Hledání: Vídeň 2018

Pro dotaz Vídeň 2018 jsme našli 518 výsledků.

Náš tip

Stáhněte si Rajče do kapsy!
Rychlejší a jednodušší přístup
k vašim fotkám a videům.

bannditos
S levnými letenky na Mallorcu se roztrhl pytel a tak sem neváhal a zakoupil je na první červencový víkend s odletem z Vídně. Měli jsme rezervované auto a tak jsme si jej šli hned po přistání vyzvednout. Naše první kroky vedly na pláž "Platja d'es Dolç" kde nás ovšem překvapilo dost lidí a tak jsme jen dali jedno malé pifko a pokračovali po pobřeží na o kousek vzdálenější pláž. Zde už bylo lidí znatelně méně, ale za cenu, že na pláži nebyly uklizeny suché řasy. Později jsme vyrazili do městečka Cala Rajada, kde jsme měli první ubytování. Večer jsme se vydali na nejvýchodnější cíp celého ostrova k majáku "Far de Capdepera".
Ráno jsme bohatě posnídali a vyjeli na pláž "Cala es Matzocs". Ve vesnici Cala Mesquida jsme zaparkovali pěkně ve stínu stromů a zakoupili slunečník. Před vydáním se na cestu jsme se posilnili pivečkem a pár jahodovými daiquiry v restauraci s příhodným jménem La Terrazza. Cesta měla vést přes tři další pláže a tak se přihodilo, že jsme na původně vybranou nedorazili a uvelebili se hned na první Cala Torta. Z pláže jsme se v podvečer odebrali a jeli do další ubykace, do klášteru Lluc v horách, které nabízelo ideální výchozí místo na další místa, které jsme chtěli navštívit.
Dostali jsme bohužel pokoj kde nefungovala plotna, přišel údržbář, ale řekl, že to bude na dýl a musíme si vyměnit pokoj. Po přestěhování a usmažení vajíček na snídani jsme šli obhlédnout přilehlou botanickou zahradu ve které se nacházel bazén. Osvěžili jsme se a po chvíly pokračovali v putování. Další zastávkou dnešního dne bylo horské jezero Cuber, že zde je zakázané koupání jsme se dozvěděli až z cedulí u jezera. Obešli jsme ho a opět usedli do našeho vozítka směrem k údajně nejkrásnější vesničce celého ostrova do Fornalutxu. Uličky byly úzké, domy z kamene a celé to působilo opravdu úžasně malebně. Poobědvali jsme, já si dal steak ze svíčkové a když mi ho donesli tak sem zůstal zírat s otevřenou hubou, ten měl snad půl kila. Jenže já jsem kluk statečný a s chutí sem se do něj pustil a nakonec ho přemohl. Na večer jsme popojeli k severovýchodnímu poloostrovu Formentor, aby jsme si zde vychutnali západ slunce, seděli jsme na útesu trčího z moře a kochali se, byla to dechberoucí podívaná. K večeři jsme si dali pár huhukoktejlů na pokoji v klášteře.
Další den hned po odjezdu z pokoje nás čekalo nemilé překvapení, přejel jsem malý vrut, který nám způsobil průraz pneu. Na asistenční linku jsme se nedovolali a pomale nám měl jet autobus ze stanice Escorca do vesničky Sa Calobra. Tak jsme zde nechali auto s tím, že to budem řešit až po výletě. Autobusák příkré serpentiny zvádal s velkým respektem, místy projížděl snad na milimetry přesně. Na pláž se dalo dostat jen pěšími tunely ve skalách. Věřím, že zde za dob dávno minulých měli piráti svoje skrýše. Plán byl, že se soutěskou Torrent de Pareis vydáme zpět k autu. Všude jsme četli, že bez horolezeckého vybavení se sem nemá cenu ani vydávat, avšak v pár cestopisech jsem četl, že se to dá. Po pár překonaných překážkách ve formě skal, popadaných velkých kamenech atd. jsme narazili na jeden, který byl přes jezírko a strašně kluzký a vysoký. Museli jsme se otočit a utíkat zpět. Poslední autobus nahoru k autu jel ve tři hodiny. Ujel nám, ale naštěstí jsme se téměř hned domluvili s postaršími angličany, že nás vezmou nahoru, kde nás čekalo auto s proraženou pneumatikou. Ještě nebyla vůbec vyfouklá tak jsme dojeli až ke klášteru, zavolali asistenci, která přislíbila, že do půl hodiny je u nás jejich vozidlo. Čekání jsme si zkrátili malým pifkem, auto dojelo za cca 40 min a za dalších cca 20 min měl postarší pán kolo vyměněno. Večer jsme vyrazili opět pozorovat západ slunce. Tentokrát na vyhlídku Mirador d'es Colomer, kde ovšem bylo příliš lidí. Všiml jsem si, že odtud vede cesta výš a nahoře, že je nějáká zřícenina. Byla tam a jmenuje se Talaia d'Albercutx odkud byl překrásný výhled na všechny strany. Vylézt sem byl výborný nápad a ty rozhledy za to rozhodně stojí.
Další den jsme si vyčlenili na průzkum kláštera. Když už tu bydlíme tak bysme si jej měli projít. Ani nás nenapadlo co vše se nachází za zády hotelu. Navštívili jsme i galerii a muzeum v nejvyšším patře kláštera. Byly zde vysteveny mimojiné opravdu nádherné obrazy. Po prohlídce jsme odfičeli do posledního ubytování, které jsme si na poslední noc dali all inclusive. Hned po příjezdu nás ani neubytovali a poslali na oběd, že formality vyřídíme až po obědě. Velice milé přivítání. Pak už jsme si užívali všech možných lahůdek, drinků a služeb hotelu.
Poprvé tuhle dovolenou jsme si přivstali a šli čekat na východ slunce. Město bylo po ránu jak město duchů, nikde nikdo, bylo to tak klidné až skoro strašidelné. Po celodenním využívání služeb hotelu jsme ještě zavítali na 2 km dlouhou údajně jednu z nejhezčích pláží Mallorky a to na Es Trenc. Byla pěkná, ale lidí zde bylo taky dost. Pak už jen celý od písku jsme vrátili auto v půjčovně a odletěli do Vídně. Kvůli spoždění letadla nám ujel poslední bus do Brna a tak jsme museli přečkat noc na letišti a odjet domů až prvním ranním...
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 2 310 zobrazení
davidsemily
  • 6.7.2016
  • 1 612 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
sweetousek
  • 14.6.2018
  • 997 zobrazení
weberovic
Jiizni Morava a Viden
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2018
  • 866 zobrazení
lenkaha11
  • květen 2018
  • 940 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
suchych1
Schmetterling Haus - Motýlí dům ve Vídni
Haus des Meeres - dům moře
fotky nic moc, většina jen mobilem a přes sklo ale určitě doporučiji, pro děti obrovský zážitek
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017 až říjen 2018
  • 658 zobrazení
bilecci
  • prosinec 2014
  • 614 zobrazení
lotusesprit
Orty jsou bývalý kaolínový důl Hosín ( Hosín I+ II+III). Důl tvoří velké množství chodeb různé šíře (průměrně 1,5m) a výšky (až 5 m)– od mohutných chodeb po téměř neprůchodné chodbičky. Většina chodeb tvoří pravoúhlý rastr. Některé úseky jsou v současnosti částečně zaplavené vodou. Chodby vznikaly především v druhé polovině 19. století. Jejich vznik inicioval Josef Hardtmuth, zakladatel firmy Koh-i-noor Hardtmuth, která ve Vídni a později v nedalekých Českých Budějovicích vyráběla kameninové zboží a kamnové kachle. Ještě ale před jejím zásahem zde existovala příležitostná těžba kaolinu místními hrnčíři v šachtičkách s několika rozrážkami, po jejichž činnosti se dochoval pomístní název části povrchu dolu „Ve staršinách“. Několik desetiletí zde probíhala těžba, až se náhle ukázalo, že místní kaolin není tak úplně kvalitní. Vypálený porcelán z boreckého kaolinu měl nažloutlou barvu a kaolin neměl úplně ideální mechanické vlastnosti (vaznost). Používal se proto spíše na hrubší keramiku – malířské misky, tyglíky a dlaždice. Už v 50. letech 19. století začal být kaolin dovážen také z Plzeňska, v 60. letech i z Karlovarska. V 70. letech firma Hardtmuth zdvojnásobila výrobu porcelánu a začala také s výrobou tužek, ale borecký kaolin byl pro tužky málo vhodný. V letech 1893 – 1898 došlo k přesunutí výroby porcelánu a kameniny do Podbořan a v Budějovicích zůstala výroba tužek. Roku 1898 ukončila firma Hardtmuth těžbu kaolinu v Ortech. Karel Němeček v roce 1962 nalezl v jedné z chodeb vytesaný a do dnešních dnů nedochovaný letopočet 1893. Krátkou érou nové těžby v Ortech byly léta 1904 – 1906, kdy budějovická firma Josefa Jarolíma ze zdejšího kaolinu vyráběla umělý mramor pro kavárenské stolky. Roku 1919 si pan Josef Míka pronajal pozemek nad Orty, kde v letech 1920-21 postavil domek s cementárnou. Z písku, který v haldách zůstal v rokli u Ort po vyplavení kaolinu vyráběl cementové tašky. Další činnost v Ortech nastala na konci druhé světové války. K tomuto období neexistuje žádných písemných pramenů, faktem ale je, že zde byl v jedné podzemní chodbě vybudován tzv. „Kryt“ – kobka z betonových prefabrikátů, dále větrací šachta – dnešní „Komín“ a část hlavní přístupové chodby byla vypažena betonovými prefabrikáty, které ale byly po válce rozkradeny. Celkem se zde nalézá 5759m chodeb, z kterých náleží Hosínu I 1390m, Hosínu II 3155m a Hosínu III 1214m. Nejedná se ale kompletní délku chodeb, v části Hosín III jsou prokazatelně další nezměřené chodby, nacházející se za neprostupnými závaly.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.1.2018
  • 571 zobrazení
hirsch
  • červen 2018
  • 440 zobrazení
alissea
Výprodej šperků Pierre Lang s 30% slevou. Více informací na emailu: katrez@email.cz

šperky Pierre Lang se vyrábějí v soukromé dílně ve Vídni. Společnost vlastní jen to nejmodernější vybavení a na trhu působí 45 let.Zakládají si na vysoké úrovní kvality šperků. Mají velmi vysoké standardy na úroveň materiálů, které používají a přísně kontrolují produkty, které pouští do světa. Veškerý design šperků je patentovaný v Ženevě a společnost zaměstnává jen ty nejlepší návrháře na světě. Šperky jsou dělané z patentované slitiny, která je 100% vhodná i pro alergiky. Informace o společnosti - http://www.pierre-lang.com
více  Zavřít popis alba 
  • 29.1.2018
  • 379 zobrazení
mols1950
Původně banka, budova je z let 1914 -18, arch.Rudolf Eisler z Vídně. Album je postupně doplňováno.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • březen 2004 až březen 2018
  • 309 zobrazení
rehaak
Císařská hrobka (zvaná též Kapucínská, něm. Kaisergruft nebo Kapuzinergruft) ve Vídni je pohřebiště rakouského panovnického rodu habsburského, později habsbursko-lotrinského. Nalézá se v centru Vídně, na Neuer Markt, pod kostelem kapucínů. Místo svého posledního odpočinku zde nalezlo 146 příslušníků habsburské a habsbursko-lotrinské dynastie, z toho 12 císařů a 19 císařoven.
více  Zavřít popis alba 
66 komentářů
  • únor 2018
  • 334 zobrazení
danara
Fantastická záležitost, přímo na nádraží v Jablonném, nejen šotoušovo srdce zaplesá při její prohlídce, rozhodně doporučuji

https://liberec.rozhlas.cz/na-nadrazi-v-jablonnem-v-podjestedi-jsou-k-videni-treba-cepice-vypravcich-z-6004245
více  Zavřít popis alba 
  • 14.6.2018
  • 280 zobrazení
dcbl
30. června 2018 se 40 poutníků z Brna vypravilo autobusem do Vídně. V klášteře – mateřinci františkánek (sester Hartmanek) si prohlédli moderní výstavu o životě blahoslavené Marie Restituty. Odpoledne se zúčastnili slavnostní bohoslužby v kostele Maria am Gestade. Hlavním celebrantem byl P. Lic. theol. Lorenz Voith CSsR, biskupský vikář z diecéze Eisenstadt. Koncelebrovali čtyři kněží, mezi nimi P. Pavel Hověz, farář z Brna-Lesné.
Foto Karel Pažourek
Wien: 20. Jahrestag der Seligsprechung der seligen Maria Restituta
Am 30. Juni 2018 machten sich 40 Pilger mit dem Autobus von Brünn nach Wien auf den Weg. Im Kloster der Franziskanerinnen (Hartmannschwestern) haben sie die moderne Ausstellung über das Leben der seligen Maria Restituta besichtigt. Am Nachmittag nahmen sie am Gottesdienst in der Kirche Maria am Gestade teil. Der Hauptzelebrant war P. Lic. theol. Lorenz Voith CSsR, Bischofsvikar in der Diözese Eisenstadt. Es feierten vier Priester mit, darunter P. Pavel Hověz, der Pfarrer aus Brno-Lesna.
Übersetzung Theresa Kalchhauser, BA (Studentin)
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2016 až červen 2018
  • 268 zobrazení
mols1950
Původně to byla Obchodní a živnostenská komora s knihovnou, v letech 1938-45 Industrie und Handelskammer, od 50.let 20.stol. dům kultury. Budova je z r.1910, autor: vídeňský arch.Leopold Bauer z Vídně - rodák z Krnova.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • březen 2004 až březen 2018
  • 282 zobrazení
daniel-cino
ALB 693 - na výstavu jsem vyrazili neplánovaně a narychlo ... další den už končila. Pěkná byla jen vystavování obrázků v prosklené chodbě, či spíše jakémsi zaskleném ochozu, neposkytlo ani pohodlí návštěvníkům, ani zázemí fotografům. Ale bylo co vidět a nelitujeme

Kamil Lhoták se narodil v Praze-Holešovicích 25.7.1912. Byl synem MUDr. Kamila Lhotáka, pozdějšího profesora farmakologie na Univerzitě Karlově, a Anny Kouglové, nadšené divadelnice a milovnice umění. Rodiče se nikdy nevzali, otec však syna i jeho matku finančně zabezpečil a trvale podporoval.

Kamil Lhoták absolvoval Jiráskovo gymnázium v Praze a poté vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy, protože jeho matka si nepřála, aby nastoupil na Akademii výtvarných umění. Právnické kariéře se však nikdy nevěnoval, naopak od mládí tíhnul k umělecké tvorbě. Byl přitom ovlivněn jak četbou nejrůznějších knih zejména uměleckého charakteru, tak i návštěvou mnoha výstav. Svůj první obraz namaloval již v roce 1930, od druhé poloviny 30. let se pak věnoval malbě a kresbě systematicky, od poloviny 40. let také grafické tvorbě. V roce 1939 poprvé prezentoval své práce na společné výstavě v Beaufortově galerii v Praze, o tři roky později již vystavoval samostatně jako člen Umělecké besedy. Od roku 1942 byl členem výtvarné Skupiny 42, která se však po roce 1948 kvůli rozdílným politickým názorům rozpadla. Lhoták se poté zaměřil zejména na ilustrátorskou a grafickou činnost a byl rovněž přizván ke spolupráci na několika filmech, z nichž nejznámější je bezpochyby „Dědeček automobil“ z roku 1955.

Právě balony, automobily, motocykly, ale také létací stroje či ponorky se staly hlavními motivy jeho prací. Díky dojmům získaných při cestách na kole do okolí Prahy a při motocyklových výletech zejména do krajiny Českého středohoří se věnoval stále více také krajinomalbě, přičemž jeho novátorské pojetí získalo ocenění na Bienále v Benátkách v roce 1962.

Od poloviny 60. let pronikají do Lhotákovy tvorby nové prvky – draci, terče či stroje pouště, čímž jeho práce nabývají nové dynamiky. V roce 1969 prezentoval na své největší zahraniční výstavě ve Freiburgu více než sto grafických listů, v následujících letech podnikl cesty do Itálie a Rakouska. Právě ve Vídni obdržel v roce 1980 Herderovu cenu, která je udělována nejvýznamnějším evropským kulturním pracovníkům, a to především pro schopnost zachytit nadčasové hodnoty vlastním výraze.

V roce 1984 namaloval poslední obraz, který uvedl ve svém seznamu. V roce 1987 byla v Praze uspořádána rozsáhlá retrospektivní výstava jeho díla, poslední za jeho života.
Kamil Lhoták zemřel v Praze 22. října 1990. Dle jeho přání rozptýlil jeho syn Kamil Lhoták mladší jeho popel do čtyř světových stran na kopci u obce Číčov.
více  Zavřít popis alba 
169 komentářů
  • 25.11.2017
  • 262 zobrazení
fjw
Poslední den našeho pobytu v Polsku jsme se v sobotu 22. září 2018 vypravili do Haliče, kde jsme si prohlédli nádherný zámek Lancut a prošli se po sympatickém městě Przemysl. V neděli 23. září 2018 jsme se vrátili přes Dukelským průsmyk a Slovensko domů.
Zámek Lancut. Na jihu Polska se v oblasti zvané Malopolsko, která je nejmalebnější a nejrozmanitější v celé zemi, rozkládá město Łańcut. Jeho dominantou je mimořádně zachovalý zámek, pocházející z první poloviny 17. století. Toto původní sídlo významného polského rodu Potockých bývá místem důležitých událostí a také je velkým lákadlem pro turisty.
http://polsko.svetadily.cz/clanky/Zamek-Lancut
Město Přemyšl je jedním z nejstarších v Polsku; první zmínka pochází již z roku 981. V době, kdy patřilo Habsburské monarchii, bylo významnou pevností. Pevnost Přemyšl v polských rovinách měla zabránit postupu ruských armád na důležitá města Vídeň a Pešť (pozdější Budapešť).
https://www.dusekarpat.cz/polsko/przemysl/https://zpravy.idnes.cz/przemy-l-statecna-metropole-halice-dup-/zahranicni.aspx?c=A080925_154414_zahranicni_lpo
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 22.9.2018
  • 251 zobrazení
vendy1955
Včera se uskutečnila ve Slabčicích "Pohádková cesta". Akce nejen pro děti měla velký úspěch už i vzhledem k pěknému počasí. Klobouk dolů před všemi organizátory! Dětem i dospělým se určitě moc líbila, jak vidno z tohoto alba!
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 26.5.2018
  • 256 zobrazení
rumcaja
Máš-li hnusný vedro,vezmi kus pátku,přidej část soboty,předvolej kamarády s kytarama i bez a máš tu skvělou akci : "Ve stínu Sokola".

Já jsem přiložil volné dny a kolo a strávil tak celkem 9 dní toulkou.

Po nedělním odjezdu kamarádů:

Návštěva Zonky v Kůrkách.Noc na Zlaťáku.

Pondělí: Kolmo Sudice,Kralice,Náměšť n.O.Proti proudu Oslavky Velké Meziříčí,Mostiště,Vídeň,Bory.Noc v lese.

Úterý: Bory,Sklené,Skl.rybník,Bohdalec,Radešín,Bobrová,Olešínky,Šiklův mlýn,D.Rožínka,Rožná,Jabloňov,Pernštejn,Nedvědice,Doubravník,Černovír,Prudká,Borač,Štepánovice,Tišnov,Březina,Vohančice-Noc venku.

Středa: Vohančice,Deblín,Maršov,Šmelcovna,Vev.Bitýška,Veveří,po červ.tur.Bystrc,Žebětín-Noc u bráchy.

Čtvrtek: Žebětín,Pisárky,po Svratce soutok.Po Svitavě nahoru Adamov.Noc u Švorcáků..

Pátek (měl jsem ho za čtvrtek :-(( ):Dolů po Svitavě,se zastávkou u Dibla v Obřanech.Opět soutok Svitavy a Svratky,Rebešovice,Rajhrad,Syrovice,Ořechov,Střelice,Tetčice.Vlakem do Rapotic.Sudice.

Přejezd do Sedleca,kde se sejde Pustina a jde se na údolí.Oslavka a kamarádi mě opět "přitáhli" z dáli..V sobotu mířím k domovu...

Jelikož vládla ukrutná vedra a jel jsem "na těžko",nebyla to procházka,ale pro mě dobrý !!

Pátek a sobota Sedlec,Oslavka T.O.Pustina a pak cesta domů..
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • srpen 2018
  • 243 zobrazení
Reklama