Nedělní výlet do Krušných hor.

Bylo nás 15.ved.Dáša Cífková Foto Václav Tesák
Trasa-Tisá- Sněžník-Jílové - 10.Km

Trasa: https://mapy.cz/s/jugoturoza

Tisá - vyhlídka Grenzplatte - Moorteich - Čížkův kámen - Bahratal
Za slunečného dne mezi skalami a podzimní přírodou téměř bez turistů.

Bylo nás 6.ved.Stanislav Vávra-Foto Jirka Koula.-
Sněžník je malá osada a zároveň součást obce Jílové. Rozkládá se na úpatí Děčínského Sněžníku, nejvyšší stolové hory České republiky.Rozhledna Děčínský Sněžník patří k těm nejkrásnějším rozhlednám v Česku. Naleznete ji v oblasti Tisá, ve stejnojménné obci Sněžník. Leží v nadmořské výšce 723 metrů a na vrchol vede celkem 153 schodů. Na vrcholu je plošina s romantickým cimbuřím a je zní monumentální kruhový výhled do kraje. Z rozhledny uvidíte Ještěd, Milešovku i České středohoří. Na vrcholu Děčínského Sněžníku se také můžete občerstvit ve výletním altánu.ro

Sněžník-Tisá- 12.Km Bylo nás 16. Foto Jirka Koula
Děčínský Sněžník (německy Hoher Schneeberg) (723 m) je pískovcová stolová hora, zvedající se 7 km západoseverozápadně od města Děčína. Představuje nejvyšší vrchol geomorfologického okrsku Sněžnická hornatina, celého geomorfologického celku Děčínská vrchovina, jakož i CHKO Labské pískovce a čtvrtý nejvyšší vrchol okresu Děčín. V rámci podokrsku tvoří hora samostatnou čás

Nebudu moc rušit popisky, fotek je hodně, omlouvám se, neumím vyřazovat a sněhu je tak pomálu..... :-) Na můj popud jsme ven vyrazili krátce před obědem a dobře jsme udělali. Bylo krásně a v Tisé jsme ještě chytili sluníčko tak akorát.

O tomto čtvrtku jsme se ve dvou zas jednou vydali do Krušných Hor. Auto, kterým jsme přijeli, zůstalo za bezútěšného rána stát v liduprázdné obci Sněžník. Nad krajinou ležel mlžný příkrov a bylo lezavé chladno. Bible by řekla: "byla tma a duch se vznášel nad vodami". Měli jsme pocit konce světa - myšleno geograficky i metaforicky. Předpokládané inverzní slunce nad 700 metry se nekonalo. Inverzní mraky nebyly pod námi, ale my v nich. Ale shůry nic nepadalo a tak jsme vyjeli na červenou tutistickou s cílem dojet eventuálně až na Komáří Vížku, což je markantní bod nad Teplicemi. Až tam jsme však nedojeli. Třicet kilometrů po rozměklé hřebenovce s častými houpáky a stoupáky kladlo spolu s gravitací nemalý valivý odpor. A taky jsme nebyli ve formě. Skončili jsme nakonec v Adolfově a byli rádi aspoň za to. Až do Adolfova jsme potkali jen jednoho člověka u turitické restaurace v Tisé. Pak ani nohu. Těžko říci, jestli to bylo tou mlhou, chladem nebo tím "skorolockdownem". Čort znajet. I tak měla cesta něco do sebe s tím, že dokud se člověk může hejbat, tak to má dělat. I v mlze. Rudolf.