krica
27. 7. 2021 Východ slunce ve Faliraki / Kathara Beach / večerní centrum Faliraki
28. 7. 2021 Kathara Beach / Evita Beach hotel
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 85 zobrazení
zaba-007
Plán A nevyšel, tak příšel na řadu plán B - východ slunce v Miličíně, Křížová cesta a výstup na vrch Kalvárie. Pak nádherný zámecký park na Konopišti. Medvěd se ukázal, pávi se vyhřívali na slunci a obrovské stromy probouzely fantazii. Původně jsem viděla oko, ale na počítači a při přiblížení se mi zobrazily nejen zvířata :-)
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • v pondělí
  • 36 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
terezaopp
  • minulou neděli
  • 17 zobrazení
obecokrouhla
Procházka po lese kolem vody po východu slunce
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • minulý čtvrtek
  • 23 zobrazení
ceron81
  • minulou středu
  • 4 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
birdfamily
11. 7. 2021 - 14. 7. 2021 Munții Țarcu || Původní cíl, odvézt Chemlona a Maru na startovní místo jejich tří měsíčního putování karpatským obloukem, jsme spojili s 3 denním výletem do dvoutisícovek nad Poiana Mărului, do pohoří Țarcu. Do poslední chvíle jsme napjatě čekali, co politická COVID situace, jelikož Slováci měnili podmínky pro pobyt a průjezd. Nakonec nechali průjezdníky bez nutnosti karantény, takže jsme mohli vyrazit. Chemlona s Marou jsme vyložili v Orsove (odměnou nám byl nádherný východ slunce nad Dunajem), cestu k našemu výchozímu místu Poiana Mărului jsme si zpestřili návštěvou Băile Herculane (starých lázní). První den jsme dorazili a přespali na Zănoaga (1418 mnm), druhý den zvládli přes 28 km se stoupáním 700 m hore přes Sturu (1823 mnm) na Bistrou (2153 mnm) a Pietrii (2192 mnm) a pak klesání skoro 2 000 m přes Bloju (2162 mnm) zpět až do Poiana Mărului, kde jsme si užili půlnoční koupel a stanování u místního jezera. Počasí neuvěřitelně nádherné, 30°C ve stínu, ale 50 krém fungoval dobře, a ty výhledy!!!!! Třetí den Víťa vykoupil minipivovar Scorilo, Soňka po cestě ukořistila do auta 2 velké šutry na zahrádku a hurá domů s večeří po cestě ve Velkých Pavlovicích. A ano, medvěda jsme potkali - to bylo řečí, že medvědi ve 2000 nejsou. Jsou. Příště nezapomenout sůl a pořádně rozšlápnuté boty, Soni.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.7.2021
  • 41 zobrazení
mfphotography13
více  Zavřít popis alba 
  • 9.7.2021
  • 13 zobrazení
tjsokoldolnikalna
nafotil: Honza Malinský
více  Zavřít popis alba 
  • 6.7.2021
  • 148 zobrazení
ceron81
  • 12.6.2021
  • 16 zobrazení
renca12345
  • 25.5.2021
  • 5 zobrazení
frankierl
Sokolvrat 2021, 3 ročník. Trasa Řeka - Javorový - Ropice - Prašivá - Pražmo - Lysá hora - Visalaje. Šlo nás 17 odvážlivců. Vyšli jsme ve 3 ráno z Řeky, v 5 jsme zažili úžasný východ slunce na Javorovém, pak si prošli čerstvým ránem přes Ropici, na Ropičce si dali snídani, navštívili dopolední Prašivou a v poledne byli v Pražmu. Z něj se nás 8 statečných vydalo vstříc Lysé hoře, kterou jsme s vypětím všech sil zdolali. A pak už zbývalo posledních 8 km do cíle na Visalajích, kam jsme došli v 20:05.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.5.2021
  • 60 zobrazení
sokolvratimov
Sokolvrat 2021 - 3. ročník - Trasa: Řeka - Javorový - Ropice - Prašivá - Pražmo - Lysá hora - Visalaje. Šlo nás 17 odvážlivců. Vyšli jsme ve 3 ráno z Řeky, v 5 jsme zažili úžasný východ slunce na Javorovém, pak si prošli čerstvým ránem přes Ropici, na Ropičce si dali snídani, navštívili dopolední Prašivou a v poledne byli v Pražmu. Z něj se nás 8 statečných vydalo vstříc Lysé hoře, kterou jsme s vypětím všech sil zdolali. A pak už zbývalo posledních 8 km do cíle na Visalajích, kam jsme došli v 20:05.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.5.2021
  • 190 zobrazení
radlpetr
  • 15.5.2021
  • 10 zobrazení
igorhlavinka
Starý mistr Lao tse napsal:
,,Nejvyšší dokonalost se podobá vodě,
nebo voda ve své dokonalosti prospívá všemu, aniž s čím zápolí
a přebývající v tom, co je všemu protivné, tak jest nejblíže Tao "

,,Na světě není nic měkčího a poddajnějšího než voda
ale tu zas nic nepřekoná v tom
jak napře se na všechno tvrdé a silné!
A nic ji nedokáže v ničem změnit!
Tak poddajné vítězí nad silným
měkké vítězí nad tvrdým
a všichni na světě to ví
a nikdo to nedokáže uskutečnit!
Proto Světec pravil:
kdo vezme na sebe bláto země
ten je pán země a úrody,
kdo vezme na sebe neštěstí země
ten je nad všemi král!
Rovná slova vypadají jako zvrácená!"
(Tao te Ting- překl.Oldřich Král)

Taneční improvizace Rena Milgrom a její studentky a studenti.
1. Meandry Botiče, lužní les pod Toulcovým dvorem 11.5.2021
2. Meandry Botiče, 17.5.2021
3.Divoká Šárka, Pod Šestákovou skálou 18.5.2021
https://globalwaterdances.org/#globalwaterdances

,,Letošní Global Water Dance se tančí za svítání. V tom krátkém čase, kdy se světlo jemně chvěje, kdy teprve vchází mezi větve, listy, domy a cesty, a to co se děje, se děje uvnitř, ne ještě zjevně. V čase, kdy je možné být kamenem i řekou, světlem i šerem - pár okamžiků před tím, než se stáváme lidskou bytostí - člověkem."

Cítím duši kamene
spojuje se s mojí
v chladném tichu rána

Hučení splavu.
Přebíhám z paprsku do paprsku
V prvním holubím vrků

Chvěje se list.
Tvoje dlaň je teplá.
Naše oči se vpily.

Vidím tě pít píseň ticha
Jsi pevná.
Uprostřed lesa studna.

Ruce a větve
Scházejí se proti nebi
V mracích schovává se Slunce

Hladina je tichá
Čeká na Tvůj pohyb.
Vznesla ses.

Vrnění
To vnění
o kterém píše Mirka
Vrnění a chvění
Ptačího pírka
Když se z hrdla derou
První písně rána
Ty jsi bosá v trávě
poprchává
(Kateřina Molčíková)

..........................................

Za úsvitu nejsou ještě stíny …
jsou stíny jen zbytky noci?
Noční ponurost ustupuje před svítáním
Zády ke svítání pozoruju, jak noc sklouzne někam pryč a zanechá po sobě tenkou
část vpíjející se do mé kůže. Stín, moje osobní noc uložena ve mně, zatím spí.

Kmeny stromů jsou vyleptány slunečními paprsky,
cítím texturu zbrázděné kůry.
Moje oči klouzají mezi kmeny a převádějí světelné vzorce do dotekových vjemů
jezdících po kůži.

Ranní vzduch zhuštěn světlem tvoří očarování, trans, do kterého teď padá celé toto
místo…

Studený vánek obalující moji tvář, studená rosa na chodidlech mě vedou k jinému
vnímání.
Ticho všude.
Ptáci, kameny, stromy tají dech.

Řeky nikdy nespí.

(Rena Milgrom)

....................

celý náš život tady je jako kapka rosy po ránu
předtím i potom oceán
(igor hlavinka)

..........................................

Klíčím, mé buňky
nejdříve kondenzují, pak se
naplní vodou a zvědavost
mne žene z mého tvaru ven.

Obracím se ke slunci,
rostu a vidím
dravce na obloze.
Krouží a já rostu.

Pod květy kaštanů
ztrácím se a promněňuju.
Osamělá i propojená,
žíznivá i napojená.
Diano, stojí při tobě.
Stojíš i ty při mně?

Klíčím, mé buňky
nejdříve kondenzují, pak se
naplní vodou a zvědavost
mne žene z mého tvaru ven.
Obracím se ke slunci,
rostu a vidím
dravce na obloze.
Krouží a já rostu.
Ještě doznívá zvuk
mých kroků, mého dechu,
šustění mých šatů.

Odnáším si jen
hlínu na rukou a chodidlech
a možná i smítko
ve vlasech.

Opouštím a zanechávám
údolí bdící i snící
s vůní vody.

(Blanka Lisá)
.....................

Platan javorolistý – snáší znečištěné ovzduší
Volavka odlétá
Výskok ryby
Pach vody, hukot jezu
Odnikud nikam a do věčnosti
Staletí na obzoru
Tramvaj po mostě
A pořád ta stejná voda
Odnikud nikam a do věčnosti

Liána, lijavec, líná – nehybně čeká a saje vodu, proudí všemi dutinami vzhůru směrem k růstu.
Lijavec, líná liána, vzlíná – odhodlaně, tiše se plíží po zemi, nachází oporu ve všem a sune se vzhůru.
Soužití a parazitismus, výměna látek, podpora.
Volně vlaje ve větru, udrží mnoho tvorů, poddává se jejich tíze a proudění vzduchu.
Odumírá, splihne, uvadá a usychá, hroutí se dolů a znovu vstává z malého mateřského kousku pod zemí.
Nekonečný život, stále proměňovaná vláha

Bláto, které se lepí na všechno, které vtahuje a posouvá dál, než by člověk chtěl. Neustále přítomné bláto i v tom nejčistším pohybu. Bláto na rukou, na nohou, na tváři, bláto předané a obdržené. Bláto, co si odnáším na chodidlech a mezi prsty, hluboko do hektického dne. Bláto, které mě drží ve spojení s jiným místem a časem. Prabláto, které večer v úžasu smývám z nohou.

Kmen se rozpadá
Volavka náhle strne
na břehu jezu
(Marie Hanková)

..........................................

Pražské džungle –
zbytečně důležité
Tygr má klíště

Plynutí. Rozklad. Omytí.
Bílá. Stříbrná.
Koloběh.
Zima.
Prozření. Zbytečně nezbytné.

Slza. Srk. Satori.
Bez očekávání. S důvěrou. S respektem.

Proud. Květ. Kmen.
Tao. Klid. Zdroj.
Čisté nebe.
Prána.
(jan lukavský)

..........................................

Na chladném kameni v úsvitu mámení.
Jako když řeka teče a ví kam.
Netřeba sledovat znamení.
Jenom si tak plynu s pocitem, že vím a znám.
Připojíš se jako další proud.
Tak přirozeně a jemně.
Zkoumáme spolu oporu chladivé matky země.
Náhle mi bereš hlavu do dlaní.
A já nechávám se tebou obejnout.
Mateřskost, něha. Přijímání.
Do odevzdání se nadechnout..
Svět za myšlením. Svět bez hranic.
A v hlavě ten sladký pocit, že nevím nic.

N(en)ormální ráno.
Chlad.
Ticho.
Bahno.
Pomalé přecházení
mezi realitou a sněním.
Bezčasí.
Bez příkrasy.
A pořád tolik toho,
co ještě nevím.

Co mě učí voda:
Plynout, i když je to těžký...
A i když je to lehký,
plynout dál.
Neulpívat
na tom dobrém
ani na tom špatném.
Prostě plynout dál.
Nic nevlastnit,
nic nenárokovat.
Nezastavovat
ani netlačit.
Jen podle záměru
upravovat směr,
vnímat zodpovědnost,
cítit vděčnost,
být.
Jedno-duše.

Na chladném kameni
v úsvitu mámení.
Jako když řeka teče
a ví kam.
Netřeba sledovat znamení.
Jenom si tak plynu
s pocitem,
že vím a znám.
Připojíš se jako další proud.
Tak přirozeně a jemně.
Zkoumáme spolu oporu
chladivé matky země.
Náhle mi bereš hlavu do dlaní.
A já nechávám se tebou obejmout.
Mateřskost, něha.
Přijímání.
Do odevzdání se nadechnout..
Svět za myšlením.
Svět bez hranic.
A v hlavě ten sladký pocit,
že nevím nic.
(Mirka Papajiková)

..........................................

Nevnímám co bylo včera, neřeším co bude zítra dnes je dnes a jediné co mi zbylo je vnímat přítomnou chvíli dnes je dnes...
(Petra Bartošová)

..........................................

Stahuji ze svého těla oděv noci a oblékám šat ranního svítání.

Probouzím své vědomí k moci a tvořím za zvuků přírody.

Mlha propustnou pokličku tvoří, jak šál, do kterého se můj pohyb noří!

Voda, kámen, země, to vše je součást ve mně! Různě se přetváříme v pohybu a přitom víme, že jsme součást vesmíru!

Zdáš se býti země klidná a přitom vnímám tvůj dech skrz pramen vody vyvěrající z tvého lůna!

Nad hladinou odraz nebe, pod ní objevuji sebe! Tu hravost, ten život, to vše a nic, co odehrává se teď a tady ... teď a tady!
(lucie pfeiferova)

.........................

I.
Dostávám korunu. Zvedám ji ke koruně stromu.
ko – ru – na
kůra
Království za strom!



Vidět ve stejný den úsvit i západ
je jako mazlit se s celým dnem.
Být účastna celé cestě Slunce od východu k západu
je jako ho doprovázet,
doprovázet a být doprovázena, přítelem.

II.
Žlutě teplé ranní paprsky prosvítají čerstvě olistěnými kaštany,
skrz kapky na trávě
a naši kůži,
dovnitř do našich bytostí,
kde se mísí s naším vnitřním teplem a světlem.
Jsme světlo – přitahujeme světlo.

III.
Voda hučí, šumí, duní, do nekonečna.
Stále je v pohybu.
Až odejdu, stále poteče.
Je teď, teď, teď, teď.
Nemá konec ani počátek.
Je.

IV.
Ptácccc
mokřadní společenství
- intermezzo -
S časem se mění prostor.
Za ranního světla vidím svět jinak.
Vnější prostor přetéká zvuky přírody.
Ve vzduchu jsou jiné vůně.
Vychutnávám čaj a snídani s větší chutí.
A možná i na omak je svět jiný?
Cítím na kůži vzdušnou vlhkost a rosu.



Za slunečného úsvitu
svět září teplou zlatou prvotní energií.
Slunce obtéká, hladí a proudí vše a skrz vše,
čeho se dotkne.
Probouzí, osvicuje, osvěcuje.
Je to svátek. Celou svou bytostí zachytávám toto požehnání.

V

tleju, tlím, stávám se humusem

VI

Vrba
jsi se mnou
jsem s tebou jsem s tebou
jsem s tebou
jsi se mnou
Jsme spolu
Spolu jsme



Divoženky
tančí
na skále
žena voda vědomí
čas

(Veronika Chvátalová)

.................

Rastie do mňa tráva
som?
vodou pulzujúca
rosa
som
teplo z výšky stromov
za šumu hlasov
spev srdca
sme

Plynulo

v diaľke vlny

dotyky
v balanse
v tichosti
oddávam

(Veronika Borzová)

...............

..........................................

Igor Hlavinka napsal o svých fotografiích z Meandrů :,,Hrátky rusalek a jednoho mládence u vody. Taneční improvizace Rena Milgrom a její studentky a studenti. Meandry Botiče. Díky přírodě kolem, měkkému světlu krátce po východu slunce a lehce antikizujícím šatům dostává scéna na fotografiích staromistrovskou atmosféru se kterou je v pěkném kontrastu svobodný autentický projev tance. Mezi převažující zasněnou lyričností a meditativností tanečního projevu, která souzní s klidným tokem vody a občasnou dramatičností a sebeironií vzniká plodné napětí. "
více  Zavřít popis alba 
  • 11.5.2021
  • 1 455 zobrazení
petara
více  Zavřít popis alba 
  • 4.5.2021
  • 8 zobrazení
tosu
Dnes jsem vyrazil na východ slunce. Na pomezí Studence a Zálesní Lhoty ( ve které se narodil pan Jiří Šlitr ). Žel, na obzoru byly husté mraky, takže o východ naší životodárné hvězdy jsem přišel. Ale předchozí modrá hodinka ( zlaté oči hodinka, je to jen pár minut ) byla celkem povedená. Když sluníčko konečně vylezlo z mraků, bylo už zlaté. Pokochejte se se mnou. A ani při tom nemusíte mít zimou prokřehlé prsty, jako já :-)
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 23.4.2021
  • 46 zobrazení
ceron81
  • 4.4.2021
  • 21 zobrazení
biblos
Kategorie: přírodavesnice
více  Zavřít popis alba 
  • 30.3.2021
  • 12 zobrazení
toulkyjendy
Když už jsem doma vyfotil východ slunce, tak jsem se rozhodl ho zvěčnit i na západě.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 27.3.2021
  • 33 zobrazení
Reklama