Hledání

47 483 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

coloraaa
https://www.nm.cz/historicke-muzeum/ceska-lidova-kultura
Počasí: -3°C, ráno -7°C, Skoro jasno až polojasno. a mírný větřík.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 19.1.2019
  • 71 zobrazení
  • 4
babi90
Ahol- střední odborná škola v Ostravě - Vítkovicích uspořádala výstavu výtvarnici Lence Kocierzové Na vodu psáno tuší.Vernisáž proběhla 5.3.2015 za účasti mnoha příznivců jejího úžasného umění.
Děkujeme , Leničko, Jsi skvělá a zasloužíš si " titul" neobyčejná žena. Blahopřejeme.

Z wikipedie :

Lenka Kocierzová (* 23. srpna 1950 Ostrava-Vítkovice) je malířka, grafička, ilustrátorka, učitelka, bývalá vítkovická a nynější moravsko-ostravská kronikářka. Specializuje se především na svou rodnou čtvrť, kterou hojně propaguje. Jako malířka působí od roku 1995. Mezi její nejznámější obrazy patří "Evy", tzn. portréty s vyobrazením města nebo jeho části na klobouku.

Život

Lenka Kocierzová se narodila 23. srpna 1950 v Ostravě-Vítkovicích. Malířkou se chtěla stát již od dětství. Navštěvovala lidovou školu umění v Kounicově ulici v Moravské Ostravě. Po absolvování Střední všeobecně vzdělávací školy v Ostravě-Zábřehu nastoupila studium na ostravské Pedagogické fakultě, studium ale z rodinných důvodů nedokončila. Později vystudovala dálkově obor propagační výtvarnictví na Střední průmyslové škole stavební v Ostravě. V současné době pracuje jako grafička, výtvarnice, ilustrátorka, kronikářka a průvodkyně Vítkovicemi.] Svá díla vystavovala v České republice a v Polsku, má za sebou již na 40 výstav. Ilustruje učebnice a dětské knihy. V letech 2003–2010 pracovala jako učitelka výtvarné výchovy a estetiky na AHOL SOŠ s.r.o. v Ostravě-Vítkovicích. Byla též kronikářkou obce Vítkovice (v letech 1997–2013) a členkou kulturní komise Moravské Ostravy-Přívozu.

Dílo

Obrazy

Lenka Kocierzová je autorkou mnoha obrazů a aktů. Jedněmi z nejznámějších jsou například Carmen nebo Večernice. Kreslí četné motivy Vítkovic i jiných měst, jako Luhačovice či Kadlín, které si také zamilovala. Její nákresy byly použity také na projektu Propagace Vítkovic nebo sklu od Moser.

Evy

Nejznámějšími jejími obrazy jsou ale již zmíněné Evy, ženy s městy na klobouku. První byla Eva Malostranská, po ní Staroměstská a Evy ostravských čtvrtí, po nich také mělnické, Karlovarská i Salzburská. U některých měst se Evy jmenují také jinak, jako Bratislavská Mária nebo polská Vládkyně Packowa.

Sklo

Se sklárnou Moser spolupracuje Lenka Kocierzová od roku 2006 Na sklo se dostaly kromě dvou Ev také Carmen, motivy Vítkovic a Prahy či obraz Z jednoho kořene. Vytvořila ale také několik motivů bez svých kreseb, mezi něž patří svícen Olymp i mísa Věštírna.

Propagace Vítkovic

Propagace Vítkovic začala, když se Lenka Kocierzová vrátila do rodných Vítkovic. Po začátku své kronikářské práce si vyjevila své dětsví a začala kreslit své vzpomínky. Vznikly četné obrazy tehdejšího života s kulisami Vítkovic. Dostala se tak od dětských her přes trhy a obchody až po svou svatbu.

Dům U Šraněk

Projekt začal roku 2012. Vedle domu U Šraněk byl kdysi přejezd se závorami neboli šraňkami. Toto "muzeum" ukazovalo jak historii Vítkovic a je samé, tak nostalgii starých časů. Zároveň bylo ideálním místem pro výstavy. Konaly se zde také schůzky dětí i seniorů. Malé posezení připomíná dnes již neexistující kavárnu Industrial.

Haló Ostrava! :

Střípky životní cesty výtvarnice Lenky Kocierzové

Při čtení webových stránek Lenky Kocierzové (http://kocierzova.cz/) – výtvarnice, jež je zároveň kronikářkou městského obvodu Ostrava-Vítkovice, dále průvodkyní po této části našeho města a ,,duší“ různorodé činnosti vítkovického společenského centra Domu u šraněk, čtenáře možná jako mne napadne, že je to žena, pro kterou odpočinkem jsou její práce a koníčky, takže ani nemá kdy všímat si, kolik času už uteklo od doby, kdy ji maminka vozila v kočárku ulicemi kolem vysokých pecí nebo dolu Jeremenko.
Má vůbec paní Lenka čas na odpočinek?
,,Nemám. Dvacet let jsem nebyla na dovolené delší než tři až čtyři dny,“ prozradila mi nedávno v Domě u šraněk, když se snažila soustředit na náš rozhovor a rychle se zbavit nečekaných povinností. Byla jsem ráda, že posléze mohla pokračovat: ,,Ke krátkému odpočinku obvykle uteču do malé polské vesnice, kde mám rodinu, někdy do Karlových Varů, nebo do Kadlína na Mělnicku. To je vesnička se sto třiceti obyvateli, kde se o mne výborně stará starostova rodina. Tam jezdím odpočívat, ale obvykle při práci, která mě baví. S tamním starostou Zdeňkem Šestákem jsme už realizovali mnoho společných nápadů. On umí potřebné zorganizovat, sehnat peníze… Výsledkem je Muzeum venkova, k němuž patří například naučná stezka, expozice polních plodin, staré selské techniky a kovářská. Důležité také je, že se nám podařilo vytvořit aktivní ovzduší, nadchnout pro věc obyvatele, hodně mladých lidí, a že obec naším nadšením ,kvete‘.“
Myslím, že Kadlín a Lenka by byl velký námět na samostatný článek. Čtenářům tohoto rozhovoru však místo něj doporučuji brouzdání na webových stránkách zmíněné obce! Teď půjde o jiný střípek ze životního příběhu výtvarnice.
Kdy Lenka Kocierzová pochopila, že ji baví kreslení a malování a že se jednou vydá na cestu výtvarnice?
,,Od čtyř let jsem říkala, že chci být malířkou. Malovala jsem hodně pro sebe, ve školním věku jsem vyhrála nějaké soutěže. V šedesátých letech jsem navštěvovala lidovou školu umění, která tehdy byla na Kounicově ulici v Moravské Ostravě. Pak se moje tužba trochu posunula směrem k architektuře, po studiu na Střední všeobecně vzdělávací škole v Ostravě-Zábřehu jsem se na chvilku ocitla na ostravské Pedagogické fakultě, obor matematika a výtvarná výchova.“
Cesta za soustavnou výtvarnou činností se později Lence zkomplikovala. Na mnoho let. Vdala se, přerušila studium, vychovávala dvě dcerky, a kvůli mateřským a jiným starostem se později těžce dostávala k naplňování svého dětského snu. ,,Nakonec se mi podařilo se dvěma malými dětmi a při večerním studiu dokončit obor propagační výtvarnictví na Střední průmyslové škole stavební v Ostravě. Po mnohaleté práci kresličky jsem pak několik let pracovala v propagaci Závodu automatizace a mechanizace OKD (později název AM, který byl pak sloučen s Báňskými strojírnami), tedy i hornická tematika je součástí mého života. K soustavné vlastní výtvarné činnosti jsem se ale dostala až po roce 1989.“

Konečně!!! Lenčiny dcerky odrostly, ona se rozvedla, ale v uplynulých dvaceti třech letech mohla mít pocit, že žije plněji, protože dává ze sebe maximum toho, co umí. Nyní o ní mnozí vědí, že je úspěšnou grafičkou, ilustrátorkou knih (jazykových učebnic aj.), zabývá se i malbou, a že od roku 2006 spolupracuje se sklárnou MOSER, a. s., v Karlových Varech. Skleněné objekty, na nichž jsou provedeny její výtvarné návrhy, byly vystaveny např. ve Frankfurtu nad Mohanem, v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a na dalších výstavách této světoznámé sklárny. (V Ostravě jsme je nedávno viděli v Domě knihy Librex.)
,,Spolupráce se slavnou sklárnou vznikla vlastně náhodou,“ vzpomíná výtvarnice. ,,Soubor mých perokreseb vystavovaných v Praze zaujal člověka, který je nabídl v domovské firmě. Ale až po několika letech se ozval telefon s nabídkou spolupráce. Do dneška bylo realizováno 25 mých motivů. Některé zdobí pivní džbánky, jiné whiskovky, další jsou na exkluzívních vázách. Dodnes je pro mne spolupráce s touto sklárnou sváteční záležitostí, a vnímám, že zasáhnout jako žena-výtvarnice do uměleckého sklářství je v mém životě jedinečnou příležitostí ukázat, že ve světě zkušených a světoznámých sklářů má místo i žena z Ostravy.“
Paní Lenka má za sebou přes čtyřicet výstav – v České republice, na Slovensku a v Polsku. Její grafiky byly zahrnuty do soukromých sbírek v Kanadě, Anglii, Rakousku, Polsku i v Ukrajině. Vytvořila nástěnné malby v provozovně TESCO v O.-Porubě, Aqua bazénu a v ZŠ Šalounova ve Vítkovicích.

Kde výtvarnice především hledá inspiraci pro svou tvorbu?
,,Moje obrazy jsou vlastně koláže. Skládají se z viděného a poznaného, z pocitů, citů mých i jiných lidí. Inspiruje mě duše člověka, a hlavně žen. Jedním z mých velkých témat je Praha. Její architektura, historie, kultura, do nich si ale promítám příběhy lidí. To vše poskládané v jednotlivých kresbách, v poslední době i v akrylových malbách, na obrázku vytvoří specifický odraz reality, myšlenek, snění a citů. Stejné je to i s mým druhým velkým tematickým okruhem – Ostravou. Tu mám ztvárněnou například v kalendáři Ostravské Evy 2002.“

Ostrava je přítomná i v dalších kalendářích – Vítkovice 2007, Vítkovice 2011 očima Lenky Kocierzové nebo v jejích Vítkovických omalovánkách či Vítkovickém PEXESU.
,,Když jsem zjistila, že se dokážu vrátit do dětských let, a ještě to i nakreslit, začala vznikat série obrázků z dětství. V kulisách budov z režného zdiva jsme žili krásný dětský svět, zvláštní, ale náš. Neexistoval plot, který bychom nepřelezli, strom, na který jsme nevylezli, zahrada, kde bychom neochutnali kudlačky či hrušky. Zvláštní vítkovická mluva, jedinečná v celé Ostravě, hry na raubky, na čapačku, na krvavého dědka – to vše a jiné se také snažím zachytit, a nejen obrazově.“Už bylo zmíněno, že paní Lenka ilustrovala učebnice, ke školákům měla velmi blízko i jinak, v době, kdy byla po několik let učitelkou výtvarné výchovy a estetiky na AHOL SOŠ, s. r. o., v Ostravě-Vítkovicích.
,,Na svoje působení v AHOLu ráda vzpomínám,“ přiznala se mi v Domě u šraněk. ,,Děti jsou studnice čistoty a mi se kupodivu dařilo je otevírat, například, když jsme organizovali nezapomenutelné módní přehlídky.“
Nedávno se za studenty vrátila. Do poloviny února 2013 pobyla ve škole prostřednictvím výstavy nazvané Melodie mé duše, kde prezentovala své grafické práce a volnou tvorbu.
Lenka Kocierzová je přímo gejzír nápadů a činností. Musím ještě aspoň dodat, že také píše verše. Její první básnická sbírka je z roku 2003, vyšla pod názvem Tělem psáno .
Část rozhovoru s Evou Kotarbovou pro Haló Ostrava !- duben 2013

Foto: Hana Papežová - Kolářová galeristka Galerie G v CHSG
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2015
  • 235 zobrazení
  • 0
starepole
Cestou na místo určení jsme udělali pár zastávek. První bylo Muzeum Českého ráje v Turnově, kde jsou stálými expozicemi mineralogie, archeologie, historie kamenářství a zlatnictví, lidová kultura Pojizeří aj. Vedle muzea stojí Kamenářský dům jehož expozice je zaměřena na kamenictví a sklářství v regionu. Expozice slouží návštěvníkům jako základní uvedení do problematiky těchto dvou, pro region tak typických řemesel.

Další zastávkou byl Dlaskův statek. Sstatek je typickou ukázkou tradiční lidové architektury turnovského typu z konce 18. století. Původními majiteli statku byla rodina sedláků Dlasků, z nichž nejznámějším byl Josef Dlask, narozený v roce 1782. Lidový písmák, dolánecký rychtář a novátorský hospodář byl významnou postavou regionální historie. Roubený Dlaskův statek s typickou pojizerskou skládanou lomenicí a pavlačí je od roku 2010 národní kulturní památkou. Při vchodu do usedlosti se nachází socha Panny Marie z roku 1784 a patrový roubený špýchar, který sem byl v šedesátých letech 20. století přenesen z Malého Rohozce.

Od r. 1967 je celý areál součástí národopisného oddělení Muzea Českého ráje v Turnově, které objekt v r. 1969 zpřístupnilo veřejnosti. V současné době se zde nachází stálá expozice lidového interiéru a podomácké výroby v oblasti Pojizeří, doplněná o krátkodobé tématické výstavy. Dvůr obehnaný unikátní trámcovou hradbou ožívá několikrát do roka, zvláště o Velikonocích, posvícení nebo masopustu, tradičními lidovými slavnostmi.
více  Zavřít popis alba 
54 komentářů
  • 6.7.2014
  • 139 zobrazení
  • 5
mois
74. návštěva u pana Antonína Trýba

Prof. MUDr. ANTONÍN TRÝB ( 1884 - 1960 ) - profesor dermatovenerologie, zakladatel dermatovenerologické kliniky v Brně, básník a prozaik, válka a odboj 1914 - 1919, legionář. Byl šéfredaktorem Lékařských listů. Člen redakce České dermatologie a Encyklopedie praktického lékaře. Dopisovatel Lidových novin . V rove 1928 se podílel na přípravě Výstavy soudobé kultury v Brně. Zajímavostí je, že se zúčastnil slavnostního položení základního kamene k budově Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně 9.6.1928 a na jeho slova složil Leoš Janáček Sbor při kladení základního kamene MU.
více  Zavřít popis alba 
49 komentářů
  • 7.5.2017
  • 24 zobrazení
  • 4
mysticsmile
Jedním z významných míst boskovické kultury je i galerie pojmenovaná po světoznámém malíři, místním rodákovi, Otakaru Kubínovi (1883 – 1969). Zájemci o literaturu, výtvarné a hudební umění ji najdou v prostorách starobylé radnice přebudované do nynější podoby roku 1567. Od loňského roku slouží její typická čtyřboká věž vysoká 42 metrů jako turistická rozhledna. Radnice tvoří z velké dálky viditelnou dominantu horního konce Masarykova náměstí.
A právě sem směřovaly kroky milovníků především fotografického umění. Ano, i mačkat spoušť dnes již převážně digitálního přístroje, kde za nás téměř vše obstará chytrá elektronika není zase tak jednoduché, jak by se laikovi zdálo. Dobrý snímek vyžaduje bystré oko a také talent. Kdo si myslí, že jen drahý aparát je zárukou úspěchu, ten se hluboce mýlí. I s obyčejným malým kompaktem za pár stokorun lze pořídit kvalitní cenné snímky, pokud fotograf má cit pro věc. Kdo se chce hlouběji zabývat touto činností, většinou si po čase pořídí dražší přístroj – zrcadlovku – jejíž možnosti jsou přece jen mnohem větší.
O svých kvalitách a zároveň cestovatelských úspěších nás v sobotu 12. listopadu 2011 přijela z hlavního města Prahy přesvědčit sympatická dlouhovlasá mladá dáma paní Markéta Kratochvílová.
Majitel galerie pan Josef Bařinka všechny přivítal slovy: „Jsem rád, že jste se sešli v tak hojném počtu. V rámci vernisáže na úvod zahraje Kristýna Sedláková klavírní skladby Bachovy a Chopinovy.“
„Poprvé jsem se s Markétou setkal v roce 1998, když mě s manželem Martinem pozvali na výpravu za poznáním,“ zahájil svůj krátký projev Ing. Pavel Kysilka CSc. Uvedl, že atraktivní pohledná blondýna Martina je tělem i duší cestovatelkou. Začínala jako horolezkyně, pak se přeorientovala na cestování. Oblíbila si Himaláje, kde pořídila velké množství snímků. Některé jsou k vidění na této výstavě. Návštěvám vzdálených krajů se věnuje patnáct let. Vždy je skvěle připravená a jde tam za jistým cílem. Především za pro nás exotickou kulturou drsné horské krajiny. Její snímky ukazují přítomnost člověka, vyjadřují jeho pocity. Markéta fotografuje pět let, je samouk a přesto i profesionálové obdivují její práce zejména se světlem. Je třeba si uvědomit, že fotografovat tamní obyvatele je problém. Cizincům nedůvěřují a málokdy se chovají přirozeně. „V Ladakhu, malé vesnici čtyři a půl tisíce metrů nad mořem jsem měl možnost nejlépe poznat Markétu při práci,“ pokračoval Ing. Pavel Kysilka. „Vysokohorská vesnice se zpřístupní na čtyři měsíce turistům. Říká se tomu otevření sněhové opony od června do září. Od října do května lidé nevycházejí z prostých kamenných obydlí. Přes zimu tam v jedné místnosti bydlí i s dobytkem, aby se zahřáli. Nemají lékaře, neznají televizi, rádio, auto, letadlo a cokoliv z moderní doby. Navštěvují se mezi sebou, vyprávějí mýty a legendy, které si po generace předávají. My jsme tam strávili několik dní a když jsme pak odcházeli, uvědomili jsme si, že za pár týdnů se sněhová opona uzavře a ti veselí smějící se lidé tam zůstanou odkázáni sami na sebe celých dlouhých osm měsíců v krutých podmínkách. Teprve po návratu domů jsme zjistili obrovskou cenu fotografií Markéty, které se podařilo autenticky atmosféru vesnice zachytit. Já jsem velký fanda Markéty a rád jsem její výstavu v nádherné galerii Otakara Kubína uvedl. Tím spíš, že jsem boskovický rodák, studoval jsem zde v letech 1973 – 1977 místní gymnázium,“ dodal na závěr Ing. Pavel Kysilka CSc.
Pak ještě zahráli manželé Irena a Vojtěch Havlovi, jež v letních měsících pobývají v Praze, v zimě pak v Boskovicích. Na violoncello a klavír přednesli meditační skladby inspirované indickou lidovou a duchovní hudbou.
„Jsem ráda za možnost vystavovat v krásném městě Boskovice, v nádherné galerii Otakara Kubína. Dostalo se mi zde vřelého přijetí, za což upřímně děkuji,“ zněla úvodní slova Markéty Kratochvílové, když se mi podařilo ji na chvíli získat jen pro sebe. „Snímky vznikaly v průběhu posledních pěti let. Jsou z indického Himaláje, Nepálu, Ománu, portréty lidí z vysokohorské osady Ladakhu. Fotografie vznikaly zcela bezprostředně a pro zveřejnění se rozhoduji s odstupem několika let, kdy se zhodnotí jejich kvalita. Samozřejmě zjistím, že pro výstavu se hodí jen některé. Obrázky osob vyjadřují stav přirozený při prvním setkání. Zásadně nefotím, pokud je to dotyčnému nepříjemné, nebo to nechce.“ Markéta dále uvedla, že s Ing. Pavlem Kysilkou byli společně na dvou cestách. Výpravy do oblastí Himaláje a Tibetu jsou tak trochu i humanitární i když neorganizovaně. Vždy s sebou vezou hračky pro děti, oblečení, léky. „Fotografuji výhradně digitálně. Koho zajímá technika, tak jsem počáteční snímky dělala první zrcadlovkou Olympus a nyní používám Nikon 700,“ upřesnila na závěr našeho krátkého rozhovoru autorka výstavy Markéta Kratochvílová.
Ještě dodám, že manžel Markéty je PhDr. Martin Kratochvíl, známý to jazzový skladatel, scénárista, režisér dokumentárních filmů, v sedmdesátých letech zakladatel známé hudební formace JazzQ. Externě spolupracuje s Českým rozhlasem, občas uvádí populární Mikrofórum na stanici Praha 2.
Sluší se doplnit, že na instalaci výstavy spolupracoval MgA. Jiří Macht, vynikající profesionální fotograf a cestovatel.
Kolekci skvělých zajímavých snímků Markéty Kratochvílové je možné zhlédnout do čtvrtého prosince.
Více: www.boskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 12.11.2011
  • 1 378 zobrazení
  • 0
babi90
Vernisáž fotografií profesora J.Štreita v Galerii Gong - Dolní oblast Vítkovic 9.4.2013

Prof. Mgr. Jindřich Štreit (* 5. září 1946 Vsetín) je český dokumentární fotograf a pedagog. Zaměřuje se na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic. Ženatý od roku 1971, manželka Agnes, dcera Monika.

Životopis / wikipedie /

Dětství strávil na Valašsku. V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků do obce Těchanov. Vystudoval gymnázium v Rýmařově, kde v roce 1963 maturoval a jako další studium si zvolil na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova, kde v roce 1967 složil státní zkoušky. První impulz k fotografování dostal od otce. K dalšímu fotografování se dostal díky prof. Janu Bukovianovi, se kterým se setkal v době vysokoškolských studií.

Již za doby studií se zúčastnil řady fakultních výstav a soutěží a svoji závěrečnou zkoušku navíc ukončil i svojí první samostatnou výstavou. Po ukončení vysokoškolských studií začal vyučovat na základní škole v Rýmařově a o rok později se stal i jejím ředitelem. Svoji pedagogickou činnost obohatil i veřejně prospěšnou činností v Sovinci, kde od roku 1974 vedl galerii a od roku 1998 vedl galerii v Bruntále.

Od roku 1972 se cíleně věnoval fotografování života na vesnici, fotografování portrétů a fotografování romského života. V letech 1974-1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie, pro závěrečnou práci zvolil téma divadelního zákulisí.

V roce 1982 se zúčastnil nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců. Tajnou policií byl vzat do vazby a následně byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 měsíců s podmíněným odkladem na dva roky za údajné hanobení republiky a jejího představitele. Zároveň mu byly státní policií zabaveny negativy, pozitivy i fotografické přístroje a byl mu vysloven zákaz vykonávání fotografické činnosti. Po propuštění z vězení se již nesměl vrátit ke své učitelské profesi, začal pracovat jako dispečer Státního statku Rýžoviště.

Po sametové revoluci v listopadu 1989 se stal zaměstnancem muzea v Bruntále a od roku 1994 je fotografem „na volné noze“.

V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vyučoval dokumentární fotografii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde v roce 2000 habilitoval a stal se docentem pro obor fotografie. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.[3]

Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Brazílii, Moldávii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku (Burjatsko, Krasnodarský kraj, Ingušsko, Čečensko), ale také v České republice (Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren, Mezi námi, Za oponou, Spolu, Cesty života, Lidé mého kraje – Bruntálsko, Ocelový svět, Tichá nemoc, Vítkovice, Hledat anděla, Lidé Vítkovska). Na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity se podílí na vedení několika studentských projektů (Lidé Hlučínska, Náš svět, Zlín a jeho lidé, Dobrovolně, Opava na prahu 3. tisíciletí, Dopravní podnik Olomouc).

Doc. Jindřich Štreit každé léto organizuje výstavní expozice na hradě Sovinec. Je členem Sdružení Q Brno, Spolku olomouckých výtvarníků, Aktivu volné fotografie při Pražském domě fotografie a Umělecké besedy v Praze. Realizoval na 950 autorských výstav, je autorem 29 publikací. Je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách a bylo o něm natočeno několik filmů.

V roce 2006 mu bylo uděleno ocenění Medaile Za zásluhy I. třídy při příležitosti státního svátku vzniku samostatného Československa.

Jindřich Štreit byl 13. února 2007 hostem televizní talk show Krásný ztráty Michala Prokopa.[4] Dne 18. září 2009 byl prezidentem Václavem Klausem jmenován profesorem pro obor volné a užité umění.[5]
„ Umění fotografie se podobá hraní na housle. Musíte denně cvičit, abyste dosáhli virtuozity, a pokud svůj nástroj odložíte a vracíte se k němu jen někdy, ztrácí se jiskra. Je to jako trénink vrcholového sportovce.[6] “
— Jindřich Štreit

wikipedie :

Dolní oblast Vítkovice (konkrétně důl Hlubina a vysoké pece a koksovna Vítkovických železáren) je národní kulturní památka[1] nacházející se poblíž centra Ostravy ve Vítkovicích. Zahrnuje rozsáhlý průmyslový areál Vítkovických železáren s unikátním souborem industriální architektury. Souboru tří na sebe navazujících celků – černouhelného dolu, koksovny a vysokopecního provozu – se také říká „Ostravské Hradčany“.[2] Oblast je zapsána v seznamu Evropského kulturního dědictví a aspiruje na zapsání do seznamu světového dědictví UNESCO.[3]

Historie

Severní část Dolní oblasti
Prvotní podnět k založení Vítkovických železáren vzešel 9. prosince 1828 od olomouckého arcibiskupa Rudolfa. Provoz Rudolfovy huti byl pak zahájen v polovině září roku 1830. O rok později zde vznikla koksovna. První vysoká pec na koks byla zapálena v roce 1836, druhá o dva roky později. V roce 1852 byl v blízkosti huti založen důl Hlubina. Postupem času bylo v provozu šest vysokých pecí, které byly postupně odstavovány až do 27. září 1998, kdy byl proveden poslední odpich.[4]

Pojmenování Ostravské Hradčany je překvapivě staršího data, než se lidé domnívají. Vzniklo již za dob první republiky, kdy byla v oběhu poštovní známka s motivem pražských Hradčan a nápisem „Československo – Hradčany“. Spolu s ní byla vydána také známka s panoramatem Vítkovic a nápisem „Československo – Mor. Ostrava“. Lidová tvořivost pak vykonala své a vzniklo označení Ostravské Hradčany.[5]

[editovat] Současnost

Jižní část Dolní oblasti
Po ukončení výroby železa se diskutovalo, co s bývalým průmyslovým areálem. Myšlenku jeho zbourání převážil názor revitalizace objektu a jeho zachování jako technické památky pro budoucí generace. V červnu 2002 byla nařízením vlády Dolní oblast Vítkovic prohlášena národní kulturní památkou. V prosinci 2008 se pak jako jedna ze čtyř českých památek dostala na vznikající seznam Evropského kulturního dědictví. Památkáři rovněž vyvíjejí úsilí o zapsání oblasti na seznam světového dědictví UNESCO, tato snaha však zatím nebyla úspěšná.[3]

V září 2009 získal projekt na oživení a nové využití vysokých pecí a dalších památkově chráněných objektů půlmiliardovou dotaci z prostředků Evropské unie a České republiky. Zájmové sdružení právnických osob, které ji obdrží, by nejcennější části Dolní oblasti mělo obnovit nejpozději do roku 2013.[6]

Galerie Multifunkční auly GONG, Dolní Vítkovice

Galerie Multifunkční auly GONG, Dolní Vítkovice se nachází v přízemí této unikátní stavby a slouží k vystavování nejrůznějších výstav.

Její jedinečnost tkví hlavně v možnosti vystavovat velkorozměrové objekty.

Galerie je přístupná široké veřejnosti každý den vždy od 10:00 do 18:00 hodin.

V současné době probíhá v galerii výstava fotografií uznávaného autora Jindřicha Štreita "Vítkovice".

Výstava potrvá od 10. dubna do 5. června 2013.

Výstava Jindřicha Štreita - Vítkovice

Zveme Vás na první výstavu pořádanou sdružením TROJHALÍ KAROLINA

Výstava fotografií uznávaného autora Jindřicha Štreita "Vítkovice" potrvá od 10. dubna do 5. června 2013 v galerii Multifunkční auly GONG.

Záštitu převzal rektor Slezské univerzity v Opavě prof. PhDr.Rudolf Žáček, Dr., na výstavě spolupracuje i Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity

Cena vstupného je:

Základní vstupné - dospělá osoba - 50,- Kč
Děti, studenti, osoby nad 65 let - 20,- Kč
Rodinné vstupné (2 dospělí + 1 - 2 děti) - 90,- Kč

Projekt regenerace a oživení technických památek v Dolní oblasti Vítkovic získal významné ocenění. V rámci pátého ročníku prestižní soutěže o evropskou destinaci nejvyšší kvality – EDEN 2011 převzali zástupci sdružení Dolní oblast Vítkovice Cenu ředitele CzechTourism za unikátní projekt k rozvoji národní technické památky a Evropského kulturního dědictví, které spravují a rozvíjejí. Toto ocenění porota udělila vzhledem k vysoké kvalitě přihlášek jako speciální cenu.

Foto: Hana Papežová,Pavel Mára / posláno od J.Štreita pro dokumentaci - 28 fotografií před videem /

Rozhovor s prof.J.Štreitem v I.dnes.cz :

Za vyvrcholení své práce považuje slavný fotograf Jindřich Štreit svou současnou výstavu v bývalém plynojemu Gong. Ostravu poznal hlavně v 80. letech, barevné kouře plné síry jej fascinovaly. Viděl tu mima Marcela Marceaua a založil Galerii Opera.

Dva roky chodil slavný fotograf Jindřich Štreit po všech provozech v Dolní oblasti Vítkovice, až vytvořil velkou knihu - monografii Vítkovice 2008. Nyní byla v bývalém plynojemu Gong zahájena výstava těchto fotografií.

Na Štreitových fotografiích je zachycen provoz Vítkovic, většinou na nočních směnách, kdy se fotograf cítil být méně ruše

Do současnosti realizoval přes tisíc výstav. Vyhlášenou formou neoficiální kultury se staly v osmdesátých letech jeho vernisáže výstav děl českých a slovenských umělců na Sovinci, ve kterých se svou ženou Agnes pokračují až do současnosti.

Od roku 1990 část své práce soustavně věnuje podpoře humanitární a charitativní činnosti. Za svoje fotografie získal řadu domácích i mezinárodních ocenění.

"Určitě je to moje největší výstava. Ne do počtu vystavených fotografií, ale co se týká prostoru a velikých fotografií. Když jsem měl retrospektivu, tak tam bylo kolem 160 fotografií, tady jich je kolem 120, ale nebyly tak velké," vysvětluje.

"Je to tu nádherné a je úžasné mít takový prostor jenom sám pro sebe. Jako by to architekt Gongu Josef Pleskot dělal pro moje fotky," směje se fotograf.

Ostravu jsem nefotil. Skvěle to udělal Viktor Kolář

A má Štreit nějaké fotografie z té doby? "Ne, já jsem to nefotografoval, protože všechno fotil Viktor Kolář.

Video A.Čaply na konci fotografií .
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2012 až duben 2013
  • 272 zobrazení
  • 0
igorhlavinka
Narozen 18. 3. 1959 v Praze. 1979 - 1982 studia scénografie na DAMU Praha. 1982 - 1985 AVU Praha (prof. František Jiroudek). V 80.letech se hlavně zabýval krajinomalbou, ale pokusil se též vypořádat s tématem holokaustu v cyklu kreseb a maleb na papíře. V 90. letech následovaly kresby a obrazy inspirované přírodními strukturami a energiemi, ale i znaky písma a symboly starověkých kultur (cykly Znaky, Chaos a řád, Strašná souměrnost, Okolo středu). Účast na uměleckých symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy, kde v roce 1994 začal vytvářet hliněné modely fantaskních biomorfních staveb. V roce 1997 tam též inicioval a spoluorganizoval umělecké symposium „O počátku“. Několik let se zabýval i restaurováním nástěnných maleb, navrhováním a realizací zahrad. Od roku 2003 vznikal cyklus hliněných plastik Hlavy v meditaci. Od roku 2007 návrat ke krajinomalbě. Kresby a malby hor v cyklu Ostrovy v oblacích. Od roku 2013 vznikají cykly fotografií Proměny, Trávy, Fantomy, Olšanské hřbitovy.. Zúčastnil se mnoha společných i samostatných výstav. Zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách. Od 1996 členem S. V. U. Mánes, žije a pracuje v Praze.
Kontakty:igorhlavinka@seznam.cz  http://igorhlavinka.rajce.idnes.czhttps://www.facebook.com/igorhlavinkahttp://igor.czechian.net/index2.html

1982 – 86 krajinomalba
1986 – 89 figurální malba na téma holokaustu...
1989 – 2006 nefigurální malba: archetypální symboly, struktury, symetrie...
1994 – 97 účast na symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy...
1997 – organizace výtvarného symposia „O Počátku“ v klášteře Plasy...
1998 – 99 nástěnná malba ve veřejném prostoru Prosek...
1997 – 2000 restaurování...
2000 – 2008 návrhy a realizace zahrad...
1994 – 95 plastiky: stavby a objekty slučující přírodní a architektonické formy (pokus o syntézu ulity a katedrály)
2003 – 2004 plastiky: hlavy
2007 malba: cyklus abstraktních kompozic „Pocta Františku Kupkovi“...
2007 -2011 kresba, malba: hory v mlze
2011-2015 cykly fotografií Fantomy, Olšanské hřbitovy, Pokušení sv.Antonína
2015- nástěnná malba ve veřejném prostoru. Prosek.

VYSTAVY A ÚČAST NA SYMPOSIÍCH
1986 – „Kresby“, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
1989 – „Otevřený dialog, Vinohradská tržnice, Praha
1989 – „Kresby“, KD Cíl, Praha
1989 – „Zóna klidu“ , Galerie Fronta, Praha,
1989 – Řecko, Athény
1989 – „Noc kouzelníků“,Dům slovenské kultury Praha
1990 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Lidový dům, Praha 9
1990 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Mánes, Praha
1990 –Lisabon, Portugalsko
1991 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), IFA Galerie, Berlín, SRN
1992 - „20" autorů, Divadlo hudby, Praha
1994 – Symposium ,,Průsvitný posel“,Nadace Hermit klášter Plasy
1994 - „Strašná souměrnost“, Galerie Velry­ba, Praha
1995 - „Fungus“ – symposium Nadace Hermit klášter Plasy, (plastiky)
1995 - Galerie Mladých, Brno
1995 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek)”, zámek Litomyšl
1997 - Symposium “O počátku”, Nadace Hermit klášter Plasy (kurátoři: Igor Hlavinka, Vladimír Vimr, Miloš Vojtěchovský)
1997 - Kresba SVU Mánes
1997 - “Okolo středu”, Malostranská beseda, Praha
1998 – “Slavnost světel”, “Umělci pro Tibet”, Rotunda na Řípu
2004 – “Jubilanti SVU Mánes”, Galerie Diamant, Praha
2005 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová,Jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), SVU Mánes, Praha
2007 – “Pocta Františku Kupkovi” na výstavě S.V.U Mánes galerie Diamant
2007 - Plastika hlavy, Zámecký park Březnice
2008 - Salon výtvarníků Prahy 10, Galerie Deset, Praha 10
2009 - Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2011 – Igor Hlavinka a Čestmír Hlavinka, obrazy a plastiky- Galerie Skarabeus Praha
2013 – Dnešní SVU Mánes, Galerie Diamant, Praha 2013- V očích vážky se odráží vzdálené hory, Velryba Praha
2014-- Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha 2014 - Václav Fiala a jeho hosté Libor Teplý, Igor Hlavinka a Toni Scheubeck, galerie Natura Průhonice
2015- Česká krajina - SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2015- Fantomy(fotografie) Velryba Praha
2015- Toni Scheubeck, L.Teplý, Igor Hlavinka,V.Fiala, Jindra Viková, Pavel Baňka, galerie Cordonhaus, Cham, BRD
2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie -Galerie J.Lieslera Kadaň
2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie - Galerie Domu národnost. menšin Praha

LITERATURA, ANTOLOGIE, ENCYKLOPEDIE: 1999 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1999 (III. H),
2006 Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky) 1992 Sborník S.V.U. Mánes (U příležitosti členské výstavy ve výstavních sálech Mánesa 5.11.-6.12.1992), Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha (host)
2000 Splátka na dluh (Dokumentace českých výtvarníků narozených v padesátých letech / Czech artists born in the 1950s and 1960: a record), Torst, Praha

Cyklus Ostrovy v oblacích začal vznikat v roce 2009. Snažil jsem se co nejjednoduššími prostředky evokovat můj zážitek z hor. Mohutnost a tíha hor v kontrastu ke stálým změnám světla v prostoru plném mraků a mlhy. Vždycky jsem rád snil nad malbami a poezií starých čínských a japonských mistrů štětce a tuše, stejně tak nad romantickými krajinomalbami C.D.Friedricha nebo Bedřicha Piepenhagena. Mnoho podnětů, především u prvních obrazů cyklu, jsem našel v čb fotografiích horolezce a fotografa Jiřího Havla. Nejsilnějším zdrojem inspirace ale bylo mé vlastní putování po našich horách. (igor hlavinka 2014) ,,.Pokud ( v poezii a malířství Dálného východu, inspirované zenbuddhismem a taoismem) vrchol hory znázorňuje probuzení, vše, co horu zahaluje, jsou strasti provázející člověka na jeho cestě k osvobození. Stejně tak může být mrak symbolem zatemnělé mysli, která není schopna dohlédnout vrcholek hory -pravou podstatu bytí..” (Prázdné hory jsou plné větru a deště, Antologie korejské zenové poezie 2002 )
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2006 až leden 2016
  • 171 zobrazení
  • 0
igorhlavinka
Výběr obrazů a kreseb

ak. mal. Igor Hlavinka
Narozen 18. 3. 1959 v Praze. 1974-78 scénografie,Supš Praha3, 1979 - 1982 studia scenografie na DAMU Praha. 1982- 1985 ateliér malby AVU Praha(prof. František Jiroudek). Ve své tvorbě se nejprve zabýval krajinomalbou. Dále kresbami a figurálni malbou na téma holokaustu. V 90. letech následovaly kresby a obrazy inspirované přírodními strukturami a energiemi, ale i znaky písma a symboly starověkých kultur (cykly Znaky, Chaos a řád, Strašná souměrnost, Okolo středu). Účast na um. symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy, kde vytvářel hliněné modely fantasknich biomorfních staveb. V roce 1997 tam též inicioval a spoluorganizoval umělecké symposium „O Počátku“. Několik let se zabýval i restaurováním , navrhováním i realizací zahrad. Od 2003 modeloval z hlíny imaginární hlavy. Od roku 2007 návrat ke krajině. Kresby a malby hor v cyklu Ostrovy v oblacích. Cykly fotografií Proměny, Trávy, Fantomy, Olšanské hřbitovy.. Zučastnil se mnoha společných i samostatných výstav. Zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách. Od 1996 členem S. V. U. Mánes, žije a pracuje v Praze.
Kontakty: igorhlavinka@seznam.czhttp://igor.czechian.net/index2.htmlhttp://igorhlavinka.rajce.idnes.cz/1_Igor_Hlavinka-paintings

1982 – 86 krajinomalba
1986 – 89 figurální malba na téma holokaustu...
1989 – 2006 nefigurální malba: archetypální symboly, struktury, symetrie...
1994 – 97 účast na symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy...
1997 – organizace výtvarného symposia „O Počátku“ v klášteře Plasy...
1998 – 99 nástěnná malba ve veřejném prostoru Prosek...
1997 – 2000 restaurování...
2000 – 2008 návrhy a realizace zahrad...
1994 – 95 plastiky: stavby a objekty slučující přírodní a architektonické formy (pokus o syntézu ulity a katedrály)
2003 – 2004 plastiky: hlavy
2007 malba: cyklus abstraktních kompozic „Pocta Františku Kupkovi“...
2007 -2011 kresba, malba: hory v mlze
2011-2015 cykly fotografií Fantomy, Olšanské hřbitovy, Pokušení sv.Antonína
2015- nástěnná malba ve veřejném prostoru. Prosek.

VYSTAVY
1986 – „Kresby“, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
1989 – „Otevřený dialog, Vinohradská tržnice, Praha
1989 – „Kresby“, KD Cíl, Praha
1989 – „Zóna klidu“ , Galerie Fronta, Praha,
1989 – Řecko, Athény
1989 – „Noc kouzelníků“,Dům slovenské kultury Praha
1990 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Lidový dům, Praha 9
1990 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Mánes, Praha
1990 –Lisabon, Portugalsko
1991 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), IFA Galerie, Berlín, SRN
1992 - „20" autorů, Divadlo hudby, Praha
1993 – Symposium „Letokruhy“, Plasy
1994 - „Strašná souměrnost“, Galerie Velry­ba, Praha
1994 - „Fungus“ – symposium Plasy, (plastiky)
1994 - Galerie Mladých, Brno
1995 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek)”, zámek Litomyšl
1997 - Symposium “O počátku”, Plasy (kurátoři: Igor Hlavinka, Vladimír Vimr, Miloš Vojtěchovský)
1997 - Kresba SVU Mánes
1997 - “Okolo středu”, Malostranská beseda, Praha
1998 – “Slavnost světel”, “Umělci pro Tibet”, Rotunda na Řípu
2004 – “Jubilanti SVU Mánes”, Galerie Diamant, Praha
2005 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová,Jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), SVU Mánes, Praha
2007 – “Pocta Františku Kupkovi” na výstavě S.V.U Mánes galerie Diamant
2007 - Plastika hlavy, Zámecký park Březnice
2008 - Salon výtvarníků Prahy 10, Galerie Deset, Praha 10
2009 - Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2011 – Igor Hlavinka a Čestmír Hlavinka, Galerie Skarabeus Praha
2013 – Dnešní SVU Mánes, Galerie Diamant, Praha 2013- V očích vážky se odráží vzdálené hory, Velryba Praha
2014-- Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha 2014 - Václav Fiala a jeho hosté Libor Teplý, Igor Hlavinka a Toni Scheubeck, galerie Natura Průhonice
2015- Česká krajina - SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2015- Fantomy(fotografie) Velryba Praha
2015- Toni Scheubeck, L.Teplý, Igor Hlavinka,V.Fiala, Jindra Viková, Pavel Baňka, galerie Cordonhaus, Cham, BRD
2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie -Galerie J.Lieslera Kadaň

LITERATURA, ANTOLOGIE, ENCYKLOPEDIE: 1999 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1999 (III. H),
2006 Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky) 1992 Sborník S.V.U. Mánes (U příležitosti členské výstavy ve výstavních sálech Mánesa 5.11.-6.12.1992), Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha (host)
2000 Splátka na dluh (Dokumentace českých výtvarníků narozených v padesátých letech / Czech artists born in the 1950s and 1960: a record), Torst, Praha

V roce 2006 jsem začal malovat první obrazy cyklu OSTROVY V OBLACÍCH. Jde o monochromní malby na papíře. Snažil jsem se co nejjednoduššími prostředky, trochou barvy rozetřené po papíře a kompozicí několika málo prvků, evokovat můj zážitek z hor. Mohutnost a tíha hory a naproti tomu stálá změna světla v prostoru plném par a cárů mlhy. Odedávna je mi velkým potěšením snít nad malbami a poezií starých čínských a japonských mistrů štětce a tuše. Neméně však miluji romantické obrazy C.D.Friedricha nebo Fridricha Piepenhagena. Mnoho jsem pro sebe našel v čb fotografiích horolezce a fotografa Jiřího Havla. Nejsilnějším zdrojem inspirace je však mé vlastní putování po našich horách.

In 2009 I started to create the first cycle of paintings ISLANDS IN THE SKY. They are monochrome paintings on paper. I tried by the simplest means, a little paint smeared on paper and composition of a few elements, to evoke my experience in the mountains. The majesty and weight of the mountain to contrast the constant change of light in a space full of vapors and shreds of a mist. It has always given me a great pleasure to muse over paintings and poetry of ancient Chinese and Japanese masters of brush and ink. Equally, however, I love romantic paintings of C.D.Friedrich or Fridrich Piepenhagen. I also found many such romantic images in a book of photos “Islands In The Sky” of the climber and photographer Jiri Havel. However, the strongest source of inspiration is my own wandering through our native mountains (of Czech Republic).
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • listopad 2006 až leden 2019
  • 584 zobrazení
  • 1
igorhlavinka
Igor Hlavinka.
Narozen 18. 3. 1959 v Praze. Rodiče sochaři.
1974 - 1978 studium scénografie na SUPŠ Praha, o prázdninách pomáhá otci s keramickými reliéfy v rakovnické keramičce,
1979 - 1980 studium scénografie na DAMU Praha (scenografie A. Pražák, kresba a malba O.Smutný, modelování M. Chlupáč, dějiny umění J. Zemina)
1980 - 1985 AVU Praha (ateliér krajinomalby prof. Františka Jiroudka)
1982 - 86 krajinomalba
1986 - 87 prezenční vojenská služba v Uh.Hradišti
1986 – 89 figurální malby na papíře na téma holokaustu
1989 – 2006 nefigurální kresby a obrazy inspirované přírodními strukturami a energiemi, ale i znaky a symboly starověkých kultur (cykly Znaky, Chaos a řád, Strašná souměrnost, Okolo středu).
1993 účast na symposiu Letokruhy nadace Hermit v klášteře Plasy- ,,Gilgameš" inscenace loutkového divadla, spolu s P.Niklem, Michaelem De Lia a Vl.Vimrem, stavba divadelní scény- zikkuratu z cihel
1993 – 95 keramické plastiky: modely biomorfních staveb jakési fiktivní archaické kultury spojující přírodní a architektonické formy (syntéza ulity a věže)
1994 účast na symposiu Fungus nadace Hermit v klášteře Plasy- vystavil modely chrámů z nepálené hlíny
1997 – organizace uměleckého symposia „O Počátku“ ve spolupráci s V. Vimrem a M. Vojtěchovským v klášteře Plasy
1998 nástěnná malba ve veřejném prostoru Prosek
1997 – 2000 restaurování nástěnných maleb
2000 – 2008 návrhy a realizace zahrad
2003 – 2004 keramické plastiky: hlavy
2007 malba: cyklus abstraktních kompozic „Pocta Františku Kupkovi“ pro výstavu S.V.U. Mánes
2007 - 2011 kresba, malba: hory v mlze
2007 – 2011 keramické plastiky: hlavy
2011-2015 cykly fotografií Fantomy, Olšanské hřbitovy, Pokušení sv.Antonína
2015- nástěnná malba ve veřejném prostoru. Sídliště Prosek

Kontakty: igorhlavinka@seznam.cz
http://igorhlavinka.rajce.idnes.cz/1_Igor_Hlavinka-paintings/
https://www.facebook.com/igorhlavinka
http://igor.czechian.net/index2.html

VYSTAVY A ÚČAST NA SYMPOSIÍCH
1986 – „Kresby“, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
1989 – „Otevřený dialog, Vinohradská tržnice, Praha
1989 – „Kresby“, KD Cíl, Praha
1989 – „Zóna klidu“ , Galerie Fronta, Praha,
1989 – Řecko, Athény
1989 – „Noc kouzelníků“,Dům slovenské kultury Praha
1990 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Lidový dům, Praha 9
1990 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Mánes, Praha
1990 –Lisabon, Portugalsko
1991 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), IFA Galerie, Berlín, SRN
1992 - „20" autorů, Divadlo hudby, Praha
1994 – Symposium ,,Průsvitný posel“,Nadace Hermit klášter Plasy
1994 - „Strašná souměrnost“, Galerie Velry­ba, Praha
1995 - „Fungus“ – symposium Nadace Hermit klášter Plasy, (plastiky)
1995 - Galerie Mladých, Brno
1995 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek)”, zámek Litomyšl
1997 - Symposium “O počátku”, Nadace Hermit klášter Plasy (kurátoři: Igor Hlavinka, Vladimír Vimr, Miloš Vojtěchovský)
1997 - Kresba SVU Mánes
1997 - “Okolo středu”, Malostranská beseda, Praha
1998 – “Slavnost světel”, “Umělci pro Tibet”, Rotunda na Řípu
2004 – “Jubilanti SVU Mánes”, Galerie Diamant, Praha
2005 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová,Jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), SVU Mánes, Praha
2007 – “Pocta Františku Kupkovi” na výstavě S.V.U Mánes galerie Diamant
2007 - Plastika hlavy, Zámecký park Březnice
2008 - Salon výtvarníků Prahy 10, Galerie Deset, Praha 10
2009 - Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2011 – Igor Hlavinka a Čestmír Hlavinka, obrazy a plastiky- Galerie Skarabeus Praha
2013 – Dnešní SVU Mánes, Galerie Diamant, Praha 2013- V očích vážky se odráží vzdálené hory, Velryba Praha
2014-- Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha 2014 - Václav Fiala a jeho hosté Libor Teplý, Igor Hlavinka a Toni Scheubeck, galerie Natura Průhonice
2015- Česká krajina - SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2015- Fantomy(fotografie) Velryba Praha
2015- Toni Scheubeck, L.Teplý, Igor Hlavinka,V.Fiala, Jindra Viková, Pavel Baňka, galerie Cordonhaus, Cham, BRD
2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie -Galerie J.Lieslera Kadaň
2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie - Galerie Domu národnost. menšin Praha

1993-1995 Modely imaginárních pravěkých staveb.
Modeloval jsem v letech 1993-95 sérii modelů hliněných staveb ve kterých se projevil můj dlouholetý zájem o archeologii, africkou hliněnou architekturu, o přírodní formy, ale také okouzlení světem Tolkienových románů. Zdroj inspirací byl obsáhlý ; archeologická rekonstrukce chýše lovců mamutů na Sibiři, postavená z kostí a klů mamutů, vykopávky neolitických věží v Jerichu, ale i makrofotografie plodů a květů z úžasné knihy Urformen der Kunst (1929) Karla Blossfeldta. Popudem k tomu, že jsem začal své představy (které jsem nosil léta v hlavě)konečně modelovat v hlíně, byla spolupráce s Čestmírem Suškou na symposiu Hermit v Plasech r.1993. Čestmír Suška mne požádal o pomoc při stavění jeho velké hliněné plastiky. Práce s hlínou mne nadchla, takže jsem pak doma začal modelovat malé modely fiktivních archaických staveb. Díky laskavosti mých přátel z nadace Hermit jsem je mohl následujícího léta vymodelovat veliké (až metrové) na chodbě prelatury v Plasech během uměleckého symposia Fungus. Jeho kurátor Jirka Zemánek mne vyzval, abych dvě ze staveb (ač nebyly ještě vypálené) nainstaloval v přízemí klášterní sýpky. V tmavém prostoru bez oken byly osvětleny jen světlem svíček.

Malé hlavy z r. 2002
Nacházel jsem se tehdy už druhý rok v tvůrčí krizi, nevěděl jsem kudy dál v malování. Cítil jsem čím dál silněji, že potřebuji pracovat s hlínou, udělat si z ní něco malého, co se mi vejde do dlaně, jen sobě pro radost. Práce s hlínou, ke které se vždy jednou za pár let vracím, je skvělá terapie, zvláště když jí nevnucuji žádnou představu a nechám ruce dělat to, co chtějí. Chtěl jsem si tehdy původně udělat loutky pro loutkové divadlo, které jsem si chtěl postavit ve stodole naší chalupy. Modeloval jsem ty hlavičky z hlíny jen jako modely pro hlavičky loutek, které bych si pak vyřezal do dřeva. Začal jsem modelovat bez kreslení, bez vymýšlení, bez jasné představy. Věděl jsem jen, že to mají být hlavy lidské, jinak jsem dal svým rukám i své imaginaci naprostou svobodu, byl jsem zvědav na to, co vznikne. Žasl jsem pokaždé nad tou tajemnou proměnou, když se z beztvaré hroudy hlíny začaly vynořovat rysy tváře a pak jsem byl radostně překvapován všemi proměnami jejího výrazu. Vytvořil jsem kolem dvaceti hlaviček, loutky jsem podle nich nikdy neudělal, život šel jiným směrem. O mnoho let později jsem na tyto své malé plastiky navázal při modelování velkých hlav.

Velké hlavy (2007-2011)
V r. 2007 jsem dostal nabídku vystavit plastiky na společné výstavě v zámeckém parku v Březnici. Udělal jsem pro výstavu jednu hlavu v lehce nadživotní velikosti, ale tím to neskončilo. Během dalších let jsem s přestávkami pracoval postupně na několika hlavách z keramické hlíny v životní a nadživotní velikosti ve kterých jsem volně navazoval na své starší plastiky malých hlav z roku 2002. Nestál jsem o to aby hlavy měly individuální rysy, nezabýval jsem se vlasy, jejich tváře mají zároveň rysy mužské i ženské. Jsou to vlastně takové ideální typy. Zajímalo mne jediné: jak vyjádřit vnitřní pokoj. Myslel jsem při práci na tváře archaických řeckých, egyptských nebo románských soch a zvláště na úsměv soch buddhistických. Chtěl jsem těm ,,mým" hlavám dát výraz pokojné radosti, kterou jsem kdysi zažil a která mi teď tak bolestně chyběla.

Zdá se mi, že v počátcích výtvarného projevu dítěte i lidského rodu se nalézá silná víra v obrovskou moc obrazu působit na skutečnost, víra v moc obrazu přivolat předmět naší touhy nebo získat kontrolu nad tím, čeho se bojíme. Výsledkem jsou na jedné straně pravěké skalní malby zvířat, idoly bohyně Matky nebo dětské kresby domů, aut, letadel, raket, lodí a jiných úžasných věcí, které by dítě tak rádo mělo a na straně druhé jsou tu například masky a jiná zobrazení démonů, jejichž pomocí chce přírodní člověk získat nad těmito démony magickou moc a kontrolu.
Realismus jako snaha objektivně realisticky zkoumat a zobrazovat skutečnost se v naší společné i individuální historii objevuje mnohem později.

Zpětně jsem si uvědomil, že jsem ty své usmívající se hlavy dělal zřejmě proto abych pomocí jejich úsměvu změnil skutečnost tj. svůj psychický stav, k lepšímu. Musel jsem intuitivně věřit, že je to možné.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2006 až červen 2018
  • 279 zobrazení
  • 0
foticz
#výstava
Výběr z tvorby bratislavského rodáka, sochaře a malíře s uměleckým
jménem Ondrej 4. na Kleti. Velmi zajímavá díla jsou doprovázeny
působivou hudbou Ladislava Faktora.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
40 komentářů
  • 8.8.2018
  • 52 zobrazení
  • 16
foticz
#ČT, #výstava
Šestnácrý ročník výstavy hub v ČSOP Podorlicko Česká Třebová
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • 5.10.2018
  • 50 zobrazení
  • 12
kubbula
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 12.5.2017
  • 104 zobrazení
  • 2
stanislavaarts-eu
Exhibitons in year 2005 / Výstavy v roce 2005
#výstava, #StanislavaArts, #Hesperange, #Howald, #StanislavaBoudová,
Kategorie: kulturaumělecké
více  Zavřít popis alba 
  • 29.3.2019
  • 7 zobrazení
  • 0
sdhmirovice
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 7.5.2015
  • 45 zobrazení
  • 0
ccect
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 15.7.2015
  • 83 zobrazení
  • 0
annettka
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 23.10.2014
  • 18 zobrazení
  • 0
teodora
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2009
  • 58 zobrazení
  • 0
mishaa-23-
výstava Maximální fotografie v jižních zahradách Pražského hradu
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 102 zobrazení
  • 1
dedaruda
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2005 až září 2014
  • 20 zobrazení
  • 0
taktojepresny
výstava od severky
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 13.11.2008
  • 128 zobrazení
  • 0
biblos
Fotit na výstavě bylo povoleno. Cestou z výstavy pár žánrových obrázků.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
35 komentářů
  • 24.1.2016
  • 30 zobrazení
  • 2
kmovp
Na Slezskoostravském hradě se konala výstava betlémů, čertů a strašidel. Ondra se čertů nebojí, takže ho strašíme Mikulášem:)
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 29.12.2014
  • 66 zobrazení
  • 0
gajo
Bohdan Holomíček, rodinný fotograf Václava Havla vystavoval fotografie z jeho života.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 4.10.2013
  • 106 zobrazení
  • 0
reklama