Hledání: Výcvikový tábor : Kunžak 2013

Pro dotaz Výcvikový tábor : Kunžak 2013 jsme našli 1 079 výsledků.

Náš tip

Diskutujte na Rajčeti!
Podělte se o své fototipy
a navzájem se inspirujte.

ypsi
  • léto 2013
  • 66 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
lagautsch
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 11.5.2015
  • 2 147 zobrazení
lagautsch
více  Zavřít popis alba 
  • 4.6.2015
  • 1 230 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
kkzetor
Autor: Jana Golková
více  Zavřít popis alba 
  • 27.8.2006
  • 1 067 zobrazení
sieberovi
Jezdíme na koníkovi, prožili jsme pěkné čarodějnice, s tátou jsem si prohlížel výstavu trofejí, také jsem byl na psím výcvikovém táboře, kde jsem řádil hlavně s Martinem a Aničkou a samozřejmě jsem oslavil svůj svátek.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2010
  • 1 000 zobrazení
renata219
Výcvikový tábor Svojanov 2010 - Obrana 1.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2010
  • 905 zobrazení
kkzetor
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2008
  • 868 zobrazení
artik
Výcvikový tábor pro psy a jejich páníky, kde si každý mohl vyzkoušet co chtěl. Cvičilo se tu agility, sportovní výcvik, běhal coursing, nacvičovalo výstavní předvádění,... Ve volném čase byl k dispozici rybník (letos bohužel ne zrovna čistý, ale ani to nevadilo :-) ), prostě fajn strávený týden.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009
  • 813 zobrazení
kokes
Fotky z geniálního LVT ve Svojanově
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2007
  • 811 zobrazení
mamakami
Fotografie ze zkoušek na Letním výcvikovém táboře Přátelství 2010, který proběhl v Herolticích u Tišnova ve dnech 7. - 21. 8. 2010. Datum zkoušek 19. 8. Rozhodčí Ing. Michaela Martinů, pořadatel ZKO Žižice
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 19.8.2010
  • 749 zobrazení
enricco
Moji páníčci se letos rozhodli, že bychom mohli spojit příjemné s užitečným a přihlásili nás spolu s naší kamarádkou Jitkou a její fenkou Anne na výcvikový tábor. Můžu Vám říct, že tolik nových věcí jsem ještě nezažil, poznal jsem spoustu dalších psích kamarádů různých plemen /NO, Rotvajler, Dobrman, Australský honácký pes, Border kolie, jezevčík, Cane corso, Bedlington teriér,Coton, Leonberger, Doga, Rhodeský ridgeback/, a někteří z nich byli dokonce šampióny krásy;-) Byl to tábor velmi náročný, intenzivní, ale naprosto úžasný. Měli jsme tam i vlastní "psí" bazén. Dokonce jsem si zkusil obranu a některé jednodušší překážky a šlo mně to velice dobře, však posuďtě sami. Příští rok jedu rozhodně zas. A Vám všem, moji psí kamarádi, doporučuju to samé, vytáhněte své páníky na nějaký pěkný výcvikový tábor, nebo alespoň víkend, je to moc fajn.
více  Zavřít popis alba 
  • 714 zobrazení
rover
Portréty a momentky lidiček z našeho výcvikového tábora v Kácově
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2010
  • 691 zobrazení
cervik-dobriv
Napříč Albánií
Rád jezdím ve větší skupince, ale letos jsme to pojali jinak. Jedno auto, jeden vlek, max. 3 čtyřkolky. Vyrazit z Černé Hory, projet celou Albánii pohořím, až do Řecka a po plážích se vrátit zpátky. Přitom navštívit a prozkoumat vše, co po cestě potkáme a občas se i odchýlit od kurzu.
Letos vyrážím s funglovkou od Accessu. ACCESS MAX 700i 4x4 LT FOREST, kterého jsem dostal jen dva dny před odjezdem, takže nezbýval žádný čas na velké přípravy. Jen namontovat kufry a držáky na kanystry s vodou a benzínem. Jedu společně s Tomášem na Can – Amu 1000 a Káťou na ArcticCatu 1000.
Vyrážíme dvacátého května večer. Cesta probíhá hladce a jako vždy vyrážíme na čtyřkolkách z kempu v Černé Hoře. Hranice překračujeme na již osvědčeném přechodu Hani i Hotit. Odbaveni jsme během minuty a hurá za dobrodružstvím. Míříme do údolí Valbone. Berene to přes města Shkoder a Puke, kde nás také čeká první noc na louce plné cvrčků u lesa. Ráno to bereme pohořím M. Krrabit do Valbone. Jedeme cestou, která zde předloni ještě byla samý kámen a letes už se zde pilně pracuje. Bagry zde jedou na plný výkon. Sjíždíme k jezeru, kde si dáváme oběd a koupel. Ve městě Fierze chceme dotankovat, ale benzin mají až u třetí pumpy. Zastavují u nás tři auta. Jsou to Češi, kteří si vezou kajaky a budou zde sjíždět řeku Valbones. Doporučují nám kemp, který již mají vyzkoušený. Máme čas a tak si jedeme prozkoumat celé údolí Valbone, až tam, kam je to možné. Projíždíme velkým řečištěm, kde nás zastavují velké balvany. Otáčíme se a míříme do kempu, který nám doporučili naši krajani. Chatky jsou obsazené. Číšník nás vede k sousednímu domu a ukazuje nám dva pokoje. Jsme nadšeni a kývneme na ubytování. Máme tady z toho ale divný pocit. Skříně jsou plné oblečení a po pokoji rodinné fotky. Vypadá to, že nám místní uvolnili pokoj, abychom tu mohli přespat. K večeři se podává místní specialita – koza, ryba a hranolky. Po snídani se vydáváme do Prokletí a cestu nám znepříjemňuje déšť. Po cestičce šplháme hezky nahoru, ale v 1600 m.n.m. nás zastavuje sníh. Vzdáváme to a jedeme zase dolů, kde si dáváme u vodopádu oběd. Pak sjíždíme k hlavní cestě, kde si vyměňujeme poznatky francouzskými motorkáři. Ještě se stavíme u trajektů na přehradě Komani, ale ti už asi nikdy nevyplují. Odtud míříme do pohoří M. i Munelles, kde i nocujeme. Projíždíme cestou, která je rezavá, zřejmě od těžení rudy. Objevujeme zde i opuštěné štoly a zřejmě zde byl pracovní tábor. Důl je obehnaný ostnatým drátem a jsou zde i pozorovatelny pro odstřelovače. Cestou míjíme další doly a opuštěné ubytovny. Je to tady jako v nějakém filmu. Míříme k přehradě Ulez, kde budeme nocovat. Ráno si ještě zaplaveme a hurá směr pohoří M. i Skenderbeut. Cesta je ale stržená a tak hledáme jinou. Jedna nás dovede až k vodopádu, kde se nás ujímá domorodec. Vyvede nás s Tomem až na vrchol vodopádu. On v gumácích a my v jezdeckých botách si to za ním hezky šplháme po skále. Pohled ze shora je úžasný. Když jsme slezli dolů, vzal nás ke své sestře do příbytku, kde nám dali rakii a kozí mléko. Cestu jsme jinou nenašli a tak musíme pohoří objet. Ve městě Rreshen si kupujeme místní „buřty“, které si s chutí opečeme k obědu. Po jídle frčíme dál, ale krásná prašná cesta, po které jedeme, končí v odpadcích. Bereme to jedinou schůdnou cestou – řečištěm. Zhruba po kilometru se napojujeme na cestu, která vede do horského městečka Kruje a odtud šplháme až na vrchol. Je zde krásný výhled na moře a na Tiranu. Vracíme se zpátky do městečka a míříme do parku Kombetar. Vjíždíme do rozpadlého areálu, kde je hlavní budova, volejbalové hřiště a rozpadlé altánky. Jak jsme se později dozvěděli, areál tu nechal v šedesátých letech vybudovat Hodža. Po jeho pádu to zde chátrá. Je tu jen starý správce s manželkou. Součástí je i hotel, ale pro lepší pocit stavíme raději stany. Restaurace v hotelu je solidní a objednáváme si večeři. Nic jiného než kozu nemají. Za areálem už je jen stará kamenná cesta. Zkouška tlumičů a nakonec i nás. Po dvou hodinách vytřesení vjíždíme do městečka Burrel, kde nás vítá stará rozpadlá železárna. Na první pohled opuštěná, ale po chvilce motání kolem ní, přichází z ruin ochranka. Bereme za plyn a z města mizíme do hor, kde opět nacházíme důlní šachty. Tentokrát funkční. Odstavujeme čtyřkolky a jdeme šmejdit. Zkouším tlačit prázdný důlní vozík. Vše tu dělají ručně. Kurva těžká dřina. Nahoře na vrcholu na nás zase čekalo překvapení. Dvě jezera, několik bunkrů a nová hacienda. Z bunkrů jsou kozí a ovčí chlívky. Jeli jsme sem dvě hodiny z města. Autem by to trvalo dvakrát tolik. Čas tu asi nic neznamená. Na druhé straně sjíždíme zase dolů. Na dálku vidíme vojenský výcvikový tábor, kolem kterého musíme projet. Vojáci cvičí na louce vedle cesty. Když se dostáváme do těsné blízkosti, vidíme, že je to výcvik speciálních policejních jednotek. Obrněná nákladní i osobní auta. Muži v černém se i s výzbrojí naskládali podél cesty. Zvedám ruku a zdravím je. Oni salutují a s úsměvem nás pozorují, jak je postupně míjíme. Po kamenité cestě přijíždíme k horskému jezeru, kde s chutí kempujeme. Možná, že to vypadá, že se stále opakujeme s kempováním, ale komu by se chtělo lést do spacáku zpocený a zaprášený. Věci si vezeme jen nejnutnější, tak je třeba i si něco vyprat. Ráno nabíráme směr Elbasan (česky pevnost). Toto město je jedno z největších a nejstarších v Albánii. Už od 1. století, tehdy to bylo město římské. Nouze o památky nebylo. Za městem vzhůru do kopců. Překvapuje mě, kolik starých kamenitých cest tu je stále v dobrém stavu. Jízda po nich je otřesná, ale pro nákladní auta téměř nezničitelná. Přijíždíme k malému kaňonu, přes který vede lanová lávka. Tom zkouší po ní přejít, ale nevede se mu to. Není to jednoduché. Raději se jdeme podívat do soutěsky. Vody tu moc není, zato páchne po síře. Uvnitř se nám naskytne skvělá podívaná. Jedno místo musíme přeplavat, abychom mohli bádat dál. Zhruba po půl kilometru je tak úzká, že se tam nevejdeme. Vracíme se zpět ke čtyřkolkám a musíme najít místo na přenocování. Kolem je samé kamení nebo políčka. Nacházíme v nedalekém městečku hotel, ale parkování čtyřkolek před ním v rušném centru nepovažujeme za bezpečné, a tak pokračujeme dál. Zastavujeme za městem v jedné restauraci, kde si můžeme na zahradě postavit stany. Albánská vstřícnost nás neustále udivuje. Ráno se ale nemůžeme dostat přes řeku. Most co tu je, je dost široký, aby unesl naše plně naložené čtyřkolky, ale bohužel k němu vede jen pěší stezka a vody jsou zde hluboké. Zadáváme bod do GPS a necháváme to na ní. Cesta to byla náročná, místy neprůjezdná, ale do kaňonu Osumi jsme za deště dorazili. Nocujeme v úplně novém hotelu, jako první hosti. Při večeři si domlouváme na ráno rafting. Stejně prší a na raftu je to jedno, odkud na vás cáká voda. Chtěli jsme se podívat do kaňonu a takhle si ho krásně prohlédneme zevnitř. Ráno na nás už čeká raft, pádla a neopreny. Dostáváme školení v anglickém jazyce a hurá do vln. Bylo to krásné odreagování, ale pádlo za řídítka čtyřkolky nevyměním. Na hotelu převléknout do suchého a hurá na oběd. Jazyková bariera nás překvapila. Jehněčího a skopového jsme měli už dost, tak jsme si objednaly kuře, ale že nám každému dají celé grilované, jsme netušili. V jídelníčku ho moc nemají, a tak jsme byli středem pozornosti. Po vydatném obědě vyrážíme do hor. Po dvou hodinách šplhání zjišťujeme, že jsme zapomněly dotankovat. To byl velký problém. V horách nic nepotkáme. Vracíme se k řece a tam se rozhodujeme, že to riskneme jet podél ní, než se vracet, až za hotel. Je tam větší pravděpodobnost, že potkáme nějakou vesnici. Vjíždíme do parku P. K. Bredhi i Hotoves – Dangelli a projíždíme ho z větší části. Narážíme tu i na mramorový důl. To by u nás neprošlo a tady si s tím nelámou hlavu. Prostě je to třeba, tak těží. Od dolu už vede upravená šotolina, až do civilizace, kde konečně v městečku Permet dotankujeme. Čekali jsme, že nám postupně bude docházet benzín. Jakmile by se to stalo, byli jsme rozhodnuti vycucnout jednu mašinu a dolít druhou, aby alespoň jedna dojela s kanystry pro ropu. Už 50 km nám každému mrkalo hladové oko. Konečně i přestalo pršet. Dotankujeme a míříme do starobylého města Gjirokaster. Toto město je zaznamenáno na seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 1908 se zde narodil albánský komunistický diktátor Enver Hodža. Ráno se rozdělujeme. Tom s Káťou jdou město prohlížet pěšky a já s Vladí jedeme na čtyřkolce. Je to zážitek projíždět starobylými uličkami a policisti vám ještě ukazují, jakým směrem máte jet, aby jste něco viděli. Z města míříme k Modrému oku - Blue Eye (albánsky: Syri i Kalter ) je to vodní pramen. Potápěči sestoupili do padesáti metrů, ale stále je nejasné, jaká je skutečná hloubka krasové díry o výtlaku 18,4 m3. Na hranice Řecka to máme už jen 30 km. Od Řeckých celníků jsme dostali kázání o kempování, ve volné přírodě ani náhodou. Ach jo. Jsme v EU. ? A na cenách je to také znát. Míříme do kaňonu Vikos který je vzdálen za hranicemi pouhých 50 km. Vesnička Menodendri u kaňonu je plná stylových kamenných hotýlků a jeden z nich využíváme. Ráno šplháme si 10 km za vesničku, tam končí cesta a dál jen pěšky. Procházka za to stála. Překrásné panorama před námi. Sjíždíme zpět do vesnice, kde je ještě jedna možnost nahlédnout do něj z kláštera. Na přítoku řek jsou ještě staré kamenné mosty, na které se samozřejmě jedeme podívat. Sjíždíme k prvnímu a zhruba 200 m jedeme po šotolině. Jediný offroad co jsme v Řecku zažili. Vše mají vyasfaltované, a když náhodou je nějaká odbočka, tak nikam nevede. Zlatá Albánie. Přejíždíme 15O km k moři, kde překračujeme zpět hranice do Albánie. Tam hned dotankujeme suché nádrže, oproti Řecku ( 45 Kč ) za levno ( 34 Kč ) a míříme na albánskou riviéru. Přijíždíme k přívozu a hned nás převáží přes řeku. Ptám se, kolik budeme platit - 1000 lek za čtyřkolku, což je 200 Kč. Zajímavé na tom je, že údajný převozník na druhé straně vystoupil a odešel. Že by jsme naletěli? Víc se sem už nevejde.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2014
  • 746 zobrazení
rover
co jsem viděl kolem sebe
více  Zavřít popis alba 
24 komentářů
  • červenec 2011
  • 668 zobrazení
hargulak
Letní výcvikový tábor RTW - Kladno Rozdělov - červenec 2008
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 646 zobrazení
renata219
Svojanov Výcvikový tábor - agility, coursing a flyball
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2010
  • 603 zobrazení
zkonachodsport
Výcvikový tábor ve Rzech 28.7. - 4.8.2012
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2012
  • 603 zobrazení
Reklama