Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 176 výsledků (0,0961 sekund)

reklama
28 fotek, březen až říjen 2016, 102 zobrazení
95 fotek, letos v květnu, 81 zobrazení | děti
Od středy 2. 5. do pátku 4. 5. 2018 prožívalo 25 děti ze 7. - 9. tříd nejrůznější aktivity v Roztokách u Křivoklátu. Pracovali jsme v kroužku, ve skupinách, v týmech napříč ročníky i výběrových hloučcích, a to v budově s výhledem na řeku, nebo venku v okolí ubytovny. Počasí nám přálo, jídlo bylo výborné, děti ani doprovázející pedagožky nezlobily. Výlet na Křivoklát pobyt zpestřil, jedinou vadou byla skutečnost, že celý pobyt trval jen 3 dny. Děkuji dětem za pěkné jednání a kolegyním Romaně Krupkové a Kristýně Benešové za podporu filozofie kurzu. Odvážně napíšu - v podobných akcích vidím cestu k postupnému ozdravění společnosti. Anna Chocholová. Foto Anna Chocholová, Romana Krupková a Kristýna Benešová. Z reflexí dívek 9. B - Anička a Maruška Kovácsovy, Kačka Husníková, Adélka Zeusová a chlapců z 9. A - Adam Horák, Vojta Král: První den jsme na místo dorazili asi v 10 hodin a už večer jsme spolu skoro všichni vycházeli a bavili se, za což jsme byli všichni rádi. … Paní učitelky z nás vytvořily týmy vybrané tak, abychom se dostali k činnosti i s těmi, s nimiž se běžně nebavíme, a lépe se poznali. … Dělali jsme různé zábavné aktivity, např. pohádku s postavami, které jsme si vybrali, nebo jsme tvořili mandalu z kamínků, dřeva, pampelišek a různých semínek. … Dvě aktivity, které nás nejvíc překvapily. První byla TAD (tajný agent dobra) – paní učitelka každému přidělila jednoho žáky, TAD se měl o něj starat a udělat pro něj něco dobrého, ale tajně. Druhá byla FOTKY- fotky z našeho útlého dětství byly vyvěšeny na plakátě a měli jsme hádat, o koho jde. … V pátek jsme uklízeli a následně jsme si sedli do kolečka a každý řekl, jak se mu tu líbilo a jak jsme si to užili. … Poslední den ráno jsme byli smutní, protože jsme věděli, že nám zbývá už jen pár hodin v penzionu Ludmila. Teď sedím ve škole a jen na ten krásně prožitý „týden“ vzpomínám. Byl tam úžasný kolektiv lidí a vše tam bylo úžasné. Kdybych mohla, hned se tam vrátím. … S radostí bychom chtěli poděkovat paním učitelkám, které s námi jely, a paní zdravotnici, že udělaly tak dobrou atmosféru. Mrzí nás, že to byl náš poslední školní rok, kdy jsme se takhle mohli s ostatními někam podívat.
8 fotek, léto 2005, 123 zobrazení | cestování, příroda, sport
Vydali jsme se podruhé na kolech s brašnami na týdenní putování. V minulém roce, kdy jsme takto podobně vyjeli poprvé, se to osvědčilo, rozhodli jsme se pokračovat v dobrodružství a jízdách tímto způsobem. Trasa vybrána z Břeclavi po tzv. Greenways směr Praha. Jelo se od soboty do soboty, celkem 8 dní a jelo nás 6 lidí. Jeli jsme poprvé s Maruš a Zdeňkem Husákovými, zato nejel Čongr Mirek Fitzek. On pracuje jako školník, měl volno ke konci prázdnin, zatímco Maruška pracovala jako uklizečka ve škole a ta tam naopak potřebovala být ke konci léta. Maruš s Bidlem jezdili párkrát před námi s Jardou Ptákusem z Bělé a s Monikou. Společně byli zvyklí na jiný styl ježdění, jiné zásady, my to měli od loňska rozjeté a domluvené v jiném duchu. Takže se tu střetli dvě skupiny s odlišným názorem. My prosazovali pohodlnější cestování se zamluveným ubytováním, chtěli jsme vždy skončit v takovou dobu, abychom se včas ubytovali, osprchovali a zašli na nějakou večeři a následně poseděli a odměnili se po sportovním výkonu. Zamluvené ubytování znamenalo nevozit sebou na kole spacák a stan aj. věci k tomu potřebné. Maruš s Bidlem jeli na pohodu, kde se jim líbilo, tam zastavili, prohlédli zajímavosti míst, poseděli, nikam nespěchali, plán neměli. Většinou dojížděli kilometry až večer či v noci, pak se někde upíchli, jedno kde, postavili stan, usnuli a ráno pokračovali. Je patrné, že toto muselo vyústit v rozkol. Takže jsme vyjeli bez zamluveného ubytování, trasa byla stanovena, ale jednotlivé etapy a místa ne, zkusili jsme to podle Husajnů. Znamenalo to, že nám na kole přibyly stany a spacáky a vydali jsme se vstříc neznámým zážitkům. Začínali jsme v Břeclavi. Byli jsme úplní zelenáči. Jeli jsme vlakem v civilu a kola jsme si nechali přivézt do Břeclavi synovcem Tomášem od Bidlounů. Na první fotce se u nádraží převlékáme do cyklodresů, připravujeme kola. Cesta rychlíkem byla skvělá, mohlo se ještě kouřit v jídelním voze, tam jsme společně seděli, pili kafe a pivo a pozorovali ubíhající krajinu, před sebou nové zážitky, jaké budou? Z Břeclavi jsme se vydali do Lednice do kempu Apollo. Jirka podvodně vylákal na provozní chatičky, přestože bylo plno, ubytovali jsme se. Byla sobotní zábava v kempu, hrálo se a my tancovali a pařili. Na druhý den jsme vyjeli z Lednice po rakouské příhraniční, cesta, která míjí Mikulov a pokračuje jako bývalá signálka podle rakouské hranice ke Znojmu. K večeru jsme dorazili do Jaroslavic. V motorestu jsme dostali typ na ubytování. Nebylo špatné, jakýsi starší apartmán, ale ráno jsme zjistili, že plynová karma nemá komín ven ale dovnitř do koupelny. V hospodě při snídani (turecká káva a tatranka) jsem si posteskla, že jsme v kraji vinných sklepů a žádný jsme nenavštívili. Dostalo se nám typu, na koho se obrátit. Takže jsme šli hned ráno do vinného sklepa k jakémusi Pepovi. Ten se nás ujal, pohostil, ochutnali jsme vína a popili víno a bartáčkovic loňskou (meruňkovici) a pak opilí jak zákon káže se vydali na cestu. Pepa to již znal a tak nás vyprovodil na pěšinu, po které nám nehrozilo žádné nebezpečí. Dojeli jsme již střízlíví do Šatova, pozdně poobědvali a s plnými žaludky se vydali přes Dyji na Šobes. Tam ochutnávka vín, opět veselo a pak stále jen do kopce. Pozdě večer asi v 22 h jsme dorazili do obce Lesná, před Vranovem. Bylo již plno, tak jsme si postavili stany v přilehlém kempu. Bylo dost pozdě, chladno a vítr. Což by se dalo, ale jet na kole po tmě když není vidět, stavět stany potmě a tak pozdě, no a už tu byl konflikt.
Další etapa vedla z Lesné do Slavonic. Jeli jsme přes Vranovskou přehradu, překvapilo nás, jak uprostřed léta je obrovský kemp zcela prázdný. Všichni u moře. Do Slavonic jsme také dorazili poměrně pozdě, je to tam samý a pořádný kopec už od Vranova. Měli jsme štěstí, Maruš sehnala Greenway ubytovnu pro cyklisty, ale jen tak tak, majitel nám přenechal vlastní ubytování. Slavonice byly krásné, nikdy jsem o nich neslyšela, pak se dozvěděla, že byly lehce zakázané vzhledem k blízkosti rakouské hranice. A odtud Českou Kanadou do Třeboně to byla náročná ale nejrásnější cesta. V Třeboni starý známý kemp, večerní dýchánek a pokračujeme do dalšího dne. Třeboň - Tábor. Jedeme Veselí, Soběslav, Košice, k Táboru, ale nevíme kde budeme spát, je již dost pozdě. Za Kozím hrádkem konečně kemp, honem ubytovat, rychle umýt a pozdní večeři. Přiznávám, že jsme se s Maruškou velmi pohádaly. Neměli jsme omylem povlečenou chatku, Maruš mi přinesla prádlo a chtěla abych to udělala hned. Já jsem chtěla jít se najíst, protože už jsem nemohla a jít si prádlo vyměnit až poté. A bylo to. Kemp byl pěkný, u Knižecího rybníka. Předposlední den, od Tábora do Olbramovic. Jedeme přes Českou Sibiř a Votice. V Olbramovicích spravuje kamarádka Líba hospodu a penzion, víme, že bude o nás postaráno. Ale cesta z Miličína přes Křížovou cestu k Voticím, to byl takový kopec, že se kolo klopilo dolů. V Olbramovicích rozlučka, výborné ubytování, jídlo a pití. V sobotu poslední den opět na kolech a jedeme do Benešova na nádraží. Cestou se ještě Husákům rozbilo kolo, ale nějak to dopadlo, už nepamatuji. A rychlíkem zpět do Prahy. Měřila jsem vzdálenosti, mohlo to být celkem tak 350 km, za 8 dní a o 11 let mladší než v r 2016 kdy to vše vytahuji ze vzpomínek. Ale jsou tam uložené, hluboko, nezapomenutelně, protože to byla velká cesta, dobrodružství, zážitky, ať dobré nebo špatné, stále si je připomínáme, tolik jsme toho viděli, poznali, zažili. Všem díky, i Tobě Maruško.
51 fotek, srpen 2008, 84 zobrazení
Týdenka se opakovala skoro po stejné trase jako rok předchozí. Jela se Labská trasa. Zúčastnili se: Vláďa, Roman, Jirka, Bidlo, Maruš, Dáša, Mirek, Jarka, Iveta. Vyjeli jsme z Prahy ze Skalky do Mělníka podél Rokytky a Vltavy. V Dolánkách se k nám přidaly poprvé Jarka a Yveta, sousedky z chalupy. Seznámily se s ostatními členy, ten rok jel zvýšený počet ženských účastnic, byli jsme celkem 4, byl to pohodová týdenka, my ženské jsme si povídaly, chlapi byli zdvořilejší a tolerantnější, užili jsme si hodně legrace. také možná i proto, že byly dvě nové účastnice a každý se projevil po té lepší stránce. Na první 3 noci jsme měli ubytování zamluvené, takže jsme jeli najistotu a také už trasu znali. V Mělníku jsme přespali v kempu, měli jsme takové malé obyvací sudy. Večer proběhlo seznamování a posezení v restauraci. Na druhý den z Mělníka podle Labe, v Roudnici oběd, poseděli jsme u známé hospůdky u Labe a pokračovali stále podle řeky do Litoměřic a dál do Velkých Žernosek. Tam jsme měli zamluvenou ubytovnu, kde už loni spali, měli jsme jednu velkou společnou místnost, no to bylo veselých zážitků. Večer jsme se jeli podívat k Marině, do pěkné restaurace s pohledem na Píštanské jezero. 3. den jsme putovali údolím řeky Labe, Portou Bohemikuo do Ústí nad Labem, dále do Děčína a po levém břehu do Dolního Žlebu, kde jsme měli zamluvený nocleh v hotelu Picollo. Škoda, že hotel již zavřený, tenkrát tam výborně vařili. V hotelu poslední večer s děvčaty, takže rozlučka a posezení do noci. Jarka s Ivetou se s námi další, již čtvrtý den rozloučily a jely zpátky vlakem ku Praze do Klíčan. My jsme pokračovali dál, měli jsme dojet z Hřenska do kempu v Jetřichovicích, další den jsme měli zamluvenou v Janské prohlídku podzemí. Už přesně nepamatuji, ale do podzemí do Janské se ostatním nechtělo, chtěli to změnit a jet do hospody do Kytlice - Mlýny, kde se po loňsku všem líbílo, kde bychom spali 2x. Maruš dojednala na jeden den návštěvu u svého bratra Ivana u Bělé pod Bezdězem, pekl kýtu, pozval nás na návštěvu a tak aby to časově vyšlo a ještě dojet domů. Janská se tedy zrušila a jelo se do Mlýnů. Hospodští byli fajn lidi, opět jsme se ubytovali v tanečním sále na parketách. Ovšem 2 dny bez mytí, k dispozici byly jen WC a studená Kamenice. Pátý den jsme zůstali v Mlýnech a vydali se na výlet vlakem do Rumburku. Pak jeli přes Krásnou Lípu do Jiřetína pod Jedlovou. Na horu Jedlovou se nám nechtělo, jeli jsme dál do Chřibské a pak přes hřeben dolů do Mlýnů. Ráno jsme se vydali na cestu do obce Plužná za bráchou Marušky. Nevěděli jsme, že to je taková dálka, prostě jsme jeli a nechali se vést Husákovými. Ten den bylo velké vedro, jeli jsme a jeli, věřili, že už tam budme, ale ono to bylo přes 100 km. Myslím, že ani Husákovi to nevěděli. Nejlépe udělal Vláďa, přepálil start, pak zlobil, s námi nevyjel a dostal se do Bělé vlakem. K Ivanovi ho odvezli známí z Bělé autem. My přijeli zdrchaní, to byla pěkná dálka. Víte kudy jsme to vlastně jeli. Nejdříve Lužickými hory do Horní a Dolní Světlé u hory Luž. Pak Mařenice, Mařeničky, kolem Cvikova do Zákup, pak Jestřebí, tam pozdní oběd. Dále Doky, Okna, kolem Bělé a další kilometry do Plužné, asi jsme si zajeli, protože jsme jeli přes Katusice. Byla by to krásná cesta na 3 dny, všechno si prohlédnout a užít, dnes už bychom to nezvládli, ani bychom zvládnout nechtěli. U Ivana a jeho přítelky Heleny byla konečně po 3 dnech sprcha, postavili si s Pedrem stan, ostatní měli spaní venku pod otevřenou stodolou. A už zase společenská zábava, Ivan pouštěl písničky, takže se i tančilo, grilovalo maso, prostě jsme byli velká návštěva a všichni se na nás těšili. Přišla Ivanka, dcera Ivana. Její mladší sestra Kačka s námi coby tříletá jezdila v Třeboni. Jen se to všem mělo trochu jinak zorganizovat a domluvit, nebo popojet vlakem. V plánu to moc nebylo a tak nás zaskočil i předposlední úsek cesty do Klíčan. Musím podotknout, že to byla jedna z nejošklivějších tras za léta putování. Po hlavních silnicích s hustým provozem, kolem jen pole, žádné hospody, místo kde zastavit, nic ke koukání. Jen železniční skanzen v Sudoměři u Vrátna. Tam nás však chytla pěkná bouřka a slejvák. Ještě jsme bloudili kolem Labe u Kostelce nad Labem, zatím nejošklivější město vůbec. Z Neratovic už do Baště, kde nás čekala obě děvčata v restauraci. Zakončili jsme u nás na chalupě v Klíčanech. Poslední den to už byla sobota, jsme se vrátili podle Vltavy zpět až do Prahy. Na Skalce Bidlovi ukázal tachometr ujetí 500 km. Mě se první část putování líbilo snad nejvíce ze všech, možná proto, že nás bylo více ženských. Ale ta druhá část byla zbytečně náročná, špatně domluvená, škoda té prohlídky podzemní továrny, mohli jsme poznat Jetřichovice, 2 dny na jednom místě, a potom 100 km s plnou zátěží, to nebyl dobrý nápad. I Ti lidé v hospodě Mlýny byli unavení, nečekali nás na 2 dny. Každý večer byla velká zábava a party, jak s holkama, tak v hospodě Mlýny, U Ivana a nakonec Klíčany. To aby si vzal jeden dovolenou na rekonvalescenci. Ale jinak to šlo, bylo to super. Škoda, že s námi už holky moc nejezdily.
ubytovna  0 | irzi
30 fotek, 17.7.2012, 57 zobrazení
ubytovna  0 | emyrt
5 fotek, 2.6.2010, 54 zobrazení
39 fotek, březen 2009, 231 zobrazení
50 fotek, 14.4.2008, 88 zobrazení
Mnohé děti si vůbec poprvé povlékali povlečení. taky jsme si tady chystali snídaně a svačinky a hráli jsme hry.
13 fotek, září 2007, 178 zobrazení
12 fotek, 9.10.2006, 155 zobrazení
13 fotek, 4.4.2016, 17 zobrazení
211 fotek, 30.10.2015, 207 zobrazení
43 fotek, červenec 2013 až listopad 2014, 31 zobrazení
24 fotek, 22.5.2014, 31 zobrazení
4 fotky, 27.1.2012, 38 zobrazení
20 fotek, 14.2.2012, 51 zobrazení
12 fotek, 21.1.2012, 41 zobrazení
4 fotky, září 2008, 131 zobrazení
254 fotek, léto 2008, 236 zobrazení
6 fotek, 26.3.2018, 7 zobrazení

Něco by se našlo i mezi uživateli...

ubytovna

467 zobrazení, 3 alba

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron