Hledání: Už koukáme

Pro dotaz Už koukáme jsme našli 212 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

annie14
Par fotecek z drivejsich let --- ale vsech ,aby se kazdy videl ---a bylo to ferove , ze cas nam bezi vsem stejne ....
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • květen 2004 až leden 2013
  • 5 372 zobrazení
bele
ALB 239 - je ALB č.23 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
Lodí na Dunajskou deltu

I když se to nezdá, tak je stále pátek 6.7. 2012. Stany jsou postaveny, sice někdo opět zvolil pohodlí vyhřáté chatky, ale my ostřílení vlci z Delty okousaní komáry a rozehřátí dílem z teplého prádla kterým jsme se zakrývali před vlnami náletů komárů, dílem opravdu sálajícím sluncem, my šli pod stan. Něco málo jsme zobli k jídlu – v tom horku se toho moc jíst ani nedalo. Vybrali jsme poslední zbytky vychlazených plechovek piva z dobrých rezervních zdrojů busu. Schválně říkám poslední, Protože jak bude bus delší dobu stát s vypnutým motorem, tak nejdou chladící systémy a máme tak po HE HE.

Ani nás nenapadlo řešit co s načatým dnem, ale řešení bylo. Trochu náročné, ale bylo. Romeo prý zařídí jízdu lodí do Delty za ptactvem, rostlinkami, a tak vůbec. Voda je několik kilometrů daleko, tak pro urychlení nás i převeze autem … no a večer doveze několik demižonů vína na oslavu. Večerní grilování jsme odmítli, protože ryby prý mají připravené, jen je nechat rozmrznout … No do toho se nám opravdu nechtělo. Navíc pobyt na vodě měl být několik hodin, tak jsme to nechávali otevřené.

Odjezd byl trochu hektický, řada lidí se přihlásila na loď, potom odhlásila a zase přihlásila. Rozhodnout se správně o něčem, co člověk vůbec netuší jak vypadá, je někdy složité. Zvlášť v horku s komáry za krkem. Představa, že před nimi z lodi několik hodin nebudeme moct utéct, byla hrozivá. Ale vědomí, že do těchto míst se pravděpodobně hned tak nevrátíme vedla k tomu tu zkušenost podstoupit. Romeo nakonec kápnul božskou, kolik že lodí vlastně má, a pak začala trochu strkaná. Kdo pojede a na koho nezbude. Přistavovaná auta najížděla obloukem v prachu, a my jsme skoro neviděli jeden druhého. Já jsem vyřešil situaci diplomaticky, zatímco Romeo organizoval odjezdy a pobíhal po place, tak jsem si rovnou sedl na místo vedle něho do kabiny jeho auta a čekal až přijde. Riskoval jsem, že pojede třeba jiným autem, ale protože evidentně jiné nebylo, tak toto bylo to správné. Měl jsem asi jako jediný jedinou příležitost Romea během jízdy v klidu vyfotit (viz foto v předešlém albu). Byl jinak jako fretka, všechny ostatní snímky byly rozmazané.
V přístavu jsme mělčinou naskákali do připravených lodiček a mohlo se vyrazit. Projíždíme pomalu kanály spletí kořenů a větví stromů, které lemují cestu. Jindy zase hradba vysokého rákosí hustě zakrývá okolí. Koukáme jak diví do korun stromů nad námi, jestli něco uvidíme. Máme štěstí – vidíme, ale na fotku z toho nic není, než se vyhneme větvím, tak pták uletí na jiné kryté místo. Točíme to kanály sem tam, až se dostaneme k pojízdné benzinové stanici. Borci od motorů natankují a vyrážíme do vodní plochy, která je fascinujících více než 4000 čtverečních kilometrů. Je tvořena bezpočtem jezer, kanálů, rákosových ostrovů a bohaté pobřežní vegetace.

Po natankování vyrážíme do volného prostoru, který má pro nás utajené dopravní značky a orientační body. Chvíli jedeme volně, chvíli na plný plyn, najíždíme do ploch stulíku, kde děvčatko jednoho z *námořníků – deltistů* ukazuje jak se z dlouhých lodyh pletou ozdobné řetězy, jak se dělají zelené čepičky, jak se loví škeble, jak se v nich najde nebo nenajde perla, prostě jak to na Deltě chodí.

Místy se necháváme kolébat bez motoru hladinou a sledujeme pelikány. Když se k nim přiblížíme nad jejich limit, zvednou se z hladiny jako bombardér a popoletí kousek dál, jakoby se zdviženým prostředníkem jako Topolánek naznačily, že to tady mají s náma na háku. Vidíme i jiné drobné vodní ptáky, ale ty stovky nebo tisíce druhů, co tu hnízdí a žijí, tak to jsme se za tu krátkou chvíli nestačili naučit. Kupodivu mlaďoši, co s námi jeli překvapují, jak toho znají víc jak my, staří kozáci. Ještě že tak. Alespoň lidské vědění celkově nezakrňuje ?

Večer nás Romeo trochu vyšplouchl, všechno už bylo zaplacené dopředu, tak na zpáteční cestu už auta nepřistavil, a my museli skoro ve tmě hledat v holé krajině kemp, o kterém jsme neměli tušení, kterým směrem leží. Na cestě buď doleva nebo doprava – intuice nás vedla dobře, zaprášení jak Alíci ale šťastni ze zážitku, který trval na Deltě asi 3,5 hodiny. Večer jsme u vína a zpěvu na všechno ošklivé zapomněli. Další den ráno vyjíždíme na Mamaiu.

Celkovou informaci o Deltě a slíbené dokončení seriálu o Lipovanech bude příště

Další pokračování bude ALB 24 Ve vodním živlu
¨
více  Zavřít popis alba 
377 komentářů
  • červenec 2012 až únor 2013
  • 1 011 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
meyhams
Šumava 2011
(14.5.-21.5.)

Den první - 14.5. Horní Planá
Ve 12:55 jíž sedíme ve vlaku a netrpělivě čekáme zda náš vlak, v kterém sedíme, opravdu míří směr České Budějovice nebo Děčín. Naštěstí jedeme správně.
Do Budějovic jsme dorazily dřív než jsme čekali (ve stavu spánku) a před námi byla 2 hodinová vyhlídková jízda až do Horní Plané.
Kemp jsme našli snadno. Postavily si stan blízko vody a šli na pivečko. Mia si našla opět kamaráda, který jí konečně unavil. Je nádherné počasí, prostředí kolem Lipna je velice pěkné avšak máme obavy z počasí, které nás zastihne večer. Blíží se bouřka.
Uléháme po deváté hodině s přáním, ať se vzbudíme do suchého slunného dne.

Den druhý – 15.5. Horní Planá – nocoviště Pod Plešným jezerem
Je 6 hodin ráno a akční Olda zavelí vstávat. Venku prší od půlnoci a déšť neustává. Stan noc přečkal pouze s malými problémy (stan je z Tesca za 990,-).
V 7:30 se plavíme přes Lipno přívozem, který stojí 20 Kč za dvě osoby. Poté jsme se vydali po zelené kolem Lhotského Vrchu na Huťský Dvůr. Dále podél Schwanzerberského Kanálu a Medvědího Potoka až na Tokaniště 1040 m.n.m. Dále po červené na vrchol Smrčina 1338 m.n.m. a na Hraničník 1283 m.n.m. a ostře dolů na Studničkou 1160 m.n.m. až na Hraniční přechod. Poté dolů po modré k sezónnímu kiosku (který je samozřejmě zavřený) a dále po zelené na nouzové nocoviště, které je u rozcestníku Jezerní stezka, kam dorazíme zhruba ve 14:30. Vše rychle sušíme a vydatně večeříme kuře na paprice od Maggi (vaří se 5 minut a zasytí dva lidi).

Nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem
Vybavení: 2 x toi toi, 2 x krytý stůl, 2 x venkovní stůl s lavičkami. Místo zhruba pro 10 malých stanů. Terén se skládá z jehličí a pilin. Je sice fajn, že nezadržuje vodu, ale špatně se vpichují kolíky.
Krajina kolem nocoviště je pokácený les.

Nachozeno: 20,3 km, převýšení 478 m.n.m., průměrná rychlost 2,9 km, celkový čas výletu 7h a počasí ranní déšť, který kolem desáté hodiny ustává avšak sluníčko nevychází, teplota kolem 8 stupňů (Olda slyší hromy, ale jsou to letadla ?

Den třetí – 16.5. Nocoviště Pod Plešným jezerem – nocoviště U Strážného
V 5 hodin ráno zvoní budík a my již probuzení od psa vstáváme do chladného dne. O to větší je naše překvapení když vylezeme ze stanu a před námi vychází sluníčko na čistě modrou oblohu. Když se podíváme směrem k nížinám vidíme, že tam je oblačno a zataženo zatím co nad Plechým se rozevírá čistě modrá obloha. Snídáme horkou kávu se sušenkami, balíme a po půl sedmé vyrážíme k Plešnému jezeru cca 2,5 km. Hned od začátku jdeme do kopce…
Po kratším stoupání přicházíme k Plešnému jezeru a zde zjišťujeme, že cesta na Plechý je na vlastní nebezpečí. Není turisticky značená zato cestu provází Datel, který informuje o pralese, kterým jdeme nahoru směr Plechý, kdo v něm žije a kdo mu škodí. Cesta je co do výhledů moc pěkná, ale náročnost značná. Stoupání je po kamenech lesem, později mezi mrtvými stromy, které se vyskytují po celé Šumavě díky kůrovci. Docházíme k Stifflerovu pomníku s krásným výhledem na Lipno a Plešné jezero. Po jednom kilometru rovinky docházíme na vrchol Plechý. Výhled není dobrý, protože Rakousko je zahaleno pod přikrývkou mraků. Po nepříliš dobře značené cestě mírně klesáme a nečekaně hned potom stoupáme k Trojmezí, kde se schází hranice tří států (Rakousko, Německo a Čechy). Dál pokračujeme přes Třístolečník, kde potkáváme naše první 3 turisty (jsou to Němci, kteří nás tak dokonale zmatou až začneme klesat po špatné cestě). Po záchraně GPS navigací, se vracíme a klesáme po červené dolů až k Rosenauerově nádržce, kde doplňujeme zásoby vody. Cestou se kazí počasí a mírně mokneme. Před Novým Údolím pršet přestává a my jemně znechuceni tímto místem pokračujeme po červené. Cestou nás už přepadne velký hlad a proto vybalíme karimatku a uprostřed cesty obědváme na karimatce (vyruší nás samozřejmě auto lesní stráže ). Po jídle pokračujeme po červené loukami a pastvinami přičemž nám na cestu svítí sluníčko až docházíme na rozcestí Mlaka, kde se napojujeme na asfaltovou cestu po které docházíme až k mezistátní silnici u hraničního přechodu Strážný, kterou podcházíme podchodem.
Potkáváme jednu zmatenou a jednoho opilého německého turistu a naše snaha poradit jim jak se dostat na autobus je zbytečná a proto pokračujeme dále na nouzové nocoviště Strážný. Docházíme na něj kolem 17:30 po lesní cestě. Stavíme stan, večeříme a usínáme posilněni čajíkem s rumem.

Nouzové nocoviště Strážný
Vybavení: 2 x toi toi, 1 x nekrytý stůl s lavičkami
Místo zhruba pro 8 stanů. Kolem nocoviště je les a výhled na kopce. Terén se skládá z hlíny pod kterou je vrstva štěrku. Kolíky nejdou vůbec zapíchnout. Navíc při bezvětří je silně slyšet hluk ze silnice a jako poslední mínus je třeba uvést, že půl kilometru od nocoviště je benzinová pumpa.

Nachozeno: 30,2 km, převýšení 809 m.n.m., průměrná rychlost 2,8 km, celkový čas 10:40 a počasí bylo slunečné s jednou přeháňkou s kroupy a postupně přibývali na modrém nebi mráčky

Den čtvrtý – 17.5. Nocoviště U Strážného - Modrava
Automaticky se již oba budíme v 5 hodin ráno. Sbalíme stan, rychle slupneme musli tyčinku a v 6:15 vyrážíme směr Bučina. Svaly již o sobě dávají vědět a proto zmírňujeme tempo na 4 km/h ?. Cesta vede místy lesem a místy loukami. Nebe je od rána zatažené. Cesta vede přes Točnou a Žďárek, kde jemně stoupá cesta. Stejným terénem postupujeme až na Knížecí Pláně odkud mezi pastvinami plnými pasoucích se krav stoupáme až na rozcestí Bučina. Vzpomínáme na loňské nocování a pokrčujeme vzhůru až do sedla pod vrcholem Stráž. Dále pokračujeme k rozcestí Pod černou horou kde bohužel zjišťujeme, že Černá hora je zavřená z důvodu kácení stromů. S mírně zhoršenou náladou usedáme na odpočinek u Pramene Vltavy. Zde si vaříme oběd a doplňujeme vodu. Volíme novou trasu, která se prodlužuje o sedm kilometrů přes Kvildu. Po modré a bohužel po asfaltové cestě jdeme podle
Teplé Vltavy až do Kvildy, kde navštěvujeme jediné potraviny a nakupujeme jen to nejdůležitější: chleba, piškoty pro pejska a rum. V infocentru kupujeme pohled a poté stoupáme po žluté až na Březovou horu, kde poprvé potkáváme sluníčko a přes Filipovu Huť, s bolestmi nohou dorážíme na vytouženou Modravu do hostince Zlatá Stezka (nedávat si už nikdy hermelín s brusinkami), který si pamatujeme z loňska. Po 3 pivech se setkáváme s přáteli Luďkem a Líbou. Kolem šesté večer vyrážíme směr nouzové nocoviště. V této době již na nás opět svítí sluníčko a my stavíme stan a večeříme. Poté si koupeme
nohy v Roklanském potoku, hrajeme karty a pijeme rum při západu slunce. Jaká romantika ?

Nouzové nocoviště Modrava
Vybavení: 2 x toi toi , 1 x nekrytý stůl s lavičkami.
Místo u Roklanského potoka je velmi pěkné, ale pro stavění stanu je nevhodné díky nerovnostem terénu. Pohodlně si dovedu představit max.3 stany, nepohodlně 8. Kolíky na rozdíl od předchozích nocovišť jdou dobře zapíchnout.
Cedule upozorňující na nouzové nocoviště je včas a viditelně umístěna na rozcestníku bohužel však nocoviště tak jasně vidět není. Je vzdáleno od toi toi přibližně 100 metrů za stromy.

Nachozeno: 34,1 km, převýšení 565 m.n.m., průměrná rychlost 3,3 km, celkový čas 10:15
Od rána zamračené nebe, sluníčko vychází kolem druhé hodiny a svítí tak do tří a znovu se objeví až kolem šesté hodiny.

Den pátý 18.5. Modrava – Vojetice (Petrovice)
Vstáváme jako obvykle v 5 hodin ráno. Poměrně bolaví vylézáme ze stanu a jako překvapení je pro nás modrá obloha, ale bohužel i zima od Roklanského potoka. V 6:30 vyrážíme podél Roklanského potoka po červené, na rozdíl od loňského roku jdeme po této trase sami. Na rozcestníku Javoří pila se napojujeme na modrou a stoupáme pod vrchol Oblíku. Po hřebeni dále mírně klesáme a odpočíváme na slunném plácku, kde zjišťujeme, že sluníčko již má sílu. Dále klesáme stále po asfaltové cestě na Novou Studnici, Velký bor až k řece Křemelné. Přecházíme most a s vyděšením koukáme na kopec před námi, Křemelná nad stejnojmennou řekou, což je zároveň dopadová plocha střel z bývalé střelnice a proto se nemůžeme hnout z cesty ani na metr kvůli nevybuchlým střelám.
Po silnici pokračujeme až k rozcestí u Malého Babylonu. Odtud po modré kolem vrcholu Jakubice a Hamižná. Po cestě lesem docházíme do Hartmanic, kde dokupujeme vodu a přes město míříme směr Petrovice. Asfaltová cesta končí u rozcestí Krušec a začíná polní cesta, kde dáváme přestávku po které zjišťujeme, že jsme již velice vyčerpaní. Na konci pole si nejsme jisti jak dál. Žlutá vede přes soukromý pozemek, který je uzavřen závorami. Jsme moc unavení na vymýšlení jiné trasy a proto zvedáme závory a jdeme dále po žluté (kolem vyházeného hnoje). Za vesnicí, ale žlutou ztrácíme díky nepřesnému značení. Jdeme proto směr Petrovice neznačenou lesní cestou. Na žlutou opět narážíme před obcí Jiřičná. Za vesnicí stoupáme na Hrnčíř a dále po žluté polem až k rozcestí, kde se vydáváme na vlastní pěst jinou lesní cestou, která nás dovádí až do vysněných Vojetic ke Štěpánovi.

Kemp U Štěpána
Kemp na první pohled překvapí hlavně dámy. Vidíme umyvadla, kadibudky, ale nevidíme žádné sprchy. Naštěstí při ukázce kempu od servírky jsme informováni, že sprchy jsou schované vzadu za domem na dvoře. Jsou nově zrekonstruované.
Místo na kempování je rovná travnatá plocha pro cca 40 stanů a je zde ještě jedna plocha také pro cca 20 stanů. Kolíky jsou zapíchnout velmi dobře. Jsou zde 3 stoly s lavičkami.
Okolí kempu je krásné. Nad námi se pasou kravičky s telátky a za nimi je les. Kemp je obehnán křovím.

Restaurace U Štěpána
Hned při příchodu nás zarmoutí zpráva, že zrovna v této době nemají pivo Svijany a tak si dáváme na zahájení chuti Plzeň. Postavíme stan, vykoupeme se a jdeme přibližně 20 m, do restaurace. Sedíme na nově postavené prosklené terase. Postupně přichází 10 hokejistů z Plzně a dalších 10 hostů. Bohužel zjišťujeme, že pozměnili menu a již tam není steak ze svíčkové na který se celý rok Veronika těšila a tak si vybírá Rumpsteak na slanině, cibuli a faz
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • květen 2011
  • 892 zobrazení
budatin
Nějak jsme časem zjistili, že se koukáme na výtvarno tak řečeno čtyřma očima co si spolu rozumějí.
Dost to důvod k občasným společným realizacím fotografiky kdy si obrazně řečeno podáváme vznikající dílko až do výsledné podoby která koresponduje s našimi pocity a viděním.
Vklad náš do jednotlivých prací je a bude různý. To podle momentálního stavu invence každého z nás v průběhu kdy dílko vzniká. Nicmémě vždy je a bude výsledkem obraz který považujeme za naši společnou práci.
Netlačí nás čas, nemáme žádný časový plán a necháme se rádi vzájemně ovlivňovat tak jak to invence sama v čase přinese.
Galerii krásnější a půvabnější poloviny našich očí najdete zde http://paulina.rajce.net
Kategorie: umělecké
více  Zavřít popis alba 
  • 775 zobrazení
lerrin
Mariana váží 11 kg v roce a půl a Tobík má v 6 měsících 8,14 kg. Už mám z jeho nošení pomalu odrovnané zápěstí. Tobík dostává před nočním kojením kaši a přes den jsme zkoušeli mrkev a taky ochutnal už i domácí přesnídávku z jabka a banánu. Že by byl z něčeho z tohoto vyloženě nadšený, to ne....Má už jeden dolní zub vyklubaný a druhý dolní se právě dere ven. Poslední dny je celkem nesnesitelný a pobrekává, chce pozornost, kterou nemůže dostat. V noci se budí i třikrát, takže kaše nezabírá, ale doufám, že je to přechodné kvůli zubům. Usne mezi půl desátou a desátou a první vzbuzení je kolem půl jedné. Pak kolem třetí a pak v šest. Výjimečně jedno z kojení zaspí. Někdy spí jen do šesti a někdy ještě zabere do půl osmé. Spí dvakrát přes den a to kolem půl 11 cca 2 hodky a pak usíná opět kolem půl páté. Takhle to měla i Mariana.
Mariana naštěstí spí bez problému celou noc sama v pokoji cca 11 hodin. Výjimečne zabrečí ze spaní a většinou to nevyžaduje žádný zásah z mé strany. Co se týče nočníku, tak žádný pokrok, myslím, že ví, co se dělá na nočníku či záchodě, ale nechce. Mluvení se rozvíjí čím dál více. Spojí podstatné jméno a sloveso do věty - letadlo letí, mašinka jede atd. Umí vyjmenovat některé barvy - žlutá, modrá, oranžová, červená, ale když se zeptám, jakou má něco barvu, skoro vždy odpoví "oranžová".
Ví, jak se jmenuje - řekne Maiánka a na otázku jak dál, odpoví Malíková. Zná všechny členy rodiny jménem a taky babičky a dědečky, sestřenice a bratrance. Dokonce už zvládá i počty - často si sama přeříkává jeden, dva, tři, pět, osm, devět, akorát asi moc netuší, co to znamená. Domluva je tudíž v pohodě. Dost rázně se prosazuje a když něco není po vůli, vykřikne "to ne" a vztekne se. To probíhá tak, že sebou mrskne na podlahu. Dělám, že se mě to netýká a za chvíli je opět jako mílius a sama za mnou přijde.
Ráno při snídani většinou koukáme na Kouzelnou školku a její oblíbené pohádky. Potom jsou Zpívánky a to se jí taky moc líbí, když se zpívá a tím spíše, pokud zpívají děti. Sama se snaží taky zpívat. Je to sranda.
Ráda chodí do krámu, na nádraží pozorovat vlaky a na náměstí na vánoční stromek a betlém. Také krmení kačen ve tmě bežně provozujeme i se spícím Tobíkem v kočáru. Tento týden zkoušíme chodit pěšky s Tobšou v kočáru. Máme vše blízko, tak to není problém- jen občas chce nosit.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2002 až prosinec 2011
  • 733 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
verbesh
vzpomnela jsem si na tuhle galerii diky baruschce, takze dalsi fota najdete na barusch.rajce.net
bylo to super a ma to i POPISKY,koukam
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2004
  • 700 zobrazení
domca2008
Uz koncime 4. mesic. Jak tak koukam na fotky, oblecku ma Domca vic nez mamka s tatkou dohromady ;o) Na zemi na decce se zkousime prevalovat, ale Domca je lenoch! Konicky pase ukazkove, ale ze by se pretocil, to ne.. Tak jeste ma cas ;o) Na brusle s nami jezdi pravidelne, tentokrat jsme byli ve Stromovce -> byla to premiera jak pro Domcu, tak pro mamku a pro tatku! No a fotka pred koupanim ma nazev Panna Maria a jezulatko, hihi ;o)
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2008
  • 668 zobrazení
cervik-dobriv
Sardinie v sedle TGB 1 000
Že se pojede na Sardini, už bylo rozhodnuto loni, než jsme dokončili expedici na Korsice na které se nám moc líbilo. Vyrážíme ve stejném složení: František, Zdenda a já s Vladi. Tentokrát už všichni na TGB Blade 1000 LT EPS 4X4. Už to naznačuje, že to bude ostré svezení, plné adrenalinu a zážitků. 7. května na noc vyrážíme směr přístaviště Livorno, 1 050 km jsme zvládli v klidu za 15 hodin. Je čas, tak se jdeme projít do města. Trajekt vyplouvá na noc a tak se zkulturníme a odpočineme v nezvykle velké kajutě.
První den začal v 6:30 hod. - vyloděním v přístavu Golfo Aranci a přesunuli jsme se do nedalekého kempu, kde jme odstavili auto s vlekem a nastrojili čtyřkolky. Byl to koncert. Už v 9 jsme vyrazili po trase směr sever a pěkně zostra. Na nezpevněných cestách nás překvapila jednosměrka, tak jsme ji dali v protisměru. Lemovala krásně pobřeží, kde jsme se spouštěli „šoustkami“ k osamoceným plážím. Na jedné z nich dáváme oběd. O kousek dál se brodíme rákosím a za ním písčitými cestičkami, které si náležitě užíváme. Před nájezdem na silnici nás zastaví závora. Hledáme kudy ven. Z druhé strany nás uzamklo golfové centrum. No nedá se nic dělat. Musíme drsným kamenitým výjezdem přes kopec. Dávám L, 4x4 a i pro jistotu uzávěrku předního diferenciálu. Je tu od vody vymletá strouha a potřebuji, aby všechna kola zabírala. Tady není prostor na chybu. Kameny od kol se za mnou kutálejí, chvílemi jsem nejistý, ale zastavit by znamenalo skončit v kotrmelcích. Po pár minutách jsem se prohrabal na vrchol. Potom i Fanda a Zdenda. Jako oddych jsme navštívili kamenné Nuragi a pevnost na hoře Altura. Na závěr jsme si nechali výhled ze zátoky Cala Spinosa na Korsiku a město Bonifacio, kde jsme byli loni a tam se zrodila myšlenka, že příště dáme ostrov na druhé straně. Je čas hledat kam se uklidíme přes noc. Pláže jsou tu nádherné, ale moc komerční. Na jedné jsou i písečné duny, ve kterých jsme se schovali. Ne na dlouho. Vykázal nás místní, že jsme zrovna v oblasti, která je chráněna. Na jedné vyhlídce potkáváme Čechy s karavany, kteří jsou tu už 14 dní, tak z nich dolujeme informace, jak to tu chodí. Pokud máte karavan, tak vás policie nechá přespat na parkovištích přímo u pláží. Bohužel stany nekompromisně vyhání do kempů tak jeden dobrovolně navštěvujeme.
2. den
Ráno musíme tankovat. Benzínek je tu dost a jsou tu i bez obsluhy, které jsou levnější, než vedlejší stojan s obsluhou. Jen se chvilku dohadujete s automatem. Po natankování mizíme v polích a v kopcích. Vedle vesničky Luras na jednom vrcholku u prehistorické stavby dáváme oběd. Jsou tu obrovské placaté kameny naskládané na sobě, jako kdyby jste si tu chtěl udělat přístřešek před deštěm. Podle domorodce je to posvátné poutní místo, kterých je na ostrově mnoho. O pár kilometrů dál navštěvujeme ještě jedno. Představte si dvoumetrové placáky naskládané u sebe jako zeď. Uprostřed malý vchod, kudy se sotva proplazíte dovnitř. Já jsem našel pohodlnější vchod. Propadlý strop kudy se spouštím dovnitř. Chodba sotva metr široká a jeden a půl metru vysoká vyskládaná z kamenů. Po deseti metrech končí kamenným stolem jako oltář. Všude kolem rostou korkovníky, které jsou do metru oloupané a na nich je napsaná poslední číslice roku, kdy byl oloupán. Prý každý osmý rok je kůra dorostlá do správné tloušťky na výrobu špuntů. V přilehlých vesnicích se na velkých hromadách suší a zpracovává. Ještě navštívíme nejznámější Basiliku Della Santissima. Je pruhovaná jak zebra. Černý a bílý kámen v pruzích už z dálky přitahuje pozornost. Na závěr dne míříme na nejsevernější bod ostrova, do vesničky La Pelosa. Naproti ní jsou 3 ostrůvky, na které se dá doplavat. Dva menší a jeden větší, kde je národní park. Kempování na divoko v přírodě se mi pomalu rozplývá a tak nacházíme otevřený kemp až v městečku Alghero.
3. den
Neptunova jeskyně, dlouhá kolem 1200 m je jednou z nejznámějších na celé Sardinii. Nachází se ve vápencovém výběžku Capo Caccia. Skládajá se z řady sálů, průchodů, jezírek a různých chodbiček. K jeskyni je možné doplout lodí, jelikož se nachází na úrovni hladiny moře, ale je přístupná i z pevniny, musí se ovšem sestoupit 110 výškových metrů po 656 schodech, které jsme zvolili. Ale zbytečně. Prošvihli jsme vstup o pár minut a další byl až za hodinu. Nechtělo se nám čekat, tak snad nám Bůh moří Neptun odpustí. Od moře míříme do hor k termálním pramenům, které jsou podle fotek volně v přírodě. Až tak zas volné nejsou. Všude samé ploty. Přijíždíme k prvnímu, který je oplocený a uvnitř se pasou ovce a prasata se válí v termálním jezírku. Druhý je také za plotem, ale místní nám ukazuje, že máme projít napůl rozpadlou brankou a dojít k němu. Kamenný bazén s písčitým dnem a hloubkou po kolena. Vyvěrající horká voda nám příjemně masíruje chodidla. Tady by se kempovalo, ale nemáme tu odvahu na cizím pozemku a v okolí žádný kemp není. Ty jsou zase až kolem moře, takže po chvilce relaxu zase sedáme na čtyřkolky a pelášíme dál po trase. Narážím na první problém. Kolem všech cest jsou ploty. Doma jsem vybíral průběžné kamenité nebo prašné cesty a zrovna na téhle byla zavřená brána. No nic. Improvizuji a po 50 km jsme zpátky na trase. Nekonečné ploty nás nepustili dřív. Přijíždíme k bio kempu. Za 30 € na noc se studenou sprchou to se nám zdálo moc, tak to musíme dotáhnout k moři. Tento den jsme dali 260 km.
4. Den
Ve znamení túry. Čtyřkolka se dostane až na okraj skal a odtud už musíme pěšky. Je tu ráj horolezců. Soutěskou sestupujeme hluboko až do vyschlého zarostlého koryta, kterým po 2 km dojdeme až na osamocenou pláž. Všechno tu nádherně kvete. V dálce slyšíme vrčet centrálu, což znamená, že tam bude bar. Taky že jo. Po hodině sestupu nám ani nevadí, že tu pivo stojí 3 € a s chutí ho do sebe klopíme. Vedle baru je zaparkovaná čtyřkolka Arctic Cat 700 s malým vlekem. Nevím, jak ji sem dostal, ale jestli jezdí tím korytem co jsme šli, tak tu má těžkou dřinu. Jdeme se na chvilku vyvalit na pláž Cala Luna. Máme přeci odpočinkový den. ? Asi ne sami koukáme. Před pláží je velké jezírko sladké vody a u něj se povalují 200 kg pašíci. To by byla zabíjačka. Na pláži do tvaru podkovy je celkem plno. Horolezci i turisti v důchodovém věku, ti všichni si užívají tuhle pláž. Dáváme si dvacet a po hodině mizíme zase do baru, odkud se nám nechce a před výstupem se musíme pořádně posilnit. U čtyřkolek už jsme zase střízliví, ale i kdyby, tak na asfaltku se dnes už nedostaneme. Tady jsou krásné kamenité cesty, které šplhají v horách. Na jednom hřebeni je krásný plácek na kempování. Místní si tu dělají pikniky. Z kamení vyskládaná ohrada a uvnitř ohniště a místo na 3 stany. Je rozhodnuto. Kempujeme v NP Gennargento. Konečně na divoko, kde mohu vyzkoušet sprchový kout s horkou vodou.
5.den
Hned po ránu na hřebeni nacházíme leta odloženou chloubu ruské výroby UAZ. Pod kapotou má dieselový motor Peugeot. Baterku už někdo odnesl, tak mám možnost vyzkoušet moji silnou powerbanku, která by měla nastartovat motor o obsahu 2,5L. Světla svítí, stěrače stírají, klaxon troubí, jen ke startéru šťáva neteče. Dokázali by jsme si hrát až do večera, ale jsme tu za jiným účelem, tak musíme dál. Sjezd z hřebene do kaňonu Gorropu, byl plný adrenalinu. Klesáme léty nepoužívanou kamenitou cestou, širokou akorát na čtyřkolku. Zde odvádí motorová brzda skvělou práci. Rychlost, spíše plazivost, řídíme jen plynem. Po půl hodině jsme se dostali na asfaltku, která kopíruje pohoří, ale mi chceme ještě níž až dolů do rokle. Domácí příprava tras se vyplácí. Další úžasná cestička vedoucí až na dno rokle. A proč byla úžasná? Protože když jsme vyjeli po jiné více projeté cestě z kaňonu zase na silnici, tak tam byla otevřená závora a značka zákaz vjezdu a cedule Offroad Turistika. Za poplatek vozí 5 km lidi v offroadech dolů a zase nahoru. Slečně u pokladny se to moc nelíbilo a snažila se nám vysvětlit, že máme zaplatit. Kdyby chtěla nějaký drobák, že jsme tam jeli sami, tak jí ho dáme, ale ona chtěla taxu, jako když vás tam vezou autem, takže jsme raději dělali, že jí nerozumíme a jeli dál. Oběd dáváme, jak jinak, než v parku Orcosio, kde jsou i lavičky a kamenný gril, ale není co na něj dát. Dnes máme ještě v plánu jet na jednu odlehlou pláž, ale musíme dotankovat, což znamená odklonit se od trasy. Benzínek je tu dost, jen je problém, že pokud chcete natankovat plnou nádrž, tak jedině přes kartu. V hotovosti jen po 5 € a automat nevrací, což znamená, že nikdy nemáme plnou nádrž a tím i nepřesný dojezd. Začali jsme to řešit, tak že to co chybělo v nádrži, jsme dolili z kanystrů, abychom měli všichni dojezd 230 km a já podle toho upravoval tankování. Vracíme se zpátky na prašnou cestu, která kopíruje vyschlé koryto až k moři, kde je kemp na pláži. Zase chybka. Závora 2 km před cílem. Čtyřkolky odstavíme do stínu křoví a jdeme na procházku. Kemp na pláži sice je, ale jen pro pěší. Nevím, kdo jim sem chodí, když z nejbližší silnice je to sem přes 30 km, ale třeba tam vozí turisty loděmi. Osamocenou pláž Sisine máme pro sebe. V sezóně to tu musí být šílené. Hlava na hlavě. Turisti sem jezdí obdivovat jeskyně, které jsou přístupné jen z lodí a jsou jich tu desítky. Skály vypadají jak ementál. Je čas se vrátit do civilizace. Kempujeme zase u moře poblíž Lotzória.
6. den
Vyrážíme brzo po ránu. Čeká nás druhá jeskyně Su Marmuri, která je považována za nejpůsobivější v Evropě, díky délce 850 m a průměrné výšce 35 metrů. Fakt nádhera a smí se tu bez blesku fotit. Odtud míříme zpátky po hřebenech k moři. Při jednom sjezdu se chová čtyřkolka divně. Mám defekt na 2 knoty. To byl pěkně ostrý kamínek. Na pobřeží nacházíme starou pobřežní pevnost. Ideální místečko na občerstvení. Jsme unešeni, jak je tu nádherně čisté a průzračné moře. O kus dál projíždíme podél plotů a otevřenou branou. Na GPS se mi objevuje ikona zelený tank. Tato značka znamená vojenský prostor a tím jsme měli ještě jet 20 km. Proto ta pevnost. Vracíme se raději zpátky a tuto oblast objíždíme po asfaltu. Díky
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 735 zobrazení
calgary
Uz tri nedele mam chripku, venku mrzne a tak jen koukam kolem doma!
více  Zavřít popis alba 
185 komentářů
  • zima 2014/2015
  • 639 zobrazení
loco
14. - 23.08.2009
Šárka, Loco + celý zájezd...
Julské Alpy

"Pohodová turistika s Alpinou". Jednodenní tůry z dolin až na vápencové vrcholy, nějaké ty ferraty, vodopády, ledovcová a suťová pole, nádhera, jak je člověk malinký...

1. túra od italského jezera Fusine severní stěnou Mangrtu (2678 m). Koča pod Mangrtem.
2. pevnost Kluže a Fort Hermann, vodopád Virje
3. ze sedla Vršič Via Ferrata - Malá Mojstrovka (2332 m), Izvir(pramen) Soče a Mlinarice
4. lanovkou nahoru a pak po hřebeni masivu Visoki Kanin (2587 m), kamzíci
5. dvojkajakem po Soči, odpoledne výběh pod vodopád Boka
6. od Aljažev dom (1015 m údolí Vrata) severní stěnou Triglavu na Triglavski dom na Kredarici (2515 m).
7. svítání, bez bot, výstup v půjčených sandálích na Triglav (2864 m); dolina Krma.
8. soutěska Vintgar, kostelík Sv.Katariny, koupání u Bledského jezera, půlmaraton (koukáme), restauračka
více  Zavřít popis alba 
  • červen až srpen 2009
  • 494 zobrazení
kulikulisek
Tak, už se zase koupu.. :-)) Ale máma má štěstí, že mě to baví a že se mi to líbí :-))
13.3.2008 - Dneska poprvé sedím v sedátku a konečně vidím na hladinu vody a co na ní plave :-))
Protože ještě moc sám nesedím, tak mám toto super sedátko.
Pak, mě máma osuší, dá čistou plínku, vyčistí ouška, nosík, načeše pěšinku, někdy mě i něčím napatlá, navleče do pyžama a mrskne do postýlky :-)) Prý, ať si počkám na jídlo - kaši - mňam.
Někdy udělá vyjímku a donese mě k tátovi na zprávy. Tak oba koukáme, co se kde zase stalo !! A to mě moc baví, škoda, že to nevidím častěji - no, snad až budu větší :-)
Kategorie: doma
více  Zavřít popis alba 
  • 13.3.2008
  • 482 zobrazení
datavideomedia
Náš společný výlet do Zell am see. Byli jsme ráno na pohodu lyžovat. Pak díky tomu že hodně snezilo jsme šli na jídlo a pak na nákupy.potom jsme šli na trénink hokejistů na místní stadion. No a ted zase papame a koukame na světový pohár v Beaver Creaku na obří slalom a jsme v pohodě...
Trhy v zell am see... .
My jsme s Éňou v Zell am See na Schmitten Hohe.
Dnes jsme lyžovali trochu později než obvykle ale zase jsme toho spoustu stihli a jeli jsme 3x oblíbenou černou sjezdovku č. 13., svačili jsme jablíčko (?světe div se , taky mi skoro vypadali vlasy ), jeli vláčkem v předvánočním Zell am See, byli na kolotoči, na Vánočních trzích... .
Večeřeli jsme v Pizzerii a teď koukáme na světový pohár ve skokách na lyžích a na SP v Obřím slalomu Breaver Creaku:-)
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2013
  • 448 zobrazení
petue
16.4.

Uletěli jsme bource, docela prijemny a rychly let. Meli jsme na jednu noc pres Booking zamluvene ubytko, ktere bylo sice krasne a s bazenem,ale pusobilo na me spise jako zlata klec, protoze bylo uprostred ostrova v nejake prdeli sveta a jsme se nemeli ani kde najist... holt chybicka se vloudila a kluci omylem rezervovali jine ubytko, nez jsme chteli :D Takze rano mizime pryc k plazi na vychod! Snidane je tu obdivuhodna, michana vajicka s pareckem, fazolkama a toustikama, prijemna zmena, takze se nam hleda nove ubytko lepe. Na dalsi noc jsme meli extra levne (100Myr), hajzl sice stal za starou bellu (spinavej, bez prkynka..to je vlastne vse co v koupelne bylo), ale stejne jsme se tesili k mori :) Dalsi ubytko Charlie hotel za 85Myr! (pocitej krat 7), pekny, hned u plaze, je to tu dokonale! Ovsem do te doby, nez se vsichni na sracku spalime :-D Opalovak tricitka je spis na spaleniny, nez proti nim, nechapu a dalsi dva dny se vyhybame slunci. K tomu jeste dostavam alergii (zrejme)od slunicka, takze mam nateklej oblicej jak kreten!! coz mi pozdeji doslova zachranilo kuzi... pujcili jsme si skutricky a projeli jsme si cast ostruvku, ktery je opravdu maly, ale krasny. Je to tu jako na vesnici, vsude relativne cisto, krasna priroda, nadherne plaze a malo turistu, takze misto absolutne vyhovuje :) Ty zapady slunce jsou neuveritelne krasne, prala bych kazdemu tohle zazit :)

Dnes jsem mela stesti v nestesti a ostatni vlastne taky. Ostatni se chteli jet na skutrech projet, mamka se jeste rozhodovala, ale nakonec nasedla k vitovi na skutr, Peta jel sam..meli se pak pro me stavit na veceri a ..spadli vsichni na silnici. Byli v nemocnici na osetreni a sanitka je pak privezla, motorky nechali nekde 12 km jinde. Petovi podklouzla motorka na nejakym mokrym povrchu a ti dva za nim spadli uplne stejne a jejich skutr se vymrstil jeste proti Petovi..jako kdybych jela i ja tak me ta motorka mohla klidne srazit a ..fuj :( je mi z toho vazne divne. Nastesti se jim nestalo nic vazneho, jen jsou skarede dodreni, tak se o ne staram :( Nejela jsem jen kvuli tem napuchlym ocim :(

Budeme tu jeste nejaky den a premyslime, ze poletime do Thajska nebo na Bali a nasledne na ostruvek Lombok... uvidime ale jak se rany zahoji...

21.4.

Tak je to jasne, zitra letime na Bali, uz se mi styskalo,tak jsem rada, ze zas budeme v nasem "druhem domove". Uzivam si posledni chvilky na plazi Langkawi a jsem trochu i rada, ze tu travim cas sama, je to prijemna zmena. Clovek si tu popremysli o ruznych vecech, ktere ho v Cesku stvou, nadycha se jine atmosfery a... jednoduse prijde na jine myslenky. Jsou veci, ke kterym bych se nejradsi domu nevracela, ale jsou lidi, kteri by mi urcite chybeli ;) takze neni vlastne jina moznost. Nechcete prijet sem zamnou? Vse by bylo jednodusi. :))

Zivot je tu jednoduchy a vlastne by mi uplne stacil. Az tady si clovek uvedomi, co vlastne k zivotu doopravdy potrebuje. Mistňaci jsou tu uzasni a pratelsti (mozna je to tim, ze tu jsem skoro jedinna beloska) :D vcera jsem se zase svezla s Ayiem na vodnim skutru na protilehly ostruvek..je tam opustena plaz, ktera mi vyrazila dech.. bily cisty pisek, pruzracne cista modra voda a houpaci sit, neskutecna nadhera. Ted sedim na nasi plazi na lehatku, koukam na ni z dalky a je mi po ni smutno... mozna jsem o ni radeji nemela vedet :D zkusila jsem si i parasailing, let padakem za vodnim skutrem, krasny vyhlen na ostruvky. Jednoduse dokonaly posledni den na krasnem Langkawi, ziskalo si me :-)
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2015
  • 437 zobrazení
hofi01
Na jarním výletě do Polska jsme dali s Jardou (Titus) řeč o plánech na letošní rok, a Jarda zmínil mimo hlavní dovolené ještě prodloužený víkend ve Slovinsku. „Tam jsme ještě nebyli, takže rádi pojedeme s Vámi“, říkám...
Začátkem srpna Titus píše, že Slovinsko se konná v termínu 18.-22.8. Super. Jedeme.
V pátek 18.8. se potkáváme spolu s Jardou a Růžou za Znojmem na Hatích pod letadlem. Odtud vyrážíme společně vstříc prvnímu cíli výletu, a to motorkářské hospodě Kalte Kuchl (47°53'14.1"N 15°41'02.8"E), po trase Hollabrunn, St. Pöllten. V Kalte Kuchl jsme poprvé, dáváme si dobrou kávu a kocháme se, je to pěkné místo, hafo motorek a jak se tak dívám do mapy, tak zjišťuji, že domů to máme necelých 200 km, sem si to určitě zopakujeme na někaký pěkný celodenní výlet zase třeba za rok. No nic, čas letí, do sedel !! Přes Leoben a Murau směřujeme k městu Lienz. Blíží se večer, ujeto máme dost, domlouváme se tedy, že vyrazíme směrem na italské hranice a najdeme kemp. Záhy vidíme značku upozorňující na kemp vlevo – sotva 200 metrů a jsme u něj : Camping Lienzer Dolomiten (46°44'46.7"N 12°27'49.2"E). Můžeme ho doporučit, z původní ceny asi 22 euro za 2 osoby s motorkou a stanem nám dávají množstevní slevu a máme to za 30 všichni 4.. slušný začátek..
Celou noc pršelo, první noc ve stanu v dešti mi nedovolilo dobře se vyspat. Vydržel to ovšem slušně. Ráno na chvíli přestává, tak rychle balíme, a pokračujeme dál. Motorky ještě nejsou ani zahřáty na provozní teplotu a jsme v Itálii. Horské středisko Cortina d'Ampezzo projíždíme v tu nejnevhodnější dobu, v 11 hodin dopoledne v sobotu je to mor. Táhneme se jak smradi v několikakilometrové koloně, občas předjedeme pár aut, občas musíme čekat, ve výsledku je to asi hodina a půl zdržení oproti plánu. Náš dnešní hlavní cíl se ale blíží – je jím památník bojů 1. světové války Monte Grappa (45°52'24.9"N 11°48'09.1"E). Výjezd posledních asi 25 km před památníkem je docela masakr, velmi úzká silnička s prudkými vratkami je s plně naloženou motorkou fakt sranda. Ale čím výše se dostáváme, tím více zapomínáme na trápení v italské koloně a užíváme si neskutečných výhledů. Z nějakých 1700 m.n.m. koukáme na obrovskou placku, ze které jsme před chvílí z nějakých 350 m.n.m. vystoupali až sem. Samotné Monte Grappa je velmi silné místo a stojí za to ho vidět. Po dostatečném nasátí atmosféry sedáme na motorky. Do navigace nastavujeme město Kobarid ve Slovinsku. Máme co dělat, abychom do tmy dojeli až na místo, ale díky dálnici a jenom jedné zastávce to zvládáme. V Kobaridu nacházíme kemp Lazar (46°15'17.9"N 13°35'09.1"E), dostáváme upozornění, že máme pořádně upevnit stan, v noci pravděpodobně přijde bouřka. Postavíme stany, dáme sprchu, večeři a sotva zalezeme do stanů, že jdeme spát, tak je to tu. Bouřka jak kráva, vítr tříská se stanem, déšť bičuje tropico. Chvíli čumím na stěnu již z rána mokrého stanu, ale kapky nepřibývají, zdá se, že stan drží..
V neděli vstáváme do pěkného dne, lezu ze spacáku, beru foťák a jdu pod kemp k Soče udělat si pár snímků. Dnes nechvátáme, máme to do cíle asi 130 km, takže v klidu snídáme, pobalíme mokré stany a razíme. První z cílů tohoto dne je nedaleko, asi 2 km, je jím Kostnica s Cerkvijo Sv. Antona (46°14'50.5"N 13°35'00.3"E) v Kobaridu. Když jsme do sytosti pokochaní místem i výhledem, sedáme na motorky a pokračujeme dál a to přes Most na Soči, Petrovo Brdo a Železniki do 77 km vzálené vesničky Dražgoše, kde chceme vidět Monument of Dražgoška bitka (46°15'10.1"N 14°09'59.2"E). Komunistický památník partyzánských bojů z II. Světové války je udržovaný, zaujme krásně zachovalá mozaika i výhled do kraje z vyhlídkového patra monumentu. Po chvíli přijíždí offroadová cestovka (4 terénní auta) a přivážejí turisty, je čas zmizet. Vracíme se zpět do Železniků, a přes Brunarica Soriška planina, kde dáváme příjemnou pauzu na kávu, míříme na Bohinjsko jezero (46°16'40.0"N 13°53'08.4"E). Tady fotíme krásný most i jezero samotné, přejíždíme na konec jezera do kempu, plná obsazenost nás nutí lehce změnit plán. Vyjíždíme k lanovce na Vogel a jedeme nahoru. Nahoře se otvírá úžasné panorama hor, taková nádhera se prostě nemůže okoukat. Je už ale podvečer, musíme pomalu najít ubytování. Vracíme se tedy asi 10 km zpět do městečka Bohinjska Bistrica a zde se ubytováváme v kempu Danica (46°16'27.2"N 13°56'52.7"E). Kemp je to velmi pěkný, ale bohužel taky trochu dražší. Navíc se k nám do stanu přes noc vloupala ukrutná zima, takže jsme celou noc v těch našich letních spacácích klepali kosu. No aspoň víme, kde máme rezervy.
Pondělní ráno je opět krásně, vyrážíme tedy přes nedaleké jezero Bled prohlédnout si soutězsku Vindgar (46°23'36.7"N 14°05'08.2"E). Celkově zde trávíme cca 3 hodiny, je to moc pěkné místo a stojí za návštěvu. Daní za to je dost brutální množství lidí, se kterými se neustále vyhýbáme na úzkých chodnících lemujících řeku (naštěstí díky brzké ranní návštěvě až tak poslední půl cesty). Do navigace dáváme souřadnice dalšího bodu zájmu, je jím přejezd přes Vršič (46°25'58.9"N 13°44'35.9"E). Jedeme přes Jesenici, v Kranjska Gora odbočujeme doleva, po pár ostrých zatáčkách se jdeme podívat na Ruskou kapli, nahoře na Vršiči obědváme, sjíždíme dolů do kempu Polovnik (46°20'09.6"N 13°33'30.5"E) ve městě Bovec. Protože máme super čas a ještě lepší počasí, rozbíjíme stan, sundaváme kufry a vyrážíme ještě na Mangart (46°26'37.6"N 13°38'31.1"E). S lehčí motorkou je výjezd nahoru o to větší radostí, výhledy jsou úžasné, dá se říct, že tohle je vrchol naší krátké dovolené. Cestou dolů ještě děláme krátkou zastávku u tzv. „Korutanské pevnosti“ Trdnjava Kluže (46°21'40.4"N 13°35'21.8"E).
Úterý je ve znamení návratu, cestu až po odbočku na Mangart si opakujeme po úspěšném včerejšku, dnes už však bohužel neodbočujeme na Mangart, ale doleva na Itálii. Těsně před hranicí zastavujeme na fotku u pevnosti Predel, za ní italské hranice, sjíždíme k Lago del Predil, dál na Tarvisio, najíždíme na dálnici a za chviličku vjíždíme do Rakouska. Po dálnici to mastíme až těsně k jezeru Wörthersee, kde sjíždíme z dálnice, jezero podjíždíme a už jsme na poslední atrakci tohoto výletu – monstrózní rozhledně Pyramidenkogel (46°36'33.6"N 14°08'41.8"E). Kupujeme lupen za 11 euro za kus a vyjížíme výtahem, nahoře jsou 3 vyhlídková patra, nejvyšší ve výšce 70,5 metru. Lususní výhled na luxusní okolí. Perfektní zakončení výletu. Dál polykáme kilometry po dálnici. Před Vídní se loučíme s Titusovýma, my jedeme přes Baden, St. Pölten, Krems an der Donau, Zwettl, Waidhofen an der Thaya, přes Slavonice přejíždíme hranice a jsme doma..
Takže letošní 3 prodloužený víkend se náramně vydařil, viděli jsme opravdu hodně krásných míst, pěkně jsme se svezli – 1.929 km, počasí ok, pršelo nám první dvě noci, přes den pohoda. Děkujeme Jarovi a Růže za výlet a za společnost a zase brzy na viděnou.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 425 zobrazení
coloraaa
Jdeme si takhle po silnici a najednou z ničeho nic koukáme a ona je tu bouračka.
Počasí: +4°C, slunečno a bezvětří.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 12.1.2014
  • 414 zobrazení
kubrtsamorost
Z Velké Paklenice do Malé.
Šli jsme se s Hraběnkou projít do hor. Měl jsem Plán A – do jeskyně. Pak plán B – na Anica kuk. A nakonec tajný plán C, kdyby nevyšly ty předešlé. Plán C nakonec zvítězil a tak se šlo ze Stari Gradu Velkou paklenicí nahoru. Pak stezkou ke včelínu. Pak po náhorní plošině k Malé paklenici a pak Malou dolů do Seline.
Zní to velmi jednoduše, ale opak je pravdou. Velká paklenice je v pohodě. Je zde krásný chodníček takže se můžem kochat nádhernými skalami, útesy a stržemi. Chvilku koukáme na horolezce. Pak začne dlouhé stoupání po stezce nahoru. Objevují se parádní panorámata. U včelína nahoře v sedle je parta německé mládeže. Nahoře na plošině jsou zbytky zdí a sadů. Je vidět, že se tu kdysi živě hospodařilo. Funí dost silný vítr – Bura – jak říkají místní. Přicházíme na malou loučku na konci plošiny. Zde si dáváme svačinku a kafe.
Následuje klesání po příkré pěšině do Malé paklenice. Tam pěšina končí a začíná nekonečné, vyschlé koryto řeky plné kamenů a balvanů a skal, padlých stromů a bůhví jakých překážek. Prostě divočina. Malá paklenice je opravdu divoká, nádherná a nezkrocená. Pět hodin klesání.
A tak jdeme a zdoláváme překážky a zároveň se kocháme přírodními krásami. Zdánlivě pustá rokle kypí životem. Hemží se to tu hady, ještěrkami, mravenci a jiným hmyzem, taky šneky a rostlinami.
Vysoké útesy ční do výše i několik set metrů a jeden si připadá jako zrnko písku. Na několika místech jsou ukotvena lana, aby se jeden mohl nějak fixovat při zdolávání krkolomých míst. Asi v polovině mi Hraběnka řekla, že jsem blázen a že už se mnou do hor nejde. A to ji teprvá čekalo to nejhorší. Několik v pravdě horolozeckých kousků. No nakonec vše dobře dopadlo a dosáhli jsme téměř cíle. Potkali jsme turisty z německa jak se derou nahoru. Byli dva a nic s sebou neměli. Upozornili jsme je tedy, že už je pozdě na výstup, bylo kolem 20. hodiny, navíc bez vody a ničeho. Tak se s námi vrátili asi dva kilometry na začátek Malé paklenice. Měli tam karavan a pozvali nás na malé občerstvení. Poseděli jsme na lavečce a nakonec nás hodili do Stari Gradu s tím, že zítra půjdou vybaveni stejnou cestu jako my, ale obráceně. Byli to velmi fajn pohodoví lidé.
A tak jsme se šťastně vrátili z oné celodenní cesty. Vyšli jsme v 9:30 a vrátili jsme se kolem 22:00. 12 hodin pochodu. Musím Hraběnce vyrobit nějaký diplom. Byl to bezesporu její největší a nejtěžší výkon. Bravo.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 22.7.2012
  • 404 zobrazení
domca2008
Na konci listopadu jsme zacali i s kasi, ale jak tak koukam na Domcu, tak ma pocit, ze ho chci otravit, takze zadna slava ;o) Konecne dorazil novy koberec do pokojicku, tak jsme ho hned odzkouseli.. O vikendu jsme vyrazili do Decina, protoze jsme sli na koncert a potrebovali hlidani ;o) a samozrejme se chteli projit pekne v prirode...
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2008
  • 377 zobrazení
sepuca
Mluvim cele vety. Nejradsi komanduju rodice. Jsem posedly autickama a tak trochu nenazranej. Nejradsi koukam na kreslene pohadky : Dobu ledovou, auticka, kung-fu panda. To jen ve zkratce :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 22.11.2009
  • 370 zobrazení
lucka129
  • 25.2.2015
  • 363 zobrazení
domca2008
Nejak se nas drzi nemoci ;O( Sice jsme parkrat byli v solne jeskyni, byla u nas teta Katka s Davidkem a take jsme byli na Parukarce na Drakiade. Dokonce jsme zvladli dojet k babicce a dedovi do Decina, ale jinak se placatime doma ;o) Vymyslime blbiny, koukame na Krtecka a podobne ;o)
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2009
  • 322 zobrazení
malaklarkasvobodova
Začínám si zvykat doma a moc se mi tady líbí. Hlavně je u mě skoro pořád mamka a když mám nějaký probém, hned přispěchá s pomocí. To byste ani nevěřili, co všechno musí už holčička v mém věku zvládnout! Musím si opakovat brečení, koukat kolem sebe, nezapomenout na papání od maminky, dát najevo, když mě bolí bříško a tak vůbec. Ale když náhodou nemám hlad ani bolavé bříško a nechce se mi spát koukáme na sebe s mamkou nebo s taťkou a povídáme si. Oni sice už umějí mluvit a já ještě ne, ale to nám vůbec nevadí. A když už jsem unavená, začnu brečet a mamka s taťkou už vědí, že mě mají vzít do náruče a hezky pěkně pomaloučku, polehoučku a jemně uhoupat, abych usnula. Vidíte - ani jim to nemusím říkat a stejně to vědí.
Tak dobrou noc a žádné bolení.
A ještě něco - už jsem dostala i spoustu pusinek a pohlazení od brášky!
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2010
  • 308 zobrazení
madlenka2
Akce, na které se nesmí chybět :))))) Mým favoritem se stal (což z fotek určitě poznáte) ten úžasný hafling :))) Chodíme kolem něj s Barneyskem občas na procházky, koukáme na něj, jak se pase ve výběhu ... ale pod sedlem byl ještě hezčí :)))))
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 9.10.2010
  • 290 zobrazení
Reklama