Hledání

601 vyhledaných výsledků

35% sleva na vše!
-35 % s kódem

Vytvořte fotoknihy, pexesa, plakáty... do neděle se slevou.
Kód: NakupyOnaDnes

35% sleva na vše!
ptace
  • 27.5.2011
  • 79 zobrazení
  • 0
1pesak
Kategorie: krajinazemě
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2010
  • 40 zobrazení
  • 0
tsmlok
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 19.4.2009
  • 60 zobrazení
  • 0
somniator
TURKOV - PŘÍRODNÍ BAŽÍNÁ REZERVACE / MOKŘADY,PTACTVO, KVĚTENY, PŘECHODY BIOTOPŮ/
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 19.10.2011
  • 94 zobrazení
  • 0
petr-photo
Ostravsko - přírodní památka Turkov, okolo řeky Opavy, přírodní rezervace Štěpán
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2016
  • 47 zobrazení
  • 0
krupamir
....městečko Dipkarpaz je zajímavé a zvláštní mj.tím,že zde žijí Turci a Řekové (asi 500) spolu,pohromadě,což je při nesnášlivosti těchto národů přinejmenším zajímavé.Řekové asi nestačili odejít a zůstali tu po obsazení sever.části ostrova tureckým vojskem.Řecko se údajně o tyto obyvatele stará a poskytuje jim veškerou podporu.Oběd u moře se konal cestou za dalším poznáváním,tentokrát,,přírodní rezervace".
více  Zavřít popis alba 
47 komentářů
  • 26.4.2017
  • 113 zobrazení
  • 8
sppt
Závěrečná prázdninová tůrka z Tesáku přes Machovu studánku a Valašky na rozcestí Kouzlůvky, odtud kolem Ondruškova pramene a Rožnovjačky na vrchol přírodní rezervace Obřany (704mnm), kde se nachází mimo jiné zřícenina hradu ze 13.stol., následoval sestup do sedla Klapinov, pokračovalo se dále kolem Drobečkovi studánky, přes rozc. Na Šarmance až k rozc. U Tří kamenů a odtud zpět na Tesák.
více  Zavřít popis alba 
  • 74 zobrazení
  • 0
pisatelka
Ráno bylo pod nulou, ale během dne sluníčko pěkně svítilo. Vyjeli jsme si do Bukovce, dali si malou svačinku v hotelu Kempa a pak už jsme šlapali k čs.polsko-slovenké hranici a dál k rašelinové rezervaci, do kopečka až k odpočivce Na dílku, tam jsme si dali svačinku a kochali se výhledy do údolí. Posilněni jsme sestupovali Komorovskou osadou do Bukovce. ke škole. Byl ještě čas k odjezdu, tak jsme šli silnici až k hospodě U Turka. Dali jedno točené a jeli do Návsí k vlaku. Počasí nám opět vyšlo jak jinak než skvěle, bylo nás celkem 15 osob a ušli 9 km.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.4.2016
  • 72 zobrazení
  • 0
radimderolezec
Podlehl jsem lákání Kuby Turka na lezení vícedélky na vápenci v rakouském Gesause. Krom toho jsem byl zvědav na ty kopce, o kterých v Humanitě kolují všelijaké povídačky. Do akce se přidávájí další lidé, takže nakonec v pátek za úmorného vedra vyrážíme ve dvou autech na jih. Kuba s Hankou a Jonášem, já s Pedrem v jeho autě. Večer po deváté necháváme turkovic ford s věcma na spaní nad vesničkou Johnsbach, kam zítra odpoledne/večer sestoupíme. Poté přejíždíme dolů k řece Enns a na parkovišti pod Haindlkarhütte necháváme pedrovu škodovku. I zde je vcelku vedro a to nás čeká ještě cca 500 výškových metrů na Haindlkarhütte. Dupeme do kopce a v jedenáct jsme tam. Chatař trošku kroutí hlavou, že žádnou rezervaci od nás nemá, že jsem měli zavolat... Ale nakonec nás nechá přespat, chata moc plná není, v lagru spí pár lidí. Dáváme pivko a hajdy na kutě, budíček bude v 4:30.

Kuba, Hanka a Jonáš vyrážejí na cestu Schmitt&Co, za 4-. Je to 36 délková cesta s převýšením 680 metrů (od nástupu po vrchol cesty). Většina délek je za 1-2, devět délek kolem 3 a čtyři délky za 4-. Dle topa čas od chaty k nástupu 2:20, cesta 5:30, sestup 3:20.
Pedro a já jsme se rozhodli lézt cestu Jahn - Zimmer, za 3+. Je to 28 déková cesta s převýšením 500 metrů (od nástupu po vrchol cesty). Šestnáct délek je kolem 3, zbytek za 2. Dle topa čas od chaty k nástupu 2:30, cesta 6, sestup 3 hodiny.

Pro JahnaZimmra jsem se rozhodli proto, že nám přišla více obtížnostně vyvážená. Také lepší, když je v cestě míň lezců kvůli padajícímu kamení. Již v autě jsem se dohodli, že nesmíme v lezení otálet, přeci je to od chaty nahoru přes tisíc metrů, tak abychom to stihli nějak rozumně. Takže lehké délky bez jištění a ty těžší, to se uvidí na místě.

Budím se ješte před budíčkem, hlavou se honí myšlenky na očekávaným, nedají hlavě ani tělu odpočinout... Přesouvám se z lagru k báglům, snídám, dobaluji. Ostatní už také vylezli, jdem ven. Z pramene nabíráme vodu a koukáme na stěnu trčící před náma. Hmm, teď ještě ztotožnit foto z topa s realitou... Dupeme s Pedrem po pěšině, Turci se šinou za námi. Už jsme u rozcestníku. Cesta je pěkně značená, rychle stoupáme po suti, přelézáme skalky a rokle. Našli jsem první borhák, měl by to být nástup. Perdo ještě kontroluje, zda nástup není o rokli vedle, neb jsme tu za dvě hoďky, nikoliv za dvě a půl... Ale metry nad mořem sedí, takto bude ono. Je to tady, tady to je. Starej Klaus Hoi to prý leze solo bez jištění za tři hodky...
Naházíme na sebe sedáky, přilby, lezačky na karabinu - zatím polezem v pohorách. I lana jsme nechali v báglu. Vyrážíme nahoru, cesta je vyznačená červeným značením, takže orientace úplně v pohodě. Vápenec má spousty chytů, je drsný, leze se po něm krásně. Přichází první trojková délka, ale bez problémů jí překonáváme. Valíme nahoru, už jsme asi v desáté délce. Pedro jde teď na prvním a bez problémů dáváme další délky za tři. Expozice se zvětšuje, cítíme, že začíná pracovat hlava. Jsme v délce zvané fuga, je to pěkná spára a takový větší výšvih. Ale zase nepřichází větší problém, pokračujeme dál solo. Dole na nástupu vidíme lezeckou trojku, postupují nějak pomalu, asi lezou s jištěním. Dolézáme pod klíčovou délku za tři plus. Traverz doleva pod převisem, nic na nohy, ale na ruce krásný, velký madla. Ale expozice je už zatraceně vzdušná, ten traverz je na vrcholu hodně kolmý plotny. Rozhodujeme se pro průběžné jištění, Pedro jde na prvním, všude je ale naskobováno, kdo to má po cestě vyndavat.... Chytím se madel, dva přehmaty a opět krásný stupy na pohory a hurá nahoru. U štandu balím lano na sebe, co kdyby po cestě bylo ještě potřeba. Na další polici je vrcholovka, zapisujeme se. Pedro kouká na hodinky a řiká, že neví, co budem dělat odpoledne, neb jsme za polovinou cesty a je 9 hodin. S poznámkou, že pivo čeká na Hesshutte a že není čas otálet se chytáme skály. Jdu na prvním. Přichází orientačně náročnější terén, ale pokaždé, když už jsem doufal, že jsem zakufroval ve směru, jsem někde opodál našle červený puntík... Tak zase nic, valíme dál nahoru.
"Hele, mne nebaví to lano táhnou kolem krku, dám ho do báglu. Koukni do topa, zda tam je ještě něco" povídám. Pedro roztahuje propocené papíry z kapsy u kalhot. "Ty vole Radime, už to asi zbalíme všechno, máme sice ještě 5 délek před sebou, z toho jednu trojku, ale to je tenhle komínokout, ten vypadá dost zadara...". Lano v báglu, ruce ve skále, kout byl fakt zadara. Stěna se pokládá, olizují nás paprsky slunce dosud schovaného za hřebenem Hochtoru. Je vidět kříž a lidé. Jsme na hřebenu, na vrchol nám zbývá nějakých 80 výškových metrů. Stojíme u kříže, je dest hodin. Dali jsme to za tři hoďky jako starej Klaus...
Povalujeme se u kříže, Pedro dohání spánkový deficit z noci. V dálce na hřebenu u Festkoglu vidíme postavičky. To by mohli být Turci. Možná... Píšeme jim sms, ale je tu špatný signál, zpráva neodešla. Zvedáme se a valíme po hřebenu a dolů do hutte na pivko. Cest je lehká ferrata, ale vše jde lézt krásně po skále. Zde vápence jsou pěkně zkrasověný, škrapy a ústí děr, kam se podíváš. V ceste je vcelku dost lidí. Za dvě hoďky jsme na hutte, pivko a sušení propocených věcí. Slunce pálí, i zde je přes dvacet stupnů a lidí o to víc.
Valíme krasovým údolím přes pastviny, sestup začíná být vcelku monotóní. Na chvíli sedáme v polostínu modřínů, svačíme, lehký šlofík. Co pak Turci, už také sestupují? Telefon bez signálu mlčí. Žádná zpráva. Dupeme z kopce, teplo je čím dál tím vlezlejší. Cesta nás ve čtyči odpoledne vyplivne přímo u turkovic forda. Ještě že máme u sebe druhé jejich klíče! Větráme auto, plechovkové birelly už leží v potoce pod kamenem. Ve stínu lip pozorujeme cvrkot v horské vesničce. Je skoro pět, birelly zchladili naše útroby a i telefon se probral. Kuba volá a slavnostně oznamuje, že už jim zbývá poslední dékla na vrchol! To je teda vrchol! Co tam tak dlouho dělaj? S Pedrem nevěřícně licitujeme o možnostech tak velkého zdržení. Počítáme, za jak dlouho dorazí sem k nám. Devátá večer. Hmm, tak to tě pic. Sedáme do auta a jedeme dolů k druhému autu. Přesedáme a jedeme do Admontu do cukrárny na kafe. Projdeme se po centru městečka. Vracíme se na parkoviště k fordu, jdeme sevykoupat do Ennže. Koupel byla velmi příjemná. Je devět a od Turků přichází zpráva, že už slanili z hřebenu! Přepočítáváme čas jejich návratu na parkoviště v Johnsbachu. To tam budou tak před jedenáctou! Přejíždíme autama do Johnsbachu, forda necháváme na parkovišti. S myšlenkama na spánek a případnou záchranou akci v sestupu zbloudivším lezcům odjíždíme hledat místo k ulehnutí. Loučka u řeky nedaleko Admontu za balíky sena, toť ideální útulna pro naše znavená těla. Rachotící vlak údolím v deset večer bylo to poslední, co jsem registroval z tohoto zážitky nabytého dne.
Ráno za svítání jsme vstali a s pohledem na hřeben Hochtoru jsme zbalili sakypaky. V mobilu zpráva, Turci dorazili k autu v půl dvanácté... Ok, vyrážíme domů hned teď, než bude vedro a pojedou všichni (turci).
A co Turci? Prý jistili skoro všechny délky, na vrcholu cesty zjistli, že k sestupu musejí kus po hřebenu, který je kolem 2, takže jej jistili také, poté trošku hledali místa k slanění... No prostě si to užili. Podrobnosti (pikantní) jistě brzo na horydoly.cz...o)).
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 58 zobrazení
  • 0
simontimingeriu
V roce 1995 byl soubor architektonických památek obce Pavlova státem prohlášen za památkovou rezervaci. K nejcennějším památkám v obci patří náves s řadou selských gruntů, barokní hřbitov, socha sv. Floriána a 19 vinařských domů se sklepy v České ulici. Opomenout nelze ani kostel sv. Barbory. Nad obcí na Děvíně se pak vypíná nejmohutnější památka - zřícenina hradu Děvičky.
Náves
Selské statky na návsi, které pocházejí z 18. století, nesou typické rysy barokní architektury inspirované prostředím nedalekého Mikulova. Bohatí sedláci, kteří svůj majetek rozhojnili výnosy z vinic dávajících kvalitní víno, napodobovali domy mikulovských měšťanů.
Hřbitov
Zajímavou památkou je i vesnický hřbitov pocházející z 1. poloviny 18. století. Hřbitov je obehnán zdí se čtyřmi válcovitými nárožními věžicemi krytými prejzovými taškami. Vstupní brána hřbitova má volutově tvarovaný štít s křížem.
Vinařské domy v české ulici
Vinařské sklepní domy, z nichž devatenáct je památkově chráněno, pocházejí ze 17. století. Obývali je drobnější majitelé vinic živící se převážně zpracováním vína. V přízemí lze vidět vstup do lisovny a do sklepa, na patře žil vinař se svou rodinou. Segmentově ukončený štít se šiškou a nikou pro sošku světce nese prvky baroka a je ovlivněn městskou architekturou blízkého Mikulova. Zdobnost štítů dokumentuje, jak bohatou vinařskou obcí Pavlov byl.
Hrad Děvičky
Na severním výběžku Děvína byl kolem roku 1222 postavený strážní zeměpanský hrad na ochranu zemské cesty směřující z Rakouska do vnitrozemí zvaný Dewiczky. Ve 13. století došlo ke kolonizaci kraje německým obyvatelstvem a od té doby se Děvičky začínají připomínat pod německým názvem "hauss Maydberch" (později Maidberg, Maidenburg). Roku 1334 hrad král Jan z Lucemburský udělil v léno Hartneidovi z Lichtenštejna a v moci Lichtenštejnů zůstal až do roku 1560. Lichtenštejnové také gotický hrad v době tureckého nebezpečí ve třicátých letech 16. století, stavebně upravili a vybudovali mohutnou baštu bránící přímé palbě na hrad. Od nich hrad koupil uherský šlechtic Ladislav Kerecsenyi, známý bojovník proti Turkům, který jej po roce 1572 prodal mikulovským Ditrichštejnům. Za třicetileté války hrad obsadili Švédové, kteří jej při svém odchodu v roce 1645 zapálili. V době dalšího tureckého nebezpečí roku 1683, sice stály na pustém hradě hlídky, ovšem opravován již nebyl. Ještě v roce 1784 hrad obýval hlídač, který zvonem upozorňoval okolní obyvatele na požár či blížící se bouři; po jeho smrti však již byl hrad opuštěn docela.
Převzato z ofiálních stránek obce:
http://www.obec-pavlov.cz/turisticke-zajimavosti/pamatky
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 20.8.2015
  • 277 zobrazení
  • 8
bele
ALB 702 - PLOVDIV a SOZOPOL
Konečně se dostávám k tomu zpracovávat postupně zážitky z cestování po klášterech a národních parcích Bulharska ve dnech 30.6.-14.7.2007 formou fotodeníku složeného z jednotlivých alb.

CENTRÁLNÍ ALBUM má link http://bele.rajce.idnes.cz/BULHARSKO_-_fotodenik

Každá fotografie v tomto albu mimo úvodní reprezentuje jedno album, které jakmile bude zveřejněno, bude u příslušné fotky v tomto albu vždy uveden jeho link

Příští album je v pořadí desáté a má název – NESSEBAR
***
Plovdiv - druhé největší a zároveň jedno z nejhezčích bulharských měst leží na 6 pahorcích po obou březích řeky Marice, které pravděpodobně předčí i Sofii.. Domorodí Thrákové tu žili už před mnoha tisíciletími a Filip II. Makedonský (otec Alexandra Velikého) po dobytí města pojmenoval dnešní Plovdiv podle sebe: Philippopolis. Bohatou historii dnes připomíná velké množství památek. Po Římanech zůstal především mohutný Antický amfiteátr, který nechal v Plovdivu vystavět ve druhém století Marcus Aurelius pro 6 000 lidí, objevený neuvěřitelně až v roce 1972 po sesuvu půdy, a také ruiny stadionu.

Dlouhou vládu Turků připomíná mešita Džumaja z 15. století. Kdysi bylo v Plovdivu mešit až padesát! Dnes narazíme samozřejmě mnohem častěji na pravoslavné kostely. Ve starém městě pak najdete dostatek příkladů typické městské architektury z období bulharského národního obrození - některé je možné si prohlédnout i zevnitř.

Starou část tvoří dlážděné kopcovité ulice s panskými sídly s arkýři, a většina jich je prohlášena za architektonicko-historickou rezervaci. Jsou to desítky domů ve znovu oživeném stylu, který je ukázkovým příkladem tohoto stylu v době jeho vrcholu. Domy zde byly postaveny na svahu a převládaly hlavně stavby vícepatrové s vykládanými dřevěnými arkýři a balkony, což řešilo velmi moudře problém nedostatku stavebního místa a bylo to i v souladu s přáním obchodníků z 19. století po velké vnitřní prostornosti.

Staré město má typický osobitý architektonický styl starého Bulharska, zajímavá je i barevnost města. Snad na každé cestě v každém městě potkáme svatbu. Nebylo tomu ani zde jinak, byla dokonce v národních krojích – kdo to potká ?
***
V Sozopolu jsem si užll krásnou historku při opačném kroucení hlavou při ANO-NE. Parta šla jiným směrem a já zahlédl kočár s koňmi. Běžím k němu si to vyfotit a kočí skáče na kozlík a ptá se, jestli jedu. Kroutím hlavou že ne … a už byl problém. Za chvilku jsme si to vysvětlili a bylo fajn

Co tam bylo příjemné, bylo pobývání v kempu, kde byla opět svatba. Ale podle věku ženicha a nevěsty asi zlatá, jídla a muziky hafo. Konečně i moře a nějaké nahotinky na pláži – prostě pohoda

Tak Ahooj příště v Nessebaru :-)
více  Zavřít popis alba 
150 komentářů
  • červenec 2007
  • 696 zobrazení
  • 16
kingjaen53
Kategorie: přírodazemě
více  Zavřít popis alba 
  • únor až duben 2011
  • 78 zobrazení
  • 1
iona
  • 16.4.2011
  • 64 zobrazení
  • 0
stanleycube
  • 20.5.2015
  • 6 zobrazení
  • 0
waldorf-poruba
  • duben 2015
  • 78 zobrazení
  • 0
kacelie
  • 24.4.2012
  • 71 zobrazení
  • 0
czech2010
Přírodní památka - lužní les
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2011
  • 55 zobrazení
  • 0
profajuraj
Bažinatý prales pár desítek metů od paneláků a rodinných domků na okraji Ostravského obvodu Poruba. Od posledního focení asi před 4. roky se to tam dost změnilo. Foceno v jiném vegetačním období.
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
37 komentářů
  • 19.4.2015
  • 81 zobrazení
  • 7
bodryostravak
  • 19.4.2014
  • 13 zobrazení
  • 0
druhydech
  • duben 2012 až září 2013
  • 27 zobrazení
  • 0
helcaostrava
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 19.5.2011
  • 21 zobrazení
  • 0
tomana
  • 2.5.2010
  • 106 zobrazení
  • 0
1b1617
  • 11.5.2017
  • 18 zobrazení
  • 0
reklama