Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 70 výsledků (0,1085 sekund)

reklama
23 fotek, 11.3.2017, 552 zobrazení
38 fotek, 22.6.2013, 133 zobrazení
Víkend v okolí Toulovcových maštalí byl především oslavný (padesátiny má každý jen jednou, že jo Jarku), tak nosný program spočíval v oblíbeném "jedli, pili, povídali", v sobotu ale přece jen tlupa žlutých triček krátkým výletem projasnila temná zákoutí maštalského skalního městečka i světoznámého Pivovarského průsmyku...
89 fotek, 19.8.2014, 799 zobrazení
Dne 19. 8. – služba 13. oddíl

Službu jsme převzaly předešlého dne před nástupem. Po nástupu proběhlo v pořadí již třetí Pradisco, kde pramláďata ukázala,že pohyb jim není cizí.
Dnešní ráno jsme začali jako vždy rozcvičkou. Po snídani oddíly 9 a 10. oddíl v okolí tábora hrály šiškovanou, 11. a 12 oddíl praflorbal ,15 a 16 oddíl hrály „Obejdi nepřátelskou tlupu“ kde se učili stopovat nepřátelskou tlupu, což je moc bavilo. Malé holčičky na staré jídelně vyráběly náušničky a ozdoby. Moc se jim povedly. K obědu byly moc dobré ovocné knedlíky. Odpoledne oddíly plnily svůj program v okolí tábora, náš oddíl se14, oddílem zkoušeli divadlo, které zítra předvedou celému kmeni. Navečer šel celý kmen po stopách mamutů. Stopaři, lovci a ostatní byli velice úspěšní. Povedlo se ulovit mamuta, kterého jsme na společné večerní hostině snědli.
168 fotek, 22.3.2014, 65 zobrazení
Právě na den přesně před rokem vyrazili holky na první pochod, tenkrát do okolí Kutné Hory a tak byl učiněn první krok k založení této bezejmenné turistické tlupy. K 1. výročí byl naplánován pochod napříč Babiččiným údolím, kterého jsem se též zůčastnil. Jako problém se objevila po několika slunných dnech vyhlídka počasí, protože předpověď ukazovala na déšť. Naštěstí žádný nepřišel, naopak, naši takřka 20-ti km trasu z Červeného Kostelce do České Skalice provázelo slunce a tak jsme si vše náležitě užívali
39 fotek, 31.5.2017, 88 zobrazení
Včera jsme moc nestíhali, tak píši komentář až teď :-) Včera dopoledne jsme využili k malému opakování učiva z matematiky a pak se šli projít do okolí hotelu. K obědu jsme dostali polévku a vepřové na žampionech. Polední klid jsme využili k odpočinku a společenským hrám na pokojích. Odpoledne pro nás byla připravená fáborkovaná s úkoly. Běhali jsme po lese v tlupách a sbírali bodíky. Večeře: Francouzské brambory. Večer jsme se věnovali výrobě lapaču snů, který nám dal dost zabrat a tak jsme ho museli dodělat ve čt ráno.
20 fotek, leden 2016, 62 zobrazení
Původní plán přejít Orlické hory se trošku zvrtnul v 66 km s dvěma spaními v pěkných budkách. Jelikož jsem člověk spořivý šel jsem pěšky, chtěl jsem totiž ušetřit za vlak. Bohužel fotky průchodu korytem řeky Zdobnice nejsou, jelikož pan mobil zase panoval a hlásil nějaké kraviny, že nemá energii nebo co. Takže jste přišli o tlupu myslivců a 130 kilového kance a hlavně krásnou řeku a její okolí. Tohle je s námi v lese, když tam spíme, to aby člověk začal nosit pistoli.

Mapa: https://mapy.cz/s/pquv
84 fotek, 24.6.2018, 270 zobrazení | architektura, cestování, krajina, lidé
24.6.2017 jsme se vypravili " na konec světa" na poloostrov Crozon, za další stavbou velkého stavitele Vaubana, jehož stavby jsou k vidění po celé Francii. Sébastien Le Prestre markýz de Vauban (15. května 1633 – 30. března 1707) byl í jedním z nejuznávanějších pevnostních stavitelů a představitelů tzv. francouzské inženýrské školy. Svůj život zasvětil službě králi Slunce Ludvíku XIV., který jej za jeho zásluhy jmenoval francouzským maršálem.
Již po cestě při jedné z našich zastávek nás předjížděla tlupa motorkářů, to jsme ještě netušili, že jedou také naším směrem. Takže místo obdivování města, pohřebiště lodí, kaple a pevnosti, jsme jeli na setkání motorkářů, pro které zde byla sloužena mše pod širým nebem, okolo Vaubanovy věže, strážkyně pobřeží Armorice. Takže zde najdete hlavně postřehy ze setkání, které se nám moc líbilo. Jedno takové jsem totiž už ve Francii zažili v roce 2009 a to v Lurdech, když tito borci přijeli na procesí. viz: https://janablah.rajce.idnes.cz/Francie_2009_-_Carcassone_a_Lurdy_2.cast/
#Francie
205 fotek, duben 2014, 93 zobrazení
Velikonoční prázdniny jsme trávili ve Vilémovicích v Moravském krasu a bylo tam opravdu krásně. Ve čtvrtek jsme si prohlédli zámek v Blansku a odpoledne se vydali na průzkum jeskyní v nejbližším okolí. V pátek ti starší vyrazili na delší výlet přes Jedovnici k Býčí skále, prohlédli si huť Františku a přes Rudice zpět do Vilémovic. Mladší putovali přes Rudické propadání a Jedovnici. V sobotu jsme šli přes Ostrov u Macochy, posvačili na hradě Holštejn a pokračovali jsme do Sloupsko-Šošůvských jeskyní, kde ještě dnes jsou tlupy neandrtálců. Od jeskyní jsme se vydali přes Macochu zpět do Vilémovic. Kilometrů jsme nachodili spoustu, jeskyní prozkoumali tolik, že by se to ani na prstech spočítat nedalo, do Macochy nikdo nespadl, Červa nám neandrtálky vrátily a tak vlastně vše proběhlo v pořádku=)
26 fotek, 7.11.2015, 95 zobrazení
Desátý ročník pro nás (se Steviem) a jinak 50. jubilejní ročník nočního pochodu na Milešovku (Memoriál Hanky Vocáskové). Letos jsem se sešel se Steviem už v půl druhé u hlavního nádraží. Divočák, jeho bratr Václav a jejich tlupa na nás čekali ve dvě hodiny na zápise a oficiálním startu v UJEPu na Klíši. Tam jsme si kromě zaplacení startovného zakoupili jubilejní trička. :-) PetrX, @ndulka a Hormon šli tento ročník v samostatné partě.

Po zápisu jsme se odebrali do hospůdky na západním nádraží, kde proběhlo posilnění pivním mokem před náročným nočním putováním. Počasí bylo letos pozitivní! Nepršelo, zima nebyla a moc nefoukalo. Cesta mi připadala pohodová a vrchol byl dobyt ve čtvrt na devět. :-) Krátce po jedenácté večer jsme už přebírali diplom ve Rtyni nad Bílinou. Tam jsme také dostali tradiční čaj, tatranku a letos ještě odznak! Mohlo by se zdát, že naše cesta končí - již jen nástup do autobusu a směr Ústí n. L. Vše bylo přesto jinak, tedy pro Václava, Stevieho a mě.

My se prostě zapřeli (nechápu :-)) a autobusem s vyhřátou seslí (slovy Stevieho), prostě nepojedem. Jdeme domů pěšky. Ač to tak moc nevypadalo, ale dobrovolně. Nikoho jsme nemuseli přemlouvat :-) :-) Věty, které při rozhodování padly, nebudu tady rozepisovat. Zkrátka a dobře je před námi dalších třináct kilometrů.

Že jsme tvrdí hoši je jasný, proto okolo třetí hodiny ranní mohla vzniknout fotka u cedule ÚSTÍ NAD LABEM. Byla to pěkná výprava!
170 fotek, 24.10.2009, 137 zobrazení
"... 4. ročník Uzamykání Prýglu se nesl ve znamení společné akce s Pohodáři, jejichž účast jsme spíš jen tušili, než očekávali. Nakonec se ukázalo, že o co míň jsou sdílnější, o to víc se umí semknout jako jeden muž a překvapit svojí početnou účastí...
...
...Pohodový výlet jsme před koncem cesty zajedli skvělým jídlem v restauraci U Šuláka, někteří naproti U princezny a pak dokončili trasu za velmi příznivého, i když ne slunečného počasí.
Prýgl dnes uzavírali i vodáci a určitě i jiné tlupy; za nás uzavírala nejmladší členka Natálka, která statečně táhla sebe a pomyslný běžec zipu. Prýgl se svým nádherným okolím je tak opět zdárně uzamknut a připraven na přezimování. Nashle tedy na dalších akcích a zejména na jaře opět zde, při jeho otevírání."(S využitím citátů z článku, Pavel)
Více na stránkách Moravské cyklotlupy
117 fotek, 1.5.2012, 141 zobrazení
Další, tentokrát již soukromou, tradicí je prvomájový cyklovýlet k soutoku Moravy a Dyje. Předpověď počasí i stavu komárů byla skvělá a tak jsme vyrazili v docela hojné účasti.Programem dne byla relaxační jízda s kocháním krajinou, a tak jsme viděli pár čapích hnízd a pres plot nakrmili i několik prasátek, nedaleko hájenky U Doubravky. Záhy jsme dorazili k cíli naší cesty. K soutoku se ovšem vydali stovky dalších cyklistů, takže na české straně bylo docela těsno. Ale každý si našel své místečko, na svačinku či focení. Cesta zpět vedla pres tzv. Cahovskou spojku, okolo Cahnovského pralesa a opět k Doubravce. Závěr výletu většina tlupy strávila v hospůdce U Ludvy, někteří zůstali u loveckého zámečku Pohansko, kde se konala lidová zábava s country hudbou (Čtyřlístek), koňmi, nafukovacím hradem, loutkovým divadlem a další zábavou pro celou rodinou. (Oficiální trasa byla 32 km, břeclaváci dali 43, valtičáci 60, mikulovští již úctyhodných 90 km. Účastnili se: BV- sekce Miloš, Anička, Pavel; Valtická sekce: Verča, Hanka; brněnská sekce: Mirek, Jiřka; mikulovská delegace: Ivana, Lucka. A výjimečně poprvé zástupci Rousínova, mladí pánové Martin a Honza...
31 fotek, 11.6.2017, 15 zobrazení
10. 6. Moravský Kras. Snad už 8. ročník s MCT. Pohodová stovka za krásami MK s dobrou partou. Napsal jsem také:
Dnešní mise do MK byla již druhá v tomto roce a ani to nemusí být mé poslední slovo, páč, jak známo, mě zde čeká ještě kousek dovolené, pokud se vše zdaří. Nicméně, dnes to bylo oficiálně za účasti MCT, co už považujeme za tradici, páč jsme si jej z nějakého důvodu oblíbili a již samotná cesta je velkým zážitkem. Tedy alespoň u mne.

I dnes tomu nebylo jinak. Předcházelo tomu nevábně tvářící se sobotní ráno, když jsem ještě před svítáním vyrážel z domu. Obloha pochmurná, černé chuchvalce a déšť na spadnutí, ale na východě bylo jasno a nic nenasvědčovalo tomu, že by ... Ale jen co jsem vyjel za město, padla první kapka. Svěží západní vítr do zad jsem zažil poprvé, ale taky mě rychle dohnaly mraky a rozlezlo se to po celé obloze. Spustil se liják a než jsem stačil dorazit do první dědiny, měl jsem boty a půl oblečení promáčené. Pak jsem zalezl do zastávky a čekal. Vyhlídky nebyly radostné a jen rychlý konec deště a rázné oteplení to mohlo ještě zachránit. To se ovšem nestalo a tak jsem se posléze vrátil do ještě pořád spícího města, zatímco Jiřka zařídíla odložení akce na neděli.

Počasí se dopoledne notně vylepšilo a zavládl prosluněný den, a tak se nabízelo alespoň z části zachránit původní plán, tedy ohňostroj na Prýglu s následným bivakem. Do Brna jsem tak dorazil s dvanáctihodinovým zpožděním, tentokrát výjimečně vlakem, ale nevítala mě již žádná delegace. Svižná půlhodinka na Prýgl a další, než jsem se prodral davem na své předem vytipované místo. Vše bylo parádní, vycházející Měsíc nad Brnem i ohňostroj, a také hlučný provoz na Prýglu do pozdní noci. To jsem se již posouval dál k Veveří, kde jsem sice nic neměl připraveného, ale to u mne není podstatné. Nakonec jsem poblíž Obory našel v hlubokém lese to nejlepší místo, co jsem si mohl přát. Byla chladná hvězdnatá noc a Měsíc prosvítal stromy a vrhal strašidelné stíny, ale to už jsem byl ve svém živlu a po průzkumu, že mi zde nic nehrozí, jsem rozbalil bivak, posléze utichl všechen hluk a já si užíval ten klid. Excelentní relax a zážitek!

Brzo ráno jsem se probudil, sbalil vercajk a dokončil kolečko okolo Prýglu, čímž jsem ho preventivně uzavřel pro ty, jež to na podzim opět nestihnou. Brzký ranní Prýgl skýtá neobyčejnou podívanou, zvedala se lehká mlha nad vodou, hladina klidná jako sklo se zvláštním modrým nádechem a naprosté ticho. Jel jsem pomalu a kochal jsem se, pořád jsem měl dost času na to, abych byl včas na výchozí pozici v Julcu, kde byl scuk s Jiřkou a Dášou. Ty taky brzo přišly a krátce na to jsme vyrazili. V Obřanech jsme vyhlíželi druhou polovinu tlupy, tedy Zdenálovce :)), kteří dorazili v plné sestavě a tak zachránili čest tlupy a celé výpravy.

Cesta ubíhala velice svižně, že jsme nestíhali ani zastávky na pivo :)). Relax si pak tlupa dopřála na Skaláku, kde jako již tradičně vyhlásila konec. Já jsem ale na nic nečekal, a splnil jsem kolečko do Sloupu i s rychlým občerstvením. Stejně pojedu domů vlakem a tak jsem alespoň snížil deficit na přijatelných 100 km. Kolečko bylo svižné v rámci naložené bagáže a horkého dne, šlapalo se mi dobře a stejně tak tomu bylo i po cestě zpátky do Brna. I holky šlapaly poctivě, trénink se příznivě projevil a nikdo nás nezdržoval.:)) Jinak varuji před bramboráčky, narozdíl od minula je měli málo propečené a nikterak tomu nebylo ani u Balcarky, kde byly ještě horší. Zřejmě i univerzální "kvalita" mraženého polotovaru a větší fronty se podepsaly na nedobrém dojmu z těchto poživatin. Ani dobře vychlazené pivo mi nějak v tom horku nešlo. Ale nic tak hrozného, aby to člověku zkazilo žaludek či hezký den.

Brnem jsme také prosvištěli jak uragán, málem jsme se nestihli důstojně rozloučit. Vlak jsem stíhal s patnáctiminutovým předstihem. Jak jsem vyhlásil v plánu, normálně v sobotu bych nechvátal, měl bych dost času do pozdního večera, ale dnes to jinak nešlo.

Závěrem chci poděkovat všem přítomným, tedy Jiřce za organizejšn, Zdenule, Katce, Dáši a Zdenálovi, za operativní účast a dobrou společnost, bez každého z nichž by tato akce byla o dost ochuzená. Najel jsem za oba dny 134 km.

Foto možná později.

Pavel
107 fotek, 16.10.2009, 354 zobrazení
16.10. zase se musí brzo vstát abychom něco viděli , bohužel černého nosorožce nevidíme,ale pak potkáváme tlupu slonů, kteří jsou v této rezervaci vyhlášení , potkáváme jich snad stovky, vidíme zblízka jak klátí, jak mají veliké penisy a jak matky kojí slůňátka, dalších zvířat už si skoro nevšíváme jak jsme oslnění tou obrovskou hroudou masa?.
Po rozloučení s Addem se vydáváme do Port Elizabeth poslední místo našeho pobytu. Jsme ubytovaní ve vilové čtvrtí u moře. Večer si dáváme poslední mořské potvory ve vyhlášené restauraci 34C a naposled se procházíme po pláži a z sharkpointu se snažíme vidět velryby.

Heslo dne.: „ Slon ho má pořádně velkýho „

Africký slon (Loxodonta africana)
Africký slon je největší savec žijící na zemi (pevnině). Největší jedinci dorůstají až do čtyř metrových výšek a mohou vážit až 6 tun. Samice jsou menší, ale i tak mnohdy dorůstají tří metrů a váží okolo 3 tun. Jak samici, tak samice mají kly. Velké kly dospělého jedince mohou vážit až 60 kg. Slon se dožívá 60 – 70 let. Je velmi zajímavé, že si sloni pamatují své předchozí zážitky, jak negativní tak pozitivní, z kterých se dokáží poučit do budoucnosti. Odtud snad také plyne rčení „Mít paměť jako slon“. Také životní cyklus slonů se velmi podobá lidskému. Od neposedných dětí, pubertálních výrostků, bouřlivých mladíků, inteligentních dospělých, po moudré a zkušené starce. V každém sloním stádu vládne matriarchát, vede ho vždy dospělá samice. Ona stádo chrání, vede a poroučí mu. Stádo se většinou skládá ze samic různého věku a mláďat obou pohlaví. Dospělí sloní samci se od stáda vždy oddělí a putují světem sami nebo v malých skupinkách. Na rozdíl od ostatních savců, sloní samice nerodí mláďata každý rok. Mláďata se rodí každé 3 až 4 roky po dvouletém těhotenství samice. Novorozená mláďata váží okolo 100 kg. Stejně jako u člověka, tak i u slonů, je narození mláděte velkou událostí. Celé stádo ho chrání a stará se o něj. Také sloni vydávají velkou řadu zvuků. Troubí, křičí a vysílají také zvuky, které jsou pro lidské ucho neslyšitelné.
V JAR se podařilo slony zachránit před vyhynutím. Dnes můžete slony spatřit v mnoha národních parcích Jihoafrické republiky
158 fotek, 30.6.2013, 103 zobrazení
Tož,

myšlenka na znojemská kolečka se pomalu začíná uchytávat, obzvláště patrně proto, že účastníci mají zajištěn veškerý komfort okolo.

Dnes tedy v podání výběru zdravého jádra bylo pořádáno první oficiální kolečko, na kteréžto bylo předepsáno pořádné provětrání faldíků. K tomu sice bylo hodně daleko, pro začátek se zdolával pouze Šobes, což byl jen slabý odvar toho, co bylo zamýšleno a co bude jistě v blízké budoucnosti realizováno. Nicméně, základní kámen byl položen a my teď můžeme zpětně sestavit harmonogram, jak věci postupně nabývaly smysl.

Vše vězilo pouze v tom, aby účastníci dojeli včas a zbyl patřičný čas na akci; byly tu sice pokusy přijet až k obědu, ale my víme, jak by to dopadlo a tak po zralé úvaze přijíždějí Anička s Milošem již v 9 hodin a Jiřka hned v hodině následující. Po ubytování a nezbytné přípravě se tedy konečně v poledne vyrazilo, k čemuž musel být program přehodnocen a tak se konala pouze základní varianta na Šobes. Po vlastních zkušenostech jsem zvolil opačný směr než je doporučován, což má výhodu zejména v tom, že to nejhorší má člověk v první půli za sebou a v druhé půli si veze zadek skoro zadarmo. Tak tedy svižně ubíhala cesta spodem přes Loucký klášter, Sedlešovice, Havraníky až po Hnanice, kde se trasa stočila do lesa k lávce a začlo stoupání na Šobes. Kouskem jsme křižovali trasu místním závodníkům, kteří se ovšem docela flákali a pojali to patně jako kochací jízdu, jinak si to hlemýždí tempo neumím vysvětlit. Ale před námi se zvedly terasy Šobesu a mezi hlemýždi jsme se rázem ocitli i my. Naštěstí hned v úvodu byl stánek s občerstvením, lépe řečeno s koštem vín a my jsme toho ihned patřičně využili.

Nuž koštovka byla skvělá a zajisté by to mohl být i důstojný závěr naší výpravy, ale to bychom neudělali kolečko, které by se muselo v neděli zopakovat. A tak jsme zvedli kotvy, vzdorovitě vyšlapali nekonečný kopec a pak jsme se ocitli na krásné lesní rovince směrem k Podmolí. Kdyby byl čas, jistě by se i trochu zahoubařilo, ale to bych musel mít s sebou taky nějaké houbaře, co by přispěli troškou do mlýna. Po zkušenostech z Prýglu tedy tuto myšlenku opouštím a dojíždím skupinu s jediným, zato krásným kozákem. Po chvíli kotvíme u rybníčku s občerstvením, relaxujeme a pozorujeme vzdáleného vodníka, kterého někteří naši jasnovidci v lepším případě označovali za kupu smetí, či ho neviděli vůbec. Pak s takovým materiálem sbírejte houby :))

Po občerstvení a odpočinku nás čekala už jen půlka cesty domů a to převážně z kopce, kterou jsme si trochu prodloužili a zpestřili vybranou lesní cestou, nicméně i zde se jelo velmi rychle a tak jsme se záhy rozhlíželi na vyhlídce v Hradišti. Když už jsme kochání měli dost, zůstával už jen sešup do Gránického údolí a krátký výstup do Znojma, co už jsme zvládli levou zadní a zakrátko jsme parkovali ve sklepě, resp. na Řídící věži. Pak následoval již kýžený odpočinek. Na kontě nám přibylo 33 horských km.

Neděle byla krásná, leč krátká; někteří se nemohli vyhrabat z postele a tak se dopoledne stihla jen prohlídka centra a hradu, s neplánovaným erudovaným výkladem chovatelky dravců. Malé sůvičky sněžné byly obtloustlé a nemotorné, ale krásné a zajisté rychle nabydou tu správnou garderóbu. My jsme ale již pádili k obědu a poté se rozloučila Jiřka, s vidinou dalšího odpočinku na zahrádce :))

Po dobrém obědě se zbytek tlupy vydal ještě jednou do města; omylem jsme objevili překrásné starobylé uličky a terasy pod hradem a četné vyhlídky, sluníčko už také začlo příjemně hřát a tak jsme tam chvilku spočli. Zakončení proběhlo vyhlídkou z ochozu kláštera a rozjímáním v kostele sv. Mikuláše. Pak už následoval návrat domů, balení a odjezd na stanici, kde jsme se důstojně rozloučili. Tož, tak!

Pavel
61 fotek, 19.7.2009, 258 zobrazení
Tour de France

No slavna tour de france, byla opravdu podarena akce! V planu bylo delat kazdy tyden alepson jednu vysokohorskou turu…to by docela slo, jenze kam a co kdyz od toho pokoutnici, kteri takove pikle(pykle ?ja mam furt za to, ze to s pykat nema nic spolecne a vzdycky kuju pikle :(()ukuli odstoupi ? pak je takova tura zcela a uplne na vas to od zacatku az do konce, tzn., ze se musi hlavne naplanovat…no planujte, kdyz nevite kam a chcete videt vsechno !

Takze kdyz jsme palnovali uplne a zcela jinou akci, uplne cirou nahodou jsme se dovedeli, ze se zrovna jede tour de France…no, to nejak v podvedomi bylo, ale hlavne ze se jede kousiciciiinek odtud…nastalo velike dilema…kdyz jsem tu funela po kopcich o tour jsem snila, kdyz tu po nich funim ted, tour je nenavratne vyparena i ze snu a tak co se alespon podivat, jak to vypada, kdyz uz to nikdy nepojedu ? nj, jenze tam bude million stopadesat tri tisic lidi a to by nebylo to pravy pro mami a mimi, tak radeji ne a nekde se projdem a na tour se pak kouknem…no ale cervicek stale hlodal, takze co takhle namirit alespon tim smerem a pekne se prijit po horach a pak treba nahodou pri ceste neco okouknout ?

Vzhledem k definitivni neodhodlanosti vsech podniknout jakekoli akcni horalovani, jsme se na posledni chvili sbalily a vyrazily do hor…trasa relativne naplanovana, i kdyz absolutne zadna predstava, jak se tam dostaneme, ale to nevadi, ono se to nejak podda ;) rozjely jsme se smer martigny, pak direction grand saint bernard a…hihi, nejak na dalnici houstne provoz a vsichni odbocuji kam ja. Nu coz…za tunelem se ocitam na jiz docela zname silnici…jejda, az sem jsem kdysi dojela na kole a mela pred sebou cely tenhle veeeeelikansky kopec ? to snad ne !:) popojedem…nejak mi jeste uplne nedochazi, proc je tu tolik aut a hlavne neobvykle mnozstvi odhodlanych cyklistu…projizdim tunelem s obrovitanskym napisem « Martigny etape du TdF» …ze by ?:o

okolo se vypinaji zase ty krasne hory…nejdriv zalesnene kopce, nad nimi z vsech odstinu hnede, sedive a bezove skaliska a sem tam vakoukne z dali zasnezena spicka tech nejmohutnejsich a ja uz se nemuzu dockat, az je s any zacneme zdolavat…zelene lesy na nas dychaji vonavou svezest jehlici, slunicko tanci po ciste modrem nebi a hladi svymi rannimi prijemne hrejivymi paprsky…zaciname popojizdet, tak si to muzeme krasne vychutnat…snad podobne jako podel cesty jiz asi dlouhou dobu dopredu se pripravujici priznivci slavne tour.

Le Chable…louky, na nichz se obvykle pasou kravy, ovce a jina zvoncem na krku cinkajici zvirena jsou zaplnena tesnou patchworkovou skladankou automobilu…a dojely jsme…uplne jinam, nez co jsem mela naplanovano, ale coz, to se nejak provede a prochazek se tady da uskutecnit jiste nadmiru ! skrz kolonu aut probehla tlupa neopatrnych lidicek, vydrapaly se na stran a jeste nepozorneji se vrhaji do kolejiste…kdyz se opet vynori na kopci nad kolejemi, kde zrovna projel na cele udoli houkajici vlak, vsimnu si ceske vlajky na zadech jednoho z nich…no jistem, jak jinak, zase ten nas neukazneny narod ! ukaznene si najdu misto dle toho, kam je poradatele nasmeruji a uz se balime…je mi jasne, ze to bude na cely den, nebot po poledni se uzavre az do vecera cela silnice a do te doby se urcite vratit nestacime…pohlednu na levo k vrcholkum, ktere jsme mely v planu zdolat…vypada to, ze zdolavani se pocne jeste niz, nez v zakladnim tabore…inu, namazat, nasadit cepici, zabordelit nocnik a vyrazi se…

…pomerne sviznym tempem jsme se vydaly po jiz uzavrene asfaltce skrz roztomilou vesnicku…kostelni zvony zvou svym kolebavym zpevem k nedelnimu setkani nam dodavaji rytmu do kroku. Hooodne hooodne vysoko na kopci se schovava par drevenych domecku…ze by pro tento den snad nejdulezitejsi misto mezinarodniho sportovniho deni ? ano, verbier…jeden z panu usmernovacu mi ochotne vysvetluje, kudy vedou zkratky a kudy se vratit k lanovce…ani napad, vyfunela jsem do prvniho kopecku a za zatacku, tak to preci ted nepujdu cele dolu ! nejakych sto dve ste metru ! vsak je casu dost, nez se to tu vsechno sebehne a sjede, hezky to vyslapnem a najdem si nejake klidne mistecko !

Za dalsi zatackou mi malinko zatrnulo…sklon cesticky byl temer kolmy k rovine zemske a ja se pomalu plazila po brise, abych zaprela kocar, z ktereho na me vesele pohlizela any a mama funici housenka moc moc sranda ! uf ! z minicesticky na polni ceste, ta uz vypada schudneji…tak a ted se do toho opreme !

A taky jsme se oprely ! stoupaly jsme, a kdyz rikam stoupaly, myslim tim opravdove stoupani !!!, po kamenitycc prasnych cestickach tak nejak hodne hodne vysoko kamsi urcitym smerem…kdyz clovek nevi kudy kam jde, ma v sobe docela dost odhodlani…obcas…no vlastne temer neustale, nas nekdo udivene predbiha…nechapu ten udiv, jako s preplnenym terennim kocarem znacne hmotnosti opravdu vyklusavat nezvladam ! ale s diky odmitam pripadne nabidky pomoci :) fiere et tetue en meme temps…la pire combine et moi, je suis le cas :(( konecne se vynorime v dalsi vesnicce…privital nas zvonivy zpev zurcici kamenite studanky uprostred vesnicky plne starych drevenych domecku zdobenych nejbarevnejsimi kvetinami.

V podstate tady byl ten pravy zacatek, stale a stale jsme se drapaly vzhuru cestami necestami, obcas se vynorily na silnici a odpocinkove vystoupaly kousek po ni…kdyz vam plice nestaci a srdce busi na spancich do rytmu, slapete s mirne zastinenou vidinou cile, ktery se nejak ne a ne priblizit…alespon ze s kazdym ohlednutim zpet dolu do udoli je z auta mala tecka, pak tecicka a najednou mravenecek, ktery se nakonec ztrati uplne a cloveka to presvedci, ze uz preci jen pekny kousek usel!

Kdesi v loukach, asi kousek za polovinou jsme zastavily, nabastily se a pokracovaly dal…nakonec jsme se uchvacene horami a vsim, co k nim patri dodrapaly…a to doslova…az do Verbier…no, tady mela zacinat nase horska prochazka :)), ktery se nakonec stal vrcholovym cilem. Vzhledem k pokrocile odpoledni hodine jsem se rozhodla jen pro letmou prohlidku, avsak i ta byla spise prukopnickym cvicenim mezi tunami lidi vsech moznych narodnosti…najednou jsme se ocitly v cily 15-te etapy…po narocnem vyslapu to tu na me moc zilo, i kdyz any se vsechna ta barevna mavatka a tralaliii moc libila, a tak nastal pokus najit si nejake mistecko, kde to vse preckame…no, samozrejme i abychom neco videly !

Zacaly jsme sestupovat, ponevadz vsude pobliz k cilove pasce bylo opravdu az nestoudne preplneno. Kdyz jsme se pracne sedrapaly z sileneho kopecku u dojezdove rovinky, ocitly jsme se v pasti…niz uz to neslo a zpatky taky ne. Ne prilis ochotny organizator mi rekl, ze mam zkratka smulu…no, jeste ze tu byli pritomni panove policiste, jakozto vyssi sarze a tak jsme to zkusily na ne…vyraz zdesene matky, ktera se ocitla v zoufale prekvapive situaci zabral a tak se nas pan straznik jal prenaset pres bariery na silnici…prvni jsme zvladli…zoufalstvi v mych ocich se promenilo v sibalskou radost, zatimco straznik pod necekanym naporem vahy kocarku s tak roztomilym malym mimi mel co delat, aby na sebe neprozradil, ze na takovou zatez neni uplne vycvicen ! chvilku to vypadalo, ze nas necha sejit radeji po silnici, ale pak naverboval jeste nejake jine nicnetusici nadsence, kteri nejprv zaupeli pod bezelstne vypadajicim mimivozitkem a uz i nahlas vykrikli zdesenim, kdyz se na ne zacala valit obrovska uricena koule, v podobe me prisery, ktera si zahakla kaksnu o zabradli…to je taky napad, stavet mi kocar do roviny dopadu !!!

No, ted uz jsme byly za vodou…tedy za zatarasy a mohly viecemene nerusene setupovat…vicemene! vsude nateseni fanousci a chodniky zuzene na minimum, aby zavodnici meli dostatek bezpecneho prostoru. Pomalu jsme se vzdalovalay od cile, kousek pod 800m byl relativne volny prostor a dal uz by se sestupovanim nemely byt problemy…pekne jsme se usidlily, vsude to vrelo…najednou se ze zatacky vynorila karavana…nejruztodivnejsi vozitka propagujici sve staje…a atmosfera oziva jeste vic ! az z toho beha mraz po zadech a cloveku se na tvari rozlije davovy vyraz nadsene radosti :)

Nekde z vysilacky se ozvalo, ze uz cyklisti jsou dve minuty pod nami… zvedave krky se natahuji pres hrazeni, a jeste zvedavejsi zraky si hraji na bystrozrake, aby videy za zatacku…zatim marne…vynori se jen policejni doprovod…pak nejake papalas auta a pak zase policiste…ze zdola se ozyva stoupajici vlna povzbuzujiciho nadseneho pokriku ! a je to tady ! prijizdi prvni hrdina…aparaty blikaji, lide mavaji, krici, any tleska paci paci a hrozne se tomu smeje, beda vsak, kdyz nad hlavou proleti vrtulnik, pac ten ma v zebricku jejich zajmu prvni misto…chudak lance a spol…mama take nadsene foti, tleska a krici, i kdyz vubec netusi, koho vlastne povzbuzuje ! nenapadne jsem se po prujezdu vsech zeptala nejakeho opravdoveho zkuseneho nadsence, jestli v te rychlosti a v tom davovem silenstvi alespon nekoho rozeznal…no samozrejme ! tak zdeseny a zaroven prekvapene opovrzlivy vyraz bych vam prala videt ! doufam, ze priste uz to taky zmaknu, ale zatim jsem nemela na vic, nez rozpoznat barvy trikotu a staje, ktere jsou tak nejak nejznamejsi…jeste ze jsem se tak moc nesekla a opravdu tak diky tomu naprosto, ale absolutne nevedomky, zachytila ty opravdove a slavne hrdniny !

Byt jsem byla jako absolutni buran, byla to parada ! ta atmosfera je uzasna a vsichni jsou na sebe tak mili a spolecne se raduji, ze ten naramny vyslap je najednou pohlcen a zazracnym zpusobem se v cloveku vynori sily na cestu dolu…ta ovsem byva mnohem horsi ;) no, jiny, sice mene ochotny, ale i tak napomocny straznik mi pomohl prenest kocar zpet na silnici a jala jsem se zaverecnou trasu teto etapy poklusem zdolavat…v lidech stale pulsuje euforie, takze jsou nadseni asi ze vseho, co vidi a tak povzbuzuji novy druh sportovniho vyziti…chudaci netusi, ze o sportu to neni, ale takovych hodin a my stale nahore a auto v nedohlednu dooole a pak jeste cela cesta dom a preci jen se nemuzeme vratit jen tak nekdy, jako nejake pocournice ! takze nutnost vybizi k sviznosti, ale kazde « hop ! hop ! hop ! » nadnasi a zmekcuje dopad na rozpaleny asfalt ! najednou jsme jeste mezi poslednimi cyklisty, takze se zpet promenujeme na chvili ve fanousky a pak uz zase stremhlav dolu...

Kdyz jsem dobehla do zakladni vesnice, mela jsem pocit, ze mi odpadnout snad vsechny koncetiny…any si spokojene chrupala a ja se nakonec tak tak doplazila k autu…div, ze jsem ho vubec nasla ! naraziki jsme na jine ceske nadsence…ach, jaka uleva, kdyz jsem zjistila, ze take uplne nevi, kdo a jak dopadl…i kdyz u nich to asi bylo tim, ze byli mnohem dal od cile ! ale portvrdili mi, ze tady je to hlavne o paradni atmosfere a na vysledky se prci juknou doma ;) hlavne ze kreuziger dojel ! jupi, to i vim, kdo je :) kdyz se me zeptaly, kolikaty byl kdyz jsem h videla ja, nastala trpna ticha pausa…a pak…to vubec nevim :) nu co, vsak se to dozvime doma ;)

Jo doma ! po veceri v trave jsme se nasoukaly do auta a ja pomalu ani neseslapla spojku, jak me bolely nohy ! jizda to byla opravdu zajimava ! navic vzhledem k hustote prvozu pomala a tak jsme si mohly vychutnavat vsechny ty krasne hory v zari zapadajiciho slunicka :)

Doma jsme si poctive nasly vsechny informace a konecne je z nas docela profik, takze priste uz hezky rozponame skoro kohokoli ! vysledky paradni, myslim, ze cesi mohou byt na sveho cyklozastupce patricne hrdi, no a my ? cely nasledujici tyden jsme se valely na zahradce, vychutnavaly jeji hrejive i chladive naruce a doznivajicich zazitku, ktere ozivaly pri sebemensim pohybu, patricne procitenem k nejhlubsim svazkum svalove tkane :))
51 fotek, 4.3.2017, 145 zobrazení
27 fotek, loni v létě, 14 zobrazení
54 fotek, 11.3.2017, 669 zobrazení
33 fotek, 11.3.2017, 996 zobrazení
74 fotek, 14.11.2014, 61 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

tlupa

1 114 zobrazení, 4 alba

nase-tlupa

2 282 zobrazení, 39 alb

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron