Hledání: Velemín - (Litoměřice)

Pro dotaz Velemín - (Litoměřice) jsme našli 292 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
wintermans
Velemín se nachází asi 6 kilometrů severozápadně od Lovosic v okrese Litoměřice v kraji Ústeckém.
Ves Velemín leží na důležité staré zemské tak zvané chlumecké cestě z Prahy do Saska a patří k nejstarším obcím v tomto kraji. Byla od nepaměti rozdělena na dvě části. Jednu držel až do husitských válek s širokým okolím klášter svatého Jiří na Pražském hradě. První písemná zpráva o vsi je z roku 1228, kdy se v této části připomíná dvůr. V druhé části byla tvrz, poprvé zmíněná v roce 1397, kdy zde sídlil Kunát Kaplíř ze Sulevic. Kaplířové drželi tuto část Velemína s tvrzí až do roku 1447 a za husitských válek získali i druhou část, kterou jim roku 1436 potvrdil císař Zikmund Lucemburský. Teprve roku 1538 se podařilo klášteru svatého Jiří zástavu vyplatit a ujmout se opět svého majetku. Kamarét Kerunk ze Sulevic, připomínaný v letech 1454 až 1496, který sídlil v Milešově a později v sousedním Bílém Újezdě, pronajal velemínskou tvrz v rose 1474 jakémusi poddanému. Roku 1480 prodal svou část Velemína s dvorem a tvrzí Jindřichovi Venclíkovi z Vrchovišť. To byla tvrz již patrně pustá, i když tak se výslovně připomíná až v roce 1508, kdy ji od Jindřicha Venclíka koupil spolu s Bílým Újezdem a ostatním zbožím nejvyšší kancléř Albrecht z Kolovrat. Zpustlá tvrz s tímto dílem Velemína měla pak totožné osudy s Bílým Újezdem a stala se v roce 1633 součástí velkého lovosického panství. Druhá část Velemína patřící klášteru svatého Jiří v Praze, připadla po zrušení kláštera v roce 1782 náboženskému fondu a v roce 1819 byla prodána jako součást panství Čížkovice-Třebenice bohatým soukromníkům. Nepatrné zbytky tvrze a val s příkopem se dochovaly do dneška. Oválné tvrziště bylo obklopené vodním příkopem, ze kterého se dochovala část na východní straně. Dnes je místo zastavěno domem čp. 99.

Nedaleko Velemína je v poli nenápadný kopeček zarostlý keři a trávou. Dokola ho obklopují majestátní vrchy Českého středohoří - Lovoš, Boreč, Košťálov, Děkovka, Lipská hora, Ostrý, Milešovka a Kletečná. Tento vrch dostal název po pruském generálovi Hermanu Mannsteinovi, který zde zahynul 27. června 1757. Malý kopec u Velemína, kde se to stalo, je pojmenován Mansteinův kámen.

Christoph Hermann von Manstein (1. září 1711, Petrohrad - 27. června 1757, Velemín) byl pruský generál. Jeho otcem byl generálporučík ruské armády Sebastian Ernst von Manstein (1678 - 1747). Matkou Dorothea von Ditmar.

V sedmileté válce bojoval v bitvě u Štěrbohol a v bitvě u Kolína, kde utrpěl zranění paže. Spolu se sto muži doprovodu odjížděl na léčení do Drážďan, když se nedaleko Velemína střetl s přesilou zhruba osmi set chorvatských jezdců a pandurů. U pahorku, který se od těch dob nazývá Mansteinův kámen, byla kruhová obrana prolomena a Manstein zabit.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2014
  • 64 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
senior-pt
Velemín, Milešov, Kostomlaty, ČEZ Ledvice, Teplice- Dubí cibulák, Stadice Přemysl Oráč, Dubičky Porta Bohemica.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2020
  • 124 zobrazení
wenda-wolf
CZ : Okrese Litoměřice - 50.5391667N, 13.9769444E
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2018
  • 13 zobrazení
wenda-wolf
CZ Okres Litoměřice
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2018
  • 10 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
wintermans
Milešov je vesnice, část obce Velemín v okrese Litoměřice. Nachází se na jižním úpatí nejvyšší hory Českého středohoří Milešovky,
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • květen 2011 až duben 2015
  • 201 zobrazení
tulaksamotar
více  Zavřít popis alba 
  • duben až červenec 2017
  • 1 626 zobrazení
pbartos
Boreč je malá vesnice, část obce Velemín v okrese Litoměřice. Nachází se v Českém středohoří asi 4,5 km na jih od Velemína, v Borečské kotlině obklopené vrchy Boreč, Ovčín, Jezerka a Sutomský vrch.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.1.2019
  • 33 zobrazení
wintermans
Boreč je malá vesnice, část obce Velemín v okrese Litoměřice. Nachází se v Českém středohoří na jih od Velemína, v Borečské kotlině obklopené vrchy Boreč, Ovčín, Jezerka a Sutomský vrch. Kdysi dávno, za časů bájných knížat, prý měli kolem kopce Boreč putovat poslové mezi Stadicemi a pražským Vyšehradem, na kopec si údajně troufla vystoupit jen odvážná kněžna Libuše a zde hovořila s Bohy. Rodačkou z Borče byla matka Dr. Miroslava Tyrše, zakladatele Sokola. v dětství zde často pobýval i sám Tyrš.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2014
  • 280 zobrazení
tpiller
Výlet na Lovoš,pak přes Velemín a Milešov na Milešovku a zpět přes Velemín,Opárno,Malé Žernoseky,Litoměřice,Roudnice
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 5.6.2010
  • 66 zobrazení
wintermans
Obec Sulejovice se nachází v okrese Litoměřice, kraj Ústecký, přibližně 2 km jihozápadně od Lovosic.

O pravěkém osídlení již z druhé poloviny 3.tisíciletí před naším letopočtem svědčí nález 40 hrobů lidu se šňůrovou keramikou, které byly nalezeny v letech 1947 - 1948 a 1953. Stejně tak to potvrzují další nálezy z konce 3.tisíciletí a první poloviny 2.tisíciletí před naším letopočtem tzv. únětické pohřebiště, nález se datuje do roku 1957. Veškeré tyto památky jsou uloženy v muzeu na Hluboké.
První bezpečná zpráva o Sulejovicích (ve středověku též Sulevice) pochází z roku 1251, kdy jsou doloženi Pavlík a Štěpán ze Sulevic. Není však jisté, zda prvním příslušníkem tohoto slavného rodu nebyl Bernard (Pukard), kanovník u sv. Víta v Praze a v letech 1236-1240 pražský biskup.
Kaplířové měli od počátku úzký vztah ke královskému městu Litoměřicím a v dominikánském klášteře, který založil podle staré tradice biskup Bernard, byla od 13.století rodinná hrobka. Část Sulejovic držel ještě hejtman z Trable, který ji v roce 1273 prodal litoměřickému měšťanu Dětmaru z Kouřimě.
V roce 1251 je již o vesnici písemná zmínka v kupní smlouvě mezi Smilem, rytířem z Lichtenburgu a ciste-riánským klášterem v Alt-Zellu. V té době již zřejmě v Sulejovicích sídlil rod Kaplířů, který se později psal Kaplířové ze Suiewitz. Kaplířové drželi Sulejovice až do roku 1627.
Kaplířové se Suiewitz patřili k významným rodům v Čechách. Připomeňme si například: v roce 1322, kdy římský král Ludvík Bavor pasoval na rytíře Buriana Kaplíře ze Sulevic za statečnost v bitvě u Mühldorfu. Ten v roce 1323 provázel prince Karla, pozdějšího císaře Karla IV, do Francie. Po něm se připomínají v letech 1341 - 1346 Pešek a Kunát ze Sulevic.
Jan Kaplíř ze Sulevic obdržel za své služby císaři Zikmundovi v roce 1436 listinu s majestátem císaře, ve které mu císař zapisuje majetek. 21.června 1621 byl na Staroměstském náměstí v Praze popraven mezi 27 českými pány Kašpar Kaplíř se Sulevic a Čížkovic, který seděl na Neustupově a Milčině. Jeho vnuk Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, žil v letech l6ll- 1686, byl postavou v naší historii celkem spornou a tajemnou. Jako exulant musel žít v cizině. Byl hlavně vojákem. Na sklonku svého života byl velmi významnou postavou v bitvě o Vídeň roku 1683. Nechal postavit zámek Milešov.
V šestnáctém století při obnově Desek zemských byly do těchto vloženy dva zápisy a to roku 1543, že z rodiny Kaplířů jen ti musí se "ze Sulevic" jmenovati a psáti, kteří Sulevice skutečně drželi.
I když nelze zjistit, zda Kaplířové byli od počátku vladyckým rodem, či zda byli nobilitováni až později, je jisté, že rozmach tohoto rodu úzce souvisí s vnitřní kolonizací, na které se Kaplířové zřejmě intenzivně podíleli. Byla to především západní část Českého středo-hoří, kde se usadili jednotliví členové rodu a založili pak četné větve Kaplířů (např. Milešov, Skalka, Chotiměř, Ostré Třebívlice, Želkovice, Újezd, Velemín, Zim, Dubice, Měrunice, Siřejovice, Solany, Marhostice, Šachov). Nalézáme je i v Podkrušnohoří a v okolí Duchcova.
Sulejovická tvrz se patrně vyvinula z vladyckého dvorce a je možno předpokládat, že již ve 14. století existovala, i když je písemně doložena až v roce 1454.
V Sulejovicích měl majetek i klášter Alt-Zelle ze Saska jako vůbec v tomto kraji při Labi (zvláště vinice), který pak Kaplířové z velké části získali. Za Václava IV. držel Sulejovice nejstarší ze tří bratrů Hanuš Kaplíř, kterému patřily i sousední Čížkovice. Jeho syn Jan Kaplíř se Sulevic, který je doložen v letech 1400-1445, většinou sídlil v Čížkovicích. Na počátku husitských válek byl zprvu věrným katolíkem a přívržencem krále Zikmunda. Získal proto, nejprve jako zástavu, majetek kláštera svatého Jiří v Praze. Na Třebenicku pak držel i hrad Košťálov, kde sídlil, a některé vsi litoměřického a mělnického proboštství. Roku 1426 však přešel na stranu Pražanů a stal se jejich hejtmanem v Litoměřicích. Na konci husitských válek se opět vrátil k císaři Zikmundovi, který mu roku 1436 potvrdil všechny jeho církevní zástavy. Získal i poslední zbytky majetku kláštera Alt-Zelle, a padělal proto ke konci husitských válek listinu dokazující jeho nároky na tento majetek. Jeho značný majetek zdědili synové Václav a Bušek.
Bušek se Sulevic seděl na sulejovické tvrzi a postupně soustředil ve svých rukou statky Sulejovice, Čížkovice a Košťálov. Po jeho smrti byl tento majetek v roce 1486 rozdělen a Sulejovice dostal syn Tobiáš (Dobeš). Podařilo se mu udržet celé Sulejovice, i když se roku 1509 klášter Alt-Zelle domáhal vrácení svého majetku. Tobiáš byl v letech 1507-1526 karlštejnským purkrabím a zemřel v roce 1529. Po jeho smrti drželi ves a tvrz synové Jan( zemřel 1535 bezdětný) a Václav (zemřel 1545). Sulejovice byly v této době spravovány z Košťálová a vládli zde další Kaplířové, mezi nimiž byl zajímavou postavou Václav, zvaný Baše, který se zúčastnil tureckých válek a dostal se snad i do zajetí. V roce 1599, dne 27. 4., bylo vloženo do Desek zemských -Dědicem panství se stává Václav Baše. Simonii a Alžbětě (sestry Václavovy) se přiznává byt ve tvrzi a 500 kop českých grošů. Když se Václav vracel 16. července l6l6 z Ahníkova domů, zavraždil ho při vystupování z vozu jeho vlastní dýkou, kterou mu vytrhl z pochvy, Vilém Hozlauer z Hozlau. Zůstal po něm nezletilý syn Jan Tobiáš, který však brzy zemřel. Sulejovickou tvrz držela jeho sestra Sidonie, podruhé provdaná za Vladislava Abdona Bezdružického z Kolovrat. Zemřela ale ještě týž rok, kdy byl zavražděn Václav Baše. V poslední vůli odkázala jednu polovinu Sulejovic svému synovi z prvního manželství Václavu Protivovi z Chudenic a druhou svému druhému manželu Kolovratovi a své dceři z tohoto manželství Zbyňce. Proti této poslední vůli matně protestoval Kašpar Kaplíř se Sulevic z třebívlické větve.
Sulejovickou tvrz, ovčín, dvůr, pivovar a vsi Lukavec a Rochov prodali věřitelé posledních Kaplířů roku 1627 za 43434 kop grošů míšeňských Adamovi z Valdštejna na Lovosicích. V roce 1655 byly prodány hraběnce Silvii Kateřině rozené Caretto Millesimo. Po její smrti roku 1664 přecházejí do rukou markraběte Leopolda Viléma z Baden-Badenu. A od té doby zůstaly Sulejovice až do konce feudalismu spojeny s lovosic-kým panstvím.
Po smrti Adama z Valdštejna roku 1638 se uvádí, že v Sulejovicích je tvrz od kamene s mnoha pokoji, sklepy povrchními i podzemními pod cihlou, ale že ves byla zbořena a je obydlena jen několika lidmi. V dalším průběhu třicetileté války byla zřejmě sulejovická tvrz při švédských vpádech tak silně poškozena, že roku 1654 z ní zůstaly jen zříceniny. Zachovaly se pouze sklepy. Vrchnost vystavěla na troskách tvrze sýpku, která byla připojena k panskému dvoru. Zbytky tvrze, původně obklopené vodním příkopem a valem, jsou dosud částečně zachovány, i když výstavba cukrovaru v roce 1855 silně narušila původní situaci bývalého panského sídla.
V osmnáctém století byly Sulejovice poznamenány válkami, neboť vojsko táhlo několikrát okolo vsi. Ves byla vydrancována a spálena. Roku 1783 přechází panství lovosické spolu se Sulejovicemi na rod Schwarzenberků z Krumlova.
Devatenácté století se ve vsi projevuje pokrokem a rozvojem. Roku 1846 byla postavena nová cihelna, stály při ní 3 pece. l.července 1848 byla zrušena robota. I v naší obci došlo k vykoupení z roboty. V té době byl majitelem Jan Adolf kníže Schwarzenberk. Roku 1855 byl vystavěn cukrovar a roku 1882 projel Sulejovicemi první vlak. Již v roce 1896 byla ve vsi založena hasičská požární ochrana.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2012 až listopad 2014
  • 121 zobrazení
tuzr
5. den desetidenního PUTOVÁNÍ ZA POZNÁNÍM VLASTI, organizovaném KČT Frenštát p.R. pro pěší a cykloturisty. Převezli jsme se přívozem z Píšťan do Lovosic. Po krátké prohlídce jsem projel krásné Opárenské údolí, od Velemína stálým stoupáním kolem vrchu Kletečná, s mnohými dalekýmivýhledy na České středohoří a Krušné hory od obcí Žim, Dubice, Stebno, ze Soudného vrchu, z vyhlídky Větruše pak na Ústí n.L. a údolí Labe. Po krátké prohlídce středu města jsem jel cyklostezkou podél Labe přes jez Střekov, pod hradem Střekov, pod Dubickým kostelíkem, Kalvárií v České bráně, vzhlížel jsem na Lovoš a přes Velké Žernoseky jsem pod Radobýlem dojel naposledy do Litoměřic.
více  Zavřít popis alba 
117 komentářů
  • 23.7.2013
  • 311 zobrazení
lamat62
Milešov je vesnice, část obce Velemín v okrese Litoměřice. Nachází se na jižním úpatí nejvyšší hory Českého středohoří Milešovky, asi 2 km na západ od Velemína.
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
247 komentářů
  • 6.5.2015
  • 231 zobrazení
severoceskyrozjezd
Dubí, Krupka, Chlumec, Libouche, Jílové, Děčín, Česká Kamenice, Nový Bor, Cvikov, Lindava, Pekelné doly, Zákupy, Úštěk, Litoměřice, Lovosice, Velemín, Milešov, Hostomice, Duchcov, Teplice, Dubí
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 6.9.2008
  • 327 zobrazení
jaropet
Zámek Milešov je hrad přestavěný na renesanční a později na barokní zámek na skalnatém kopci v Milešově u Velemína v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Blíže viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mile%C5%A1ov_%28z%C3%A1mek%29
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 11.10.2014
  • 148 zobrazení
msvelemin
Děkujeme Vám všem ,kteří jste byli ochotní a přispěli do naší sbírky na vánoční dárky pro dvě malé děti umístěné v Klokánku v Litoměřicích.(Fond ohrožených dětí).
Zapojili jsme se do výzvy tohoto zařízení „Vánoce patří dětem“ a náš výsledek je i díky Vám velice uspokojivý. Dohromady se nám podařilo shromáždit 3.200,-korun.Tato částka byla využita v celkové výši. Byly pořízeny dva hlavní dárky -kovová odrážedla a za zbylé peníze byly zakoupeny různé dobrůtky pro děti a vánoční kolekce na stromeček do Klokánku.
Tímto bychom Vám moc rády poděkovaly a těšíme se na další Vaši spolupráci. Přejeme všem krásné adventní týdny do blížících se Vánočních svátků.

Kolektiv MŠ Velemín
více  Zavřít popis alba 
  • 29.11.2019
  • 75 zobrazení
zsvelemin
Ve středu 3.4.2019 se 10 dívek 2.stupně ZŠ Velemín zúčastnilo okresního finále sportovního aerobiku v Litoměřicích. Finále se účastnilo celkem 6 základních škol, kteří s sebou přivezly jak dívky, tak i chlapce. Žáci soutěžili ve třech kategoriích podle věku: 7-9let,10-12let,13-15let. Z naší školy se do finále probojovaly 4 dívky, ale na stupínek vítězů bohužel nedosáhly. I tak si užily krásné sportovní odpoledne, plné hudby, pohybu, krásných zážitků a zkušeností. Těšíme se na další školní rok.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.4.2019
  • 168 zobrazení
vkcs
O tom, že se pustím do premiérového ročníku vrchařské koruny Českého středohoří, jsem měl od začátku jasno. Jako malý jsem trávíval své prázdniny nedaleko Peruce a Stradonic, a kopečky jako Hazmburk, Raná či Milešovka mi byly velice blízké.
Nicméně k první vyjížďce jsem se dostal až ve druhé polovině letošního srpna.

Vyjížďka č.1, 19.8.2018
První vrcholy jsem zdolal vlastně tak jakoby „náhodou“. Jejich dosažení bylo jakýmsi vedlejším produktem plánovaného cyklovýletu z Prahy do Loun. Začátek trasy byl pro mě rutinní, stezku z Prahy podél Vltavy přes Klecany, Řež, Kralupy, Nelahozeves, a po silnici pak dále přes Ouholice a Straškov téměř pod Říp jsem jel už tolikrát.. Rovina a nuda.. Dále jsem pokračoval po silnici přes Mšené lázně do Stradonic, a pak už směr Louny. V tomto městě jsem jednak navštívil pivovar Lounský žejdlík, samozřejmě místní náměstí, ochutnal jsem pramen Luna, ale především jsem zavítal k obřímu modelu jízdního kola u pivovaru Zichovec. No a co dál? Zde, po více než 100km jízdy začala vrchařská pasáž. Nejprve mě čekal výšlap na rozhlednu Červený vrch. Nízký a krátký, ale pekelně strmý úvod. Ale nic to nebylo oproti dalšímu kopci, Oblíku. Bylo něco po 14h, parné srpnové odpoledne, a já se začal sápat po klikaté cestičce na tento 509m vysoký vrchol. Dal mi pořádně zabrat, ale výhled byl dokonalý. Mimo jiné jsem pohlížel na nedalekou Ranou, následující cíl. A dostat se nahoru mi vzalo opět plno sil, ale odměnou byl opět překrásný výhled. První vrchol VKČS byl v kapse. Původně jsem měl v plánu zdolat i na Milou, ale to jsem vzdal, začínal jsem mít pořádnou krizi, ozývaly se nohy, které nebezpečně tuhly. V parném odpoledni mě spasila hospoda v Bělušicích, kde do mě prakticky na ex zahučel litr ledové Kofoly a nalil mi potřebnou energii do žil. Na Číčov jsem se tak dostal poměrně bez problémů, jen jsem nevěděl, s čím se vlastně vyfotit, vrcholová cedule žádná. Ale výhled opět pěkný. Druhý vrchol zdolán, a já si řekl že pro tento den toho bylo až až a začal jsem myslet na „navrátila“. Ale rozhodně jsem to neměl ještě kousek. Čekala mě cesta přes Lovosice a do Litoměřic, kde jsem si v místním minipivovaru Labuť chvíli odpočinul u výborného pivečka. A pak ještě asi 20km do Roudnice, kde jsem už sedl na vlak do Prahy. Byl to dlouhý den, na tachometru mi svítilo 180km…
Vzdálenost: 180km, převýšení: 2 291m, povinné vrcholy: 2 (Raná, Číčov), bonusové vrcholy: Červený vrch, Oblík

Následně jsem VKČS na delší dobu přerušil a věnoval se jiným cyklo výletům, v září jsem pak na 10 dní vyrazil do Jeseníků, kde jsem si vyjezdil i zdejší vrchařskou korunu. K té Středohořské jsem se vrátil po dlouhé odmlce až v poslední zářiový den..

Vyjížďka č.2, 30.9.2018
Září se v poslední den rozloučilo takřka letním počasím, takže jsem měl o to víc chuti konečně zas zdolat pár kopečků ve Středohoří. Pocitově tento den shledávám jako nejtěžší vyjížďku v rámci VKČS. Ráno jsem si dokonce přivstal na vlak natolik, že jsem už byl v 8h v Lovosicích a mohl jsem vyrážet. A úvod to byl hodně ostrý, od Labe se vyšvihnout na vrchol Lovoše. Trvalo mi to asi hodinu, většinu cesty na vrchol jsem kolo vedl. Ale výhled byl dokonalý, Lovoš je podle mě kopec s jedním z nejhezčích výhledů u nás. Mám ho i radši než ten z vyšší Milešovky. Bylo 9 ráno, sluníčko svítilo, a dole se v mlžném oparu probouzely Lovosice i polabská „placka“. Následně mě čekal stejně tak prudký sjezd, a v ranním lese jsem skoro zalitoval, že nemám dlouhé rukavice, celkem by se snesly. Kopcovitou krajinou mě čekal výšlap na zříceninu hradu Košťálov, opět s krásnými výhledy na okolní krajinu. A pak nadešel strašák, Solanská hora, jelikož na ní nevede žádná značená cesta a já se bál pátrání, abych hledáním vrcholu neztratil moc času. Ale nakonec s pomocí map v telefonu vše klaplo. Na vrcholu jsem si chvíli odpočinul a nad svačinou jsem se rozhlížel po okolí. A dalším cílem byla Hradišťanská louka. Cesta na ní se mi nijak zvláště nelíbila, ale samotné místo bylo jak z pohádky, téměř horská loučka s břízou uprostřed, a nikde nikdo, parádní relax. Čekal mě sjezd do Štěpánova, a v nadcházejících kopcích se začaly ozývat nohy, kterým se už nechtělo pokračovat. Nicméně dojel jsem do Milešova, a čekala mě královna Milešovka. Vyjel jsem kam se dalo, ale přiznám se, že většinu cesty jsem po červené značce kolo vedl. Na cestě i vrcholu byl provoz, plno lidu, někteří na mě nechápavě hleděli co tam dělám s kolem. Hlavně pak na vrcholu, někteří se mě ptali, jestli jsem to nahoru vyjel, případně jestli se chystám sjíždět dolů. V obou případech byla odpověď ne. Na vrcholu jsem pohlížel na nedaleký Lovoš, kterým jsem začínal ráno. Než jsem seběhl dolů z Milešovky, bylo 16h. Tudíž 8 hodin od ranního startu, a já měl najeto asi jen 45km. No ale jakých! Teď mě čekala svižnější silniční část, z Velemína přes Lovosice, Terezín, Roudnici nad Labem a do Kralup nad Vltavou. To abych alespoň něco najel. Tady jsem už ale sedl na vlak směr Praha.
Vzdálenost: 107km, převýšení: 2 485m, povinné vrcholy: 5 (Lovoš, Košťálov, Solanská hora, Hradišťanská louka, Milešovka)

A opět následovala několikatýdenní odmlka. Závěr října se blížil, a já si říkal, že to takhle téměř v polovině přece nevzdám. Klíčový byl víkend 20.-21.10.2018…

Vyjížďka č.3, 20.10.2018
Stejně jako u druhé vyjížďky, jsem i tento den nasedl na ranní vlak z Prahy a v 8h jsem už začal šlapat v Lovosicích do pedálů. Úvod byl zahřívací, po rovině podél Labe, asi 14km do Dolních Zálezlů. Ale zde se začalo hned dost prudce stoupat směr Moravany. Zahřívacím prvním bodem byla vyhlídka Skalky, moc pěkné místo, s výhledem na zákrutu řeky Labe. V údolí se akorát rozpouštěla ranní mlha. Pokračoval jsem přes Stebno a Milbohov, a dojel jsem až na Větruši nad Ústím nad Labem. Tady jsem byl poprvé, konečně, vždycky na ní jen koukám od řeky. Sjel jsem dolů do Ústí, a opět se kousek přiblížil po rovině po silnici, tentokrát do Neštěmic. Odtud mě čekalo další stoupání od řeky přes Ryjice na zříceninu hradu Blansko. Následující pasáž byla hodně nahoru a dolu, a vzala mi plno sil, takže na dalším vrcholu, Javorském vrchu, jsem usedl na lavičku, a snědl jsem svůj svačino oběd. Hezky už bylo vidět do Děčína, zdál se tak blízko, ovšem mě ještě na cestě čekalo několik kopcovitých překážek. Nejprve jsem sjel dolů do Jílového, a odtud mě čekal výšlap na Děčínský Sněžník. Ten jsem si opět zařadil jako bonus, ale podívat se sem jsem plánoval už tak dlouho, že jsem dnes prostě musel. A stálo to za to! Dole pod kopcem krásně žloutly listnaté lesy, letošní podzim je vážně dokonalý! Parádní byla také občerstvovna pod rozhlednou, vůbec jsem nepočítal, že by mohlo mít něco koncem října otevřeno. Chvíli jsem si sedl do tepla na dvě velké Kofoly a koukal do mapy co dál. Ze Sněžníku mě čekal snad 15km sjezd na Děčínské nábřeží, při němž jsem ztratil přes 550 výškových metrů. Ale brzo mě čekalo další stoupání, nejprve na rozhlednu Velký Chlum, na kterou teda vedla z Děčína po červené hodně mizerná cesta, a pak už po silnici přes Březiny a Dobrnou k rozhledně Sokolí vrch, která už ale měla zavřeno. Bylo krátce po 17h. Sjel jsem tedy do Děčína a vyběhl jsem ještě alespoň na Kvádrberk, a vychutnal si tu nádherný západ slunce. Za tmy jsem pak už jen dojel na vlakové nádraží a zamířil do Prahy.
Vzdálenost: 94km, převýšení: 2 661m, povinné vrcholy: 5 (Skalky, Blansko, Javorský vrch, Velký Chlum, Sokolí vrch), bonusové vrcholy: Děčínský Sněžník, Kvádrberk

Vyjížďka č.4, 21.10.2018
Hned druhý den ráno jsem se vlakem vydal pokračovat tam, kde jsem v sobotu skončil – tedy do Děčína. Dnes mě čekaly ty nejvzdálenější body od domova, především vyhlídka Češka. Ale od začátku. Ráno byla v Děčíně pěkná mlha, a pěkně dlouho jí trvalo, než se přes den rozplynula. Zamířil jsem nejprve do Benešova nad Ploučnicí, a odtud na Markvartice. Cesta na vrchol rozhledny Triangl byla trochu hledání, především v závěrečné části. Z vrcholu jsem si cestu zkrátil polem, a dokonce i přes kravský výběh, abych se dostal do Kerhartic. Odtud už jsem pokračoval po silnici, zato pořádně do kopce do Kamenického Šenova a na vyhlídku Češka. Zde jsem byl už letos v dubnu, byla totiž i jedním z vrcholů vrchařské koruny severu. Dnes jsem se tu příliš nezdržel a po vyfocení se jsem sjel zpět k Panské skále, kde jsem usedl na lavičku a dal si jídlo. Pak jsem pokračoval do Žandova, chvíli nahoru, chvíli dolu, ale pak už jen nahoru na rozhlednu Strážný vrch. Bohužel byla zrovna nepřístupná kvůli opravě. Po modré značce jsem přes Valkeřice vyšlápl na nedalekou rozhlednu Kohout, ta sice přístupná byla, ale zas je už poměrně obklopená vzrostlými stromy a není toho z ní moc vidět. Po silnici jsem pak pokračoval směrem na Verneřice a udělal jsem si dobrovolnou zajížďku k vysílači Buková hora, kde jsem se i porozhlédl z Humboldtovy vyhlídky. Nelitoval jsem. Po návratu do Verneřic mě čekal dnešní pátý vrchol, rozhledna Náčkovice, kde jsem dal rychlou odpolední sváču cca v 17h. A pak přišlo peklo, takový profil jsem absolutně nepředvídal. Úsek od rozhledny přes Homole u Panny, Proboštov, Horní Zálezly a Malečov, stále nahoru a dolu, ale takový krpály! Začínala být tma i zima, a nohy už toho měly hodně dost. Tahle pasáž mi vážně utkvěla v hlavě, krize. Z Malečova jsem se po zelené vydal na Vysoký Ostrý, ale fotil jsem se tu před 19h, za totální tmy, dole byly vidět jen světýlka rozsvíceného města Ústí nad Labem. Mrzelo mě to, musí to být určitě krásný výhled odtud, ale tak někdy příště. Čekal mě už jen strmý sešup za tmy do Ústí na nádraží, a vlakem šup do Prahy. Dle počtu vrcholů a převýšení nejnáročnější etapa.
Vzdálenost: 117km, převýšení: 2 872m, povinné vrcholy: 6 (Triangl, Češka, Strážný vrch, Kohout, Náčkovice, Vysoký Ostrý), bonusové vrcholy: Buková hora/Humboldtova vyhlídka

Vyjížďka č.5, 31.10.2018
Zbývaly mi poslední dva vrcholy koruny, Hradiště a Varhošť, oba poblíž Litoměřic, takže bylo fajn, že už mě nečekalo žádné velké přemisťování. Využil jsem nenadálého krásného počasí, vzal si den volna v práci, a rozhodl se korunu dorazit v poslední říjnový den. Vlakem jsem dojel z Prahy do Roudnice nad Labem, a odtud jsem krátce před 10h vyjížděl. Úvodních necelých 20km bylo na pohodu a kopírovalo po rovince tok Labe, ostatně tuhle část Labské stezky do Litoměřic znám moc dobře. Z Litoměřic mě ale čekal poměrně ostrý výšlap přes Mentaurov na vrchol Hradiště. Od tohoto vrcholku jsem moc nečekal, o to víc mě příjemně překvapil, protože výhled byl nádherný. Na Říp, Radobýl, Hazmburk, ale i Lovoš, Milešovku, a další kopečky. Bylo vtipné říkat si na tomhle jsem byl, na tom taky, … Po žluté jsem seběhl do obce Hlinná, a to už jsem mířil na poslední vrchol co mi zbýval, na Varhošť. Jen cesta na sedlo byla náročná, a pak ještě po žluté značce k rozhledně. Dnes mi to do kopce moc nejelo, nohy ztuhlé jak z kamene. Ale výhled z rozhledny byl parádní, překvapilo mě, že bylo vidět už i na Ústí nad Labem. Hotovo, pomyslel jsem si, 20 vrcholů zdoláno! Můj den ale ještě nekončil, bylo krásně, a tak jsem pokračoval ještě dál přes Kamýk na Kalvárii a vyhlídku Tři kříže, tam mě to teda také uchvátilo. A pak přes Žernoseky a Michalovice, a vyšlápl jsem si ještě na Radobýl, ten už znám z loňského září, takže jsem věděl na co se těšit. Z Radobýlu jsem sjel opět do Litoměřic, a díky posunu času mi zbývala už asi jen hodina a půl světla. Po stezce 2A jsem pokračoval přes Terezín do Roudnice, a odtud už za tmy po silnici přes Rovné, Ctiněves, Mlčechvosty, Ouholice, a Nelahozeves do Kralup na vlak do Prahy, tak jako při návratu u vyjížďky č.2.
Vzdálenost: 100km, převýšení: 1 654m, povinné vrcholy: 2 (Hradiště, Varhošť), bonusové vrcholy: Kalvárie/Tři kříže, Radobýl

Shrnuto, celkově jsem najel 598km a nastoupal téměř 12 000 výškových metrů. Tahle koruna hodně bolela, a můžu směle říct, že je obtížnostně srovnatelná s těmi horskými (které jsem letos absolvoval v Beskydech, Jeseníkách, nebo Jizerkách+Krkonoších). Kopce jsou ve Středohoří sice nevysoké, ale strmé, a vzhledem k okolní rovinaté krajině člověka hodně potrápí. Na druhé straně na prakticky každém z nich zůstanete okouzleni, jakým vás odmění výhledem.
V rámci letošního ročníku jsem poznal plno krásných nových míst, o kterých jsem dosud vůbec nevěděl, nebo na které jsem se chystal, a tohle mě alespoň rozhoupalo podívat se na ně. Kromě Lovoše, Milešovky a Češky jsem byl na zbývajících 17 vrcholech úplně poprvé. Byl to parádní souboj s kopcovitou přírodou a moc jsem si ho užil, ke všemu mě ve všech vyjížďkách provázelo krásné počasí. Jsem zvědavý, jaké vrcholy budou zařazeny v příštím ročníku, a moc se těším!
Přeji hodně zdaru,
s přátelským pozdravem

Petr Holička, Praha, 33let
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2018
  • 269 zobrazení
anazeh
  • 20.9.2020
  • 53 zobrazení
ustinadlabemkctspartak
Bylo nás 8 ved.Jirka Koula - Foto Jirka Koula - 13.5.Km
více  Zavřít popis alba 
  • 4.7.2020
  • 180 zobrazení
jajka17
Teplice - pravřídlo - Pytlíkov - Lbín - Hradiště - Bžany - Bukovice - Černčice - Milešov - Velemín ... cca 23 km
více  Zavřít popis alba 
  • 28.9.2020
  • 21 zobrazení
anazeh
  • 6.10.2019
  • 51 zobrazení
nalev
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 13.11.2019
  • 73 zobrazení
gevo
  • 23.4.2013
  • 55 zobrazení
michljirilitomericko
  • 27.9.2009
  • 128 zobrazení
sktrebilvice
  • 12.4.2014
  • 53 zobrazení
snupinka22
  • 22.8.2000
  • 50 zobrazení
danapl
  • 9.7.2012
  • 87 zobrazení
lestes
Exkurze Arachne do Českého středohoří pod vedením nejvíce informovaných účastníků Páji a Zdeňka
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2008
  • 147 zobrazení
kittycka
Velemín
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
  • 3.5.2008
  • 95 zobrazení
alcam11
  • 27.10.2018
  • 58 zobrazení
Reklama