Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 13 797 výsledků (0,1256 sekund)

reklama
32 fotek, 13.5.2014, 40 zobrazení
51 fotek, zima 2013/2014, 23 zobrazení
28 fotek, 16.5.2014, 53 zobrazení
65 fotek, 16.5.2014, 92 zobrazení
43 fotek a 2 videa, 13.5.2014, 46 zobrazení
88 fotek, 12.6.2014, 155 zobrazení
12.6. 2014 se uskutečnil v hranických kasárnách již 15. ročník tzv. Hranických her bez hranic. Jedná se o každoroční akci, především pro základní školy z okolí Hranic ale i širokou veřejnost. V průběhu dne mají děti možnost seznámit se s vybavením a technikou armády, policie, záchranné zdravotní služby, hasičů. Děti během dne viděly přistání vrtulníku, výcvik služebních psů, ukázky bojového umění armády, od profesionálních hasičů z Hranické stanice zásah u dopravní nehody s vyproštěním 3 osob a od členů jednotky sboru dobrovolných hasišů hašení požáru automobilu.
56 fotek, 15.8.2014, 907 zobrazení
15. augusta sa v priestoroch Multifunkčnej zásobovacej základne Západ v Nemšovej konal už 11. ročník Dňa otvorených dverí. Každý zo skoro 1300 návštevníkov si mohol vychutnať slávnostný výstrel a jazdu tankom, ktorý po príhovore veliteľa základne pplk. Ing. Vladimíra Kotrusa slávnostne zahájil tento ročník. Výstrel bol naozaj veľkolepý a nečakaný. Ďalej si mohli diváci pozrieť ukážku výcviku psov, vypočuť Vojenskú hudbu, ale aj vystreliť zo vzduchovky alebo airsoftovej zbrane. Mohli si pozrieť výstavu zbraní v podaní klubov vojenskej histórie, ale aj Vojenského historického múzea. Kvôli zlému počasiu sme si museli na vrtuľník chvíľu počkať, ale verím, že nikto neoľutoval a parašutisti svojimi útočnými krídlami splnili očakávania do detailu. Keď vrtuľník pristál a vypol motory, ihneď sa k nemu nahrnuli desiatky nedočkavých detí, ktoré si vrtuľník dokonale prezreli. Dúfam, že sa všetkým páčilo a tešíme sa na budúci ročník.

Ostatné fotografie budú uverejnené.
135 fotek, 31.5.2014, 136 zobrazení | dokumenty, události
31.května a 1. června se na pardubickém letišti uskutečnila již dvacátá čtvrtá Aviatická pouť. Po oba dny měli návštěvníci možnost sledovat pestrý letový program, ve kterém se představilo přes šest desítek letadel. Letos premiérově zahajoval v pravé poledne program skupinový průlet letadel Centra leteckého výcviku. V pozemních velkoprostorových divadelních scénách předvedlo několik desítek nadšenců z klubů vojenské historie ukázky z bojů ve válečných konfliktech. I když původně ohlášené letecké hvězdy v podobě legendárních strojů Lightning a Mitchell z důvodu technické poruchy nepřilétly, v programu je nahradily takové skvosty jako historický dopravní čtyřmotorový Douglas DC-6B nebo akrobatický vrtulník Bo 105CB. V programu nemohl chybět ani legendární Spitfire, který letos přilétl v novém zbarvení podle schématu letadla, se kterým v druhé světové válce létal československý stíhač Oto Smik. Vysoká pilotáž spojená s burácením proudových motorů i záchrana pilota pomocí dvou vrtulníků byly součástí bloku, v němž se představila Armáda ČR. Letecký den si nelze představit bez ukázek akrobacie a ani o tu nebyli návštěvníci Aviatické pouti ochuzeni. Naposledy na Aviatické pouti mohli vidět vystoupení světoznámé skupiny Flying Bulls Aerobatic Team na letadlech Z 50LX. Potleskem na otevřené scéně diváci odměnili krásné srdce namalované na oblohu letadly Xtreme XA42 skupiny Flying Bulls Duo.
66 fotek, září 2006 až září 2013, 1 053 zobrazení | lidé
Na návštěvě… u Zuzany Daušové photojs@seznam.cz

Dospívající dívky často sní o tom, že láska ke zvířatům se promítne do jejich budoucí profese. Tyto sny bývají zatíženy mnoha romantickými představami. Realita bývá těmto snům nakonec velmi vzdálena. Povolání, kde se dnes pracuje se zvířaty, rychle ubývá. Většinou jde o náročnou, mnohdy velmi tvrdou a nepříliš dobře odměňovanou práci.
Navštívil jsem paní Zuzanu Daušovou. Ona si svůj zvířátkový sen splnila. Stala se jedním ze zakladatelů občanského sdružení Helppes a pracuje jako ředitelka centra výcviku psů pro postižené. Držitelka zlatého odznaku výcvikáře ČKS, Mezinárodní mistr Rakouska a vícemistr České republiky ve výcviku záchranářských psů, Mistr Slovenska ve výcviku Belgických ovčáků…Paní Daušová má však ještě další sny. Ráda by se dostala na mistrovství světa psů-stopařů.
O výcviku psů a jeho užitečnosti bylo popsáno mnoho papíru. Mne však tentokrát zajímalo, jak vypadala cesta, která vedla paní Daušovou k tomu, aby se stala profesionální cvičitelkou psů…
„Rodiče psa neměli. Pocházím z „kumštýřské“ rodiny. Babička hrála ochotnické divadlo, máma vystupovala na vesnickém divadle. Přátelila se s Yvetou Simonovou a Milanem Chladilem. Byla jsem tedy vedena „uměleckým směrem.“ Ve čtyřech letech jsem dostala roli ve filmu, kde jsem uplatnila svůj dětský temperament. Chodila jsem do baletu. I na piáno mě učili. Ve skutečnosti mě to ale stejně táhlo ke zvířatům. Chtěla jsem samozřejmě pejska. Někdy v první třídě jsem měla nejprve kočku. Dnes již nevím, proč jsem jí tehdy dala jméno „Fisibulus…Nedlouho po té jsem venčila psy v širokém okolí. Ve třinácti letech mi máma koupila prvního psa – německého ovčáka, se kterým jsem začala chodit na „cvičák“. První rok na cvičáku se mi vůbec nelíbil, ale někdy kolem patnáctého se vše obrátilo a já dala cvičáku přednost i před tanečními. V osmnácti letech jsem startovala na prvním mistrovství mládeže ve výcviku psů. V různých zaměstnáních jsem se trápila, sedět v kanceláři mě nebavilo. V té době jsem si opatřila svého druhého psa. Intenzivně jsem se věnovala výcviku do té míry, že moje zaměstnání bylo vlastně jen razítko v občanském průkazu. Trochu jsem se podobala hrdinům filmu „Bony a klid“ – místo valutových poukázek však byli psi. Po roce 1989 jsem okamžitě zažádala o živnostenský list. Jednou z největších „člověčích výher“ je, když se vám celoživotní láska a koníček změní v povolání.“

Co radíte dospívajícím dívkám, které se chtějí stát cvičitelkami psů…jaké doporučujete vzdělání?
Ano, takových dotazů dostávám hodně. Poměrně důležité je, zda má tazatel talent a cit pro výcvik psů. Pokud je tomu tak, je téměř jedno, kterou oblast kynologie zvolí. Udělá se psem třeba loveckou zkoušku, agility…
Se vzděláním je trochu problém. Na zemědělské škole existuje obor „speciální chovy“, nicméně doporučila bych školu, která je tématicky zaměřena na péči o hendikepované lidi. Cit pro psa vám ale žádná škola nedá. Dá se doporučit speciální pedagogika, sociologie i lékařství.

Kolik máte vlastních psů a jaké plemeno je vašemu srdci nejbližší?
„Moje maminka vždycky chtěla boxera. Já si ho ale nikdy nepřála. Nejraději mám německé ovčáky a nyní vlastním svého druhého belgického ovčáka. Malinois je plemeno ohromně kontaktní. Tito psy se rádi pro cokoliv nadchnou a nesmírně dobře pracují. Momentálně vlastním 5 psů. Nedávno jsme ale cvičili i zmiňovaného boxera jako vodícího psa a velice se osvědčil.“

Na slavnostním předávání psů jsem si všimnul dokonalé prezentace veřejnosti…
„Je třeba, aby se veřejnost dozvídala o existenci psů pomáhajících hendikepovaným spoluobčanům. Lidé by ale neměli být překvapeni, když potkají vodícího psa, doprovázejícího vidícího člověka, který psa teprve připravuje pro nevidomého klienta. Slavnostního předávání psů se vedle klientů účastní i různí umělci a populární osobnosti. Ti zajistí pozornost nejširší veřejnosti i médií. Pro hendikepované je určitě velice příjemné, když jim psa předává jejich oblíbený umělec. Který to je, to se dá zjistit u rodiny a přátel. Potom se snažíme osobnost požádat o předání psa. Vše je samozřejmě pro hendikepovaného do poslední chvíle překvapení. Celá tato psí maturita nazývaná „Super den“ má velice přesný scénář. V loňském roce na přípravě slavnostního předávání psů pracoval stočlenný tým.“

Moje stárnoucí fenka začala rychle slepnout. Začíná být na mě velmi odkázaná. Jak se ale v praxi řeší situace, kdy začíná stárnout a ztrácet zrak vodící, nebo asistenční pes?
Předáváme psy s předpokladem, že budou co nejdéle sloužit. Mají všechna potřebná vyšetření. Na živého tvora nelze dát záruku. Pes však zestárne. Hendikepovaný člověk si většinou na psa vytvoří ještě silnější citovou vazbu, než člověk zdravý. Nastává tedy problém. V Anglii se řeší tím, že v 8 – 9 letech věku psa dostává klient psa jiného. Zajímavé je, že v některých zemích existují i pořadníky zájemců, kteří se ujímají těchto zestárlých a dosloužilých psů a umožní jim dožít v té nejlepší péči. Pro tyto lidi je čest postarat se o takového psa. Zdejší útulky však mají veliký problém s umísťováním starších psů. U nás, pokud je to možné, si klient opatří druhého psa a nechá si oba. Někdy si zestárlého psa berou na dožití příbuzní klienta. Samozřejmě musí být přednostně zařazen do seznamu žadatelů, protože bez psa nemůže dost dobře fungovat. Je třeba také s klientem, který má stárnoucího psa, pracovat a připravovat ho na řešení situace. Je dobré, pokud náhradní rodina, která se psa ujme, dokáže s klientem komunikovat a mohou se navštěvovat…Pes, který prokázal svému hendikepovanému majiteli službu, má zcela jistě právo na důstojné dožití.

Zaujala mne v TV reportáž, kde byl vodící pes ve výcviku vykázán z prostoru restaurace. Jaký by byl váš komentář k tomuto problému?

Vyhláška jasně stanoví, že asistenční i vodící pes může klienta doprovázet téměř kamkoliv. Problém ale je, že toto nařízení se nevztahuje na psy ve výcviku. Jako trenér nemám průkaz ZTP. Ochranka hypermarketu mě sice může vykázat na cvičák, ale já potřebuji psa zvyknout na metro, obchody…Zde je třeba změna legislativy.

Planeta začíná být stále více protkána různými navigačními systémy. Jejich podrobnost a přesnost se stále vylepšuje. Pokusy s kamerovým systémem, nahrazujícím poškozený lidský zrak vypadají velmi nadějně. Pohřešované osoby úspěšně vyhledává vrtulník vybavený termovizí. Dá se odhadnout, kdy bude pes pomáhající hendikepovanému člověku minulostí a jeho úkoly převezme technika?
„V mnoha úkonech dokáže technika psa velmi dobře nahradit. Nikdy však technika nedokáže nahradit kontakt s přírodou. Můžete mít doma robota, který vám třeba uvaří čaj. To se pes nikdy nenaučí. Dovedou to ale asistenční opičky, které umí i vyndat kazetu z videa. Dokážou nalít a podat čaj….
Dá se předpokládat, že v nedaleké budoucnosti pes dokáže jen třetinu toho, co robot. Ale jde o přítomnost živého tvora. Na robota bude určitě dálkový ovladač. Nikdy se ale nestane podnětem k rozvíjení jemné motoriky. Živé zvíře je velikou motivací. Měli jsme klienta, kde pes řešil problém se samotou a stal se významným podnětem k rehabilitaci. V době, kdy byla manželka v zaměstnání a děti ve škole, nezůstal díky své asistenční fence sám. Pes není jen pomůckou, která vykoná určitý naučený úkon. Dokáže také zrušit bariéry mezi zdravými a nemocnými lidmi. GPS nikdy nepozvedne lidskou psychiku, jako to dokáže pes. Když nastoupím s vodícím psem do tramvaje, lidé netuší, že jde o výcvik a já je mohu pozorovat. Je zajímavé, že veliká většina kolemstojících se začne usmívat. Studie dokazují, že polohování se psem, prohřívání spastických končetin nedokáže nahradit umělé teplo. Infračervené záření, ani láhve s teplou vodou zde psa také nenahradí. Je dobré, že se technika vyvíjí, ale domnívám se, že psa nenahradí nikdy.“

Text a foto Jan Šimeček
8 fotek a 1 video, prosinec 2012 až květen 2014, 4 775 zobrazení | dokumenty, lidé, události
Takový jsme byly.Kdo nezažil ten neví.Psal se rok 1972.Tento film jsem našel na internetu.Víc jak měsíc pakárny na Doupově a potom cca 2 hodiny útoku, jedna společná salva která je vidět na filmu a pak měsíc ukládaní tanku v Plzni na Borech.
Cvičení ŠTÍT-72 se uskutečnilo v době od 4. do 16. září 1972 a proběhlo jako operačně taktické cvičení za účasti československé, východoněmecké, polské, maďarské a sovětské armády. Za čs. armádu se cvičení zúčastnily především operační skupina štábu Západního vojenského okruhu, velitelství 1. a 4. armády, 19. motostřelecká divize (bez jednoho motostřeleckého pluku), 9. tanková divize (bez dvou tankových pluku), 22. výsadkový pluk, dvě armádní raketové brigády, dvě kanonové dělostřelecké brigády, dva protitankové pluky (všechny dělostřelecké svazky a útvary na snížených počtech), velitelství 10. letecké armády se stíhací leteckou divizí (s jedním plukem), stíhací bombardovací leteckou divizí (o dvou plucích), průzkumným a dopravním výsadkovým leteckým plukem, velitelství 7. armády PVOS a útvary 2. divize PVOS, nasazené na straně „červených“, zatímco „modré“ představovala operační skupina záložního štábu armády od Východního vojenského okruhu, což v souhrnu reprezentovalo 45.000 vojáků (z toho přibližně 7.000 záložníků), 380 letadel, 280 tanků a 470 obrněných transportérů. Z armád Varšavské smlouvy se na něm podílela motostřelecká divize a stíhací pluk sovětské armády a po jedné tankové divizi na snížených počtech (zastoupené zpravidla štábem a jedním motostřeleckým plukem na kolových OT) východoněmecké, polské a maďarské armády. Spojenecké armády v průběhu cvičení nasadily 22.000 vojáků, 40 letadel, 500 tanků a 630 obrněných transportérů.

Pro cvičení bylo zvoleno téma „Organizace a vedení frontové útočné operace na počátku války klasickými prostředky ničení s následujícím přechodem k použití jaderných zbraní“ a řídil ho ministr národní obrany arm. gen. Martin Dzúr za přítomnosti hlavního velitele Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy maršála Jakubovského. Jako hosté se cvičení zúčastnily delegace ze všech členských států Varšavské smlouvy, společně se zástupci armád Jugoslávie, Mongolska i Kuby. Štáby vojsk se pohybovaly v celém prostoru cvičení, zatímco vojska s těžkou technikou byla soustředěna převážně do výcvikových prostorů. Vlastní „válečné“ operace se odehrály od 12. do 15. září. Bojová činnost byla zahájena 12. září dopoledne na jihozápadním Slovensku (ve VVP Turecký Vrch a Záhorie) maďarskými a čs. jednotkami překonávajícími zabezpečovací pásmo obrany protivníka, ke kterým se odpoledne přidaly polské, sovětské a československé jednotky na severní Moravě (ve VVP Libavá) prolamující první pásmo obrany. Následujícího dne se přenesla do VVP Mimoň a na Labe u Mělníka, kde se ke cvičícím vojskům československé, sovětské a polské armády připojily východoněmecké jednotky. Společně odrazily nepřátelské protizteče a v součinnosti s padákovým a vrtulníkovým výsadkem překročily Labe. 14. září cvičily čs. a maďarské jednotky v jižních Čechách (ve VVP Boletice) odstraňování následků jaderného úderu protivníka. Cvičení vyvrcholilo 15. září ve VVP Hradiště, kde činnost v horském a zalesněném terénu při útoku na spěšně zaujatou obranu nepřítele procvičovaly čs. a sovětské jednotky.

Po skončení cvičení proběhla 16. září 1972 přehlídka vojsk na Letenské pláni v Praze, na které se podílelo více než dva tisíce cvičících vojáků a po stovce tanků, obrněných transportérů, děl i letounů.

Více na: http://www.vrtulnik.cz/mil/cviceni72.htm
RUDÉ PRÁVO: http://archiv.ucl.cas.cz/
15 fotek, 19.6.2015, 49 zobrazení
151 fotek, 19.4.2013, 84 zobrazení
37 fotek, 8.7.2010, 84 zobrazení
33 fotek, 1.6.2009, 67 zobrazení | práce
Pár foteček z výcviku :-)
47 fotek, srpen 2012 až červen 2015, 16 zobrazení
13 fotek, 28.4.2013, 37 zobrazení
220 fotek, 26.5.2015, 28 zobrazení
275 fotek, 17.9.2011, 35 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron