Hledání

1 506 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

malabystrice
Malá Bystřice - série fotografií krajiny z pohledu ze Santova
Za poskytnutí nádherných fotografií děkujeme p. Hašpicovi ze Santova!
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 20.5.2011
  • 673 zobrazení
  • 0
malabystrice
Pohledy a výhledy na Santov a okolí -- panorama
Fotografie: Adolf Hašpica
více  Zavřít popis alba 
  • 19.2.2016
  • 446 zobrazení
  • 0
tomfo
Na jeden den jsme si odskočili ze Slovinska do Itálie. Směřujeme přes hraniční průsmyk Predil, dále na Tarvisio a pak do malého lyžařského střediska Camporosso. Odtud jezdí kabinková lanovka k malebnému poutnímu místu Monte Santo di Lussari, kterému vévodí kostel. Nádherné místo s nádhernými výhledy :-)
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018 až březen 2019
  • 109 zobrazení
  • 4
cheburaska
Den čtvrtý. Po turistice s vlastním pohonem jsme si na dva dny půjčili auto. Cíl dnešního dne bylo projet severní a východní část ostrova, pokud možno dostat se na nejsevernější a nejvýchodnější body. Dopolední program byl - cesta přes město Sal Rei k majáku na nejsevernějším mysu a pak jedna ze dvou největších písečných atrakcí - pouštní pláž Santa Maria s vrakem lodi. Problém je, že ne všude vedou cesty. Já to přivítala, protože se dalo dost chodit :-) Takže nejprve jsme nechali auto u "větráků" a šli pěšky hledat maják. Na mapě byl maják značen. Ve skutečnosti se jednalo o železnou konstrukci s "lampičkou" nahoře :-) Odtud výhled do dálky na pláž Santa Maria. Pak krátký přesun na hranici písku a pěšky 3km k vraku lodi a pak zpět. Unikátní poušť s "kopečkama" písku z jedné strany porostlými vegetací. Santa Maria je jednou ze dvou nejkrásnějších pláží ostrova. Žádná civilizace, žádný hotel, žádné cesty, jen poušť a oceán.
Odpoledne výlet na východ. Jedna ze dvou značených zpevněných cest na ostrově vedoucí do hor. Krajina se zde mění z písečné na kopcovitou, hnědo-rudé horniny, kameny a přibývá i vegetace, ačkoliv na celém ostrově není jediná řeka. A tři domorodé vesnice. Pak už jen zakázaná zóna pro turisty, takže nejvýchodnější bod ostrova se nám nepodařil na vlastní "nohy". Na zpáteční cestě jsme svezli dva stopaře. Díky nim se nám podařilo najít cestu na severní pobření a podívat se na Santa Mariu z druhé strany. Těžko se vybírají nejkrásnější fotky, protože nejkrásnější jsou všechny...
více  Zavřít popis alba 
  • 3.3.2014
  • 161 zobrazení
  • 0
danazak
Jihozápadní městečko Magaluf se stalo na víc jak týden našim domovem.Středisko se skládá ze tří částí - Palmanova,Ses Illetes a Calvia.Ty tvoří v podstatě jedno velké město.Z našeho hotelu jsme bez problémů dosáhli na všechny čtyři městské pláže.A také jsme ze stejného místa denně vyjížděli do pohoří Tramuntana.V této první části Vám představíme fotky z našeho báječného ubytování v hotelu Universal Florida a prvního výletu do hor s výhledem na ostrov Dragonera a do městečka Sant Elm.Také jsme navštívili "Čertův balkon",ovšem o tyto fotky jsem omylem přišel.Za to se všem účastníkům omlouváme.
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • podzim 2017
  • 281 zobrazení
  • 5
danap16
Další den prohlídka města Alicante, střediska Costa Blanky. Prošli jsme se pod palmami po mramoru krásné promenády, nahlédli do katedrály sv. Mikuláše ( San Nicolás) stojící na místě starší mešity. Obdivovali jsme krásné okolí katedrály, radnici z 18.stol. i nádherné barokní průčelí kostela Santa Maria. Od pláže jsme výtahem vyjeli do pevnosti Castillo de Santa Barbara. Kartaginci, Římané, Vizigóti, Maurové i Španělé zanechali své stopy na opevnění místa. Prošli jsme tři části pevnosti odkud byly nádherné výhledy na město i pobřeží. Odsud jsme přejeli do Elche, kde se náchazí nejseverněji položená oáza datlových palem vůbec. Je jich zde 200 000. Začali je tady pěstovat Maurové v 8.stol. Roku 1897 zde archeologové objevili nádhernou bustu iberské šlechtičny ze 4.stol.př.n.l. zvanou “ Dáma z Elche“. Zde jsme navštívili botanickou zahradu Huerta del Cura. Datlové palmy v zahradě jsou staré cca 150 let. Fotky z cesty na jih jsou z busu :-(
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
17 komentářů
  • 23.9.2016
  • 72 zobrazení
  • 2
staceym
Ze Sagone na Vico k horskému průsmyku Col de Selvi – svahy plné porostů kručinky, růžové keře, čemeřice, náprstníků a jiných, které rostou i u nás – jen to byly neuvěřitelné zmenšeniny. Potulovaly se tam označkovaná polodivoká prasata, ze kterých jsou ty sušené kýty, klobásky apod. Nám moc nechutnaly- asi to bylo tím vzhledem. Cestou k průsmyku jsme míjeli vesnici Renno, kde byly velké porosty jedlých kaštanů, ze kterých se mele mouka a pečou sušenky. Dalším průsmykem byl Col de Vergio s velkou moderní sochou Krista. V dálce byla vidět vodní přehrada u Calacuccia. Cestou jsme projížděli lesy s obrovskými borovicemi, jedlemi a výše položenými smrky i menšími buky a tábora parašutistů cizinecké legie. Kolem cesty se ojediněle popásaly krávy menšího vzrůstu, disciplinovaně u okraje vozovky. Od přehrady na řece Golo byl výhled mimo jiné na 3 hory – Capo Tafonato, Pallia Orba (korsický Matterhorn) a nejvyšší Monte Cinto 2706m.n.m. - výhled přes vrakoviště byl „úchvatný“. Dále jsme do Corté pokračovali kaňonem Santa Regina – divokými skalami a úzkou silnicí. Corté – prý nejkorsičtější ze všech měst. jako jediné má universitu Pascala Paoliho a proslulo odbojem. Nám bylo velmi turisticky příjemné Sarténe. Hodně navštěvované město je Bonifacio s krásnými bílými skalními útesy. Z Bonifacia je vidět italská Sardinie – vzdálená asi 9 km.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 20.6.2012
  • 316 zobrazení
  • 0
danap16
Poslední den zájezdu bylo na programu švýcarské město Lugano, které leží na břehu Luganského jezera na hranicí s Itálií.
Předpověď počasí a pohled na oblohu dával tušit, že sluníčko opět nebude.
Nejprve jsme vyjeli lanovkou (podobnou jako u nás na Petřín) na horu Monte San Salvatore, kde byl pěkný výhled nejen na město, ale i na okolní hory - tedy úměrný počasí.
Prohlídku města jsme absolvovali již za děště. Staré město má úzké, křivolaké uličky, náměstí s kavárnami, bohužel někdy nevkusně vestavěné moderní domy. Kousek od hlavního náměstí stojí kostel Santa Maria Degli Angioli z 15. století, který byl kdysi součástí františkánského kláštera. V jeho interiéru nás upoutaly renesanční fresky z první poloviny 16. století líčící výjevy ze života Ježíše Krista.
Ačkoliv bylo dost času na další zajímavosti města, museli jsme ho opustit. Čekala nás prohlídka čokoládovny, která byla bohužel uzavřená :-(
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
  • 21.5.2018
  • 29 zobrazení
  • 0
chalvac
Můj nový byt jsem si pořídil ve svém rodišti, na kterém jsem možná až chorobně závislý, ale každý někam patří a já patřím sem - do Kladrub.
Objel jsem polovinu Světa, viděl, co se jen tak nevidí, zažil, co málokdo zažije, ale Kladruby jsou jenom jedny - teda ty moje, ( jinak je v ČR asi 11 obcí tohoto jména i s různými přívlastky). Takže jsem se vrátil, odkud jsem v r.1967 vyrazil do Plzně a pak dál a ještě dál…...
První fotky jsou něco jako představení (prázdného) bytu,
pak vyklizený RD v Levandulové 84 těsně před předáním 30.9.2011 novým majitelům
a potom zase už naplněný, ale absolutně neuspořádaný byt v Kladrubech.
Ty bedny jsou plné technické literatury, pracovních a studijních věcí, přednášek, co jsem všude možně přednášel, slovníky a hlavně auta –rallye, moje celoživotní láska včetně aktivní účasti a přímého působení v tomto báječném motoristickém odvětví a věřte, že bere mi to fakt pořád, no a samozřejmě Čína a vše, co během mého více jak tříletého pobytu s touto zemí a mnou souviselo.
Něco muziky a fotek, videí a je z toho bednami přeplněný pokoj.
Největší radost ovšem mám ze zasklené lodžie s přímým výhledem na dominantu Kladrub klášterní baziliku, barokně gotický kostel Nanebevzetí sv. Marie, původní románskou baziliku z r.1115 přestavěl do současné barokně - gotické podoby J.B-Santini v r. 1726. Ten pohled trošku kazí el. dráty, ale i tak, … že, jo !!!
více  Zavřít popis alba 
  • září 2011
  • 198 zobrazení
  • 1
bele
ALB 1021
Laudato si Trastevere – (TRASTEVERE-Tobě buď chvála)
Klidně by to mohl být úvod k papežské encyklice. Pokud někdo chce ale opravdu poznat ještě tolik globalizačně neposkvrněný Řím, tak se sem určitě vypraví za romantikou. Obyvatelé v této městské části (v překladu "za Tiberou") se sami sebe považují za původní občany, a dodržují starobylé tradice a zvyky. Procházka v úzkých uličkách mezi krámy, posezení ve sklepích i na ulici, jiné tretky než ten globální šmejd v centru města

Místo bylo ve starověku i středověku nejdůležitějším městským přístavem, tento přístav spojoval Řím s Ostií a mořem. Od starověku sem mířily zástupy lidí nejrůznějších národností, aby zde obchodovaly, později se stalo dělnickou čtvrtí, která bývala domovem chudých a nemajetných lidí. Obchod nejvíce lákal židovské obchodníky, kteří se tu hojně usazovali, a ve středověku zde bývala nejpočetnější židovská komunita v Itálii.

Dnes je tato oblast lákavým místem pro celou řadu intelektuálů, umělců, snobů, i bohatých investorů. Modernizace tuto oblast postupně mění, sídlo zde má celá řada zahraničních, převážně amerických, univerzit, a díky studentům tu bývá pěkně živo. Snad ale zůstane v přiměřené míře dále velkým turistickým lákadlem s pouličními hudebními slavnostmi a ohňostroji na řece, slavností Festa noantri, největším bleším trhem v Římě Porta Portese, nebo nezapomenutelným výhledem z pahorku Janicul. Nebo někoho jen potěší procházka po místech, kde se jako děcka proháněly dva spolužáci - slavný italský režisér tzv. spaghetti westernů, Sergio Leone (Tenkrát na západě) a Ennio Morricone, k němu složil hudbu. Prostě kámoši z Trastevere

Zmíním ještě několik podstatných údajů, které mám i na fotografii. Srdcem této čtvrti je náměstí Piazza di Santa Maria, kde se nachází pravděpodobně nejstarší kostel v Římě, ve kterém byla sloužena mše - Bazilika Santa Maria in Trastevere ze 3. století. Maria je na fasádě i na zvonici zobrazená jak kojí Krista. Je to vzácně zobrazovaná situace. Je zde i česká stopa. U vchodu do baziliky se nachází freska Panny Marie, kterou údajně objednal český král Karel IV. při své korunovační cestě po Itálii.

Čertův sloup z pražského Vyšehradu je údajně z kostela Santa Maria in Trastevere https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-volny-cas/426686/tajemny-certuv-kamen-na-vysehrade-proc-ho-sem-pekelnik-vzteky-odhodil.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
více  Zavřít popis alba 
140 komentářů
  • říjen 2010 až prosinec 2016
  • 1 637 zobrazení
  • 18
staceym
Nádherné město se 265 tis. obyvatel v regionu Venezia a provincii Verona. Bohužel jsme na jeho prohlídku měli 3 hod. tak to byl zběsilý úprk po největších a nejznámějších pamětihodnostech , které by si zasloužily alespoň celý den. vystoupili jsme z autobusu u městských hradeb a šli cekem 5 minut k Aréně, která se nachází u městské radnice na náměstí Piazza Brá. Arena je třetí největší na světě a slouží dnes jako divadlo. Odtud ulicí Mazzini jsme došli k rozcestníku u hlavního náměstí Piazza Erbe (zelný trh a kousek doprava ke Casa di Giulietta (Juliin dům). Dostat se k soše a sáhnout si na její pravé ňadro (pro toho, kdo se chce zamilovat ) byl nadlidský výkon. Potom zpět na nádhernou Piazza Erbe a ulicí Anastasia ke katedrále Santa Anastasia, dále SV směrem k řece – výhled přes řeku na Románské divadlo a pahorek nad ním, potom okruhem podél řeky ke katedrále DUOMO, zpět na P. Erbe a hned vedle vysoké zvonice uličkou na Piazza dei Signori kolem Arche Scaligere až soše Dante Alighieriho. Odtud uličkami k nenápadnému domu Romeově a dál k hradu Scaligerů Castel Vecchio ze 14 stol. Bez plánu města, přestože všechny význačné památky se nacházejí v historickém centru, se návštěvník v uličkách lehce zamotá a spoustu pamětihodností mine. My jsme už nestihli návštěvu Juliiny hrobky, přestože jsme došli zpět k hradbám, kde jsou parkoviště zájezdových autobusů, ve směru kterém se hrobka nachází o ostatních památkách nemluvě. A že to byl skutečně úprk městem v tom vedru. Dále jsme jeli k Lago di Garda.
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • 16.8.2012
  • 227 zobrazení
  • 0
kockoslon
Podzimní sraz NaKole.cz ve dnech 26. 9. Až 29. 9. 2013 Sněžné, areál Adamos
26. 9. čtvrtek odpoledne, naložím Rádiuse a Radmilu na Budějovické, najedeme na Jižní spojku a míříme po D1 do Žďáru nad Sázavou, Sněžné. Cesta celkem dobrá, dálnice se opravuje, ale průjezdnost je plynulá, sjíždíme na 119 km a po silnici 353 dojedeme do vesnice Sněžné, v areálu Adamos už jsou někteří bikeři od středy. Organizátor strejda Libor nám přidělí pokoje, ubytujeme se a ve vstupní hale čekáme na další přijíždějící nákoláky. Mezitím ochutnáváme, co kdo přivezl, večeře dnes není, konzumujeme vlastní zásoby a že jich není málo. V jídelně se točí pivo, limo a víno.
27. 9. pátek ráno je chladné, auta lehce namrzlá, snídaně a v 9h přesně na minutu odjíždíme na trasu zvanou „Zelenohorská“. Zahříváme se šlapáním do kopce, silnice se houpe nahoru a dolů, ve vesnici Vysoká odbočujeme na žlutou značku a už z dálky je vidět barokní kostel Zelená hora. Sluníčko začíná hřát, fotíme, kocháme se výhledy a vstřebáváme atmosféru Santiniho stavby. Po modré značce dojedeme k Mamlasovi, po poli k Hamroňovi, tady strejda zjišťuje, že jedeme opačně, ale to nevadí, pokračujeme k Mamutovi a Rozštípené skále, vracíme se lesem po červené, kolem Koně a pak už po cyklostezce do Žďáru na oběd. Zastávka u zámku, pokračujeme po cyklostezce 5061 k Pilské nádrži. Cukrárna v Polničce, před Kadovem se zastavujeme u hříbků a pak ještě musíme ochutnat místní likér Kadovánek v Kadově a s posledním dnešním sluníčkem přijíždíme do Sněžné.
63 km 874m
Sobotní ráno je opět lehce mrazivé, po vydatnější snídani vyjíždíme opět v 9h, tentokrát na trasu „Maštalskou“ Z Adamosu hned do kopce po silnici, do Podlesí, po žluté, loukou a lesem, až opět vyjedeme na silnici do Pusté Rybné, Pusté Kamenice, Proseč, akorát je čas na oběd. Nasyceni, pokračujeme po trase č. 1 lesem, směr Toulcovy maštale. Zamykáme kola u stromů a procházíme skalní útvary. Po červené sjedeme do Jarošova, občerstvení na hřišti. Někdo ještě zastavuje na pivo a teplý čaj v Milovech a poslední dnešní dokopec a jsme v Adamosu.
66 km 1037m
Neděle slunečná a opět lehce mrazivá. Někdo balí a jede domů, nás pár posledních, co ještě nechtějí opustit pěkné místo a kamarády cyklisty se vydáváme na poslední dnešní a vlastně i letošní společnou vyjížďku. Ze Sněžného jedeme po červené kolem kavárny Hofr ve vesnici Drateničky, ještě mají zavřeno, tak pokračujeme lesem po 4022 asfaltové silničce až na cyklotrasu č. 1 Po žluté dojedeme pod Devět skal, zamykáme kola a jdeme na vrchol. Aeirline se rozdělí o Studentskou pečeť a stejnou cestou jedeme zpět. V kavárně už mají otevřeno a napečeno, takže příjemnou vyjížďku zakončujeme kávou, povidlovými i tvarohovými buchtami.
Podzimní cyklosraz končí, strejda Libor se vytáhl, výběr tras perfektní, počasí nádherné.
23 km
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • září 2013
  • 222 zobrazení
  • 0
pidilidi
Montmartre a umění k sobě patří jako poklička na hrnec. Do konce 19. stol. byla tato čtvrť Mekkou umělců, spisovatelů, básníků a jejich žáků. Tito bohémové se setkávali v nevěstincích, kabaretech, revuích a podobných podnicích, které z Montmartru dělaly v očích úzkoprsé smetánky nemravnou čtvrť. Většina malířů a literátů odsuď už zmizela a noční hektický život už také není to, co býval. Ale vyvýšenina Montmartre si své kouzlo zachovala a venkovská atmosféra čtvrti zůstala dodnes pozoruhodně nedotčená. Davy turistů vystupují uličkami nahoru a obléhají široká prostranství, například Place du Tertre, kde prosperují pouliční malíři a prodavači suvenýrů. Celá čtvrť je propletena miniaturními náměstíčky, malými terasami, křivolakými uličkami, dlouhými schody a také známou vinicí, kde se každý podzim v atmosféře hlučného veselí sklízí několik málo hroznů. Z monumentální baziliky Sacré-Coeur a dalších vyhlídkových míst je nádherný výhled na město.

Strmý kopec (butte) Montmartre obývají umělci již více než 200 let. Theodore Géricault a Camille Corot se sem přistěhovali začátkem 19. stol. a ve 20. stol. zvěčnil ve svých dílech místní kolorit Maurice Utrillo. Dnešní pouliční malíři těží hlavně z turistického ruchu, protože davy turistů směřují do této pitoreskní oblasti, která si ještě místy dochovala atmosféru předválečné Paříže. Jméno čtvrti prý pochází od místních mučedníků, kteří zde byli kolem roku 250 umučeni. Odtud název "mons martyrium".

Muž, který procházel zdí - Pokud jste se procházeli na Montmartru, určitě jste ho viděli. Ze zdi na konci Rue Norvins (u nám. Marcel Aymé) trčí jeho hlava, ruce a levá noha. Sochu v roce 1989 vytvořil známý fr. herec Jean Marais. Inspiroval se vzhledem spisovatele povídky. --- "Na Montmartru v ulici Orchampt 75a bydlel ve třetím poschodí výborný chlapík jménem Dutilleul, který měl podivuhodnou schopnost procházet bez nejmenších potíží zdmi." ---
Tak začíná povídka Muž, který procházel zdí, kterou napsal spisovatel Marcel Aymé v roce 1943. Povídka pokračuje tím, jak pan Dutilleul využíval své schopnosti k tomu, aby dohnal svého nesnesitelného šéfa do blázince. Poté začal díky své schopnosti vykrádat banky a klenotnictví a když se nechal schválně zatknout policií jen proto, že mu jeho kolegové nevěřili, že tím nejhledanějším bankovním lupičem je právě on, pohrával si s ředitelstvím věznice La Santé tím, že pravidelně unikal ze své cely a zase se do ní vracel. Při posledním útěku se do věznice už nevrátil, změnil vzhled a bydliště a žil klidně dál na Montmartru. Osudným se mu stalo, když se zamiloval do vdané ženy, za kterou docházel přes zeď, když její žárlivý manžel, který ji zamykal, nebyl doma. Při jednom návratu od své milenky jeho zázračná schopnost přestala fungovat a on zůstal uvězněný uprostřed zdi, kterou se snažil od milenky odejít. --- V češtině si ji můžete přečíst v knize Rozvětvený paroháč v překladu Jarmily Fialové.

Trasa : http://www.wandermap.net/cs/route/1886727-pariz-montmartre/
Zdroj k popiskům : http://pariz-pro-pokrocile.blog.cz; průvodce TILIER, A. Paříž, 2003;
více  Zavřít popis alba 
77 komentářů
  • 21.9.2012
  • 146 zobrazení
  • 0
vlastikvesely
Velký okruh Skandinávií - Švédsko, Finsko, Norsko
2.7 – 1 – 5 – Vyloďování a naloďování kamiónů,kontejnerů,autobusů,vagónů a osobních aut na trajekt Scandlines v Rostocku (býv. NDR).
3.7 – 6 – 35 – Švédsko – Návštěva přístavního města Kalmar u Kalmarského průlivu oddělujícího pevninu a ostrov Öland,starý zámek ze 14.-16. Století.
4.7. – 36 – 72 – Stockholm – Hlavní město Švédska – prohlídka tkzv. „Benátek severu“ rozložených na ostrovech Mälaren;Gamla Stan – staré město s královským palácem,kostely,Parlamentem,radnicí.
73 – 87 – Unikátní muzeum lodi Vasa ve Stocholmu.
89 – Trajekt Stockholm-Helsinky –„ Viking Line“ – Gabriela.
90 – 108 – Plavba na trajektu Gabriela ze Stockholmu do Helsinek mezi mnoha ostrůvky v moři u Stockholmu,pobyt na trajektu – restaurace,diskotéka atd.
5.7. – 109 – 114 – Přibližování se ke břehu hlavního města Finska – Helsinek.
116 – 159 – Helsinky – Hlavní město Finska – centrum města na Senátním náměstí kolem Luteránského dómu,pravoslavný chrám,prezidentský palác,malebný trh v přístavu,skalní chrám Tempeliaukiokirkko,vyhlídka z věže Olympijského stadionu.
160 – 172 – Ubytování v městečku Lappenranta – výstava tanků,přístavní molo,dětský koutek – hrad a sochy z písku,kostel.
6.7. – 173 – 177 – Finská jezerní plošina:jízda po úzkých šíjích –nazývaných eskery,mezi labyrintem jezer;nejznámější je esker Punkaharju.
178 -187 – Savonlinna – Město se starým kamenným hradem Olavinlinna na ostrově,jedním z největších a nejkrásnějších hradů.
188 – 190 – Kerimäki – Největší dřevěný kostel ve Finsku.
191 – 200 – Koli – Jedinečná vyhlídková skála nad jezerním systémem Pielinen ve Finské kalérii.
7.7. – 201 – 202 – Ubytování v chatičkách v Nurmes.
203 – 212 – Návštěva vesničky Santa Clause na polárním kruhu Rovaniemi - Napapiiri – 66° 33´ 07“.
213 – 218 - Národní park Saariselkä s vyhlídkovým vrcholem Kaunispäa.
219 – 224 - Ubytování v chatičkách u jezera Inari.
8.7. - 225 – 236 – Inari – Městečko s laponským skanzenem u posvátného jezera.
237 – 250 – Přejezd do Norska,krajina v Norsku.
251 – 276 - Večerní výšlap na Nordkapp Horn.
277 – 285 – Nordkapp – Severní mys,triumfalní konec Evropy,výhledy na Severní ledový oceán a půlnoční západ slunce.
9.7. – 286 – 288 – Alta – Skalní rytiny a muzeum.
289 – 300 – Polární krajina u Lyngenfjordenu;rozeklané horské štíty pohoří Lyngsalpene.
301 – 303 – Ubytování v kempu u Olderfjordu.
10.7. – 304 – 334 – Výstup na Finskou horu Saana – 1029 m s širokým rozhledem,která se nachází v Národním parku Kilpisjärvi na Norsko – Švédsko – Finském pomezí.
335 – 349 – Rozeklané horské štíty v severním Norsku;nádherná krajina.
350 – 351 – Návštěva u Laponců.
352 – 356 – Peřeje na řece Malselva v severním Norsku.
357 – 378 – 600 m dlouhé peřeje M?lselvfossen na řece Malselva;jedno z nejlepších lososovitějších míst v Norsku.
379 – 383 – Ubytování v chatičkách kousek níže od peřejí M?lselvfossen
384 -392 – Večerní prohlídka peřejí M?lselvfossen.
11.7. – 393 – 398 – Přejezd po kilometr dlouhém mostu Tjelsundbru na souostroví Vester?len.
399- 404 – Zastávky na krásných fotogenických místech.
405 – 425 – Souostroví Lofoty – nejúchvatnější a nejbizarnější scenérie severu;jedna naše skupina v neoprenových oblecích a na motorovém člunu.
426 – Městečko Henningsvaer na souostroví Lofoty.
428 – 451 – 1,5 hodiny dlouhý výlet na motorovém člunu kolem skalnatého pobřeží okolo Henningsvaeru.
452 – 454 – Největší dřevěná katedrála v Kabelv?gu.
12.7. – 456 - 518 – Souostroví Lofoty – Vyhlídková jízda až na konec souostroví Lofoty se spoustou zajímavých pohledů na mosty spojující ostrovy a na vysoké hory.Malebné červené rybářské domečky,nádherné pláže.Městečko Reine,které bylo několikrát vyhlášeno za nejkrásnější místo Norska. Městečko ? na nejjižnějším cípu Lofot ,kde končí Lofotská silnice.
520 – 535 –Svolvaer –Hlavní město Lofotského souostroví.
536 – 542 – Ubytování v obrovských chatkách v Svolvaeru.
13.7. – 543 – 546 – Plavba na trajektu zpět na Norskou pevninu do města Bodo.
547 - 550 – Cesta divokou krajinou Nordlandu podél nesčetných jezer a hlubokých fjordů s okouzlující scenérií majestátních hor.
551 – 552 – Zastávka na Norském polárním kruhu 66°33´.
553 – 559 – Mo i Rana – Město na břehu Ranafjordu ;kostelík; vlakové nádraží.
560 – 564 - Mohutné peřeje Laksforsen.
14.7. – 565 – 585 – Trondheim – Třetí největší město Norska ;katedrála,která je považována za nejkrásnější gotickou stavbu severní Evropy ;kostel ;opevnění nad městem ;pohledy na město.
15.7. - 586 – 609 – Švédské městečko Lund – významné kulturní centrum jižního Švédska s pěknou románskou katedrálou a nádhernou botanickou zahradou.
610 – 616 – Trelleborg – Švédské přístavní město.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012
  • 347 zobrazení
  • 1
pason
Naše 5000 km dlouhá měsíční cesta napříč Jižní Amerikou. Nejprve jsme jeli z Limy po transamerické dálnici pouští na poloostrov Paracas do rybářské vesničky Lagunillas. Odtud jsme podnikli lodní výlet k ostrovům Islas Ballestas na pozorování lachtanů, tučňáků a kormoránů.Cestou do Nascy jsme se stavili v Piscu, v destilerii národního nápoje. Další zastávkou byla laguna Huacachina uprostřed písečných dun. Zaplatili jsme si přelet nad záhadnými obrazci v poušti nedaleko Nazcy.Pak jsme zajeli k předinckému pohřebišti v Chauchille se zachovalými mumiemi indiánů. V noci jsme pokračovali dálkovým autobucem do Cuzca. Nad Cuscem je zajímavá incká pevnost z obrovských, přesně opracovaných a do sebe zapadajících kamenných bloků.Dalšími zajímavými místy byl Pisaq a Ollantaytambo. Posvátným údolím Urubamby jsme jeli vlakem do města s termálními pramenyAguas Calientes, sevřeného hlubokým údolím And, které je východiskem k bájné incké pevnosti Machu Picchu. Brzy ráno jsme vyrazili, nejprve jsme ještě vystoupali na Huana Picchu, poskytující nám netušené výhledy do okolí i na celý areál a vrcholy And. Pak jsme si prošli celý aleál Machu Picchu.Další zastávkou na naší cestě bylo koloniální Město Puno na jezeře Titicaca.Tady už jsme se pohybovali ve výškách 3500 m.n.m.Odtud jsme pluli na plovoucí rákosové ostrovy Islas Uros, za zde žijícími indiány.Další zajímavostí byly pohřební kamenné mohyly v Sillustani u jezera Umayo.Kolem jezera Titicaka jsme jeli k bolívijským hranicím a dále do pohraničního městečka Copacabana. Odtud jsme se dopravili lodí na ostrov Isla del Sol k celodennímu přechodu. Dalším místem naší cesty bylo nejvýše položené hlavní město na světě La Paz(3630 m.n.m.) Terénním autobusem jsme vyjeli četnými serpentinami k chatě pod vrcholem Chataltaya a vystoupali na její vrchol (5395 m.n.m.). Údolí s měsíční krajinou a pouštní vegetací Valle de la Luna bylo posledním místem v okolí La Pazu a v noci jsme se přesunuli dálkovým autobusem do Uyuni. Terénními auty jsme jeli solnou pouští ke kamennému ostrovu s gigantickými kaktusy. Staré hornické a kdysi nejbohatší město vysoko v horách se jmenuje Potosí. Těžba se tu provádí dnes stejným způsobem jako kdysi, když tu bylo stříbro. Dnes se tak těží ručně, bez techniky jen další kovy. Přes bílé město Sucré se španělskou koloniální architekturou jsme pokračovali do poklidného malebného městečka pod Andami Samaipata, kde byla naším cílem návštěva národního parku Amboro s unikátním systémem mlžného lesa a stromovými kapradinami, ale hlavně také tůra na hřebeny And a největší petroglyf na světě a obřadní skála předinckých kultur El Fuerte.Nejnáročnějším přesunem byla cesta terénním autobusem ze Santa Cruz stovky kilometrů po Trans Chaco Highway do Filadelfie v Paraguayi, protože cesta je blátivá, mnohde připomíná tankodrom.Na jednu noc jsme se zastavili v hlavním městě Asunciónu. Z vesnického ranče poblíž Bella Vista jsme vyrazili na památky Unesco, jezuitských misií Jesus a Trinidad. To už jsme se blížili k brazilsko-argentinské hranici. Tam se nachází v současnosti druhá největší vodní elektrárna na světě a největší a nejkrásnější komplex vodopádů Iguazú.Ten jsme navštívili jak z brazilské, tak argentinské strany. Odtud jsme se přesunuli letecky do olympijského Rio de Janeira. Vyjeli jsme si na Corcovado k soše Krista, odkud je nádherný pohled dolů na Rio, lanovkou na cukrovou homoli, zavítali i ho historického centra, ke stadionu Maracana a vykoupali jsme se na světoznámých plážích Ipenama poblíž našeho hotelu a Copacabana.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • září až říjen 2016
  • 289 zobrazení
  • 3
miras789
Sardigna,
takto je nazývána původními obyvateli Sardinie, naše dovolená 2017

Žádné velké plánování, nákup map a průvodce a příprava je hotová. Cestu na trajekt jsme rozdělili do tří dnů, kdy jsme měli v plánu navštívit aquapark Gmünd, Krimmelské vodopády a Lago di Garda.
Začátek cesty se nám moc nevydařil, při opravě auta jsem si rozřízl ruku. ,, To je na tři stehy'' říká Lucka, ale já: „to bude dobré, stáhneme to a jedem“. Později se ukázalo, že to nebylo dobré rozhodnutí. V odpoledních hodinách dorážíme do Gmündu a užíváme si termální slané vody, dále jedeme na noc a kousek před Krimmlem spíme na louce. Na parkoviště dorážíme brzy ráno a po poledni jsme zpět, jsou to moc pěkně vodopády, doporučuji navštívit. My jsme zvládli první část, více by děti nezvládli. Pokračujme na Brenner, kde kousek pod Arcem spíme mezi vinicemi. Ráno kontroluji ruku a je rozhodnuto, v Riva del Garda hledám nemocnici a nechávám se ošetřit, tři stehy. Tiše závidím okolním lezcům, poněvadž sebou táhnu všechen matroš „No nic“. Večer vyrážíme do Livorna, kde na nás čeká moderní trajekt, spíme nahoře nad schodištěm, celou noc prší.
Ráno natěšení vyrážíme z lodi za teplem a sluníčkem, kdy přichází tvrdá realita, vítr a teplota kolem 15 stupňů. Na severovýchodě se ubytujeme v kempu a vyrážíme na průzkum, kousek je brouzdaliště pro plameňáky. Na koupání to dnes nebude, navštěvujeme Capo d´Orso (Medvědí mys), erozí vytvarovanou hlavu medvěda, kde vítr dosahuje stupně vichřice. Ráno balíme a jedeme na proslulé pláže na Capo Testa, kde je přelidněno, a tak raději volíme méně frekventovanou pláž s výhledem na korsické Bonifácio. Stále dost fouká a je zima, rozhodujeme se jet na jih, výhodou je, že ze severu se tam dostanete za čtyři hodiny a bývá tam zpravidla o pět stupňů více. Děti po dvou hodinách jsou jiného názoru, proto volíme zastávku severně od Orosei. V kempu se ubytujme na dva dny, nakonec to byl velice dobrý stop s výbornou pláži pro děti. Po dvou dnech odpočinku navštěvujeme horské město Dorgali a později kaňon Gola di Gorropu, je to nejhlubší soutěska v jižní Evropě se stěnami 400m . K autu se vracíme pozdě a hledáme místo na stan, trochu problém, všude jsou ploty, zdi a závory. Zjišťujeme, že na Sardinii jsou asi posedlí vlastnictvím. Nakonec nacházíme místo na jedné ze starších a méně využívaných cest. Další den navštěvujeme místní trhy v Nuoru a pokračujeme na jih směr Oristano. Po cestě uděláme stop na poloostrově Sinis a pokračujeme dále po západním pobřeží, kde kousek od Carbonie nastává problém. Přetrhlo se nám spojkové lanko, paradox je, že bylo 3 měsíce staré, asi vadný kus. Využíváme pojištění, a necháme auto odtáhnout. Bohužel, se nám to stalo v sobotu, a tak oprava bude nejdříve v pondělí. Taxíkem se necháváme transportovat na poloostrov Sant’ Antonio, kde máme zamluvené ubytování na 2 dny v mobilheimu v kempu. Oprava našeho autíčka se protáhla až do úterý, tady nikdo nepospíchá, čas jme využili ke sběru mušlí a potápění. V úterý ráno jdu na stopa, potřebuji se dostat do 50 km vzdálené Carbonie. Cestou mi zastavuje starší paní a hodí mě do Sant’Antonio, kde nasednu později na bus a jedu pro auto, oprava stála 109 euro.
Ve večerních hodinách odjíždíme směr Villasimius, kde pod mostem a na konci všech cest rozděláváme stan. Po půlnoci nás probudila ohromná rána a následuj čtyři další, lezu ze stanu a zjišťuji, co to bylo. „Někdo pod námi zapálil auto“, povídám Lucce, celý zásah trval čtyři hodiny, kdy auto uhasili, naložili a odvezli. Zajímavý způsob, jak se zbavit na ostrově starého auta. Ráno navštěvujeme vyhlášenou pláž Porto Ginuo, s rezervací pro plameňáky. Největší vlny, a strmější přístup do moře nás odrazují, proto volíme pláž Punta Molentis, dle mě, nejhezčí pláž, co jsme na Sardinii navštívili. Odpoledne balíme a přejíždíme na náhorní plošinu Giara di Gésturi. Zde absolvujeme dvouhodinovou procházku, je zde v létě vyschlé jezero, divocí koníci a stromy Korkovníky. Přespáváme do rána na parkovišti u parku a jedeme do středu ostrova. Zde se naše cesty rozdělují, žena mě vysazuje na výchozím místě pro nejvyšší vrchol Sardinie Punta La Marmora 1834 m, a jede navštívit města Orgosolo a Mamoiada. Po pěti hodinách se setkáváme, když se mi podařilo vystoupit na druhou nejvyšší horu Bronco Spina 1829 m. Ve večerních hodinách dorážíme do kempu u Capo Caccia, čeká nás poslední den. Ráno absolvuji jedinou feratu na Sardinii, kde je moc pěkné lezeni nad mořem, doporučuji. Později s dětmi navštěvujeme Grotta di Neptuna, mořskou krasovou jeskyni. Odpoledne odjíždíme na trajekt, a po cestě zastavujeme na tradičním sardském jídle a v nuraghe Majori, kde sídlí netopýři. Je velice zachovalý a dostanete info v češtině. Na trajekt přijíždíme trochu později, bohužel nejlepší místa na spaní jsou již rozebrána, spíme tedy u kasina.
Cestou domů se stavujeme v Arcu, kde s Mirečkem lezu ferratu obtížnosti A/B zvládá jí bezvadně, na noc zpět domů. Najeto 4300km.

Postřehy:
? za vše platíte ?
? všechno je oploceno, místo na spaní doporučuji najít předem
? třídí se veškerý odpad
? nejhezčí pláže jsou na východě a jihu
? milý lidé ochotni pomoci v nouzi
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen 2017
  • 337 zobrazení
  • 0
tomanovorajce
5.
Eny mě přesouvá na začátek hajku, 10 mil odtud. Celkem sem já dal za benál 20$, tož férový dýl (spolu s vlakem do Seward moje jediné placení za cestu). Hned z kraje túry nacházím 2 volkin styks. To sem ti v tu chvíli ani nevěděl, jak moc mi budou ku prospěchu. První část vede vzhůru a jen a jen vzhůru, pak se to zlomí a pro změnu je to nahoru/dolů :D. Ale né, hodně se tu jde i po hřebeni. Nad lesem jsem za ty dva dny asi 24 mil z 30. Paráda. Hajk snad ještě pompéznější, než včera. Výhledů ještě víc přehršlí, sluníčko, příjemná teplota. Balvany sice chybí, za to je tu vrak letadla, asi z šedesátek – spůky. Hajk je i, díky převýšení, hodně velkej čelinč (taková vzpomínka na před Aljašskej hajk v NY). Po 9 mílích se (téměř doslova) hrabu na vrchol Chena Dome (od nějaký 7. míle míjím sněhový postele, brr) a za dalších 8 mil, víceméně roviny (o to víc si ale člověk vychutnává tu nadpozemsky krásnou přírodu :)) se dostávám k emerdženci chatce, kde dneska hodlám přespat. Je tu všecko. Střecha nad hlavou, voda z rýny (to mi dost vytrhlo trn z konečníku) a dokonce nějaký to dřevo tu taky leží. Tož přikládám do kotlíku a občasným vykukování ze dveří (hlavě opatrně, aby mi dovnitř nevběhl medvěd) pozoruju, jestli se na obzor neklube polární záře. A vono jooo, už je tady zas, mrcha :). Jdu spát. To ti byl ale príma den. Život je krásný :).
Spaní – Chena Dome trail (=0$); nachozeno 16 mil; stop – 0x
6.
Ráno je chladno (asi 3 stupně), tak spaluju poslední klacky a rychle vařím čaj. Počasí se tváří bezchybně. V knize návštěv čtu, že tuhlevá někdo po cestě zahlídl v dáli Mt. McKinley. Moc tomu nevěřím, avšak jsem zbytečně nevěřícím Tomášem. Na vlastní voči tu bestii spatřuji taky + Alaska range jako bonus. vot a mórnin! Den je to opravdu bez chyby. Užívám výhledů, spadám do údolí a pak hned zase nahoru. Některý kopce už vyloženě "pušuju", zvlášť když mě osekávaj přízemní křoviny a tlačí mě zpět dolů :D. Ke konci předávám magické hole jedné ženě a už se plazím na silnici na stop. Trošku nervózní, jak to tady půjde, se do 45 minut vezu s místňákem, žíjícím však normálně ve vesnici, kam se autem nedostaneš. Je to taky dog sledžista, a tak víceméně kecáme o všem, s tím spojeným. Když se zmíním o tom, že kamarád byl u vítězky Yukon Quest-u, hned se nabízí, že se tam můžem zajet podívat. Sme totiž asi 2km od onoho místa... No tak jóó!!! Paní domu není doma, tak aspoň prohlížíme 40+ psů, který umí být opravdu hlučný, když rozjetou svoje soprány. Jedem o dům dál. Doslova. Jedem k jiný závodnici. Ta má psů míň, ale aspoň je doma, tak nám to tu ukazuje, popisuje vše ohledně psích spřežení, atd. Naprostá pecka. Dostávám od ní i suvenýr v podobě jakýsi rukavičky pro psy. To bude mít Ashley radost :). Dále je mi nabídnuto projet se downtown-em Fairbanks, abych se přesvědčil, že je tam opravdu kokino, jak ostatně všichni tvrdí. Šofér (Ken), se ještě nabízí, že se můžem zajet podívat do vesničky North Pole (žije tam Santa, když zrovna není na dovolený ve Finsku. Nebo naopak?). Je ale skoro 6 a já bych se dnes rád dostal do Denali NP, takže se jen nechám vyhodit za městem a po tisícerých dících vztyčuju palec. Daří se mi urazit jen asi 2 míle do vesničky Ester, kde přespávám na dětským hřišti, za jakýmsi jevištěm.
Spaní - Ester PG (=0$); nachozeno 14 mil, stop - 2x
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 6.9.2015
  • 29 zobrazení
  • 0
j60
EXPEDICE KORSIKA

28.5. - 13.6.2010

odjezd v pátek 28.5.2010 v 18.00 hod.
z Plzně, sraz od 17.00 hod. u “Chřestýše “

Poznávací zájezd s turistikou do země přírodních krás, skalnatého pobřeží s mnoha písečnými plážemi, štíty velehor se zasněženými vrcholy zvedajícími se místy přímo z moře. Slunečné podnebí s bujným rostlinstvem, lesy, háje a vinice, romantická skaliska, jeskyně, rokle, bystřiny a vodopády dotvářejí tu pravou a neopakovatelnou atmosféru Korsiky. Během cesty se také setkáme s četnými památkami z období megalitických kultur, antiky a středověku a s často svéráznými, ale jinak velmi přívětivými a pohostinnými obyvateli.

1. -2. den:
odjezd z ČR do Itálie, trajektem do Bastie. Přejezd do malebného letoviska ST. FLORENT, odpočinek a relaxace v kempu u moře.
Z Bastie vyšplháme horskou silničkou do sedla Col de Teghime (536 m) k památníku 2. světové války, odkud je nádherný výhled na „obě“ moře (Tyrhénské na východě a záliv St. Florent na západě). Určitě nevynecháme ochutnávku vynikajícího korsického vína ve známém vinařském kraji Patrimonio. Nezapomeňte na PET lahve na zakoupení točeného vína . V romantickém přístavním městečku St. Florent můžete navštívit katedrálu Nebio, projít se podél hradeb Citadely s výhledem na záliv St. Florent a mys Cap Corse, večer pak navštívit některou z mnohých hospůdek a ochutnat výtečnou korsickou kuchyni.

3. den:
návštěva CALVI s historickým jádrem a mohutnou citadelou nad městem. Lehká túra k vyhlídce Notre Dame de la Serra (ideální na rozchození před výstupem na Monte Cinto) nebo koupání na nádherných písečných plážích lemovaných pásy borovic s výhledy na nejvyšší vrcholy Korsiky, odpoledne přejezd divokým kaňonem Scala di Santa Regina podél řeky GOLO do horského střediska Calacuccia a vesničky LOZZI. Kemp 2 noci.
Pokračujeme do srdce korsických hor bájemi opředenou soutěskou Scala di Santa Regina do kempu pod nejvyšší horu Korsiky Monte Cinto.

4. den:
nádherná celodenní túra údolím VIRU až k horské chatě TIGHIETU (GR 20) s koupáním v horských tůních říčky FOGGIALE, pro nejzdatnější zájemce celodenní túra s výstupem na nejvyšší vrchol Korsiky MONTE CINTO (2706 m – pod vrcholem nejištěné lezení), popř. náročný sestup suťoviskem k jezeru LAC DU CINTO, zpět do kempu.
S ranním rozbřeskem se vydáme na výstup na nejvyšší horu Korsiky Monte Cinto (2706 m) (cca 10-12 hodinová tůra s převýšením 1700 m). Na chatě Ercu (1667 m) si nabereme poslední zásobu vody. Zde se cesty dělí - I. varianta – výstup s převýšením 1040 m na nejvyšší vrchol ostrova, odkud je jako na dlani nádherný rozhled na horskou scenérii Korsiky s vrcholy Monte Padro, Paglia Orba, Monte Rotondo i mys Cap Corse. II. varianta – středně náročná turistika k jezeru Lac du Cinto (2300 m), které při zpáteční cestě navštíví i vrcholová skupina. Pro otužilce možnost osvěžení v jezeře.

5. den:
soutěska SPELUNCA, jedna z nejznámějších atrakcí ostrova, možnost koupání v kaskádách. Ubytování v kempu a koupání v malebném zálivu PORTO.
Údolím Gola (84 km), nejdelší řeky Korsiky, pokračujeme v našem putování kolem korsického Matterhornu Paglia Orba (2525 m), ponoříme se mezi staleté velikány laricijských borovic v černém lese Valdu Nielu, až vyjedeme do nejvýše položeného silničního sedla Col de Vergio (1477 m), kde můžete ochutnat vynikající korsické produkty. Lahůdkou dne bude sestup do fantastické soutěsky Spelunca, která vás uchvátí svými strmými barevnými stěnami. Na dně soutěsky báječné koupáni v nesčetných tůních říčky Porto. Projdete se po starém janovském mostě Ponte Vecchio. Na konci dne se stihneme ještě vykoupat v moři a pozorovat západ slunce nad kouzelným zálivem Porto.Městečko Porto je turistickým centrem západního pobřeží. Je ohraničené jedinečnou zátokou s masivní janovskou věží, nad níž se tyčí mohutný vrchol Capu d´Ortu (1294 m).

6. den:
koupání v moři, putování bizarní skalnatou krajinou Calanche, rodiště Napoleona AJACCIO, překrásný Valinco záliv u města PROPRIANA. Ubytování 4 noci ve stejném kempu u moře.
Po ranním osvěžení v moři se vydáme do mnohobarevného světa skal les Calanche – pastva pro oči v nejkrásnější formě v podobě skalních útvarů a azurového moře. Nikdo by neměl propásnout příležitost proniknout do džungle trnitých keřů a bizardních skalních útvarů, podnikneme cestu od psí hlavy Tete du Chien ke skalnímu hradu Chateau Fort s neopakovatelnou vyhlídkou na kontrastní svět barevných skal a průzračného moře. Odpoledne navštívíme největší město Korsiky Ajaccio (60 000 obyvatel), ve kterém se utrácejí peníze, kdežto v Bastii se musejí vydělat, jak říkají místní obyvatelé. Vydáme se po stopách nejvýznamnějšího Korsičana Napoleona Bonaparta (rodný dům, památníky), ale nasajeme také současnou atmosféru této hekticky se rozvíjející metropole.

7. den:
relaxace u moře, prohlídka nedalekého prehistorického naleziště FILITOSA, zastávka v nejkorsičtějším městě SARTENE, zpět do kempu.
Prohlídka Filitosy – střediska 8000 let staré prehistorie ostrova. Zde se budete obdivovat menhirům, z kterých můžete načerpat pozitivní energii. V muzeu potom předmětům z období prehistorie, megalitické a torreánské kultury až po dobu římskou. Dále pokračujeme podle Prospera Merimeé do nejkorsičtějšího města Sartene, města křivolakých úzkých uliček, kde na vás dýchne duch vendety a pirátských nájezdů, města nejznámějšího náboženského procesí na ostrově – Le Catenacciu. V četných hospůdkách můžete ochutnat výborné kaštanové pivo Pietra.

8. den:
pro zájemce jedna z nejkrásnějších túr v oblasti skalních věží BAVELLA, ostatní pobyt a relaxace u moře v blízkosti kempu.
Ráno odjezd do korsických Dolomit – oblasti skalních věží Bavella. Možnost výběru ze dvou variant obtížnosti.

9. den:
plážová turistika k ústí řeky TARAVO nebo k janovské věži TOUR DE LA CALANCA, ostatní pobyt a relaxace u moře.

10. den:
BONIFACIO - nejkrásnější město Korsiky, prohlídka města, pro zájemce projížďka lodí pod skalnatými útesy , přejezd do kempu v horách, 3 noci na stejném místě.
Bonifacio je zcela odlišné město od ostatních korsických měst, díky své poloze na vápencovém útesu vysoko nad mořem (60 – 80 m) vytváří jednu z nejpozoruhodnějších a nejdramatičtějších scenérií v Evropě. Tato skála, nazývaná také korsický Gibraltar, je omývaná ze tří stran vodami a bývala po mnoho staletí význačným strategickým bodem. Určitě nevynechejte projížďku lodí k útesům a jeskyním podél pobřeží. Lahůdkou bude návštěva Dračí jeskyně (Grotte de Stragonato). Z lodi se vám naskytne jedinečný pohled na skaliska, ve kterých jsou vytesány známé schody krále aragonského (Escalier du Roi d´Aragon), na domy města doslova přilepené jako vlaštovčí hnízda na vápencových útesech a na Sardinii, odtud vzdálenou pouhých 12 km. Ve městě je množství historických a kulturních památek, jmenujme katedrálu Ste. Marie Majeure, jedinou gotickou stavbu na ostrově kostel St.. Dominique a velký námořní hřbitov (Cimitiere Marin).

11. den:
pro zájemce celodenní pěší túra, výstup na dominantu Korsiky - vrchol MONTE D‘ORO (2389 m). Pro pohodáře lehká túra s koupáním v překrásných Anglických kaskádách, které přímo vybízejí k relaxaci, pozdně odpolední přejezd zpět do kempu.
Ráno odjezd do Vizzavony, výchozího bodu výstupu na Monte d´Oro (2389 m) a na Anglické kaskády. Možnost výběru ze dvou variant obtížnosti:

12. den:
ráno pěšky do malinké vesničky Canaglie, přes salaše Tolla k nádherným kaskádám MANGANELLO, koupání, dovádění na přírodních skluzavkách, pro nejzdatnější zájemce výstup na horskou chatu PIETRA PIANA (1800 m). Návrat do kempu.
Nenáročná turistika divokým údolím řeky Manganello k nádherným kaskádám s přírodními skluzavkami, vodopády a tůněmi, kde si na své přijde určitě každý příznivec vodních radovánek. Pro nenabažené turisty možnost túry k horské chatě Pietra Piana (1800 m), výchozího bodu výstupu na druhou nejvyšší horu Korsiky Monte Rotondo (2622 m). Cestou zpět nevynecháme ochutnávku výtečného kozího nebo ovčího sýra a vynikajícího korsického vína na salaších Tolla.

13. den:
prohlídka starobylého města CORTE, odjezd do kempu u moře. Cestou malebný kostelík SAN MICHELE DE MURATO, odpoledne koupání a relaxace, večerní život v St. Florent.
Prohlídka tajného hlavního města Korsiky Corte, ležícího v srdci korsických hor v závěru divokých horských údolí řek Restonica a Tavignano. Zde se psaly dějiny svobodné Korsiky, zde otec národa Pascal Paoli založil jedinou universitu na ostrově. Z citadely (Le Nid d´Aigle – Orlího hnízda) je fantastický výhled na okolní horskou scenérii. Pokračujeme dále ke kostelíku St. de Murato. Poslední noc strávíme v městečku St. Floran.

14. den:
přesun do přístavního města BASTIE, prohlídka města, trajektem do Livorna, noční přesun do Rakouska.
Prohlídka Bastie – hlavního města z období vlády Janova a největšího námořního přístavu Korsiky. Nevynecháme skvosty barokní architektury a umění, jež jsou dokladem obrovského bohatství Janovanů, v Terra Vecchia navštívíme kostel St. Jean Babtiste, jehož dvě charakteristické věže dominují nad starým přístavem a v Terra Nova katedrálu Ste. Marie Majeure s největšími varhany na ostrově. V italské Pise si prohlédneme slavné náměstí zázraků Piazza Miracole se světoznámou šikmou věží Torre Pendente.

15. den:
návrat do ČR odpoledne.

Cena zájezdu na osobu : doprava 5.000,- Kč + poplatek za trajekt cca 1.300,- Kč

Závazné přihlášky – stačí telefonicky – do konce února – “ Božena “ tel. 724 023 235

Zálohu je třeba zaplatit do 12.3.2010 ve výši 3.000,- Kč
doplatek do 30.4.2010.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2010
  • 709 zobrazení
  • 0
vlastikvesely
Západ USA – Kalifornie,Nevada,Arizona,Utah

Složka č. 1:
4.10. 2017
1 – 70 – Národní park Yosemite – pěší turistika - divoký vodopád Vernal Fall; 1000 m vysoký žulový útes El Capitan – vyhlídka na nejkolmější útes Half Dome.
5.10. 2017
71 – 73 – ubytování ve Fresnu.
74 – 121 – Národní park Sequoia – pěší turistika podél říčky k vodopádu; dále obří sekvoje – největší General Sherman starý 3000 let; průjezd tunelovým kmenem spadlým již v roce 1937; výstup na žulový monolit Mono Rock s výhledem do vzdálenosti kolem 200 km.
6.10. 2017
122 – 165 – Národní park Death Valey – Údolí smrti – nejteplejší místo na západní polokouli – pás písečných dun Mesquite Flat Sands Dunes připomínajících Saharu; pozůstatky staré továrny na těžení boraxu v 18. století s historickým vláčkem; nejníže položené místo – jezero Badwater překypujícími sírany a chloridy (- 86 m); vyhlídka Zabriskie Point – výhledy na zlatavě zbarvené údolí v podobě vln.
166 – 187 – Nevada – Las Vegas – první večerní seznámení,krátká vycházka po nejznámější ulici Strip.
7.10. 2017
188 – 215 – hranice Arizony a Nevady – nejslavnější přehradní hráz Hoover Dam (vysoká 221 m a široká 37 m) přetínající skalnaté koryto řeky Colorado vytvářející jezero Lake Mead s největším objemem vody v USA.
216 – 250 – odpolední projížďka po Las Vegas.
251 – 257 – relax ve venkovním bazénu v 8. poschodí hotelu Stratosphere.
258 – 276 – večerní procházka po nejznámější ulici Strip v Las Vegas; návštěva heren.
8.10. 2017
277 – 323 – Utah – Národní park Zion – pěší turistika podél říčky Virgin na vyhlídku Angel´s Landing s vyhlídkou na celý kaňon; pěší turistika na další vyhlídku
9.10. 2017
324 – 441 – Národní park Bryce Canyon – obrovské rudé skalní útvary,přírodní amfiteátry; pěší turistika po stezce Navajo Loap Trail,která vede přes soutěsku Wall Street,okolo elegantních útvarů Hoodo po stezce Queenś Garden až na Sunrise Point.
442 – 456 – hranice Utahu a Arizony - přehradní hráz Glen Canyon Dam,kde začíná ohromné jezero Lake Powell na řece Colorado.
457 – 470 – Arizona – Horseshoe Bend – světoznámá vyhlídka na oblouk řeky Colorado.
10.10. 2017
471 – 501 – Národní park Monument Valley – údolí monumentů – projížďka mezi skalními věžemi známými z amerických westernů,oblastí indiánských obydlí kmene Navajů,které se říká Marlboro Country.
503 – 504 – pohled na ohromné jezero Lake Powell; skalní útvary.
11.10. 2017
505 – 507 – pohled na řeku Colorado.
508 – 541 – Národní park Grand Canyon – labyrint skalních útesů a skalních teras,propastí a strží,které vyhloubila řeka Colorado během deseti miliónů let, kaňon je dlouhý 450 km,šířka je od 1 km do 29 km a hloubka dosahuje místy až 1600m; pěší turistika po hraně kaňonu; vlakové nádraží s legendárním vlakem.
Složka č. 2:
12.10. 2017
1 – 39 – Kalifornie – Los Angeles – čtvrť Hollywood – Hollywood bulvar – procházka po chodníku slávy; luxusní obchody; otisky rukou a nohou slavných herců; Observatoř.
13.10. 2017
40 – 73 – Hollywood – návštěva Universal Studios,jednotlivé atrakce.
74 – 78 – čtvrť Beverly Hills – večerní procházka po rezidenční čtvrti.
14.10. 2017
79 – 93 – California Science Center – vojenské lodě; vojenská letadla; vesmírné lodě – kosmonautika.
94 – 119 – Long Beach – procházka okolo zátoky; kotvící luxusní loď Queen Mary.
15.10. 2017
120 – 155 – Santa Monica – pláž Venice Beach - projížďka na kole po pláži,kde se natáčela Pobřežní hlídka; koupaní v Pacifickém oceánu.
16.10. 2017
156 – San Jose – Google – město,které je střediskem světoznámého výzkumného a vědeckého centra Silicon Valley.
157 – 164 – pohled z vyhlídky Telegraph Hill na San Francisco.
165 – 196 – Golden Gate Bridge – slavný červený most v San Franciscu.
17.10. 2017
197 – 255 – San Francisco – finanční čtvrť s mrakodrapy; Transamerika Pyramide – symbol San Francisca; budova Columbus tower; Lombard Street – slavná klikatá ulice; Cable Cars – proslulé historické tramvaje tažené podzemním lanem; návštěva Cable Car Museum – muzeum lanovek; China Town – největší čínská čtvrť mimo Asii.
256 – 262 – vojenské lodě kotvící v zátoce mezi San Franciscem a Oaklandem.
263 – 303 – prohlídka letadlové lodě CV 8 Hornet kotvící v zátoce mezi San Franciscem a Oaklandem ve městě Alameda,která byla za druhé světové války nasazena mimo jiné i u Japonských břehů. Do služby vstoupila 29.11. 1943,také sloužila ve Vietnamu, ze služby byla vyřazena v roce 1970.
18.10. 2017
305 – 332 – plavba na skalnatý ostrůvek Alcatraz; prohlídka bývalé věznice,kde byl vězněn i Al Capone.
333 – 345 – procházka po San Franciscu.
345 – 350 – prohlídka čínské čtvrti v San Franciscu.
Složka č. 3:
3.10. 2017
1 - 5 – letiště v Amsterdamu – letadlo Boeing 747,kterým jsme letěli.
6 - 7 – Kalifornie – půjčení auta v půjčovně Alamo na letišti v San Franciscu – auto Jeep Grand Cherokee Limited 3,6 V6 – 8 stupňový automat 210 KW.
4.10. 2017
8 – 10 - Národní park Yosemite – 1000 m vysoký žulový útes El Capitan – vyhlídka na nejkolmější útes Half Dome.
6.10. 2017
11 – 20 – Nevada – Las Vegas – večerní pohled s vyhlídkové věže hotelu Stratosphere; atrakce na věži.
7.10. 2017
21 – 54 – večerní procházka po nejznámější ulici Strip v Las Vegas – nádherné stavby – kopie Benátek, Eifelova věž, hotel Bellagio s venkovními fontánami aj.
9.10. 2017
55 – 65 – Utah - Národní park Bryce Canyon - vyhlídka Sunrise Point
10.10. 2017
66 – 82 – Arizona - Národní park Antelope Canyon – nádherně zbarvené růžovo-červené skály.
12.10. 2017
83 – Restaurace na proslulé „Reute 66“.
84 – Kalifornie – Los Angeles – čtvrť Hollywood.
85 – 89 – večerní Los Angeles – pohled na město s vyhlídky.
13.10. 2017
90 – 123 – večerní procházka po Hollywoodském bulváru.
16.10. 2017
124 – 130 – San Francisco – proslulý Golden Gate Bridge.
17.10. 2017
131 – Muzeum historických tramvají.
132 – 143 – hokejová hala SAP Center v San Jose; večerní zápas NHL San Jose – Montreal.
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2017
  • 81 zobrazení
  • 0
alloy
Na Tenerife jsme vyrazily s kamarádkou Irenou s CK Poznání se zájezdem Španělsko, Kanárské ostrovy - Tenerife a La Gomera.

1. den, přílet k večeru (v letadle jsme dostaly oběd a svačinu, vždy při jídle byly turbulence, přesto, jsme nenechaly ani drobeček) a úžasná večeře v rámci polopenze (ty byly mimochodem úžasné vždy, takové večeře a snídaně také znamenaly v závěru těžší letadlo :.)), pro lepší trávení jsme podnikly večerní procházku podél moře (slunce zapadá v tomto období ve 20.00 hod.). Večer až do noci probíhalo v hotelu finále soutěže krásy Mrs. Europe 2015 a tak celým hotelovým komplexem zněly rytmy samby.

2. den, zahradou Casina Taoro, zahradou Aquatic a po pláži PLAYA JARDÍN se subtropickou zahradou tentokrát ve dne (hned ráno za rozbřesku a večer po procházce městem). Měly jsme štěstí a oceán byl celé první 4 dny naprosto klidný a ke mně, ne moc dobrému plavci přívětivý a navíc příjemně teplý, což pro nás obě bylo překvapením. V té době vládla kalima, tedy vanul horký vítr ze Sahary a nebyla úplně dobrá viditelnost (např El Teide byl zahalený a vše mělo nádech do oranžova), ale ve chvíli, kdy tento stav pominul, klidné moře se stalo bouřlivým a už mě plavat nenechalo. Odpolední procházka PUERTEm DE LA CRUZ s průvodkyní a ostatními účastníky.

3. den, vydáváme se s účastníky zájezdu na celodenní výlet do NP LAS CAŇADAS s nejvyšším vrcholem Španělska PICO DEL TEIDE (3 718 m). Bohužel lanovka kvůli větru nejezdila a viditelnost byla stejně mizivá. Pokračovali jsme tedy autobusem kaňonem v gigantických monumentálních skalách LOS GIGANTES, půvabnou horskou vesničkou MASCA, kde Irena poprvé ochutnala slavnou kanárskou Baraquito (tedy kávu s kondenzovaným mlékem, mléčnou pěnou, skořicí, citrónem a likérem 43), prohlédli si lávou zničené město GARACHICO, podívali se k 650-750 letému dračinci v Icodu de los Vinos, kde jsme si také zakoupili úžasné kozí sýry jako dárky z dovolené.
A hlavně naučili se, že není problém přivolat ještěrky a to kdykoli, stačí jako když důchodci krmí holuby, vrhnout pár drobků do blízkého okolí, které se zdálo být prázdným a v tu ránu bylo objektů k fotografování habaděj, jen byli zase hned pryč, ta rychlost s jakou uchopí drobek a zmizí se snad ani změřit nedá:.))

4. den, dopoledne jsme si s Irenou zakoupily trekingovou túru Mascou a odpoledne uskutečnily i s průvodkyní polodenní výlet místní dopravou (poprvé jsme použily slevovou kartu BONO via) do krásného koloniálního města LA OROTAVA. Procházka historickým centrem kolem radnice, kostelů, zahrad, návštěva katedrály a slavných „balkónových domů“ byla moc hezká. Město patří k nejpůvabnějším na Tenerife a k jednomu z nejvíce „kanárských“ míst na ostrově. Zpět jsme už razily po vlastní ose a nechaly se odvézt autobusem k Botanické zahradě v Puertu de la Cruz, ta mi přišla krásná ve své přirozenosti.

5. den, celodenní výlet na poloostrov ANAGA do města LA LAGUNA (UNESCO), původního hlavního města ostrova, s dochovanou středověkou architekturou, někdo si vylezl na věž, my se s Irenou rozhodly, že máme měst dost a do Santa Cruz a na pláž Teresita nepojedeme, ale že zůstaneme v Cruz del Carmen a uděláme si výlet po svém. I když se průvodkyně bála nechat nás svému osudu, nenechaly jsme se přesvědčit a udělaly si příjemnou procházku vavřínovými lesy po Cestách smyslů. Delší výlet nepřipadal v úvahu, čekali nás v autopůjčovně, kde jsme si den předtím zaplatily 30 Eury na den malé autíčko Pandu.

6. den, vyrážíme autem (řídila Irena), jen samy dvě do národního parku za El Teidem, od brzkého rána je krásně zřetelný bez mráčků a doufáme tedy, že lanovka bude jezdit, nejela, prošly jsme si tedy trasu č. 3 kolem Roques de García, počasí bylo nádherné a už po cestě jsme viděly, že je lanovka v provozu, tu hodinku jsme si počkaly ve frontě, ale stálo to za to. Bolela mě sice hlava z výškových rozdílů, ale pohledy na šlehačku a Starouška jsou nezapomenutelné. Ostatní se účastnili výletu na Gomeru.

7. den, nejnáročnější túra našeho pobytu, Masca. Bylo nás jen devět Čechů z našeho zájezdu (ostatní byli na katamaránu podívat se po velrybách nebo v Loro Parku), zbytek se skládal ze skupinky Rusů, Němců, Angličanů a vedly nás dvě na Tenerife žijící Španělky, komunikující naprosto perfektně jak anglicky tak německy. Vykládaly při přestávkách, nechaly nás ochutnat gofio a hlídaly své stádečko pečlivě. Měly s sebou vysílačky, každému zkontrolovaly obuv, teplé oblečení a množství pití s tím, že náhlá změna počasí může nebezpečně ohrozit naše životy prudkou záplavou barranca a my budeme muset přečkat nějaké hodiny bez možnosti úniku. V ústí rokle nás čekala lodička, na ní bohatý oběd, někdo si zaplaval na širém moři (já ne, do moře by mě na volném moři nikdo nedostal, Irena si zaplavčila) a hlavně, viděli jsme delfíny, 3 skutečné živé skákající delfíny, fakt zážitek, nádhera.

8. den, dopoledne jsme strávily u moře, pak Irena odletěla, celé odpoledne jsem prospala :.), po večeři jsem šla na procházku a bylo mi divně, byla jsem sama.

9. den jsem vyrazila na výlet v Orotavském údolí, Camino de la Orilla del Monte, okružní trasou z Caldery, krásný a voňavý výlet zase v úplně jiném složení lesa, který jsem snad měla jen sama pro sebe :.). Odtud jsem jela busem na zastávku El Rincón, 1 stanici bohužel přejela (řidiči, když člověk nezazvoní, tak stanicí projedou, jenže když to tam neznáte, jak máte vědět, že máte zazvonit, stanice bohužel nehlásí :.))
(změna - v roce 2016 již má většina autobusů nainstalované ukazatele stanic)
a vracela se (díky tomu jsem zase vyfotila nádhernou divokou trávu) a zamířila strmě dolů za nejkrásnější pláží, kterou jsem zatím viděla, El Bollullo. Bylo víc než 28 °C a já věděla, že ta horší cesta mě teprve čeká. Bohužel mi zastavilo s nabídkou svezení auto jen směrem dolů, když jsem se drápala nahoru, nikoho to nenapadlo :.).

10. den, odpočinek, cesta k vyhlídce k hotelu Maritim a podél pobřeží, nakrmit ještěrky a fotit a fotit a fotit.

11. den, Anaga, Cruz del Carmen k Punta del Hidalgo přes Chinamadu, když jsem vystoupila v Cruz, pršelo, pršelo ještě tak 10 min a pak už jen mizely mlžné záclony a já s díky tomu někomu, možná tam nahoře, byla vděčná té nádheře. Nejdříve ty zvukové vjemy tekoucí vody v pralese a pak ta modrající se obloha a výhledy, které člověku lámou srdce. Za celých 10 km trasy jsem potkala jen několik lidiček jdoucích či běžících v protisměru (běhat do kopce, vyběhnout si 1000ku je prý teď moderní). Několik lidí projevilo starost, že jdu sama.

12. den, výlet do Candelarie, ti Guančové museli být pěkní mužští :.)), úžasná zmrzlina.

13. den, Caldera - Chimiche, super výlet, ovšem vyhnala mě z lesa pohádková nebo spíš hororová mlha, byla jako živá, požírající a ochlazující a děsivá. Díky tomu jsem zjistila, že navigační systém a mapy v mém tabletu jsou super a určitě jen díky nim jsem unikla :.)). Vydala jsem se tedy do Orotavy a znovu prošla město. Doufala jsem, že pořídím nějaké dárky, ale žádné oříšky mě po cestě do nosu necvrnkly.

14. den, Národní park a No. 2 Arenas Negras, pokrytá sopečným prachem žlutošedé barvy jsem navštívila Centrum pro návštěvníky, fotila zase ještěrky a potkala Čechy :.), Jediná možnost návratu z parku, když nepočítám stopování, je autobusem v 16.00, v tu dobu už je pěkně cítit pokles teploty, byla jsem zachumlaná ve všech vrstvách včetně pletených rukavic a stejně mi na větru bylo chladno.

15. den, hledání pošty, její nalezení - zavřeno, sakryš, odhlásit se z hotelu (pohledy poslány, ovšem z 5 jich dorazily adresátům 2, nefunguje tenerifská nebo ta česká, no možná spíš ta španělská (z Finska dorazily pohledy po 5 měsících, tak třeba po roce? mě to nepřekvapí), pak zbytek hodin u moře, zbylé drobné na Červený kříž a zpět pro batožinu a adiós Tenerife, za rok se vrátím :.)) takže vlastě Hasta Luego!
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • říjen 2015
  • 450 zobrazení
  • 1
jawag
Po mnoha nevlídných,šedivých dnech se konečně ukázalo sluníčko :-) . A tak hurá ven,samozřejmě i s foťákem.Dnešní vycházka mě zavedla na kopec na jižním okraji HK označovaným též Zámeček či o kousek dál Rozárka /s výhledem na HK/.Nabízím vám kostel sv.Jana s malým hřbitovem, hradeckou hvězdárnu, vodojem a konečnou u kostela sv. Antonína na Novém HK.

Trocha historie: Kopec svatého Jana, někdy zvaný Konstanc, leží na jižním okraji města. Návrší dosahuje sice jen 278 metrů nadmořské výšky, ale v rovinatém kraji je to vršek nápadný. Roku 1521 tady nechal hradecký měšťan Lukáš Hostovský, uváděný i jako Forman, s Václavem Kydlínem a dalšími založit kostel zasvěcený památce "Mistra Jana Husi, Mistra Jeronýma Pražského a jiných věrných mučedníků českých v naději svatých". Jméno návrší mělo připomínat místo potupné smrti Husovy, po třicetileté válce však bylo změněno do dnešní podoby.
Na návrší až do té doby žádný kostel nestál, pouze od roku 1505 kaple. V roce 1530 už kostel prokazatelně existoval a ten dnešní vznikl v letech 1675 - 1693, když původní kostel zchátral. Byl ovšem tolikrát upravován, že by jej tehdejší stavitelé poznali jen stěží. Kostel je dřevěný a kolem omítnutého přízemí vede loubí se stříškou na dřevěných sloupcích. Roubená zvonice je starší než kostel, bývá datovaná k roku 1583. Stojí stranou kostela až u hřbitovní zdi: v přízemí je osmiboká, v patře přechází ve čtyřhran.
Kostel sv. Jana Křtitele na Novém Hradci Králové byl vystavěn na místě původní kaple a pozdějšího dřevěného kostela, který nechal postavit r.1530 měšťan L.F.Hostovský z Hostovic na památku významných osobností husitského hnutí Jana Husa a Jeronýma Pražského. Již zřejmě v této době byl kolem kostela založen hřbitov i když první písemná zmínka o něm pochází z r.1579.
V raně barokní době r.1675 byl kostel rozbořen a poté v letech 1680 – 1692 tesařským mistrem Václavem Matoušem znovu postaven.
Dnešní podobu dostal v r.1836, kdy byl dostavěn ochoz podél lodi kostela.
Součástí obvodových stěn lodi je 8 dřevěných nosných sloupů vystupujících jako pilastry na vnitřních a vnějších obvodových zdech.
Součástí hřbitova je dřevěná zvonice (rovněž evidovaná chráněná kulturní památka) postavená v 2.pol. 17.stol. V ní jsou 2 zvony: jeden z r.1583 se jménem „sv.Jana Husi“ a druhý majestátní z r.1609. Zvon sv.Jiří z r.1505 byl za 1.svět.války zrekvírován.
Na hřbitově odpočívá řada významných osobností Hradce Králové, za všechny je možno jmenovat Ladislava Jana Pospíšila (1848-1893) - náměstka starosty a "osvoboditele města z pout hradebních“ s dalšími členy jeho rodiny.

Vodojem, tyčící se nad městem na kopci sv. Jana, nejvyšším místě v Hradci Králové, představuje jednu z typických dominant města a zajímavou technickou památku.
Věžový vodojem se nachází na kopci sv. Jana. Byl vybudován v letech 1936-37 firmou bratří Papouškové pro tehdy samostnou obec Nový Hradec Králové (i v současnosti pokrývá pouze spotřebu této městské části). Do vodojemu je čerpána voda ze sousedních podzemních vodojemů, v nichž je akumulováno cca 20 000 metrů kubických pitné vody, což se rovná 1,5 denní dávce zásoby vody pro celý Hradec Králové i okolí.
Vodojem připomíná antický sloup, jehož hlavici tvoří výrazná vodní nádrž, zatímco patku vytváří střecha podepíraná po celém obvodu sloupy, pod kterou je umístěn vchod do věže. Nosná železobetonová konstrukce vodojemu je po celém obvodu dříku obalena hmotou z režného zdiva, v ní jsou na čtyřech místech vertikálně zasazena osvětlovací okna. Středem dříku je vedeno vodovodní potrubí, kolem kterého spirálovitě stoupá schodiště. Stěna nádrže je hladce omítnuta a je ozdobena třemi plastickými horizontálními pásy. Věž je vybavena dvěmi vyhlídkovými terasami: první je umístěna pod nádrží po obvodu dříku a druhá je na střeše nádrže se zábradlím a lucernou.Vodojem je stále funkčním zařízením, prohlídky pro veřejnost se konají pouze při zvláštních příležitostech.

Hradecká hvězdárna a planetárium se nachází na Novém Hradci Králové nedaleko, dominanty Nového HK, vodárenské věže. Stavba hvězdárny byla realizována v letech 1947 až 1961. Platenárium s průměrem 6,6 metrů sice nepatří k největším, ale zcela jistě je nejstarším v ČR, slouží již přes 50 let. Hvězdárna a planetárium neslouží jen vědeckým pracovníkům, ale i veřejnosti, např. pozorování Slunce, nebo programy pro děti. Aktuální program je k nalezení zde http://www.astrohk.cz

Předchůdcem novohradeckého kostela sv. Antonína, Poustevníka, byl původně gotický, později zbarokizovaný kostel stejného zasvěcení na Slezském předměstí. V souvislosti s vnitropolitickým vývojem a válečnými aktivitami Marie Terezie (konflikt s Pruskem) bylo roku 1766 rozhodnuto přestavět město Hradec Králové v pevnost. Záhy nato bylo započato s bořením rozsáhlých předměstí. Obyvatelé Slezského předměstí byli vystěhováni na Nový Hradec, kde jim měl být také na náklady eráru postaven kostel stejného zasvěcení náhradou za Santiniho kostel, který začal být bořen 5.května 1766. Základní rozvržení nového předměstí provedli vojenští stavitelé, kteří vytvořili sídlištní schéma ve tvaru velkého čtverce, jehož osou se stala silnice k Vysokému Mýtu. V místě, kde silnice vybíhala na kopec sv. Jana, byl hradeckým městským stavitelem Františkem Kermerem postaven nový kostel sv. Antonína Poustevníka. Kermer tu projevil schopnost citlivě zasadit novostavbu kostela do urbanisticky nejúčelnějšího místa, které uzavírá prospekt silniční aleje. Plánován byl rovněž špitál přiléhající ke kostelu, ale k jeho realizaci nedošlo. Se stavbou bylo započato v říjnu 1769 a dokončen byl 1774. Při stavbě byl využit materiál ze zbořeného kostela.Více zde:http://www.antonin.cz/
více  Zavřít popis alba 
98 komentářů
  • 20.2.2012
  • 286 zobrazení
  • 0
dalmacie
Tak takhle to vypadalo, když bylo na Jurovi hezky a teplo!! :-)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • září 2005
  • 74 zobrazení
  • 1
cosemilibi
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 29.10.2013
  • 29 zobrazení
  • 0
koubek311
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 22.7.2013
  • 55 zobrazení
  • 0
reklama