Kozlov, Veliš (okr. Jičín)

Orelský tábor Vyšší Brod
26.7. - 2.8. 2020
Orel jednota devět Křížů

Vzhledem ke 100% účasti členstva při tvorbě fotozáznamu nejsou tyto fotky protřízeny, aby každý našel svou tvorbu. Vynaty jsou fotky ze slibu, který není veřejný. Zájemci mohou požádat o jejich poslání.

Vyrazili jsme z Chotče a po necelých 2,5 km jsme byli v Chýnici u Malého Mlýna, kde má pozemek školní farma ZŠ Archa. Na místě je sad, ohniště, maringotka, kozy, housata a především Radotínský potok.

Bylo horko, takže většina dětí šla do potoka společně s housaty Pekáčkem a Špekáčkem. Hráli jsme také hru na vylupování pyramid, načež se zatáhlo a občas pršelo, naštěstí bylo teplo a moc to nevadilo.

Vařili jsme polévku k pozdnímu obědu, zkoušeli vyřezávat kouzelné hůlky a pak se vydali do Chýnice na zpáteční autobus.

22 - 24.3. 2002 Výprava na Slivici
Druhý chlapecký skautský oddíl - Dvojka - Příbram
486.v. o. na Slivici

V mírně deštivý pátek 22.3.2002 se scházíme u vchodu do Nováku. Nedlouho před půl šestou se vydáváme pochodem směrem na Padák. Občas nám svítí sluníčko, ale spíš prší a nebo padá sníh. Je zde Klobouček, Houbička, Skřítek, Mráček, Ledňáček, Jezevec, Jezevčík, Golem, Martin a L.H.Ježek.
Naše cesta vede přes les se sportovištěm kde si zkoušíme naše dovednosti a hbitost.
Cestou určujeme stromy i keře. Nedaleko starých šachet u silnice nacházíme Milník s letopočte 1706, je sice již zašlý časem, ale stále dobře čitelný.
Nakonec se brodíme přes rozmáčené louky a hledáme delší dobu mostek přes potok. V jedné chvíli zaznívá historická věta : „A bažiny jsou zdárně za námi“, v ten okamžik však autor tohoto výroku šlápnul do louže a jeho pohled skončil na další rozmáčené louce. V další chvíli již nařídil ústup a vyhledání okliky přes suchou část louky.
Na Slivici přicházíme již mírně za tmy. Vítáme se s Jaroslavem a po krátkém vybalení i ubytování si dáváme svačinovečeři.
Po večeři nás Víťa rozdělil na tři družiny. Dali jsme si názvy KELTI, VIKINGOVÉ a JEZEVČÍCI. Dál jsme po několika měsících opět hráli hru Riskuj. I když otázky zůstali stejné tak jsme občas něco nevěděli. Ale, smíchu se užilo dost.
Riskuj byla dobrá hra, ale naše družina prohrála v prvním kole. Až jsme dohráli první kolo, tak jsme začali hrát druhé kolo a Víťa řekl, že bychom mohli jít spát. Tak jsme se šli umýt a připravit. Podle hodin již bylo něco k půl desáté. Před úplným usnutím nám Víťa četl příběhy z dobrodružné knížky.
Několik brášků si šeptalo i potom, byli však „utišeni“.

Je sobota a počasí za okny nám říká že paní Zima chce stále vládnout. Buď prší a nebo sněží a občas i vysvitne sluníčko. Jeho vzkaz je jasný, Jaro je za dveřmi a já to nevzdám.
Budíček nás tahá ze spacích pytlů a na stole je již vonící kakao i další dobroty. Okusí je však jen ten z nás kdo se umyje a své věci si poskládá. Čekáme proto na všechny. Po společném popřání dobré chuti již pomalu dobrůtky mizí ze stolu.
Dopolední program je zaměřen na procvičení znalostí ze stezky Vlčat a to v nedalekém lese. I pár drobných bojových her přišlo na řadu. Zpět na faru přicházíme před obědem. Jsme zmrzlí a tak je naší snahou se rozehřát horkým čajem i stolním tenisem.
Oběd jsme si nenechali samozřejmě ujít, vždyť nám všem již pořádně vyhládlo.
Polední klid byl absolvován v leže, proč ne. Odpoledne jsme si připravily ohniště a pak každý z nás si připravil ražniči.
Venku za okny se mezitím rozpoutala sněhová vánice a náš Jezevec tvrdil že v ní oheň rozdělat nepůjde. Víťovi se to však podařilo. A opečené Ražniči nám chutnalo.
Na večer přijel táta našeho Kloboučka a povídal nám o Pamíru, své povídání doprovázel promítáním diapozitivů. Při tom jsme kladly nejrůznější otázky.
Večer po večeři hrajeme opět stolní tenis, při něm se Klobouček připletl Ledňáčkovi do cesty a utržil od jeho pálky šrám v obličeji. Nakonec jej Jaroslav odvezl domu.
Je čas jít spát a před usnutím nám Víťa čte další příběhy.

Nedělní ráno na sebe nedalo dlouho čekat. Teď nám zbývá jen pár hodin na zábavu a úklid všech prostor kde jsme pobývali. Domu jdeme před třetí hodinou odpolední. Počasí nám nepřeje, stále sněží a je dosti zima.

Altmiov