyčena ve Florencii a Michelangelo začal s prací na stropě Sixtinské kaple.

1513
V budově florentské radnice byla vztyčena zábrana, která měla chránit nedokončenou Bitvu u Anghiari.
V září opustil Leonardo, společně se Salaiem, Milán a vrátil se do Florencie.

1516
Leonardo přijal pozvání Františka I. A přestěhoval se do Francie.
Narodila se budoucí anglická královna Marie I.

1519
Leonardo utrpěl v roce 1517 mozkovou mrtvici a dne 2. května 1519 zemřel ve francouzském Clos Lucé.
Podle legendy byl po Leonardově boku král František I. A držel jeho hlavu v náručí. Leonardo byl pohřben v kapli sv. Huberta na zámku Amboise.
17 fotek, říjen 2013, 262 zobrazení | architektura, kultura, příroda
Kaple sv. Jana Nepomuckého v Plandrech - http://www.plandry.cz/
(Čerpáno z obecní kroniky a odborných prací pana Milana Čumpla, Petra Dvořáka a dalších pramenů)

Kolem roku 1735 dává Josef Ignác Zebo stavět východně od zámku v Plandrech, na mírném zalesněném návrší poutní areál zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Nápis v klenbě lodi dokládá, že byl dokončen roku 1739
Kaple se nachází na pahorku nad obcí Plandry, nedaleko hlavní silnice. Ke kapli se dostaneme starou lípovou alejí, která umocňuje romantické prostředí vstupu do objektu. (Tato skupina stromů je státem chráněná.)
Celá barokní dispozice je v dokonalém souladu s krajinou, obklopená lesíkem. Vlastní kaple je centrálně čtvercová, s odděleným výstupkem jako presbytářem s cibulovou šindelovou bání, lucernou (kde visel zvon) a s makovicí.Hlavní průčelí člení dvě dvojice pilastrů po stranách hlavního portálu, který má nakoso postavené polopilíře a sebentový štít. Nad portálem je oválné okno s rokokovou mříží. Boky kaple jsou členěny obdobně. Na bocích jsou rovněž dvě okna s půlkruhovými záklenky, opatřena rovněž rokokovými mřížemi, které pocházejí z let kolem r. 1740. V odděleném výstupku je 4. okno - oválné - se stejnou rokokovou mříží jako nad portálem.
Uvnitř kaple jsou zaoblené rohy, pilastry v koutech nesou římsu. Klenutá plochá kopule je ozdobena freskou Apoteózy Jana Nepomuckého (světec přijímán v nebi mezi české patrony) datovanou do r. 1739, snad od S.Noseckého. Nad vstupními dveřmi je kruchta s dřevěným vyřezávaným zábradlím.
Velice zajímavě je řešen vstup na tuto kruchtu. Ve zdi, z obou stran dveří jsou klenuté otvory s kruhovou výdutí. Ve zdivu je po patnácti dřevěných schůdkách tvaru kruhové výseče. Na kruchtu je možný výstup z obou stran.
Předčasná smrt Aloisie ze Schirdingu (+1817) podnítila renovaci poutního areálu, dokončenou roku 1826, kdy byl k severní stěně ústřední kaple sv. Jana Nepomuckého instalován náhrobek Aloisie ze Schirndingu , jehož autorem je významný český sochař 1.poloviny 19. Století Václav Práchner (1784 ÷ 1832). Tím se původní poutní kaple změnila v rodinné mauzoleum. Náhrobek tvoří tři postavy :
Stojící děvčátko vztahující ruce k sedící ženě, k níž zezadu přistupuje okřídlený Thanatos. Náhrobek patří k nejlepším Práchnerovým dílům. (V současné době po restauraci)
Pro boční kapličky dodal téhož roku (1826) malíř Klaus pět obrazů se svatojánskou legendou, které měly nahradit v té době již zřejmě zničené Noseckého fresky.
( Čtyři z těchto obrazů se zachovaly, byly restaurovány Mário Králem a jsou uloženy na obecním úřadě v Plandrech.)
Existují různé dohady, že stavitelem kaple je Giovanni Santini. Že by její stavbu přímo řídil, je naprosto vyloučené, protože stavba kaple je datována do let 1738-39 a G. Santini umírá 7. prosince 1723. Santini není ani autorem projektu, podle něhož by byla kaple po jeho smrti postavena. Hlavní roli zde hrála, pravděpodobně i finanční stránka. Santini stavěl a přestavoval především stavby ve vlastnictví církve, která měla v té době dost prostředků k financování takových nákladných staveb. Kdežto investorem planderské kaple byl novopečený šlechtic, který určitě nedisponoval takovými finančními prostředky jako církev. Zadal tedy práci neznámému architektovi, pravděpodobně D. Morazzimu, který se však svého úkolu zhostil velice dobře. Byl to stavitel určitě schopný, protože co návštěvníci objektu velice oceňují, je právě ono velmi citlivé zapojení do krajiny.
Navrhl a vybudoval centrálně čtvercovou kapli s odděleným výstupkem jako presbytářem. Dal se inspirovat právě jmenovaným G. Santinim, pravděpodobně jednou z jeho nejslavnějších staveb, kostelíkem na Zelené hoře a navrhl ohradní zeď s pěti kapličkami, kde současně uplatnil motiv tehdy, dalo by se říci "populární" nepomucenské symboliky.
Vrátíme-li se k stavbě Santiniho na Zelené hoře, tak opat Vejmluva, který mu tuto práci zadal, dal staviteli najevo, že by rád při stavbě uplatnil jistou symboliku, zejména symboliku hvězd svatojánských, která vyrůstala z legendy o novém světci. Pro tohoto umělce to nebylo omezení, spíše podnět, který přispěl umělcově fantazii při koncepci stavebního celku. Santini tuto symboliku využil hned dvakrát. U centrální stavby, což není pro srovnání s planderskou kaplí důležité. Podobnost je u tzv. "pole poutníků". Jedná se o ambity s kaplemi. Na Zelené hoře byly vybudovány nedlouho po dokončení vlastni chrámové stavby a představují také pokračování symboliky dané vlastnímu chrámu - emblému svatojanské hvězdy. Jejich půdorys vytváří věnec, jehož vnější stěny jsou konkávně prohnuty dovnitř a stýkají se v deseti ostře vyhraněných rozích. Stěny vnitřní sledují tyto vnější stěny, ale jsou mělčí a také se nevyhrocují v tak ostré hrany jako zdi vnější. Celý tento ambitový proud je přerušován pěti kaplemi, jež navenek vybočují trojúhelníkovými výstupky z vnější zdi. Kaple jsou pětiboké. Zeď kolem planderské kaple je pouze jedna, ale je vidět, že stejně jako u zelenohorské stavby vybočují tři výstupky ven. Tato podobnost patrně vedla k názoru, že autorem projektu planderské kaple je Giovanni Santini. Neexistuje žádný důkaz, že by to mohla být pravda, ale že domnělý stavitel D. Morazzi z jeho projektu určitě vycházel.
Telč, 2013.  12 | klt
117 fotek, 28.6.2013, 123 zobrazení | architektura, města
Podle místní pověsti je založení Telče spojováno s vítězstvím moravského knížete Otty II. nad českým Břetislavem r. 1099. Na paměť bitvy prý založil vítěz kapli, později kostel a osadu, dnešní Staré Město. Historicky doložená je teprve zpráva o zeměpanském dvorci a strážní věži s kostelíkem – sídle královského správce. Toto královské zboží Telč vyplatil Karel IV. nejprve ze zástavy (1335) a později za pohraniční hrad Bánov (1339) s Jindřichem z Hradce. Tento rod zakládá novou Telč. Předpokládá se, že to byl Menhart z Hradce, který po roce 1354 postavil hrad, kostel, vodní opevnění a gotické domy po obvodu rozsáhlého tržiště. Rozvíjející se město, obdařené již od Karla IV. právem hrdelním a výročními trhy, trpělo v dalším čase požáry (1386 vyhořela celá západní polovina náměstí včetně kostela a radnice) a později husitskými bouřemi. Podle městské kroniky, založené 1359 ( a později ztracené), byla Telč – kromě hradu – dobyta 1423 husitským vojskem pak Janem Hvězdou z Vícemilic. Město se dlouho vzpamatovávalo, i když získalo v 15. století další privilegia (jarmark, vaření piva, prodej soli).
V polovině 16. století se ujímá telčského panství Zachariáš z Hradce a nastává doba rozkvětu pro hrad i město. Osvícený a bohatý velmož (též díky sňatku s Kateřinou z Valdštejna) přestavuje velkoryse gotický hrad a přistavuje renesanční zámek. Italští řemeslníci povolaní na zámek pomáhají měšťanům přestavět gotické příbytky a úhledné domy se štíty a podloubím. V té době byl také vybudován městský vodovod, nový špitál, založeny cechy, nové rybníky, nový způsob hospodaření. Zachariáš i ostatní z Hradeckého rodu umírají bez mužských potomků a tak Lucie Otilie, sestra posledního z nich, přivádí na Telč (i na Hradec) r. 1604 svého manžela Viléma Slavatu (známého místodržícího z pražské defenestrace r. 1618) a s ním nový rod.

zdroj: http://www.telc.eu/turista_a_volny_cas/historie

Podle barokní legendy, zaznamenané koncem 18. století Janem Pavlem Bílkem, měly počátky města sahat do poloviny srpna 1099. Tehdy moravský markrabě Otta II. založil jako výraz vděčnosti za vítězství v souboji s knížetem Břetislavem kapli Panny Marie na dnešním telčském předměstí Staré Město.
Podle současného stavu poznatků sahají skutečné počátky Telče do přelomu 12. a 13. století. Tehdy se zde nalézala slovanská osada. Na vyvýšenině nad ní měl místo zeměpanský dvorec, jemuž vévodil románský kostel s věží. V průběhu 13. století se osídlení dále rozvíjelo. Rozšířilo se i na území dnešního Náměstí Zachariáše z Hradce a staroměstského předměstí.
V květnu 1339 přešla celá lokalita z majetku Jana Lucemburského do rukou Oldřicha III. z Hradce. Tato změna byla významným impulsem dalšího rozvoje. Telč se v polovině 50. let 14. století právně konstituovala a stala se městem. Nové vrchnosti přestal vyhovovat zastaralý dvorec a proto si v severním rohu městské zástavby začala budovat gotický hrad. V jeho bezprostřední blízkosti vznikl v letech 1360 - 1370 farní chrám sv. Jakuba. Zároveň bylo postaveno nové opevnění, které sestávalo z kamenných hradeb, dvou bran a soustavy propojených rybníků. Pod hladinou rybníků zanikla původní slovanská osada, ostatní obydlí vně hradeb vytvořila základ pro budoucí telčská předměstí. Městské jádro se od té doby nacházelo uvnitř pevných hradeb. Na jeho území začaly vznikat první stavby, obklopující protáhlé tržiště, dnešní Náměstí Zachariáše z Hradce. Gotický tvar města je dodnes patrný. Dynamický rozvoj Telče roku 1386 zbrzdil požár, jemuž padl za oběť farní chrám s farou a další téměř tři desítky domů.
Následky požáru přiměly hradeckou vrchnost k vydání prvního privilegia městu, ale ani počátek 15. století do města klid nepřinesl. Během tažení Jana Hvězdy z Vícemilic na podzim 1423 byly zřejmě některé stavby poškozeny. Přesto se Telč v listopadu 1437 stala kulisou pro pobyt císaře Zikmunda Lucemburského. Teprve polovina 15. století znamenala uklidnění. Upravoval se panský hrad a svatojakubský farní chrám. Zásluhou Jindřicha IV. z Hradce je pozdně gotické umění v Telči přítomno na mnoha místech. Pozdně gotické období ukončil opět požár, který její vnitřní část postihl roku 1530. K přestavbám měšťanských domů docházelo mezi léty 1535 - 1555, zásadní impuls přinesl do města jeho nový majitel Zachariáš z Hradce. Telč i s přilehlým panstvím získal od svého staršího bratra Jáchyma rodovou úmluvou v září 1550. Brzy poté podnikl cestu do severní Itálie, odkud si přivezl zálibu v renesanční architektuře. V jejím duchu nechal přestavět a zvětšit své zámecké sídlo, které se tak stalo jedním z největších skvostů renesanční architektury v českých zemích. Do dnešních dnů si renesanční tvář uchovala řada domů stojících na náměstí, které získaly podloubí a novou podobu štítů. Telč se stala sídlem děkanství. Kromě Telče stál Zachariáš z Hradce i u renesančních přestaveb nedalekých Slavonic či loveckého zámečku Roštejn, krajinu obohatil novými rybníky.
Po vymření pánů z Hradce se majiteli Telče stali Slavatové z Chlumu a Košumberka. V jejich čele stál Vilém Slavata, který pomohl městu přečkat třicetiletou válku bez větších ztrát. Roku 1650 vymohl na císaři Ferdinandu III. nový znak pro Telč, který se používá dodnes. Manželka Vilémova syna Jáchyma Oldřicha Františka, rozená hraběnka z Meggau, po úmrtí manžela zastávala v letech 1648 - 1657 úřad hofmistryně budoucího českého krále a císaře Leopolda I. V květnu 1651 založila v Telči jezuitskou kolej, k níž brzy přibyly další budovy. Uvnitř hradeb tak vznikl rozsáhlý komplex řádových staveb. Ještě ve druhé polovině 17. století došlo k úpravám a budování. Od sklonku 17. století Telč náležela do vlastnictví nových majitelů. Poslední potomek Slavatů Jan Karel Jáchym odmítl převzít rodové dědictví. Tak získali město Lichtensteinové-Kastelkorni.
K nejvydařenějším dílům náleží barokní poutní cesta Na Dlážkách, která okolo poloviny 18. století spojila centrum města se staroměstským předměstím. V baroku doznala konečné podoby řada průčelí měšťanských domů. V 60. letech 18. století Telč získali Podstatští z Lichtensteina. Již od sklonku 18. století se Telč orientovala na rozvoj školství.
Druhá polovina 19. století dala v Telči vyniknout řadě pozoruhodných osobností. První vlaky do Telče přijely roku 1898.
V rukou Podstatských zůstala až do roku 1945. Na bohatý historický, umělecký a architektonický odkaz se snažila navázat i socialistická správa. Svou pozornost zaměřila především na historické jádro Telče, tedy zámek a domy obklopující náměstí. Roku 1970 prohlásilo Ministerstvo kultury toto území za Městskou památkovou rezervaci. Snaha uchovat svěřené dědictví patří k prioritám i v nejnovější době. Tyto aktivity podpořilo roku 1992 zařazení Telče na prestižní Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. O tři roky později byl Státní zámek prohlášen Národní kulturní památkou a telčské předměstí Staré Město, unikátní celek lidové architektury sklonku 18. a 19. století s barokním komplexem kostela Matky Boží, špitálu a kaple sv. Rocha, se v témž roce stalo památkovou zónou.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/telc/
48 fotek, 28.10.2015, 121 zobrazení | moje fotozprávy
Oslavy 97. výročí vzniku Československa 28. října 2015 v Boskovicích

Známá píseň Moje česká vlast od Veselky Ladislava Kubeše oslavující krásy naší země velmi dobře navozovala atmosféru svátečního středečního odpoledne. Kapela Boskověnka se sólisty Libuší Tichou a Miroslavem Šustrem vítala všechny příchozí k soše T. G. Masaryka před budovou Městského úřadu na Náměstí 9. května.
Zbývalo několik minut do zahájení slavnostního shromáždění k 97. výročí vzniku samostatné republiky v roce 1918.
Muzikanti znovu pozvedli plechy, aby vyplnili čas čekání a zahráli od podlahy ještě čtyři kousky. Poté se na chvíli odmlčeli, aby zahráli naši státní hymnu od skladatele Františka Škroupa (*1801 †1862) Kde domov můj poprvé provedenou ve hře Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka v roce 1834.
Všechny pozdravila ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. Přivítala starostku města Bc. Hanu Nedomovou, místostarostku a zastupitelku JMK Ing. Jaromíru Vítkovou, PhDr. Jiřího Jaroše Nickelli za Český svaz bojovníků za svobodu, za Sokol Boskovice Ing. Karla Malacha a všechny skauty ze střediska Boskovice. „Nyní promluví starostka města,“ dodala.
Bc. Hana Nedomová úvodem ocitovala zakladatele československého státu T. G. Masaryka: „Státy se udržují těmi ideály, jimiž se zrodily.“ Poté připomenula historii. Zmínila Washingtonskou deklaraci z 18. října 1918 v níž se uvádějí zásady nezávislosti a dodržování lidských práv, období První republiky, kdy se vůdcům národa v čele s Masarykem podařilo mnohé ideály splnit. Šlo především o svobodu svědomí, náboženství, vědy, slova, tisku, právo shromažďovací a petiční, odluka církve od státu, všeobecné právo hlasovací, rovnoprávnost žen. Byly provedeny rozsáhlé sociální a hospodářské reformy. Nepodařilo se vyřešení postavení národnostních menšin a vztahy se sousedními státy, což se stalo republice osudným. Přes to všechno si mladý stát vybudoval respekt. Především díky osobě T. G. Masaryka, jenž byl morálním vzorem. „Z této doby pochází heslo na Prezidentské standartě Pravda vítězí,“ zdůraznila Bc. Hana Nedomová a pokračovala. „Heslo používal na své korouhvi český král Jiří z Kunštátu a Poděbrad (*1420 †1471), svého času Pán z Boskovic.“
Při obnově demokracie po roce 1989 se odborníci na legislativu, hospodářství a další obory často inspirovali v období První republiky.
Starostka Bc. Hana Nedomová závěrem ocitovala několik myšlenek T.G. Masaryka: „Bez zájmu občanů o stát, republika se stává státem byrokratickým. Dobrého je v řádu světa víc, ale to zlé cítí člověk silněji. Demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi. Je to diskuse, kde si lidé důvěřují a poctivě hledají pravdu.“
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli též pozdravil shromáždění. „Stojíme před vzácnou sochou zakladatele státu T. G. Masaryka, kde je náš osvoboditel představen v ruské vojenské legionářské uniformě.“ Poté připomenul, že Masaryk vedl zahraniční odboj proti Rakousku od roku 1915, založení státu Masarykem, Benešem a Štefánikem, kteří učinili z poddaných svobodné občany. V Rusku 28. září 1914 se světil první prapor české družiny, kde bylo 1200 legionářů, o rok později vznikla rota Nazdar ve Francii. Postupně se vytvořilo 140 tisíc legionářů, kteří republiku vybojovali. „Z našeho regionu Boskovicko se bojů zúčastnilo 1200 mužů. Nejznámější připomínkou je pamětní deska na poručíka Leopolda Šafáře (*1896 †1917), který jako jeden z pěti Boskovických padl v bitvě u Zborova 2. července 1917. „V bitvě u Zborova se naši legionáři stali armádou a přiměli vojenskou silou velmoci, aby uznaly Československou republiku jako samostatný stát. Základem legií byli Sokolové, Orlové a Dělnické tělocvičné jednoty,“ dodal závěrem PhDr. Jiří Jaroš Nickelli.
Věnce k soše T. G. Masaryka postupně položili zástupci Města Boskovice starostka Bc. Hana Nedomová a místostarosta, zastupitelka JMK Ing. Jaromíra Vítková. Pak zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu PhDr. Jiří Jaroš Nickelli a pan Kučera, zástupci Sokolské župy krále Jiřího Boskovice Ing. Karel Malach a Libor Molt.
Mgr. Dagmar Hamalová závěrem: „Děkuji všem, že jste si přišli připomenout dnešní slavnostní den. Děkuji Boskověnce za hudební doprovod, Českému svazu bojovníků za svobodu, skautům a Sokolům. Děkujeme za vzpomínku na ty, kteří nám přinesli svobodu.“
Boskověnka se sólisty Libuší Tichou a Miroslavem Šustrem spustila milovanou píseň T. G. Masaryka Ach synku, synku, pak Škoda lásky a tím důstojně zakončila středeční setkání u příležitosti 97. výročí vzniku samostatné Československé republiky.
Ihned po skončení shromáždění starostka Bc. Hana Nedomová zašla pozdravit všechny na protější parkoviště, kde se vytvořil dlouhý had dětí s rodiči u prezence tradiční vycházky podzimní přírodou, jíž každoročně pořádá TJ Rytmus Boskovice. Tentokrát s názvem Cestou za pokladem aneb pavoučí stezkou říší pohádek. K tomu více předsedkyně TJ Věra Opatřilová: „Akci děláme letos už po třiadvacáté, je šest stanovišť s postavičkami nerůznějších druhů broučků, mezi nimi třeba včelka Mája, a Beruška. Pokaždé startujeme zde u pomníku T. G. Masaryka, chceme vždy tímto netradičně oslavit výročí vzniku samostatné Československé republiky. U zříceniny hradu děti dostanu lampión, opečou
buřty a na zpáteční cestě se mohu zastavit v letním kině a zhlédnout pásmo krátkých pohádek. Dnes přišly necelé tři stovky dětí s doprovodem, o hladký průběh vycházky se stará dvacet pořadatelů. Děkujeme České unii sportu za finanční podporu,“ zakončila předsedkyně Věra Opatřilová.
79 fotek, listopad 2012, 125 zobrazení | města
Ve 12. století existovala u brodu přes Ohři osada Luna. Počátkem 13. století vystupuje na několika listinách Jan z Loun. V polovině 13. století došlo k založení města východně od původní osady, na dvou dopravních tepnách – řece Ohři a Zemské cestě z Prahy. Osada Luna nezanikla, ale stalo se z ní Žatecké předměstí. Založení města bylo nejspíše dílem kolonistů ze Saska. V literatuře je uváděno založení města roku 1253. Toto datum však nemá žádné historické opodstatnění. Rozloha Loun uvnitř hradeb byla 10,5 hektaru. Tím se Louny řadily k nejmenším ze 32 královských měst. Zároveň s městem byl založen u Pražské brány dominikánský klášter. Byl v něm kostel Panny Marie a kaple sv. Barbory. Až z roku 1295 máme první zmínku o Lounech jako konstituovaném městě.
Po smrti posledního přemyslovce Václava III. rozbil roku 1306 u Loun tábor římský král Albrecht Rakouský. Vedl do Čech vojenskou výpravu na podporu královské kandidatury svého syna Rudolfa. Není známo, zda do Loun vstoupil. Z období vlády Jana Lucemburského, z roku 1317, pochází nejstarší listina zachovaná v lounském archivu. Král v ní městu odpouští placení berně na 6 let s tím, že z ušetřených peněz mají opravit hradby. Roku 1325 musel Jan Lucemburský potvrdit Lounům některé výsady, protože středověcí obyvatelé Loun svá privilegia ztratili. Před rokem 1331 založil zdejší rychtář Fricek Bér na třetím a nejmenším předměstí Benátkách druhý klášter pro magdalenitky. V polovině 14. století byla správa města v rukou asi dvaceti starousedlých německých rodin. Ale už tehdy se zde nacházela Česká ulice. Její poloha vypovídá o tom, že němečtí zakladatelé města obsadili rynk. Na prahu husitských válek už byly Louny české. Před rokem 1349 postily Louny dva velké požáry. Obraz zkázy zapůsobil ještě roku 1350 na Karla IV. Ten městu odpustil na 5 let placení berní a pozastavil splátky dluhů. Roku 1352 Karel IV. udělil Lounům právo vybírat ungelt ze soli. Roku 1397 přešly Louny pod míšeňskou správu, protože Karel IV. nedodržel slib, který dal roku 1317 míšeňskému markraběti. Slíbil, že svou dceru Annu dá jeho nejstaršímu synovi za manželku a zástavou za nedodržení slibu byly Louny a Most. Roku 1398 byla Lounům povolena stavba radnice a byl stanoven začátek každoročního sedmidenního jarmarku.
Počátkem 15. století byly Louny zasaženy reformním náboženským hnutím. Po smrti Václava IV. v srpnu 1419 začala v Lounech husitská revoluce. Byly zničeny oba kláštery. Na jaře roku 1420 se husité rozhodli pomoci Praze, která byla obležena Zikmundem. Až v březnu roku 1421 se Louny staly husitskými. Pramenů lounského původu k husitské době se zachovalo málo, pouze městská kniha z let 1418 – 1442 a listina z roku 1427. Krutost tehdejší doby očekávala vyrovnání účtů s městskou radou, většina konšelů z let 1418 – 1420 však byla v úřadě ještě ve 2. polovině 20. let. Beze stopy v pramenech zmizeli vůdci žatecko-lounského vojska z pražského tažení a také kněz Petr Špička. Naopak ještě roku 1422 v Lounech působil katolický farář Mařík. Za husitských válek se Louny zmocnily 26 vesnic patřících vesměs zničeným okolním klášterům. Od jejich obyvatel začaly vybírat dávky. Od krále Zikmunda se očekávalo, že toto počínání zlegalizuje. Zikmund to při svém pobytu v Lounech přislíbil, ale k vydání majestátu již nedošlo, protože krátce poté zemřel. Roku 1452 bylo rozhodnuto o správcovství Jiřího z Poděbrad a o vrácení statků královské koruně. Po pozemkové revizi roku 1454 Lounům zůstaly jen vesnice bývalého kláštera magdalenek a vesnice, na něž mělo město zápis – Blšany, Březno, Dobroměřice, Malnice, Nečichy, Raná a Smolnice.
Od založení až do 16. století se Louny řídily magdeburským městským právem. Po husitských válkách však byly Louny spíše posíleny. Bylo možné financovat i různé stavby. Roku 1561 byla postavena nová škola. Od roku 1576 zdobily lounské náměstí honosná kašna. A roku 1587 byl dokončen kamenný most přes záplavové území směrem k Dobroměřicím. O pouhé 3 roky později byla postavena mohutná dvoupatrová dělová bašta v sousedství Pražské brány. V průběhu 16. století však Louny postihly nejméně tři morové epidemie. Při té poslední roku 1582 zemřelo údajně asi 2.000 lidí. V letech 1585 – 1587 byl kvůli častým záplavám postaven kamenný most se šesti oblouky.
Jako by radní tušili, že se blíží děsivý konflikt, který na dlouhou dobu otřese celou střední Evropu – třicetiletá válka. Roku 1606 totiž byla provedena celková rekonstrukce hradeb. 3. listopadu 1620 dorazil před Louny Albrecht z Valdštejna. Zapálil obě předměstí a předložil městu požadavek okamžité kapitulace. Dobře opevněné a vyzbrojené město se po poradě celé obce den nato vzdalo. Hned roku 1621 byly konfiskovány všechny vesnice. Roku 1623 je získal do zástavy Volf Ilburk z Vřesovic. Císař v roce 1627 uznal právo Loun na konfiskované zboží, ale Vřesovec odmítl majetek vydat. Po jeho smrti vesnice získali jeho věřitelé. Teprve roku 1684 se Louny domohly svého majetku zpět.
Období v letech 1650 – 1850 lze nazvat lounskými temnými staletími a mnoho historických záznamů se nezachovalo. Válka znamenala katastrofu. Louny sloužily jako ubytovací a zásobovací prostor pro vojenské velitele. Před válkou bylo v Lounech 329 domů, roku 1654 jich bylo jen 190. Rapidně klesl počet obyvatel i jejich životní úroveň. Město se topilo v dluzích a místo domů si měšťané prodávali spáleniště. Začal postupný zánik lounského vinařství a zmizelo předměstí Benátky. V roce 1650 pomohla ke zkáze města cholera a roku 1680 zasáhla město další morová epidemie. Město se po válce pomalu vzpamatovávalo, ale nikdy nedosáhlo významu, jaký mělo v době husitské. Louny se staly městem na národnostní hranici, zůstaly výhradně české. Roku 1787 je uváděno v Lounech již 298 domů. V letech 1814 – 1816 se stavěla silnice do Lipska. Pole mezi Louny a Dobronicemi byla často vystavena záplavám a byla snaha komunikaci udržet sjízdnou. Na místě původního mostu byl postaven nový. Má 40 oblouků a je dodnes významnou technickou památkou. V roce 1826 byla postavena budova radnice. Roku 1828 údajně žilo v Lounech 2.070 obyvatel. Městská škola měla tři třídy po šedesáti žácích. Ve městě působil jeden lékař, dva ranhojiči a dvě porodní báby. V roce 1846 bydlelo ve 333 domech 2380 obyvatel. O dění v roce 1848 víme jen, že obec zakoupila 80 pušek. Mnohem dramatičtější byl požár, který 6. září 1849 vypukl v domě čp. 68 v dnešní Hilbertově ulici. Živelná pohroma si vyžádala krutou daň v podobě 35 vyhořelých domů.
V polovině 19. století byl v Lounech hrazený střed uvnitř dvojité gotické hradby s parkánem, zbytky bašt, dvěma branami a nepříliš zřetelným příkopem jižním předpolí tohoto opevnění. Západně od této lucemburské a vladislavské dispozice se za Žateckou bránou rozprostírala nejstarší část zástavby, zvaná Žatecké (Velké) předměstí. Na protilehlé straně opevněného jádra města pak byla východní skupina domů za Pražskou bránou. Nazývala se Pražské (Malé) předměstí. Započalo se s opravami špatného dláždění ulic. Také byly obnoveny týdenní a výroční trhy. Bohužel však došlo roku 1861 i ke zbourání pozdně gotické Pražské brány, protože bylo potřeba uvolnit parcelu pro novostavbu Dívčích obecných a měšťanských škol. Město sice získalo potřebný vzdělávací ústav, ale přišlo o pozoruhodnou stavební památku. A brána nebyla zdaleka jediná, různým novým stavbám „muselo“ ustoupit i mnoho historických budov. V letech 1881 – 1899 stál v čele radnice zemský advokát Petr P. Hilbert. Za jeho působení vznikla Okresní hospodářská záložna, Občanská záložna, Městská veřejná nemocnice, Okresní nemocenská pojišťovna. Rozvíjela se činnost Sboru dobrovolných hasičů, byl zřízen nový vodovod, obnoveny veřejné vanové lázně, zavedeno pravidelné čištění ulic, veřejné osvětlení a mnoho dalšího. Na několika místech ustoupily jižní hradby vytyčování nových ulic pro stavbu činžovních domů. 80. a 90. léta 19. století byla pro město obdobím, které přineslo většinu z toho, co dodnes tvoří zázemí města.
27. 10. 1918 proběhla schůze, při které byla obnovena činnost předválečných spolků a vznikly i nové. V dalších letech byla založena Obchodní akademie a Masarykovo loutkové divadlo, bylo otevřeno nové kino, zřízen hotel Union, vznikla Obecná hudební škola, byl založen sirotčinec a začala také fungovat městská doprava. 30. léta opět přinesla bídu. Továrny propouštěly dělníky a rostla nezaměstnanost. Katastrofou byla 2. světová válka. Hranice Sudet zasahovala až k Lounům. Obyvatelé ze zabraného území utíkali do Loun, které byly přecpány lidmi. Od okupantů bylo město osvobozeno 8. 5. 1945.
Přes všechny historické peripetie zůstala v Lounech zachována řada historicky cenných památek. Nejvýznamnější je dochovaná městská fortifikace se Žateckou branou a také pozdně gotický chrám sv. Mikuláše.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/louny/
107 fotek, 2.6.2012, 682 zobrazení
Malebné město Boskovice s 11500 obyvateli leží asi čtyřicet kilometrů severně od Brna na jižním okraji úrodné Malé Hané. Na západě se zvedají první výběžky Českomoravské vrchoviny, na východě zase Drahanské. Jeho střední nadmořská výška je asi 360 metrů. A právě toto centrum severní části okresu Blansko slaví letos 790 let od svého založení. Významným výročím je poznamenáno veškeré kulturní a sportovní dění v průběhu roku. Nejinak tomu bylo i uplynulou sobotu 2. června. Již v pátek stálo před městským úřadem pódium, v sobotu dostalo i plátěnou střechu. A ve 13 hodin celá ta sláva začala. „Vážené dámy, vážení pánové, hosté Masarykova náměstí. Chci vás všechny přivítat na prestižní akci s názvem Vivat Boskovice 2012,“ spustil tradiční moderátor Petr Janoušek. „Bude nám dnes vystupovat jedenáct neziskových organizací, které se budou prezentovat zde na hlavní scéně. Další neziskovky mají svá stanoviště po celém prostoru Masarykova náměstí. Tady uvidíte uslyšíte zpěv, hudbu, tanec. Zábavné odpoledne nyní slavnostně otevře místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Zahajujeme jednu z hlavních akcí k oslavám první písemné zmínky o Boskovicích. V roce 1222 Jimram z Boskovic byl svědkem přidělení pozemků německým rytířům za přítomnosti krále Přemysla Otakara I. To si tedy připomínáme letos celý rok a dnešní akce Vivat Boskovice patří mezi ty stěžejní. Jsem vděčná a ráda, že příspěvkové organizace města a kraje se zapojily a je nás tady hodně. Ještě vás chci pozvat do Muzea Boskovicka, kde je vystaveno několik desítek výtvarných prací které se zúčastnily soutěže k 790. výročí založení města. Další výstava je od dětí z mateřské školy. Uvidíte Boskovice očima nejmenších. Přeji výdrž počasí a příjemnou zábavu.“ Moderátor Petr Janoušek pak pozval první účinkující z MŠ Lidická. „Devět dětí předvede, co se naučilo ve hře na zobcovou flétnu. Tato školka má ve výuce hry již dvacetiletou tradici. Nejmenší ze třídy Skřivánci pod vedením paní učitelky Heleny Slovákové a zástupkyně ředitelky Michaely Krejčířové zahrají pro radost. Uslyšíte i dvojhlasou a trojhlasou hru,“ dodal Petr Janoušek. Pak ještě zatančily děti ze tříd Kopretinky a Sluníčka půvabné vystoupení s názvem Kominíčci. To s nimi nastudovaly učitelky Jana Ondroušková a Kamila Osuchová. MŠ pracoviště Lidická vychovává 146 dětí v sedmi třídách. A právě Skřivánci jsou zaměřeni na pohybové aktivity a zobcovou flétnu. Tři třídy mají zase rozšířenou logopedickou výuku. MŠ se může pochlubit velkou zahradou s novými herními prvky a dopravním hřištěm, které využívají i jiné školy a veřejnost. „A nyní vystoupí MŠ Na Dolech s Baladou o Velenovi. Tato MŠ vlastní vyhřívaný bazén pro plavecký výcvik. V tomto školním roce sem chodí celá stovka dětí.“ Scénka inspirovaná dávnou pověstí o sedmizubém hřebeni ve znaku Boskovic byla úžasná a odměněná zaslouženým potleskem. „A teď nastoupí MŠ Bílkova s velmi zajímavým vystoupením, jež s dětmi nastudovaly učitelky Luďka Mašková a Ivana Havelková. Reprezentovaly s ním Boskovice na okresních i krajských soutěžích. Zúčastnily se též celostátní soutěže pohybových skladeb MŠ v Nymburku. V programu se snoubí prvky gymnastiky a aerobiku. Do MŠ Bílkova chodí 150 dětí. K dispozici je kromě prostorných heren též tělocvična. Venku mají velkou zahradu a pískoviště.“ Po tomto skvělém vystoupení se na jevišti připravil Tancini klub. K tomu opět Petr Janoušek: „Patří do mimoškolních aktivit dětí, mládeže i dospělých. Navštěvují jej děti od šesti let v pěti věkových kategoriích. Hlavní náplní jsou moderní, scénické a latinské tance. Věnují se aerobiku a různým gymnastickým prvkům.“ Dynamická ukázka pohybu se též velmi líbila. Dalšími účinkujícími byli žáci Mateřské, základní a praktické školy Štefánkova. Tato škola zajišťuje vzdělávání dětí se zdravotním postižením od šesti do osmnácti let. Žáci nastudovali skladby Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Celé vystoupení pak zakončili písní z muzikálu Michala Davida Děti ráje. „A nyní máme připraveno malé překvapení. Za několik okamžiků projedou náměstím členové Veterán klubu Vísky na nablýskaných motocyklech, podívejte se,“ pokračoval v programu Petr Janoušek. „Teď Vám opět něco poví místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková.“ „Ještě jednou všechny srdečně zdravím. Chci připomenout, že Vivat Boskovice je prvním vyvrcholením oslav 790 let od první písemné zmínky o Boskovicích. Už proběhla celá řada různých besed, divadel, výstav, koncertů. Zvu Vás do Muzea Boskovicka, kde jsou vystavena výtvarná díla našich dětí, žáků a studentů v rámci soutěže vyhlášené společně se sdružením historických sídel pod názvem Památky očima mladých. Současně můžete zhlédnout i práce dětí MŠ, jak si představují Boskovice. V sobotu 9. června o patnácté hodině odstartuje Spanilá jízda z odpočivadla na cyklostezce z Boskovic do Mladkova. Cíl bude v Mladkově za bývalou školou, kde bude pro děti bohatý program. Opět chci poděkovat MŠ, protože se společně s Osadním výborem Mladkov aktivně zapojili. Každé z dětí na nějakém přibližovadle dostane vlaječku, aby to celé bylo slavnostní. Celá trasa bude mít 790 metrů. Další sobotu 16. června přes Boskovice proběhnou účastníci 25. ročníku Běhu Harmonie. Akce se koná ve 149 zemích světa. Celková délka trasy je 24000 kilometrů. Jedna z etap začíná v Polsku, míří přes ČR na Slovensko. 16. června v poledne vběhnou do Mladkova, přidají se zájemci z Boskovic. Ve 12.30 přivítáme štafetu s pochodní zde před radnicí. Kulturní program zajistí skupina Kolt a Pružiny. Asi po půlhodině se štafeta přemístí do Westernu a opustí město.“ Po průjezdu veteránů a příspěvku místostarostky byl čas pro TJ Rytmus Boskovice. Letos slaví 25 let od založení. Má více jak 900 členů. Z toho 350 dětí. Nabízí aktivity a cvičení pro všechny věkové skupiny. Zde se postupně představilo osm oddílů. Pak přišel ke slovu Taneční obor Základní umělecké školy. Pod vedením Mgr. Kateřiny Prudíkové si 38 dětí nastudovalo pětadvacetiminutový výstup. Pak zahrála a zazpívala country kapela Kolt působící při ZUŠ. Pod vedením Bc. Martina Krajíčka si studenti připravili krátké vystoupení. „Já teď na jeviště pozvu ještě jednou místostarostku Boskovic ing. Jaromíru Vítkovou,“ ohlásil další dění Petr Janoušek. „Pokud Vás zaujala skupina Kolt, můžete je slyšet 16. června opět zde na náměstí mezi dvanáctou a půl druhou, kdy přivítáme štafetu Světového běhu Harmonie.“ „V pořadí osmá vystoupí Ema Pospíšilová a zatančí se psem,“ pokračoval Petr Janoušek. „Je to studentka třetího ročníku Veterinární prevence na Vyšší odborné škole Boskovice. Na této škole jsou různorodé obory a mezi nimi právě tento, kdy jsou dívky připravovány na práci veterinárních sestřiček. V rámci oboru mají též předmět kynologie, kde se psům přímo věnují.“ Studenti oboru číšník – servírka pak předvedli míchání nápojů. Jeden pro děti z mléka, sirupu a jahody. Pro dospělé pak nápoj ze čtyř centilitrů vodky, dvanácti centilitrů rybízového džusu a sody. Ozdobeno pomerančem. Oba nápoje pak mohlo obecenstvo ochutnat. V posledním příspěvku si studenti Vyšší odborné školy zdravotní a ekonomické a Střední školy Boskovice obor Oděvní design a marketing připravili dvě módní přehlídky ze své vlastní tvorby, kdy si modely navrhli a ušili sami. Právě ta druhá ukázka byla v retro stylu. „A teď uvidíte Jumping, což je nová forma aerobního cvičení na malých trampolínách, jež šetří klouby. Máte-li zájem přijďte si to vyzkoušet do Orlovny,“ vyzval z pódia Petr Janoušek a pokračoval: „Základní škola Boskovice má tři pracoviště, kde se učí 1127 žáků v padesáti třídách. Teď uvidíte jejich čtyři pěvecká sólová i sborová vystoupení.“ A opět se pódium rozeznělo hudbou. Jako poslední se představil Dům dětí a mládeže Boskovice, jenž je školským zařízením Jihomoravského kraje. Sdružuje osmdesát zájmových kroužků, kde pracuje 1050 klientů. Pořádá zájezdy pro celé rodiny, soutěže, přehlídky, Den Země, Drakiádu, Mikuláše, turnaje, bazary, zábavná odpoledne i různé karnevaly. Provozuje tématické letní tábory. Poskytuje praxi studentům středních i vysokých škol. Spolupracuje s mnoha organizacemi, podnikateli i státním sektorem. DDM se představil aerobikem Petry Havlíčkové a Lucky Kovářové, folklórem v podání letos dvacetiletého souboru Borověnka, jenž sdružuje děti od pěti roků pod vedením Aleny Stloukalové, Aničky Faltýnkové a Taneční školičkou Hedviky Šudomové. Celý maratón uzavřel kroužek HipHop Kláry Kopecké.
A byl konec. Průvodce zábavným programem Petr Janoušek se naposledy ujal slova: „Vážení návštěvníci, já Vám chci poděkovat, že jste s námi strávili odpolední vystoupení jedenácti neziskovek na akci Vivat Boskovice 2012. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková celý program ve třináct hodin zahajovala a nyní ji požádám, aby jej také slavnostně zakončila.“ „Vážené dámy, vážení pánové, milé děti a vystupující. Myslím, že dnešní odpoledne akce Vivat Boskovice byla důstojným bodem v rámci oslav první písemné zmínky o Boskovicích. Viděli jsme mnoho krásných vystoupení. Pro mě bylo celé odpoledne ve znamení radosti, hrdosti, že žiji v Boskovicích, kde je tolik šikovných, nadaných a obětavých dětí, mládeže i dospělých. Teď vidím, kolik právě oni věnují svého volna dětem a mládeži. Děkuji všem, kteří děti připravili. Obdiv patří pedagogům všech typů škol, zaměstnancům příspěvkových organizací města, kraje. Též děkuji dobrovolným vedoucím všech neziskovek a občanských sdružení. Zvláštní poděkování patří Bc. Pavlu Vlachovi za ozvučení a Petrovi Janouškovi, jenž nás celé odpoledne pořadem provázel. Vám všem děkuji za podporu a hojnou účast. Vřelé díky a pěkný sobotní večer.“
Lidé se pomalu rozcházeli, někteří se ještě zastavili na stanovištích neziskovek vyzkoušet třeba skákací boty. Náměstí se ponořovalo do ticha a šera jarního podvečera. My jsme ještě chvíli s úžasem hleděli, jak se sundává na kolmé stěně mohutného chrámu svatého Jakuba Staršího transparent k již proběhlé Noci kostelů. I toto skvělé divadlo jednoho herce odehrávající se ve výši hodin však záhy skončilo a zbývala již jen cesta domů.
50 fotek, zima 2014/2015, 382 zobrazení | kultura, lidé, práce, události, umělecké
ALB 689
Sedmá ze série alb z výstavy Hrady a zámky objevované a opěvované - Jízdárna Pražského hradu – zatím ve dnech 19. 12. 2014 – 15. 3. 2015. Je zde cca 600 unikátních předmětů nesmírné ceny, a jen namátkou několik z nich je v tomto albu – proto doporučuji si najít na vlastní prohlídku čas :-)

***
Příběh první

Svatováclavská koruna – originál z roku 1346, vystavena kopie od kolektivu šperkařů pod vedením prof. Jaroslava Prášila - 1995 SUŠP Turnov

***
Příběh druhý ….. a pro mne nejvíc zajímavý
Oltář sv.Anny Samotřetí – neznámý mistr pod zkratkou IP jej zhotovil kolem roku 1524
Oltář s vyobrazením sv. Anny, Panny Marie a malého Krista byl ozdobou zámku Kratochvíle, od roku 2015 bude už ale trvale vystaven v Českém Krumlově, kde ho už uvidíme jenom velice letmo – proto prohlížet zblízka a kochat se dokud top jde .

Oltář je spojován s dopisy Zdeňka Lva z Rožmitálu z dubna 1523, kdy hrozí sankcemi jistému řezbáři Johannesovi z Pasova ( že by IP?) za opožděné dodání oltáře sv. Anny. Tento tón si mohl dovolit, protože byl v té době ještě v čele úřadu nejvyššího pražského purkrabího, ale už se pod ním politicky houpala půda. Řezbář se asi polekal a dílo dodal ale nedokončil tak, jak bylo jeho zvykem. Svědčí o tom nedokončená ruka postavy vpravo za stojícím králem s kalichem dole v řezbě Klanění tří králů – podívejte se tam, že nelžu. Opravdu je jen naznačená. Jinde jsou i žíly na rukách a tady nic

Oltář měl být zřejmě darem pro klášter františkánů v Horažďovicích, kde byl Zdeněk Lev roku 1519 jako horlivý katolík přijat do společenství bratří sv. Františka. V roce 1577 ale ovládl Horažďovice Václav Švihovský, který jejich klášter dokonale vyraboval takovým způsobem, že se proti jeho počínání ohradil i císař Rudolf II.

Ten byl ale daleko, blízko byl jiný vlivný aristokrat a katolík – Vilém z Rožmberka, který si stavěl letohrádek Kratochvíle coby kamenem dohodil u Nechanic , a kterému se bylo potřeba dostávat do přízně všemi prostředky. Nejmocnější muž v Čechách a kandidát na polský královský trůn byl známý svým vytříbeným vkusem, a tak oltář posloužil jako vhodný dar od „Šviháka“ k jeho ročnímu výročí svatby s Marií Annou, sestrou bádenského markraběte Filipa II. Nebylo by to v Čechách, kdyby se nedostala o této skutečnosti anonymní stížnost k pražskému arcibiskupovi. Tam a takto to i skončilo, když se ukázalo, kdo je oním tajemným obdarovaným

Mistr IP má v Čechách i jiná díla, na která se nyní po této zkušenosti také chystám. Je to oltář Křest Krista v Týnském chrámu v Praze a Zlíchovský epitaf v pražské Národní galerii
Komu by nebyl zřejmý význam Samotřetí, tak to je jako babička v očekávání vnuka. Je to vždy na obrazech nebo sousoší vyjadřováno za přítomnosti sv. Anny – babičky, Panny Marie v dívčím věku jako výrazu nevinnosti a malého Krista

***
Příběh třetí
Ostatkové relikviářové busty sv. Václava a Vojtěcha
Jsou společně s bustou sv. Víta zmiňovány v inventáři Svatovítského pokladu z roku 1503 jako dar krále Vladislava II. Jagellonského. Podle kutnohorských pracovních registrů dostali v letech 1498 až 1500 zlatníci zaplaceno za dílo „hlav sv. Dědiců“, tj. svatých patronů Království českého

***
Příběh čtvrtý
Stříbrný kandelábrový svícen s alegorickými postavami – dar českých stavů hraběti Karlu Chotkovi 19. Století – zámek Velké Březno
Krásná práce s vysokým stupněm dokonalosti detailů, Hrabě Karel Chotek byl nejvyšší pražský purkrabí a prezident Královského českého zemského gubernia. Dolní podstavec je dekorován 78 erby aristokratických rodů, kteří tento společný dar zajišťovaly

Chotek podporoval nejen rozvoj Prahy, ale i jiných měst – lázní v Karlových Varech, Teplicích, Mariánkách i Františkových Lázní. Rozvíjel podmínky pro růst průmyslu, ekonomiky i společenských událostí. Jedna alegorická soška KARSLBAD zůstala zachována

Svícen není úplný, několik částí se asi nenávratně poztrácelo během jeho vystavování. Restaurování proběhlo v letech 1984 -85. Dílo zhotovil pražský zlatník Ludwig Fortner podle návrhů Christiana Aubera a Josefa Maxe

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron