Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 21 výsledků (0,2162 sekund)

reklama
33 fotek, 11.3.2017, 997 zobrazení
59 fotek, 10.4.2011, 31 zobrazení | příroda, zvířata
7 fotek, 6.4.2015, 188 zobrazení | příroda
Dnešní procházka lesem s Canon 5D mark III a 400/5,6 objektivem.Vyrušil jsem při rozjímání tlupu černé zvěře s asi deseti selaty ještě v pyžámku.
70 fotek, 29.5.2017, 75 zobrazení
Zdravíme z Benecka, hotelu Bára. Je tu nádherně, kolem nás samé lesy a klid. Kolem 11 hod. jsme přijeli na hotel, kde nás čekal oběd-bramboračka a hovězí maso s rýží. Po ubytování jsme vyrazili na první průzkum lesa a postavili domečky pro zvířecí kamarády z lesa. Před večeří se třída rozdělila do více skupin - indiánských tlup a děti měly za úkol vymyslet název, pokřik a nakonec namalovat znak své tlupy. Vše se perfektně zdařilo a dnešní den završila véča v podobě hadích ocásků :-)
99 fotek, 8.5.2013, 520 zobrazení
Thidneyho vyjížďka krajem vycházejícího slunce. Sraz byl nedaleko Uhříněvsi, kde se nás v malém parčíku sešlo celých deset natěšených účastníků. 160km trasa byla naplánována precizně, jen východočeští silničáři uchystali tankodrom, na kterém se z hrdého balíku jezdců na dlouhé hodiny stala tlupa Parkinsonem stižených pacientů. Největší dobrodružství nás ale teprve čekalo. Lépe řečeno našeho vedoucího výpravy. Při sjezdu ze Stříbrné Skalice mu k jeho velkému údivu zůstala v pravé ruce polovina řídítek. Po krátkém mistrně zvládnutém akrobatickém vystoupení ale hrdina situaci zvládnul a pokračoval dále v jízdě na stroji později pojmenovém Jednoruký Arturek.
Zastavili jsme až v několik kilometrů vzdáleném lese, kde účastníci dali dohromady nejen hlavy ale i obsah svých kapes. A jeden by se až divil co se našlo ! Nůž, pilka a z nedalekého lesa vylovená větev vzápětí posloužily k výrobě dlahy pro zlomené berany a Thidney, jenž jistě příští rok tento den oslaví své první narozeniny, mohl dokončit vyjížďku ! 195km a 1950 metrů u mne nastoupáno včetně jízdy na sraz a zpět. Thidney, tam nahoře tě má někdo sakra rád !
62 fotek, srpen 2018, 56 zobrazení
Šestého srpna založilo osmnáct dětí ve struhařovském lese pravěkou tlupu nesoucí název Štěkající drakosauři. Společně s dvěma lektory Ondřejem a Aničkou se poté nastěhovali do přístřešku v pralese. Zde se učili pravěkým dovednostem, jako je například hod oštěpem, výroba pasti na Tyranosaura, sběr nejrůznějších lesních předmětů, jeskynní malby a tak dále. Mimo to spolu děti hrály nejrůznější hry, při kterých se stávaly zvířaty, bojovníky za svůj kmen nebo oživlými mrtvolami.
Za horkých dnů při kterých ani lesní stín nepředstavoval úkryt před vedrem se celá tlupa vydala ke struhařovskému Hliněnskému rybníku, kde konečně nalezla vláhu a mohla si tak spokojeně dál hrát. Když vedra pominula, spojili se Drakosauři se sousední tlupou Mamutů a společně vyrazili na průzkum okolních pralesů. Podél Zvánovického potoka dorazili až k rybníku, kde společně pojedli, zahráli hry, vyroblili rybářské pruty a zkoušeli rybařit.
Když poslední den dorazili do svého tábora zjistili, že jejich oblíbená lektorka Anička svedla boj s Tyranosaurem a musela kvůli zraněním zůstat doma. Místo ní se objevil nový člen tlupy David a společně s Ondrou a dětmi hledali po lese dinosauří vejce s pokladem. Na konci dne se ukázala i Anička ač potrhaná a unavená z boje se k nám přidala s oznámením, že Tyranosaurus byl poražen. Všichni jsme se pak naposledy rozloučili na parkovišti s dobrým pocitem, že Tyranosaurus už není pro Struhařov hrozbou.
Ondra
39 fotek, 31.5.2017, 88 zobrazení
Včera jsme moc nestíhali, tak píši komentář až teď :-) Včera dopoledne jsme využili k malému opakování učiva z matematiky a pak se šli projít do okolí hotelu. K obědu jsme dostali polévku a vepřové na žampionech. Polední klid jsme využili k odpočinku a společenským hrám na pokojích. Odpoledne pro nás byla připravená fáborkovaná s úkoly. Běhali jsme po lese v tlupách a sbírali bodíky. Večeře: Francouzské brambory. Večer jsme se věnovali výrobě lapaču snů, který nám dal dost zabrat a tak jsme ho museli dodělat ve čt ráno.
20 fotek, leden 2016, 62 zobrazení
Původní plán přejít Orlické hory se trošku zvrtnul v 66 km s dvěma spaními v pěkných budkách. Jelikož jsem člověk spořivý šel jsem pěšky, chtěl jsem totiž ušetřit za vlak. Bohužel fotky průchodu korytem řeky Zdobnice nejsou, jelikož pan mobil zase panoval a hlásil nějaké kraviny, že nemá energii nebo co. Takže jste přišli o tlupu myslivců a 130 kilového kance a hlavně krásnou řeku a její okolí. Tohle je s námi v lese, když tam spíme, to aby člověk začal nosit pistoli.

Mapa: https://mapy.cz/s/pquv
30 fotek, 17.7.2012, 212 zobrazení
Venčení
Už několik dní počasí dětem nepřeje. Je úterý a já zůstala s Alenkou doma. O víkendu se mi vrátila z tábora. Musíme se vzájemně trochu užít, vždyť jsou přece prázdniny. Díky nepříznivému počasí jsme se válely celý den doma. Alence přišla po obědě na návštěvu její kamarádka Valinka . Čas se docela vlekl a mě bylo líto, že sedíme doma. Navrhla jsem, že půjdeme společně vyvenčit nejenom sebe, ale i naše čtyřnohé miláčky. Pořádně jsme se oblékly a vyrazily směrem na Pastviny. V tuhle dobu tu většinou nepotkáte ani živáčka a na nás se z kopců valí tlupa sportovců. Bylo to mužstvo mužů TJ Dynama Studánka. Letos v soutěži postoupili a prý nechtějí nic ponechat náhodě. Tímto jim držíme palečky .My pokračovaly dále směrem k obrázku. Tato část lesa se tak nazývá od nepaměti - původ názvu neznám . Počasí nám ještě stále přálo a tak jsme sem tam zabrousily hlouběji do lesa. Prý rostou a pár hub jsme vážně našly. U cesty je postavené krmeliště a my ho využily jako schovku před deštěm. Na tomto místě je i skrýž s keškou. Děvčatům jsem řekla ať se po ni poohlédnou. Po chvilce už Valinka vytahovala z úkrytu plastovou krabičku zabalenou v igelitovém pytlíčku a obě dvě na mě s údivem hleděly . Zatím, co jsem jim vysvětlovala celosvětovou hru Geocaching, Valinka začala pečlivě prozkoumávat obsah krabičky a přečetla vše co v ní bylo. Alenka mezi tím do bloku namalovala obrázek včetně podpisů. Krabičku jsme opět pečlivě zabalily a vrátily zpět na původní místo pro další případné zájemce a nadšence této turistické aktivity.
Vyzkoušejte si zábavné hledání schránek během své dovolené či výletu.
Místní akční skupina Český les se inspirovala tzv. Geocachingem a připravila pro vás systém hry s ukrytými schránkami. Ve spolupráci s jednotlivými obcemi bylo vytipováno několik zajímavých tras – okruhů na Tachovsku a na území Tirschenreuthu, kde je v rámci této hry schováno 50 schránek. Při hledání těchto schránek poznáte řadu krásných míst a zažijete spoustu zábavy a dobrodružství http://www.pokladyceskeholesa.cz/cs/

Cesta domů moc příjemná nebyla, protože pršet nepřestalo vůbec, ale i přesto to bylo příjemné a fajn skoro tříhodinové venčení.
19 fotek, 3.12.2011, 33 zobrazení
V sobotu ráno jsem vyrazili vlakem do Dobřichovic, kde jsme se na nádraží setkali cela skupina, čítajicí cca 27 lidí a můj psík. Šli jsme na můj vkus pomalým tempem, ale aspoň se dalo kochat krásami přírody. Po pátečním večerním dešti se vyčasilo, kolem Berounky se tahala mlaha, což bylo krásně romatntické. Šli jsme mimo turistické značky do kempu Dánsko, kde si většina přítomných upekla buřtíky, po pauze a posilnění jsme se vydli směr řevnická hospůdka, čast tlupy se zasakla v lese na větvičkách a nevětvičkaři se pomalu trousili do hospůdky. Byl to pekný pohodový den v předvánočním bláznění.
89 fotek, 29.11.2009, 215 zobrazení | děti, klasická-fotografie, koníčky, příroda
Z dávných stínů minulosti k nám doléhá pouze troubení mamutů a řev osamělého šavlozubého tygra, jenž skolil kořist. Námětem této výpravy byl děj Lovců mamutů.
Vydali jsme se v sobotním ránu vstříc novýcm dobrodružstvím. Sešlo se naás tedy hojně - 21 skautů. Vyrazili jsme směr hájenka u Dolan. Stali jsme se kmenem, který hledá nová loviště v pravěkých dobách. Museli jsme si dát pozor na nebezpečí hrozící od různých šelem i jiných tlup. Šťastně jsme dorazili na Hájenku, kde jsme si vytvořili oštěpy a pak ulovenou kořist(francouzovu polévku) snědli. Po obědě nastala náročná zkouška nových bojovníků při lovu na zvěř v lese. Měli jsme štěstí a ulovili i několik kusů mamutů. Poté jsme stavěli jeskyně a kladli ohniště. Po opékání mamuta následoval obřad zasvědcení nových bojovníků kmene. Když už byli všichni zasvědceni, vydali jsme se na lov vajec ptáka noha. V noci jsme pak střežili své jeskyně před útoky nepřátelských kmenů. V nedělním slunci jsme odehráli několik her a uklidili hájenku.
80 fotek, srpen 2018, 116 zobrazení
V pondělí 6.srpna jsme prošli časoprostorovou bránou a ocitli se v pravěku. Jelikož nás čekal týdenní pobyt v novém prostředí, bylo potřeba nejprve vybudovat příbytek. Divočina je plná nástrah a tak jsme společně požádali prastarého Ducha lesa o pomoc a ochranu, což se po zbytek pobytu ukázalo jako dobrý krok. Během stavění přístřešku objevili průzkumníci nedaleký důl, který se stal středem zájmu a výzkumu. V některých dětech se probudili pravěcí obchodníci a nabízeli křídu, kterou v dolu natěžili, nejen těm, kdož měli chuť náš příbytek zdobit pravěkými kresbami.
V dalších dnech jsme se věnovali výrobě prastarých nástrojů. Největší zájem byl o pravěké krumpáče, které se hodili všem těžařům. Velký zájem byl i o oštěpy a kladiva. Po zbytek času jsme hráli hry, asi největší úspěch měla hra na lovce a pravěká zvířata. Také jsme našli ukryté poklady v lese a v orlím hnízdě. Díky teplu jsme si užívali hojně i vodních hrátek.
Ve čtvrtek jsme na vlastní kůži zažili, jaké to bylo fungovat bez řeči, než se lidé naučili mluvit a jak to asi mohlo vypadat při vzniku lidského jazyka.
V závěru jsme se vydali k jezeru. Na zpáteční cestě byla polovina naší výpravy přepadena a zbytek naší tlupy hledal jejich ztracenou výstroj. To se nakonec povedlo a tak jsme se mohli vydat spokojeně zpět k našemu příbytku, kde jsme objevili dračí hnízdo a v něm dračí vejce plné malých dinosaurů a dobrot.
Pravěký pobyt jsme si užívali plnými doušky, dozvěděli jsme se o tehdejší době mnoho zajímavostí, zažili mnoho zábavy a legrace. Nakonec jsme poděkovali prastarému Duchu lesa za jeho ochranu a vrátili se časoprostorovou bránou zpět do naší doby.
Na další setkání se těší Aleš a Jarmila
111 fotek, jaro 2009, 288 zobrazení
Letošní oslavy 1.Máje započali již 30.dubnem, kdy se přátelé ve Valticích rozhodli upálit pár místních čarodějnic. 1.května se již všichni (členové a přiznivci MCT) scházíme u zámečku Pohansko: Obhlídli jsme opevnění a starobylého osídlení, pozdravili veselou tlupu vodníků z Moravského Sv. Jána; zahrála hudba a stánky s občerstvením i s předvolebními sliby "oranžgutanů". Pak jsme vyrazili: Pohodovou trasou, lemovanou krásným lužním lesem, s četnými tůňkami. A také hnízdící čápy, očekávajíc vytoužené potomstvo. U soutoku Moravy a Dyje bylo lidí jako komárů, prostě narváno, ale v pohodě. Při zpáteční cestě jsme se oddělili od skupiny a jeli se podívat na Ranč u zlomené šlapky (Tj. stylovou a recesní cyklistickou záchrannou stanici nedaleko Lanžhota...) Zde již bylo klidno a jídlo přímo od paní domácí... Pak se vracíme k Břeclavi, Anglickou alejí i silnicí. ( Ujeto 55 km. S využitím citátů od PavlaG. Přítomni: Miloš, Soňa, Verča, Mirek, Zdenula, Zdenál, Tamara, Pavel, Jiřka, Lída, Luboš ).
32 fotek, květen 2008 až prosinec 2013, 137 zobrazení
.
.
Jednoho studeného večera mě zvláště intenzivní nuda donutila k zoufalému činu. Šel jsem na diskotéku. Poprvé a doufám, že i naposledy. Vinu na tom z části nese moje sestra. Nalákala mě na možnost potkat ,,staré“ známé, a já v dočasném zmatení smyslů podlehl nátlaku okolností. Neměl jsem to dělat.
Hrůzná akce konala se v prostorách staré sokolovny. Začal jsem průzkumem terénu. V prvním patře obležený bar s galerií lihovin. S překvapením však dostávám i nápoj zcela ethanoluprostý. Naštěstí tento zločin ujde všeobecné pozornosti, a tak unikám trestu. Mizím do přízemí. Tady jsou další dvě podpůrné nálevny fungující jakožto záchrana pro žíznivé návštěvníky, kteří by pro samou ,,dehydrataci“ nezdolali schody. A nemohu zapomenout, naneštěstí, na hlavní sál, centrum všeho šílenství. Velká temná místnost, osvětlená jen lasery, které bičují rohovku. Rychle blikající bílé světlo budí dojem trhaných pohybů, čímž kolektiv tanečníků vypadá ještě více jako tlupa zombií. Rytmus připomíná nepovedený remake staré guinejské skladby jež bubnoval zkouřený kanibal ohořelou kostí na lebku své pozdní večeře. Někdo po mě hodil pivo. Asi jen náhodou, protože vlivem absence alkoholu v krvi stávám se pro jeho poživatele neviditelným. Bez povšimnutí, bez hnutí zde stojím v rozbouřeném moři.
Oceánská metafora hodí se mi i na dění mimo ,,taneční“ sál. V ostatních prostorách totiž pohyb davu připomíná mořské proudy. Každý má jiný směr. Horký proud skládá se z lidu toužícího po kyslíku a ochlazení organismu, proto vytrvale plyne k východu, kde se rozlévá po dvoře. A odtud zase Ledový proud snaží se o urychlený návrat do teplých vod interiéru. Poslední z proudů, tzv. Suchý směřuje k hlavnímu baru, kde horlivě navyšuje hladinu. A tato zajímavá migrace neustává po celou noc.
Mě zanesla k jednomu z barů. Kupuji dalších pět set ml. kapalného cukru. Vedle mě nějaká skupinka vykřikuje na obsluhu ruská jména. Na schodech potkávám slečnu, která roznáší pizzu. Přemýšlím, kdo je starší. Jestli ta pizza nebo já.
Na místo chování davu teď zaměřuji svou pozornost na jedince. U příslušníků druhu sapiens sapiens způsobuje alkohol zajímavý proces, který bych nazval deevolucí. Člověk, čert ví, proč dvakrát rozumný se vlivem intoxikace vrací do svých předchozích vývojových ,,stadií“. Je to tady jako výlet do pravěku. Dotyčná individua postupně ztrácí schopnost analytické úvahy a v pozdní fázi i schopnost artikulované řeči. Postoj se stává stále méně vzpřímeným, někteří dokonce opět užívají k chůzi všech čtyř svých končetin. V závěru tito primáti překvapivě nelezou zpět do korun stromů, ale blíží se spíše řádu plazů. Vzhledem ke geografické poloze země, jsem zatím nebyl svědkem toho, že by se některý z nich pokusil o návrat do moře coby ploutvonožec.
Ale dost bylo biologie. Realita není pro mě příliš zajímavá. Chaos, kouř, a hluk, šlapu po rozbitém skle. Ale v představách jsem daleko, toulám se hlubokými lesy, pluji ranní mlhou po hladině tichého jezera, z hřebenů hor sleduji západ slunce.
Zábavnou tečkou dne byla slova mého opilého kamaráda. Když jsme ho se sestrou odvedli domů, složil se na postel, jakoby do rakve a zvolal: ,,Já jsem teď Drákula“.
Blíží se svítání.
377 fotek, únor 2013, 604 zobrazení
Za pokladem draka Šmaka
Náš příběh začíná na počátku prázdnin léta 2015. Toho dne, kdy Gandalf sezval trpaslíky a hobity, ze všech končin naší země, na dýchánek do Dna pytle v Hobitíně. Asi sedmdesátka statečných se vydala na cestu do Kraje, země Hobitů. Cesta to byla nebezpečná, jelikož divočina skrývá nejednu nástrahu. I proto jsme se rozdělili na menší skupinky, abychom při pochodu nebyli tak nápadní. Překonat jsme museli širé pláně, hluboké lesy i divoké řeky.
Těsně před naším cílem nás přepadla tlupa skřetů, před kterou jsme se zachránili úprkem do Hobitína. Ve vesnici jsme se ubytovali a čekali, až se objeví tajný symbol označující místo Neočekávaného dýchánku. Za soumraku se rozzářil na dveřích nory a my, oděni do trpasličích stejnokrojů v barvě družiny, mohli vejít. Konečně jsme ho spatřili, Gandalfa Šedého, v celé jeho velikosti. Srdečně nás přivítal a povyprávěl nám příběh o Osamělá hoře. O mocném a bohatém národu trpaslíků, který horu obýval, o královském klenotu Arcikamu i o zkáze, kterou přinesl drak Šmak. V tom vstoupili do nory vůdci trpasličích klanů s písní Osamělé hory na rtech. Gandalf nás pozval na výpravu za osvobozením hory a všichni s bujarým jásotem souhlasili. Poté vždy hobit podepsal smlouvu, stvrzující jeho účast na výpravě. K němu se přidali jednotliví trpaslíci, jenž mu přislíbili svoje služby. Tak postupně vzniklo šest společností, AZGAL, EKRUN, GOROG, LOK, VORKHUL a ZAGAZ, připravených jako jeden muž čelit všem nástrahám cesty a osvobodit království Ereboru od draka Šmaka.
Hned druhého dne započalo naše velké dobrodružství. Ještě před rozbřeskem, se na louce objevili strašliví zlobři a my se s nimi museli utkat. Zachránil nás východ slunce, jehož paprsky zlobry zkameněly. Za soumraku byli nejstarší dvojce z každé družiny vyslány na velkou zkoušku odvahy, síly, obratnosti, odolnosti a bystrosti. Společnými silami úspěšně prošli útrapami a za odměnu od Gandalfa získali pro svoji družinu vlajku a hlavně mapu naší cesty s klíčem od Osamělé hory. Díky mapě jsme věděli kudy kam a tak jsme vyrazili. Během výpravy jsme prošli Roklinkou, kde nám pán Elrond pomohl přečíst měsíční runy na mapě. V temných hlubinách Mlžných hor jsme padli a poté s pomocí Gandalfa uprchli ze skřetího zajetí. Uprostřed noci jsme u řeky hráli proti Glumovi hru na hádanky. Jak jsme se blížili k Osamělé hoře, začalo se nebezpečí stupňovat, skřeti nám byli v patách a nedali nám oddechu. Úkryt jsme nalezli až v domě Medděda, jemuž jsme pomohli vyléčit jeho včely od zákeřného moru. Další naše kroky vedli do Temného hvozdu, plného nejrůznějších stvoření a nestvůr. Snažili jsme se postupovat co nejtišeji, ale obři pavouci nás stejně pochytali a zamotali do kokonů. Jen díky hobitovi, který ostatní osvobodil, mohla naše společnost pokračovat. Prošli jsme i říší Temných elfů a dostali se až do města Esgaroth, z něhož jsme již měli horu na dohled. Uprostřed noci jsme hledali tajný vchod do hory a čekali na správnou chvíli k jeho otevření. Uvnitř podzemní říše jsme spatřili obrovského draka, jak dřímá nad svým pokladem. Ale svojí návštěvou jsme ho rozlítili a ráno napadl náš tábor. Na skolení jsme museli spojit síly všech šesti společností a použít šest černých šípů. Drak byl mrtev a poklad byl náš, ale ne na dlouho. Na náš poklad si dělali zálusk i skřeti, uloupili náš nejcennější drahokam Arcikam. Ale my se nedali, vybojovali jsme si králův klenot zpět a definitivně skřety porazili…
Byl to další tábor plný táborových her, jak bojovek, tak i klidnějších her, které si žádali vytříbenou mysl. Volné chvíle jsme vyplnili mezi družinovými zápoleními a turnaji. V parných dnech, kterých letos bylo opravdu hodně, jsme se chladili hrami s vodou či v řece, stříkáním vody z hasičských proudnic a jednou jsme byli na koupališti v Rouchovanech. K pohodě na táboře přispěli velkým dílem i kuchaři a jejich velmi chutné jídlo. Sedmnáct dní uprostřed lesa, v klidném údolí řeky Rokytné, uteklo jak voda. Každý z nás si z tábora odvezl nejen část pokladu, nějakou tu odměnu či diplom, ale hlavně ranec zážitků s kamarády, na které se ještě dlouho vzpomíná…
996 fotek, červenec 2015, 804 zobrazení
Za pokladem draka Šmaka
Náš příběh začíná na počátku prázdnin léta 2015. Toho dne, kdy Gandalf sezval trpaslíky a hobity, ze všech končin naší země, na dýchánek do Dna pytle v Hobitíně. Asi sedmdesátka statečných se vydala na cestu do Kraje, země Hobitů. Cesta to byla nebezpečná, jelikož divočina skrývá nejednu nástrahu. I proto jsme se rozdělili na menší skupinky, abychom při pochodu nebyli tak nápadní. Překonat jsme museli širé pláně, hluboké lesy i divoké řeky.
Těsně před naším cílem nás přepadla tlupa skřetů, před kterou jsme se zachránili úprkem do Hobitína. Ve vesnici jsme se ubytovali a čekali, až se objeví tajný symbol označující místo Neočekávaného dýchánku. Za soumraku se rozzářil na dveřích nory a my, oděni do trpasličích stejnokrojů v barvě družiny, mohli vejít. Konečně jsme ho spatřili, Gandalfa Šedého, v celé jeho velikosti. Srdečně nás přivítal a povyprávěl nám příběh o Osamělá hoře. O mocném a bohatém národu trpaslíků, který horu obýval, o královském klenotu Arcikamu i o zkáze, kterou přinesl drak Šmak. V tom vstoupili do nory vůdci trpasličích klanů s písní Osamělé hory na rtech. Gandalf nás pozval na výpravu za osvobozením hory a všichni s bujarým jásotem souhlasili. Poté vždy hobit podepsal smlouvu, stvrzující jeho účast na výpravě. K němu se přidali jednotliví trpaslíci, jenž mu přislíbili svoje služby. Tak postupně vzniklo šest společností, AZGAL, EKRUN, GOROG, LOK, VORKHUL a ZAGAZ, připravených jako jeden muž čelit všem nástrahám cesty a osvobodit království Ereboru od draka Šmaka.
Hned druhého dne započalo naše velké dobrodružství. Ještě před rozbřeskem, se na louce objevili strašliví zlobři a my se s nimi museli utkat. Zachránil nás východ slunce, jehož paprsky zlobry zkameněly. Za soumraku byli nejstarší dvojce z každé družiny vyslány na velkou zkoušku odvahy, síly, obratnosti, odolnosti a bystrosti. Společnými silami úspěšně prošli útrapami a za odměnu od Gandalfa získali pro svoji družinu vlajku a hlavně mapu naší cesty s klíčem od Osamělé hory. Díky mapě jsme věděli kudy kam a tak jsme vyrazili. Během výpravy jsme prošli Roklinkou, kde nám pán Elrond pomohl přečíst měsíční runy na mapě. V temných hlubinách Mlžných hor jsme padli a poté s pomocí Gandalfa uprchli ze skřetího zajetí. Uprostřed noci jsme u řeky hráli proti Glumovi hru na hádanky. Jak jsme se blížili k Osamělé hoře, začalo se nebezpečí stupňovat, skřeti nám byli v patách a nedali nám oddechu. Úkryt jsme nalezli až v domě Medděda, jemuž jsme pomohli vyléčit jeho včely od zákeřného moru. Další naše kroky vedli do Temného hvozdu, plného nejrůznějších stvoření a nestvůr. Snažili jsme se postupovat co nejtišeji, ale obři pavouci nás stejně pochytali a zamotali do kokonů. Jen díky hobitovi, který ostatní osvobodil, mohla naše společnost pokračovat. Prošli jsme i říší Temných elfů a dostali se až do města Esgaroth, z něhož jsme již měli horu na dohled. Uprostřed noci jsme hledali tajný vchod do hory a čekali na správnou chvíli k jeho otevření. Uvnitř podzemní říše jsme spatřili obrovského draka, jak dřímá nad svým pokladem. Ale svojí návštěvou jsme ho rozlítili a ráno napadl náš tábor. Na skolení jsme museli spojit síly všech šesti společností a použít šest černých šípů. Drak byl mrtev a poklad byl náš, ale ne na dlouho. Na náš poklad si dělali zálusk i skřeti, uloupili náš nejcennější drahokam Arcikam. Ale my se nedali, vybojovali jsme si králův klenot zpět a definitivně skřety porazili…
Byl to další tábor plný táborových her, jak bojovek, tak i klidnějších her, které si žádali vytříbenou mysl. Volné chvíle jsme vyplnili mezi družinovými zápoleními a turnaji. V parných dnech, kterých letos bylo opravdu hodně, jsme se chladili hrami s vodou či v řece, stříkáním vody z hasičských proudnic a jednou jsme byli na koupališti v Rouchovanech. K pohodě na táboře přispěli velkým dílem i kuchaři a jejich velmi chutné jídlo. Sedmnáct dní uprostřed lesa, v klidném údolí řeky Rokytné, uteklo jak voda. Každý z nás si z tábora odvezl nejen část pokladu, nějakou tu odměnu či diplom, ale hlavně ranec zážitků s kamarády, na které se ještě dlouho vzpomíná…
223 fotek, 30.6.2013, 212 zobrazení | cestování
Další z víkendových výletů, patřil navštěvě královského města Znojma. Přátelé z Břeclavi a z Brna se tu sjíždí u kamaráda, jenž se zde nedávno přistěhoval. Obývá starobylý dům v historickém centru města a modernizovaný byt je zajimavý i tím, že každá místnost je v jiné výšce...
Po ubytovaní s výhedem na skvělé pohoštění vyrážíme na projiždku. Míříme na jih přes Loucký klášter (zničený pobytem armády),silnicí přes Sedlešovice, Havraníky až po Hnanice, kde se trasa stočila do lesa k lávce a začalo se stoupat k starobylé vinici Šobes (jíž založili příslušníci římské armády). Mezi terasami Šobesu nás uvítal stánek s koštem místních vín, čehož jsme toho patřičně využili.
Poté nás čekalo vcelku nezáživné stoupaní, abychom nabrali ztracenou výšku. A máme tu lesní rovinku u Podmolí, kde Pavel čuchá skvelé houbařské ulovky. Další zastavení je u hospůdky s krasným rybníčkem a trochu skrytým vodníkem. Po nezbytném tekutem občerstvení se odměnujeme nadherným lesním sešupem.
A už jsme na přeměstí Znojma, v Hradišti. Zde se kocháme výhledem na udolí od malebné
kapličky. Rychle projíždime městem do centra, kde je naše zakladna. V nohách máme cca 35km. Neděle byla krásná, leč krátká; tak se stihla jen prohlídka centra a hradu, s neplánovaným zastavením u chovatelky dravců. My už spěchali k obědu a poté se rozloučila Jiřka, s vidinou pracovního relaxu na zahrádce. Po skvělém domácím gulaši se zbytek tlupy vydal ještě na toulaní starobylími uličkami a terasami pod hradem. Zbýval návrat, balení a odjezd na vlakovou stanici, s loučením.

(s použitím textu a fotek PavlaG, přítomni: PavelG, Jiřina, Anička, Miloš, 35km, tiskem Břeclavský deník ).
31 fotek, 11.6.2017, 15 zobrazení
10. 6. Moravský Kras. Snad už 8. ročník s MCT. Pohodová stovka za krásami MK s dobrou partou. Napsal jsem také:
Dnešní mise do MK byla již druhá v tomto roce a ani to nemusí být mé poslední slovo, páč, jak známo, mě zde čeká ještě kousek dovolené, pokud se vše zdaří. Nicméně, dnes to bylo oficiálně za účasti MCT, co už považujeme za tradici, páč jsme si jej z nějakého důvodu oblíbili a již samotná cesta je velkým zážitkem. Tedy alespoň u mne.

I dnes tomu nebylo jinak. Předcházelo tomu nevábně tvářící se sobotní ráno, když jsem ještě před svítáním vyrážel z domu. Obloha pochmurná, černé chuchvalce a déšť na spadnutí, ale na východě bylo jasno a nic nenasvědčovalo tomu, že by ... Ale jen co jsem vyjel za město, padla první kapka. Svěží západní vítr do zad jsem zažil poprvé, ale taky mě rychle dohnaly mraky a rozlezlo se to po celé obloze. Spustil se liják a než jsem stačil dorazit do první dědiny, měl jsem boty a půl oblečení promáčené. Pak jsem zalezl do zastávky a čekal. Vyhlídky nebyly radostné a jen rychlý konec deště a rázné oteplení to mohlo ještě zachránit. To se ovšem nestalo a tak jsem se posléze vrátil do ještě pořád spícího města, zatímco Jiřka zařídíla odložení akce na neděli.

Počasí se dopoledne notně vylepšilo a zavládl prosluněný den, a tak se nabízelo alespoň z části zachránit původní plán, tedy ohňostroj na Prýglu s následným bivakem. Do Brna jsem tak dorazil s dvanáctihodinovým zpožděním, tentokrát výjimečně vlakem, ale nevítala mě již žádná delegace. Svižná půlhodinka na Prýgl a další, než jsem se prodral davem na své předem vytipované místo. Vše bylo parádní, vycházející Měsíc nad Brnem i ohňostroj, a také hlučný provoz na Prýglu do pozdní noci. To jsem se již posouval dál k Veveří, kde jsem sice nic neměl připraveného, ale to u mne není podstatné. Nakonec jsem poblíž Obory našel v hlubokém lese to nejlepší místo, co jsem si mohl přát. Byla chladná hvězdnatá noc a Měsíc prosvítal stromy a vrhal strašidelné stíny, ale to už jsem byl ve svém živlu a po průzkumu, že mi zde nic nehrozí, jsem rozbalil bivak, posléze utichl všechen hluk a já si užíval ten klid. Excelentní relax a zážitek!

Brzo ráno jsem se probudil, sbalil vercajk a dokončil kolečko okolo Prýglu, čímž jsem ho preventivně uzavřel pro ty, jež to na podzim opět nestihnou. Brzký ranní Prýgl skýtá neobyčejnou podívanou, zvedala se lehká mlha nad vodou, hladina klidná jako sklo se zvláštním modrým nádechem a naprosté ticho. Jel jsem pomalu a kochal jsem se, pořád jsem měl dost času na to, abych byl včas na výchozí pozici v Julcu, kde byl scuk s Jiřkou a Dášou. Ty taky brzo přišly a krátce na to jsme vyrazili. V Obřanech jsme vyhlíželi druhou polovinu tlupy, tedy Zdenálovce :)), kteří dorazili v plné sestavě a tak zachránili čest tlupy a celé výpravy.

Cesta ubíhala velice svižně, že jsme nestíhali ani zastávky na pivo :)). Relax si pak tlupa dopřála na Skaláku, kde jako již tradičně vyhlásila konec. Já jsem ale na nic nečekal, a splnil jsem kolečko do Sloupu i s rychlým občerstvením. Stejně pojedu domů vlakem a tak jsem alespoň snížil deficit na přijatelných 100 km. Kolečko bylo svižné v rámci naložené bagáže a horkého dne, šlapalo se mi dobře a stejně tak tomu bylo i po cestě zpátky do Brna. I holky šlapaly poctivě, trénink se příznivě projevil a nikdo nás nezdržoval.:)) Jinak varuji před bramboráčky, narozdíl od minula je měli málo propečené a nikterak tomu nebylo ani u Balcarky, kde byly ještě horší. Zřejmě i univerzální "kvalita" mraženého polotovaru a větší fronty se podepsaly na nedobrém dojmu z těchto poživatin. Ani dobře vychlazené pivo mi nějak v tom horku nešlo. Ale nic tak hrozného, aby to člověku zkazilo žaludek či hezký den.

Brnem jsme také prosvištěli jak uragán, málem jsme se nestihli důstojně rozloučit. Vlak jsem stíhal s patnáctiminutovým předstihem. Jak jsem vyhlásil v plánu, normálně v sobotu bych nechvátal, měl bych dost času do pozdního večera, ale dnes to jinak nešlo.

Závěrem chci poděkovat všem přítomným, tedy Jiřce za organizejšn, Zdenule, Katce, Dáši a Zdenálovi, za operativní účast a dobrou společnost, bez každého z nichž by tato akce byla o dost ochuzená. Najel jsem za oba dny 134 km.

Foto možná později.

Pavel
158 fotek, 30.6.2013, 104 zobrazení
Tož,

myšlenka na znojemská kolečka se pomalu začíná uchytávat, obzvláště patrně proto, že účastníci mají zajištěn veškerý komfort okolo.

Dnes tedy v podání výběru zdravého jádra bylo pořádáno první oficiální kolečko, na kteréžto bylo předepsáno pořádné provětrání faldíků. K tomu sice bylo hodně daleko, pro začátek se zdolával pouze Šobes, což byl jen slabý odvar toho, co bylo zamýšleno a co bude jistě v blízké budoucnosti realizováno. Nicméně, základní kámen byl položen a my teď můžeme zpětně sestavit harmonogram, jak věci postupně nabývaly smysl.

Vše vězilo pouze v tom, aby účastníci dojeli včas a zbyl patřičný čas na akci; byly tu sice pokusy přijet až k obědu, ale my víme, jak by to dopadlo a tak po zralé úvaze přijíždějí Anička s Milošem již v 9 hodin a Jiřka hned v hodině následující. Po ubytování a nezbytné přípravě se tedy konečně v poledne vyrazilo, k čemuž musel být program přehodnocen a tak se konala pouze základní varianta na Šobes. Po vlastních zkušenostech jsem zvolil opačný směr než je doporučován, což má výhodu zejména v tom, že to nejhorší má člověk v první půli za sebou a v druhé půli si veze zadek skoro zadarmo. Tak tedy svižně ubíhala cesta spodem přes Loucký klášter, Sedlešovice, Havraníky až po Hnanice, kde se trasa stočila do lesa k lávce a začlo stoupání na Šobes. Kouskem jsme křižovali trasu místním závodníkům, kteří se ovšem docela flákali a pojali to patně jako kochací jízdu, jinak si to hlemýždí tempo neumím vysvětlit. Ale před námi se zvedly terasy Šobesu a mezi hlemýždi jsme se rázem ocitli i my. Naštěstí hned v úvodu byl stánek s občerstvením, lépe řečeno s koštem vín a my jsme toho ihned patřičně využili.

Nuž koštovka byla skvělá a zajisté by to mohl být i důstojný závěr naší výpravy, ale to bychom neudělali kolečko, které by se muselo v neděli zopakovat. A tak jsme zvedli kotvy, vzdorovitě vyšlapali nekonečný kopec a pak jsme se ocitli na krásné lesní rovince směrem k Podmolí. Kdyby byl čas, jistě by se i trochu zahoubařilo, ale to bych musel mít s sebou taky nějaké houbaře, co by přispěli troškou do mlýna. Po zkušenostech z Prýglu tedy tuto myšlenku opouštím a dojíždím skupinu s jediným, zato krásným kozákem. Po chvíli kotvíme u rybníčku s občerstvením, relaxujeme a pozorujeme vzdáleného vodníka, kterého někteří naši jasnovidci v lepším případě označovali za kupu smetí, či ho neviděli vůbec. Pak s takovým materiálem sbírejte houby :))

Po občerstvení a odpočinku nás čekala už jen půlka cesty domů a to převážně z kopce, kterou jsme si trochu prodloužili a zpestřili vybranou lesní cestou, nicméně i zde se jelo velmi rychle a tak jsme se záhy rozhlíželi na vyhlídce v Hradišti. Když už jsme kochání měli dost, zůstával už jen sešup do Gránického údolí a krátký výstup do Znojma, co už jsme zvládli levou zadní a zakrátko jsme parkovali ve sklepě, resp. na Řídící věži. Pak následoval již kýžený odpočinek. Na kontě nám přibylo 33 horských km.

Neděle byla krásná, leč krátká; někteří se nemohli vyhrabat z postele a tak se dopoledne stihla jen prohlídka centra a hradu, s neplánovaným erudovaným výkladem chovatelky dravců. Malé sůvičky sněžné byly obtloustlé a nemotorné, ale krásné a zajisté rychle nabydou tu správnou garderóbu. My jsme ale již pádili k obědu a poté se rozloučila Jiřka, s vidinou dalšího odpočinku na zahrádce :))

Po dobrém obědě se zbytek tlupy vydal ještě jednou do města; omylem jsme objevili překrásné starobylé uličky a terasy pod hradem a četné vyhlídky, sluníčko už také začlo příjemně hřát a tak jsme tam chvilku spočli. Zakončení proběhlo vyhlídkou z ochozu kláštera a rozjímáním v kostele sv. Mikuláše. Pak už následoval návrat domů, balení a odjezd na stanici, kde jsme se důstojně rozloučili. Tož, tak!

Pavel

Něco by se našlo i mezi uživateli...

tlupa

1 116 zobrazení, 4 alba

nase-tlupa

2 291 zobrazení, 39 alb

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron