Hledání

1 503 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

jolanasilarova
  • 8.8.2015
  • 201 zobrazení
  • 0
spanilejizdy
Týdenka vedla od vodní nádrže Rozkoš ve Východních Čechách, s výletem do Babiččina údolí, do Pekla u Náchoda, pokračovala do Kostelce nad Orlicí. Byla plánovaná podle Divoké Orlice na Pastviny a měla se vracet podle Tiché Orlice. Cesta byla změněna, byli jsme v Častolovících, v Brandýse nad Orlicí, v Chocní, u Holic, v Pardubicích a zakončili jsme v Chlumci nad Cidlinou. Vyjeli jsme rychlíkem přes Hradec Králové do... Jel s námi poprvé Petr Hromátka, alias Stoupa z Pece pod Sněžkou. Měli jsme s ním sraz v kempu na přehradě Rozkoš. Byli tam s námi Jirka a Renata Hošnovi, spali ve stanu a jezdili s námi 2 dny. Také jela Iveta o Ota Kortbovi, její švagrová Jarka, Bidlo bez Máni, Jirka F, Roman, Vláďa F, já a Pedro.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.5.2013
  • 69 zobrazení
  • 0
mb74
53. sraz vzduchovkářů včetně 4. (2. kolo Česko-Polského poháru v HFT 2014) a 5. závodu České Sklopky 2014 plus zajímavá exkurze výrobou střeliva firmy JSB Match Diabolo a.s.
související alba: PetrK, Vláďa, BT, Fšechnotref, Ranovák, Adik, Grzesma, Unkas / reporty: Kubajzz, Karlík
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2014
  • 257 zobrazení
  • 0
bele
ALB 1170
soubor č.34 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)

pohoří FAGARAS

Návštěva Fagaras (Muntii Fagarasului) by měla být povinnou zastávkou každého návštěvníka Rumunska, a sjet na kole šusem ty nekonečné serpentiny jsou přáním i noční můrou nejednoho cyklisty. Možná už tu má skalp i Josef Zimovčák, několikanásobný mistr světa v jízdě na historickém kole
Fagaraš - největší a nejvyšší pohoří Rumunska a pro trekaře i nejobtížnější přechod v rumunských Karpatech s nejvyšší rumunskou horou Moldoveanu (2543 m). S naším autobusem jsme vystoupali do výšky 2 044 m.nad mořem, ale výlet se scvrkl jen do hodinové procházky v sedle u jezera. Byly tam nádherné výhledy, ale hory byly chvílemi v mracích. Pro neinformované se jedná o skalnatý, ale příjemně travnatý hřeben dlouhý vzdušnou čarou přes 70 km, který v délce 60 km neklesne pod 2000 metrů. Pro své utváření a svérázný reliéf ledovcového původu patří Fagaraš mezi pohoří nejzajímavější a turisticky nejnavštěvovanější.
Fagaraš (Făgăraş) - Větrné hory ...na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice... vlny, vichry a déšť na pustém, skalami vroubeném urlejském jezeru... nekonečné dny pochodu nahoru a dolů. Mnoho křížů zmrzlých a zbloudilých na fagarašském hřebeni...
(svoje emoce zde vyjádřil Miroslav Nevrlý: Karpatské hry)
Na vrcholku se naplno projevily nashromážděné útrapy z cestování a nesoulad v naší skupině. Vláďa přijal za storno účastníků na poslední chvíli 2 nové osoby, které to považovaly za klasickou cestovku a měly neustále výhrady ke změnám programu. Upozorňuji, že to bylo pokaždé na každém našem zájezdu, a na tom byla i založena naše příchylnost k této formě. Tolik zážitků nemohla poskytnout žádná řadová cestovka. Bylo to vykoupeno pobytem ve stanech, a tím i naší nezávislostí. O co šlo v tomto případě?

Psal jsem o výjimečnosti tohoto místa a shodli jsme se na tom, že nahoře přenocujeme v hotýlku, a další den si uděláme v horách malý trek. Proti tomu se postavily právě ty nové osoby, že na to nemají peníze. Nepomohlo ani to, že jim půjčíme, a vrátí nám to až v Čechách. Postavily si hlavu a Vláďa to akceptoval … ale vnitřně nepřijal. Byl to jeho životní sen a najednou z toho nebylo nic. Bylo to nejhloupější přijetí demokracie, které nás ostatní velice poškodilo. V rychlosti se opil a rozhodl se sjet cestu na kole, které si sebou vždy vozil. Rozmlouvání nepomohlo, a jen jsme trnuli, když nás v jedné nepřehledné zatáčce předjížděl. Jen jsme si připomněli ty rezavé kříže těch, co se nevrátili domů.Tentokrát se mu naštěstí nic nestalo, ale hořko po tom nedorozumění už zůstalo až do konce výletu. Po dlouhém a namáhavém hledání ubytování jsme nakonec spali ve vesnici Cartisoara pod Fagarašem v malém kempu

Další pokračování bude soubor 35 BRAN
více  Zavřít popis alba 
139 komentářů
  • červenec 2012 až únor 2018
  • 114 zobrazení
  • 14
lotusesprit
Schwarzenberg (D) - První písemná zmínka spojená se jménem hradu a města pochází až z r. 1282. Hrad tehdy v době obležení poskytoval ochranu těmto kolonizátorům, kteří svými domky hustě zastavěli skalní plošinu před hradem. V r. 1334 přechází hrad do lenního vlastnictví rodu von Lobdeburg-Elsterberg a ti si z něj udělali své hlavní rodové sídlo. R. 1356 převedl markrabě Bedřich III. purkrabímu Otovi von Leisnig polovinou panství a r. 1382 po vymření rodu von Elsterberg také jeho druhou polovinu. Rod von Leisnig začal časem ztrácet na významu, pro velké dluhy byl nucen hrad r. 1425 prodat kurfiřtu Janovi Bedřichovi.Až do 14. st. mělo město pouze jediný kostel a byl tak duchovním centrem celého panství. V této době se město rozvíjelo také jako centrum obchodu a řemesel. Od místní šlechty získalo významná privilegia, jako pivovárné právo, pekařské právo, obchod se solí a dokonce i možnost klatby. Dále bylo možné konat pravidelné trhy; zpočátku pouze 2, od r. 1534 přibyl podzimní a v r. 1574 ještě velikonoční. Úkolem hradu vystavěného na skalní ostrožině kdysi bylo zajistit bezpečný přechod přes řeku, později již byl využíván k ochraně obchodní cesty vedoucí do Čech. Hrad v průběhu staletí prošel mnohými stavebními fázemi a přestavbami, taktéž se v něm často střídali jeho šlechtičtí majitelé. Hrad byl r. 1433 zničen husitskými vojsky, ale poté byl opět znovu vystavěn. Když jej v r. 1533 koupil saský kurfiřt Jan Bedřich, dal tím vzniknout rozsáhlému panství. Od té doby bylo město s hradem přes jedno století sídlem kurfiřtského úřadu. Mezi roky 1555 až 1558 byl, za vlády kurfiřta Augusta, již starý a nevyhovující hrad přestavěn na pohodlný renesanční lovecký zámek. Nakonec byl využíván pro sídlo správy a úřadů. Odedávna se ve zdejší oblasti těžilo železo a cín. Přesto je báňský úřad je prvně jmenován až v r. 1581. Často bylo město postihováno ničivými požáry (1709, 1824), pouze kamenný kostel a hrad zůstal ušetřen; také války a morová nákaza způsobily ve Schwarzenbergu velké škody. Velké ekonomické změny nastaly po r. 1850. S rozvojem průmyslu zde vznikla přádelna, brusírna, pila a papírny. V r.1933 převzali nacisté i ve Schwarzenbergu moc, měli zde srazy a pořádali pochody. Ve II. sv. válce bylo město kromě železnice a několika podniků uchráněno před ničivým bombardováním. 11. května 1945 převzali odhodlaní obyvatele města moc, sesadili starostu a byl ustanoven protifašistický výkonný výbor z členů KPD a SPD. Teprve 26. června vpochodovala sovětská vojska do města a zřídila zde krajské velitelství. Když byly r. 1977 prováděny archeologické vykopávky, byla nalezena keramika datovaná okolo r. 1150.

Původně hrad s předhradím zaujímal velkou část skalní ostrožny. Dnes je z nejstarší etapy výstavby zachován pouze mohutný válcový bergrit, stojící v čele dispozice a chránící vstup do jádra. Jeho průměr činí 11 m a tloušťka zdiva dosahuje neuvěřitelné 4 m. Ostatní budovy jádra pocházejí z dalších fází výstavby, většinou ze 14. st. Obvodová hradba jádra dosahuje tloušťky až 3 m, v její kratší části je prolomena jednoduchá kulisová brána. Všechny stavby těsně přiléhají k vnitřnímu líci nepravidelné, několikrát lomené obvodové hradby.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2018
  • 39 zobrazení
  • 1
j60
EXPEDICE KORSIKA

28.5. - 13.6.2010

odjezd v pátek 28.5.2010 v 18.00 hod.
z Plzně, sraz od 17.00 hod. u “Chřestýše “

Poznávací zájezd s turistikou do země přírodních krás, skalnatého pobřeží s mnoha písečnými plážemi, štíty velehor se zasněženými vrcholy zvedajícími se místy přímo z moře. Slunečné podnebí s bujným rostlinstvem, lesy, háje a vinice, romantická skaliska, jeskyně, rokle, bystřiny a vodopády dotvářejí tu pravou a neopakovatelnou atmosféru Korsiky. Během cesty se také setkáme s četnými památkami z období megalitických kultur, antiky a středověku a s často svéráznými, ale jinak velmi přívětivými a pohostinnými obyvateli.

1. -2. den:
odjezd z ČR do Itálie, trajektem do Bastie. Přejezd do malebného letoviska ST. FLORENT, odpočinek a relaxace v kempu u moře.
Z Bastie vyšplháme horskou silničkou do sedla Col de Teghime (536 m) k památníku 2. světové války, odkud je nádherný výhled na „obě“ moře (Tyrhénské na východě a záliv St. Florent na západě). Určitě nevynecháme ochutnávku vynikajícího korsického vína ve známém vinařském kraji Patrimonio. Nezapomeňte na PET lahve na zakoupení točeného vína . V romantickém přístavním městečku St. Florent můžete navštívit katedrálu Nebio, projít se podél hradeb Citadely s výhledem na záliv St. Florent a mys Cap Corse, večer pak navštívit některou z mnohých hospůdek a ochutnat výtečnou korsickou kuchyni.

3. den:
návštěva CALVI s historickým jádrem a mohutnou citadelou nad městem. Lehká túra k vyhlídce Notre Dame de la Serra (ideální na rozchození před výstupem na Monte Cinto) nebo koupání na nádherných písečných plážích lemovaných pásy borovic s výhledy na nejvyšší vrcholy Korsiky, odpoledne přejezd divokým kaňonem Scala di Santa Regina podél řeky GOLO do horského střediska Calacuccia a vesničky LOZZI. Kemp 2 noci.
Pokračujeme do srdce korsických hor bájemi opředenou soutěskou Scala di Santa Regina do kempu pod nejvyšší horu Korsiky Monte Cinto.

4. den:
nádherná celodenní túra údolím VIRU až k horské chatě TIGHIETU (GR 20) s koupáním v horských tůních říčky FOGGIALE, pro nejzdatnější zájemce celodenní túra s výstupem na nejvyšší vrchol Korsiky MONTE CINTO (2706 m – pod vrcholem nejištěné lezení), popř. náročný sestup suťoviskem k jezeru LAC DU CINTO, zpět do kempu.
S ranním rozbřeskem se vydáme na výstup na nejvyšší horu Korsiky Monte Cinto (2706 m) (cca 10-12 hodinová tůra s převýšením 1700 m). Na chatě Ercu (1667 m) si nabereme poslední zásobu vody. Zde se cesty dělí - I. varianta – výstup s převýšením 1040 m na nejvyšší vrchol ostrova, odkud je jako na dlani nádherný rozhled na horskou scenérii Korsiky s vrcholy Monte Padro, Paglia Orba, Monte Rotondo i mys Cap Corse. II. varianta – středně náročná turistika k jezeru Lac du Cinto (2300 m), které při zpáteční cestě navštíví i vrcholová skupina. Pro otužilce možnost osvěžení v jezeře.

5. den:
soutěska SPELUNCA, jedna z nejznámějších atrakcí ostrova, možnost koupání v kaskádách. Ubytování v kempu a koupání v malebném zálivu PORTO.
Údolím Gola (84 km), nejdelší řeky Korsiky, pokračujeme v našem putování kolem korsického Matterhornu Paglia Orba (2525 m), ponoříme se mezi staleté velikány laricijských borovic v černém lese Valdu Nielu, až vyjedeme do nejvýše položeného silničního sedla Col de Vergio (1477 m), kde můžete ochutnat vynikající korsické produkty. Lahůdkou dne bude sestup do fantastické soutěsky Spelunca, která vás uchvátí svými strmými barevnými stěnami. Na dně soutěsky báječné koupáni v nesčetných tůních říčky Porto. Projdete se po starém janovském mostě Ponte Vecchio. Na konci dne se stihneme ještě vykoupat v moři a pozorovat západ slunce nad kouzelným zálivem Porto.Městečko Porto je turistickým centrem západního pobřeží. Je ohraničené jedinečnou zátokou s masivní janovskou věží, nad níž se tyčí mohutný vrchol Capu d´Ortu (1294 m).

6. den:
koupání v moři, putování bizarní skalnatou krajinou Calanche, rodiště Napoleona AJACCIO, překrásný Valinco záliv u města PROPRIANA. Ubytování 4 noci ve stejném kempu u moře.
Po ranním osvěžení v moři se vydáme do mnohobarevného světa skal les Calanche – pastva pro oči v nejkrásnější formě v podobě skalních útvarů a azurového moře. Nikdo by neměl propásnout příležitost proniknout do džungle trnitých keřů a bizardních skalních útvarů, podnikneme cestu od psí hlavy Tete du Chien ke skalnímu hradu Chateau Fort s neopakovatelnou vyhlídkou na kontrastní svět barevných skal a průzračného moře. Odpoledne navštívíme největší město Korsiky Ajaccio (60 000 obyvatel), ve kterém se utrácejí peníze, kdežto v Bastii se musejí vydělat, jak říkají místní obyvatelé. Vydáme se po stopách nejvýznamnějšího Korsičana Napoleona Bonaparta (rodný dům, památníky), ale nasajeme také současnou atmosféru této hekticky se rozvíjející metropole.

7. den:
relaxace u moře, prohlídka nedalekého prehistorického naleziště FILITOSA, zastávka v nejkorsičtějším městě SARTENE, zpět do kempu.
Prohlídka Filitosy – střediska 8000 let staré prehistorie ostrova. Zde se budete obdivovat menhirům, z kterých můžete načerpat pozitivní energii. V muzeu potom předmětům z období prehistorie, megalitické a torreánské kultury až po dobu římskou. Dále pokračujeme podle Prospera Merimeé do nejkorsičtějšího města Sartene, města křivolakých úzkých uliček, kde na vás dýchne duch vendety a pirátských nájezdů, města nejznámějšího náboženského procesí na ostrově – Le Catenacciu. V četných hospůdkách můžete ochutnat výborné kaštanové pivo Pietra.

8. den:
pro zájemce jedna z nejkrásnějších túr v oblasti skalních věží BAVELLA, ostatní pobyt a relaxace u moře v blízkosti kempu.
Ráno odjezd do korsických Dolomit – oblasti skalních věží Bavella. Možnost výběru ze dvou variant obtížnosti.

9. den:
plážová turistika k ústí řeky TARAVO nebo k janovské věži TOUR DE LA CALANCA, ostatní pobyt a relaxace u moře.

10. den:
BONIFACIO - nejkrásnější město Korsiky, prohlídka města, pro zájemce projížďka lodí pod skalnatými útesy , přejezd do kempu v horách, 3 noci na stejném místě.
Bonifacio je zcela odlišné město od ostatních korsických měst, díky své poloze na vápencovém útesu vysoko nad mořem (60 – 80 m) vytváří jednu z nejpozoruhodnějších a nejdramatičtějších scenérií v Evropě. Tato skála, nazývaná také korsický Gibraltar, je omývaná ze tří stran vodami a bývala po mnoho staletí význačným strategickým bodem. Určitě nevynechejte projížďku lodí k útesům a jeskyním podél pobřeží. Lahůdkou bude návštěva Dračí jeskyně (Grotte de Stragonato). Z lodi se vám naskytne jedinečný pohled na skaliska, ve kterých jsou vytesány známé schody krále aragonského (Escalier du Roi d´Aragon), na domy města doslova přilepené jako vlaštovčí hnízda na vápencových útesech a na Sardinii, odtud vzdálenou pouhých 12 km. Ve městě je množství historických a kulturních památek, jmenujme katedrálu Ste. Marie Majeure, jedinou gotickou stavbu na ostrově kostel St.. Dominique a velký námořní hřbitov (Cimitiere Marin).

11. den:
pro zájemce celodenní pěší túra, výstup na dominantu Korsiky - vrchol MONTE D‘ORO (2389 m). Pro pohodáře lehká túra s koupáním v překrásných Anglických kaskádách, které přímo vybízejí k relaxaci, pozdně odpolední přejezd zpět do kempu.
Ráno odjezd do Vizzavony, výchozího bodu výstupu na Monte d´Oro (2389 m) a na Anglické kaskády. Možnost výběru ze dvou variant obtížnosti:

12. den:
ráno pěšky do malinké vesničky Canaglie, přes salaše Tolla k nádherným kaskádám MANGANELLO, koupání, dovádění na přírodních skluzavkách, pro nejzdatnější zájemce výstup na horskou chatu PIETRA PIANA (1800 m). Návrat do kempu.
Nenáročná turistika divokým údolím řeky Manganello k nádherným kaskádám s přírodními skluzavkami, vodopády a tůněmi, kde si na své přijde určitě každý příznivec vodních radovánek. Pro nenabažené turisty možnost túry k horské chatě Pietra Piana (1800 m), výchozího bodu výstupu na druhou nejvyšší horu Korsiky Monte Rotondo (2622 m). Cestou zpět nevynecháme ochutnávku výtečného kozího nebo ovčího sýra a vynikajícího korsického vína na salaších Tolla.

13. den:
prohlídka starobylého města CORTE, odjezd do kempu u moře. Cestou malebný kostelík SAN MICHELE DE MURATO, odpoledne koupání a relaxace, večerní život v St. Florent.
Prohlídka tajného hlavního města Korsiky Corte, ležícího v srdci korsických hor v závěru divokých horských údolí řek Restonica a Tavignano. Zde se psaly dějiny svobodné Korsiky, zde otec národa Pascal Paoli založil jedinou universitu na ostrově. Z citadely (Le Nid d´Aigle – Orlího hnízda) je fantastický výhled na okolní horskou scenérii. Pokračujeme dále ke kostelíku St. de Murato. Poslední noc strávíme v městečku St. Floran.

14. den:
přesun do přístavního města BASTIE, prohlídka města, trajektem do Livorna, noční přesun do Rakouska.
Prohlídka Bastie – hlavního města z období vlády Janova a největšího námořního přístavu Korsiky. Nevynecháme skvosty barokní architektury a umění, jež jsou dokladem obrovského bohatství Janovanů, v Terra Vecchia navštívíme kostel St. Jean Babtiste, jehož dvě charakteristické věže dominují nad starým přístavem a v Terra Nova katedrálu Ste. Marie Majeure s největšími varhany na ostrově. V italské Pise si prohlédneme slavné náměstí zázraků Piazza Miracole se světoznámou šikmou věží Torre Pendente.

15. den:
návrat do ČR odpoledne.

Cena zájezdu na osobu : doprava 5.000,- Kč + poplatek za trajekt cca 1.300,- Kč

Závazné přihlášky – stačí telefonicky – do konce února – “ Božena “ tel. 724 023 235

Zálohu je třeba zaplatit do 12.3.2010 ve výši 3.000,- Kč
doplatek do 30.4.2010.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2010
  • 760 zobrazení
  • 0
zvanecek
Křeč leží asi 25 km jižně od Mladé Vožice. Pokud bych sem přijel jen tak, asi bych si řekl nic moc a pokračoval nevzrušeně dál. Dnes jsem ovšem nepřijel jen tak a vím, co tu mám hledat. Jsou tu 2 místa, která jsou jak vystřižená z Vláčilova filmu. Nad okolní střechy chalup vyčnívá Kostel sv. Jakuba Většího a v jeho sousedství stojí krásná omšelá klasicistně barokní fara z doby jagellonské. Druhé místo, kvůli kterému jsme přijeli, je malý kousek za vsí. Kamenný pomník u cesty označuje širokou pláň, kde se skoro před šesti sty lety odehrála poslední husitská Bitva u Křeče.

Krvavá řež se uskutečnila 19. srpna 1435 a znamenala důležitý mezník v českých a evropských dějinách. Šlo o poslední skutečnou bitvu husitských válek, která uzavřela mnoholeté bratrovražedné boje mezi stoupenci katolického "přijímání pod jednou" a kališnického "přijímání pod obojí". Počátkem 15. století se na náš účet zopakoval sebevražedný scénář, který před tím i potom proběhl v různých modifikacích po světě mnohokrát.

České země patřily od konce 11.století do vypuknutí husitských válek k nejbohatším a nejrychleji se rozvíjejícím oblastem Evropy. Tento vývoj dosáhl vrcholu za vlády Lucemburků, kdy jsme se doslova stali pupkem tehdejšího křesťanského světa. Panování Karla IV. přineslo spoustu dobrého. Všude se budovalo, všichni měli plné ruce práce a všechno se dařilo. Mezinárodní Pražská univerzita dala vzniknout nové české inteligenci. Když nastoupil Václav IV., mělo se za to, že doba hojnosti potrvá navždy. Tempo začalo sotva znatelně opadávat, najednou byl čas se zastavit, zvednout hlavu a podrbat se za uchem.

Nikým nepozorována se tehdy za panem Úspěchem vkradla zadními dveřmi paní Nespokojenost. Zpočátku seděla tiše v ústraní, ani nedutala. Ostatně, nikdo na ni neměl čas a ani nebyl moc zvědavý. Byla to první vlna učenců (Jan Milíč z Kroměříže, Konrád Waldhauser, Matěj z Janova), vzešlých z pražské univerzity, kteří ji vyvedli z přítmí a požádali nic netuše o tanec. Jan Hus, s Viklefovými myšlenkami v podpaží, ji v kole pořádně rozparádil. Když se 6. července 1415 udála ta politováníhodná událost v Kostnici, už nepotřebovala žádného tanečníka a rozjela své velké sólo zkázy. Evropská společnost ještě nebyla připravena na takové tempo a neznala takový rytmus. Až za dalších 100 let se našel konečně někdo, kdo zkrotil její temperament a srovnal její krok. Tím dotyčným byl německý kazatel jménem Martin Luther.

V Čechách počátku 15. století nebyl nikdo takový. Místo toho se odehrál známý dějinný vzorec. Paní Nespokojenost vyzval do kola samotný Ďábel, jenž vzal na sebe podobu zdivočelé lůzy. Vyvedl prosperující blahobytnou společnost s paní Nespokojeností v čele, jako bájný Krysař, na okraj srázu. Z nebeských výšin poslal českou společnost prudkým sebevražedným pádem až do ohněm spalovaných hlubin pekelných.

Většina toho pekelného běsnění skončila o dlouhých 20 let později bitvou u Lipan. Umírnění kališníci se rozešli do svých domovů, ale stále ještě tu bylo silné táborské radikální jádro v solidní kondici. Poslední krvavou tečku za jeho působením udělal o dva měsíce později Oldřich II. z Rožmberka v bitvě na zdejší planině právě toho srpnového dne.

Sebevražedné tendence, které poslaly prosperující předhusitskou společnost do období zmaru, se v historii opakují stále dokola. Ďábel je připraven vystrčit rohy, kdykoliv k tomu bude mít příležitost. Dobře manipulovatelná lůza udělá většinu špinavé práce za něj. My v Čechách máme vlohy k sebedestrukci jako málokde. Rok 1948, první polovina padesátých let, celá sedmdesátá léta, to jsou hlavní zničující epizody posledních desítek let.

Ďábel zkázy teď pár let někde chrápal zapomenut v ústraní, ale jako by se začal probouzet. Ještě nekoná, zatím nabízí jen čertovská řešení. Když naverbuje početnou armádu pacholků, se kterými by mohl vytáhnout do boje, bude zle. Jakmile se to jednou dá do pohybu, těžko někdo ty davy zastaví před hranou, ze které není návratu. Historie se zopakuje.

P.S. Těmi čertovinami, které mám na mysli, jsou třeba nápady na různá podivná referenda, u kterých je míra možného prospěchu neměřitelná, nebo ještě v horším případě míra přínosu zanedbatelná oproti rizikům a nezvratným škodám, které by mohly být v případě úspěchu napáchány. Konkrétně mám na mysli třeba referendum o vystoupení z NATO nebo o vyvolání CZEXITu!
více  Zavřít popis alba 
63 komentářů
  • 3.1.2015
  • 139 zobrazení
  • 7
babi90
Přednáška D.Barnetové Island II 5.12.2012

Island

Island, drsný a chladný ostrov uprostřed vod severního Atlantiku. Ostrov s jedinečnou nedotčenou přírodou a svéráznými obyvateli, ostrov ohně, ledu a Vikingů. Dovolená na Islandu vás zavede k činným sopkám uprostřed pusté krajiny s gejzíry a termálními prameny, zavede vás do hor a skal zahalených nízkými mraky, na zelené pastviny s pasoucími se islandskými koni, ale také do rybářských osad i moderního města.

Island

Obecné:
Originální název: Lyoveldio Island Český název: Islandská republika
Užívaný název: Island Anglický název: Iceland
Rozloha: 103 000 km2 Poloha: 13°-25° z. d. a 63°-66° s. š.
Využití plochy: 0 % orná půda, 23 % pastviny, 1 % lesy, 76 % ostatní Reliéf: nejvyšší bod - Hvannadalshnukur (2 119 m), nejnižší bod - Atlantický oceán (0 m)
Vodstvo: Atlantický oceán Klima: arktický pás
Biota: tundry a lesotundry

Politika:
Hlavní město: Reykjavík (103 000 obyv.) Další města (tis. obyv.): Kopavogur 17, Hafnarfjordhur 16
Správní členění: 8 krajů Datum vzniku: 1944
Forma vlády: parlamentně prezidentská Státní zřízení: republika
Hlava státu (2009): Olafur Ragnar GRIMSSON Předseda vlády (2009):Johanna SIGURDARDOTTIR
Členství: NATO, OSN, CE, OBSE, OECD, EFTA

Obyvatelstvo:
Počet obyvatel (2009): 306 694 Hustota zalidnění: 2,98 obyv./km2
Národnostní složení: Islanďané 97 % Náboženství: protestanti 96 %, katolíci 1 %
Věkové složení: 0-14 r. 20,7 %, 15-64 r. 67,1 %, nad 65 r. 12,21 % Roční přirozený přírůstek: 0,74 %
Střední délka života - muži: 78,53 let Střední délka života - ženy: 82,90 let
Gramotnost: 99,9 % Urbanizace: 92 %
Úřední jazyk: islandština

Hospodářství:
Tvorba HDP: 70,8 % služby, 24,0 % průmysl, 5,2 % zemědělství Zaměstnanost: 78 % služby, 19 % průmysl, 3 % zemědělství
HDP (parita kupní síly): 12,2 mld. USD HDP na 1 obyv. (parita kupní síly): 39 800 USD
Inflace (2009): 12 % Hospodářský růst: -6,3 %
Nezaměstnanost (2009): 8,8 % Dluh (2009): 11,602 mld. USD
Zemědělství - sklizeň: nic podstatného
Zemědělství - chov dobytka: skot, ovce
Průmysl - těžba: nic podstatného
Průmysl - energetika (podíl elektráren): tepelné 0,07 %, vodní 84,64 %, ostatní 15,29 %
Průmysl - energetika (výroba): 7,07 mld. kWh Průmysl - energetika (spotřeba): 6,574 mld. kWh

Vývoz: ryby a rybí produkty, hliník
Dovoz: stroje, ropa, potraviny, textilní zboží
Odběratelské země: VB, Německo, Nizozemsko USA
Dodavatelské země: USA, Německo, VB, Dánsko, Švédsko, Norsko
Doprava: 0 km železnice, 12 691 km silnice
Měna: islandská koruna (ISK)

Ostatní:
Mezinárodní zkratka: ISL Vstoupení do OSN: 1946
Mezinárodní poznávací zkratka (MPZ): IS Jízda: vpravo
Internetová doména: .is Internetových uživatelů: 250 000

Panenská příroda Islandu

Island nepřipomíná nic na této planetě. Nepřetržitý vznik oceánské kůry, skrytý obvykle před lidskými zraky pod kilometry vodní masy moří, vám zde leží přímo před očima. Uvidíte tu dramatický pohyb tektonických desek doprovázený sopečnými explozemi, výrony plynů a bahenní sopky. Místy až „mimozemská“ krása Islandu patří do doby, kdy byla naše Země ještě velmi mladá a kdy to teprve všechno začalo. V následujícím článku se budeme podrobněji věnovat místům, které při návštěvě ostrova doporučujeme rozhodně nevynechat.

Od vroucích pramenů k hřmícím vodopádům Dettifoss

Naši cestu po krásách Islandu můžeme začít ve městě Keflavík, kam se dá dopravit letadlem. Toto místo je výchozím bodem k výletům třeba do Deildartunguhveru – světově proslulé oblasti 100°C vroucích pramenů, která zásobuje horkou vodu oblast Borgarnes a Akranes. Pramen je zároveň největším zřídlem na Islandu - poskytuje 180 litrů vody za sekundu. Poté můžete pokračovat třeba k vodopádům Hraunfossar, podél nichž vede krásná stezka. Je jako stvořená pro odpočinek nebo romantickou procházku.

Ráj v divočině - Modrá laguna

Jenom kousek od hlavního města Reykjavíku se nachází oáza klidu, tepla a pohody. Nese jméno „Modrá laguna“ a jde o jezírko plněné teplou „odpadní“ vodou z místní geotermální elektrárny. Ponořeni do horké vody a obklopeni párou zde můžete přemýšlet např. nad tím, co dokáže zdejší vodu zbarvovat do modra. Přitom se můžete nechat nadnášet horkou vodou a nechat ji působit blahodárně na tělo i mysl.

Jedním z míst, která jsou zajímavá pro svoji jedinečnost je i město Akureyri ležící jenom kousek pod severním polárním kruhem. V tomto městě můžete navštívit místní kostel nebo se pokochat pohledem na sochu ztělesňující prvního osadníka, který tyto zapadlé končiny začal obydlovat. Díky relativně velmi příznivému klimatu a díky Golfskému proudu se zde nachází např. i nejseverněji položená botanická zahrada na světě.

Nabízí se odtud také nádherný výlet do národního parku Jokulsá a Fjollum. Park nese jméno podle druhé nejdelší řeky Islandu; jméno v překladu znamená „Ledovcová řeka z hor“. Z jejích srázných břehů je nádherný rozhled na celé povodí. Největším lákadlem parku je ale nejmohutnější vodopád v Evropě - Dettifoss, jehož hřmící masy spadají do obrovského kaňonu řeky.

Pohled na sopku Krafla s kráterem Víti

Do pekelného kráteru sopky Krafla

Než se vydáte do samotného „pekla“, projděte se po okraji kráteru sopky Hverfjall nebo se podívejte do bludiště „Černých hradů“ Dimmuborgir. Vaše putování po pekelných kráterech můžete završit návštěvou nejzajímavější části Islandu – sopky Krafla s kráterem Víti (Peklo). Uvidíte zde dosud nevychladlé lávové proudy Leirhnjúkur, které skýtají skutečně nevšední podívanou. Donedávna zde byl pro turisty vstup zakázán.

Největší ledovec Islandu

Stal se jím ledovec Vatnajökull ležící na jihovýchodě Islandu. Je i druhým největším v Evropě, hned po Špicberkách. Název vznikl z islandské pojmenování jeho 2 hlavních částí – voda (Vatna) a ledovec (jökull). Vatnajökull patří mezi kontinentální ledovce a zároveň je také největším souvislým zaledněním v Evropě. Z okraje ledovcových srázů se spouští na 20 splazů, které svojí velikostí zastiňují i slavné ledovce v Alpách.

Z ledovcové stezky za koupáním v Landmannalauguru

Nádherné scenérie nabízí výtet do údolí obklopeného ledovci, Tórsmork. Cesta zde vede přímo korytem ledovcové řeky Krossá, dá se absolvovat pouze speciálně upraveným autobusem s vysokým podvozkem. Při cestě se můžete zastavit také v „Zemi bohů“ - Godalandu. Tak se říká nejkrásnějšímu místu ostrova, kde uvidíte zalesněné ledovcové údolí s množstvím turistických stezek, okolní ledovce nebo kaňon s divokou řekou na dně.

Bizardní skalní útvary Godalandu

Poté se již můžete plně věnovat oblasti, jejíž přírodní scenérie jsou jako z jiné planety - zmínka je to samozřejmě o oblasti Landmannalaugar. Jde o druhou nejrozsáhlejší geotermální oblast na Islandu, nabídne vám jedinečné pohledy na střídání barev ryolitových vrcholů v krajině kontrastů ledu a bujné vegetace. Navíc tu na vás čeká i skvělé koupání v říčce, v níž se mísí vody horského pramene a studené vody z tajícího sněhu blízkého ledovce. Proto plavky s sebou.

Ryolit

Tato vyvřelá hornina je většinou světlé barvy (zvětralá nabývá červených odstínů). V přírodě tvoří tyto horniny kupy a proudy, které se ukazují očím návštěvníků někdy i v bizarních podobách - např. zvířat nebo osob. Některé z islandských vrcholů jsou tvořeny právě touto vyvřelinou. Propůjčuje jim opravdu nevšední vzhled a při západu nebo východu slunce hrají všemi barvami.

Nádherné přírodní scenérie uvidíte v Landmanalaugaru

Nádherné přírodní scenérie uvidíte v Landmannalauguru.

Ke „Zlatému“ vodopádu Gullfoss

Pokud se rozhodnete zavítat do končin, kde se vodopád Gullfoss nachází, naskytne se vám překrásný pohled na vody ledovcové řeky Hvítá spadající ve dvou impozantních stupních do hlubokého kaňonu. Potom se můžete přesunout do historického centra ostrova - parku Pingvellir rozkládajícího se na březích jezera Pingvallavatn. Dále se můžete projít tektonickou puklinou Almannagjá.

Zlatý vodopád Gulfoss

Většina turistických okruhů končí v hlavním městě Reykjavíku, kde se můžete pokochat místní radnicí, plastikou vikingské lodi nebo sochami slavných Vikingů. Kousek od města leží i známá Modrá laguna s horkou léčivou vodou, jejíž hojivé účinky si můžete na vlastní kůži vyzkoušet.

Island je dosud panenskou zemí neotřelé krásy a divokosti. Chvějící se země, mohutné výbuchy gejzírů, hřmot vodopádu a k tomu nádherná příroda - tak by se dal tento ostrov charakterizovat. Podmanil si mnoho cestovatelských srdcí a jeho kouzlo stálá láká nové a nové obdivovatele ze všech koutů světa. Vydáte-li se na Island, nezapomeňte rozhodně na kvalitní vybavení a trochu toho teplého oblečení. Za vaši snahu se vám ale vrchovatě odmění.
Nenechte si ujít
skalní útvary Godalandu

Dimmuborgir naleznete poblíž jezera Mývatn na severovýchodě Islandu. Budete procházet podivně tvarovanou spletí tvořenou lávovými skalami, zvláštními převisy a jeskyněmi, které vznikly před 2000 lety. Nejzajímavější je jeskyně Kirkjan, jejíž vnitřek vám bude připomínat gotickou katedrálu.

K vodopádu islandských bohů - Godafoss

K „bílému“ vodopádu Aldeyjarfoss

Tento nádherný vodopád se nachází ve vnitrozemí, kam se dostanete pouze během léta. Během cesty můžete navštívit i „vodopád bohů“ Godafoss. Uvidíte nádherný kontrast barev mezi temným čedičovým podkladem a průzračně bílou vodou padající z výšky 20m a stékající přes čedičové sloupy .
více  Zavřít popis alba 
  • 27.3.2005
  • 193 zobrazení
  • 0
cervik-dobriv
Ukrajina 2015

Podzim už je krásně barevný a tak je čas se provětrat. 9. října večer vyrážíme směr Ukrajina v kombinovaném složení čtyřkolky a motorky. Lukáš a Aleš na KTM ADVENTURE 950, David s 250kou a Tomáš s 450kou. No a čtyřkolky: nový člen Tomáš s Access Max 750 a Ondra se Suzuki Kinquad . Maty se Suzuki LTZ, který s ní jel už letos Albánii a já s Vladi testujeme v plném zatížení TGB Blade 1000. Výhodou cesty je, že najedeme na dálnici, která nás dovede až na ukrajinskou hranici. Potom už jen 150 km a jsme na hotelu. Celkem 1100 km, které se nechají zvládnout za 15 hodin. Hodinku si odpočineme na hranicích než nás zapíší. :-D Na Ukrajině nás překvapují nezvykle opravené cesty. Dokonce i místy nový asfalt. Odpoledne dorážíme na místo. Dáme pozdní oběd a nadrženi hned vyrážíme na malou projížďku okolím. Je po dešti a v okolí je pěkné bahýnko. Kluci na motorkách sebou pěkně plácají a některé výjezdy dávají s obtížemi na několikátý pokus. Dobrá rozcvička před ostrými kilometry co nás čekají.

2. den. Směr Koločava po hřebenech jsem ještě celou nikdy neprojel. Počasí bylo vždycky proti nám a i teď už od rána prší. Bereme na sebe pláštěnky a vyrážíme. Po cestě tankujeme. Benzín tu stojí 24 Kč. Za městečkem Dubová odbočuje do kopců. Brodíme říčku a šplháme na hřeben. Alešovi po pádu zlobí motorka, tak se vrací na základnu. Byla to jen svíčka. Po hodině a půl výjezdu jsme na hřebeni. Tady už neprší. Déšť se změnil v krupici, která nás s větrem bičuje. Vše je tu pokryté ledem a dokonce i my. Helmy rozmrazujeme u výfuků a čekáme, až se sem vyškrábe poslední motorka. Před sebou máme po hřebeni ještě 50 km a 500 výškových metrů, kde bude ještě větší mráz a led. Hustá mlha, tak že by se dala krájet, mě nutí to vzdát. Viditelnost sotva 10 metrů. Jedno špatné odbočení a už se nenajdeme. GPS s trasou mám jen já. Po cestě zpět míjíme srub, kam se jdeme na chvilku schovat. Rozdělávam oheň v kamnech a vyndáváme zásoby jídla pro případ nouze. Vítr neustává a nikomu se nechce z vyhřátého srubu, ale musíme. Na hotel přijíždíme už za tmy.

3. den. Stále prší. Motorkáři jdou opravovat své stroje, tak vyrážíme na bádání nových míst. Šplháme na vrchol Pecka, kde nás čeká opět hustá mlha. Za ním se spouštíme kamenitou cestou připomínající spíše dno řeky. Obroušené kulaté kameny, které se pod koly čtyřkolek dávají do pohybu. Využívám motorovou brzdu. Silný dvouvál brzdí tak, že není třeba brzdit. Ba naopak. Občas přidávám plyn, abych nejel šnečím tempem a nebrzdil kluky za mnou, ale pokud to necháte jen na motoru, víc jak 8 km/h se nerozjede a to je sjezd opravdu prudký. V údolí nás v dubovém lese čeká bahno. Terén je tu rozmanitý. Kromě písku snad všechno. Na hřebeni odbočuji z trasy co znám na novou. Prudký sjezd v husté mlze podporován deštěm, nevypadá moc bezpečně, tak to raději odkládám na jindy. Hřebenovou cestou potkáváme odbočku, kterou se po pastvinách spouštíme do zalesněného údolí. Bohužel končí u jednoho srázu. Hodiny neúprosně letí a už není času se někde zdržovat. Valíme zpět. Prudký výjezd Milan se sportkou dává až na druhý pokus.
Jeho galusky a absence předního náhonu ho sice v něčem limitují, ale jeho odhodlání a šikovnost ho na vrchol dostane. Přijíždíme k výjezdu v kamení. Mám obavy o kluky s krátkými čtyřkolkami. Stačí jedno nakopnutí, prohrábnutí a máme velký problém, ale kluci jsou šikovní a přistupují k tomu zodpovědně. Ví, že by se s čtyřkolkou mohli rozloučit a nedej bože stát se úraz. Jsme sice do 20 km od civilizace, ale pomoc se sem nedostane. Ještě opláchneme od bahna čtyřkolky i sebe v řece a opět za tmy dorážíme na hotel.

4. den vyrážíme opět na Kolčavu, ale tentokrát údolím. 30 km po silnici, kde je díra vedle díry. Některé jsou tak hluboké, že by jste tam nechali i kolo. Tady dostali čtyřkolky na prdel víc, než v terénu. Nejhorší byly ostré hrany asfaltu. Pomalu se to nedalo jet jen přidat plyn a proletět. Na konci projíždíme německou vesnici a jako poslední vesničku Konsomolsk. Tam odbočuje podle map červeně značná cesta, kterou už před 20-ti lety strhla voda a do dnes ji neopravili. Cesta teď vede potokem, což nám vůbec nevadí. Dokonce ji i vyčistili od padlých stromů. Naposledy jsme to tu s Tomem prořezávali a nakonec jsme museli za pomoci navijáku ven z potoka na břeh a kličkovat lesem. Tím jsem strašil motorkáře. :-D V potoce zkouším, co výdrží zadní diferák. Děravou cestu zvládal a dokonce i v potoce jsem nepotřeboval ho zavírat, natož přidat 4x4. Teď už jen překonat hřeben, kde už to nepodceňuji, dávám 4x4 a jsme nad Koločavou. Brodíme se tu stádem ovcí a bahnitým úvozem kloužeme do údolí. V četnické stanici nás už vítají. V kamnech se přikládá a sušíme co se dá. Ptám se hostinského, kudy se dá dostat na hřeben, že by jsme zpátky jeli po něm. Prý po červené turistické přes most řekou do kopců. Chvilku se zdržíme pomoci klukům motorkářů zdolat panelový vodopád. Za ním už výjezd rozmočeným hliněným úvozem s hlubokými kolejemi. Pomalu se škrábu bahnem až do míst, kde se nechá vyjet na pastvinu. Bál jsem se o lemy blatníků, že je tam nechám, ale vydržely a moc bahna na nás nepustily. Tam čekáme na ostatní. Přijíždí jen Tomáš s Ondrou. Ostatní se sem nevyškrábou. Jen David na svém „pinckovi“, jak říká své 250ce přijíždí od jinud. Chce nám předvést, jak se jezdí po zadním, ale oslík se mu splašil a končí na zádech a „pincek“ se od něj po zadním vzdaluje. Čas se nám krátí a do tmy jen dvě hodiny. Vracíme se na trasu, kterou znám. Luky s Alešem to berou oklikou po rozbité silnici a my přes hřeben a potokem rovnou na hotel, kde se všichni v pořádku v sauně scházíme.

5. den. Sluníčko nás tahá z postelí. Na to jsme čekali, abychom mohli dát velký 200 km okruh po hřebenech na střed Evropy a zpět. Doplníme zásoby jídla, dotankujeme nádrže i kanystry a vyrážíme na hřebeny. Vybírám nejsnazší cestu na vrchol Apecka z městečka Dubová. Hned po pár kilometrech má Aleš defekt na motorce. Rozborka, sborka. Duše za pár minut vyměněna. Zřejmě chlapci doma poctivě trénovali. Cestou potkáváme neidentifikovatelný silniční motocykl čínské výroby, obložen matracemi. Jezdí sem už sedmým rokem sbírat jahody. Na vrcholu uděláme pár fotek a frčíme dál. Několika kilometrový sjezd v kamení máme natrénovaný a i kluci na motorkách to bez pádů zvládají. Teď už návrat pro ně je nemožný. Těžké motorky by se už nahoru nevyškrábaly. V dubovém lese nás čekalo krásné bahýnko. Pastviny byly promočené a nad 1500 už umrzlé. V jednom výjezdu se nechám unést silným motorem a na půl plynu letím šedesátkou. V trávě schovaný hrb nás zvedá do vzduchu tak, že mi Vladí málem přeskočila zadní kufr. Začíná i místy sníh. Zapřáhám za sebe sportku a výjezdy po sněhu mu pomáhám zdolat. Posledních 100 výškových metrů, už se zahrabu i já. V prudkém výjezdu Bladeho neotočím. Buď scouvat nebo se pokusit rozjet a otočit se na vrcholu. To je výzva. Až s uzávěrkou se mi podařilo rozjet a vyhrabat na vrchol 1760 m.n.m. Dál už se jako celá parta nedostaneme. Vracíme se zpátky k motorkám pod kopec a jdeme bádat cestu kudy zpět. V dálce vidím po pastvině cestičku. Není čas na omyl. Za dvě hodiny je tma. Chvilku jedeme lesem, chvilku po pastvinách. Stále po hřebeni. Tráva, listí, hluboké louže plné bahna, tím vším se brodíme. Za soumraku se dostáváme na zpevněnou cestu, která nás dovede k hotelu. Krásných náročných 180 km. :-)

6. den. Druhý pokus se dostat tam, kam jsme chtěli včera. Tentokrát jedeme po prašných nebo kamenitých zpevněných cestách přes několik hřebenů a vesnic. Pěkné svižné svezení a moc to ani nepráší, tak jedeme kolka na kolce. Diferák mě do driftu moc nepustí, ale zato jedu zatáčky krásně plynule a čistě. Nad Kobyljeckou Polanou dáváme malou pauzu. Začínají se honit mraky. V dálce je vidět déšť. Nikdo z nás se nechce oblékat do pláštěnek. Spouštíme se strání do Kosovské Polany a z ní šplháme už přes poslední hřeben. Kdysi tu byl asfalt. Místy ještě pozůstatky jsou. Začíná krápat. Zastavuji a zavírám zadní diferenciál. Šlapeme mašinkám ještě víc na plyn a potřebuji si zatáčky otevřít. Do kopce doslova letíme. Kapkám se ale nevyhneme. Hřeben je dosti vysoký a mraky za ním zůstávají. Pod námi je už Rachyv, 15-ti kilometrový sjezd a jsem na hlavní cestě do Rachyva, ale mi se dáváme opačným směrem na střed, kde už na nás čeká dobová teplá restaurace. Napucnuti dobrým jídlem vyrážíme ještě prozkoumat solná jezera a propadliny v městečku Solotvina. Hlubinné doly se místy propadly a v místech propadlin vznikly jezírka. Sůl z dolů se do nich dostala a tak je začali využívat k léčivým koupelím. Dokonce tu vyrostli lázně a ty slanou vodu berou z vrtů. Těžební budovy tu jsou zchátralé a propadlin je tu k vidění víc než dost. Tma nás zase dohání a na hotel přijíždíme za sucha.

7. den je odpočinkový před cestou domů. Ráno jedeme na místní trhy. Dá se tam koupit cokoli. Od pračky, počítač až po prase, krávu či drůbež. Nic mi do oka nepadlo jen jeden stařec prodával obří vlašské ořechy, tak je zkusím doma zasadit. Teď už jen umýt a naložit čtyřkolky a motorky. Blade mě velice příjemně překvapil. Nevěřil jsem, že bude takhle dobře fungovat zadní diferenciál v terénu. Najeli jsme celkem 750 km z toho 300 km hlavně za deště a sněhu na 4x4. Silný dvouválec jsem za celou dobu nepoužil na plný plyn. Nebyl na to prostor a na rozmočených pastvinách nedokázaly pneumatiky přenést výkon motoru. Volil bych hrubší vzorek, ale ten zase nebude příjemný na silnicích, kde dosahuje TGB bez problémů podle GPS i přes 120 km/h. Průměrnou spotřebou jsem měl 13,5 l. Při rychlejší jízdě přes rozmlácené silnice se podvozek choval velice klidně a byl skvěle ovladatelný. V prašném období je skřele přístupný vzduchový filtr k dennímu čištění. Jediné, co jsem postrádal, byl posilovač řízení. V Čechách mi nescházel, ale když sjíždíte hodinu z kopce na mokrém podkladu, či v kamení na 4x4 opřen o řidítka a motor ukrutně brzdí, spolujezdec opřen ještě o vás, tak bych jim
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2015
  • 245 zobrazení
  • 1
vpps1960
  • květen 2010 až duben 2018
  • 12 zobrazení
  • 0
barborakrajcovicova
  • 27.3.2016
  • 29 zobrazení
  • 0
anglievpohode
1 komentář
  • léto 2015
  • 36 zobrazení
  • 1
premyk
a bratr
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2014 až leden 2015
  • 782 zobrazení
  • 1
regovit
  • srpen 2012
  • 67 zobrazení
  • 0
luciestejskalova1
  • 14.1.2018
  • 24 zobrazení
  • 0
kurzstisk
  • 26.4.2016
  • 36 zobrazení
  • 0
sabi603
  • 28.9.2014
  • 76 zobrazení
  • 0
vanza
  • 2.1.2015
  • 46 zobrazení
  • 0
vladanda
  • jaro 2010
  • 43 zobrazení
  • 0
ukukuk
  • 19.8.2012
  • 31 zobrazení
  • 0
enriquexxxxxx
  • 4.9.2011
  • 36 zobrazení
  • 0
jandissss
  • červen 2011
  • 41 zobrazení
  • 0
jaatro
  • leden 2008 až únor 2011
  • 109 zobrazení
  • 0
reklama