Hledání

1 936 vyhledaných výsledků
AKCE -35 % s kódem
35% sleva na fotoknihy ke Dni žen
Oslavte Den žen s jedinečnou fotoknihou Rajče.
Kód: ProZeny 35% sleva na fotoknihy ke Dni žen
zvanecek
Po pětatřiceti letech opět na místě činu, napadlo mě po příjezdu do Nových Hutí. Tuším, že se psal rok 1981. Kolem vyfrézované cesty se tyčily dvoumetrové kolmé sněhové stěny. Mrzlo, až praštělo a svítil úplněk, když jsme v pátek večer přijeli se spolužákem na podnikovou chatu táborského Palu. Vlastně to tehdy byla Jiskra Tábor. Měli jsme před sebou dva dny lyžování s kotvou kolem pasu na podnikové sjezdovce. Ale teď k té první šumavské postavičce, ke které se váže má vzpomínka.

V té době na Nových Hutích fungovala jediná hospoda, zvaná U Hluchého. Vedla k ní sněhová nora, ze které se vcházelo rovnou do výčepu. Ten Hluchý, to byl pan vrchní hluboce důchodového věku, který svému přízvisku nedělal ostudu. Myslím si, že hospodský Bedřich Rambousek ve Vesničce střediskové v podání Jiřího Líra okoukal své grify právě od tohoto barda. „Hospodo, pivo!“, byla naprosto zbytečná fráze. To hezky člověk vstal od rozpitého piva, došel za panem vrchním ke stolu štamgastů, poklepal ho po rameni, počkal, až se otočí, vztyčil dva prsty ve tvaru „V“ a zařval "Dvě PÍVÁÁÁ!" a šel si zase sednout. Tento úkon bylo ovšem nutno podniknout s předstihem, protože trvalo dalších 10 - 20 minut, než se sklenice piva před vámi objevila. Zahuleno tam bylo luxusně, protože výše sněhové pokrývky neumožňovala větrat. Alespoň to ale přebilo odér záchodků. Taky tam bylo strašně vedro, hlavně v dosahu rozpálených litinových kamen, které oranžově žhnuly zšeřelou zahulenou putykou do zátylků pivařů.

Na půli cesty mezi Novými Hutěmi a Horskou Kvildou leží uprostřed hlubokých lesů a slatí louka zvaná Zlatá studna, na které stávala sklářská osada. Příběh, kolem kterého vede naše dnešní trasa, se odehrál poblíž tohoto místa v roce 1950. Při jednom z přechodů hranic se čtyřčlenná skupina Kiliána Nowotného alias Krále Šumavy dostala pod palbu u můstku přes Teplou Vltavu nedaleko Františkova. Kiliánovi se podařilo uniknout, ale zbývající tři agenti se při ústupu dostali až na nedalekou mýtinu, kde na samotě Torfstich bydlela rodina Franze Pösla. Ten jim poskytl jídlo a pití. Během tří dnů byli zbloudilci pochytáni. Nedlouho poté byla, neznámo kam, odvlečena celá rodina Pöslova za to, že Franz neodmítl poskytnout pomoc. Hned druhý den byl odveden dobytek. Vše, co se dalo odnést, bylo rozebráno a ukradeno. Usedlost Torfstich byla srovnána se zemí, jako by tu ani nikdy nikdo nebydlel. Georg Orwell tento proces trefně nazval vaporizací.

Také další dostaveníčko se má odehrát uprostřed hlubokých lesů. Uhýbáme z cesty ze Zlaté studny do Zhůří a hledáme malou louku, která se nazývá Ranklov. V nevelkém stavení se tu v roce 1819 narodil obr Sepp. Hospodaří na malém políčku, ale to ho neuživí. Obři toho hodně snědí, a tak se nechává najímat na práce v lese nebo jako povozník, který dopravuje dřevo do místních skláren. Je to chlapík obřího vzrůstu, který vytrhne strom z kořenů nebo omráčí vola pěstí. Naštěstí je prý velmi dobrosrdečný a rád s kolemjdoucími slovo utrousí. Na lesní mýtině, kde jsme se s ním měli potkat, je ale liduprázdno. Sojka Práskačka, která zrovna letěla kolem, nám sdělila, že Sepp je pravděpodobně na pivu v hospodě na Horské Kvildě. Prý je nejen nepřehlédnutelný, ale jako výborný vypravěč i nepřeslechnutelný. Pije tupláky na ex, hovoří hluboce německy, směje se, až nádobí v kredenci řinčí a když bouchne do stolu, tak z něj lítají třísky!

Poslední příběh, ke kterému dnes směřují naše kroky, leží na severním úbočí Huťské hory. Vraťme se zpět do roku 1937, tehdy se Huťské hoře říkalo Knappenberg. Je odpoledne Štědrého dne a z Vídně do Prahy směřuje na pravidelné lince 16timístné osobní letadlo společnosti Air France s dvoučlennou posádkou a jediným pasažérem na palubě. Je jím státní návladní JUDr. Karel Flanderka. Let zpočátku probíhá standardně, ale počasí se zhoršuje. To, co následovalo je záhadou, která nebyla nikdy objasněna. Letadlo zřejmě zbloudilo a odklonilo se od původního lutzu. Nicméně je již kdesi před Prahou, když dostává příkaz ke změně kurzu o 180°. Navigace na Ruzyni zřejmě vyhodnotila chybně situaci, a v domnění, že letadlo již minulo Prahu, jej otočila zpět k jihu. Posádka dle příkazu mění kurz a vydává se vstříc Šumavské pustině. Co bylo podnětem k zahájení klesání se už nedozvíme. Možná zahlédli nějaká světla a domnívali se, že je to přistávací plocha? Nebo jim prostě začalo docházet palivo? Pamětníci z blízkých obcí vyprávěli, že slyšeli hluk nízko letícího stroje, viděli dokonce v mlze světla a světlice vystřelené z aeroplánu a pak se ozval výbuch. Druhý den, na Boží Hod, byly nalezeny v lese poblíž Zhůří trosky letadla a tři oběti.
více  Zavřít popis alba 
80 komentářů
  • 11.2.2020
  • 72 zobrazení
jarda1960
Do historických listin vstupuje Brandlín ve 2. polovině 14. století, kdy se po něm psal rod, který patrně sídlil na zdejší blíže neznámé tvrzi. Po pánech z Brandlína patřilo panství od konce 15. století Olbramův ze Štěkře, kteří si v Brandlíně postavili novou renesanční tvrz. V 1. polovině 17. století patřila krátce i Hozlauerům z Hozlau a Černínům z Chudenic, později se tady majitelé střídali velmi rychle.

Zámek Brandlín u Tučap na Táborsku je od roku 2005 ve vlastnictví rodiny Vojáčkových.

Postupně se ho zvelebují, objekt původně určený k bydlení kvůli zájmu otevřeli lidem. Hojně se tu konají kulturní akce, ale je i oblíbeným dějištěm svatebních obřadů.

Přesto, že už je po sezóně, v barokním zámku vám dveře otevřou. „Na zimu je omezený provoz, ale návštěvníkům se nebráníme. Stačí se předem telefonicky ohlásit,“ informoval Petr Vojáček, který se o zámek stará z pozice kastelána.

Zámek jeho rodina koupila téměř před čtrnácti lety a od té doby se tu již hodně událo. „Postupně vše upravujeme. Když jsme ho koupili, byla to ruina, stropy se propadaly a zahrada byla v hrozném stavu. Mezi poslední investice patří přístavba věže, která trvá pět let. Ta původní v podstatě shnila, protože do ní zatékalo. Letos na jaře snad bude definitivně hotovo,“ doufá Petr Vojáček, který má v zámku zařízený i byt.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.2.2020
  • 12 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání městem a jeho okolím pod posvátnou horou Hostýnem. Město se vyvinulo z původní trhové vsi na důležité křižovatce obchodních cest. První zmínka o Bystřici, již jako městečku je z r. 1368. Patřila až do r. 1447 k panství s centrem na hradě Obřany. Po zániku hradu se centrum panství přemístilo do Bystřice. V 16. stol. zde byly doly na stříbro a železnou rudu. Tvrz v Bystřici, prvně zmiňovaná v r. 1440 byla v 16. stol. přestavěna na renesanční zámek, který v r. 1594 vyhořel. Za protestantských pánů Bítovských z Bítova a v r. 1622 byl vypálen. Konfiskovaný majetek získali Lobkovicové, Rottalové a r. 1827 svobodní pánové z Laudonu. Po r. 1750 došlo k rozšíření a barokní přestavbě. Slavný vojevůdce Arnošt Gideon z Laudonu(1717-1790) je pohřben v novorománské rodinné hrobce a v zámeckém parku jej připomíná pomník. V letech 1789-1809 byla ve městě známá manufaktura na keramiku a v pol. 19. stol. na Metternichův podnět vznikla Thonetova továrna na nábytek z ohýbaného dřeva. Ve městě je mnoho církevních i světských památek. Zámek slouží jako městské muzeum, zejména keramiky. Radnice z r. 1595 přestavěna v r. 1842 a později opět přestavována. Barokní farní kostel sv. Jiljí, přestavěný v r. 1744 z gotické stavby. Na starém hřbitově barokní kaple sv. Vavřince z let 1760-63. Soukromý hřbitov rodiny Laudonů z r. 1894. U mostu torzo středověkého pranýře. Na náměstí je k vidění fontána Duha, Kamenná fontána a kašna se sochou P. Marie Vítězné. Ve městě je také několik pomníků, např. J. A. Komenského, literárního historika a básníka Fr. Táborského, malíře Fr. Ondrůška, pamětních desek a dalších památek. Mezi rodáky byli také sběratel moravských lidových písní Fr. Sušil, malíř H. Schwaiger, historička Vlasta Fialová a další. Město je východiskem na posvátnou horu Hostýn s poutním areálem. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a jeho okolí v průběhu několika desetiletí.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.2.2020
  • 8 zobrazení
svcvcelin
V neděli 26. ledna jsme pořádali mezinárodní závod ve sportovní gymnastice. Soutěže se zúčastnilo celkem 204 gymnastek z 19 klubů z Moravy a Slovenska. A i tentokrát se našim holkám dařilo na výbornou a doma zůstaly celkem čtyři medaile. Zlatou v nejstarší kategorii vybojovala Nikča Sedlářová, stříbrná cinkala na krku Klárce Kurfurstové a Vikči Táborské a bronz získala Sárinka Štěpánová. Je to velký úspěch, protože v každé kategorii startovalo dvacet až třicet gymnastek! Našimi nejmladšími závodnicemi, pro které to bylo první představení vůbec, byly Kája Kašpárková, Elenka Hartlová a Agátka Mičůnková, která si vedla velmi dobře a skončila na krásném čtvrtém místě. I ostatním slečnám děkuji za účast, o pololetkách nás čeká celodenní soustředění a příprava na únorový a březnový závod.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.1.2020
  • 246 zobrazení
sachypravonin08
Na Táborskou věž konanou 27.12.2009 vyrazila velká výprava z TJ Spartaku Vlašim. #sachy#sachypravonin#turnaj#tabor
více  Zavřít popis alba 
  • 31.12.2019
  • 7 zobrazení
sachypravonin08
Na Táborskou věž vyjela početná výprava ze šachového oddílu TJ Spartak Vlašim. #tábor#sachypravonin#sachy#turnaj#táborskávež
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2019
  • 16 zobrazení
svcvcelin
V sobotu 14. prosince se naše holky zúčastnily gymnastického Mikulášského závodu v Hulíně a slavily úspěch. Hned tři stály na "bedně". V kategorii 2010 si odvezla krásné 2. místo Klárinka Kurfürstová, v kategorii o rok starší obsadila Viktorka Táborská 3. místo a v kategorii 2008 si Natálka Polášková vyzávodila 2. místo. I ostatním bystřickým gymnastkám - Michalce Kouřilové, Marcelce Bartoškové, Kamilce Jankové, Nikolce Zajícové, Karolínce Blažek, Elince Prusenovské a Esterce Václavíkové děkuji za účast a vzornou přípravu. Pro poslední jmenovanou závodnici to byla vůbec první soutěž a skončila na hezkém 5. místě. Další závod nás čeká v domácím prostředí v neděli 26. ledna. Těšíme se.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.12.2019
  • 253 zobrazení
melifoto
Včerejší predstavení v žateckém divadle - Miroslav Táborský a Jitka Ježková
více  Zavřít popis alba 
  • 13.12.2019
  • 19 zobrazení
daniel-cino
ALB 885 -Na místě současného Tábora je prokázáno poměrně intenzivní osídlení z doby halštatské a laténské.

Přemysl Otakar II. nechal někdy mezi lety 1270–1272 celý prostor budoucího města obehnat důkladnou hradbou a na jihozápadním okraji plánované výstavby vybudovat mohutný hrad.
Hrad měli podle zmínky k roku 1370 v majetku páni z Ústí, kostel sv. Filipa a Jakuba v podhradí je poprvé zmiňován k roku 1388.

Samotný Tábor byl založen na jaře roku 1420 husity a pojmenován podle hory Thabor u Nazaretu, v dnešním Izraeli.
Založení města navázalo na tradici husitských náboženských poutí na hory. Zakladatelé města byli odhodláni vytvořit nové společenství, odmítající lidské zákony a řídící se pouze zákonem Božím. Nově příchozí odevzdávali všechen svůj majetek do kádí na náměstí. Takto sebraný majetek byl rozdělován mezi členy obce podle jejich potřeb.

Táborská obec měla od počátku vlastní vojsko, které brzy provádělo úspěšné výpady do okolí, dobylo a vyplenilo kláštery v Milevsku, Louňovicích a Zlaté Koruně. S nepřáteli zacházeli husité stejně nelítostně, jako katolická vojska s nimi.

Město se poměrně rychle rozrůstalo a dosáhlo až 3 000 obyvatel, ale táborský komunismus vydržel jen asi půl roku, do podzimu 1420. Pak táboři začali vybírat dávky od vesnických poddaných a stali se tak feudální vrchností. Po bitvě u Lipan se představitelé města dokázali smířit se Zikmundem Lucemburským, který na oplátku udělil husitské obci listinou z 25. ledna 1437 městská práva po vzoru Starého Města Pražského. Tábor se tak stal plnoprávným královským městem.

O rok později město obklíčila vojska Albrechta II. Habsburského, jehož táborští jako Zikmundova nástupce odmítli. K dobytí Tábora ale nedošlo.

V roce 1452 se ale hejtmani vzdali sedmnáctitisícovému vojsku Jiřího z Poděbrad, uznali jej zemským správcem a zavázali se mu věrností. Tímto rokem skončila husitská historie Tábora.
více  Zavřít popis alba 
73 komentářů
  • 12.12.2019
  • 67 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání okresním městem, bývalým královským městem, založeným v letech 1260-63 na místě starší osady. Za husitů město patřilo k táborskému svazu měst. Po Bílé hoře utrpělo jezuity prováděnou násilnou rekatolizací a konfiskací statků. Město se přesto úspěšně rozvíjelo tak, že v letech 1751-1849 bylo krajským městem a stalo se významným kulturním a společenským centrem. Zemědělské centrum se postupně rozvíjelo průmyslově a proslulo výrobou prádla a světovou proslulost získalo město pěstováním karafiátů. Ve městě je částečně
zachovalé středověké městské opevnění a řada středověkých a barokních domů. Je rodištěm mnoha významných osobností mimo jiné také vydavatele českých knih V. M. Krameria(1753-1808), historika Jindřicha Vančury(1855-1936), archeologa Lubora Niederleho(1865-1944) a studoval zde slávista Josef Dobrovský, básník Jaroslav Vrchlický, lékař Josef Thomayer a další. Pohlednice nám zachytily krásy města a jeho okolí, památky i život města po několik desetiletí.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.12.2019
  • 24 zobrazení
tomaskucera
- V sobotu 19. října 2019 se ve Vilicích v Táborském kraji konalo slavnostní vyhlášení výsledků Benešovské hasičské ligy a ukončení sezóny 2019. Té se ze SDH Chmelná zúčastnilo šest členů a dvě členky. Proto, aby mohly být jednotlivé týmy zařazeny do celkového vyhlášení a ocenění, musely se zúčastnit minimálně pěti soutěží zařazených do seriálu ligy.
Celý galavečer moderoval zkušený komentátor hasičských soutěží Jirka Černík. Před hlavním bodem programu bylo vyhlášeno několik různých anket, mezi nimi i ta o nejlepší soutěž ligy. Tou se z deseti soutěží zařazených do tohoto seriálu stala soutěž, která se konala 24. srpna 2019 v Miřeticích pořádaná společně SDH Chmelná a SDH Miřetice. V nominaci ještě byly soutěže v Chářovicích a Makově, ale ta chmelenskomiřetická byla tou nejlepší. Obhajoba prvenství z předchozího roku je jistě dobrým uznáním a hlavně oceněním pro všechny organizátory a pořadatele za jejich vynaloženou snahu a úsilí.
Hlavním programem večera bylo vyhlášení výsledků a umístění jednotlivých týmů v různých kategoriích ligy. Nejprve bylo vyhodnocováno pořadí kategorie muži do patnáctého místa, potom byla na pódium zvána střídavě družstva žen a mužů.
Družstvo SDH Chmelná nasbíralo ze všech deseti soutěží zařazených do seriálu Benešovské hasičské ligy 2019 celkem 67 bodů a v celkovém hodnocení ligy skončilo na 7. místě z 18-ti družstev, která absolvovala alespoň pět předepsaných soutěží z deseti zařazených do BNL. Byl to velký posun, protože v sezóně 2018 obsadil SDH Chmelná 11. místo. Za poslední roky je vidět vzestupná tendence, protože v roce 2017 obsadili též 11. místo, v roce 2016 to bylo místo 15. a v roce 2015 to bylo místo 23. V dřívějších letech nebylo družstvo SDH Chmelná hodnoceno, protože se zúčastňoval ligových soutěží výjimečně. Během večera byly také vyhlašovány různé doplňující kategorie (nejsympatičtější družstva, umělecký přínos, atd.)
V průběhu večera také proběhla dražba vstupenek do divadla, za které se během asi patnácti minut vybralo přes 31 000 Kč. Výtěžek byl určen na podporu rodiny Pavlíčkových z Čerčan. Jejich 7-mi letý syn Honzík má těžké zdravotní postižení – PAS - nízko-funkční formu dětského autismu a silné ADHD, nerovnoměrný vývoj se středně těžkou mentální retardací a jeho sestra Lea, má též PAS - dětský autismus, těžkou mentální retardaci.
V závěru dostali ocenění ti nejlepší. V ženách to byly, tak jako v sezóně 2018, holky z Daměnic, se kterými na pravém proudu běhá Iveta ze Chmelné a v mužích zvítězil loňský vicemistr družstvo Špona Chářovice, kde na rozdělovači běhá ze Chmelné Tomáš.
Ocenění také dostali závodníci, kteří na poslední soutěži zařazené do seriálu Benešovské hasičské ligy v Miřeticích běželi ve družstvech složených z výběru jednotlivců z různých týmů, takzvané All Stars, kde měla Chmelná dvoučlenné zastoupení. Na rozdělovač byl do mužského týmu nominován, tak jako v roce 2016, 2017 a 2018, Tomáš a do ženského All Stars týmu, tak jako v roce 2017 a 2018, na proud jeho sestra Bára soutěžící v tomto roce za chlumské ženy.
Po oficiální části večera následovala volná zábava při reprodukované hudbě. Tvůrci programu společně s radou BNL měli vše pěkně připravené a scénář a doprovodná videoprojekce byly dokonalé.
Organizátoři slavnostního vyhlášení BNL 2019 z Daměnic měli tentokrát neobvyklé nároky ohledně peněžního příspěvku od rady BNL od které požadovali finanční příspěvek 20 000 Kč na zajištění zvukové aparatury, osvětlení a následné diskotéky. Poprvé v historii bylo na slavnostním galavečeru Benešovské hasičské ligy při oficiálním vyhlašování výsledků vybíráno vstupné.
Soutěží seriálu Benešovské hasičské ligy v požárním útoku se minimálně jednou zúčastnilo celkem 36 týmů mužů, 20 týmů žen a v kategorii PS 12 bez úprav 7 družstev mužů a 4 družstva žen.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.12.2019
  • 50 zobrazení
zuypompi
Foto: Jiří Pojar
STŘELCI U19 : 29. Bozděch Matěj, 68. Vogeltanz Petr, 71. Vogeltanz Petr, 85. Červený Lukáš, 89. Karas Aleš, 90. Červený Lukáš - 20. Vodrážka Daniel
Pořadí po podzimu :10. TJ Jiskra Domažlice, z.s. 15 7 0 8 43:40 21 1 1
STŘELCI U17: 6. Jahn Karel, 27. Tumpach Lukáš, 47. Jahn Karel, 64. Jahn Karel, 80. Schneider Martin - 32. Kapolka Martin
# KLUB Z V R P S B P+ P-
1. SK Aritma Praha, z.s. 15 12 0 3 63:24 35 1 0
2. TJ Jiskra Domažlice, z.s. 15 12 0 3 61:23 35 1 0
3. SKP České Budějovice, z.s. 15 11 0 4 66:33 34 0 1
4. SK Slavia Vejprnice,z.s. 15 11 0 4 51:28 33 1 1
5. TJ Malše Roudné 15 9 0 6 47:45 28 0 1
6. FK Hořovicko, z.s. 15 9 0 6 49:34 27 1 1
7. FK Junior Strakonice z.s. 15 9 0 6 45:34 26 1 0
8. TJ Přeštice z. s. 15 9 0 6 38:41 26 1 0
9. SK SPARTAK Příbram 15 8 0 7 27:34 22 2 0
10. FC MAS Táborsko a.s. B 15 7 0 8 27:29 21 2 2
11. TJ LOKOMOTIVA z. s. 14 6 0 8 31:30 18 1 1
12. SK PETŘÍN PLZEŇ z.s. B 15 6 0 9 34:42 18 2 2
13. SK SENCO Doubravka z.s. 15 4 0 11 30:46 14 0 2
14. Sportovní škola Plzeň o.s. 14 3 0 11 17:52 10 0 1
15. SK Klatovy 1898, z.s. 15 2 0 13 27:53 6 1 1
16. TJ TATRAN SEDLČANY, z.s. 15 1 0 14 19:84 4 0 1
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2019
  • 144 zobrazení
handysto
Nové Hrady je město 20 km jižně od Třeboně, jen pár kroků od rakouských hranic. Přestože leží již za hranicemi CHKO Třeboňsko, je velmi častým turistickým cílem návštěvníků Třeboňska.
Město Nové Hrady založené v roce 1279 Vítkovci se může pochlubit jak svou krásou a bohatou minulostí, tak i polohou v překrásné nedotčené krajině česko-rakouského pomezí.

Trochu více z historie.

Město Nové Hrady se nachází přímo na česko rakouském pomezí. Zprvu jako strážní bod při vstupu do Českého království, později tu vzniklo důležité panské sídlo, u něhož vzniklo městečko s převahou německy mluvícího obyvatelstva. Existence Nových Hradů je doložena listinou z 21. 5. 1279, kde je mezi svědky uveden mimo jiné Hogyrius de Gretzen neboli Ojíř z Nového Hradu, příslušník rodu Vítkovců (znám také jako Ojíř ze Svin), který v letech 1284-89 zastával úřad nejvyššího komořího království Českého. Počátkem 14. stol. patřilo město pánům z Landštejna. Za vlády Viléma z Landštejna došlo dne 24. 10. 1339 k důležitému doměření a potvrzení hranic mezi panstvím Weitra a Nové Hrady. Roku 1341 dal nový majitel svůj hrad s panstvím v ušlechtilé manství králi Janovi Lucemburskému. Po smrti Viléma z Landštejna připadly Nové Hrady jeho synovi Vítkovi z Landštejna. Protože nebyl v té době plnoletý, spojil se se svým bratrem Ojířem, který se díky tomu uváděl jako pán na Nových Hradech. Vítek později svého bratra opustil a rozhodl se roku 1359 prodat město bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka za 7 093 kop a 63 grošů. Rožmberkové za tuto cenu získali hrad a město Nové Hrady, polovinu městečka Stropnice, 2 díly městečka Svin s celou tvrzí a patronátním právem nad kostelem a farou, vsi Údolí, Štiptoň, Byňov, Krčín, Bukovou, Žár a Borovany s patronátním právem. Kupní cena byla splácena až do r. 1363. Rožmberkové novohradské panství značně rozšířili a propůjčili mu výsady téměř stejné jako u královských měst. Za vlády Oldřicha II. z Rožmberka, který postavil silnou protihusitskou stranu, postihlo město velké neštěstí. V květnu 1425 přitáhli k městu husité pod vedením táborského hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic, dobyli jej a celé vypálili včetně hradu. Město bylo obnoveno o 10 let později a stalo se opět plnohodnotnou součástí rožmberského obranného systému. Dne 11. října 1488 udělil král Vladislav II. Jagelonský městu právo konání týdenního trhu v pondělí a dva výroční trhy. Dále míli od města nesměl nikdo vařit a čepovat pivo, zřizovat nové krčmy a nesměl se tam usadit žádný řemeslník. Městu povolil užívat jeho starý znak a r. 1491 propustil město z manství. Jako jedenáctý v pořadí se r. 1551 ujal vlády nad rožmberským panstvím Vilém z Rožmberka. Za jeho vlády vznikla kolem r. 1589 sklárna „Na Vilémově hoře“, která produkovala pod dohledem Italů žádané benátské sklo. Od této doby až do 19. stol. vzniklo na novohradském panství mnoho dalších sklářských hutí. Na panství působil i Jakub Krčín z Jelčan při zakládání a rozšiřování rybníků, budování stok či zakládání ovčínů. Roku 1592 zdědil panství poslední Rožmberk Petr Vok, který nechal pod dohledem mistra Antonia Canevaleho opravit a zpevnit hrad a 1602 přikoupil statek Žumberk. Roku 1611 přešly Nové Hrady s dalším rožmberským majetkem na základě dědických dohod do držení Jana Jiřího ze Švamberka, později jeho syna Petra. Po vypuknutí stavovského povstání se přidal na stranu vzbouřenců a za to mu císařské oddíly několikrát vyplenily panství, Nové Hrady nevyjímaje charles_bonaventura. V březnu 1619 vtrhl do Čech císařský generál Henri Duval Dampierre, který obsadil město. Hrad nedobyl, město však vyplenil, vypálil a odtáhl. V červnu 1619 dorazil do města císařský generál Karel Bonaventura hrabě Buquoy, bez boje vstoupil do vypleněného města a tady narazil na tuhý odpor 300členné stavovské posádky ovládající hrad. Bojovalo se celou noc až do doby, kdy se hrabě rozhodl vyjednávat. Buquoy slíbil stavovským bezpečný odchod. Petrovi ze Švamberka byl veškerý majetek zabaven a 6. 2. 1620 věnoval císař Ferdinand II. panství Nové Hrady s dalším majetkem (např. statky Žumberk, Cuknštejn) a panství Rožmberk a Libějovice svému úspěšnému vojevůdci hraběti Buquoyovi za prokázané služby a jako náhradu za vynaložené náklady. erb_buq_smallOd roku 1620 se panství dědilo v rodině Buquoyů. Po Karlu Albertovi nastoupil Ferdinand Karel za něhož se opravily městské hradby a r. 1677 založil klášter, r. 1708 se začal stavět honosný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dobré Vodě, kde byl objeven léčivý pramen. Jedním z nejvýznamnějších příslušníků rodu byl hrabě Jan Nepomuk, za jehož působení panství zaznamenalo prudký rozmach ve sklářské výrobě – vznikaly nové hutě (Janovy Hutě, Jiříkovo Údolí). Hrabě se snažil osidlovat odlehlejší části Novohradska, zaměřil se i na využití dřeva, byly zakládány mlýny, hamry, lihovary, vznikaly hájovny, obory, bažantnice a v r. 1796 bylo založeno lesnické učiliště na Jakuli. V přímé blízkosti města byl budován anglický přírodní park, zlepšila se úroveň školství, nechal opravit starý hrad a začal se stavbou nového zámku na okraji města (1801-1810). Revoluční rok 1848 přinesl řadu změn. Především zaniklo Novohradské panství a Nové Hrady se staly městem se suverénní samosprávou, v jehož čele stál občany volený osmnáctičlenný městský výbor se starostou. Od r. 1850 město mělo i vlastní c. k. okresní soud, podléhalo okresnímu hejtmanství v Kaplici. Roku 1855 bylo zřízeno petrolejové osvětlení města. Demokratizace monarchie přála zakládání nejrůznějších spolků. Do konce osmdesátých let jich vzniklo 23. Jako první na Českobudějovicku tu vznikl sbor dobrovolných hasičů, nad nimiž převzal patronát hrabě Buquoy. Působilo tu i sedm církevních bratrstev. Roku 1906 postihl město rozsáhlý požár. Shořelo 16 objektů, poškozena byla radnice a rezidence. Městu finančně pomohl hlavně hrabě Buquoy, českobudějovický biskup Říha, Jeho Veličenstvo císař Ferdinand d´ Este, který do Nových Hradů velmi rád zajížděl, a řada dalších úřadů a firem. Po skončení 1. světové války obsadily město československé jednotky. Do zastupitelstva a okresní správní komise byli delegováni Češi. O rok později zde vznikl Sokol, otevřena Česká jednotřídní škola, 1923 postaven Český dům – centrum českého kulturního života města. Roku 1925 proběhla na Buquoyském velkostatku pozemková reforma, část majetku připadla státu. V roce 1930 při sčítání lidu zde žilo 845 Němců a 351 Čechů. Ačkoli zde byla roku 1938 postavena česká škola, v říjnu téhož roku připadly Nové Hrady s okolím k Hitlerově Velkoněmecké říši. Řada Čechů z města odešla, zbylí novohradští muži museli do války. V květnu 1945 dorazili do města ruští vojáci, v červenci se ustanovila devítičlenná místní správní komise, v říjnu vznikl městský národní výbor. Na základě Benešových dekretů byl hrabě Karel Jiří Buquoy prohlášen za zrádce a kolaboranta, stát zkonfiskoval jeho majetek, zabavil i majetek německých občanů, kteří museli na podzim r. 1946 opustit své domovy. Na Novohradsko pak začali přicházet Češi z vnitrozemí, Slováci a Rumuni. Až do r. 1947 zůstala ve městě vojenská posádka. Normálnímu životu ve městě uškodil zákon o ochraně hranic z r. 1951, kdy Nové Hrady byly v těsné blízkosti pohraničního pásma a platil tu zostřený režim pro pobyt osob. Po roce 1989 se začíná odvíjet nová etapa města, kdy se do něj vrací návštěvníci a turisté zajímající se o místní kulturní a historické dědictví a chtějí poznat kraj hlubokých lesů, malebných údolí, luk a třpytících se vodních hladin, kraj s relativně zachovalou přírodou.
více  Zavřít popis alba 
25 komentářů
  • 10.11.2019
  • 55 zobrazení