tondatana
9.6.2017 jsem se vydala nazdař Bůh, na Istrii do krásného města Pula. Jen tak, autobusem, na zádech menší bágl a jelo se. Měla jsem tam známeho, starého pána, chtěla jsem se u něj ubytovat. Bohužel, 85 letý pán, měl tak strašný nepořádek doma, navíc trpěl stařeckou demencí, takže jsem se vydala hledat nové bydlení.
Seznámila jsem se, naštěstí, na pláži se dvěmi, stejně starými ženami. Staly se mojí oporou, kamarádkami, rádkyněmi a vším dobrým, co jen člověk může potkat. Jedna mi sehnala levné bydlení, u známých v hostelu, mezi studenty, vozila mě na pláž a nakoupit do obchodního centra. S oběma jsem chodila dopoledne na nudy-pláž a plavaly jsme dlouhé tratě. Naučily mě milovat moře a nádheru nahých těl v něm..
Odpoledne jsem trávila chozením po pobřeží a objevování nových pláží, na kterých jsem se koupala.
V útulném hostelu jsem si sama vařila, majitelé mi nedávali nikoho na pokoj, byla jsem tam stále sama. Jinak tam bydleli samí studenti, z různých zemí světa. Prostě pohoda..
Večer jsem chodila do města, kde byla kouzelná atmosféra. Hudební festivaly, koncerty, pouliční hra na kytaru s písněmi. Prochodila jsem město, křížem krážem, všude, kam se podíváte..krásné památky, přístav, lodě..Nachodila jsem jeden večer až 9 km..
K tomu výběr z desítek cukráren, s desítkami zmrzlin..Skvěle chutnaly..
A druhý den ráno zase moře, koupání..nic jsem nemusela..nic..poprvé v životě můj čas patřil jenom mě..Na nikoho brát ohledy, vařit, starat se, jít někam, řídit se podle druhého..
Úžasná svoboda..zase někdy znovu..určitě..to už je jisté..zase Pula..Krásná a nádherná PULA..
Více  Zavřít popis alba 
41 komentářů
  • červen až červenec 2017
  • 53 401 zobrazení
johny90-cz
Více mých fotek a nabídka portrétního focení na mojí webové stránce:
www.johny90.cz
Více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • léto 2018
  • 41 146 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
johny90-cz
Více mých fotek a nabídka portrténího focení na mojí webové stránce:
www.johny90.cz
Kategorie: lidépříroda
Více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • léto 2018
  • 35 995 zobrazení
superfotograf
Více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 16.2.2019
  • 31 115 zobrazení
vrtulea
17.- 24. 7. 2019 Nidri-hotel Delfini
pláže u hotelu, výběžek, přístav a vodopády
Více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • červenec 2019
  • 31 260 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
barbagenoa
Kategorie: lidé
Více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 16.10.2018
  • 17 627 zobrazení
dekjani
Kategorie: lidé
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 28.2.2019
  • 16 604 zobrazení
dobesovi
Po dlouhých úvahách vyrážíme opět směrem na jih k Jadranu. Vybíráme taková místa kde to bude fajn na člun a hlavně kde budeme stát obytňákem přímo u moře. Krása, krása, krása.. jsme nadšeni :) I místo v malém kempu v Biogradu na Moru předčilo naše očekávání. Člunem se dostáváme po okolí a nejčastěji jezdíme na protější ostrov Pašman, kde jsou písečné pláže. Po několika dnech se přesouváme na vysněné místo kterým je Dugi otok, večerní cesta trajektem je plná zážitků. Procházky, výlety na člunu, kajacích, paddlebordu a neustálé cákání v moři se nám asi nikdy neomrzí :) Teplota moře je od začátku co jsme přijeli neskutečně teplá a tak se člověk nemusí osmělovat :) Maty loví krabíky, honí rybky a dělá bomby do vody :) Od holek má výbornou školu, ničeho se nebojí!! Holky mají prima zážitek z potopeného vraku lodi u kterého se mohly potápět a hlavní zábavou jsou skoky ze člunu :) Naprosto kouzelná příroda, rejnok plaval ve vodě, chobotnice se nám schovávala, rybky skákaly nad hladinou .. spousta nezapomenutelných zážitků. Matýsek je prima parťák a pořád musí něco objevovat. Jednoduché shrnutí - bomba, bomba, bomba!! Matyho nejoblíbenější slovo na dovolené - ještě že všichni ty skoky do moře milují :)
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto 2019
  • 17 387 zobrazení
vrtulea
6.- 9.6. z Vyššího Brodu do Boršovy (kempy U Fíka, Krumlov u Milana, Dívčí kámen)
28.6. - 2.7. kemp Aero Holany (Zahrádky u České Lípy), cestou návštěva Bělá pod Bezdězem, areál Vrchbělá
Více  Zavřít popis alba 
  • červen až červenec 2019
  • 14 908 zobrazení
radostal
týdenní pobyt v 4* hotelu Corte Rosada, záliv Porto Conte, ostrov Sardínie (Itálie), oblast města Alghero, Riviera del Corallo; Torre del Porticciolo, mys Cappo Caccia (vápencový masiv), u jeskyně Grotta di Nettuno; okolní pláže Mugoni, Maria Pia, Le Bombarde, Lazzaretto; červen 2018
Kategorie: cestování
Více  Zavřít popis alba 
  • červen 2018
  • 14 003 zobrazení
superfotograf
Trošku nám u toho sprchlo, takže fotek je o něco míň než obvykle.
Kategorie: lidézábava
Více  Zavřít popis alba 
  • 1.10.2018
  • 13 659 zobrazení
duhabart
  • červenec 2018
  • 12 908 zobrazení
urbyss
Jeden z posledních horkých dnů strávený u vody i přímo v ní :)
Další fotky na https://www.instagram.com/urbyss_foto/
Více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2018
  • 12 323 zobrazení
editka64
1. dovolená u moře s dětmi
Více  Zavřít popis alba 
  • 26.9.2019
  • 12 182 zobrazení
cz7pka
12 dnů, které jsme strávili u moře byly odpočinkové a pohodové. Naše očekávání byla naplněna, počasí slunečné, moře teplé, zmrzlina skvělá, lidé přátelští a spaní v autě s výhledem na hvězdnou oblohu příjemnou změnou.
Kategorie: cestování
Více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2019
  • 12 316 zobrazení
ondrejhavelka
Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
Více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2008 až prosinec 2017
  • 12 067 zobrazení
dobesovi
Koncem prázdnin míříme na jih :) Cílem jsou dvě nová místa a prioritou jsou kempy hned u moře. Tak aby jsme stáli obytňákem hned u pláže a do moře to měli pár kroků a nemuseli dělat žádné výpravy k vodě. Nádherné místa, moře, projížďky člunem za delfíny, jízda na Paddleboardu a spousta další zábavy.. Matýsek je nejspokojenější ve vodě a začíná dělat první krůčky. Holky mají prima parťáka 😘 a stíhají úplně všechno od potápění, Paddleboardu až po chytání ryb.. Všichni si to užíváme :)
Více  Zavřít popis alba 
  • léto 2018
  • 11 949 zobrazení
zubrova
Rozhodli jsme si zpříjemnit jaro dovolenou (a zároveň opožděnou svatební cestou). Volba padla na Seychely a rozhodně nelitujeme. Byli jsme na druhém největším seychelském ostrově - Praslinu, konkrétně v městečku Anse Volbert s nádhernou pláží Cote D'Or. Líbánky jsme pojali víceméně odpočinkově, na naše poměry jsme dost času trávili na plážích a ve vodě. Ale samozřejmě jsme nemohli vynechat i nějaké ty výlety. Jedním z nich byl lodní výlet na ostrovy Cousin s ptačí rezervací, ostrov Curieuse s rezervací želv obrovských a zastávka na šnorchlování u ostrůvku St. Pierre. Další výlet jsme podnikli do přírodní rezervace Fond Ferdinand, kde jsme se dozvěděli zajímavosti o endemické seychelské palmě Coco de Mer a vystoupali na krásnou vyhlídku nad koruny stromů. Náš poslední větší výlet byl na vedlejší ostrov La Digue, na kterém je minimum automobilů a všichni zde jezdí na kolech. Během dovolené jsme se koupali nejenom na pláži Cote D'Or, která byla pár minut chůze od naší vily Bananier, ale celkem 3x jsme jeli místním busem na jednu z nejkrásnějších pláží světa Anse Lazio, která nás oba dva nadchla. Jednou jsme se byli podívat i na pláži Anse Georgette, kam se dostanete buď jenom lodí anebo přes soukromý golfový rezort, přičemž svoji návštěvu musíte dopředu nahlásit. Počasí bylo stabilní, teplota vzduchu kolem 30-32 stupňů a teplota vody kolem 28! Pouze jeden den bylo pod mrakem a na hodinku sprchlo - byl to bohužel zrovna den, kdy jsme byli na výletě na ostrově La Digue.
Více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • jaro 2019
  • 11 198 zobrazení
motomisiek
Více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009
  • 10 550 zobrazení
nik69
Dolánky u Turnova . Program : BUJARÉ VESELÍ !!! :-)
Více  Zavřít popis alba 
  • 3.2.2018
  • 10 375 zobrazení
daniees
1 komentář
  • 6.6.2018
  • 10 225 zobrazení
romaniris
  • srpen 2019
  • 11 391 zobrazení
Reklama